Citáty na téma dlaň

„Spatřit svět v zrnku písku a nebe v divoké květině. Zachytit nekonečno v dlani a věčnost v jedné hodině.“

„Utrhl jsem květinu a zvadla mi. Chytil jsem motýla a umřel mi v dlaních. Pochopil jsem, že krásných věcí se lze dotýkat jen srdcem.“

„CESTA POKORY
Cesta probuzení není cesta pro slabé povahy.
Učí nás pokoře. Ó ano! Srazí nás na kolena. Mnohokrát.
To, co jsme si o sobě mysleli, že víme, se chvílemi rozpustí do nicoty.
Naše nejzářivější vhledy, úžasné znalosti, naše životní práce, to vše se může rozpadnout v prach.
Někdy bez varování.
Bude od nás vyžadováno, abychom začali znovu, a znovu, a znovu.
A zase znovu.
(Zmínil jsem už, že to není cesta pro slabé povahy?)
Ó ano! Samozřejmě, že se také dotkneme blaženosti a radosti z bytí!
Budou dny, kdy se budeme smát tomu, jak jsou věci prosté.
Ale také se od nás bude chtít, abychom čelili svým nejhlubším strachům, podívali se do tváře temnotě a tmě, kterou v sobě máme. Abychom se vydali na místa, kde žijí naše nemilované části.
Zavede nás to do krajiny zármutku, o kterém jsme ani neměli tušení. Vypláčeme miliony slz za opuštěné, osamělé děti - v sobě i ve světě.
Budeme zuřit a spílat nebesům, svým rodičům, všem učitelům, za to, že nemám nedali to, co jsme potřebovali. Lžím, kterými jsme byli krmeni. Všem, kteří tam pro nás nebyli, když jsme je nejvíc potřebovali.
Budou dny, kdy se budeme třást strachy.
Budou dny, kdy se půda pod našima nohama otevře, polkne nás a zase vyplivne.
Budou chvíle, kdy si pomyslíme, že jsme dosáhli cíle této cesty,
a vzápětí sami sebe objevíme opět na začátku.
Někdy budeme mít sto chutí to celé vzdát.
Někdy budeme mít pocit, že jsme za celou dobu nijak nepokročili.
Někdy možná budeme proklínat den, kdy jsme se na tuto cestu vůbec vydali.
A přesto - celou tu dobu - se hojíme, uzdravujeme.
Ano. Uzdravujeme.
Rozpouštíme, rozvazujeme miliony karmických let. Rozpouštíme podmiňování strachem. Setkáváme se s ryzostí života.
Navracíme se k přírodě, k Zahradě, k divočině, ve které jsme byli počati.
Není to vždy jednoduché. A není to vždy klidné.
Není to vždy ta spiritualita, kterou jsme čekali.
Není to vždy láska a světlo a radost a pozitivita a čisté, ničím nerušené Vědomí.
(To jsou jen sny vystrašených dětí.)
Ne. Toto je skutečné probouzení. Jdeme cestou skutečného života. Jsme unavení z nesmyslů a falešných příslibů.
Skrze pláč, vášeň i smích směřujeme k celistvosti.
Všechny naše staré sny se zhroutily. Ale ne my samotní.
Stále s námi mohou být hlasy strachu, hanby nebo pochybností, ale my už jsme větší než oni.
Stále mohou být dny, kdy si připadáme velmi malí, ale také jsou dny, kdy cítíme, že udržíme celý Vesmír ve svých dlaních.
Museli jsme se téměř zbláznit, abychom se mohli stát doopravdy normální. Museli jsme prasknout, abychom se stali celistvými. Vyměnili jsme starou potřebu jistoty za život plný dobrodružství, a stará smutná dogmata za vzrušující nevědění.
Teď už dokážeme nacházet jistotu v nejtemnějších zákoutích, krásu na nejopuštěnějších místech, a lásku tam, kde jsme si mysleli, že je zakázáno milovat.
Příteli, život Tě nikdy neopustí, neboť Ty jsi život, a i tehdy, když padneš na zem, jsi podporován neviditelnými silami.
No a co. No a co! Tak občas spadneš. Potlučeš se přitom. Chvíli se možná stydíš. Vynaříkáš ze sebe staré sny. No a co! Vykřičíš ze sebe očekávání a pak pohledíš do tváře realitě a zjistíš, že nikdy, NIKDY není tak zlá, jak ses bál.
Znovu se zvedneš, oprášíš se, vrátíš se na cestu a kráčíš dál.
Popravdě - nikdy jsi tuto cestu neopustil.
Protože cesta nikdy neopustila… tebe.
Protože cesta se objevuje přímo pod tvými chodidly, v každém TEĎ, s každým krokem, ať už ho uděláš a nebo ne. Je v radosti z tvé jedinečné pouti, oslavuje tě takového, jakým jsi právě dnes, klaní se všem tvým pádům i vítězstvím.
Tak začni znovu, příteli.
Začni znovu.
A jdi dál.“

„Kdykoli vyjdu ze dveří, narovnám se, nesu hlavu hrdě vzhůru a zhluboka se nadechnu. Dopřeji si doušek slunečního svitu, pozdravím své přátele s úsměvem a mám srdce na dlani. Neobávám se, že bych byl nepochopen a neztrácím ani minutu tím, že bych přemítal o svých nepřátelích, soustředím se na to, čeho chci dosáhnout, a aniž bych ztrácel směr, zamířím rovnou ke svému cíli. Myslím na velké a vznešené věci, kterých chci rád vykonat, a pak, jak budou plynout dny, docela mimoděk využiji, všechny příležitosti, které vedou k naplnění mých cílů, právě tak jako bere mořský korál z přílivu a odlivu svou sílu k životu. Představuju si, jaký chci být: schopný, svědomitý, užitečný, a samo myšlení mě přemění k tomu obrazu… Pamatuji si že myšlenka vládne tělu. Zachovávám si správné duševní rozpoložení, jsem odvážný, upřímný a milý. Správně myslet znamená totéž, co tvořit. Všechny věci přicházejí skrze naše touhy a naše upřímné modlitby jsou pak vyslyšeny. Stáváme se tím, nač se naše srdce pevně upnulo v představách. Narovnám se a nesu hlavu hrdě vzhůru. Jsme samými bohy v zárodku.“

„Být dítětem, to znamená.. Celý svět v zrnku písku zřít a nebe v polní květině, nekonečno do dlaně uchopit, věčnost žít v pouhé hodině.“

„Člověk přichází na svět se zaťatými pěstmi, jako by pravil: „Celý svět je můj.“ Odchází z něho s nataženými dlaněmi, jako by říkal: „Podívej se, nic si s sebou neberu.““

„Mohu zemřít šťasten,
nenechal jsem si ani jedno učení
v zavřené dlani.
Předal jsem vám vše,
co vám může přinést užitek.
Nevěřte mým slovům jen proto,
že je řekl Buddha. Vše si ověřte.
Zkoumejte, zda se učení
shoduje s vašimi
vlastními zkušenostmi.
Buďte sami sobě světlem.“

„Věrnost je drahý kámen na dlani toho, kdo miluje celým srdcem a neprodal by jej za žádnou cenu.“

„Naučila jsem se, že když jsem něco rozhodla se srdcem na dlani, obvykle to bylo správné rozhodnutí.“

„Bojíte se mluvit pravdu
Jste smutný existence
Které vysávají život těm
Co mají srdce na dlani
Měníte je v horší svině
Jenom svými komplexy

Proč se stydíte za svůj život?
Tvoříte si ho samy
Jste jen nuly které nakonec
Zůstanou samy
V hlavách bludy
Už ani nevíte kudy máte jít
Kudy směřovat život aby bylo líp
Je mi zvas smutno
Karma vám jednou vrátí
Na hlavu pořádné hovno.“

„V zahradě srdce zasaď jen a jen růži lásky a nepropusť z dlaní slavíka náklonnosti a touhy. Važ si společnosti spravedlivých a vyhýbej se družbě s bezbožníky.“

„Okázalý dar propálil žebrákovu dlaň.“

„Štěstí je zbraň pro čtyři dlaně. Zákon zní, raň, než budeš raněn. Láska je přelud, to ze strachu ti srdce buší, že mu dojde vzduch.“

„Já držím pohár ve své dlani
jenž čeká na rty člověka.
Já držím pohár ve své dlani:
své srdce, které přetéká.“

„Se srdcem na dlani kráčím oblohou, abych došla až na její konec, tam potkala tebe a věděla,že to srdce, co nosím, chci dát právě tobě.“

„Dívej se do slunce dostatečně dlouho, a zakryješ si dlaní zrak.“

„Díváš se do nebo a pláčeš pro hvězdu. Víš, že ji nikdy nedostaneš. A pak se jednoho večera podíváš dolů - a tady je - září ti v dlani.“

„Zlo nekončí proneseným slovem. Jeho cesta je tím teprve zastoupena. A rány se nehojí tak lehce, jak snadno kámen opustí dlaň.“

„Člověk se srdcem na dlani nikoho nedrží v hrsti.“

„Každý normální muž musí být čas od času v pokušení plivnout si do dlaní, vyvěsit černý prapor a dát se do podřezávání krků.“

„Věřit na Ježíšovo slovo v Boha znamená být si jist, že přes všechny záhady, všechny absurdity a všechno, co mě na tomto světě trápí a ohrožuje, drží můj život ve své dlani všemocná a nekonečná láska. Kdo věří, ten je bez ohledu na všechny rozpory zbaven starosti o sebe, nemusí hledat smysl svého života.“

„Držel jsem si dlaně na očích, jako bych se bál, že mě někdo uvidí a řekne, že jsem na to už starý, ale já jsem brečel jako ještě nikdy v životě, víc, než když jsem byl malý.“

„Svět v zrníčku písku rozeznat,
a nebe v divoké květině.
Nekonečno do vlastních dlaní brát,
a věčnost prožít si v hodině.“

„Chraň svou lásku jeli pravá. Nesvěřuj své srdce jiným, srdce bývá křehké jako kapka rosy, která rozplyne se v dlani. Tvá duše ji neochrání…..“

„S Tváří madony začala se dívat. Když do dlaní vzala violín, hvězdám svůj zrak pohledem svůdným. Začala melodií tónů. Ve své extázi hledat.“

„Se štěstím je to jako s vodou v dlaních - čím víc ji svíráte, tím víc vám uniká.“

„Nesl své srdce na dlani tak neopatrně, že mu upadlo.“

„Někdy skládáme hlavu do dlaní. Pěkné břemeno.“

„Z neshody dlaní vzniká potlesk.“

„Jednou jsem jel plnit dost svatou povinnost - pomáhat nebožtíkům. Bylo to o šábesu, cestoval jsem vlakem a třídil si věci. Psal jsem si poznámky, stříhal texty k fotkám. Najednou přišel Američan - žid, šábesdekl na hlavě - a začal mě peskovat, že hřeším: cestuju, píšu, stříhám - samé zapovězené věci. Pak zmírnil a jako že mi poradí: víš, jak to děláme my, když si o šábesu třeba potřebujeme zapálit nebo dát panáka a nechceme přitom ortodoxní židy dráždit? Vezmeme si baseballovou čepičku a je to! To mě vytočilo, posadil jsem si ho k sobě a pustil se do něho - šábesdekl je od toho, že máme na sobě dlaň boží, tak nevím, nač bych si dával baseballovou čepičku! Když hřeším, tak hřeším s plným vědomím, že to třeba není až takový hřích … A bylo.“

„Co by leželo více na dlani než příslušné statistiky vždy trochu upravit, aby se lidu vlil optimismus do žil? V extrémním případě by chleba mohl být z otrub, ale všechny křivky by ukazovaly vzhůru, tak jak to má být. Krize ostatně vzniká v zásadě pocitem krize.“

„Nechal jsem si číst z dlaně. Něco sem na ni nejdřív napsal, abych zjistil, jestli to přečte taky.“

„V souvislosti s potřebou omezovat státní výdaje se cudně mlčí o problému, který nás jednou v budoucnosti zavalí. (…) Přímo hrůzná čísla nabízejí každý rok statistiky nedonošených dětí a naši lékaři se ještě chlubí, že v zachraňování postižených nedochůdčat jsou nejlepší na světě. Zároveň tvrdí, že na ně nemají nemocnice dost peněz. (…) Inkubátory totiž plní také děti, které se stěží vejdou do dlaně, a to nejen proto, že máme stále lepší technické vymoženosti, ale i proto, že stále více žen otěhotní díky umělému oplodnění. (…) Lékaři sice dobře vědí v jakém období předčasného porodu a při jaké váze se nevyléčitelných dětí rodí nejvíc, ale to je nezajímá. A tak za ně samovolně „rozhoduje“ stále dokonalejší a dražší technologie. Rok co rok platí pojišťovny nemocnicím na záchranu dětí zhruba o sto miliónů víc, takže se jejich počet neustále zvyšuje. Vedlejší obětí téhle “záchrany” jsou k celoživotnímu živoření odsouzené matky ležících dětí, jež v 70 procent opustí jejich partneři, a proto musí zoufale bojovat o přežití s pojišťovnou a s úřady sociální pomoci. (…) Stará chudá společnost bývala pragmatická. Když viděla porodní bába, že je to hodně zlé, otevřela okno a rodičky se neptala. Nevím jak si poradila s křesťanským svědomím a principem nedotknutelnosti života, možná věřila, že na onom světě bude o dítě postaráno lépe. Dnešní Hippokratova víra současných lékařů je však absolutní. A ptát se matky okamžitě po porodu, znamená znát výsledek předem. (…) Že doktoři nechtějí rozhodovat o životě a smrti (a nařčení z infanticidy či eutanázie se brání) naprosto chápu, znamená to snad, že mají aktivně podporovat produkci beznadějných případů? (…) Morálka hlásá: nezabiješ! Nikoli: udržuj na živu za každou cenu. Jedno je přinejmenším z ekonomického pohledu jisté. Právo na umělé oplodnění by existovat vůbec nemělo (máme adopci) a na stále dražší moderní technologie také ne. (…) Jinak nás čeká zoufalý bezbariérový svět, kde bude stále menší počet zdravých lidí rukojmím postižených.“

„Přestat brečet a zničit vázání svých iluzi a snu a aspoň jednou se poznet na svůj vrchol. Nesplnítelne sliby které plavou v mem srdci a promichava se s tmavě červenou krvi na mé dlani to je důkaz že iluzi a sny které jsem měl už nejsou a jenom ten hlas který říká……………………………….. A těmhle slovy nás ovládat a i pocity které máme takové to je“

„Ležím a ležím a jedné věci co se mi honí hlavou co tu dělám proč tu jsme nechci tady být chci už konečně umřít žít bez lásky je smutné krev která mi stéká po tváři a z rukou je velice tepla a krasne červená až ruda žileka padá dolů a ta krev na mě dlani i s níma snama hazim rpyc nemám sny nemám city jsem nic jsem kus hadru nebav se semnou nechci pomoct už tak mám záda celé od krve“

„Estrogeny svět uvádějí do pohybu, ale jsou to měkké ženské dlaně, které ho zahřívají. Díky za to.“

„U apoštola je nejdůležitější láska. Láska ne proto, že je bližní sympatický, prospěšný, bohatý, vlivný a třeba jen vděčný. To jsou příliš nízké důvody… Pravá láska se povznáší nad stvoření a tone v Bohu. V Něm, pro Něho a skrze Něho miluje všechny: dobré i zlé, přátele i nepřátele. Ke všem vztahuje milující dlaň, za všechny se modlí, za všechny trpí, všem přeje dobro, touží po štěstí pro všechny, neboť tak chce Bůh! Kdo právě z takovéto lásky koná vše, co jen je v jeho silách, aby Bohu skrze Neposkvrněnou získal, osvobodil z okovů zla a obšťastnil co nejvíce duší, ten bude slavit vítězství.“

„Copak živočich nemůže být hodný nekonečné lásky, a přitom postrádat rozum a užitečnost? Já věřím, že může. Vím, že takový skutečně je. A kdokoliv, kdo kdy ze země zvedl kotě, štěně či ptáče a ucítil v dlani, jak živoucí jsou, porozumí, co mám na mysli, pokud sám není zvířečtější než všechna zvířata. Měkká, hřejivá, načechraná kulička z předoucího kožíšku, která si s rozkoší protahuje sametové tlapky, zatím co její hluboké modrozelené oči vyzařují důvěru v přítele, jenž si ji odnáší domů; stvoření radostně vrtící ocasem a olizující vaši ruku, jakmile pocítí, že je máte rádi; opeřené tělíčko s třepotajícími se křidélky a vyděšeným srdíčkem, které cítíte tlouci mezi prsty; a všichni ostatní tvorové na zemi, divocí či krotcí – jsou hodni lásky sami o sobě, aniž by nutně museli být rozumní či užiteční. Jsou hodni lásky prostě proto, že žijí.“

„Slang je jazyk, který si svleče kabát, plivne do dlaní a jde pracovat.“

„Slang je jazyk, který si svleče kabát, plivne do dlaní a jde pracovat.“

„Čekám na tvé zavolání se srdcem na dlani.“

„Lidé nad sebou potřebují tvrdou ruku s hebkou dlaní.“

„Klíč k nádhernému světu má každý ve svých dlaních.“