Citáty na téma pár

strana 2

„Pravda je úctyhodná věc, přestože má velmi omezenou působnost. Z její zlaté žíly nevyrýžujete víc než pár zrnek.“

„„Jenom… jenom chci být zase mužský, co si vyšel na koncert s děvčetem v červených šatech. Ještě na pár minut.“
Will Traynor“

„Upřímně řečeno, odjakživa mě dráždilo samolibé přesvědčení, že zavlnění proudu vědomí, pár zemitých oplzlostí a špetka komunismu v zaneřáděném kbelíku alchymicky a automaticky stvoří ultramoderní literaturu; a budu tvrdit, dokud mě nezastřelí, že jakmile si umění zadá s politikou, neodvratně klesne na úroveň ideologické veteše.“

„Nikdy nepodlézám. Nikdy nesmekám před módou a nenastavuji klobouk pro pár drobných. Panebože, říkám jim pravdu.“

„Za pár let nastane válka… - Nesmysl, vždyť to není tak dlouho, co poslední skončila. Lidé nejsou blázni, do ničeho podobného se nepustí. To nikdo nedovolí. - Kéž by to tak bylo, Alfréde, kéž by…“

„Myslíš, že to bylo rozumné? – Já si hlavně myslím, že to bylo správné! Protože mám stále silnější pocit, že těch pár hlavounů nahoře se navzájem podporuje v názorech i skutcích, ale kritika se tam nenosí. A když jim ty nepopulární věci, o kterých oni nic nevědí, neřekneme my, tak kdo? – generál Ludwig Beck“

„‎"Vybírat si a dělat tak méně, to je cesta k produktivitě. Zaměřit se na pár důležitých věcí a zbytek ignorovat."“

„Každý, kdo mě kritizuje za to, že neustále mluvím o Fair Trade (*hnutí), je jako pár oblázků na písečné pláži. Protože o to by se měl starat každý. Stejně tak, jako by se měl každý starat o životní prostředí. Všichni tu žijeme.“

„Řekněme to takhle: já nikdy nesnila o bílých šatech. A když koukám, jak se ostatní berou, myslím si, že je to krásné pro ně, ale abych byla upřímná, obvykle tam sedím úplně zničená. Měla by to být oslava lásky, ale vidím tam jen pár, který je celý večer rozdělený, aby zajistil, že všichni ostatní budou v pohodě.“

„Tanec je ze všech umění nejvíc pomíjivý. Balety jsou zapomenuty, tanečnice odcházejí, choreografové umírají – a co zbylo z lesku vystoupení, které nás tak okouzlilo před pár měsíci, před rokem, nebo jen včera večer?“

„V životě stačí udělat správně jen pár věcí, ovšem za předpokladu, že neuděláme mnoho věcí špatně.“

„Přečíst knihu trvá hodiny. Přečíst citát trvá pár sekund. A přitom se dozvíme to stejné.“

„Emoce jsou k ničemu, jsou nelogické, nutí nás dělat pro ostatní cokoliv, nutí nás chránit ostatní.. a proč? Protože je naše lidské tělo omezováno vedlejšími účinky pudu rozmnožování, oči kluka zahlédnou pohlednou holku, pár milých slůvek od ní uslyší jeho uši a hned pro ní udělá cokoliv… bohužel, proti tomu není obrany a pokuď se to stane jste tomu vydáni napospas, sami..“

„Skákání po hlavě do publika mi nevadí. Jenom mám depresi, když vidím, jak nějaký pár bot bez ustání kope někoho do hlavy.“

„Samozřejmě aktivní sportovní kariéra je nejlepší role, protože člověk jede sám za sebe. Coby trenér už má zodpovědnost a jako šéftrenér je ještě znásobena. Mnohdy to nelze vlastními silami ovlivnit. Takže člověk schytá pár lepanců i za druhé. Už jsem si ale vypěstoval hroší kůži.“

„Bylo neuvěřitelné vidět mě jako akční figurku! Za pár měsíců mi batolata po celé zemi budou kousat hlavu!“

„Lidé jsou jako knihy. I sebekrásnější obal tě může zklamat, a někdy k tomu stačí jen pár řádků.“

„Víš, co udělám, až budu papežem? Zruším ty tzv. generální audience. Možná ne úplně, ale určitě aspoň tu část, kdy papež jde kolem ohrádky, za kterou se tlačí šťastlivci číhající na ruku Velekněze, on ji většinou obětuje, nechávaje ji napospas dojatým věřícím, věnuje se dalším, usmívá se do jiných tváří, cosi kamsi šeptá a několik jich zatím už usiluje o to dotknout se papežovy pravice, či aspoň levice. Podle mne hrůza. Tomu s kým mluvíš, nota bene s kým si podáváš ruku, se dívej do očí, to je základní tvar úcty. Tak nějak jsem to doma slýchával. A taky vytáhni tu druhou z kapsy. Tedy kdybych to náhodou měl ve Vatikánu na povel, tak se při podobných příležitostech, právě pro zachování oboustranné úcty, nějakým spravedlivým způsobem vybere tak třicet lidí, pozvou se na kávu nebo na skleničku vína a papež ke každému přistoupí, host se mu představí, papež mu poděkuje za návštěvu, nechá pozdravovat u nich doma a přejde k dalšímu. A bude to setkání dvou lidí, kteří spolu stráví pár vteřin tak, jak má být, jeden s druhým a pro druhého.“

„Vlasy Marcely Holanové jsou ohněm, já hasičem. Ideální pár.“

„Těch pár lidí, kteří pana Ikse znali, nevědělo vůbec, jak je slavný.“

„Má-li žena krásný pár nožek, může si dovolit být analfabetkou.“

„V umění nejsou jen samí bohové. Na jednoho Apollóna připadají dva páry koní.“

„Pravil obkladač: Vzaly za své celé říše, natož pár dlaždiček.“

„Mediální svět je ovládán židovským vlivem, o tom není sporu. Týká se tot [sic] téměř každého titulu. Co je ale potom časopis KRAUS? Jakýsi extrakt této židovské žurnalistiky a židovské propagandy, odpovídám si. Obsahuje veškeré triky a fígle, které známe z běžných médií, zde ale v jaksi koncentrované formě, nahuštěné, pohledově přiznané, až provokativní. Jeho poslání by se dalo shrnout do pár slov: Řekneme vám, co si o vašem ubohém čecháčkovském národě myslíme…“

„Haškova skupina se tváří, že má patent na hospodářské oživení, který spočívá v nasazení obřích strojů a rozvázání rukou největším čadilům a spotřebitelům energie. Jestliže se rozjedou kolečková rypadla také proti Litvínovu, vyrabujeme si národní bohatství ve prospěch exportních příjmů malé skupiny národních zbohatlíků a národohospodářský efekt bude stejný, jako když si doma vytrháme ze zdi měděné dráty a odvezeme je do sběru. Pár krátkých chvil radosti z chlastu, a černé zítřky, dá se shrnout tahle vyhlídka.“

„'Nico' měla metr osmdesát, za sebou pár lesbických vztahů a šestý smysl pro to, jak v pravou chvíli vytlouct ze všeho to nejlepší. Byla to typická ledová blondýna, taková dominantní generálka. —John Cale“

„Navzdory hospodářské krizi si ve třicátých letech Čechoslováci kupovali průměrně tři a půl páru obuvi na osobu ročně, čímž předstihli v roli nejlépe obouvaného národa světa i Američany.“

„Četl jste náš národně-syndikalistický program, naší agrární reformu a vše ostatní? Už dnes vím, že bych se s Falangou stáhl, jestliže se povstání podaří a vyjde najevo, že není nic než reakční. Během pár měsíců bych se pak vrátil do tohoto nebo jiného vězení. -- O nacionalistickém povstání v roce 1936.“

„Muzikál jako žánr patří do středního proudu, ale to mi nevadí, protože i ten se dá řemeslně dobře zpracovat. Ale pár nevydařených projektů tento žánr v Česku a ne jen tam, velmi zdevalvovalo. S takovou nálepkou se pak dost špatně operuje mimo střední proud.“

„Páry mimo řádnou manželskou situaci jsou také křesťané, ale někdy se na shlíží s předsudky…. břemeno vyloučení od svátostí je nespravedlivá cena, kterou musejí platit, nádavkem k faktické diskriminaci.“

„1932 zahynul můj otec. Podnik jím založený vyráběl ročně už šestatřicet miliónů párů bot. Třetinu z nich vyvážel do celé Evropy, Severní Ameriky a Asie.“

„Co je nebezpečnější – toyota, která má na korbě pár teroristů, kteří mají v ruce kalašnikovy, anebo íránská jaderná raketa, která může zasáhnout město, jako je Praha?“

„V první chvíli vám proletí hlavou, proč zrovna já. Proč ne 12 nebo ne až 14. Ale po těch pár sekundách sebelítosti se soustředíte na to, co udělat, abyste přežili.
o havárii Apolla 13“

„Už v prvních letech tvorby měl vyhraněný svůj rukopis, což je u skladatele velmi vzácná věc - když zazní pár taktů, hned víme, že to je jistě Bach a toto je Chopin, také po několika taktech víme, že to mohl napsat pouze Suchoň.
o Eugenu Suchoňochovi“

„Lidé ze Západu až na pár výjimek přestali považovat náboženství za svou nejdůležitějši starost, a proto nejsou ochotni připustit, že by pro někoho jiného mohlo stále tím nejdůležitějším být. Pro pokrokovou moderní mysl je jednoduše nepřípustné, aby lidé bojovali a umírali kvůli pouhé odlišnosti náboženství.“

„Neutralizovat rozpor mezi kapitálem a prací. Co to znamená? Práce je poslání člověka, vlastnictví jeho atribut. Vlastnictví však není totéž, co kapitál; kapitál je hospodářský prostředek a jako takový musí sloužit celému hospodářství, nelze ho užívat pro osobní blaho jednotlivce. Pro obrovské nahromadění kapitálu platí to samé, co pro přehrady. Přehrady nebyly postaveny, aby na nich pár lidí mohlo pořádat regaty, byly postaveny, aby regulovaly řeky, aby poháněly turbíny vodních elektráren.“

„Mám rád, když lidé reagují vášnivě a nahlas vyjadřují svůj názor, ale může to být silně trapné, když pár lidí ovládne prostor hlasitým bučením.“

„Skoro jsem z toho vytvořil závěr, a to že jako prostředek literárního projevu, pouze pseudonym nestačí, že je třeba ještě napsat pár knížek.“

„Táta byl filmař, ne revolucionář, do politiky se nemíchal, protože věděl, že v opačném případě by nemohl pracovat, a on chtěl především točit. Stál mezi dvěma břehy. Pár let ale nemohl vycestovat, přišel kvůli tomu o velké filmy, včetně Přeletu přes kukaččí hnízdo.“

„Od té spousty žen, co jsem v životě potkal, jsem se naučil hodně věcí. Jedna z nich je – nikdy nepiš šovinistické písně. A že jsem jich na začátku pár napsal, …“

„Nemohu si představit lepší průpravu pro spisovatelské řemeslo než pár let praxe v lékařské branži.“

„Je sympatičtější pěkně po česku udělat pár piv, než trojčit u vína po velkouherském způsobu.“

„Na pohřbu se říkají o lidech pěkné věci. Chtěl bych je o sobě také slyšet. Bohužel svůj pohřeb o pár dní zmeškám.“

„Když se na to podívám zpětným pohledem, býval bych mohl Al Caponemu dát pár rad. On řádil přinejlepším ve třech okresech. Já na třech kontinentech.“

„Na Zemi existuje pár míst, kde se setkávají všichni horolezci: v Káthmándú lovci osmitisícovek, v Chamomix alpinisté, v Yosemitu milovníci volného lezení a v Patagonii hráči a snílci, elita lezců.“

„Marketing se dá přirovnat k rozdělávání ohně. I s dobrým podpalovačem zabere pár minut, než se třísky rozhoří natolik, abyste mohli přiložit uhlí nebo polena, a potom ještě nějakou dobu trvá, než se místností začne šířit teplo.“

„Jestliže má student ročně na oblečení 1000 marek, musí věnovat polovinu těchto peněz na jeden pár bot. Ještě lepší je věnovat celou částku na boty…“

„Než odevzdám tyto dokumenty do rukou veřejnosti, chci říci pár slov těm, jejichž zájem vzbudí, a udělit malou radu, získanou hořkou zkušeností. Zní takto: věnujte hledání jen tolik času, kolik můžete vyšetřit vedle svých běžných povinností. A pokud nemáte žádný volný čas, nechte celou věc být…. Znovu opakuji: nikdy neobětujte své vlastní zájmy a zájmy své rodiny věci, jež se může ukázat jako iluze. Avšak, jak jsem již řekl, když máte svou denní práci hotovu a pohodlně sedíte u krbu, pak trocha času věnovaného této věci nikomu neuškodí a může přinést odměnu.“

„Čím déle zůstávala o samotě, tím neurčitější a méně ohraničená si připadala. Jako tekutina vylitá z nádoby. Viděla sama sebe, jak klouže z lavičky na zem a nabvá podobu zvířete. Po čtyřech doběhla na hranici mokrého asfaltu a přehoupla se do trávy a mokré hlíny. Hnala se dál, nyní ještě rychleji, protože už zjistila, jak ovládat dva páry nohou naráz, hbitě uháněla přes trávník a umělá návršíčka, přes Zahradní zátiší a květinové záhonky do křoví, přes ulici a na železniční vlečku, a doprovázela to vytím.“

„A teď, když vstupoval do závěrečných fází svého aktivního života, začínal chápat, že pokud nedojde k nějaké nepředvídané souhře okolností, jeho život se nezmění. Byl oklamán. Odjakživa se domníval, že v jeho dospělosti jednou nastane čas jakéhosi stabilizovaného stavu, kdy se naučí využívat veškeré triky, jak řídit svůj život nebo jen jednoduše žít. Kdy vyřídí veškerou poštu a e-maily, všechny papíry bude mít v pořádku, knihy vyrovnané na policích podle abecedy, oblečení a boty v dobrém stavu v šatnících a v botníku, všechny věci na svých místech, kde je bude umět najít, Svou minulost včetně dopisů a fotografií roztříděnou v krabicích a šanonech, soukromý život usazený a poklidný, stejně jako bydlení a peníze. Za celé ty roky nikdy k žádnému podobnému urovnání nedošlo, stabilizovaného stavu nikdy nedosáhl, ale přesto nadále předpokládal, aniž by nad stavem věcí uvažoval, že je už na dosah chvíle, kdy po vynaloženém úsilí kýženého stavu dosáhne, že nastane okamžik, kdy jeho život bude přehledný a duše svobodná, a jeho dospělá existence bude moct náležitě začít. Ale nedlouho po narození Catriony, přibližně v době, kdy se seznámil s Darlene, se domníval, že situaci poprvé vidí v celé její nahotě: v den, kdy umře, bude mít na sobě ponožky, které nepůjdou do páru, v počítači bude mít hromadu nezodpovězených e-mailů a v brlohu, kterému říká domov, budou nadále košile s chybějícími manžetovými knoflíčky, selhávající světlo na chodbě, nezaplacené složenky, neuklizená půda, mrtvé mouchy, a kolem něho budou kamarádi čekající na odpověď a milenky, k nimž se nebude hlásit. Zapomnění, poslední slovo v uspořádání všech věcí, mu bude jedinou útěchou.“

„Kluky, s kterejma jsem chodil do školy, hudba moc nebrala. Až na pár grázlíků, co jsem s nima dělal bugr. Bylo to v době skinheadů a oni nechápali, jak se můžou skinheadovi líbit The Velvet Underground. To bylo dost typický.“

„Abych to jasně vysvětlil od samého počátku, opravdu se nestarám o barvu kůže těchto lidí nebo o povahu jejich náboženství. Nikdy mě to nezajímalo a nezajímá. Je mi líto, jestli tím pár lidí zklamu.“

„Když se tak ohlédnu zpět.
Všichni měli pravdu, co říkali, že za pár let vše pochopím a budu se na vše zlé koukat opačně.
Člověk, kterému dáte celé své srdce a čas, Vás nakonec podvede a zničí Vás! Všechnu špínu hodí na Vás, protože je pro něj lehčí všechnu vinu hodit na druhé, než sám sobě přiznat, že vše zničil. Bude všude lhát a dál podvádět. A vy budete stále věřit, že se vše změní k něčemu lepšímu a budete dávat další a další šance. Nic se nezmění! A raní Vás znova a znova! Až nakonec spadnete na samé dno plné zklamání a nenávisti. Dokud budete na dně a plni neštěstí, on bude za to rád. Sám je totiž nešťastný a nechce ani Vás vidět šťastnými.
Časem zjistíte, že to nikam nevede. A tak řeknete stop utrpení a odpoutáte se od všeho, co Vás ničí. Vyhrabete se z toho dna a půjdete s hlavou vztyčenou a plný síly. Řeknete si, že už všeho bylo dost a je čas být šťastný! Vše zlé se stalo proto, abychom, mohli potkat někoho lepšího a pochopit, že bezhlavá láska nikam nevede. Naučil ses milovat a neztrácet hlavu, je to hlubší a opravdovější.
Nikdy nezapomínejme na to, že se vše každému, co dělá, vrátí jako bumerang.
Když nevinného potopíš, nejlepší přítel ti vrazí kůl do zad! Tomu se říká rovnováha. Můžeš srazit autem muže, který byl tvůj syn, na kterého jsi celý život kašlal. Můžeš pomoct paní, která je dcerou osoby, která tě před mnoha lety okradla….
Nikdy nevíš, koho potkáš, a co ti osud nachystal. Bud opatrný na to jaké kroky uděláš.“

„Někdo si myslí že vlastním moc kabelek nebo párů bot, ale ke každé věci se upíná kousek mého života a tím i kousek mě samotné“

„Jak máte milující rodinu, pár věrných přátel, jídlo na stole a střechu nad hlavou… Tak jste bohatší než si myslíte.“

„Žádný pacient není stejný. Někoho spirituální rovina dlouho nezajímá, ale pár dní před smrtí třeba řekne: „A on by pan farář přišel i ke mně?“ Pak může dojít k celoživotní zpovědi, k přijetí svátostí.“

„Řekl bych, že hrát střízlivě, přímo, to je jako jít k zubaři. Jste strašně, příšerně nervózní, dokud se nezačne dít něco konkrétního, kdy v sobě najdete nějakou rezervu, která na tenhle okamžik čeká. Když se dostanete přes pár prvních písniček, prolomíte odstup jak ze své strany, tak ze strany diváků. Uvolním se vždycky po prvním sóle.“

„Nejhůř se pracuje s blbcem, ať je to v jakémkoli oboru. A pár jich v naší branži je. A nejhorší jsou ti, kdo se povyšují. Nezdraví, nereagují. A když máte možnost je poznat víc, hlouběji, většinou zjistíte, že řeší sami se sebou nějaký problém. Ale nejlíp se pracuje s tím, kdo vás bere za kolegu, nepovyšuje se na vás.“

„(Řekl o Rusku a Rusech): Ukazuje se, že stačí kontrolovat televizi, velké noviny a tím pádem volby, nepohodlné projevy občanské společnosti kriminalizovat prostřednictvím daní a administrativních pák a pár výraznějších jedinců vytlačit do zahraničí, věznic nebo vnitřní emigrace — a všechno běží víceméně jako na drátkách.“

„Macron může být arogantní, koneckonců je mladý, bohatý a přitažlivý. Má všechno, co chtěl. Ale možná je spíš nezkušený. Doufám, že uspěje, protože pokud ne, za pár let si budeme muset vybrat mezi Marine Le Penovou a Jean-Lucem Mélenchonem. Macron vyhrál volby, protože lidé tyto dva nechtěli. Nechtěli extrémy a pokud Macron neuspěje, bude ten problém znovu velmi akutní.“

„Všimněte si, že hodně spisovatelů má u sebe neustále notes. Jak to nezapíšete, je to pryč. A mně už se takhle nepovedlo pár dobrých příběhů zaznamenat, takže jsou nenávratně pryč. Nejlepší je, když vás to napadne třeba ve frontě v obchodě a lidi vám nadávají, že je zdržujete. Spisovatelé jsou někdy divní, uznávám.“

„Digitální marketing je jako vyšší level v sexu. Všichni o tom mluví, pár lidem to snad i vyšlo, ale většina jsou ti, kteří o tom jen mluví, a moc jim to nejde.“

„Slovo blog je irelevantní. Už teď je běžné a očekávané, že každá inteligentní osoba (a i pár těch neinteligentních) bude mít mediální platformu pro sdílení se světem.“

„Láska je jako slovník cizích slov. Vždy když se ji dotkneme a nahlédneme do ni, jsme hned o poznání bohatší, jako u slovníku, jen se na chvíli podíváme a víme další slovíčko. Tak neříkejte lidem že neví co je láska. To že znají jen pár slov je nedělá špatnými, ani to o nich nevypovídá že ji neznají, jen se ji tolik ještě nedotkli.“

„Každá střední škola má svého Romea a svou Julii, jeden tragický pár. Stejně tak každá generace.“

„Než jsme se s manželem vzali, měli jsme pár teorií o výchově dětí. Teď máme pár dětí a žádné teorie.“

„Pár nůžek je báječný nástroj. Práce s nůžkami a papírem je zaměstnáním, které mě zcela pohlcuje. Má radost při tvorbě výstřižků je stále větší. Proč jsem s tím nezačal dříve? Víc a víc cítím, že jednoduchým výstřižkem se lze vyjádřit snáze, než kresbou nebo malbou.“

„Na Janáčka se moc nechodí, respektive přijde se na prvních pár repríz a pak zájem slábne. Možná je to dané tím, že v jeho pozdních operách nejsou belcantové árie, které si potom můžete broukat ve vaně, ale je to skvělé divadlo.“

„Před pár lety jsem cíleně vycouval z té velké zločinnosti, z těch velkých kauz, kde se ukradne 300 milionů, 500 milionů a hraje v tom roli nějaké to podsvětí – nikoliv ze strachu, ale už mě to znechucovalo. Už jsem měl pocit, že se scházím jen s hnusnými lidmi, protože když se tomu chcete věnovat naplno, tak opravdu musíte o půlnoci, když vám zavolají, jet k nějaké benzinové pumpě u Liberce a tam vám někdo z podsvětí sdělí něco strašně tajného o někom jiném.“

„Diváci reagují jinak než před pár lety. Hledají v textu politické narážky. Chovají se stejně jako před listopadem 1989.“

„Mám rád poslíčky z FedExu, protože jsou to dealeři drog a ani o tom nemaj páru. A vždycky choděj včas. Je fajn, když vaše zásilka drog má trackovací číslo. Když se kámoš zeptá: „Mitchi, co je s těma drogama?“, tak jen řeknu „Zavolej 1-800-atd.““

„Žádný pacient není stejný. Někoho spirituální rovina dlouho nezajímá, ale pár dní před smrtí třeba řekne: A on by pan farář přišel i ke mně?“

„V životopisu Jiřího Stephensona, rozeného 1781 a zemřelého 1848, nalézá se zajímavá pro nás událosť zaznamenána: „Jedné neděle, když společnost se vracela z kostela, stála na hrázi nedaleko nádraží v Draytonu (v Anglii) a pozorovala letící vlak, jenž zanechával po sobě dlouhou čáru bílé páry. „Medle,” pravil Stephenson k Bucklandovi, bohosloveckému učenci, „chtěl bych vám předložiti otázku. Mohl byste mi říci, jaká síla tento vlak pudí?”—„Tu není co k hádání,” odpověděl druhý; „jest to jeden z vašich tučných strojů.”—„Ale, kdo pudí tento stroj?”—„O, nejspíše nějaký obratný strojvedoucí z Newcastlu.”—„Co byste řekl, aby to dělalo sluneční světlo?”—„Jak tomu rozumíte?”“

„Posledních pár let si už téměř denně říkáme, že čeho je moc, toho je příliš.“

„Toužil jsem se potkávat s podobně myslícími lidmi, kterých nebylo moc, vlastně jen pár desítek.“

„Svou kancelář jsem využíval jen poránu na pár telefonů a zbytek se vyřídil v hospodě.“

„V poslední době jsme si navykli na spoustu jistot. Že svět funguje, jak funguje, a může se maximálně lehce odchylovat od naznačeného směru. A ono je všechno jinak. Během pár dnů. A to jsme možná teprve na začátku velké přeměny světa.“

„Pár lidí se mě ptalo proč láska ubližuje a já odpověděl to ne láska ale lidí co lásku neznají“

„Abych byl úplně upřímný, tak já o své divadelní budoucnosti nebyl přesvědčený ještě ani ve chvíli, kdy jsem si podával přihlášku na konzervatoř - bylo mi čtrnáct a neměl jsem ani páru, co chci v životě dělat.“

„Dokud je tu vlastnictví a dokud peníze budou mírou všeho, nemyslím si, že národ možná vést ať spravedlivě, nebo šťastně: ne spravedlivě, protože nejlepší věci dostávají nejhorší lidé; ani šťastně, protože vše se přerozděluje jen hrstce (a dokonce ani ta neni v každém ohledu šťastná), zatímco zbytek žije v absolutní bídě. ... cesta k veřejnému blahu je totiž prohlášení majetkové rovnosti. ... ať už jde o jakýkoliv velký národ, bohatství se vždy dělí jen mezi pár vyvolených, zatímco ostatním zůstává bída. Takže zde budou dvě vrstvy lidí, ti, kteří si zaslouží, aby se jejich osud změnil -to jsou ti zbyteční, zlomyslní a zlí ... a pak jsou tu ti, kteří slouží více veřejnosti než sobě, upřímní a dobří lidi.“

„Chci žít v takovém světě ve kterém když někdo bude vypadat odlišně, lidi na něj nebudou koukat jako na zjevení, kdy budou lidi přijmat homosexuální páry, a lidi budou moct nosit co budou chtít. křiklavý make-up, proč ne? Růžové vlasy proč ne?“

„Stačí pár ovcí k podpoření zrůdného plánu.
Vychytají se chyby a připraví se lepší past.“

„Letěl sem na měsíc, a střetl sem pár hvězd navíc, jedna si byla ty, tak jsem si tě ukradl navždy.“

„Nápady jsou jako králíci. Pár dostaneš a naučíš se, jak s nimi naložit ... a brzy jejich budeš mít za tucet.“

„Moje máma a já jsme bydleli v Hollywoodu a Westernu, v drogové a v prostituční koutku. Bylo to docela děsivé. Mnohokrat mě zbili. Viděl jsem, jak mají lidé v uličkách sex. Pamatuji si, že mi bylo pět let, a jeden chlap v trenčkotu s jehlami a kokainem, mě zahnal do kouta. Brzy, když jsem viděl devastaci na mém bloku, viděl závislé na heroinu, mě donutilo zamyslet se nad tím, proč jsem s drogami vůbec začal. Je to zlé. Jakmile Jakmile uděláte ten krok a začnete experimentovat s drogami, mohou probrat kontrolu nad vaším životem. Už nebudete sami sebou. To je něco, co jsem nikdy nechtěl. Neměl jsem hodně kamrátov, když jsem vyrůstal.Byli jsme jen já a moji rodiče. Ale díky nim nemělo na mě moje okolí špatný vliv. Můj táta mě seznámil s umělci a každých pár měsíců jsme chodili na nějaký hippie průvod jako Mudmen v našem spodním prádle, nesli jsme paličky a byli jsme celí od bláta. Moje matka udělala vše pro to, aby mě dostala do nejlepších škol, které mohla najít.“

„Do pedálů šlápneš vždycky,
když tě něco tíží,
pár desítek kilometrů
nikdy neublíží.“

„Mezi slovy a skutky se opotřebuje nejeden pár bot.“

„O K2K2
Moje vyjádření v tomhle životě. Moje energie nepochopitelnosti a marnivosti a krutosti a ignoranství praštěnosti a citů a celková únava z existence. Mrzutá unavená znuděná mající celou svou existenci u prde.. Ale taky člověk co přemýšlí nad hodnotou smyslu toho co člověk tvoří svím myšlením a svími slovy a svím charakterem. Nejsem nic neumím nic netvořím nic jsem jen přemýšlivá a hluboce citlivá osoba co random napsala pár citátů.“

„Léto nejlepší čas upustit páru a uvolnit se a neřešit starosti.Život je dřina je potřeba taky si oddechnout a relaxovat. Protože všichni jsme takoví pracanti. Je čas udělat si radost.“

„Všechno jede na nepřetržitý režim vesmíru. Ale jen člověk sám si může dělat se svím časem cokoliv. A přesto si ho zotročila práce povinosti peníze a potřeba přežít ale k čemu sakra. K čemu dál pokračovat v téhle hloupé hře života. Když to jasně spravné nikdo necití možná pár desitek jedinců. Když mizí lesy stavý se domi továrny jenom pro to aby státy užívali svoje ekonomiky a měly kam šoupnout lidi co sami neví co se svím životem. A ani si neváží vlastního života když se chovají jako oběť a jsou to mašiny stroje na práci. Vlastně chápu to zlo co ci podmiňuje lidskou duši a celej svět. Přežití přežití přežití přežití chápeš co to starče. Něco to chce vysoké životní náklady na život omezení všechno drahé systém sám spusobil redukci. Ale vždycky si ten lidský faktor cestu najde. Jo vše chno de když člověka žene sexuální půd jenomže když se nechce když jsou jiné stimulanty pro vypravování hormonů. Třeba por** koukání na věci které snadno vyplaví hormony přes obrazovku je to jednoduché. Nezajistí to ale přežití lidského druhu což by některé myšlenkáře o budoucnosti nasralo. Ale zase ti kdo nechcou se množit a rozlizat se po planetě a svojí existencí ničit planetu. Tak je to morálně správné když si dá člověk za cíl geneticky nebýt v budoucnu přes svoje geny. Ale stejnak nejvíc předá člověk do budoucna svim myšlením přes: praktické skusenosti, přes vědomosti, přes knížky, přes zážitky, přes hudbu, přes média, přes internet, přes řemeslnou práci. Tím vším zajišťuje pro další generace informace minulosti. A ty myslenky slova oni budou s nima pracovat v jejich priromnosti ale bude záležet na vícero faktorech které určí jejich vnímání. A nebo to snad tak není?“

„Občas je to těšký. Když na člověka příde tak špatná myšlenka když je budoucnost je v hajzlu. Když z místa které skdysi bylo rájem plno ptáků pestrých škála rostlin stromů keřů se stane. Místem pro domy hloupí lidi co přírodě nikdy nic nevrátí a budou jenom dalším z hloupých co budou jen všechno přijímat brát bez naké hodnoty. Zase jenom přežití pro pár desítek bezcenych sráčů. A to si teprve člověk uvědomí jak chudý a bezmocný ve skutečnosti je když z místa které měl rád pro svůj klid zeleň a jedinečnost barevnost vznikne neklid na duši. Bráním se u vnitř ve svojí citlivé duši pokroku protože to je skáza to nepřináší klid. Příroda trpí umírá a mi lidi díky pokroku žijeme sice dýl ale zato míň hodnotně se stavíme k životu kolem sebe. Asi je to jak kde jaké místo ale tam kde jsem teť mě přepadla deprese jo deprese vidím to hodně negativně mám zlost. Ale nelze můžu nikomu vyčítat pokrok stavění toho jak zachází a smýšlí o životě a jak ho žije jak přistupuje k některejm věcem. Na to se nedá mit dlouho zlost a znechucení. Mám prostě takové období kdy si říkám že je všechno tak brutalně špatné. Přide mě to tak moc zlí že se směju všemu jako blázen 🤪. Protože to se nedá nijak změnit nijak zvrátit. Mužu k tomu mít pouze jiný přístup a snažit se na tom hledat pozitiva ať už jsou sebemenší. Zaplnit hlavu činnostma zájmama ale nikdy na to nezapomenu. Využiju všech možností k tomu abych žila víc psychicky připravena na ještě větší nápor ignoranství debility a lidské toxicity vůdči některým brutalně zlím lidem. Mezi tím o 50 kroků napřed né smířená ale psychicky duševně připravená. Na to že mě to bude ta zloba myšlení v zlých lidech zase probodavat svim zlim chováním a přístupem. Skratka je mě to fuk ať si mě to klidně psychicky ničí. Já jedu ve svi hlavě na jinou metodu dodávání motivace a tím je rozstěpit osobnost tak aby to bylo jako myslet za 7 lidi a ti maji jinou osobnost a vlastní strategií a uplně jiný pohled na věc a i jinou hodnotu uvědomění a dominanci. Jako sedmihlava saň ale s úplně jinou naturou. Projevuje se to po týdnech jiná myšlenka jiný člověk stejna pouze nádoba. Funguje to při nedostatku energie jedno štěpení dodá to co je potřeba si uvědomit. Ovsem omezený rozsah zapamatování si jeden mozek nestačí emocionální paměť logická rozumová instinktivní kreativní duchovní vcitujici se paměť do různých okamžiků a jak je spracovat. Při takové funci si člověk pride všelijak spíš se projeví to co je důležité nezbytně tam jde veškerá energie. A zbytek už je to jedna osoba. Která si představuje a myslí jako sedím hlav pokaždé tak co je nejpodstatnější pro danou situaci aby to působilo jako nic.“

„Á 😯vidím a cítím tolik života ve všem okolo sebe i ve svich žilách to je sílá. Tolik života proudící v krvi dech a tlukot srdce.Život voda hmyz zvuky vůně vzduch civilizace chaos myšlenek měnící se svět v okamžiku vteřin okamžiků. Nechapu proč ale nemůžu přestat se cítit v tomto pocitu. Tak nák příliš povznésle vždyť už můžu jen umřít už můžu jenom cítit se hloupě jako blbec tolik chyb tolik lítost tolik citu tolik slov tolik mnoho citovích pohledů na život kdo jsem. Bloudící duše tmou ve svém zmatku cítění kam duši plout kam se hnout co udělat mám nevím netuším. Ta síla všeho napojení možností pár však předemnou mlha šedivá života zkušenosti zlých mě svírá do svích čelistí času smutku. Oči zavírám na kolena padám už není síla už se vzvládám. Pokračuj v cestě ozve se z nebe. Ukažu prostředníka trhni si Bože radši mě ukaž cestu mlhou mich splínů v mém okamžiku. Bůch odpověděl drž se dobrých lidi děvče a zlé lituj z jejich bezduchosti a bezcitnosti. A já to se ti to relaxuje tam na hoře co.? Bůch odpoví: jó kežby občas mě ta věčnost sere tak se učím jiné víře proč jen já bych měl vědět všechno když jiní vědí líp než já co je krásnějšího na světě.“

„Mnoho lidí říká, že jsou raději sami, že vztah není pro ně. Všichni známe ta známá rčení, že ve dvou se to lépe táhne, a že člověk by na to neměl být sám. Ale opravdu není možné, že existují lidé, kterým prostě partner téměř celý život nechybí, a přesto se cítí štastni? Já osobně si myslím, že nemají pravdu, protože na světě je mnoho lidí s podobným pohledem a někteří z těchto lidí by si určitě sedli ve spoustě věcí, a dost možná by tvořili úspěšný pár. Každý si může najít partnera. I ten sebedivnější nebo sebeošklivější člověk má někdě na světě polovičku, která sdílí podobné názory a hledá také toho svého do páru. A proto má rada zní, když nemůžete najít partnera, procestujte svět!“

„Nedávno jsem četl, jak se jeden čtenář rozhořčoval nad tím, že známý český komik znectil v televizi významné osobnosti naší historie. O pár dnů později mu jiný čtenář odpověděl, že nemá co lamentovat, že to znectění je dokladem toho, že u nás je skutečná svoboda.
A tak jsem si pomyslel: Ano, svoboda u nás opravdu je, ale vkusu se nám nedostává.“

„Jednou když jsem byla malá
Jsem si zlomila ruku pravou při bruslení v dětství, když jsem se učila bruslit. Tak dlouho jsem padala až jsem si ruku zlomila. A pak už mě tak bolela že jsem si řekla. Sakra nesmim spadnout na ruku zavřela jsem oči a nadechla jsem studeny vzdch a vydechla. A pak jsem se narovnala hlavu nahoru a najednou jsem nespadnula a rozjela se na bruslích a když jsem spadla tak na zadek. Byla jsem sama na ledě a jen taťka mě kontroloval a seděl na sáňkach dál od nadrže abych se neutopila kdyby křupl led. O pár dni později jsem měla ruku v sadře. Vědla a věřila jsem že už si další ruku nezlobím levačku a i z rukou v sádře jsem vesele proháněla na ledu. Co tím chci říct že mě to naučilo spoléhat se sama na sebe a na svojí sílu. A tak jsem pochopila že tělo je křehké ale vůle silnější, že člověk může v životě trpět ale musí se umět i radovat. Hodně záleží na tom jak moc člověk padá a kvůli čemu padá. Muže se zvednout znovu a znovu i z bolestí v rukách a nevzdát to. Ale to nejdůležitější je ta vůle to presvědčení ta víra v tom okamžiku kdy zvítězil a přemohl pochybnosti aby našel v sobě sílu to udělat jinak aby znovu nespadnul. A tuhle moudrost si nesu celej svůj život. A ikdyž bruslím si proradost je to pro mě cena moudrost. Protože si pak říkám může mě všecho strašně srát a můžu před tím ustupovat nebo znovu vstanu promyslím to líp a udělám to tak aby mě to vnitřně nezlomilo všechny ty životní problémy a už nikdy si nepřipadat zlomeně ale vždycky jako hrdina svého okamžiku pro sama sebe výhrou nad sama sebou.“

„Sex propojený dušemi je známkou společného vyvrcholení. Proto to tolik páru strádá.“