Citáty na téma totožnost

„Zcela prapůvodní skutečnost, že člověk předpokládá totožnost vlastní psychologie s psychologií druhého, ztěžuje nebo znemožňuje správné pochopení ženské psýché.“

„Bída s chudobou není totožná. Bída je následek příčin mravních, neřestí a lehkomyslnosti.“

„Hranice mezi slovy nejsou totožné s hranicemi jevů ve světě.“

„Umění a život má totožný smysl.“

„Lidské vědění a moc jsou totožné. Vědění je moc.“

„Jenom zvířata jsou lhostejná k tomu, kdo je jejich otcem. Pro děti člověka vzpomínka na otce, jistota, kdo jím je, je nedílnou částí jejich vlastní totožnosti. Tento „tržní eugenismus“ je úděsná porážka lidského otcovství.“

„Počátkem svobody je poznání, že nejste totožný se svým myšlením.“

„Musíme rozlišovat mezi obsahy myšlenkového procesu a logickými kategoriemi použitými myšlením. Zatímco se obsahy našeho bdělého myšlení nepodřizují omezením prostoru a času, mají kategorie logického myšlení prostorově-časovou povahu. Tak například mohu myslet na svého otce a zjistit, že jeho postoj v určité situaci je totožný s mým. Toto zjištění je logicky správné. Jesliže však tvrdím: "Já jsem svým otcem," pak je toto tvrzení "nelogické", protože neodpovídá pojmům fyzikálního světa. Z hlediska prožívání je však ta věta logická, neboť jí vyjadřuji své prožitky totožnosti se svým otcem. Logické myšlenky v bdělém stavu jsou podřízeny logickým kategorím, založeným na speciální formě existence, ve které přistupujeme k realitě v jednání. Ve spící existenci, která se vyznačuje nepřítomností dokonce i potenciálního jednání, se používají kategorie, které se vztahují k prožívání sebe sama. To platí i pro cítění. Jestliže se můj ci v bdělm stavu týká člověka, kterého jsem dvacet let neviděl, jsem si stále vědom faktu, že dotyčný není přítomen. Když o něm však sním, pak ho cítím tak, jako kdyby přítomen byl. Jestliže však říkám "jako kdyby přítomen byl", vyjadřuji tím svůj pocit v pojmech, které odpovídají "bdělému životu". Pro spící existenci neexistuje žádné "jako by"; příslušná osoba je přítomna.“

„Láska nesnáší totožnost dvou typů lidí.“

„Není mlhavějších dojmů, než jaké má člověk, když vnímá totožnost druhého. Každý pozná svého souseda, a přece je jen velmi málo těch, kteří dovedou zdůvodnit, proč ho poznávají.“

„Láska je tvoření společného, jež není totožné.“

„Prošel jsem si krizí totožnosti. Zápasil jsem s tím, zda Spocka přijmout. Teď si uvědomuji, že jsem stejně neměl na výběr. Spock a Star Trek si žili vlastním životem a já tomu nemohl zabránit.“

„Před třinácti tisíci lety jsme znali něco, co se týkalo nás samých a co jsme od té doby zcela zapomněli: geometrická energetická pole okolo našich těl mohou být zvláštním způsobem roztočena za účasti našeho dechu. Tato pole obvykle rotují rychlostí blízkou rychlosti světla. Po pádu se však tato rychlost zmenšovala a jejich pohyb se nakonec zastavil. Pokud se toto pole vrátí do svých otáček, nazývá se Mer-Ka-Ba. Její důležitost nemá v této Realitě obdoby. Poskytuje nám rozšířené vědomí o tom, kdo jsme, spojuje nás s vyššími rovinami vědomí a dokážeme si vzpomenout na nekonečné schopnosti naší bytosti.
Zdravý vír Mer-Ka-By dosahuje v průměru padesát až šedesát stop, v proporční závislosti na výšce člověka. Když použijeme vhodné přístroje, může být rotace vířící Mer-Ka-By zobrazena i na počítačovém monitoru, a její obraz bude totožný s infračerveným horkým obalem galaxie - je to tentýž základní tvar, jaký má létající talíř.
Slovo Mer-Ka-Ba se skládá ze tří slov: Mer, Ka a Ba, které pochází ze starého Egypta. V jiných kulturách se nazývá merkabah, merkaba či merkavah. Může se vyslovovat několika různými způsoby, ale nejlépe ji vyslovujte jako tři oddělené slabiky se stejným důrazem na každou z nich. Mer značí specifický druh světla, tak jak byl chápán v Egyptě pouze během osmnácté dynastie. Dívali se na něj jako na dvě proti sobě rotující pole světla, otáčející se ve stejném prostoru a vzniklá prostřednictvím určitého způsobu dýchání, Ka značí individuálního ducha a Ba interpretaci ducha v jeho konkrétní realitě. V jiných realitách, kde duch nemá tělo, to značí pojetí nebo interpretaci reality, do které se dostane.
Mer-Ka-Ba je tedy proti sobě se otáčející pole světla, jež vytváří současně duch i tělo. Je to vozítko, které může používat duch a tělo (čili jedna z interpretací reality) pro přesun z jednoho světa či dimenze do druhé. Ve skutečnosti je však Mer-Ka-Ba mnohem víc, protože kromě pohybu různými realitami může také realitu tvořit.“

„Člověk, který vchází do bordelu není totožný z člověkem, který byl dekorován. Jsou to dvě složky jeho života naprosto na sobě nezávislé.“

„Umění nemusí být nutně totožné z krásou; nelze to však říkat příliš často, nebo příliš necitlivě.“

„Totožnost zájmu je nejjistější pouto mezi státy nebo jednotlivci.“

„Jestli něco musíme udělat, tak rozházet lidem jejich ubohá paradigmata totožnosti.“

„Duchovní láska je radost z totožnosti, tělesná z rozdílnosti.“

„Každý je ve své tajné nevyslovené víře totožný, že se hluboko liší od ostatních.“

„Vaše inteligence je tak hluboce spjata s vaší totožností ve společnosti, kterou jste na sebe vzali, pod kterou se vydáváte, že váš mozek přestane fungovat v souladu s životem ve vás. Pracuje proti vám. Zde jsou kořeny smutku, bídy a trápení.“

„Obiectum znamená to, co je před nás vrženo (ob-jecto, před-hazuji), tedy něco jako před-mět či námitka (srv. angl. a franc. objection), tak zároveň to, co leží přes cestu (ob-jacet) jako překážka či zábrana. Objektivita je potom ve vědě názvem pro jsoucno co do jeho pasivního výskytu. (21)
Tvrdím, že přirozenou zkušeností je zkušenost naší subjektivity. V ní se vztahujeme bezprostředně sami k sobě a skrze tuto „samovztažnost“ se vztahujeme ke všemu, co jest. Subjektivita je tím nejpůvodnějším lidským prožitkem, a také tím nejpřirozenějším: od zrození je člověk se svou subjektivitou totožný, v ní spočívá jeho přirozenost: člověk je subjektem. S touto bezprostřední subjektivitou souvisí i naše zasuté povědomí, že bytí jsoucna – veškerého jsoucna – je subjektivní povahy. (16)“

„„My“, které se srocuje pod heslem „kdo neskáče, není Čech“, originální není, zatímco „my“ ustavené opisováním samizdatů je poučná lekce a originální řešení. Z čehož by pak vyplývalo, že originálním momentem v našem „my“ je to, že jsme byli k originalitě donucováni situací a že „my“ nemusí být vždy totožné s „my všichni“.“

„Ve jménu Boha, Nejvznešenějšího, Nejsvětějšího. Posvátnému a slavnému dvoru Pána svrchovaného, Jenž v mystériu Podstaty Své vlastní božské od věčnosti dlí a po věčnost nadále dlíti bude, Jenž ve věčnosti Své nesrovnatelné od nepaměti přebývá a navěky nadále přebývati bude, povznesen nad dosah a obzor všech bytostí stvořených, chvála a sláva veškerá náleží. Znamením Zjevení Jeho nesrovnatelného, tak jak Jím utvořeno a do skutečnosti všech bytostí otisknuto bylo, nic jiného není nežli bezmocnost jejich Jej poznati. Světlo, jímž věci všechny zalil a zalévá, ničím jiným není nežli září Já Jeho vlastního. On Sám po všechen čas nad jakéžkoliv spojení s tvory Svými povýšen jest. On stvoření veškeré způsobem takovým utvořil, že by bytosti všechny, schopnostmi svými vrozenými, před Bohem v Den vzkříšení dosvědčiti mohly, že On druha žádného, ni Sobě rovného nemá a od jakéhožkoliv podobenství, podobnosti či srovnání oproštěn jest. On ve slávě transcendentní bytí Svého božského jediným a nesrovnatelným vždy byl, jest a navždy bude a v ušlechtilosti Panstva Svého svrchovaného nepopsatelně mocným vždy jest. Nikdo nikdy schopen nebyl náležitě Jej rozpoznati, ni člověk žádný nikdy neuspěje Jemu porozuměti tak, jak opravdu vhodné a patřičné jest, neboť jakážkoliv skutečnost, na niž se termín „bytí“ použíti dá, svrchovanou Vůlí Všemohoucího stvořena byla, Jenž ji září Já Svého vlastního zalil, která z postavení Jeho nejmajestátnějšího vyzařuje. On navíc dovnitř skutečností všech věcí stvořených emblém rozpoznání Svého vložil, by jistojistě každý věděti mohl, že On Počátkem i Koncem jest, Projeveným i Skrytým, Tvůrcem i Udržovatelem, Všemohoucím a Vševědoucím, Tím, Kdož věci všechny slyší a vnímá, Tím, Kdož v moci Své neporazitelným jest a v totožnosti Své vlastní jako svrchovaný stojí, Tím, Kdož oživuje i zemříti dá, Všemocným, Nepřístupným, Nejvznešenějším, Nejvyšším. Každé zjevení Podstaty Jeho božské znamením jest ušlechtilosti slávy Jeho, vznešenosti posvátnosti Jeho, nepřístupných výšin Jednosti Jeho a velebením majestátu a moci Jeho. Počátek Jeho počátku žádného nemá krom prvosti Jeho vlastní a konec Jeho konce žádného nezná vyjma poslednosti Jeho vlastní.
Báb
I, 1
Výňatky z perského Bayánu“

„Zjevení Skutečnosti božské s utajením jejím totožné věčně bylo a jest a utajení její zas totožné se zjevením jejím. „Zjevením Božím“ myšlen jest Strom Pravdy božské, který nikoho jiného nežli Jeho neoznačuje, a jest to právě tento Strom božský, jenž Posly pozvedával, pozvedává a pozvedávati bude a Písma zjevoval, zjevuje a vždy zjevovati bude. Od věčnosti po věčnost tento Strom Pravdy božské sloužil a vždy sloužiti bude jako trůn zjevení a utajení Boha mezi stvořeními Jeho a ve věku každém projeven jest skrze kohožkoliv, kdož Jemu se zlíbí.
V době zjevení Koránu On sílu Svou nesrovnatelnou prostřednictvím příchodu Muḥammada potvrdil a u příležitosti zjevení Bayánu moc svou svrchovanou prostřednictvím objevení se Bodu Bayánu projevil, a až Ten, Kohož Bůh projeví, zazáří, skrze Něj pravdu Víry Své uhájí, jak se Mu zlíbí, čímžkoliv se Mu zlíbí a pro cožkoliv se Mu zlíbí. On s věcmi všemi jest, leč s Ním nic není. On uvnitř věci žádné, ni nad ní, ni vedle ní není. Jakážkoliv zmínka o tom, že On na trůně usazen jest, znamená, že Zmocněnec Zjevení Jeho na stolci všepřesahující pravomoci usazen jest…
On věčně existoval a navěky nadále existovati bude. On pro lidi všechny nevyzpytatelným byl, jest a vždy bude, ježto všichni krom Něj skrze moc příkazu Jeho stvořeni vždy byli a vždy budou. On povznesen nad zmínku či chválu veškerou jest a posvěcen nad každé slovo pochvaly či srovnání každé. Žádná věc stvořená Jej nepochopí, zatímco On vpravdě věci všechny chápe. A když řečeno jest: „žádná věc stvořená Jej nepochopí“, toto vztahuje se na Zrcadlo Zjevení Jeho, tedy na Toho, Kohož Bůh projeví. Vskutku, příliš vznešený a povznesený On jest, by se o Něm kdožkoliv nepřímo zmiňovati mohl.
Báb
II, 8.
Výňatky z perského Bayánu“

„Upřímný smích je zpěvem duše toužící po Bohu.
Smích i pláč jsou téměř totožným voláním touhy.“