Citáty na téma počínání

„Ti, které jsme s láskou uctívali, vlastně ani neumírají. Neusilují už o nic, nic nekonají, nehovoří k nám, nic po nás nepožadují. A přece, kdykoli si na ně vzpomeneme, cítíme, že nám hledí do duše, že s námi cítí, že nás chápou, že schvalují nebo neschvalují naše počínání.“

„Lucy to nemohla pochopit. Jak prý mohu uspět, když přede mnou někdo neuspěl? Ale žádní dva lidé nejsou stejní. Svět je ohromná stavebnice a každý v ní máme své místo, jen ho cítit, najít. Opičit se nemá smysl, nejsme ničí klon. Stejně ani nikdo jiný nemůže porozumět našemu počínání. Proto je svět tak rozmanitý a každý může uspět, jen když si jde za svým a nežije podle názorů a potřeb jiných.“

„Můžete klamat svým počínáním některé lidi nějaký čas, některé dokonce po celý čas, ale nikdy ne všechny po celý čas.“

„Opravdové odpuštění je projevem nejvyššího stupně lidského počínání.“

„Kdo postupuje v rozporu s počínáním celého světa, je buď velmi hloupý nebo velmi moudrý.“

„Neměl by ze svého počínání žádný užitek ten, kdo by platil za bohatého, statečného nebo silného, kdyby takový nebyl. Od takových lidí se totiž vyžaduje něco, co je nad jejich síly, a když zklamou v tom, k čemu měli zdánlivě schopnosti, nikdo jim to neodpustí.“

„Dějiny nejsou přece "jinde"! Jsou tady, děláme je my všichni…; naše každodenní dobré či špatné počínání je jejich konstruktivní součástí; život není vně dějin a dějiny nejsou vně života.“

„Valná část lidí žije v tichém zoufalství. To, čemu se říká odevzdanost, je zatvrzelé zoufalství. Ze zoufalého města odcházíte na zoufalý venkov, jen abyste se potěšili nádherou norků a ondater. Navyklé, leč neuvědomované zoufalství prostupuje skrytě i tak zvané hry a kratochvíle. Žádné zábavné rozptýlení v nich nenacházíte – to se totiž dostavuje až po práci. Je však charakteristickým rysem moudrosti uvarovat se zoufalého počínání.“

„Žádné počínání není samo o sobě dohré ani zlé. Teprve jeho místo v řádu činí je dobrým či zlým.“

„…nechceme, aby boj českého národa proti nacismu vypadal jako komedie, jak by jistě vyhlížel, kdybychom po porážce nacismu si osvojovali jeho kruté a hnusné methody. Český národ to myslil vážně, říkal-li, že si hnusí sám obsah nacismu. Nesmíme dovolit, aby tento čistý obraz byl zakalen počínáním některých jedinců, jimž vzkypěl jed v krvi. Národ musí se tak zřetelně, jak možno, oddělit od této neodpovědné menšiny, jaká všude se konec konců vyskytne. Není hanba, že se vyskytla; až dosud ještě každá revoluce vzbouřila hlubiny; hanba by byla, kdybychom se rozpakovali hanebné činy odsoudit. Národ nebojoval za to, aby násilí jen dostalo jinou barvu; bojoval, aby násilí nebylo.“

„Jediný a oprávněný entuziasmus je takový, jenž je provázen rozumem, řízenou vůlí a činností, bohatstvím invence v konkrétním počínání.“

„Ve svém počínání vůči Židům císař postupuje s pragmatickým cynismem: v zemích, kterým přímo vládne, je chrání, jinde je ale ponechá vlastnímu osudu a dokonce svým jednáním přispívá k tomu, že jsou zabíjeni. Uplatí své příznivce v Říši tím, že jim Židy vydá na pospas, čímž je zbaví jejich dluhů.“

„Naproti tomu sám si odepřít něco, abys to přidal jiným, to je teprve vlastní úkol lidskosti a dobrotivosti. Ostatně takovéto počínání neodnímá tolik výhod, kolik jich vrací. Neboť jednak získává náhradu vzájemností dobrodiní, jednak samo vědomí dobrého skutku a vzpomínka na lásku a vděčnost těch, jímž dobrodiní prokážeš, přináší více duševní rozkoše, než by obsahovala ona tělesná rozkoš, které ses zřekl.“

„Mezi Němci, kteří jsou nuceni žít za hranicemi německé říše v cizím státě, stojí bezesporu na prvním místě sudetští Němci. Za toto významné postavení uvnitř německého národního společenství vděčí nejen své početní síle, ale především tvůrčím silám, které rozvinuli na všech polích lidského počínání v neobyčejné míře. Jejich obrovská touha žít s ostatními Němci společně v jednom státě se bohužel nenaplnila.“

„Člověk může býti duchaplný, vtipný, silný a mohutný; ale není-li při všem tom dobrý, je přece jen člověk chatrný, a také to vznešené, kterého se dodělávati zdá ve svém počínání, není, než skvělý druh daremnosti.“

„Lidstvo v každé době plodí ďábelské šílence a svůdné představy útisku. Úkolem státnictví je zabránit tomu, aby se vyšvihli k moci, a udržet funkční mezinárodní uspořádání, které je může – pokud se k moci dostanou – zastrašit. Toxická směs povrchního pacifismu, geopolitické nerovnováhy a nejednoty spojenců však těmto silám v meziválečném období dala volnou ruku. Evropa poučená třemi sty lety konfliktu vybudovala mezinárodní řád – a pak ho odhodila, protože její vůdcové nerozuměli při vstupu do první světové války důsledkům svého počínání, a i když nyní chápali, jaký by byl dopad další hromadné katastrofy, zalekli se závěrů, k nimž je toto nahlédnutí mělo přimět. Kolaps mezinárodního pořádku, k němuž v této době došlo, byl v zásadě rezignací či přímo sebevraždou. Evropa opustila zásady vestfálského urovnání, zdráhala se uplatnit sílu, jež by byla nezbytná k obhajobě deklarované morální alternativy, a nyní ji stravovala nová válka, jejíž konec s sebou znovu přinesl nutnost nově pojmout uspořádání kontinentu.“

„V následujících letech Izrael znehodnotí, podkopá a nakonec zničí význam a využitelnost holokaustu a omezí jej na to, co v něm již dnes přiznaně mnoho lidí vidí, totiž izraelskou výmluvu pro vlastní neblahé počínání.“

„Zdravé hranice jsou svou povahou neodporující, a tudíž v souladu s jednotou. Zdravé hranice neznamenají ovládat počínání ostatních. Týkají se výhradně toho, jak vymezujeme sami sebe a co vidíme jako své osobní štěstí a svou osobní pravdu. Je to stav uvědomění si sebe sama, integrity a sebelásky. Žádnou s těch věcí nemůžeme mít, jestliže vyvíjíme tlak proti světu, ani když světu dovolíme, aby definoval, kdo jsme, co chceme a jak se cítíme. Zdravý obraz sebe sama slouží nejen nám, ale také univerzu. V konečném důsledku je naše štěstí štěstím všech ostatních, protože my všichni jsme jedno.“

„Ti, které jsme s láskou uctívali, vlastně ani neumírají. Nic nekonají, nehovoří k nám, a přece, kdykoli si na ně vzpomeneme, cítíme, že nám hledí do duše, že schvalují nebo neschvalují naše počínání.“

„Víte, lidi propadnou občas svému počínání.“

„Přirozeně přijde se i v českých kruzích k náhledu, že nelze je bráti vážně, a že legionáři při svém kanibalském počínání jako militaristé dostanou takřka svůj kousek cukru, když jsou hodní, celkem však, že mají výsadu dále tak vandalsky řádit, jak tomu bylo od počátku republiky a jak také ještě dnes tomu je ve větší míře, než by si mohl člověk mysliti.“

„Nejsou to traktáty ateistů, ale počínání řady křesťanů, co mi občas činí víru těžkou.“

„Nelze vládnout nevinně: šílenost takového počínání je zřejmá. Každý král je rebel a uzurpátor.“

„Svěř Hospodinu své počínání a tvé plány budou zajištěny.“

„Velkorysost je vlastností mocných. A moudrých. Od mocného blba se velkorysého počínání nenaděješ.“

„Že někdo zcela záměrně škodí poznáte bezpečně podle toho, když své počínání vehementně obhajuje - např. argumentem: "pro dobro věci".
(dobrá věc obhajobu nepotřebuje - už ze své podstaty)“

„Všechny lidské bytosti je nutno akceptovat, . . . . i přesto, že všechna jejich počínání nelze akceptovat.“

„Nejhloupější nejsou - dle běžných představ - lidé s nízkým IQ.
Nejhloupější jsou (s jakýmkoliv IQ) lidé zlí - svým sebezničujícím způsobem života.“