Citáty o jaru

„Jaro je roční doba, v níž se fantazie mužů začíná zabývat tím, na co ženy myslí již celou zimu.“

„Oč v mládí zavadíš, zavoní jarem a v slunci rozpučí jako květ lásky… Škoda, že k podzimu dostaneš darem danajskou vakcínu zmoudřelé vrásky.“

„Naděje.
Je to jako kapka medu, jako pole tulipánů, které na jaře rozkvete. Jako ranní déšť, jako pošeptaný slib, jako bezmračná obloha, jako dokonalá tečka na konci věty.“

„Věci lásky jsou věci života. Po čase zimním přicházívá jaro, po beznaději vzniká naděje, po hrůzách noci zasvítává den.“

„Příroda se na podzim zbavuje všech připomínek uplynulého léta: listí, ovoce i trávy. Také člověk by to měl tak dělat a neschovávat staré papíry a listy, které mu zabraňují prožívat nové a čisté jaro. Já to tak bohužel činit nedovedu a tak, si při každé nové práci, jež by mohla být živá a radostná, připadám jako nevyhrabaná zahrada, v níž se svěží letošní rostlinky musí těžce prodírat zaschlou loňskou trávou.“

„Všechno je v nás, bratři, v mocné hře života! Radost je přítelkyní smutku, jaro poslem podzimu a smrt rodí život!“

„Život je jako roční období. Na jaře se vše zrodí, v létě dozrává, na podzim chřadne a v zimě se zaniká.“

„Ten, kdo přidává zeleň jaru, červeň podzimu a purpur mladým rtům, vytváří ošklivost, protože lže.“

„My vidíme ve státě instituci, která byla v historii lidských společností proto zřízena, aby zabraňovala přímému mezi lidmi, aby překážela rozvoji místní a individuelní iniciativy, aby rozbíjela stávající svobody, aby bránila novému jejich rozkvětu - a to vše proto, aby podřídila masy menšinám………. Ano, smrt - nebo jaro! Buď stále stát, ničící individuelní a místní život, zmocňující se veškerých oborů lidské činnosti, vyvolávající války a vnitřní boje o držení moci, povrchní revoluce, které pouze zaměňují tyrany a na konec této evoluce nevyhnutelně - smrt! Nebo na kusy rozbité státy a nový život znovu počínající v tisících a tisících středisek na zásadě vytrvalé iniciativy jedince a skupin, na zásadě volné dohody.“

„Jen Bůh je dokonalost. A někdy snad i západ slunce nebo východ měsíce nebo první krokus na jaře.“

„Láska má své zákony rozvoje, své vzněty, stejně jako samotný život člověka. I ona má svá kouzelná jara, horká léta, nakonec podzim, který může být pro jedny teplým, zářivým a plodným, pro jiné sychravým, tlejícím a neužitečným.“

„Minulost je lež, paměť nezná cesty zpátky, k někdejším jarům se vrátit nelze…“

„Když si na nás Slunce posvítí z jiného zorného úhlu, je tu jaro.“

„Jaká jsou čtyři nejslabší místa sovětského zemědělství? – Jaro, léto, podzim, zima“

„Všechno má svůj konec. Jak den, jak noc, jak zima, jak jaro. Jako vše dobré, tak i vše zlé.“

„Samozřejmě, že ti ublížím. Samozřejmě, že mi ublížíš. Samozřejmě, že si budeme ubližovat. Ale to je přece podmínkou existence. Stát se jarem znamená přijmout riziko zimy. Stát se přítomností znamená přijmout riziko nepřítomnosti.“

„Zima připravuje zemi na jaro, a stejně tak soužení, jsou-li posvěcena, připravují duši na slávu.“

„Miluji vůni nerozvité růže, vůni francouzského venkova z jara a vůni ženského podpaží na podzim.“

„Uchovávám si něco z filozofie akátu. Rozkvétám jenom tehdy, když jsem si jist, že už je jaro.“

„Myslím si, jak by bylo krásné, kdyby opět jednou přišel hudebník, o němž bychom se potřebovali hádat právě tak málo jako o jaru. Kdo na veřejné cestě najde skvost, je povinen oznámit tento nález: Žádám, aby se na tuto noticku pohlíželo z tohoto stanoviska… Tak, jak protivná je všechna reklama, je naopak oprávněná snaha směřující k tomu, aby skutečnému talentu byla zkrácena chmurná doba neslávy.
V roce 1878 o Dvořákových Moravských dvojzpěvech a Slovanských tancích“

„Angus byl perkusista, ne nějaký obyčejný bubeník. Dokázal zahrát part ze Stravinského [Svěcení jara] a to je, aby bylo jasno, tympánový part. A když si přečtete jeho poezii, uslyšíte jeho bubnování. —Hetty MacLise“

„Dobře víme, že v klíčových okamžicích novodobé české historie, které rozhodně nemohou být vnímány pozitivně, sehrál neblahou roli právě židovský element. Příkladem budiž například období slánskizace (a únor 1948), nástup Charty 77 (a předtím zinscenované pražské jaro 1968 v návaznosti na dění na Blízkém východě), stejně jako politický puč roku 1989, který opět a do třetice v poválečném uspořádání přivedl na politické výsluní politiky židovského původu, kteří více než český národní zájem sledovali zájmy svého vlastního etnika a často i své zájmy osobní.“

„Február netreba ani glorifikovať, ale ani zatracovať. Vstúpil do dejín ako historický medzník. Musí sa hodnotiť vedecky pravdivo, čo si vyžaduje vysvetliť všetky faktory, ktoré určovali jeho priebeh a výsledky. Len takýto postup môže byť zdrojom poučenia aj pre súčasnosť. … V Česko-Slovensku sa oveľa výraznejšie než vo väčšine krajín Európy zakorenila socialistická idea. Príťažlivé boli predstavy o socializácii veľkého priemyslu, baní, peňažníctva, o nevyhnutnosti rozsiahlej pozemkovej reformy a ďalších ekonomických, sociálnych a kultúrnych premien, o zásadnom riešení postavenia slovenského národa a česko-slovenských vzťahov. Za ich uskutočňovanie nebojovali len komunisti, ale aj sociálni demokrati a ďalšie strany, odborári, odbojári, mládež. Podporovali ich aj prezident republiky Beneš. Pravda, verilo sa, že sa tieto premeny nedotknú majetkových práv poľnohospodárov, živnostníkov, remeselníkov, drobných podnikateľov. … Február bol vyvrcholením zápasu za riešenie otázky moci, a tým aj ďalšieho vývoja republiky. V tomto mocenskom stretnutí doznievali predstavy o špecifickej ceste Česko-Slovenska k socializmu, ktorú podporovala nesporne väčšina Čechov a Slovákov. Žiaľ, ďalší vývoj sa uberal iným smerom, i v rozpore s predfebruárovými predstavami komunistov. Praktický realizácia socialistických ideí sa zdeformovala. Ale to už nie sú dejiny febuára 1948, ale dejiny popierania jeho najvlastnejšieho zmyslu, ako sa presvedčil i sám, na vlastnej koži na jar 1950 a najmä po uväznení.“

„Od Ruska déle než 20 let vzdálení obyvatelé Sevastopolu, Krymané uchovávali si svou historii, kulturu a rodný jazyk. Věřili, že triumfuje zdravý rozum a historická spravedlnost. A před dvěma lety, během událostí ruského jara, Sevastopolci a Krymané ukázali celému světu příklad skutečného vlastenectví, solidarity a odhodlání při ochraně svých ideálů a hodnot.“

„Na jaře jsme se semkli, ale společnost se chová podle toho, jak je řízena.“

„Nejsem žádná hvězda ani herečka. Na jaře jsem se do mediálního světa dostala, ani nevím jak.“

„Jste daleko šťastnější na duši, když sledujete roční období, než když jste beznadějně zamilováni do jara.“

„Pamatuješ na to, jak na jaře vidíš rozkvétat květiny? Že v létě vzduch je čerstvý a na podzim je země zbarvená všemi barvami. A v zimě na ty chladné večery, kdy se schováš pod deku s teplým čajem, který má příchuť lesních plodů, protože čekáš znova na jaro? A ty… Ty jsi všechno z toho. Celý rok je pro mě jenom o tobě.“

„Jaro nepřináší podzimní ovoce a nehřeje jako srpnové slunce.“

„Jaro by bylo věčné, kdyby kukačka odpovídala na každou výzvu lidové hudby.“

„V pasti klamného jara uvízlo tolik lehkověrných sněženek.“

„Je-li zdravý kořen, i strom je zdravý. Je-li pěkné jaro, bude pěkná úroda. Čím je kořen pro strom, jaro pro úrodu, tím jsou první chvíle dne pro celý den.“

„Facebook by měl dodržovat ruské zákony. Víme, co se stane se státy, které neomezují extremistické názory na síti – to je arabské jaro. Rusko nic takového rozhodně nepotřebuje.“

„Jako se nám každé roční počasí zdá nejlepší, když přijde jeho doba, tak příchod jara jest jako stvoření kosmu z chaosu a uskutečnění Zlatého věku.“

„My, blízkovýchodní křesťané, v tuto chvíli procházíme nejkritičtější fází dějin naší církve, neboť – navzdory tomu, co se prohlašuje o arabském jaru – na lidská práva se zcela zapomnělo.“

„Speciálně v Československu dospěl ústup od politiky a názorová privatizace od rozdrcení pražského jara velmi daleko. „Normalizace“, tedy čistky, jež odstranily tisíce mužů a žen ze všech veřejných či veřejně viditelných funkcí a profesí, proběhla úspěšně. Češi a Slováci se vzdali veřejného života a místo toho se uchýlili k materiálnímu konzumentství a formálnímu politickému konformismu.“

„Po všech těch arabských jarech chceme i my svoje anglické jaro.“

„Stáří je jaro duše i mysli a podzim těla.“

„“Je to všechno strašně lehké, prosté, nevinné. Dotknul jsi se mě, ale nepotřeboval jsi k tomu dotek. Vše to ve mě ožívá, tak jako příroda na jaře. Myšlenky mi plují hlavou, štěstí celým tělem, láska srdcem. Snažím se věřit, nebo snad jen doufám? Že to bude jiné? Prosim už dost. Jasnou odpověď mi dej, na nevyřknuté otázky. Čekám na to, kdy na mě opět pohledneš, naše oči se střetnou, vezmeš svojí ruku a obejmeš mě tak jako nikdo. Že naplníš mě pocitem plnosti. A ne jen samoty.”“

„Jako by žil dvojím životem. Jedním, který zakoušel na své kůži a druhým vysněným. Nějaký podivný nevyslovitelný stesk vane z jeho obrazů, podobný, jako když se procházíme časně z jara v širém poli. Touha je hlavním obsahem Preislerova díla.“

„Sinfonietta je pro mne stejného kalibru jako třeba Svěcení jara, tedy žádná klasicisticky-romantická symfonie, ale skoro svita s pěti samostatnými díly. Vlastně je název Sinfonietta příliš skromný pro takové mistrovské dílo.“

„Není snadné užívat si slunce, lehce žít na jaře, milovat, myslet, konat?“

„Na jaře se rozvolňovalo nerozumně, tuhle chybu nesmíme opakovat.“

„Sláva Jaru,
který sbližuje
krásu a vznešenost
v jednom rozkvetlém věnci lásky.“

„Opět je tu jaro. Země je jako dítě, které zná básničky nazpaměť.“

„Kdybychom neměli zimu, jaro by nebylo tak příjemné, kdybychom občas nezakusili nepřízeň osudu, prosperita by nebyla tak vítaná.“