Citáty na téma list

„Svatební oznámení jsou úmrtními listy lásky.“

„Některá tvrzení vašeho listu, týkající se mého života a mé osoby, jsou výhradně výplodem bujné redaktorské fantazie. Čtenář se pobaví další aplikací principu relativity. Takhle totiž současně platím v Německu za „německého vědce“ a v Anglii za „švýcarského Žida“. Představme si ale, že osud ze mě udělá černou ovci; pak budu „švýcarským Židem“ v Německu a „německým vědcem“ v Anglii.“

„Příroda se na podzim zbavuje všech připomínek uplynulého léta: listí, ovoce i trávy. Také člověk by to měl tak dělat a neschovávat staré papíry a listy, které mu zabraňují prožívat nové a čisté jaro. Já to tak bohužel činit nedovedu a tak, si při každé nové práci, jež by mohla být živá a radostná, připadám jako nevyhrabaná zahrada, v níž se svěží letošní rostlinky musí těžce prodírat zaschlou loňskou trávou.“

„Slova jsou jako listy na stromě - kde je jich nejvíc, tam je nejméně ovoce.“

„Rodný list je pomluva, kterou může žena kdykoli svým zjevem dementovat.“

„Právě tak jako nemůže list zežloutnou bez tichého vědomí celého stromu,
ani ten, kdo činí zlo, nemůže páchat špatné činy bez skryté vůle vás všech.“

„Den po dni, list po listu trháme ze stromu svého života. Jaký podzimní čas nás asi zamrazí, až bude poslední větev holá.“

„Podzim je druhé jaro, kdy je každý list květem.“

„Mladý muž nemající rodičů může ovšem požádati o ruku své vyvolené sám. Nejlépe, vyloží-li napřed otci listem svoji situaci a vyžádá si od něho dovolení k návštěvě.“

„Noční spánek - list hedvábného papíru vložený mezi dva dny jako mezi dvě stránky v knize života.“

„Peschko, chci opustit Vídeň velmi brzy. Jak je tu hnusně! Každý mi tu závidí a všichni jsou úskoční. Dřívější kolegové na mě pohlíží nanávistnýma očima. Ve Vídni jsou stíny. Město je černé. Chci být sám. Chci odjet na Šumavu. Květen, červen, červenec, srpen, září, říjen. Musím vidět nové věci a prozkoumat je. Chci ochutnat tmavou vodu a vidět praskající stromy a větry.
Chci udiveně zírat na rozpadající se zahradní ploty. Chci to všechno poznat, slyšet mladé březové porosty a chvějící se listy, vidět světlo a slunce, radovat se z vlhkých zeleno-modrých údolí zvečera, uvědomit si třpytící se zlaté rybky, vidět bílé mraky kupící se na obloze, chci mluvit ke květinám, k travám. Chci se dívat na růžové lidi, staré úctihodné kostely, vědět, co říkají malé dómy, běhat bez zastavení po oblých travnatých kopcích a polích, širými planinami, chci políbit zemi a čichat hebké teplé květiny v mechu a pak vytvořím věci tak krásné, pole barev…“

„Emoční závislosti jest jak ta nejtvrdší droga lidskému srdci poznaná, avšak působí jako lehká, až přijde konec zjistí naše srdce, že ztratili jste úplně vše co se zdálo oku dokonalé, přitom oko bylo celou dobu slepé a srdce zoufalé. To rozum vás smete na kolena a rozdrtí ten zbytek co ve vás ještě jest, jako už ten suchý mrtvý list pod tíhou těžkého kamene, pod který jsme si bez rozumu sami lehli.“

„Nikdy neříkejte, že na světě už není nic krásného. Vždycky se najde něco, co vás přiměje žasnout nad tvarem stromu, nad chvěním listu.“

„Klid v hlavě je když nemyslíš a pouze vnímáš prostor okolí kolem sebe, myšlenky si někde plují v dáli. A ty jen cítíš tu orosenou trávu jak chladí ti nohy. O kousek dál za plotem motýli sosají šťávu ze spadlích hrušek jsou tam i vosy včely to je zvuků posloucháš hmyz. A v dáli zlatavé pole uzrálé pšenice vlní se od věru. teplý vzduch léta sluneční paprsky prohřívaji tělo. Ve větvích stromů šumí listy jak je vítr profoukává. Taky ptáčci vesele švitoří. Najednou si tou energií života co je všude nevnímáš čas ani sebe ego pouze přírodu v sadu. Klid a jsi pohlcen okolím kolem sebe a všechny starosti házíš za hlavu. Si klid soulad jako ta příroda cítíš jí svíma smyslama Čichem, ušima, očima, hmatem když se dotkneš kůry stromů nebo zrajícího ovoce cítíš vůmi chuť šťavnatost ovoce. Smysli tě najednou ovládají víc než myšlenky tehdy jsi klid.“

„Představa, že z dějin lze čerpat poučení, je mylná. Jediné skutečné poučení z dějin vede k poznání, že lidsvo se nikdy v ničem nepoučilo. To, co nazýváme historií, je jen hromada zlámatých větví, náhodně utržených listů a natolik povadlých květtů, z nichž se snažíme obnovit celý sad a mylně věříme, že jsem ucítili vůči všech záhonů… tehdy jsem měl v oblibě poetické metafory“

„Když nevíš co chceš, pravděpodobně budou prázdné listy místo dalšího možného příběhu.“

„Tam co stojí Ona je mojí naděje stom.. padá z něj naděje list do toho udeří hrom..
Tam co stojí Ona je mojí naděje tok.. je mojí naděje břeh… v okamžik zazvoní zvon… Tam co dává ruce je života dar.. je jako života lék..  je jako života zrod.. Tam kam klade nohy je jako zasadit mech.. je  jako ucítit vítr.. je jako vyrazit dech…

Tam co stála Ona už nebude stín..  už nebude klid.. už nebude den… Tam co Stála Ona už neroste strom.. teď stojí tam kmen … kmen bude tlít… Tam co dala ruce je života skon.. je života zmar.. zmatek a zlo… Tam co dala nohy z břehu je zbor.. z mechu je písek a z písku sklo..“

„Nejlepší klapky na oči jsou z vavřínových listů.“

„Krása je lepším doporučením, než všechny listy.“

„Mapa říše připomínala list. Po každé válce utržený z jiného stromu.“

„Moje láska k Lintonovi je jako list v lese – čas ji zeslabí, to vím, tak jako v zimě opadají stromy. Ale má láska k Heathcliffovi je jako ty věčné skály pod lesem – ne oku pro radost, ale podstata života. Já jsem Heathcliff, Nelly!“

„Poslední list se třese na platanu, neboť on dobře ví, že co je bez chvění, není pevné. List nemusí tě, Bože, prosit o nic, dal jsi mu růst a on to nepokazil. Ale co já…“

„List od lista v lese nerozoznať.“

„Bóh s vámi! A rač vám dáti odplatu věčnú, že jste mi mnoho dobrého činili… Také prosím, aby dobře živi byli a Boha poslúchali, jakož jste slýchali. Králové, mé milostivé paní, děkujte ode mne ze všeho dobrého, jež jest mi činila. Čeledi své pozdravte, i jiných věrných přátelóv, jichž nelze jest popsati. Prosím také všech, aby za mě Pána Boha prosili, u jehož svaté milosti skóře se shledámy s jeho svatú pomocí. Amen. Psán list v čakání odsúzenie na smrt v žaláři, v okovách, jež úfám, trpím pro Boží zákon. Pro Boha, nedajte hubiti dobrých kněží! Mistr Hus, v naději slúha Boží.“

„Potrhané a páskou vyspravené stránky, oslí růžky, uvolněné a znovu vlepované listy, obrysy ilustrací vyryté do papíru, pastelkou počmáraná a následně gumovaná obálka - to jsou čestné znaky nejvyššího vyznamenání dětské knížky.“

„Lidé nemají svobodu bezplatně používat půdu, aby si uchovali nezávislost (omezování formou stavebních povolení, daněmi). Pomocí různých „podpor“ nebo „slev“ se omezí i ta troška nezávislosti, která lidem ještě zbyla, aby i potraviny mohly podléhat absolutní kontrole systému. Prostřednictvím manipulované „potravy“ lze ovládat a kontrolovat i mysl Zevnitř, protože POTRAVA vytváří KREV, díky níž jsme schopni fungovat, cítit, mít emoce, myslet, rozlišovat, provádět volby, tvořit a nakonec podle svého Bohem daného práva „BÝT“ rozpoznat sami sebe. Kdo má tedy dnes pod kontrolou naši volbu „BÝT“? Díky „potravě“ se dnes již mnoho lidí (vytvořených k obrazu Stvořitele) stalo „virem v lidské podobě“, kterého lze plně přetvořit a klonovat podle obrazu podřadného boha těch „několika vyvolených“. To nakonec vede k totální neschopnosti dosáhnout cíle života, kterým je Seberealizace, a k souhlasu s naimplantováním MIKROČIPU. Může se to stát jedině, když se podaří dostat lidi do stádia dostatečně velkého zoufalství - z toho, že už nemají peníze na to, aby přežili „běžným způsobem“. Pak bude naše zotročení absolutní a „rodný list“ (podle něhož „patříme státu“) už nebude třeba, protože dítě bude hned po porodu automaticky očipováno a zařazeno.“

„Citáty.: fíkové listy na duchovní nahotu.“

„Dokud není vystaven úmrtní list, nikdo se nemůže považovat za skutečně mrtvého.“

„Obcujte s kterýmikoli jinověrci, aby bylo patrno z otcovského a bratrského se chování, jež sdruženo býti má s pokorou a trpělivostí, že vše děje se z toužebnosti po jejich spáse, cokoliv se počíná s nimi. V úkonech svých ať zachovávají slušnou obezřetnost, vyznačují se zbožností a čistým svědomím a tak příkladem života svého táhnou jinověrce k náboženství katolickému. Nechať nikdy nevystupují z mezí skromnosti a mírnosti a varují dávat příležitost špatného příkladu.
Z pastýřského listu pro misionáře působící mezi českými nekatolíky z 20. března 1652.“

„Uvážíme-li, že móda začala fíkovým listem, jsme opět skoro na začátku.“

„Pokud neznáš svou rodinnou historii, neznáš nic. Jsi jako list, který netuší, že je součástí stromu.“

„Po koni je papír nejvzácnější výdobytek člověka, bez něho nedokáže žít. Neví o sobě, když nemůže vyjádřit myšlenku a dát jí daleko trvalejší formu, než je mluvené slovo - List papíru je odraz, v němž se člověk pozoruje jako žena v zrcadle…“

„Na okraji listu 416 vlastnoručně připsal červeným lékárníkovým inkoustem: Dejte mi předsudek a pohnu světem. Pod tuto malomyslnou frázi nakreslil zdařilým tahem téhož krvavého inkoustu srdce proťaté šípem.“

„Budoucnost se vám krátí a vy si to uvědomujete. Poslední dobou nemám jiné ambice než psát a být s Johnem. Poslouchám ostatní, jak si povídají o tom, že pojedou na dovolenou nebo tak, a říkám si: O čem to mluví? Mně se vůbec nikam nechce. Moje představa perfektního dne je asi taková: sedím si v místnosti se štosem listů bílého papíru. To je pro mě ráj na zemi. Všechno ostatní je ztráta času.“

„Slunce je ploché jako list.“

„Bobkový list je dobré koření do omáček, ale vavřín jako pokrývka hlavy píchá.“

„Špatný ilustrátor prokazuje svému autorovi asi tutéž službu jako uličník krasavici na titulním listě ilustrovaného týdeníku, když jí inkoustovou tužkou přikreslí kníry.“

„Vyhýbám se každému, koho nazývají nepopsaným listem. Stránky života každé bytosti bývají hustě popsány zážitky, dojmy, náladami, nadějemi a zkušenostmi.“

„Zelené listy stromu, nesoucí ještě osvěžující krůpěje ranní spršky - jaký to obraz slávy světa.“

„To jak rostou stromy dávno známe. Ze země si vyzvednou vždy trošku různých solí do zelených listů a s nimi vyfárají a pak navrch dají si hrst slunce s bílou pěnou vzduchu.“

„Viděl jsem ředitele, který vylezl na strom. Každý list se chvěl pod tíhou zodpovědnosti.“

„Ó, Přírodo! Kdybys mě tak byla stvořila alespoň jako dub! Ale tys mě stvořila jako list.“

„Ženy jsou jako listy. Čím povadlejší, tím víc šustí.“

„Ptáte se mě, jestli skutečně existuji? Nemám ponětí. Rodný list jsem ztratil. Ale schovávám si výdejku od faráře po křtu.“

„Pečlivě schraňujme své rodné listy. Můžeme jimi kdykoli ospravedlnit svou existenci.“

„Dneska jsem například četl na Českých médiích a Britských listech článek hlavně o ČT. Kromě toho tam byla i zmínka o veřejnoprávním rozhlase. Autor psal „řez Vondráčkovou, Zagorovou až třeba po Michala Davida, jehož nepříjemně přidrzlý hlas slyším ve veřejnoprávním rozhlase dodnes…“. Prosím, ať uvede tuto větu na pravou míru. Michala Davida nemáme v playlistu.“

„Přemýšlel jsem nad tím, co můžu dát židli kromě jejího tvaru. Právě proto jsem zvolil barevné zpracování v gradientu. Není jednoduché jej udělat, v přírodě jej však objevíte v tolika podobách. Východ a západ slunce, hladina moře, barevné listy stromů.“

„Hle, stránka, která, když je obrácena, osvěcuje všechno jako velký ilustrovaný list misálu na počátku kánonu. Hle, zářivá, červeně zbarvená velká stránka, oddělující dva Zákony. Všechny brány se zároveň otvírají, všechny protiklady mizí, všechny rozpory jsou vyřešeny.“

„Celkovým cílem našeho listu je poukázat na špatné způsoby života, odhalit zlomyslnost, marnivost a afektovanost a doporučit celkovou jednoduchost v oblékání, hovoru a chování.“

„Jednoduše řečeno, každý rok, když přijdete s papíry na zápis, a máte rodný list se slovy "narozený otci dělníkovi a matce, ženě v domácnosti", pak pochopíte, že nejste jako ostatní.“

„Kde je nezávislost novináře, jestliže jeho plat závisí na výši nákladu jeho listu?“

„Křesťanský demokrat je politik, který dokáže členům ostatních stran vysvětlit, kde má fíkový list poklopec.“

„Jsem ex-hráč, ex-kouč, ex-manažer, ex-čestný prezident. Krásný list, který vám ale jen znovu připomíná, že všechno má svůj konec.“

„V ČR dnes fungují naprosto kriminální instituce, jako jsou Parlamentní listy, které léta systematicky porušují hned asi tři paragrafy trestního zákoníku, a nikdo proti tomu nejedná a nikdo proti tomu, že soudy a policie nejednají, neprotestuje. Velká část českých politiků PL dokonce legitimizuje tím, že jim poskytuje rozhovory. Zřejmě se tím dopouštějí trestního činu schvalování trestného činu.“

„Co vídíte když se podíváte na pampelišku? Já vidím,, Květ co mi připomíná slunce, které tě okouzlí. Připomene mi že i v té nejtemnějsí situaci se najde světo. Stonek to co mě drží při zemi. Vrací mě zpatky na zem, když létám v oblacích. Listy jsou jako vlastnosti, každá je jiná ale jedinečná. Každý list je jiný, ale pochází ze stejného místa jako ostatní. A kořen? Je jako vzpomínky, které rostou a s nimi i zážitky." Pampeliška je jako láska, vždy vyroste na jiném místě. Někteří lide tvrdí, že tyto dvě věci nejsou potřeba nebo ze neexistují. To není pravda, pampelišky tu jsou od té doby co jsme se narodili. Pampelišky potkaváme na každém kroku, ale s láskou je to složitější. Důležité je vědět:,, Káždý si musí najít tu svojí pampelišku.".“

„Vztah je jako strom…… Kmen je základ….. Větve prožíté dny v tomto nádherném období… A listy jsou ty nekrásnější zážitky a na ty se nikdy nezapomíná… Ty se vryjí do paměti, ale každý strom jednou opadne a bude ztrouchnivělý… Tak jako vztah mezi dvěma lidmi“

„A tak se slunečním svitem a velkými záblesky listů rostoucích na stromech, stejně jako věci rostou v rychlých filmech, jsem měl tak dobře známé přesvědčení, že život začíná znovu od léta.“

„Dneska jsem například četl na Českých médiích a Britských listech článek hlavně o ČT. Kromě toho tam byla i zmínka o veřejnoprávním rozhlase. Autor psal „řez Vondráčkovou, Zagorovou až třeba po Michala Davida, jehož nepříjemně přidrzlý hlas slyším ve veřejnoprávním rozhlase dodnes….““

„Některá tvrzení vašeho listu, týkající se mého života a mé osoby, jsou výhradně výplodem bujné redaktorské fantazie. Čtenář se pobaví další aplikací principu relativity. Takhle totiž současně platím v Německu za německého vědce a v Anglii za švýcarského Žida.“

„Moje plastické jednotky: mnohobarevné kruhy a čtverce, jsou protějšky hvězd, atomů, buněk a molekul, ale také zrnek písku, oblázků, listů a květin. Cítím se přírodě mnohem blíž než jakýkoliv krajinář. Konfrontuji ji na úrovni její vnitřní struktury, resp. konfigurace jejích prvků.“

„Ještě se mi nikdy nenaskytl pohled na strom, který si vytrhá své kořeny a zahyne, tak si prosím važ svého života. Jsou i jiné cesty, které lze zvolit. Tak jako strom každý rok pustí své listy k zemi, tak poté dá svou sílu do nových čerstvých plodů.“

„Do České televize jsem šla jako úplně nepopsaný list. Už jen to, že někomu stojíte za to, aby řekl: Tak jo, pojď si sem sednout, ale je to jen na tobě, jestli tu šanci uchopíš nebo ne. Oni samozřejmě věděli, že za sebou tu zkušenost nemám.“

„Pražské a mimopražské povstání je krásný a nesmazatelný list našich dějin na konci druhé světové války a nebude nikdy vytržen z mysli dnešního pokolení ani z pamětí pokolení budoucích.“

„Život je škola, kde se neustále učíme s tím rozdílem, že místo závěrečného vysvědčení o studiu nebo výučního listu je nám vystaven list úmrtní.“

„Měl jsem ve svém životě několik idealistických mott o člověčenstvu, ale při jejich naplňování jsem zažíval namnoze hořkost a zklamání. Nyní, když mi ubíhají léta poslední, vyznávám chválu pejskovství. Dost často jsem v pokušení rouhavé kritičnosti k dílu Stvořitele, zvláště k takzvané koruně všeho tvorstva. Leč pejsek, ten se věru povedl, je příslovečně věrný a oddaný, nezná jidášství a jeho pusa je vždy upřímná. V této genetické výbavě je však až tragický prvek; miluje svého pána, byť je to třeba padouch. Pejsčí čisté dušičky jdou přímo do nebíčka, peklo vůbec neznají (to jen zlí lidé jim je dělají na zemi, nebo je také ke zlu vedou). Toto vyznání dosvědčuji i osobní zkušeností: každodenně mi přináší pestrý rejstřík radostí fenka, jenž má v rodném listu internacionální jméno Annie Jack Russell, ale pro mne je to milovaná, "hezky česky" překřtěná, Andulka.“

„Občas všechny svoje příliš heské okamžiky házím na to že za to může bůch bohové a že můj život řídí výší síla která řídí můj život tak. Jak si zamane že vesmír mě dává přesně to co si zasloužím. Občas mě to všechno příde neuvěřitelný nereálný jak se to vlastně plní. Když to nečekám a ani nechci tak si mě to stejnak nák najde. Stejnak napojením na univerzalno cítím příliš a nedokážu uvěřit že žiju že dýchám. Jako by každý den byl novým znovuzrozením s čistým štítem novím listem nepopsaným. Co udělat mám to neřídím já ale sám vesmír příroda štěstí snaha náká vizualizace podle které frčím životem. Nahodně neznamě podle chuti a citu a co ja vím.“

„Slova jsou listy na stromě života.“