Citáty na téma ráz

„Láska je velký mistr. Učí nás být tím, čím jsme nikdy nebyli. Zahání překážky naší povahy a její náhlé účinky vypadají jako zázraky. Z lakomce činí rázem rozmařilce, ze zbabělce statečného a drsného činí uhlazeným. Zbystřuje rázem i nesmutnější duši a dodává i nejprostšímu ducha.“

„Přítomnost knihovny je v utopiích vzácná. Obecně vzato přistupují utopisté ke knihám s nedůvěrou: jde o objekt soukromého rázu, který izoluje jedince a vzdaluje ho kolektivu, nehledě k tomu, že kniha může čtenáři nasadit do hlavy nepatřičné myšlenky. K čemu jsou nám knihy, žijeme-li v ideálním světě?“

„Zabili vášeň a rázem zabili všechno, radost i bolest, utrpení i rozkoš, dobro i zlo, krásu, všechno - zkrátka především ctnost. Jsou moudří a přece nestojí za nic, neboť člověk nabývá ceny jen úsilím.“

„Davový člověk se cítí dokonalým. Má-li se cítit dokonalým člověk vybraný, musí být ješitný; víra v osobní dokonalost s ním není podstatně sloučena, není v něm původní, ale pochází z jeho ješitnosti a i pro něho samotného má umělý, obrazný a problematický ráz. Proto ješita potřebujete ostatní lidi: hledá u nich potvrzení představy, kterou by rád o sobě měl. A tak ani v tomto nenormálním případě, je-li ,,zaslepen" ješitností, se člověk vybraný není schopen cítit opravdu úplným. Zato se nestane, aby o vlastní dokonalosti pochyboval nový Adam, průměrný člověk našich dnů. Jeho důvěra v sebe sama je stejná jako Adamova: rajská. Vrozená hermetičnost jeho duše mu znemožňuje to, co je předběžnou podmínkou k odhalení vlastní nedostatečnosti: srovnání s druhými. Porovnat se by znamenalo na okamžik vyjít ze sebe a přenést se do někoho jiného. Jenomže průměrná duše není tohoto cestování – nejvyššího sportu – schopna. Zde se setkáváme s rozdílem, který je od věčnosti mezi hlupákem a člověkem důvtipným. Důvtipný člověk často překvapí sám sebe na hranici hlouposti. Nelituje však námahy, aby hrozící hlouposti unikl. V tomto úsilí spočívá inteligence. Hlupák se naopak sám nepodezírá – má se za duvtipného – odtud i záviděníhodná klidnost, s níž se uvelebuje a hoví si ve vlastní lenosti. Jako hmyz, který nelze dostat z děr, kde žije, není možné hlupáka vylákat ze své hlouposti, ani na chvilku nemůže být vyveden ze své slepoty, aby se přinutil srovnat svůj obvyklý mdlý pohled s jemnějšími způsoby vidění. Omezenec je doživotní a neprodyšný. Proto Anatol France říkal, že hlupák je mnohem větším neštěstím než člověk zlý. Zlý člověk totiž občas odpočívá; hlupáci nikdy.“

„Tajemství úspěchu spočívá u některých lidí v tom, že říkají a dělají samé ztřeštěnosti, a všechno by rázem zkazili, jakmile by se začali chovat rozvážně.“

„Naším neštěstím je, že věříme, že máme právo na život. Ale nemáme je. Když tohle člověk pochopí, opravdu pochopí, pak mnoho hořkého medu rázem zesládne.“

„Pro mne skauting znamenal celoživotní orientaci na hodnoty, které do nás škola ani rodina nedostala. Byli jsme součástí přirozeného klukovského živlu postaveném na tom, že kluci se spolu kamarádí a navzájem se vychovávají. My jsme se do té doby s klukama jenom bili. S příchodem skautingu to najednou dostalo silně dobrodružný ráz a jiný řád. Nikoliv metodou příkazů ale… – bylo to, jako když dýcháte vzduch. My jsme skautskou výchovu ani metodiku nevnímali, prostě to bylo to nejpřirozenější, co jsme tehdy mohli dělat. Věrnost hodnotám, jako je například přátelství nebo vztah k přírodě, to je něco, čeho se držím. Být věrný skautskému slibu, věrný tomu, co jsme si tehdy řekli… to je filosofie, bez které se člověk v dnešním světě neobejde, která ho drží pohromadě.“

„Přátelství umlkne rázem, láska ještě chvíli doznívá než umlkne.“

„Paradox britské politiky: v tom okamžiku, jakmile se někdo dostane k moci, je rázem bezmocný.“

„Ke druhému se musí říci, že různý ráz předmětu poznání působí různost věd. Neboť tutéž větu dokazuje hvězdář a přírodozpytec, na příklad, že země jest kulatá. Avšak hvězdář prostředky matematickými čili ze hmoty vyvozenými, kdežto přírodozpytec pomocí toho co vidí na hmotě.“
Ad secundum dicendum quod diversa ratio cognoscibilis diversitatem scientiarum inducit. Eandem enim conclusionem demonstrat astrologus et naturalis, puta quod terra est rotunda, sed astrologus per medium mathematicum, idest a materia abstractum; naturalis autem per medium circa materiam consideratum.

„Život se může rázem otočit. Někdy ve Váš prospěch, ale častěji se odvrátí, jen zašaškuje a cestou ještě křikne: Sbohem, zlato, bylo to dobré, dokud to trvalo, že?“

„Láska je jako tekutina v křivuli, jež prochází do nejvyššího bodu, aby pak rázem klesla.“

„Původní literatura národního rázu nezastírá a co strom samorostlý ke své zemi nejlépe se hodí. Literatura samých překladů jest zahrada cizokrajnými stromy osázená. Jako národní kroj, tak původní literatura národu sluší.“

„Tušíme, že artikulace církve na určitém území nemá mít ráz efektivnosti na způsob nějaké podnikatelské činnosti. Je třeba objevit její rodinný ráz. Křesťanství se v podstatě šiří jakožto příbuzenství těla a krve a svátostné společenství s Kristem. Církev se podobá ze všeho nejvíce právě rodině.“

„Jkmile si začnete pohrávat s myšlenkou že by jste měli natankovat, ráze m jsou všechny čerpací stanice dražší, jsou od sebe vzdáleny více než 200km, musí se k nim sjet složitě z dálnice a jsou tam fronty, protože právě došly zásoby. Je dobré, když fungují terminály na vaši kreditní kartu…“

„I když mám zrovna šťastnou chvilku, deprese mi do ní vpíchne jehlou špetku pochybností. A rázem nevím, jestli jsem to vůbec cítil správně.“

„Vše jednou opustíš a dědic rázem tvé obrovské jmění získá.“

„Když nás někdo velebí, neříká nám nic nového. - Stačí, když nás hlupák pochválí - rázem se nám nezdá tak hloupý.“

„Anekdota a vtip je náhlé vybití. Přímo humorné vybití. Je to odbyto jedním rázem a konec.“

„Budoucí stěhování národů bude mít meziplanetární ráz.“

„Věda neodstranila krutost. Vtiskla jí ráz vědeckosti.“

„Nikdo to neví lépe než politikové. Kdyže nablízku fotografický aparát, hned utíkají k nejbližšímu dítěti, aby je zvedali do výše a líbali je na tvář. Kýč je estetickým ideálem všech politiků, všech politických stran a hnutí. Ve společnosti, kde existují vedle sebe různé politické směry a jejich vliv se tudíž vzájemně ruší či omezuje, můžeme ještě jakž takž uniknout inkvizici kýče; jednotlivec si může uchovat svou osobitost a umělec vytvořit neočekávaná díla. Tam však, kde jedno jediné politické hnutí má všechnu moc, octneme se rázem v říši totalitního kýče.“

„Islám nebyl vůči Židům zatížen obviněními takového rázu, jako tomu bylo u křesťanství, které Židy obviňovalo nejen z nepřijetí nové víry, ale kladlo jim za vinu smrt Ježíše. Z tohoto obvinění čerpal křesťanský antijudaismus po dvě tisíciletí (…) Přímé perzekuce Židů byly spíš výjimkou než pravidlem, měřeno rozpětím třinácti století islámské vlády od Mohameda do zániku Osmanské říše. V porovnání s křesťanským světem zde násilné konverze, vyhánění a vypovídání ze země, obviňování z rituální vraždy aj. existovaly v daleko menší míře. Obvinění z rituální vraždy islámský středověk neznal, přineslo ho až 19. století.“

„Zdá se mi, že člověk, který prošel branou smrti a teď už vidí skutečnou velikost a dobrotu Boží – a v jejím světle si promítá zpětně celý svůj život, vidí každý svůj čin v těch nejširších a místně i časově nejvzdálenějších souvislostech po zákonu příčiny a následku a vidí tedy všechny své chyby se všemi jejich blízkými i vzdálenými důsledky – i chyby jiných, zrozené z těchto jeho chyb – ani se nemůže rázem oddat tváří v tvář Bohu věčnému blaženství. (…) Duši otevřenou tomuto poznání musí zachvátit nesmírná lítost, bolestná lítost, která pak trvá tak dlouho, dokud se na mapě zla budou stále ještě objevovat další a další důsledky našich zlých činů. A v tomto očistném ohni lítosti nad kdysi způsobeným a nadále působícím zlem vidím očistec.“

„Rakousko, kdysi považované za jednu z nejsilnějších a nejlépe řízených zemí v Evropě, se stalo zranitelným vlivem své polohy uprostřed Evropy: kdykoli se kontinent zatřásl, dolehla sem odezva. Mnohojazyčný ráz říše ji též činil snadným terčem sílící vlny nacionalismu, síly, která byla ještě o generaci dříve v podstatě neznámá.“

„Lidský intelekt, tak, jak si jej my představujeme, není nikterak onen, který nám líčil Platón v alegorii o jeskyni. Není právě tak jeho úlohou, aby pozoroval jak míjejí prázdné stíny, jako aby zřel, ohlížeje se za sebe, hvězdu zrak oslňující. Má dělati něco jiného. Zapřaženi jako voli oráčovi do těžké práce, cítíme hru svých svalů a kloubů, tíhu pluhu a odpor půdy: jednati a věděti o sobě, že jednáme, vstupovati ve styk se skutečností a dokonce ji žíti, avšak jen v mezích jejího významu pro dílo, které se dokonává, a pro brázdu, která se táhne, takový jest úkol lidského intelektu. A přece koupeme se v blahodárném fluidu, z něhož čerpáme samu sílu k práci a životu. Z tohoto oceánu života, do něhož jsme ponořeni, vdechujeme ustavičně něco a cítíme, že naše bytost, nebo alespoň intelekt, který ji vede, vytvořil se tu jakýmsi místním ztužením. Filosofie může být jen úsilím, jak znovu rozplynouti se v celku. A intelekt, resorbuje-li se ve svém principu, prožije zas naruby svou vlastní genesi. Avšak takový podnik nebude již moci dovršiti se na ráz; bude nutně hromadný a postupný. Bude záležeti na výměně dojmů, které opravujíce se vzájemně a též na sebe se kladouce, posléze rozšíří v nás lidství a dosáhnou toho, že půjde nad sebe samo.“

„Jsem šťastný, když v místnosti moje malba dominuje prostoru a působí na všechno, na lidi i nábytek. Musí mu určovat ráz. Nemohu vystát nenápadné obrazy.“

„Až se myšlení lidí přehoupne přes pomyslnou polovinu. Rázem bude mít rychlejší spád. Protože většina je to co nás především ovlivňuje.“

„Tam, kde nevyspělí a nevzdělaní výrostci ohrožují životy mužů celý život věnujících národu a o jeho osvobození a další pokrok jistě vysoce zasloužilých, tam třeba se zamysliti, vážné zamysliti. Náš národ a naše mladá republika nemá nadbytek politických hlav, aby nám mohla být lhostejná ztráta lidí rázu Rašínova a zejména když revolver zlotřilého chlapce snaží se ubít politika, který — když šlo za Rakouska o Českou věc — smrti jistě se nebál.“

„V jedný sekundě se všechno může změnit,
rázem utichnou všechny písně, který před tím zněly.
A všechny povrchní hodnoty z vrchu spadnou k zemi,
tohle si člověk uvědomí, až na pokraji zhroucení, kde už nic není.“

„Nesnáším blahosklonnost - jakkoli hezky to slovo zní. Většinou je to jen psychologický make-up, k maskování arogance a pocitu nadřazenosti. Jakmile maska opadne, blahosklonnost se rázem změní v hrubost a pohrdání.“

„Špatným úmyslům - varování: Zpětný ráz je mnohdy horší než samotný výstřel.“