Milan Kundera citáty

71 hlubokých citátů o lásce, přátelství a lidské povaze

„Nemůžete měřit vzájemnou náklonnost dvou lidských bytostí podle počtu slov, která si vyměňují.“

„Řecké slovo pro "návrat" je nostos. Algos znamená "utrpení". Nostalgia je tedy utrpení způsobeno neutuchající touhou po návratu.“

„Osoba, která touží opustit místo, kde žije, je nešťastná osoba.“

„Ráda chodila po ulici s knihou pod paží. Měla pro ni stejný význam jako elegantní hůl pro gentlemana před sto lety. To ji odlišovalo od ostatních.“

„Ale když silní byli příliš slabí, aby zranili slabé, slabí museli být dostatečně silní na to, aby odešli.“

„Neexistuje žádná dokonalost, jen život.“

„Člověk prochází přítomností se zavázanýma očima. Smí pouze tušit a hádat, co vlastně žije. Teprve později mu odvážou šátek z očí a on, pohlédnuv na minulost, zjistí, co žil a jaký to mělo smysl.“

„A já také vím, že kdybych překročila tu hranici, přestala bych být sama sebou, stala bych se někým jiným, a vůbec nevím kým a děsím se toho, té strašné změny, a proto hledám lásku, zoufale hledám lásku, do níž bych mohla vejít taková, jaká dosud ještě jsem, se svými starými ideály, protože já nechci, aby se můj život rozlomil v půli, chci, aby zůstal celý od začátku do konce.“

„Čím je břemeno těžší, tím je náš život blíž zemi, tím je skutečnější a pravdivější.“

„Mít dítě znamená vyslovit absolutní souhlas s člověkem. Mám-li dítě, je to, jako bych řekl: Narodil jsem se, zkusil jsem život a zjistil jsem, že je to natolik dobrý, že si zaslouží být opakován.“

„Milovat se se ženou a spát se ženou jsou dvě odlišné vášně. Nejen rozličné ale i protikladné. Láska se neprojevuje touhou po styku, což zahrnuje nekonečné množství žen, ale touhu po sdíleném spánku, touha omezená na jednu ženu.“

„Láska k ženě v žádném případě neznamená, že si muž nasadí klapky na oči a nevidí krásu jiných žen.“

„Láska je cit, který nám dává falešnou iluzi poznání.“

„Možná, že nejsme s to milovat právě proto, že toužíme být milováni, to jest že chceme něco (lásku) po tom druhém, místo abychom k němu přistupovali bez požadavků a chtěli jen jeho pouhou přítomnost.“

„Podstatou lásky je dítě.“

„Jedinou jistotou je vědomí nejistoty.“

„Cena člověka je v tom, v čem sám sebe přesahuje, v tom, čím je mimo sebe, čím je v jiných a pro jiné.“

„Muži obdivují ženy, které mluví jako knihy, ale berou si ženy, které vaří jako z kuchařské knihy.“

„To, co většinu lidí děsí na smrti nejvíc, není ztráta budoucnost, ale ztráta minulosti.“

„Avšak nikdo nemůže udělat s pocity nic, existují a neexistuje způsob, jak je cenzurovat. Můžeme si vyčítat nějaký čin nebo poznámku, nikoliv však pocit, jednoduše proto, že nad ním nemáme vůbec žádnou kontrolu.“

„Muž smí chtít po ženě cokoli, ale nechce-li jednat jako surovec, musí jí umožnit, aby jednala v souladu se svými nejhlubšími sebeklamy.“

„Člověk má velkou výhodu, že se nemůže potkat sám se sebou v mladším vydání.“

„Román je plod lidské iluze, že můžeme pochopit druhého. Ale co víme jeden o druhém? Nic! Jediné, co můžeme učinit je podat svědectví každý sám o sobě. Všechno ostatní je překročení naší pravomoci. Všechno ostaní je lež.“

„Svést ženu, to umí každý hlupák. Ale umět ji opustit, podle toho se pozná zralý muž.“

„Kýč je absolutní popření hovna.“

„Slepá ulička je místem mých největších inspirací.“

„Boj člověka s mocí je bojem vzpomínek se zapomněním.“

„Člověk oddaný své víře je pokorný a má pokorně přijímat i nespravedlivý trest.“

„Patří k tajemným zákonům života, že nevinní nesou vinu za viníky.“

„Skutečná dobrota člověka se může projevit v naprosté čistotě a svobodě jen vůči tomu, kdo žádnou sílu nepředstavuje. Skutečná mravní zkouška lidstva, ta nejzákladnější (uložená tak hluboko, že uniká našemu zraku), záleží v jeho vztahu k těm, kteří jsou mu dáni napospas: ke zvířatům.“

„Být absolutně moderní… svět povrchnosti, pohodlí, obchodu, reklamy, blbé masové kultury, která mlátí lidem do hlav svá melodramata, svět konvencí.“

„… naše já je jen pouhé zdání, neuchopitelné, nepopsatelné, mlhavé, zatímco jediná skutečnost, až příliš lehce uchopitelná a popsatelná, je náš obraz v očích jiných. A nejhorší je, že nejsi jeho pánem. Nejdřív se ho snažíš sám malovat, pak ho chceš aspoň ovlivňovat a kontrolovat, ale marně…“

„Člověk si uvědomuje svou slabost a nechce se jí bránit, nýbrž poddat. Je opilý svou slabostí, chce být ještě slabší, chce upadnout uprostřed náměstí, přede všemi, chce být dole a ještě níž než dole.“

„Člověk žije všechno hned napoprvé a bez přípravy.“

„Čtyřicátník nejenže nevyžaduje věrnost, ale cítí se bezpečněji, mají-li jeho přítelkyně vážné známosti.“

„Když Bůh pobídl lidstvo, aby se milovalo a množilo, mínil tím, pane doktore, škaredé i krásné. Ostatně jsem přesvědčen, že estetické kritérium je od ďábla, ne od Boha. V Ráji nikdo ošklivost a krásu nerozlišoval.“

„To se neodvrací spisovatel od své vlasti. To vlast staví spisovatele mimo zákon, nutí jej k pokoutnosti a tlačí k trýzni.“

„Co si myslíte, že je pro člověka největší požitek? Můžete hádat, ale hádala byste špatně, protože nejste dost upřímná. To není výtka, protože k upřímnosti je třeba sebepoznání a k sebepoznání je zapotřebí věku.“

„Lidé fascinovaní myšlenkou pokroku netuší, že každá cesta dopředu je zároveň cestou ke konci a že v radostných heslech jen dál a vpřed se ozývá lascivní hlas smrti, která nás láká, abychom pospíšili“

„"Bude-li se každá Vteřina našeho života nekonečněkrát opakovat, jsme přikováni k věčnosti jak Ježíš Kristus ke kříží. Taková představa je hrozná. Ve světě věčného návratu leží na každém gestu tíha nesnesitelné odpovědnosti. To je důvod, proč Nietzsche nazýval myšlenku věčného návratu nejtěžším břemenem (das schwerste Gewicht)."“

„Člověk nikdy nemůže vědět, co má chtít, protože žije jen jeden život a nemůže ho nijak porovnávat se svými předchozími životy, ani ho opravit v následujících životech.“

„Závratně blízko? Copak může blízkost působit závrať? Může. Když se severní pól přiblíží k jižnímu na pouhý dotek, zeměkoule zmizí a člověk se ocitne v prázdnu, které mu zamotá hlavu a vábí ho k pádu.“

„Optimismus je opium lidstva! Zdravý duch páchne blbostí. Ať žije Trockij! Ludvík”“

„Co to vlastně znamená být užitečný? Suma užitečnosti všech lidí všech dob je plně obsažena ve světe takovém, jaký dnes je. Z čehož vyplýva: není nic mravnejšího než být neužitečný.“

„Dítě – existence bez životopisu.“

„Žádné počínání není samo o sobě dohré ani zlé. Teprve jeho místo v řádu činí je dobrým či zlým.“

„Změní se něco na válce dvou afrických států ve čtrnáctém století, bude-li se nesčetněkrát opakovat ve věčném návratu? Změní: stane se z ní blok, který ční a trvá, a její blbost bude neodčinitelná.“

„Jestliže můj čtenář přeskočí jednu větu mého románu, nebude mu rozumět, a přece, kde je na světě čtenář, který nepřeskočí žádný řádek. Nejsem já sám největší přeskakovač řádků a stránek?“

„Jestli se setkáš s nenávistí, jestli tě obviní, nechají padnout, můžeš od lidí, kteří tě znají,
očekávat jednu ze dvou reakcí – někteří se k smečce připojí, druzí budou velice nenápadně
předstírat, že nic nevědí, nic neslyší, takže se můžeš klidně dál s nimi vidět a mluvit s nimi. Ta druhá kategorie, ohleduplná a taktní, to jsou tvoji přátelé.“

„Není romanopisec, který by mi byl dražší než Robert Musil. Zemřel jednoho rána, když zvedal činky. Když já sám je zvedám, pozoruju úzskostně tep svého srdce a mám strach ze smrti, protože zemřít s činkou v ruce stejně jako muj zbožňovaný autor, to by bylo epigonství tak neuvěřitelné, tak zuřivé, tak fanatické, že by mi okamžitě zajistilo směšnou nesmrtelnost.“

„Když srdce mluví, mysl shledává, že je neslušné protestovat. V oblasti kýče vládne diktatura srdce.“

„Chci, abys byl slabý. Stejně slabý jako já.“

„Kupředu… kde to je? Kupředu je všude. Kupředu — to je úplně prázdná abstrakce… Já mám taky rád abstrakce. (Nakreslí žlutou křídou, kterou vzal Evě, na prázdné místo na tabuli šikmou čáru.) Ale nemám rád prázdné abstrakce. (Pozoruje se zalíbením šikmou čáru.) Šikmá čára. K ní zrcadlový protějšek. ( Kreslí druhou šikmou čáru, takže vznikne tvar A.) Jaká krásná a jednoduchá symetrie! Když tento útvar znovu zrcadlově zdvojíme, vznikne uzavřený tvar. (Kreslí třetí šikmou čáru.) Už na nejstarší zdobené kosti z paleolitu, na té slavné kosti z Laugerie Basse, objevuje se tento prazákladní ornament. (Kreslí čtvrtou šikmou čáru, takže na tabuli je žlutý kosočtverec.) A už paleolitický člověk cítil, že v tomto útvaru je nejdůležitější střed. A ve chvíli, kdy ho označil (kreslí doprostřed kosočtverce kolmou čáru), přestává být tento tvar prázdnou abstrakcí a znamená náhle zcela konkrétní věc. Ale zároveň si ponechává i nadále takovou obecnost, že kromě této věci znamená i mnoho dalšího, například naši chuť na tuto věc. Ale tou studenou geometrickou strohostí označuje vzápětí i pošetilost té chuti, a tedy i naši nechuť. A samozřejmě nevztahuje se pak už jen k oné věci samé, ale k ženě vůbec. A protože ženy jsou naším životem, vztahuje se tedy k celému našemu životu, znamená lidské bytí samo. Ale tou studenou geometrickou strohostí naznačuje hned také i naše základní zklamání a znechucení z bytí, a tedy celou podstatnou ošklivost bytí…“

„Lidé křičí, že chtějí vytvořit lepší budoucnost, ale není to pravda. Budoucnost, to je jen lhostejná prázdnota, která nikoho nezajímá, kdežto minulost je plná života a její tvář nás dráždí, popuzuje, uráží, takže ji chceme zničit nebo přemalovat. Lidé chtějí být pány budoucnosti, jen aby mohli měnit minulost. Bojují o vstup do laboratoří, v nichž se retušují fotografie a přepisují životopisy a dějiny.“

„Životopisci neznají sexuální život svých vlastních manželek, ale myslí si, že vědí všechno o pohlavních tajemstvích Stendhala nebo Faulknera.“

„I ve hře se skrývá pro člověka nesvoboda, i hra je pro hráče pat… Ze hry není úniku; mužstvo nemůže utéci před koncem ze hřiště, šachové figurky nemohou uprchnout ze šachovnice, hranice hřiště jsou nepřekročitelné.“

„Středoevropské národy nejsou vítězi. Nerozlučně spjaty s evropskou historií nemohou bez ní existovat, ale jsou její jakoby odvrácenou stranou, jejími oběťmi a outsidery.“

„Spisovatel, který píše svůj první román, není obvykle veden promyšlenou osobní estetikou. Jeho způsob psaní je ještě mnohem spontánnější a naivnější, než jaký bude později. Dívám–li se zpět na Žert, nacházím v něm však v jádru již všechno, o co jsem usiloval ve svých pozdějších románech.“

„Psi jsou naším spojením s rájem. Neznají zlo, žárlivost ani nespokojenost. Sedět se psem na stráni za nádherného odpoledne znamená vrátit se do ráje, kde nicnedělání nebylo nudné - znamenalo klid.“

„[...] Jakékoliv potlačování názorů, ba i násilné potlačování nesprávných názorů, směřuje ve svých důsledcích proti pravdě, protože pravdy je možno dosíci jen v dialogu názorů, které jsou rovnopravné a svobodné. Jakýkoliv zásah do svobody myšlenek a slov, ať už technologie i pojmenování takové cenzury je sebediskrétnější, je ve dvacátém století skandálem a pro naši rozbíhající se literaturu okovem.“

„Řekněte pane jaká je v tom moudrost, abych já byl pověšen, protože jste se zamiloval do pitomé Agáty. Ani se už nedovíte, jak jsem se zamiloval já. Ta krásná smutná dívka byla služkou na zámku a já jsem se pak na ten zámek dostal taky jako sluha, pane. A to se nedovíte, protože mě oběsí.“

„Nikdo to neví lépe než politikové. Kdyže nablízku fotografický aparát, hned utíkají k nejbližšímu dítěti, aby je zvedali do výše a líbali je na tvář. Kýč je estetickým ideálem všech politiků, všech politických stran a hnutí. Ve společnosti, kde existují vedle sebe různé politické směry a jejich vliv se tudíž vzájemně ruší či omezuje, můžeme ještě jakž takž uniknout inkvizici kýče; jednotlivec si může uchovat svou osobitost a umělec vytvořit neočekávaná díla. Tam však, kde jedno jediné politické hnutí má všechnu moc, octneme se rázem v říši totalitního kýče.“

„Poznání je jedinou morálkou románu.“

„Ti, jejichž život se vyjevuje jako ztroskotání, se vydávají na lov těch, kdo jsou tím vinni.“

„Oko… bod, ve kterém je identita člověka koncentrovaná.“

„Ráda chodila po ulici s knihou v ruce. Tím se odlišovala od ostatních.“