Citáty na téma krajina

„Krajina slzí je tak záhadná.“

„I suchý strom oživuje krajinu.“

„Básníci znají i krajiny, kde nikdy nebyli.“

„S krajinami je to jako s lidmi, nikdy je úplně nepoznáme. Každý člověk a každá krajina mohou za určitých okolností projít všemi fázemi, od té nejubožejší ošklivosti až po tu nejvznešenější krásu.“

„KONEC SPIRITUALITY
Mou jógovou podložkou se stala země pod nohama.
Mým oltářem se stal kavárenský pult, vtip vyměněný s baristou, přátelský úsměv postupně vítězící nad zamrzlým obličejem, a celý svět, který má zájem.
Mým chrámem je obchodní dům, čekárna u zubaře, klidná ranní louka s jemným žlutým slunečním světlem a čerstvým vzduchem.
Mým guru je kručení v briše, melancholie večera, naděje i zoufalství nepřikrášleného bytí.
Není třeba nic přidávat.
Mým osvícením je obyčejný okamžik, světský prožitek prosáklý sladkým nektarem mé pozornosti.
Mým východiskem je dech a dech je i mým cílem.
Součástí mého rodokmenu je hladová kočka, jež mě zdraví při návratu z večerní procházky, jde kousek se mnou a přitom se otírá svým kožíškem o mou holeň. Má srst jemnou jako kašmírová přikrývka mé babičky, do které nás za chladných večerů balila. Srst se stává kůží, kočka se nonšalantními pohyby vydává prozkoumat vyhozený obal od bagety a já jdu dál.
Má spiritualita je hluboko v zemi, v její bahně, horku, v jejích útrobách, ve zvláštním i nepohodlném, ve stesku po mámě i v odvaze vstoupit do neprozkoumaných krajin mé psyché. Je v touze po domově a ve šťastně vyčerpaném návratu.
Moje blaženost nespočívá v ničem, co by mohla uchopit moje mysl, i kdyby hledala milion roků.
Má radost je prostá, jako radost těch, kteří žili život naplno a jsou připraveni zemřít.
Ulehnu na louce, batoh jako polštář, zajedu prsty do hedvábné, lepkavé trávy, a celý můj život splyne v jeden jediný okamžik, vzpomínku i momentální vjem, a i to se vzápětí rozplyne, i se mnou. Je jen louka, jemné žluté světlo, čistý osvěžující vzduch, naděje i příslib, plnost i milosrdenství.
Nehledejte mě. Nenajdete mě, a pokud ano - nepoznáte mě. Jsem neviditelný, neboť jsem se stal vším, co je viděno, vším, co je poznáno i stále nepoznáno.
Nepraktikuji spiritualitu. Rozpadl jsem se, rozložil, vykostil a znovuzrodil, znovu se stal člověkem, beztvarou formou. Povstal jsem znovu, neoddělitelný od všedního, vzkříšený smíchem ptáků sedících za úsvitu na elektrickém vedení.“

„Cesta je krásná návratem. Na místa, kde jsem už byl, na místa, kde to mám rád a hlavně - domů. Tedy k sobě. Cestováním bychom si neměli budovat další a další domovy, ale líp a líp poznávat krajinu v sobě.“

„Na pouť po výjimečných cestách se člověk vydává neuvědoměle a nevnima zazračnost v té chvíli, kdy ji prožívá. Jednoho dne se dopustí té nenapravitelné chyby, ze se vrátí zpět v domnění, ze výjimečnost se může opakovat. A když pak koná tuto cestu podruhé, najde krajinu změněnou, orientační body zasuté a informátory se zcela jinou podobou“

„Malíř X maluje jako bůh - některé jeho krajiny jsou geniální, lidé nestojí za nic.“

„Příbuzní jsou jako horská krajina, nejlepší dojem dělají z dálky.“

„Morpork vypadal jako dvojče dehtové jámy. Nebylo mnoho věcí, které by mohly z Morporku udělat horší místo, než jakým už byl. Tak například přímý zásah meteoritem by se dal z určitého hlediska brát jako zušlechtění místní krajiny.“

„Vyslanec je v diplomacii hodnostář vyslaný do cizí krajiny jako ztělesnění nepřátelství jeho panovníka.“

„Krása krajiny spočívá v její melancholii.“

„Napijme se tedy na umění. Je to jedna z mála věcí, na které se dá dneska ještě s trochou jistoty pít. Krajiny nestřílejí.“

„Krajinář maluje klidně, protože krajina ležící před ním se nemůže podívat, je-li si na obraze podobná.“

„Cítím bratrskou sympatii k stromům stojícím osaměle v širé krajině.“

„Když se tak zamyslím nad tím, co jsem v životě napsal - a co se mi povedlo, tak si tak říkám, jak je to všechno svázáno s mou rodnou krajinou… Jak se v člověku hromadí všechny ty zkušenosti a ukládá se to do podvědomí. Všechno svoje vyprávění jsem vynesl po kapsách z krajiny svého dětství. Zalidnil jsem ji lidmi….“

„Soudobá hudba dává při poslechu přesně ten pocit, který máte, když se procházíte čerstvě zasněženou krajinou a jste první, kdo tudy kráčí. V místech, kudy nikdo před vámi nechodil. To je přesně to, co vnímám, pokud poprvé slyším novou hudbu.“

„Jedním ze znaků globalizovaného světa je to, že v obraně před ním nalézáme místní sýry a malé pivovary, věříme na léčivé rostilny, putujeme k rodovým či národním kořenům a vracíme se do krajin našich předků. (…) Na těchto návratech je sympatické to, že nemusíme do Los Angeles nebo na Kanárské ostrovy, že nám stačí pivovar v Nymburku, zásvětní návrší Zlatého koně či kosmická krajina u Jičína.“

„Jsem český malíř české krajiny. Pro mě je velmi důležité, aby moje „krajiny domova“ byly obrazy právě české krajiny, kterou po staletí obývá a zvelebuje český národ, jehož jsem i já příslušníkem. Tento pocit nemůže být nikdy nemoderní – je aktuální vždy.“

„Zvířata stejně jako krajina jsou pro mne symbolem přirozených hodnot - domácí zvíře je na nás závislé, ale my na něm také a je na nás, jak si tuto kvalitu uchováme.“

„pochyby se objeví, když se stavíš do role stvořitele. chybí ti pokora. když jednáš v jednotě se stvořitelem, pochybnosti zmizí. dnes víš, že tě něco vede. už nějakou dobu jdeš, učíš se, jakou sílu mají vize, jak to funguje, přicházíš na to, že vize znamená vidět lidi, zvířata a krajiny srdcem, ne očima. ale musíš přijmout to, že jsi jenom člověk. když to přijmeš, přestaneš se bát.“

„Ničíme krásu naší krajiny, protože nikým nevlastněná nádhera přírody nemá žádnou ekonomickou hodnotu. Jsme schopní vypnout slunce a hvězdy, protože nevyplácejí dividendy.“

„Krajina kolem připomíná větu, kterou někdo přerušil a začal psát znova - jedna část vlaje ve větru a čeká na své dokončení, a druhá jako by jí protiřečila.“

„Čumím do krajiny, kde nic není. Jak někdo může bydlet v rovině, to nechápu, mně by z toho hráblo. Já potřebuju mít před očima kopce a představovat si, co je za nima. Ale v rovině si představíš leda tak placatý hovno.“

„Tak končí naše putování polabskou krajinou, minulostí a dušemi vlastních předků. Zanechaly nám příběhy, nad kterými se možná nostalgicky pousmějeme, ale které už sami nedokážeme žít.“

„Všechno svoje vyprávění jsem vynesl po kapsách z krajiny svého dětství.“

„Můžeme kácet lesy, je-li to nutné, ale je čas skoncovat s jejich ničením. Lesy… naříkají pod sekyrou, miliardy stromů hynou, doupata divoké zvěře a ptáků osiřují, řeky se zanášejí pískem a vysychají, čarovné krajiny mizí.“

„Áno, komunisti narobili veľa chýb, hlúpostí, dopusili deformácie. To ale neznamená, že sociálne vymoženosti a socialistické myšlienky a hodnoty sa tým pochovali. Zápas podobný tomu, akým prešlo vo svojich dejinách kresťanstvo, lebo nik dnes nemôže poprieť skutočnosť, že aj v jeho histórii bolo tmárstvo, inkvizícia, netolerantnosť, korupcia a ďalšie negatívne stránky a obdobia. Idea spravodlivosti rovnosti ľudí bola nad tým vyšetkým, preto humanizmus krestanstva a jeho nosné myšlienky dokázali strhávať ľudí… Po porážke, akú sme utrpeli, sa nechce uznať. že socializmus napriek všetkému odsúdeniahodnému posunul myslenie a sebavedomie prostých pracujúcich ľudí, snažil sa o ich dôstojné postavenie. Znehodnocuje sa všetko, aj to, čo bolo v socialistických krajinách dobré.“

„Maluji rád krajiny před bouří, kdy se stahují mraky a svírají vše v pevné objetí, kdy je plná dynamického napětí, což hoví mému vnitřnímu rozpoložení a pomáhá mi také k vyjádření něčeho, co dříme ve mně z dob útlého dětství.“

„Krásná žena je jako krásná krajina, když se na ni někdo dlouho dívá, určitě se mu omrzí.“

„Vztahy lidí jsou jako pole, musí se o ně pečovat, pracovat na nich. Na tom poli není láska jedinou rostlinou, teprve celá krajina představuje život.“

„Vedle vizuálních dojmů mě jako geografa zajímá otázka generalizace, se kterou se tento obor dlouhodobě potýká. 271 typů přírodní krajiny na území Česka - je to hodně nebo málo? Do jaké hloubky členění je smysluplné se ponořit? Při zpracování této mapy se opět projevuje tradiční dilema unikátnosti a opakovatelnosti geografických jevů.“

„Tolik jsem krajin světa projel, u tak mnoho pohanských národů býval, tak mnoho na zemi i na moři nebezpečentví vystál, a nyní, hle, v vlasti mé nevinně smrt násilná mi se činí! A to rukou těch, jimž jsem po všecken věk svůj sloužil, jako i otcové moji. Bože, jim odpusť!“

„Možná, že moji následovníci v tomto bádání odmítnou leckterou moji domněnku jako mylnou. Neměli by však přitom zapomínat, že jsem mohl budovat své závěry pouze na tom materiálu, který jsem měl k dispozici, nikoli na jejich dokonalejších poznatcích, a že právě bloudění pomáhá často k tomu, abychom v neznámé krajině nalezli správnou cestu.“

„Na hory se chodím toulat a skoro nefotím. Fotografování v krajině člověka znesvobodňuje.“

„V jeho hudbě se v průzračné čistotě zrcadlí česká krajina a duše českého lidu… Ve všech jeho dílech, ať je to píseň, komorní skladba, symfonie nebo některá z oper, všude najdeme místa, která člověku pozvednou srdce.
o Antonínu Dvořákovi“

„Mimochodem ti, kteří teď horují proti silnici přes Český ráj s tím, že rozdělí krajinu na dva díly a bude to hrůza, tak každá řeka rozděluje krajinu na dva díly, ostatně i každá železnice vždy rozdělovala a rozděluje krajinu na dva díly.“

„Obraz krajiny protíná všechny politické a národní hranice, překračuje omezení jazyka a kultury.“

„Člověk, který na tebe někde čeká, je jako sirka, kterou zapálíš v noční krajině. Všechnu temnotu neosvětlí, ale stačí k tomu, aby ukázala cestu domů.“

„Čí vlídná náruč, jaká úžasná chvíle mi vrátí tuto krajinu, odkud přichází všechno mé snění i každý můj sotva slyšitelný záchvěv vzrušení?“

„Posledních pět mil pak byla krajina tak pustá, jako kdyby žádné zvíře jménem člověk ani nikdy neexistovalo.“

„Zdi v cele jsou špinavé a zašlé, oprýskané, pokryté skvrnami a plísní. Díval jsem se na ně celé hodiny, celé dny a noci. Když se na ně hledí dlouho, oživnou, mění se v postavy, mračna, krajiny, skály a vodopády, zápasící obry, plující nestvůry, tančící skřítky.“

„Jsem podzimní člověk. Mám rád indiánské léto, kdy se krajina zvolna mění, až je najednou černočerná. Anebo vínová, když je v ní hodně javoru.“

„Koncepcia normalizácie nebola mojim výmyslom. Všetci sme ju schvaľovali ako jediné možné východisko. Keď niektorá krajina zažije zemetrasenie - čo robí? Snaží sa normalizovať život. A čo je možné robiť, keď do nej vtrhne stotisícová spojenecká armáda? S Brežnevom som mal o tejto otázke tvrdé rozhovory aj po auguste. Vedel, ako nás to páli. Odďaloval riešenie. Po ňom to samé robil Andropov. A tak to bolo až od roku 1987, keď som sa vzdal funkcie generálneho tajomníka. Aj Gorbačov sa po svojom nástupe vykrúcal, že on pri tom roku 1968 nebol, že nebola to len ich vec a podobne. A čo Amerika? Čo celý Západ? Prezident Johnson sa dohodol s Brežnevom a vzal okupáciu Česko-Slovenska na vedomie. Formálne protestoval, ale ináč nepohol ani prstom.“

„Hranice nejsou hradby v krajině, ale v mysli.“

„Ty dlouhoprsté ruce podzimu
vplétají babí léto do účesů
podle Tiziana barví krajinu“

„Kráčím krajinou, kde dochází ke střetnutí rozumu a citu.“

„Největší přírodní krásou krajiny je nízká daňová sazba.“

„Malování krajin je zřejmě útočiště misantropů.“

„Láska jako stav duše – to je nekonečně širší krajina, pro niž nemáme dostatečně výstižné slovo.“

„Co od doby ledové obývá Zemi, jsou lidé, ne ´národy´. Jejich osud je nejprve určen tím, že tělesný sled rodičů a dětí, souvislost krve, tvoří přirozené skupiny, které prozrazují zřetelný sklon zapustit kořeny v jedné krajině. I nomádské kmeny udržují své pohyby uvnitř jistých hranic. Tím je dáno trvání kosmicko-rostlinné stránky života, pobývání. To nazývám rasou.“

„Chci jen říci pouze určitá fakta o svých českých literárních láskách. K nim patří především Julius Zeyer, a věřte tomu nebo ne, zejména Jan Maria Plojhar pro hrdinův vztah k domovině. A pak záležitost dvou literárních kmotrů z Vodňan, které asi miloval, ale kterým se nemohl přece obdivovat. A nakonec ty stálé úniky z domova do ciziny, jeho přátelství s dánským klasikem J. P. Jacobsenem (poznali se v Itálii), jeho dopisy, neznámé v Čechách, ale už brzy publikované v Itálii, o italské krajině a národu. Ze současníků to nebyl Olbracht. Daleko víc Jan Weiss. Myslím, že jsme se navzájem ovlivňovali. Stylisticky a metafyzicky Jan Čep a z jiných klasiků úplně zapomenutý (v mé době) Josef Uher.“

„Drakeova podstata byla tak široce otevřená, daly se za ním konstruovat rozlehlé krajiny. Byla to velmi jemná, senzitivní hudba, ale obsahovala enormní množství barev. Rozuměl jsem si s ním, ale byl zjevně neuvěřitelně křehký. —John Cale“

„Současný geografický obraz daného území, krajiny, oblasti, státu i světadílu nelze zcela pochopit, vysvětlit a dokonce ani prognózovat bez poznání jeho vývoje v minulosti. To, co kolem sebe vidíme, je výsledkem dlouhodobého vzájemného působení přírodní a společenské sféry.“

„Existuje jenom figura, krajina je a nemůže být nic jiného než přídavek. Ryzí krajinář je jenom neotesanec. Krajina může sloužit pouze k lepšímu pochopení charakteru figury. Corot je veliký výhradně díky svým figurám, což platí i pro Milleta, Renoira, Maneta a Whistlera. Když dělají figuralisté krajinu, pojednávají ji jako tvář; Degasovy krajiny jsou neuvěřitelné, neboť jsou to snové krajiny a ty od Carriéra se podobají lidským maskám! Monet se figury vzdal, co všechno by byl dokázal!“

„Pro mě poezie existovala a stále existuje mimo jakoukoli politiku. Poezie pro mě jsou snové krajiny a jiné stavy vědomí. Já jsem vlastně vždycky byl trochu mimo a nikdo nevěděl, kam mě zařadit.“

„Hudeček (na Okoři) namaloval lehkým štětcem několik svěžích studií převážně technikou syntonosu, což byla dobově oblíbená tempera vyráběná v Beckmannově továrně v Berlíně. Podle nich pak roku 1898 tvořil větší olejem malovaná plátna vystavená i publikovaná při výstavách spolku Mánes. V periodě 1898–1899 se Hudečkův zájem přesouvá od figurálních témat víc k volné krajině, častěji pracuje v plenéru a obrazy nabývají výživnější barevnosti. Každoročně až do roku 1906 na Okoř nepravidelně zajížděl a v zimních měsících vytvářel v ateliéru rozměrné obrazy evokující nezaměnitelné atmosférické nálady.“

„Představu, kterou si tedy můžeme učinit o Jeho slávě, je pouze taková, jakou můžeme mít o velikém svazku skrze stručný obsah, nebo o rozlehlé zemi skrze malou krajinu. [Bůh] nám o sobě dal pravé svědectví, ale ne plné; takové, které chrání naše představy – jsou-li jím vedeny – od bludu, ale ne od nevědomosti.“

„Krajina je pro americké malířství tím, čím je sex a psychoanalýza pro americký román.“

„Když do sebe se zhloubi zahledíš,
bezpočet krajin uvidíš –
leč neobjevených. Nu, projdi je
a staň se znalcem vlastní kosmografie!“

„Tři síly ztvárnily krajinu mého života. První dvě rozdrtily polovinu světa. Ta třetí byla docela nepatrná a dokonce neviditelná: bylo to male tiché ptáče, které se uhnízdilo v mém hrudním koši kousek nad pátým žebrem. Čas od času, obyčejně v těch nejneočekávanějších chvílích se ptáče probudilo, zvedlo hlavu a zatřepotalo křídly jako u vytržení. A tehdy jsem I já zdvihla hlavu, protože na ten prchavý okamžik mne pokaždé pronikla naprostá jistota, že láska a naděje zmohou nekonečně víc než nenávist a zloba a že někde ve světě, snad hned za hranicí mého obzoru, existuje skutečný život, nezničitelný, vždycky vítězný.

Ta první síla byl Adolf Hitler. Ta druhá Josef Vissarionovič Stalin. Jejich působením se z mého života stal mikrokosmos, v němž se obrazil a zhustil sled událostí, který po sedmadvacet let tvořil dějiny mé rodné země. Třetí síla, to tiché ptáče, mě udržela na živu. Snad proto, abych jednou vypověděla, co tenkrát bylo.“

„Barví se listí, dálky jsou blízko a v zapadajícím slunci
Šumavské kopce na obzoru se zdají modřejší. Jako bych
se díval na nahnědlý topas a zelený akvamarín, barvy krajiny.
Vzduch je průzračný, létající pavučinky svádí k plachtění.
Život je most, já host.“

„Když pracujete v krajině, dynamika je přirozeným prvkem. Musíte pracovat s měnícím se užitím, změnou ve vývoji rostlin, růstem věcí, počasím měnícím atmosféru prostoru. Prostor není konstantní.“

„Zaměstnání mé na ústavu geologickém to neslo s sebou, že jsem za čas osmiletého pobytu svého v Indii měl hodnou příležitost navštíviti vedle krajin poměrně dosti lehce přístupných též takové, které ačkoli zcela neznámy nejsou, přece obyčejný neb profesionální turista nevyhledává, jelikož jest věcí obtížnější se k nim dostati a po nich cestovati.“

„Byl jsem překvapen krásou krajiny, a když jsem jednoho překrásného rána jel u Sebuzína přes Labe a okolí mi připomínalo italskou krajinu, vynořila se ve mně poprvé myšlenka: Pročpak chceš hledat v širých dálkách, co můžeš mít ve své blízkosti? Nauč se jen tuto krásu pochopit v její zvláštnosti. Bude se líbit, jak se tobě sama líbí...“

„Krajina lidského života je bez hranic a bez konce. Bez konce a bez začátku. Proto je Země asi kulatá. Má své moudré zákony a do lidské duše, hned při zrození je vložena otázka proč?“

„V krajině se o sobě hodně dozvíte a zjistíte, co je důležité a co není, potřebuju tam být pro krásu.“

„Dvojí morálka. Představitelé státu vymýšlejí fráze a hesla o tom, že to „máme ještě vydržet“, že „spolu to zvládneme“, a pak se dozvíte, že zatímco vy poctivě dodržujete restrikce a zdržu­jete se na několika desítkách metrů čtverečních, rodinní příslušníci členů vlády si užívají dovolených v exotických krajinách.“

„Krajinu chápeme především jako součást našeho domova.“

„Průmyslová krajina je již plná pozůstatků kdysi úspěšných společností, které nedokázaly přizpůsobit svou strategickou vizi změněným podmínkám konkurence.“

„Člověk, který kolem sebe vidí jen věžáky, vnímá je jako krásné. Neuvědomí si harmonii krajiny a vesnice…nevidí jejich krásu.“

„Snad je to jen nesplnitelný sen – namalovat krajinu tak, aby mohla unést každý stav vaší duše!“

„Malíř musí umět vypovědět o naší krajině.“

„Kresba krajiny odhaluje umělcovo krédo.“

„Kdyby krajina sejmula barvy nebylo by obrazů.“

„Na dně duše není jiných krajin kromě krajin dětství.“

„Pro mě je velmi důležité, aby moje „krajiny domova“ byly obrazy právě české krajiny“

„A je to česká krajina pestrá jak sukně mámina.“

„Obrazy jako pohlazení maluje přítel. Umí se vnořit do krajiny a odnést si sebou léčivou bylinku na všechny bolesti duše.“

„Spisovatel je absolutní lovec. Všechno se mu hodí, úsměv, slovo, krajina, pohled i neštěstí.“