Citáty na téma srovnání

„Co máme za sebou a co před sebou, je málo důležité ve srovnání s tím, co máme v sobě.“

„Domýšlivost je naší vrozenou a prapůvodní nemocí. Nejbědnějším a nejkřehčím ze všech tvorů je člověk, i když zároveň nejnadutější… Veden marnivostí své představivosti chce se rovnat Bohu, přisuzuje si božské přídomky, drze se vyděluje z davu ostatních tvorů, vyvyšuje se nad zvířata, nad své bratry a přátele, a dle toho, jak se uráčí, uděluje jim určitou dávku schopností a sil. Avšak co mu dovoluje domnívat se, že činností svého rozumu pronikl do nitra a tajemství zvířat? Jaké srovnání mezi námi a jimi ho opravňuje k domněnce a závěru, že zvířata jsou omezená? Když si hraji s kočkou, kdo ví, nemá-li ona ze mne větší kratochvíli, než já z ní?“

„Usilujme o to, abychom ve srovnání s ostatními vedli život lepší, nikoli protichůdný.“

„To, co je už za námi a to co je před námi jsou maličkosti ve srovnání s tím, co je uvnitř nás.“

„Nejvíce mě pobouřil axiom: jestliže a = b a b = c, pak a = c, kde přece bylo per definitionem jisté, že a označovalo něco jiného než b, a proto ho nebylo lze jako něco jiného srovnávat s b, natož pak s c. Jde-li o nějaké srovnání, pak je to a = a, b = b atd., zatímco a = b mi připadalo přímo jako lež nebo podvod.“

„To co děláme ve srovnání s tím, co bychom mohli udělat, je tak nicotné, jako bychom chtěli srovnávat vlny na hladině oceánu s jeho nezměrnou hloubkou.“

„Všechny velké práce ve světě hmoty, které lidstvo od pravěku vykonalo a kterými změnilo tvář země i vnější způsob života na ní, nejsou ničím ve srovnání s úsilím, jež by dnes muselo vynaložit, aby změnilo člověka, jeho smýšlení, zaměření i charakter tak, aby všech technických možností, jimiž vládne, užíval už jen pro dobro a mír, ne ke zlu, násilí a zkáze.“

„Hudba je vždycky komentářem ke stavu společnosti a krutosti na jevišti jsou určitě mírné ve srovnání s těmi, které v našem jménu provádí vláda.“

„Co leží za námi a co leží před námi, jsou drobné záležitosti ve srovnání s tím, co leží v nás.“

„Davový člověk se cítí dokonalým. Má-li se cítit dokonalým člověk vybraný, musí být ješitný; víra v osobní dokonalost s ním není podstatně sloučena, není v něm původní, ale pochází z jeho ješitnosti a i pro něho samotného má umělý, obrazný a problematický ráz. Proto ješita potřebujete ostatní lidi: hledá u nich potvrzení představy, kterou by rád o sobě měl. A tak ani v tomto nenormálním případě, je-li ,,zaslepen" ješitností, se člověk vybraný není schopen cítit opravdu úplným. Zato se nestane, aby o vlastní dokonalosti pochyboval nový Adam, průměrný člověk našich dnů. Jeho důvěra v sebe sama je stejná jako Adamova: rajská. Vrozená hermetičnost jeho duše mu znemožňuje to, co je předběžnou podmínkou k odhalení vlastní nedostatečnosti: srovnání s druhými. Porovnat se by znamenalo na okamžik vyjít ze sebe a přenést se do někoho jiného. Jenomže průměrná duše není tohoto cestování – nejvyššího sportu – schopna. Zde se setkáváme s rozdílem, který je od věčnosti mezi hlupákem a člověkem důvtipným. Důvtipný člověk často překvapí sám sebe na hranici hlouposti. Nelituje však námahy, aby hrozící hlouposti unikl. V tomto úsilí spočívá inteligence. Hlupák se naopak sám nepodezírá – má se za duvtipného – odtud i záviděníhodná klidnost, s níž se uvelebuje a hoví si ve vlastní lenosti. Jako hmyz, který nelze dostat z děr, kde žije, není možné hlupáka vylákat ze své hlouposti, ani na chvilku nemůže být vyveden ze své slepoty, aby se přinutil srovnat svůj obvyklý mdlý pohled s jemnějšími způsoby vidění. Omezenec je doživotní a neprodyšný. Proto Anatol France říkal, že hlupák je mnohem větším neštěstím než člověk zlý. Zlý člověk totiž občas odpočívá; hlupáci nikdy.“

„Schopnost uvažovat o souladu a eleganci v přírodních jevech je jedním z nejuspokojivějších prožitků, kterých je člověk schopen, když hledíme na něco většího, než je naše vědomé já, naše denní starosti se ve srovnání s tím zmenšují. Nastupuje vyrovnanost a pokoj mysli, kterých lze dosáhnout jedině stykem s něčím vznešeným.“

„Vyvlastnění majetku, které komunisté provedli, je nic ve srovnání s vyvlastněním pojmů, jehož se odvážili.“

„Ve srovnání s vesmírnou věčností je každá sláva dřevěným křížem.“

„Hloupé sny. I ty hezké jsou špatné, protože člověku připomínají, jak mizerná je ve srovnání s nimi realita.“

„Česko je ve srovnání s Ruskem malý, útulný pokojíček.“

„Šťastný člověk je zřídkakdy spokojen s tím, že má štěstí. Kromě toho potřebuje vědět, že má právo na své štěstí. Chce být přesvědčen, že si to zaslouží, a především, že si to zasluhuje ve srovnání s ostatními… dobré štěstí chce tudíž být legitimním štěstím.“

„Rovnostářstvím je nesena i nechuť ke klasifikaci a snaha vystačit se slovním hodnocením. Jenomže slabší, nebo pohodlní jedinci se musí včas dozvědět, že jejich výkon ve srovnání s jinými je slabý. Že to nic neubírá na jejich důstojnosti člověka a člena společenství, je druhá věc. - Petr Piťha v přednášce „Velká iluze českého školství“, přednesené 2. dubna 2008 na zahájení Pedagogických dnů na Univerzitě Hradec Králové“

„Stali jsme se sebevědomějšími. Jsme čím dál přesvědčenější, že je povinností politiků odpovídat na otázky, které se týkají nakládání s veřejnými penězi a vůbec spravování věcí veřejných. A také že vůbec neexistuje téma – až na výjimky hraničící s bulvárem –, o kterém by neměli mluvit. Tahle premisa nám dává velkou volnost v tom, jak vůbec s politiky hovořit. Ve srovnání s dřívějškem jsme rovnocennějšími partnery. Ta doba, kdy se novináři politiků ptali tak, aby jim poskytli prostor pro jejich sebevyjádření, je naštěstí pryč. I když je to možná troufalé tvrzení.“

„Zločiny USA ve Vietnamu snesou srovnání s jakýmkoli diktátorským režimem.“

„Je možné, aby člověk byl zbabělý jen proto, že odvaha ostatních mu připadá neúměrná ve srovnání s bezvýznamností toho, co se děje? Pak by ale moudrost vedla ke zbabělosti…“

„Myslím, že skoro pokaždé víme, co je v našem nejlepším zájmu, ale někdy to, co vidíme, znamená velmi málo ve srovnání s tím, co cítíme. Je to tvrdé, leč pravdivé.“

„Řekněme, že je nějakým zázrakem možné z atomů komára odstranit všechny negativně nabité elektrony, zbydou tedy pouze pozitivní atomová jádra. Ty se samozřejmě budou vzájemně odpuzovat a komár exploduje. Otázka zní, jak velkou energii bude mít tato exploze?

(a) energii prskavky?
(b) energii válečku dynamitu?
(c) energii vodíkové bomby o mohutnosti 1 megatuny?
(d) energii potřebnou k dosažení globálního masového vyhynutí?

Možná jste se domnívali, že správná odpověď je (b) váleček dynamitu, možná (c) megatunová vodíková bomba. Pokud jste zvolili (c), jste alespoň na správné cestě. Vodíková bomba je pro srovnání dobrá. Nikoli však jedna. Milion miliard megatunových vodíkových bomb. Exploze komára by vyvinula energii rovnající se asteroidu o velikosti města, který narazil do Země před 65 miliony let a vyhladil dinosaury. Odpověď je (d).“

„Srovnání je smrt radosti.“

„Pořád to máte ve srovnání s anglicky mluvícími herci mnohem těžší, protože vám i přes velké úsilí zůstává nějaký akcent, podle kterého se hned pozná, odkud jste a podle kterého pak dostáváte hlavně role, u nichž to nevadí.“

„Je výhodné narodit se ve velmi zkaženém století: ve srovnání s jiným se vám totiž v takovém dostane levně nálepky ctnosti. Kdo je za našich dnů pouze otcovrahem a svatokrádcem, je řádným a čestným člověkem.“

„Mikulka je možná nejplodnější autor v tomto slovesném oboru a přitom snese srovnání s klasickými mistry, jako byli Josef Václav Sládek a František Hrubín. Je ovšem jiný, pestřejší a vynalézavější v námětech i slovníku - jeho slon chobot má jak saxofon, ježek malý ferina vypravil se do kina, straka krade z kola páčku, z auta značku, jednu malou propisku a pružinku z notýsku, kočky mají smutek, protože jejich krále Macíka přejelo auto a je teď v kočičím nebi, nebe si obléká hvězdovanou zástěru a v lese číhá strašidlo, co vypadá jak čunidlo. S klasiky ale spojuje Mikulku laskavost pohledu a tónu, pochopení pro dětskou potřebu sbližování, účasti a rodinného přístavu. Není to malé umění, psát o těchto hodnotách bez sentimentu, s úsměvem, který je taškářský a zároveň vlídný.“

„Attlee je okouzlující a inteligentní člověk, ale jako veřejný mluvčí je ve srovnání s Winstonem, jako obecní houslista přicházející po Paganinim.“

„Důsledkem terorismu je strach, který ochromuje společnost, ale také omezování osobních svobod v důsledku boje s terorismem. Vedeni tímto jeho vzorem můžeme naši větu zapsat jako: Důsledek terorismu je společnost, ale také omezování osobních svobod v důsledku boje s terorismem ochromující strach. (2) Jiný způsob zápisu je: Důsledek terorismu je společnost ochromující strach, ale důsledek terorismu je také omezování osobních svobod v důsledku boje s terorismem. Jde nyní o dvě různé definice. U první definice nejde o individuální strach, tj. ten strach, který člověk nesdílí s celou společností. Podobně jako u Aristotelovy definice není člověk nerozumný živočich. (3a) "Strach" a "omezování osobních svobod" jsou v juxtapozici - tedy nesrovnatelné (což je uváděno na příkladu srovnání stroje a zvířete“

„Opakovaně jsem lidské bytosti stavěl do srovnání s nesmírností všudypřítomného času a prostoru. Zajímalo mne, kam bychom jako rasa mohli směřovat a co by mohlo být naším účelem a cílem v tomto univerzálním schématu - pokud máme nějaký cíl. Obecně věřím, že takový cíl máme a že snad je i důležitý.“

„Je-li osvěta hlavní, ba výhradní podmínkou naší národní existence, musí vzdělání tím hlouběji pronikati celý národ náš, čím menší do počtu se jeví u srovnání s jinými národy kulturními.“

„Ve srovnání se silou vnitřní radosti není ani ten nejhlučnější buben ničím než malou hračkou.“

„Předpovědi analytiků mají jeden zajímavý efekt. I věštci ve srovnání s nimi působí seriózně.“

„Řekni mi to stejně - Možná, že můžu najít pravdu srovnáním lží.“

„Zločiny USA ve Vietnamu snesou srovnání s jakýmkoli diktátorským režimem.“

„Rovnostářstvím je nesena i nechuť ke klasifikaci a snaha vystačit se slovním hodnocením. Jenomže slabší, nebo pohodlní jedinci se musí včas dozvědět, že jejich výkon ve srovnání s jinými je slabý. Že to nic neubírá na jejich důstojnosti člověka a člena společenství, je druhá věc.“

„Domácí porodnictví má možná nějaké výhody pro psychiku, ale jsou podružné ve srovnání s tím, jaké výhody přináší ústavní porodnictví. Porod je bolestivá, extrémně nebezpečná, krvavá, brutální, hnusná záležitost. A argumenty, že tlumení bolesti je nepřirozené? Pokud je přirozená praxe z předminulého století, kdy nic jiného nebylo, neznamená, že je přirozenost lepší.“

„Ve jménu Boha, Nejvznešenějšího, Nejsvětějšího. Posvátnému a slavnému dvoru Pána svrchovaného, Jenž v mystériu Podstaty Své vlastní božské od věčnosti dlí a po věčnost nadále dlíti bude, Jenž ve věčnosti Své nesrovnatelné od nepaměti přebývá a navěky nadále přebývati bude, povznesen nad dosah a obzor všech bytostí stvořených, chvála a sláva veškerá náleží. Znamením Zjevení Jeho nesrovnatelného, tak jak Jím utvořeno a do skutečnosti všech bytostí otisknuto bylo, nic jiného není nežli bezmocnost jejich Jej poznati. Světlo, jímž věci všechny zalil a zalévá, ničím jiným není nežli září Já Jeho vlastního. On Sám po všechen čas nad jakéžkoliv spojení s tvory Svými povýšen jest. On stvoření veškeré způsobem takovým utvořil, že by bytosti všechny, schopnostmi svými vrozenými, před Bohem v Den vzkříšení dosvědčiti mohly, že On druha žádného, ni Sobě rovného nemá a od jakéhožkoliv podobenství, podobnosti či srovnání oproštěn jest. On ve slávě transcendentní bytí Svého božského jediným a nesrovnatelným vždy byl, jest a navždy bude a v ušlechtilosti Panstva Svého svrchovaného nepopsatelně mocným vždy jest. Nikdo nikdy schopen nebyl náležitě Jej rozpoznati, ni člověk žádný nikdy neuspěje Jemu porozuměti tak, jak opravdu vhodné a patřičné jest, neboť jakážkoliv skutečnost, na niž se termín „bytí“ použíti dá, svrchovanou Vůlí Všemohoucího stvořena byla, Jenž ji září Já Svého vlastního zalil, která z postavení Jeho nejmajestátnějšího vyzařuje. On navíc dovnitř skutečností všech věcí stvořených emblém rozpoznání Svého vložil, by jistojistě každý věděti mohl, že On Počátkem i Koncem jest, Projeveným i Skrytým, Tvůrcem i Udržovatelem, Všemohoucím a Vševědoucím, Tím, Kdož věci všechny slyší a vnímá, Tím, Kdož v moci Své neporazitelným jest a v totožnosti Své vlastní jako svrchovaný stojí, Tím, Kdož oživuje i zemříti dá, Všemocným, Nepřístupným, Nejvznešenějším, Nejvyšším. Každé zjevení Podstaty Jeho božské znamením jest ušlechtilosti slávy Jeho, vznešenosti posvátnosti Jeho, nepřístupných výšin Jednosti Jeho a velebením majestátu a moci Jeho. Počátek Jeho počátku žádného nemá krom prvosti Jeho vlastní a konec Jeho konce žádného nezná vyjma poslednosti Jeho vlastní.
Báb
I, 1
Výňatky z perského Bayánu“

„Zjevení Skutečnosti božské s utajením jejím totožné věčně bylo a jest a utajení její zas totožné se zjevením jejím. „Zjevením Božím“ myšlen jest Strom Pravdy božské, který nikoho jiného nežli Jeho neoznačuje, a jest to právě tento Strom božský, jenž Posly pozvedával, pozvedává a pozvedávati bude a Písma zjevoval, zjevuje a vždy zjevovati bude. Od věčnosti po věčnost tento Strom Pravdy božské sloužil a vždy sloužiti bude jako trůn zjevení a utajení Boha mezi stvořeními Jeho a ve věku každém projeven jest skrze kohožkoliv, kdož Jemu se zlíbí.
V době zjevení Koránu On sílu Svou nesrovnatelnou prostřednictvím příchodu Muḥammada potvrdil a u příležitosti zjevení Bayánu moc svou svrchovanou prostřednictvím objevení se Bodu Bayánu projevil, a až Ten, Kohož Bůh projeví, zazáří, skrze Něj pravdu Víry Své uhájí, jak se Mu zlíbí, čímžkoliv se Mu zlíbí a pro cožkoliv se Mu zlíbí. On s věcmi všemi jest, leč s Ním nic není. On uvnitř věci žádné, ni nad ní, ni vedle ní není. Jakážkoliv zmínka o tom, že On na trůně usazen jest, znamená, že Zmocněnec Zjevení Jeho na stolci všepřesahující pravomoci usazen jest…
On věčně existoval a navěky nadále existovati bude. On pro lidi všechny nevyzpytatelným byl, jest a vždy bude, ježto všichni krom Něj skrze moc příkazu Jeho stvořeni vždy byli a vždy budou. On povznesen nad zmínku či chválu veškerou jest a posvěcen nad každé slovo pochvaly či srovnání každé. Žádná věc stvořená Jej nepochopí, zatímco On vpravdě věci všechny chápe. A když řečeno jest: „žádná věc stvořená Jej nepochopí“, toto vztahuje se na Zrcadlo Zjevení Jeho, tedy na Toho, Kohož Bůh projeví. Vskutku, příliš vznešený a povznesený On jest, by se o Něm kdožkoliv nepřímo zmiňovati mohl.
Báb
II, 8.
Výňatky z perského Bayánu“

„To, co leží za námi, a to, co leží před námi, jsou maličkosti ve srovnání s tím, co leží v nás.“

„Člověče, byl jsem krotký ve srovnání s tím, co dělají teď. Děláš si srandu? Nedělal jsem nic, jen jsem se vrtěl.“

„Když se dívám na své dítě a jeho matku a vidím jak se rodí ten vzájemný vztah, připadám si jako závozník. Mohu děti někam zavést, ale nemohu se k nim nikdy přiblížit tak jako jejich matka. Ať už jste jakkoliv velký malíř, zpěvák, filmař nebo básník, všechno je to bezvýznamné ve srovnání se stvořením a se vším, co dokážou ženy.“