Citáty na téma bál

„Věrnost je často jen vášnivá touha po majetku. Je mnoho nepříjemných věcí, které bychom nejraději zahodili, kdybychom se nebáli, že je jiní zvednou.“

„CESTA POKORY
Cesta probuzení není cesta pro slabé povahy.
Učí nás pokoře. Ó ano! Srazí nás na kolena. Mnohokrát.
To, co jsme si o sobě mysleli, že víme, se chvílemi rozpustí do nicoty.
Naše nejzářivější vhledy, úžasné znalosti, naše životní práce, to vše se může rozpadnout v prach.
Někdy bez varování.
Bude od nás vyžadováno, abychom začali znovu, a znovu, a znovu.
A zase znovu.
(Zmínil jsem už, že to není cesta pro slabé povahy?)
Ó ano! Samozřejmě, že se také dotkneme blaženosti a radosti z bytí!
Budou dny, kdy se budeme smát tomu, jak jsou věci prosté.
Ale také se od nás bude chtít, abychom čelili svým nejhlubším strachům, podívali se do tváře temnotě a tmě, kterou v sobě máme. Abychom se vydali na místa, kde žijí naše nemilované části.
Zavede nás to do krajiny zármutku, o kterém jsme ani neměli tušení. Vypláčeme miliony slz za opuštěné, osamělé děti - v sobě i ve světě.
Budeme zuřit a spílat nebesům, svým rodičům, všem učitelům, za to, že nemám nedali to, co jsme potřebovali. Lžím, kterými jsme byli krmeni. Všem, kteří tam pro nás nebyli, když jsme je nejvíc potřebovali.
Budou dny, kdy se budeme třást strachy.
Budou dny, kdy se půda pod našima nohama otevře, polkne nás a zase vyplivne.
Budou chvíle, kdy si pomyslíme, že jsme dosáhli cíle této cesty,
a vzápětí sami sebe objevíme opět na začátku.
Někdy budeme mít sto chutí to celé vzdát.
Někdy budeme mít pocit, že jsme za celou dobu nijak nepokročili.
Někdy možná budeme proklínat den, kdy jsme se na tuto cestu vůbec vydali.
A přesto - celou tu dobu - se hojíme, uzdravujeme.
Ano. Uzdravujeme.
Rozpouštíme, rozvazujeme miliony karmických let. Rozpouštíme podmiňování strachem. Setkáváme se s ryzostí života.
Navracíme se k přírodě, k Zahradě, k divočině, ve které jsme byli počati.
Není to vždy jednoduché. A není to vždy klidné.
Není to vždy ta spiritualita, kterou jsme čekali.
Není to vždy láska a světlo a radost a pozitivita a čisté, ničím nerušené Vědomí.
(To jsou jen sny vystrašených dětí.)
Ne. Toto je skutečné probouzení. Jdeme cestou skutečného života. Jsme unavení z nesmyslů a falešných příslibů.
Skrze pláč, vášeň i smích směřujeme k celistvosti.
Všechny naše staré sny se zhroutily. Ale ne my samotní.
Stále s námi mohou být hlasy strachu, hanby nebo pochybností, ale my už jsme větší než oni.
Stále mohou být dny, kdy si připadáme velmi malí, ale také jsou dny, kdy cítíme, že udržíme celý Vesmír ve svých dlaních.
Museli jsme se téměř zbláznit, abychom se mohli stát doopravdy normální. Museli jsme prasknout, abychom se stali celistvými. Vyměnili jsme starou potřebu jistoty za život plný dobrodružství, a stará smutná dogmata za vzrušující nevědění.
Teď už dokážeme nacházet jistotu v nejtemnějších zákoutích, krásu na nejopuštěnějších místech, a lásku tam, kde jsme si mysleli, že je zakázáno milovat.
Příteli, život Tě nikdy neopustí, neboť Ty jsi život, a i tehdy, když padneš na zem, jsi podporován neviditelnými silami.
No a co. No a co! Tak občas spadneš. Potlučeš se přitom. Chvíli se možná stydíš. Vynaříkáš ze sebe staré sny. No a co! Vykřičíš ze sebe očekávání a pak pohledíš do tváře realitě a zjistíš, že nikdy, NIKDY není tak zlá, jak ses bál.
Znovu se zvedneš, oprášíš se, vrátíš se na cestu a kráčíš dál.
Popravdě - nikdy jsi tuto cestu neopustil.
Protože cesta nikdy neopustila… tebe.
Protože cesta se objevuje přímo pod tvými chodidly, v každém TEĎ, s každým krokem, ať už ho uděláš a nebo ne. Je v radosti z tvé jedinečné pouti, oslavuje tě takového, jakým jsi právě dnes, klaní se všem tvým pádům i vítězstvím.
Tak začni znovu, příteli.
Začni znovu.
A jdi dál.“

„Svoje chyby jsem povýšil na úspěch a stal jsem se tím, čeho jsem se kdysi bál.“

„Život znamená žít takovým způsobem, aby se člověk nebál ani smrti, ani ničeho jiného.“

„Postupně jsem začínal křesťanskou školu nesnášet a pochybovat o všem, co se mi tam snažili vsugerovat. Začínalo být jasné, že utrpení, kterého se pokoušeli zbavit modlením, je utrpení, jímž mučí sami sebe a teď i nás. Šelma, jíž se tolik báli, byli ve skutečnosti oni sami: byl to člověk, nikoli mytologický démon, kdo měl nakonec zničit člověka. A ta šelma se zrodila z jejich strachu.“

„Vždycky nazývej věci jejich pravým jménem. Pokud by ses ho bál vyslovit, o to větší z nich budeš mít strach.“

„Nemoc deptá tělo, ale osvobozuje duši, a také ji očišťuje. V nocích a dnech nucené nečinnosti napadají člověka myšlenky, které jako by se jinak bály příliš ostrého světla… Kdo nikdy nestonal, nezná dobře své nitro.“

„Pro ty, kteří věří v Boha, je zodpovězena většina velkých otázek. Ale pro ty z nás, kteří nedokážou přijmout, že Boh existuje, velké odpovědi nejsou vyryté do kamene. Přizpůsobujeme se novým podmínkám a objevům. Jsme poddajní. Láska nemusí být příkazem ani vírou. Jsem můj vlastní bůh. Jsme zde proto, abychom odnaučili učení církve, státu a našeho vzdělávacího systému. Jsme tady, abychom pili pivo. Jsme tady, abychom zabili válku. Jsme tu proto, abychom se smáli na podivínech a žili naše životy tak dobře, aby se smrt bála nás odnést.“

„Dobrý vládce je nejvíce slavný tehdy, spořádá-li své poddané tak, aby se báli ne jeho, ale o něho.“

„Babička… se smrti nebála a čekala ji, tak jako čekávala léto anebo psaní od tety Mařky.“

„Ledacos bychom odhodili, kdybychom se nebáli, že to někdo jiný zvedne.“

„Příliš jsem miloval radost. A když Bůh rozdílel smutek, úmyslně jsem přišel pozdě. Bál jsem se ho. Teď je můj smutek bez břehů a bez hranic.“

„Kdyby mi bylo všechno úplně jasné, trávil bych život v hrozných úzkostech a bál bych se, že se ztratím, ale protože všechno a cokoliv je vždycky možné, zázrak nikdy není daleko a divy stále přicházejí“

„Pravý přítel by měl být člověk, ke kterému bys měl být 100% upřímný, aniž by se bál jeho reakce.“

„Věc, které se člověk potají bál, se přihodí vždy.“

„Nepoužívejte svou energii, abyste se báli, používejte svou energii, abyste věřili.“

„Dnešek, je zítřek, kterého jsi se včera tolik bál.“

„Protože i když byl chytrý, znal jen pramálo z toho, co dnes známe my. Proto se hodně bál, a když se lidé příliš bojí, zapomínají na dobro ve svých srdcích.“

„Na představě pozemského ráje mi bývá nejmilejší to, že se v něm zvířata nebála člověka.“

„V náruči Boží kdo by se bál?“

„Konáš-li něco, o čem jsi přesvědčen, že to máš konat, nikdy se neboj být viděn při tom, že to děláš, i kdyby to mnoho lidí nepříznivě posuzovalo. Neboť je-li nesprávné, co činíš, pak se vystříhej činu samého; pakli to je správné, proč by ses bál těch, kteří tě budou kárat neprávem?“

„Žádné z tvých rozhodnutí se nikdy nebude líbit všem. I kdyby bylo sebegeniálnější najdou se tací, kteří ho budou kritizovat jen proto, že ho neudělali oni sami. Kdybychom se ale z obavy co tomu řeknou ostatní báli cokoliv udělat, žili bychom ještě dnes v jeskyních. Odvaha, vize a nekonečná touha každého z nás je to, co posouvá svět.“

„Nikdy si nejsme jisti, že se nějaká nová idea nezmocní buď nás samých, anebo našeho souseda. Víme právě tak z nové historie jako ze staré, že takové ideje bývají často tak zvláštní, ba tak podivné, že nad tím zůstává rozum stát. Fascinace, která je téměř vždy s takovou ideou spojena, vytváří fanatickou posedlost, která způsobuje, že všichni disidenti, to jest lidé, kteří smýšlejí jinak – zcela lhostejné, jak dobrý úmysl mají nebo jak jsou rozumní – jsou upalováni zaživa, stínáni nebo masově sprovozeni ze světa modernějším kulometem. Nemůžeme se ani utěšovat myšlenkou, že něco takového patří dávné minulosti. Bohužel se zdá, že k přítomnosti nejen náleží, ale že je lze v obzvláštní míře očekávat ještě od budoucnosti. “Homo homini lupus” (Člověk člověku vlkem) – to je smutný, ale věčně platný výrok. Člověk má opravdu dostatečný důvod pro to, aby se bál neosobních sil, které sídlí v nevědomí. Tkvíme v blažené nevědomosti o těchto silách, protože se nikdy nebo alespoň skoro nikdy neprojevují v našem osobním jednání a za obvyklých okolností. Když se však na druhé straně lidé shluknou a vytvoří dav, uvolní se dynamismy kolektivního člověka – bestií nebo démonů, kteří v každém jednotlivci dřímají, dokud se nestane součástí masy. Člověk uprostřed masy klesá nevědomě na nižší mravní i intelektuální úroveň; na úroveň, která je stále pod prahem nevědomí připravena prorazit, jakmile je podpořena a vylákána vytvořením masy.“

„Mnoho lidí učilo druhé podvádět tím, že se báli podvodu, a podezírajíce jiné, dali jim právo hřešit.“

„Situace na pracovišti se vyhrotila do té míry, že se lidé báli i pochvaly.“

„Bál se o své zdraví tak, že denně preventivně navštěvoval svého lékaře.“

„Neexistuje pravda, které bych se bál nebo kterou bych si přál ukrýt před světem.“

„Komunismus se bál, že budeme něco chtít - kapitalismus se snaží, abychom chtěli všechno.“

„O mnohých se myslelo, že jsou stateční, protože se báli utéct.“

„Byl by stvořen svět, kdyby se jeho stvořitel bál komplikací? Tvořit život znamená dělat potíže. Je jenom jeden způsob, jak se potížím vyhnout: zabít. Všimněte si, že zbabělci vždycky prahnou po smrti lidí, kteří jim komplikují život. - Pygmalion“

„Hrad byl tak špatně udržovaný, že se ho nepřátelé báli obléhat.“

„To víte, rozhořčeně jsem protestovala, byla jsem přece dívka z dobré rodiny, ale hrozně jsem se bála zrušení smlouvy. Machatý hrozil, že jestliže odmítnu, tak film zkrachuje a všechny ztráty si pak budou hojit na mně. A tak jsem se přece jenom nakonec uklidnila a jako vyplašená laň jsem proběhla těch tři sta metrů, jak mě pánbůh stvořil.“

„Jistě by si leckdo přál, aby se u nás vyřizovaly věci malé a odkládaly věci velké. Jistě by někomu prospívalo, kdybychom se báli převzíti odpovědnost, kdybychom raději záplatovali nezaměstnanost almužnami, kdybychom děravé zákony látali zákony stejně děravými, kdybychom svou politickou práci omezovali na ucpávání děr ve státních rozpočtech podle prakse: Vezmi, kde se právě dá! Je pravděpodobné, že bychom se takovým hospodařením ještě nějaké další desetiletí udrželi naživu.“

„…) já si myslím, že je dobře, aby se politici trošku báli překračovat tu hranici mezi korupcí a politickým vyjednáváním. Jen ať zvažují každé slovo, každou větu, kterou pronesou, jestli tím neslibují něco, co už překročí hranici trestního zákona.
(v souvislosti se stíháním politiků za korupci“

„Před válkou jsem se bál svého otce, pak Němců. Po válce začal komunismus a také jsem se necítil pohodlně. A ve Spojených státech se nebylo čeho bát!“

„Manžel to určitě nečekal. Musel umřít zaskočený. Nikdy se ničeho nebál, byl vychovaný na ulici a měl takovou povahu. Takže si myslím, že ta vteřina, kdy dostal ty rány, musela být o strašném překvapení.“

„Držel jsem si dlaně na očích, jako bych se bál, že mě někdo uvidí a řekne, že jsem na to už starý, ale já jsem brečel jako ještě nikdy v životě, víc, než když jsem byl malý.“

„V listopadu se stalo Jungovo osamocení ještě tíživější. Bylo by v rozporu s jeho povahou požádat o profesionální pomoc někoho jiného. A navíc nebylo jasné, zda je po ruce někdo, kdo by mu mohl pomoci. A tak se rozhodl zachovat se, jako se už zachoval v minulosti, a oddal se snění: Věděl jsem, že mám-li se vypořádat s fantaziemi, které mnou v hloubi zmítaly, musím se tak říkajíc do nich propadnout. K tomu jsem nejen pociťoval prudký odpor, ale přímo jsem se toho bál. Obával jsem se, že ztratím vládu nad sebou a stanu se obětí fantazií - a jako psychiatr jsem až příliš dobře věděl, co to znamená. Po delším váhání jsem však pochopil, že jiné cesty není.“

„Skromný se ostýchal a hlupák řekl: On se mě bál.“

„Matka zoufale pláče - dcera na bále skáče.“

„Chtěli jsme hrát po hájovnách a myslivnách, ale báli jsme se, že by přišla jen lesní zvěř a náhodní houbaři.
(o Lesním turné)“

„Vždy se bála obchodovat, bála se své pozice v byznysu.“

„Některým lidem se myšlenky prostě nedostavují, aniž by se bály, že tím něco prohrají.“

„Bál se, aby ho někdo nechytil za slovo, proto raději nic neříkal.“

„Děti jsem si brala prostě proto, že jsem děti mít chtěla. Adoptovali jsme je za totality, kdy jsem měla šílený kádrový profil, takže jsem se bála, že mi vůbec žádné dítě nedají. Nedali mi pas, nesměla jsem asi jedenáct let vůbec vycestovat a vyhazovali mě i z místa uklízečky v nemocnici, takže jsem se fakt strašně bála, že se budou mstít i takhle. Říkala jsem si, že to asi dělá režimu takovou radost nedovolit mi ale opravdu vůbec nic. Takže my jsme si do dotazníku napsali, že chceme jakékoli dítě. Ale je fakt, že i kdybych ten kádrový profil neměla, že bych to tam napsala stejně.
–v rozhovoru s Martinem Anderem a Romanou Lysákovou, Sedmá generace, 6/06“

„Je člověkem, který se ve svých vystoupeních nikdy nebál dotknout nepopulárních témat a připomínal pravdy, které nynější mentalita odmítá. Se stejnou odvahou přistoupil k abdikaci. Jak sám řekl, opakovaně se před Bohem zpytoval než přijal rozhodnutí. Jeho svědomí je příliš hluboké a delikátní, než aby odstupoval z důvodů pouhého svého většího pohodlí.
o Benediktu XVI.“

„S Michaelem Yorkem jsem šermoval potmě a na ledě, s Oliverem Reedem mezi ovcemi – bál jsem se, že o ně zakopnu. V šermu držím rekord: natočil jsem osmnáct soubojů a v každém mě zranil herec; kaskadér vám neublíží.“

„Mají tendenci se sdružovat do organizací a usilovat o vysoké funkce. Moderní přístup je považuje za zdravé lidi, já bych se nebál, že se neumějí přihlásit o svá práva. Tyhlety ostrůvky existují…. Máte firmy ovládané věřícími, emancipovanými ženami, homosexuály. Bylo by divné, kdyby to tak nebylo, jsou to zájmová lobby.“

„Macháček, to byla syntéza všeho. On byl divadlem posedlej. Úplnej šílenec. Někteří se ho až báli. Byl děsně přísnej, neodpustil vůbec nic. Měl v sobě běsy.“

„Když se mistr Jan Hus a Jeroným Pražský nebáli dát upálit zaživa, nebudeme se bát ani my po smrti.“

„Trochu jsem měl ostych, když jsem měl režírovat Jaromíra Hanzlíka, který je dost introvertním člověkem, ale výborným hercem. Kamera ho má ráda, výborně vypadá, ale někdy jsem se bál mu říct, že to má zahrát jinak. (…) V první chvíli jsem si říkal, že na to nemám. Pak jsem se odhodlal a on moji připomínku přijal. I proto mám před ním veliký respekt.“

„Byl to muž beze strachu. V mládí se nebál perzekucí v diaspoře. Nebál se a nezlomilo jej vězení během oněch „Bílých nocí“. Neodradil je složitý život v podzemí, kdy byl neustále pronásledován. Neváhal podstoupit vážné a osudové rozhodnutí v životě národa. Nebál se ani války, ani domlouvání míru.“

„Charlie Mingus byl hroznej frája, co se s nikým moc nesral. A tohle jsem na něm obdivoval. Hodně lidí ho nemohlo vystát, ale báli se mu to říct do očí. Já ne. Vůbec jsem se ho nebál, že je tak velkej. Byl to jemnej, fajnovej kluk, kterej by nikomu neublížil, ovšem dokud by se s ním nezačalo vyjebávat. —Miles Davis“

„Samozřejmě se snažíme popírat nejistotu, v níž žijeme, ale ve svém nitru cítíme, že nemůžeme zaručit ani to, že se ráno vzbudíme… Rakovina, infarkty, mrtvice a neléčitelné neurologické nemoci mohou kdykoli postihnout kohokoliv z nás. Jestliže život je tak nevyhnutelně riskantní, proč bychom se báli riskovat, jde-li o naši kariéru nebo o náš osobní život?“

„Byl hrubý, primitivní, žádostivý potěšení těla a přitom chytrý a mazaný. V prostředí inteligence strany se něm říkalo, že nečetl jedinou knihu od doby Gutenberga, ale stejně se ho báli.“

„Spiro Agnew získal podporu milionů svých krajanů, protože se nikdy nebál mluvit a postavit se za Ameriku.“

„Vybranými a zkomolenými citáty dal úplně jiný smysl té knížce a ještě mě sepsul mravně: prý bych mohl napsat objektivní knihu o USA, kdybych se prý… nebál.“

„Byl to čestný člověk, který se nikdy nikoho nebál a věnoval svůj život osvobození svého národa od totalitního režimu.“

„Není hodno muže, aby se bál potu.“

„Jsem ožoživovatelka. Jsem Popravčí. Ale teď vím, že jsem také něco jiného. To, čeho se babička Flores nejvíc bála. Jsem nekromantka. Mrtví jsou moje silná stránka.“

„Po první světové válce se Spojenci nebáli nikoho.“

„Kibuc ze mně udělal experta na chov kuřat. Předtím jsem se bála být v místnosti s jediným kuřetem.“

„Zdravé děti se nebudou bát života, jestliže jejich předkové budou mít dost integrity, aby se nebáli smrti.“

„Wanda měla zázračnou schopnost mluvit i k dětem i k dospělým. Byla schopná ovládat dav a nebála se nikoho. Dokonce ani předškoláků!“

„Mladá generace teď řeší kelímky a má strach o planetu, její citlivost k obecným kauzám je velká, já jsem se bála jen sama o sebe.“

„Bylo by skvělé, kdyby každý mohl říct, kdy se bál, kdy mlčel nebo kdy selhal. Ale v rodinách se o tom nemluví a projevuje se to ve výchově dalších generací.“

„Strašně bych se bála, kdybych nevěřila v boží milosrdenství, žiju s bohem.“

„Při svém prvním skoku jsem strach předstírat nemusela, přešlapovala jsem na parapetu a opravdu jsem se bála.“

„Je dobré zachovat chladnou hlavu. Přál bych si, aby se lidé báli racionálně a pracovali s fakty, zpanikařenou populaci obsloužíte těžko.“

„Tam, kde nevyspělí a nevzdělaní výrostci ohrožují životy mužů celý život věnujících národu a o jeho osvobození a další pokrok jistě vysoce zasloužilých, tam třeba se zamysliti, vážné zamysliti. Náš národ a naše mladá republika nemá nadbytek politických hlav, aby nám mohla být lhostejná ztráta lidí rázu Rašínova a zejména když revolver zlotřilého chlapce snaží se ubít politika, který — když šlo za Rakouska o Českou věc — smrti jistě se nebál.“

„Osobnost z vás žádná škola neudělá, to si prostě nesete v sobě. Nicméně je strašně důležité, s jakým pedagogem přijdete do styku a jak moc vás ovlivní, respektive nasměruje do budoucna… Stejně tak je nezbytně nutné, aby se pedagog nebál podělit o své „know-how.““

„Bál jsem se jít do Ruska, protože jsem slyšel různé hororové příběhy, plus jiná kultura, zvyky, etiketa ... v ruštině jsem uměl říct tři slova: ahoj, na shledanou a ano.“

„Kosyginská reforma je nekomplexní, vyloženě špatná a byla předem odsouzena k nezdaru nikoli proto, že byla špatná. Dotýkala se totiž zájmů velmi mnohých, především Brežněva, a tak byla velice vynalézavě, kompetentně, smyčkami a ustanoveními, akty a pakty s platností zákonů potlačena, zrušena, zardoušena, protože celému aparátu a především Brežněvovi byla trnem v oku. Bál se, že provede-li Kosygin reformu, mohl by se stát jeho oponentem, mohl by mu zabránit, aby se stal imperátorem.“

„Že bych měla nějaké vzory, někoho uctívala, sledovala každý jeho pořad a říkala si, že taková bych jednou chtěla být také, to nemám. Myslím, že každý přemýšlí jinak a bála bych se, že ve finále budu chtít jen někoho kopírovat. A to se vám ani nikdy nepodaří dokonale. Nakonec i výborný moderátor může zkazit rozhovor, protože třeba neměl svůj den, nebo nebyl skvěle připravený.“

„Dříve jsem měl jako šéf na všechno názor, o všem jsem potřeboval vědět, cítil jsem se důležitě a vyčerpaně, lidi se mě báli.“

„Kolik věcí jsem zmeškal, jednoduše proto, že jsem se bál, že jich zmeškám.“

„Jednou jsem bilancovala léta studií a ptala se, co bude dál, co chci opravdu dělat. Naučila jsem se hodně zajímavých věcí, ale nebyl to můj život......Kvůli matce jsem chtěla hrát, ale bála jsem se, že mě s ní budou srovnávat a kritizovat. Nakonec jsem ale pochopila, že když nezačnu teď, neudělám to už nikdy.“

„Nebála bych se tolik okamžitých efektů, ale těch, které mohou nastat za pět deset let.“

„Během tornáda jsem prožíval strach, říkal jsem si, že je to možná moje poslední mše svatá. Bál jsem se spíše o životy lidí v kostele.“

„Gavriel na něj hleděl, příliš ohromený, než aby se bál. Celou věčnost se ucházel o ďáblovu pozornost a zdálo se, že právě ten si pro něj konečně přišel.“

„Kdyby mi dal bůh milost, abych našel tři nebo čtyři osoby připravené žít podle evangelia, nebál bych se pustit do reformy celé církve.“

„Kdyby se člověk z podzemí ničeho nebál, kdyby byl Hamlet svou povahou gladiátor, neměli bychom dnes ani tragickou poezii, ani filozofii.“

„Ale proč tady být když nemám pro co tady být. Nikdo mě nikdy nepotřeboval. Jsem tady na tom světě nedobrovolně. A jediný co má smysl je žít bez myšlenky lidskosti ale žít pro instinktivní přežití. Protože lidskost je hloupost jen lepší level žít jako monstrum. I zvíře je víc zvíře. Než člověk člověkem lidskou moudrou bytostí která si zaslouží žít na tyhle planetě. Pro přežití protože jsme se narodili. Protože nám něco dalo život náká hnusná tupá lidská kreatura nazivající se člověk. Ale po několikati letech s rodiči neschopnych hlubokych uvach a emočního vcitění uvědomění si toho že člověk se stavá lidským díky schopnosti empatie lasky přatelství nadsení komunikace pozitivní. Dochazim do bodu kdy citím že né kazdý člověk je hoden byt naziván člověk lidska bytost Ale spíš monstrum neschopné existovat jako normalni člověk diky. Pouhému instinktivnímu prežití ale neradosti existovat to se z člověka pak stane zle monstrum které je naplněno existenčím zlem prežitku života tocí se v zašlích stereotipech které nevytváří hodnotnou lidskou bytost. A když si nedá možnost víru sílu nad vlastním osudem je to jen nádoba co přežívá bez radosti. Bez hodnotné existence myšlenky tady být vsichni jsou jen kus masa co jednou umřou. A už nevidí to krásné na tom životě to co by mohla sám sebou udělat pěknější. Protože neměla sílu neměla víru bála se vší té krutosti v lidských duších a zapoměla na to co ona sama vždycky chcela udělat ten svět lepším sama sebou. Protože věřila víc té temnotě svím monstrózním rodičům než svému dobru které v ní jakžtakš plapolalo jako malí plamínek bojující proti veliké temnotě. A pak je život jen blouděním a vlastně velikou věčností ne vděčností.“

„Miloval historii, ale bál se budoucnosti.“