Citáty na téma objektivnost

„Vláda, která toleruje zloděje a tuneláře je sama objektivně vládou zlodějů a tunelářů.“

„Nic nám nečiní tak dobře jako to, co děláme od srdce. Každý krok může být správný, i kdyby vedl k chybě. Poučení z chyb a pokora jsou předpokladem schopnosti objektivně posoudit situaci, vyvážit optimismus s nejtvrdší realitou, a přesto věřit, že navzdory těžkostem dosáhneme svých cílů.“

„Nejlepší rada je taková, která je odosobněná a objektivní. Problém je, že málokdo Ti je schopen, takovou radu poskytnout.
Nenech si radit od jiných z vlastních zkušeností.“

„Je zhola nemožné vnímat objektivně vlastní smrt a ještě přitom udržet melodii.“

„Pocit, že samotný koncept objektivní pravdy ze světa mizí (…), mě děsí mnohem víc než bomby.“

„Charakteristickým znakem smyšlenek je jejich naprostá odolnost k objektivním faktům a ke zkušenosti. Každá argumentace ke smyšlence je zbytečná.“

„Ta stránka bytí, jež se ukazuje ve válce, se soustřeďuje do pojmu totality, jenž ovládá celé západní myšlení. Jednotlivci se tu redukují na nositele sil, jež jim poroučejí bez jejich vědomí. Jedinečnost každé přítomnosti je neustále obětována nějaké budoucnosti, jež z ní má vytěžit objektivní smysl.“

„…. experimentální fyzik by si měl zachovat nestrannost. Není nic horšího, než když experimentátor chce prokázat teorii. Musíte být zcela objektivní.“

„…pravda, za probuzení zájmu o literaturu a vědomí důležitosti objektivní odpovědnosti spisovatele vděčím Maximu Gorkému.“

„Já si hlavně myslím, že problém většiny současné poezie spočívá v tom, že osmdesát procent tvoří sebereflexivní texty. Básníci dnes většinou popisují pouze své ego a žádná objektivní skutečnost jim nestojí za zpodobnění. Jakoby si vystačili sami se sebou. A to je podle mě špatně, když básník nemá jiné téma než sám sebe.“

„Práce novináře, ale i spisovatele, není bezhlavé kopírování každé propagandistické informace, ale snaha o hledání objektivní pravdy a pokládání nepříjemných otázek, nehledě na to, na jaké straně právě se svým názorem stojí.“

„Šachy jsou jedinečný prostředek k tomu, aby byl člověk objektivní při hodnocení vlastních slabostí.“

„Své základní názory shrnuje [J. L. Fischer] zkratkou velmi abstraktní a velmi schematickou ve své nástupní přednášce jako mimořádný profesor dějin filosofie na universitě Masarykově: Věčný a časový úkol filosofie 1935 /…/ Věčný úkol filosofie vidí v poznání řádu, zákonitosti světa skutečného i světa teprve tvořeného, kulturní tvorby. Skutečnost dělí na tři plně samostatné a svézákonné existenční typy: objektivně reální, psychicky reální a kulturně reální, kvalitativně různé a na sebe nepřevoditelné. Princip kvantitativní a kausální nahrazuje kvalitativním a funkčním, determinism pojmem kvalitativního optima. Společnost definuje jako skladbu reálných funkcí sociálního dosahu či rozptylu, z nichž nejnižší jsou funkce záchovné, nejvyšší pak funkce rozvojové. Avšak jeho quasi scholastické, často spíše jen slovní a terminologické rozlišování a jeho nepřekonatelný, jak se zdá, sklon k verbalismu činí jeho idee nejasnými a neurčitými, ale na mysli ne dosti schopné věcné analysy působí dojmem novoty a originálnosti.“

„Nestačí mi však, že budete garantovat objektivnost zkoušek, protože nepotřebuji garantovat nic, na co mám i tak právo.“

„Myslím, že moje tvorba stále více směřuje od ‚čisté‘ hry k pokusům o vnitřní i vnější osvobození se od strachu a úzkosti. Jako zbraň používám sarkasmus, objektivní a černý humor.“

„Je potřeba si uvědomit, že strach a úzkost také objektivně oslabují naši imunitu, která je zásadním obranným mechanismem v boji proti koronaviru.“

„Je nade vším jakoby objektivní pozorovatel. Pozice u klavíru klidná, malý pohyb trupu dopředu, žádný afekt v obličeji. Jeho elegantní jistota vystupování se shoduje s jistotou u klavíru. Vidíte a slyšíte naprosto jasně, že vše je v jeho výkonu promyšleno a usazeno do nejjemnějších záchvěvů.“

„Neobjektivní, nepreprezentativní, nefigurativní, neimaginární, neexpresionistické, nesubjektivní.“

„Fotografuji, abych zaznamenala objektivní a subjektivní situace, které považuji za podstatné.“

„Pacheco a jeho žáci, včetně zetě, vyznávali objektivní realitu výtvarné myšlenky tak zaníceně a bezvýhradně jako florentští novoplatonikové.“

„Vybranými a zkomolenými citáty dal úplně jiný smysl té knížce a ještě mě sepsul mravně: prý bych mohl napsat objektivní knihu o USA, kdybych se prý… nebál.“

„Myslím, že také pomohlo objevit, jak je svět krásný, když ho cítíme jako součást sebe sama a ne jako něco objektivního. Pro toho, kdo se mluvit naučil v kečujštině, neexistuje nic, co by nebylo jeho součástí jako sebe sama. Vyprávění, kde se objevuje tenhle způsob života, který má originální a objevné rysy a naznačuje možnost nového způsobu chování, myslím mohlo zaujmout čtenáře z jiných zemí.“

„Malíř maluje vzhled věcí, nikoliv jejich objektivní existenci. Ve skutečnosti vytváří zcela nový vzhled věcí.“

„Smrt, to je jen objektivní možnost a bát se jí nemá smysl.“

„Historická výpověď, tlumočící jednotlivé události, je nezávislá na ‚objektivní‘ pravdivosti těchto událostí. Podstatný je jen ‚historický‘ záměr autora.“

„Je nemožné objektivně posoudit alpinistický výkon. Každý výstup se skládá z nikdy nevyprávěných příběhů, ovlivněných očekáváním a iluzemi.“

„Pro rakušany jsou náklady subjektivní hodnotou, kterou jednající přisuzuje těm cílům, jichž se vzdává, když se rozhodne sledovat určitý způsob jednání. Jinými slovy, neexistují žádné objektivní náklady; místo toho musí každý jednající využít své podnikatelské vnímavosti, aby neustále objevoval náklady za každých okolností, které nastanou.“

„To, co nás zneklidňuje, je ve skutečnosti naše víra v 'objektivní' svět, naše moderní mentalita, která si říká racionální. Pořád se tváříme jako distancovaní pozorovatelé jevů, které pokládáme za vnější a jejichž fungování chceme zmapovat ve zřetelných obrysech. V rámci 'šamanské' mentality k podobným problémům vůbec nedochází. Nenacházíme tu ani pozorující subjekt, ani pasivní objekt - jediné, co existuje, je svět, sen plný hemžících se znaků a symbolů, pole vzájemných interakcí, kde se stýkají nejrůznější síly a vlivy. V takovém kontextu nezáleží na tom, jestli jsou operace staré léčitelky 'reálné', nebo ne.“

„Obraz boha, který vzniká ze spontánního tvůrčího aktu, je živou postavou, bytostí, která existuje ve svém vlastním právu, a proto autonomně stojí proti svému údajnému stvořiteli. Na důkaz této skutečnosti budiž uvedeno, že vztah mezi stvořitelem a stvořeným je dialektický a že člověk, jak zkušenost ukazuje, bývá nezřídka tím osloveným. Právem či neprávem z toho naivní rozum usuzuje na to, že vzniklý útvar existuje o sobě a pro sebe, a má sklon se domnívat, že jej nevytvořil sám, ale že se v něm tento útvar zobrazil - kteroužto možnost nemůže žádná kritika popřít, poněvadž vznik a vývoj tohoto útvaru (postavy) je finálně orientovaný přirozený proces, v němž příčina anticipuje cíl. Protože jde o přirozený jev, zůstává nerozhodnuto, zda je obraz boha vytvářen, nebo zda se tvoří sám. Naivní duch nemůže jinak, než vzít v úvahu jeho samostatnost a prakticky rozvinout jeho dialektickou vztaženost. To se projevuje v tom, že ve všech obtížných nebo nebezpečných situacích se tato účastná přítomnost vzývá za účelem, aby se obtížila nesnesitelně se jevícími těžkostmi a očekávala se od ní pomoc. V psychologické oblasti to znamená, že komplexy, které zatěžují duši, jsou vědomě "přeneseny" na obraz boha, což představuje pozoruhodným způsobem přímý opak aktu potlačení. Při potlačení, respektive vytěsnění jsou komplexy přenechávány nevědomé instanci tím, že člověk preferuje to, aby je zapomněl. U náboženského cvičení má však právě velký dosah to, že si zůstáváme svých potíží, tj. "hříchů" vědomi. Výborným prostředkem k tomu je vzájemné vyznávání hříchů (Jakub 5, 16), které člověku účinně brání, aby se stal nevědomým. Tato opatření směřují k udržení konfliktů ve vědomí, což je také conditio sine qua non psychoterapeutického postupu. Tak jako lékařské ošetření zapojuje osobu lékaře, tak křesťanské cvičení zapojuje Spasitele; neboť, jak se praví, "V něm jsme vykoupeni jeho obětí a naše hříchy jsou nám odpuštěny". On je ten, jenž nás zbavil naší viny a zpětně nás z ní vykoupil; Bůh, jenž stojí nad hříchem, "On hřichu neučinil a v jeho ústech nebyla nalezena lest"; "On, na svém těle vzal naše hříchy' na kříž…" "… tak i Kristus byl jen jednou obětován, aby na sebe vzal hříchy mnohých…" Tento Bůh je charakterizován jako sám bez viny a jako ten, jenž se sám obětuje. Vědomá projekce, ke které směřuje křesťanská výchova, tím přináší dvojnásobné psychické dobrodiní. Za prvé si člověk udržuje vědomí existence konfliktu dvou protikladných tendencí a zabraňuje tím tomu, aby se potlačením, respektive vytěsněním a zapomněním stalo ze známého utrpení neznámé, a tím o to mučivější; a za druhé si člověk ulehčuje břímě tím, že je odevzdává Bohu, který zná všechna řešení. Božská postava je však nejprve psychickým obrazem, komplexem představ archetypické povahy, jež je vírou kladen jako identický s metafyzickým ens. Věda nemá žádnou kompetenci toto kladení posuzovat. Musí se naopak pokoušet provést své vysvětlení bez tohoto hypostazování. Může proto jen konstatovat, že na místo nějakého objektivního člověka nastupuje nějaká zdánlivě subjektivní postava, tj. komplex představ. Tento komplex má, jak ukazuje zkušenost, určitou funkční autonomii a projevuje se jako psychická existence. S ní má co do činění v první řadě psychologická zkušenost, a až potud může být tento zážitek také předmětem vědy. Ta může zjistit jen existenci psychických faktorů, a pokud nepřesahujeme přes tuto mez nějakou vírou, jsme ve všech takzvaných metafyzických otázkách konfrontováni výlučně s psychickými existencemi. Tyto jsou, jak právě odpovídá jejich psychické povaze, nejtěsněji spojeny s individuální osobností, a proto vystaveny všem možným variacím v protikladu k postulátu víry, jejíž stejnotvárnost a stálost je zaručena tradičně a institucionálně.“

„Jasně tak vidíme, že oproti většině neoklasiků rakouští teoretici věří, že ekonomická omezení nejsou determinována objektivními jevy či materiálními faktory vnějšího světa (například zásobami ropy), nýbrž lidskými podnikatelskými znalostmi (vynález karburátoru schopného zdvojnásobit účinnost spalovacích motorů má stejný ekonomický dopad jako zdvojnásobení všech existujících zásob ropy). Rakušané tak nepovažují výrobu za přírodní, fyzikální, vnější jev, ale naopak za intelektuální, duševní fenomén.“

„Lidé docházejí k neobjektivním a chybným závěrům, ale jejich neobjektivita jim zabraňuje si to uvědomit a připustit.“

„Objektivní realita je sloučením každé subjektivní reality, která dohromady vytváří objektivní realitu ve vztahu k danému subjektu.“

„Psychotronika Posuzovaná práce nepodává objektivní důkaz existence popisovaných jevů, což ale nelze považovat za nedostatek, protože to může souviset se skutečností, že popisované jevy neexistují.“

„My o rozvedených říkáme, že je to objektivně špatně, ale na vnitřní straně, když člověk naslouchá jednotlivci, tak může pochopit, že okolnosti mohou být tak složité, že není možné na vnitřní úrovni mluvit o spáchání těžkého hříchu, a proto je potřeba pomoci.<ref“

„Autorizace je prostě nemravný vztah mezi novinářem a zdrojem, kdy novinář simuluje, že tvořil obsah, a zástupce organizace simuluje, že dostal objektivní mediální pokrytí.“

„Zločiny spočívají v objektivně prokazatelných činech, které porušují jednoznačné zákony. Instancí je soud, který ve formálním postupu spolehlivě zjistí skutkovou podstatu a aplikuje na ni zákony.“

„Dovolte mně, abych toto slavné vojsko tohoto státu a zvláště legionáře podrobil hlubší úvaze. My všichni víme z jakých podnětů legionáři vznikli a víme také, že po převratu, když vracely se jejich hrdinné šiky domů do svobodné vlasti, byly pozdravovány zde od pánů zástupců revolučního tribunálu jako hrdinové a byli stavěni za věhlasný příklad mužnosti na venek i uvnitř. Zvláště my pak věděli, jak to vypadá ve skutečnosti s tou jejich kázní, kteří měli jsme štěstí bydleti v krajích, které musely býti obsazeny, přirozeně však bez odporu. Tam poslali ty hrdiny, aby ukázali znovu své hrdinství, a to, co prokázali za hrdinné skutky, to jest ostuda, která na tomto státním lidu ulpěla a stále bude lpěti. Jest svrchovaně na čase, aby se nalezl na české straně některý muž, který by z tohoto místa, byť i ne s hlediska nestranného a objektivního, vládě ukázal tyto poměry a žádal rozpuštění nynějšího vojska, legionářských svazů a pod. To připadá vám ovšem za těžko, protože takový Kramář, Masaryk a jak se všichni ti páni jmenují, kteří povolali si tyto cizince jako přátele a hosty, nemohou je nyní jen tak vypoklonkovati.“

„Už několik generací jsme se příliš se smrtí a s objektivními hrozbami, jež se dotýkají naší existence, nesetkávali.“

„Vláda, která toleruje zloděje a tuneláře, je sama objektivně vládou zlodějů a tunelářů.“

„Trening duše k takovému našemu vytváření musí se podnikat denně a neúnavně – neboť hotově to nedědíme. Duše roste stejně jako tělo a proto i zaniká, jen vlohy dostáváme. Trening duše je její schopnost milovati. Láska se musí stejně pěstovat a cvičit, aby duše byla schopna milovat svět správně - dříve se říkalo objektivně - hodnotiti jej, aby splývání bylo dokonalé a beze zbytku.
Tehdy pocit svobody je naprostý a blažený. Je to nejvyšší možný stupeň blaženosti u člověka: to značí zůstat člověkem, žít, říkati své ano k životu i k světu i k svému já.“

„Spravedliví lidé se hodnotí podle úspěchů, anebo podle chování, které považují subjektivně za objektivně správné.“

„Spravedliví lidé se hodnotí podle úspěchů, anebo podle chování, které považují subjektivně za objektivně správné.“

„Kámo to je úplně neobjektivní, kdyby to bylo objektivní, tak řekneš, že je to překrásný“

„Člověk jako takový není tvor objektivní. Pokud se pokusíme být objektivní vždycky to bude pouze subjektivní objektivita.“

„Je třeba objektivního kritického úsilí, revize pojmů a hesel, jež lehkomyslně a nesvědomitě proti sobě se staví, je třeba poctivého a vážného úsilí o filozofickou syntézu národní myšlenky a socialismu. Hlásíme se k této práci, vyzýváme k ní i ostatní bez rozdílu stran. Ze svého hlediska přitom důrazně pravíme: přirozené, poctivé, vědecky prohloubené národní uvědomění a vlastenectví není v rozporu se socialismem, naopak: je a musí být sociální a socialistické a čím hlubší, čím poctivější vlastenectví a národovost, tím socialističtější, tím upřímnější, účinnější zájem o lidský život, právo a rozvoj těch nejčetnějších, kteří národ tvoří, těch nejslabších a nejubožejších. Stručně řečeno: tvůrčí, konstruktivní, vědecky založený socialismus, nesený opravdovým soucítěním k trpícímu člověku, k spolubližním, je nejspolehlivějším měřítkem národního cítění a uvědomění, tak jako na druhé straně oběti schopný zájem o přirozenou národní kolektivitu, o její pokrok a bezpečnost je zkušebním kamenem socialistické poctivosti.“

„Žádný subjekt - jakkoliv intelektuální (např. člověk), nedokáže být vždy a za všech okolností objektivní.
(prostě proto, že je subjekt-ivní)“