Citáty na téma mrak

„Příroda obklopuje člověka mrakem a nutí ho stále mířit ke světlu.“

„To zlé ve svém osudu nikdo znát nemusí. To hezké ano, protože víra v to, že přijde, nám pak smutné chvíle pomáhá přežít. Copak není pravda, že každý mrak má stříbrný okraj?.“

„Mraky přicházejí do mého života plovoucí od jiných dnů nikoli, aby vylévaly déšť nebo přinášely bouře, ale aby dávaly barvu mému západu slunce.“

„Učím se každý den vysát každou vteřinu. Každý okamžik, který prožívám, prožít, jako by to bylo poprvé. Každé ráno a každou snídani. Jak mimozemšťan, který si zaplatil nákladnou a krátkou dovolenou na Zemi a teď obdivuje mraky a zelené stromy.“

„Pamatujte si, pod mořem mraků leží věčnost.“

„Lidské mysli jsou plné záhad více než jakákoli psaná kniha a jsou proměnlivější než tvary mraků na nebi.“

„Teprve, když slunce zakryl mrak, je cítit, jak hřeje.“

„V rozlehlém brambořišti osamělá slunečnice pod zataženým nebem. Stojí obrácená k východu, protože slunce celý den nevyšlo zpod mraků a nyní je za mraky kdesi na západě. Jenže slunečnice zřejmě ztratila orientaci, a tak stojí celá bez sebe už od rána a čeká na slunce…“

„Když jsem otevřel dveře, bylo mým prvním dojmem, že u nás hoří, neboť místnost byla tak plná kouře, že stolní lampa jen matně prosvítala. Když jsem vstoupil, mé obavy se arci rozptýlily, neboť kouř, jenž mě začal rdousit a způsobil mi záchvat kašle, byl čpavý dým silného hrubého tabáku. Za namodralým mrakem jsem nejasně rozpoznával mlhavé obrysy Sherlocka Holmese.“

„Peschko, chci opustit Vídeň velmi brzy. Jak je tu hnusně! Každý mi tu závidí a všichni jsou úskoční. Dřívější kolegové na mě pohlíží nanávistnýma očima. Ve Vídni jsou stíny. Město je černé. Chci být sám. Chci odjet na Šumavu. Květen, červen, červenec, srpen, září, říjen. Musím vidět nové věci a prozkoumat je. Chci ochutnat tmavou vodu a vidět praskající stromy a větry.
Chci udiveně zírat na rozpadající se zahradní ploty. Chci to všechno poznat, slyšet mladé březové porosty a chvějící se listy, vidět světlo a slunce, radovat se z vlhkých zeleno-modrých údolí zvečera, uvědomit si třpytící se zlaté rybky, vidět bílé mraky kupící se na obloze, chci mluvit ke květinám, k travám. Chci se dívat na růžové lidi, staré úctihodné kostely, vědět, co říkají malé dómy, běhat bez zastavení po oblých travnatých kopcích a polích, širými planinami, chci políbit zemi a čichat hebké teplé květiny v mechu a pak vytvořím věci tak krásné, pole barev…“

„„Co se stalo?“
„Vzpomínáš. když jsme letěli v mracích a já měl strach, abychom do něčeho nenarazili, řekl jsi, že jediná věc, do které bychom v té výšce mohli narazit, je mrak nacpaný kamením.“
„No a?“
„Jak si to věděl?““

„Neboť ve snech vstupujeme do světa, který je celičký náš. Ať plavou v nejhlubším oceánu nebo plachtí nad nejvyššími mraky.“

„Když utlačujeme a utiskujeme své bližní, kéž bychom se aspoň jednou v myšlenkách rozpomněli na nezvratnou jistotu, že každá vina vystoupí zvolna až k nebesům jako temný a těžký mrak, aby vylila na naši hlavu svou pomstu! - Oliver Twist“

„Každý temný mrak má stříbrné lemování.“

„Nad mraky je vždycky krásně, ale já nejsem letadlo.“

„Kukuřice vidí hustý kouř z továren. Myslí si, že je to mrak, a doufá, že brzy sprchne.“

„Slunce mohou zastřít mraky jen z pohledu drobounkého oka.“

„Ačkoli se vám teď bude všechno zdát temné, vzpomeňte si, že i za nejtemnějšími mraky noci září měsíc rozbřesku.“

„Raději bych chránil živého, dýchajícího člověka, kterého se mohu dotknout, než nějakého šóguna nad mraky, kterého nikdy neuvidím.“

„Na Americkém obzoru vidím velice tmavý mrak, a ten mrak přichází z Říma.“

„Maluji rád krajiny před bouří, kdy se stahují mraky a svírají vše v pevné objetí, kdy je plná dynamického napětí, což hoví mému vnitřnímu rozpoložení a pomáhá mi také k vyjádření něčeho, co dříme ve mně z dob útlého dětství.“

„Rozum se dnes dívá vysoko nad oblast temných, ale vřelých citů, tak jako alpské vrcholky vyčnívají nad mraky. Vidí slunce jasněji a zřetelněji, jsou ale studené a neplodné.“

„Někdy jsou mraky lehké jako pírko, jindy ztěžknou a ztmavnou. Takový už je život.“

„Tajemství, které nám Panna svěřila, spočívá ve třech odlišných věcech, dvě z nich chci nyní odhalit. První bylo vidění pekla. Madona nám ukázala velké moře ohně, které bylo jakoby pod zemí. Do tohoto ohně byli ponořeni démoni a duše jako průhledné černé nebo bronzové řeřavé uhlíky s lidským tvarem, které se míhaly v požáru a byly nesené plameny, které z nich vycházely spolu s mraky kouře a padaly na všechny strany tak, jako padají jiskry při velkých požárech, bez tíže, či rovnováhy, uprostřed bolestných výkřiků a vzdechů plných zoufalství, které vyvolávaly děs a naháněly strach.“

„Tak to je se mnou celý život: vždycky někde v dálce číhá bouřkový mrak a chystá se zkurvit všechno dobré a dokonalé.“

„Je tak krásné pozorovat,
přírodu, lidi, prostě svět..
je krásné otočit hlavu nahoru,
tam kde mraky se spojují,
je krásné cítit zemi pod nohama,
je krásné cítit vodu na svém těle,
je krásné cítit sama sebe,
je krásné vnímat vše,
a vědět, že to vše stvořil Bůh.“

„Občas ve špatný čas, mám před očima mlhu a v hlavě bouřku, ale vždy vydržím a rozpustím ty mraky ☁ vítr v mojí hlavě rožene mlhu ❤️
A pak vidím 👀 jasně a čistě 🌈
®René Kováč“

„Představte si, že by mraky zadržovaly svůj déšť jako my své emoce… vždyť by byly stále černější a černější a nakonec by se úplně roztrhly a vytvořily ohromnou pohromu- takhle občas zaprší a je to dokonce prospěšné, tak i vy se nebojte svoje emoce připustit a nechat je proběhnout.“

„Pokaždý když koukám do deštovích mraků. Chápu že chmury přídou a zase odejdou jako mraky na neby a pak slunce duha zazáří. Cítím klid ve své duši slunce svítí do mích očí. Sluníčko svítí kvete kvítí tráva roste. Cítím život cítím rádost.“

„Šel jsem po cestě se dvěma přáteli – slunce zapadalo za horu nad městem a fjordem – pocítil jsem nápor smutku – nebe se náhle změnilo v krvavou červeň. Zastavil jsem se, opřel o zábradlí, smrtelně unaven – přátelé se po mně ohlédli a pokračovali dál – díval jsem se nad plápolajícími mraky na fjordem, byly jak krev a meč, a město – modročerný fjord a město – mí přátelé šli dál a já tam stál a třásl se strachy – cítil jsem jakoby velký, nekonečný výkřik šel tou nekonečnou přírodou.“

„Nic mne nezastraší, ani vítr, co přihnal husté mraky, budou zde jen krátce. Má důvěra roste, neboť vím, že nad mraky je moje milované Slunce.“

„Neměř Boží lásku a přízeň podle svých pocitů. Slunce svítí v nejtemnějším dni stejně jako v tom nejjasnějším. Rozdíl není ve slunci, ale v mracích, které brání manifestaci jeho světla.“

„To já mám ráda. Šutry a živly. Bouřky se bojím teda, abych se přiznala, ale líbí se mi mraky.“

„Ve škole tě naučí že jsi vůl a budeš makat či dřít. Pak jen pomalu zredukuješ své sny. Někdo méně někdo více. Rozmnožíš se a přežíváš omezen a brzděn - okrádán o čas - a umřeš dřív či později taky díky tomu, že nás je mraky.“

„Musím snít a sahat po hvězdách a pokud nechytím hvězdu, chytím hrst mraků.“

„Nechci si hrát na nějakého sluníčkáře, těžko však popřu orientaci na myšlenkový svět Václava Havla. Dnešek je velmi agresivní, ostrý, nastává éra šíleného vůdcovství a nad lidmi už zase visí divný mrak. Všechna ta netolerantnost s příchutí rasismu….“

„Občas ve špatný čas, mám před očima mlhu a v hlavě bouřku, ale vždy vydržím a rozpustím ty mraky ☁ vítr v mojí hlavě rožene mlhu ❤️
A pak vidím 👀 jasně a čistě 🌈
®René Kováč“

„V hodině neštěstí nebuď bez naděje, neboť křišťálový déšť padá z černých mraků.“

„Příroda je proměnlivý mrak, který je vždy a zároveň nikdy stejný.“

„Všichni ptáci vzlétli a odletěli;
Osamělý mrak pluje kolem.
Nikdy se neunavíme pohledem na sebe-
Jen hora a já.“

„Mraky rychle mizely a nechávaly hvězdy umírat. Noc vyschla.“

„Když se na jakoukoliv situaci dá pohlížet jinak. Tak proč se některé události stále opakujou. Ikdyž se na ně dá kouká jinak. Dají se změnit v přístupu k dané myšlence události proč se to nemění. Proč mám pocit jako by to počasí mělo ještě větší dopad na náladu a myšlení lidí než kdy jindy. Změny tlaků v teplotě vlhkosti větru a barvě mraků přece i ta psychologie barev mraků by mohla lecos povědět o náladách. Já jsem takovej ten člověk co je meteosenzitivní že mě to počasí ovládá nálady a energií. Ale v poslední době cítím že jsou všichni jako by je to ovladalo. Přídou mě všichni lidi jako zombie když jsou naneby čtyři barvy mraků. Takové unaveně mě to příde to okolí. Ale vlastně nevím jestli se to počasí mění nebo spíš já se jemu přizpůsobuju a více o něm přemýšlím.“

„Moje nálada
Když na neby mraky taky se mračím.🌦🎭☹️
Když na neby Slunce tak taky zářím.☀️🌞🌈😁
Když prší tak já vnitřně brečím.🌧💧😭
Když je dusno dusim se 😷
Když mráz tak jsem ochlazená 🌬🥶
Když jsou na neby červánky v srdci vášeň ❤️‍🔥🔥
Když nebe bezmraků 👑😄
Když padne Vánoční nálada🎄🎁❄️
Nachlazená nálada 🤒🤕🧅🧄🥥🥚🥘🍲🍎🌶🍯🫖🍷
Ne dušičková nálada 🎃🍁🍂🌻
Když smutku moc 🤪😮‍💨😫😭
Když únava 💩🥱😌😴
Když ignoranství 🙄😑🤥😵‍💫💩“