Citáty na téma rok

strana 2

„To co trvá vybudovat roky, může být zničeno přes noc. Přesto budujte!“

„Nechci další roky prožvanit, volič není hloupý.“

„Když děti dosáhnou jednoho roku, je to jako bavit se s miniaturním opilcem. Musíte si je držet. Narážejí do věcí. Smějí se a pláčou. Močí. Zvrací.“

„Národ, který rok co rok vydává více peněz na vojenskou obranu než na programy sociálního rozvoje, se blíží duchovní smrti.“

„Stárnutí je něco nádherného - jsem zvědavý na každý následující rok.“

„Rychle plyne čas a my stárneme, jak tiše jdou roky.“

„Láska. Ovšem, láska. Oheň a plameny na jeden rok, popel na třicet.“

„Člověk je jenom potulný raubíř a uličník, když překročil třicátý rok a neoženil se.“

„Znám mravy žen. Než se pohnou, než se upraví - uplyne rok.“

„Dobře žít, to znamena udělat z každého roku svého života nejlepší rok svého života.“

„Když jsem se narodila, byla jsem z toho tak šokovaná, že jsem jeden a půl roku nemluvila.“

„Mrtvým nelze vrátit životy. Nevinně vězněným nelze vrátit ztracená léta a mnohdy jim nelze vrátit ani zdraví. Po ranách na duši zůstanou navždy ošklivé jizvy, které se mohou kdykoli znovu otevřít. Historie zaznamenala tuto krvavou skvrnu na věčné časy. Ale něco se přece jenom napravit dá. Čím rychleji, tím lépe, na tomto světě nemá nikdo času nazbyt. Připozdívá se a dosud jsme v nápravě následků 50. let neudělali nic nebo téměř nic. Už v roce 1956 bylo jasné, že politické procesy 50. let byly podvodem, přesto se mlčelo až do roku 1963 a i pak o tom bylo řečeno velice málo a uděláno proti tomu ještě méně. A perzekuce pokračovaly, i když v mírnějších formách. Proč vlastně?“

„Smrt Františka Josefa [v roce 1916] nám zesílila posici; bylo všude, již od mnohých let, rozšířeno mínění, že se po smrti starého císaře Rakousko svou rozháraností rozpadne. […] Smrt populárního císařského starce se zdála lidem být znamením a počátkem rozkladu jeho říše.“

„Žijeme v zemi, kde jsou na místě koncentračních táborů výkrmny prasat, kde magistráty a starostové měst i vesnic bezostyšně povolují pochody nacistů, kde se bývalí agenti StB a straničtí funkcionáři přerodili v podnikatele a politiky dnešní, kde se roky a roky vlečou soudy s komunistickými zločinci, k nimž se marně vláčejí ti, co chtějí svědčit, a jejichž řady řídnou.“

„Když jsme začali vážnět, když šlo do tuhýho, tak jsme zvážili existenci a ukončili ji. Dnešním úhlem pohledu roku 2010 na Orlík nejde nahlížet, všichni vědí všechno, ale tenkrát nikdo nevěděl nic. Vzpomínám na to tak, že to nebylo tak příšerné, jak se to prezentuje. A Orlík nebyli zdaleka takoví masoví vrahové a té nadsázky tam byla velká porce, než to dnes vypadá. Myslím, že by to mělo zůstat v těch letech, kde to je. Je to takový pukavec v podzemí a strašně smrdí.“

„Kdyby vláda myslela odpovědné hospodaření vážně, tak sama hospodaří od roku 2010 s vyrovnaným rozpočtem, místo aby udělala za čtyři roky své vlády zvýšení dluhu o půl bilionu korun a předloží po seriózní domluvě s opozici skutečný ústavní zákon o vyrovnaném rozpočtu.“

„Kdybychom brali Ústavu doslova, měli bychom tady zdravotnictví z roku 1930 a jezdili k jedinému praktickému lékaři do Brna. Výslech M. Topolánka u Ústavního soudu, 16.4. 2008“

„Ti umělci, kteří to podepsali. Žádnej z nás nebere takový platy, prostě jako berou oni. Dostávám jednou ročně výpis… seznam těch umělců, kteří berou nad těch 100 tisíc korun. No tak řekněme paní Zagorová, je to milá holka, všechno… ale ona už tři roky po sobě bere 600 tisíc každý rok. A další ne 600, milión, dva milióny berou. Jandové a jiní každý rok. Ty náhodou neprotestovali.“

„Když mi bylo asi třináct roků, tak jsem zjistil, že zaujmu holky daleko víc tím, že zahraju ve třídě na pianino, než kluci, co venku hráli fotbal.“

„On jediný dokázal dětem říci, že na světě je smrt, a nevylekal je. — Jan Skácel, předmluva k vydání Broučků roku 1967“

„Svět je dnes vesnice, která funguje jako New York City kolem roku 1850, plný násilí a mafie.“

„Jediná práce, kterou poslední dva roky dělám, jsou rozhovory. Jdou mi velmi dobře.“

„Když překročily čtrnáctý rok, jejich žlázy zařadily hyperpohon a většina z nich cítila povinnost chovat se příštích pět let jako spratci“

„Je to zvláštní - každý rok prožíváme datum své smrti, a přitom o tom ani nevíme. Pokud si ho ovšem nevybereme sami.“

„Nejsem lůzr, jsem bojovník! Roky pod psa“

„Mám radši, když je spíš "nóbl hvězda". Opravdu nemám ráda její hard-metal hadry, nebo když se nečeše. — Frances Been pro Teen Vogue roku 2005“

„Asi lžu hodně, ale ve svých textech nikdy. — rok 1995“

„Za náhlým úspěchem jsou většinou tři roky tvrdé práce.“

„Už v šedesátémsedmém roce jsem přestal brát LSD, přestal jsem jíst maso a začal meditovat a praktikovat jógu. Ptal jsem se na velké otázky života. K tomu někdy dojde každý. Část lidí je ignoruje a část se snaží najít odpovědi. Kdo jsme? Proč tu jsme? Co je bůh?“

„Rozumíte psychiatrii?" chtěl vědět Tracy. "Psychiatrii? Ne," odpověděl doktor Pingitzer. "Lidi - trochu. Malou, malounkou trochu. Každý rok, každý den míň a míň. Proč? Lidi jsou složité. Lidi jsou lidi. Lidi jsou legrace, hra, fantazie, kouzlo. Ach ja. Lidi jsou bolest, lidi jsou nemoc, lidi šílet, lidi mají ublížení, lidi ubližovat lidi, zabíjet, zabíjet sebe. Kde je legrace, kde je hra, kde je fantazie, kde je kouzlo? Psychiatrii já nerad. Lidi miluju. Šílení lidi, krásní lidi, zranění lidi, nemocní lidi, zlomení lidi, zhroucení lidi, mám rád, miluju. Proč? Proč lidi ztratí legraci, hru, fantazii, kouzlo? Proč to? Peníze?" usmál se. "Myslím si to. Peníze. Je láska, tyhle peníze. Je krása, tyhle peníze. Je legrace, tyhle peníze. Kde jsou peníze? Nevím. Už není legrace. Teď jen práce. Práce. Tygr. Tygr.“

„Měsíce a roky přecházejí a jsou navždy pryč, ale krásný okamžik se třpytí životem paprskem světla.“

„Trvalo mi čtyři roky, než jsem naučil malovat jako Raphael, ale trvalo mi celý život naučit se malovat jako dítě.“

„Když je něco jeden rok sele, je to druhý rok vepř.“

„Sklizeň celého roku závisí na jaře, kdy se seje.“

„Psal se rok 1979 a rock n' roll byl podle nás mrtvý. Byli jsme Mott the Hoople, New York Dolls, Sex Pistols, byli jsme všechno, co nikdo jiný neměl v oblibě.“

„2300 let nekončí před rokem 2132 ani po roce 2370. Časy a poloviční časy nekončí před rokem 2060.…. Může to skončit později, ale nevidím důvod pro jeho ukončení dříve.“

„Nemohu déle mlčky naslouchat. Musím s Vámi mluvit pomocí takového prostředku, jaký mám po ruce. Rozrýváte mi duši. Napolo zoufám, napolo doufám. Neříkejte mi, že je příliš pozdě, že ten vzácný cit je navždy pryč. Znovu Vám nabízím své srdce, které pro Vás tluče ještě víc, než když jste je před osm a půl rokem téměř zlomila. Nesmíte říkat, že muž zapomíná rychleji než žena, že jeho láska dříve pohasne. Nemiloval jsem nikoho než Vás. Byl jsem snad nespravedlivý, byl jsem malicherný a uražený, věrný jsem však byl vždycky, jen kvůli Vám jsem přijel do Bathu. Jen na Vás myslím, jen pro Vás dělám plány. - Nepoznala jste to? Cožpak jste neporozuměla mé touze?“

„Rok jsem strávil po vzoru hesla sex, drogy a rock 'n' roll. Pak jsem se přihlásil na filozofickou fakultu.“

„Chceš-li být šťasten jeden den, opij se.
Chceš-li být šťasten jeden rok, ožeň se.
Chceš-li být šťasten celý život, založ si zahrádku.“

„V prvním roce nic nevyhrál (Ronaldinho), ale lidé si ho zamilovali. Pak začaly přicházet trofeje a on udělal radost všem těm lidem. Barca by měla být vždy vděčná za všechno, co udělal.“

„Kdybych měl zrušit všechny svátky v roce, Vánoce bych tam nechal. Protože svět, který slaví Vánoce, zapomíná na sobectví, myslí na radost druhých, projeví své nejlepší stránky…“

„Přestaňte žít stejný rok 75krát a říkat tomu život.“

„A přece je jedno období, ve kterém je muž nesporným pánem v domě: od narození asi do třetího roku.“

„Takový je způsob žen: než se začnou upravovat a než jsou s tím hotovy, uplyne rok.“

„Příroda neustále začíná znova a stále totéž, roky, dny, hodiny, a rovněž prostory.“

„Nevíme, zda běh přidává roky životu. Víme však, že přidává život rokům.“

„Rok a půl skládám dohromady hodinky, pak přijde slon a šlápne mi na ně“

„Je to prostě jakási nová móda, móda boření mýtů, móda nastavování zrcadla, móda zvláštní, leckdy velmi flagelantské reinterpretace vlastních dějin. Často se dovídáme z různých povrchních komentářů (a teď budu schválně přestřelovat, ale ne moc), že husité byli vlastně banda obyčejných lapků, kteří jen ničili a drancovali Evropu, že doba pobělohorská nebyla dobou temna, ale naopak dobou rozkvětu a vzdělanosti, a že v Rakousko-Uhersku se nám vlastně dařilo docela dobře, a neměli jsme je proto bourat, stačilo je přetvořit jenom na jakousi středoevropskou nebo podunajskou federaci. Někdy to zkrátka vypadá, že stačí jen otočit znaménka a barvy, zaměnit bílou za černou, dát místo plusu minus – a hle, nové české dějiny jsou na světě. Takového Edvarda Beneše jsme ostatně od roku 1989 stačili otočit už dvakrát. Napřed to byl exponent buržoazie – za komunistického režimu, po listopadu 89 se z něj nakrátko stal významný demokratický politik – a dnes už je to opět v médiích jakýsi přisluhovač nebo dokonce agent Stalina. A když už jsme u toho: hlavní tragédií druhé světové války, jak se někdy zdá při četbě médií nebo dívání se na televizi, už není nacistická genocida českého národa, ale poválečné excesy během odsunu Němců. Dámy a pánové, já záměrně karikuji, záměrně to přeháním – a vy to víte. Ale stejně tak víte, že kus pravdy mám, a já zase vím, že vás to – stejně jako mě – zlobí. Máme zaplaťpánbůh demokracii, máme zaplaťpánbůh svobodu slova, a proto nechť si každý říká a píše, co chce. Ale to, vážení přátelé, platí i pro nás. Proto si tady slibme, že k těmto věcem nebudeme mlčet, že budeme psát a mluvit, kde to půjde a jak to půjde, a že prostě nenecháme veřejný prostor zaplnit povídačkami o vlastní historii, která je obrácená naruby pod praporem jakési podivné nesmyslné sebereflexe. Když to budeme dělat, tak to nejhorší, co se nám může stát, je, že nám nějaký krasoduch občas vynadá do nacionalistů nebo nás obviní, že máme jiráskovsko-nejedlovské vidění světa – a to, dámy a pánové, nebolí, na to se dá zvyknout.“

„„Kdybych byl Gerhard Schröder, vyletěli by z koalice ještě dnes. Jen proto, že chci zachovat stabilitu alespoň do konce roku, tak to neudělám hned dneska,“ prohlásil viditelně rozčilený Paroubek poté, co koaliční lidovci podpořili návrh ODS na vznik vyšetřovací komise, která by se zabývala privatizací Unipetrolu.“

„Já si myslím, že většina z nás má jasno. Teď se do těch zajetých partají dostala Strana zelených, kde nesmírně charismatický mladý pán vypráví o tom, jak zvelebí tuto zem. Já myslím, že on má k těm zelenejm asi takovej vztah jako já k těm svým kytkám, já jsem dosud zahubila všechny, který jsem měla… Ale ne tím, že bych se o ně nestarala… já prostě se vo ně starám asi blbě. Ale pravda je, že mám jedinou květinu, která dnes pude do popelnice. Nicméně já nemám ráda, když někdo utvoří nějakou novou stranu, kde byla prostě díra, tam to ještě nebylo. Znám Stranu zelených, kam se uchýlili všichni revolucionáři němečtí z roku šedesát osm, který mlátili policajty flaškama po hlavě. Mimochodem i bývalý ministr zahraničí byl dokonce vyfocen v té době a prošlo to tiskem a… jako kdyby se nestalo. A najednou je Strana zelených. A jim je ta příroda, nechci říct všem, ale jim je ta příroda zrovna tak ukradená jako nějakému vorvaňovi. Jemu je to jedno, když má svůj prostor, tak se tam cítí dobře. Strana zelených to je taková, smím-li použít v tuhle ranní hodinu, impotentní partaj. Oni mají taková hesla, která jsou samozřejmě všeobjímající, každý má rád stromečky, každý má rád přírodu, ale na tom nelze stavět politickou kariéru.“

„Myslím si, jak by bylo krásné, kdyby opět jednou přišel hudebník, o němž bychom se potřebovali hádat právě tak málo jako o jaru. Kdo na veřejné cestě najde skvost, je povinen oznámit tento nález: Žádám, aby se na tuto noticku pohlíželo z tohoto stanoviska… Tak, jak protivná je všechna reklama, je naopak oprávněná snaha směřující k tomu, aby skutečnému talentu byla zkrácena chmurná doba neslávy.
V roce 1878 o Dvořákových Moravských dvojzpěvech a Slovanských tancích“

„Dobře víme, že v klíčových okamžicích novodobé české historie, které rozhodně nemohou být vnímány pozitivně, sehrál neblahou roli právě židovský element. Příkladem budiž například období slánskizace (a únor 1948), nástup Charty 77 (a předtím zinscenované pražské jaro 1968 v návaznosti na dění na Blízkém východě), stejně jako politický puč roku 1989, který opět a do třetice v poválečném uspořádání přivedl na politické výsluní politiky židovského původu, kteří více než český národní zájem sledovali zájmy svého vlastního etnika a často i své zájmy osobní.“

„Izrael má sklon ustoupit ve chvíli, kdy si uvědomí, že je jeho protivník silný. Izraelská armáda a politické vedení dává přednost tyranizovat státy a entity s chabou vojenskou silou, jako jsou Palestina, Sýrie nebo Libanon. Proto také od roku 1967 ještě nedošlo k vojenské konfrontaci s Jordánskem. A proto také Izrael vojensky zaútočil na Mavi Marmaru a násilím neozbrojeným lodím zabránil doplout do Gazy. Pokud by tyto lodě ale měly vojenskou eskortu, situace by byla jiná.“

„Papež František demontuje centra ekonomické moci ve Vatikánu. Mafie roky bohatla s tichým souhlasem církve. Pokud by mu bossové mohli zatrhnout tipec, neváhali by. Nevím, jestli se organizované skupiny chystají něco udělat, ale určitě o tom přemýšlejí.“

„V roce 1960 jel John Kennedy do Texasu, aby ujistil protestantské kazatele, že nebude poslouchat papeže. V roce 2001 přišel George Bush z Texasu do Washingtonu, aby ujistil.. katolické biskupy, že ho poslouchat bude.“

„Již loňského roku při rozhovoru filmových tvůrčích pracovníků s panem ministrem obchodu Kratochvílem bylo zdůrazněno, že český film jen velmi zřídka ukazuje lidskou práci ve vážném pohledu. Práce, a to myslím hlavně manuální, byla vždy rekvizitou, ne pravým smyslem filmu. Proto jsem rád sáhl po Vlčkově námětu, který v prosté fabuli ukazuje poctivou lidskou práci. To, co vypráví skalák Fábera o tvrdé práci a štěstí z ní, platí nejen továrníku Bartošovi na plátně kin, ale i všem, kdož tento film shlédnou.“

„Znám Dominiqua Strausse-Kahna už roky. Nikdy jsem nebyla jeho obětí, jak někdo napsal. Není to žádný temný nebo sadisticky primitivní člověk, násilí není součástí jeho kultury. Prostě má rád sex, a co má být? Někdy lze vyjádřit tělem víc než slovy.“

„Tak jako nehospodární lidé nemohou předložit počet, za co vydali jednotlivé položky, ani když najednou zjistí, že utratili mnoho peněz, tak většina lidí nemůže vydat počet ze svého času a života, totiž na co vynaložili každý den, měsíc nebo rok. Vidíme, jak život ubíhá a uplývá čas, který by měl lidem být stejně cenný a drahý jako peníze. Když někdo ztratí jednu drachmu, jistě to zpozoruje a aspoň trochu ho to mrzí, a málokdo už snáší klidně, jestliže přijde o více drachem. Vůbec nikdo se však netrápí proto, že promarnil den nebo i dva nebo tři. V prvním případě, to si lidé dovedou spočítat, že když si nedají pozor a nebudou se starat, najednou zjistí, že se jim nepozorovaně rozutekl celý majetek. Ale v druhém případě si neumějí spočítat, že nedají-li si pozor na každý den a nebudou li dbát toho, aby neproběhl zbytečně, nepozorovaně jim uběhne a rozplyne se celý jejich život.“

„Jako spisovatelka až tak pilná nejsem. Když napíšu knihu, dám si pak klidně i dva roky pauzu. A co se týká talentu a jeho hranic: jsem si samozřejmě dobře vědoma svých limitů a je mi jasné, že tak jako Nabokov nikdy psát nebudu….“

„Kdyby byly oceňovány skutky a ne iluze, Nobelovou cenu míru by od roku 1945 každoročně získaly ozbrojené síly USA.“

„Je to mimořádná zkušenost, zvláště posledního roku, kdy vnímám, že k životu prostě patří také jistá bolest, kříž. Je důležité, aby člověk hledal sílu, jak ho unést, aby nekapitulovat, aby někam nezalezl a nelitoval se.“

„Nikdy jsem nepochyboval, že se opět vrátím k hudbě, a jsem rád, že je to právě ve spolupráci s Ivanem Ženatým, se kterým jsme si to slíbili již v roce 2004.“

„Strašně nerad říkám, že bych měl nějaký svátek raději než všechny ostatní. To, co je důležité, totiž není jeden konkrétní svátek, ale celá ta idea. Tedy zasvětit určitý čas v roce vzpomínání: na Pesach vyjití z Egypta, na Šavu'ot darování tóry, na Sukot boží prozřetelnost, která nás zaopatřuje vším potřebným. A teprve z celkového spojení vyplývá síla, kterou ty svátky mají.“

„Pro mě jsou vrcholnými muzikálu Šumař na střeše a Řek Zorba a tím vlastně i končím. Od roku 1990 to zde s muzikálem přímo rozbujelo, zejména v Čechách. Ale - slaboduché libreto, nezajímavá hudba, v životě bych do toho nešla, i kdyby mě nevím kdo lákal.“

„V současné „vzdělanostní společnosti“ se s učiteli zachází jako s dělníky na plantážích, neboť po sezóně, to jest po školním roku, bývají na dobu prázdnin propouštěni.“

„Atmosféra v roce 1989 ale nebyla revoluční. Ve společnosti bylo cítit spíš tiché očekávání, že se snad něco možná stane, ale my se do toho raději nebudeme plést.“

„Na stáří jsem spořil kdysi, do roku 1992. V roce 2002 mi bylo spoření vyplaceno. Peníze jsem použil na opravu kostela u nás v obci.“

„Ke zpovědi chodíme léta se stále stejnými hříchy a rok za rokem pokulháváme stále za svým ideálem, jak vyčerpaný maratonec, který ať dělá, co dělá, pořád se nemůže dotáhnout na vedoucího závodníka.“

„Až do čtyřicátých let 20. století muslimské vlády pronásledovaly menšiny a zvláště Židy daleko méně než jiná náboženství. (…) Po vzniku Izraele v roce 1948 z arabských zemí odešlo nebo bylo vystěhováno do Izraele až na milión Židů. Nikdo se však neptá na to nejdůležitější: Proč jich v arabských zemích předtím tolik žilo?“

„Jediný den v roce, kdy se stydím za to, že jsem homosexuál, je den gay hrdosti.“

„Cítím potřebu věnovat následující roky svého života úsilí k vytvoření institucí, které se postarají o skutečnou samosprávu tím, že obyčejným lidem dají větší kontrolu nad svými životy.“

„Koncept "volných radikálů" nebyl v roce 1920 znám - dobře, možná v politice, ale ne v chemii.“

„Když jsem dokončil univerzitu, věděl jsem, že bych chtěl být spisovatelem. A když jsem pak - o tři a půl roku později - Paříž opouštěl, už jsem spisovatelem byl. Takže to byla doba, kdy se z, možná‘ stalo, ano.‘“

„Jistý Texasan se bavil s Newyorčanem. Texasan mu říká: „Propadl jsem se lešením na Empire State Building z dvacátého poschodí dolů na chodník a nic se mi nestalo.“ Newyorčan: „To byla náhoda!“ Texasan pokračuje: „Co kdybych propadl ještě jednou a zase by se mi nic nestalo?“ Newyorčan: „To by byla dvojitá náhoda!“ Texasan: „A kdybych se propadl potřetí?“ Newyorčan: „Tak to už by byla rutina!“ My demokraté jsme propadli v Texasu dvakrát, a to v roce 1952 a 1956. Nyní jsme přijeli sem k vám, s vámi diskutovat, aby zde to naše propadávání bylo pouze náhodou a nestalo se rutinou.“

„Zažil jsem Chruščova před rokem v Senátním výboru zahraničních věcí a z tohoto důvodu jsem se s ním tak trochu seznámil. Znám rovněž dějiny a tvář země, kterou reprezentuje, neboť jsem jí v roce 1939 navštívil. Chruščov dával k dobru následující historku: Jakýsi zaměstnanec Kremlu, jednoho dne začal zmateně pobíhat chodbami a vykřikoval „Chruščov je vůl! Chruščov je vůl!“ Byl zatčen a odsouzen na 23 roků žaláře. Tři roky za urážku hlavy státu a dvacet let za vyzrazení státního tajemství.“

„Nezkušen v svém temnu zůstaň, slepě žij si ke dni ze dne, plných tři tisíce roků v oko-li ti nepohlédne.“

„… Ale kdo od sebe dokáže oddělit zamilovanost a představu zamilovanosti? Dokonce i skutečná zamilovanost je aktem představivosti… Rok vdovou“

„Za ty roky jsem viděla tolik mladíků, kteří si mysleli, že se ženou na jiné mladíky. Ale tak to nebylo. Hnali se ke mně.“

„Líto je mi těch let, kdy člověk mohl určitým způsobem zrát. Opravdu intenzivně jsem pracoval tak do roku 1972 a byla tečka. Už třeba Petrolejky se promítaly za zcela jiných podivných okolností. Barrandov se zformoval úplně jinak. Najednou nastalo dvacet let ničeho.“

„Já jsem byl kdysi v Maďarsku, ještě když jsem se zabýval zemědělstvím. Přišel jsem tam zkoumat ty otázky, jak oni to dělají, prostě. Oni vyráběli, bych řekl, tu…, to obilí vyráběli v družstvě a tu živočišnou výrobu měli u těch družstevníků. Dali jim krmivo a ty to tam prostě dělali. Přišel jsem k jedné paní, byla to bankovní úřednice, skončila v bance, její muž byl traktorista v družstvu, dělal v družstvu. Měli tam bojlery, já nevím asi 10 tisíc měli těch broj… brojlerů a měli 7 prasat, no. No tak s ní mluvím o tom, jak to dělá, kdo dělá, říká: ‚Děti pomáhaj, všichni pomáháme‘ a tak dál. Já říkám na to: ‚No tak mi taky jako se snažíme pěstovat… taky, my máme… my pěstujeme koně.‘ Ona se tak zarazila a dívá se na mě: ‚Koně? Jak to? Proč koně?‘ Já říkám: ‚Železný koně. U nás totiž ty kravíny, ty chlívy se přeměnily v garáže a většinou tam stojí to auto.‘ A ona mi na to odpověděla: ‚Až já budu na to auto mít, já se na to taky vykašlu a taky tam dám to auto místo tý krávy a místo těch prasat,‘ prostě. Tedy je vidět, že ty lidi myslí obdobně, no ale reagujou na danou situaci. Na danou situaci prostě tak, aby se…, hledají jak se mít lepší. Co udělat pro to, aby se měli lepší. A my jsme to trochu přehnali, my už jsme příliš, bych řekl, zpohodlněli. A doba žádá, aby nás…, doba nás z toho pohodlí vyvádí. A budeme nuceni z něho vystoupit, jestli chceme obstát. My jsme si zvykli už, na rok všechno jako by to bylo zapsaný v kalendáři, co bude, kdy půjdeme na to, kdy uděláme to, kdy půjdeme na chatu, a tak dál, a tak dál, jinde to tak není, nikde. Jinde se musí, prostě, ty lidi rvát, i v tom kapitalismu.“

„Já jsem se narodil v roce 1948, tedy po skončení druhé světové války, ve které generace našich rodičů umírala v boji proti totalitarismu, nesmírnému extremismu a nelidskému pokusu vyhladit celý židovský národ. Teď o sedmdesát let později vidíme stejné ďábelské pronásledování, což považuji za neuvěřitelné.“

„Tanec je ze všech umění nejvíc pomíjivý. Balety jsou zapomenuty, tanečnice odcházejí, choreografové umírají – a co zbylo z lesku vystoupení, které nás tak okouzlilo před pár měsíci, před rokem, nebo jen včera večer?“

„Kalendář je jízdní řád roku.“

„„Když tedy neoslavujete, že jste o rok starší,“ zeptala jsem se, „co oslavujete?“
„To, že jsme lepší,“ zněla odpověď. „Oslavujeme, když poznáme, že jsme lepší a moudřejší než minulý rok. To pozná každý sám na sobě, a proto sám oznámí ostatním, že nadešel čas oslavovat.““

„Každý rok se stáváte novým člověkem. Nevěřím, že jsme stejní celý život.“

„Byl to krach roku 1929, který mě tlačil k tomu, abych dělal ekonomii.“

„Pravé hrdinství je několik minut, hodin, týdnů, rok po roce tichého, precizního, uvážlivého cvičení poctivosti a péče - s nikým, kdo by ho viděl nebo povzbuzoval. Tohle je svět.“

„Rok 1992 není rokem, na který se budu dívat zpět s nezměrným potěšením. Podle slov jednoho z mých sympatičtějších korespondentů se ukázalo, že je to „Annus Horribilis“ (Hrozné ukončení).“

„Sedmi let je třeba, aby se znovu vrátil první rok manželství.“

„Sedlák by rád měl každý týden jiného rychtáře, každý měsíc jiného správce a každý rok jiného pána.“

„Měsíc a den to utíká rychle
Život pline a obměňuje se
Příroda se mění
Rok za rokem
Den za dnem
Moc za noci
Bouře a nečasí za nečasím
Slunce síla ve srdci.“

„Z každým přibývajícím rokem, když je člověk moudřejší, by ten předchozí změnil.“

„V roce 1965 jsme jednou večer seděli v hotelu a spočítali, že od založení kapely (The Rolling Stones) před dvěma lety jsem já měl 278 holek, Brian 130, Mick asi 30, Keith šest a Charlie ani jednu.“

„Přihlásil jsem se do armády a od podzimu 1939 jsem sloužil u naší pěchoty v Agde. Nebylo to lehké, spíše to vypadalo jako v koncentračním táboře. Zde bych chtěl citovat zápis ze svého deníku ze dne 26/11/39: „Jsem nesmírně vděčen skautingu, který mne na život výborně připravil v každém ohledu. Snáším to lehce (to jsem možná trochu přehnal!), ale kdybych nebyl deset let skautem, snad bych byl schopen spáchat sebevraždu. Je zde mnoho lidí, kteří trpí častými depresemi. Já jsem připraven na vše – a dobře připraven!“
V té době mne čekalo ještě pět a půl roku války a já jsem přesvědčen, že právě skautská výchova mi pomohla tento čas přežít.“

„Koncepcia normalizácie nebola mojim výmyslom. Všetci sme ju schvaľovali ako jediné možné východisko. Keď niektorá krajina zažije zemetrasenie - čo robí? Snaží sa normalizovať život. A čo je možné robiť, keď do nej vtrhne stotisícová spojenecká armáda? S Brežnevom som mal o tejto otázke tvrdé rozhovory aj po auguste. Vedel, ako nás to páli. Odďaloval riešenie. Po ňom to samé robil Andropov. A tak to bolo až od roku 1987, keď som sa vzdal funkcie generálneho tajomníka. Aj Gorbačov sa po svojom nástupe vykrúcal, že on pri tom roku 1968 nebol, že nebola to len ich vec a podobne. A čo Amerika? Čo celý Západ? Prezident Johnson sa dohodol s Brežnevom a vzal okupáciu Česko-Slovenska na vedomie. Formálne protestoval, ale ináč nepohol ani prstom.“

„My jsme hudbu milovali. Ale nikdy nás nenapadlo, že bychom se jí živili. Proto jsem taky nechtěl jít na vysokou a nastoupil jsem do kanceláře. Když jsme ale hráli do noci, tak nebylo ideální vstávat ráno do práce. A tak jsem po roce dal padáka a na vysokou jsem přece jen šel.“

„Senát je nejdražší rekreační zařízení v zemi, ve kterém se každé dva roky mění třetina rekreantů“

„Letos jsem hvězdou, ale co budu příští rok? Černá díra?“

„Olympiáda je obrovský stres, sportovci se připravují čtyři roky a rozhoduje se v té jediné minutě.“