Citáty o smrti

500+ citátů o smrti a zármutku, které dodají naději | Citaty.net | strana 14

„Smrt nás čeká všechny, proč si z ní neudělat přítelkyni?!“

„Smrt je nemoc, kterou trpí každý člověk od narození.“

„Chtěla jsem psát o smrti, ale jako obvykle se do toho zamíchal život.“

„Raději zemřu na nohou, než abych žil na kolenou.“

„Proč rána jsou tak těžká a noci tak lehké?
Proč člověk musí zažívat takovou bolest, a ne radost?
Proč hajzlové mají štěstí a normální lidé jsou furt smutní?
Proč je lehké zemřít, než žít?“

„Podílím se na tvorbě budoucnosti která ti připomene tvojí sílu. Jsi tvůrcem své reality. Cokoliv co si usmyslíš je možné v čase. Neomezený zdroj síly a lásky je v tobě. Smrt je změna rytmu.“

„Smrt nás učí to že život je jen jeden. A proto bychom měli žít tak aby. Až budeme stáří mohli si říct. Žil a udělal jem všechno správně a nelituju jedinýho okamžiku v mím životě. Mluvil a konal jsem podle sebe užíval si to. Mám čistý svědomí zlu jsem nikdy nedal pravomoce ničit mi život. Vzal jsem si všechno od života a byl mě požehnáním.
Jo takhle to chce srdce a duše a ego. Takhle si píšem svůj osud.“

„Smutek není smutek. Je to štěstí v černém kabátě. Slzy nejsou slzy. Jsou to kuličky smíchu namočené v soli. Smrt není smrt. Je to život, který skočil z vysokého útesu.“

„Zemřu, aniž bych spatřil svítání nad svou rodnou zemí. Vy, kteří máte možnost ho spatřit, přivítejte ho - a nezapomeňte na ty, kteří padli během noci!“

„O smrti
Nezáleží na tom jak umřeš ale na tom jakej si život žil komu si pomohl a nebo skurvil život. Je to legrační jak sobeckej je život ve své podstatě. Ať uděláš co uděláš, nebo neuděláš tak to stejnak vždycky skončí. Odchodem z nádoby jako z těla duše ven. Energií kterou si prožil jsi nikde zanechal a ona teť proudí ve všem. Směju se a pláču nad životem takové drama scénář životů. A přesto je to nejvíc co mám než svojí pravdu a chaos.“

„Dětem lze namluvit, že někdo žil šťastně a spokojeně až do smrti. Dospělým se to musí vyčíslit“

„Život je pouze čas, během kterého se můžeme připravit na smrt.“

„Někteří lidé si neuvědomujou.Že za svoje rozhodnutí platí hodnotou svého času. Jen čekají na smrt až seschnou a pak umřou. A během svého života se chovají duševně jako otroci. A píčujou na život protože jsou to slaboši co se pořídili víc celku než svému srdci a svim myšlenkám. To je konflikt mladých a starých v dnešní době. Protože stáří se hádají a jsou toxicky přesvědčení o tom co byla stabilita v jejich době. Stabilita dnes není mladí řeší svojí existenčn dilema. Přemyšlí nad hodnotou života nad hodnotou existence. Nad tím být lidská bytost Né nástroj vlád a žít traumaticky jako stroj na plození dětí na krmení trhu práce a průmyslu výrobního systému. Kazdej umí něco ale když je nám přehazovana naše lenost naší doby a demotivující přístup starších stracíme existenčně chuť žít a snažit se. Je to celkem dost nepřátelské chování od těch starších. Pritom nejlepší učitel je jít příkladem myslet produktivně.“

„Žíj jako bys měl zítra zemřít. Uč se jako bys měl navždy žít.“

„Jmenuji se Hazel. Augustus Waters byl velká láska mého života, i když nám hvězdy nepřály. Náš příběh byl jako milostný epos a já bych o něm nedokázala říct víc než jednu větu, protože pak bych se utopila v louži slz. Gus to věděl. Gus to ví. Nebudu vám vypravovat náš milostný příběh, protože - jako všechny skutečné milostné příběhy - zemře s námi, a je to tak správně. Doufala jsem, že on bude jednou mluvit na mém pohřbu, protože není nikdo, koho bych tam radši…" Rozplakala jsem se. "Dobře, neměla bych brečet, ale nejde to. Dobře. Taky dobře…" Párkrát jsem se zhluboka nadechla a vrátila jsem se ke svému papíru. "Nemůžu mluvit o naší lásce, a tak budu mluvit o matematice. Nejsem matematik, ale vím jedno: Mezi nulou a jedničkou je nekonečná množina čísel. Je 0,1 a 0,12 a 0,112 a nekonečná sbírka dalších. Samozřejmě je větší nekonečný soubor čísel mezi nulou a dvojkou nebo mezi nulou a milionem. Některá nekonečna jsou větší než jiná nekonečna. To nás naučil jeden spisovatel, kterého jsme oba mívali rádi. Jsou dny, a je jich hodně, kdy mi hrozně vadí, jak malé je to moje nekonečno. Chci víc čísel pro Augusta Waterse, než kolik jich měl. Jenže Gusi, lásko moje, nedokážu ti ani říct, jak jsem vděčná za to naše malé nekonečno. Nevyměnila bych ho za nic na světě. Dal jsi mi v těch vyměřených dnech celou věčnost a já jsem ti za to vděčná.“

„Mnozí z těch, co zemřeli, by si zasloužili žít.“

„Jsem ateista a věřím, že po smrti nic není, jenom pouhá tma. Ale tahle představa mě děsí, bojím se jí. Takže radši budu věřit, že nějaké posmrtné místo existuje.“

„Neovlivníš to s čím se narodíš, ale ovlivníš to, s čím zemřeš.“

„Každý chcete žít co nejdéle, bojíme se smrti, snažím se ji vyhnout I když víme že jednou přijde“

„Začínám se toho opravdu bát… nejsem vyděšená z toho, co bude po smrti, jsem se smrtí smířená, ale hrozně se bojím toho předtím.“

„Nevyhnutelnost smrti je věčné téma filosofů - když nemohli učinit nesmrtelným svůj život, pokusili se o to aspoň se svým jménem.“

„Smrt je jako sloup, když do něj narazíš je konec.“

„Když prezentujete pouze lásku, život a smrt by mohli být mnohem důležitější.“

„Kdo mnoho jí, nejsa zdráv, jest jako ten, kdo spí, když smrt stojí před ním.“

„Co se zrodí, musí zemřít, a co dozraje, stárne.“

„Fejeton je jednodenní nesmrtelnost.“

„Verše nepodléhají smrti.“

„Být prorokem se vyplácí - bohužel až po smrti.“

„Uč se až do své smrti - nakonec dosáhneš toho, že budeš mít jako staří mudrci právo říci, že nic nevíš.“

„Pohlavní akt je příprava na tvorbu nesmrtelnosti rodu.“

„Otcové nezemřeli docela - jsme tu ještě já, ty, my.“

„Ten ještě nezemřel, kterého pochovali, ale ten je vpravdě mrtev, kdo byl zapomenut.“

„Často stařec vysokého věku nemá žádný jiný důkaz toho, že žil dlouho, než že zemřel.“

„Čím intenzivnější život, tím blíže k linii smrti.“

„Domovina: místo, kde byste chtěli zemřít.“

„Moudrý se smrti nebojí. Proč se člověk za rozbřesku tak málo stará o svíčku, která zhasíná?“

„U náhrobního kamene. Drsná černá žula, drsná jak milované ruce. Jenom vzpomínka žije, jenom ta dokáže přivolat tvář a hlas mrtvých. Až vyhasne, vyhasne všechno. Kámen mlčí. Ti, kdo píší a tvoří, se mohou utěšovat, že budou vstupovat do myslí a srdcí ještě dávno po své smrti. Jak velikášské. A jak lákavé.“

„V carském Rusku se ukládaly tresty za neudávání. Dostojevskij si tak vysloužil trest smrti. Později to bylo ještě horší. Trestal se nedostatek nadšení.“

„Každý rok netečně míjíme den své smrti.“

„Tahle hora zůstane i dlouho po mé smrti nadále horou.“

„Jestlipak existuje onen svět? Zemřeme a uvidíme…“

„Sisyfos nezemře únavou, nýbrž nudou.“

„Ředitel se stal tak laskavým, že kdybych byl tenkrát zemřel, jistě by mi byl nechal přistavit služební vůz, aby mě odvezl na krchov.“

„I smrt lpí na zachování druhu. Dává vzniknout novým formám smrti.“

„Bojím se náhodné smrti. Proto se vyhýbám nemocnicím.“

„Nesmrtelnost? To znamená, že mě budou pomlouvat i po smrti.“

„Zlomyslníci! Napsali jste na vodojem H2O. Tři jazykozpytci kvůli tomu prostě zemřeli žízní.“

„Věděl jsem, že život je drahý. V nemocnici jsem pochopil, že smrt stojí víc.“

„Z pekla štěstí mají ti, kdo odejdou ze světa ve spaní. Nikdy se nedozvědí, že zemřeli.“

„Po celý život nás udržuje v dobrém stavu strach ze smrti. Pomine v stáří a umožní nám lehce zemřít.“

„Když se smrt opozdí, nemluvte před ní o dochvilnosti.“

„Jsou povznášející okamžiky, kdy vám smrt připadá dvojnásob smutná.“

„Bohové neumírají. Právo na smrt mají jen ti, kdo předběžně žili.“

„Žádný prorok –zakladatel nebyl sám; jinak bychom o něm nevěděli. Vždy ho doprovázela, poslouchala a uctívala skupina učedníků, předávala jeho slova dál a po jeho smrti je třídila, shrnovala a dogmatizovala jako články víry…“

„Stejně jako ostatní rodilí Izraelci neboli Sabrové jsem neměl osobní zkušenost s holocaustem ani jsem s tím nebyl nijak úzce spojen, avšak stejně jako většina příslušníků mé generace jsem žil v jeho stínu. Tomu se nelze v Izraeli vyhnout. Čím víc se to snažíme potlačovat, tím víc to vyskakuje z hlubin našeho podvědomí. Shledal jsem, že přemýšlím nad osudem této ženy. Byla zachráněna ze samotných čelistí očistce – jen proto, aby nalezla smrt v Nahariji. Když uslyšela první salvu kaťuší, vyběhla ven, aby zavolala své dvě děti do krytu – a byla na místě zabita, před jejich očima. Tato scéna je bude patrně strašit po zbytek jejích života.
Předpokládá se, že ministr obrany provádí své vyhodnocení a dospívá ke svým rozhodnutím chladným racionálním myšlením. Není přitom ze zásady místo pro city. Je jeho povinností vzít v úvahu celou paletu otázek: Je vojenský zásah nezbytný? Co se stane v jeho důsledku? Co na to řeknou Spojené národy? Ale ministr obrany je pouze z masa a krve. Jeho soudy nemohou být zcela odděleny od jeho osobnosti, od jeho pocitů – a možná dokonce ani od jeho filosofie. Během doby, kdy jsem byl velitelem letectva, jsem často radíval politickým místům, aby používala naše letadla proti nepřátelským cílům; a potom, když byla moje rada přijata, jsem vysílal piloty na jejich cestu.
Jako ve všech demokraciích má zvolená vláda úplnou kontrolu nad vojenskými silami a velitel letectva se zodpovídá ministru obrany. Ale nyní byla konečná odpovědnost na mně, a já jsem zjistil, že jsem rozpolcen. Existovaly ohledy, které mě vedly k váhání, zda použít letectvo. Vláda Likudu měla jestřábí image, který jsem si nepřál více zdůrazňovat.
A byl tu také další podstatný moment: každá akce z naší strany pravděpodobně vyprovokuje teroristy, aby rozšířili odvetu na naše severní osady. Tato eskalace by vedla ke zhoršování bezpečnosti v hustě obydlené oblasti.
Musel jsem mít na mysli i to, že naši piloti nejsou žádní supermani. Stačila jen jediná bomba, která by spadla mimo cíl, a už tak dost pošramocené pověsti Izraele u světového veřejného mínění by byla zasažena další rána. Je těžké snést pohled na televizní záběry libanonských dětí, hrabajících se troskách a hledajících své rodiče – strašný a někdy nevyhnutelný důsledek války. Nicméně jsem v duchu viděl tu ženu z Naharije. Na Sinaji už nedošlo k žádnému krveprolití déle než tři roky. Ale na severu mohl izraelský občan přijít o život ve víru každodennosti. S teroristy není možné mít slitování. Se souhlasem ministerského předsedy Begina jsem vydal pokyn, aby letouny odstartovaly na svou misi.“

„Když si vzpomenu, jak byly opery 20. století, které byly pravidelně na repertoáru, navštěvované a brněnským publikem velmi dobře přijímané, nedovedu pochopit, kam se to všechno vytratilo. Dneska se s bídou naplní premiéra Dona Giovanniho. Není to jenom tím, že zemřelo tolik brněnských osobností, je to i životním stylem dnešních lidí, kteří se honí hlavně za penězi, nemají vztah k umění ani k přírodě, neděle tráví v obchodních domech a nadávají na politiku. Vzhledem k budoucí generaci, což jsou moji žáci a také vnučka, je mi z této situace velmi smutno.“

„Aniž se čímkoliv sebeméně provinily a výhradně pouze z prostého faktu své národnosti anebo rasy, byly statisíce osob odsouzeny k smrti anebo postupnému vyhlazování. (…) Je pro nás útěchou vědomí, že morální a duchovní pomoc našich reprezentantů nám umožnila poskytnout posilu velkému množství těchto utečenců, bezdomovců a těchto vystěhovalců počítaje v to i neárijce.“

„Mým jediným vyjádřením ke smrti synů Saddáma Husajna bude toto: Je to velký den pro irácký lid. Je to velký den pro americkou armádu, která opět prokázala během této operace svou nesmírnou profesionalitu. Mluvil jsem dnes s představiteli amerického Senátu o vývoji v Iráku během posledních měsíců. Mluvil jsem o úspěších, kterých jsme dosáhli jako je zajištění lepší bezpečnostní situace, zlepšení základních služeb, práci na hospodářské reformě i na reformách politických směřujících k vytvoření demokratické struktury.“

„Vzorem kadeta Bieglera z Haškova Švejka byl německý profesor Udo Kraft, který před svou smrtí ve válce napsal knihu Sebevýchova k smrti za císaře. Podobně dnes nešťastné lidské zdroje podstupují „sebevýchovu k smrti za globální ekonomický růst.““

„Nejhorší bylo, když nás nutili podepsat prohlášení, že souhlasíme s odsouzením dr. Milady Horákové k trestu smrti za domnělou vlastizradu. Odmítl jsem připojit svůj podpis na tu listinu, podobně jako prof. Herles a sekretářka paní Borovcová. To ovlivnilo můj další osud na klinice.“

„Jeho obrácení připomíná příběh prvokřesťanských mučedníků. Ježíšovo Slovo si jej získalo natolik, že pro něj křest znamenal znovuzrození, avšak zároveň bolestnou zkoušku. Za necelé čtyři roky po přijetí svátosti křtu byl nespravedlivě obviněn, uvězněn a mučen. Vězení se pro něj stalo misijním územím. Svým dobrým příkladem a slovem vyprávěl o Ježíšově životě, o utrpení, smrti a vzkříšení našeho Spasitele.
-- Angelo Amato“

„Jeho obrácení připomíná příběh prvokřesťanských mučedníků. Ježíšovo Slovo si jej získalo natolik, že pro něj křest znamenal znovuzrození, avšak zároveň bolestnou zkoušku. Za necelé čtyři roky po přijetí svátosti křtu byl nespravedlivě obviněn, uvězněn a mučen. Vězení se pro něj stalo misijním územím. Svým dobrým příkladem a slovem vyprávěl o Ježíšově životě, o utrpení, smrti a vzkříšení našeho Spasitele.
o Devasahayamovi Pillaiovi“

„Nebýt Edwardse, neexistovaly by mrazáky plné embryí čekajících na vložení do dělohy nebo pravděpodobnějí na použití ve výzkumu či na smrt.“

„Judaismus je humánní. Je to jako model tibetské vesnice, kdy komunita nesla odpovědnost za všechno. Když se sešlo deset židáčků v jedné vesnici a směli zřídit obec, první, co udělali, byla sbírka, aby koupili kousek půdy. Aby bylo kam odkládat mrtvé, protože věděli, že lidská bytost vyžaduje úctu i po smrti.“

„V mém životě je důležité, že jsem se narodil, že jsem se stal římskokatolickým knězem a že jsem byl uvězněn komunistickou StB. Zvláště poslední dvě skutečnosti mi dali mnohé pochopit. Nic od vás nečekám, nic od vás nechci. Kdykoliv jsem ochoten jít na smrt.
Stručný životopis pro potřeby vězeňské služby 1960“

„Naše porota bylo jasného názoru. Kariéra Frei Otta je vzorem pro generace architektů a jeho vliv bude i nadále cítit. Zpráva o jeho smrti je velmi smutná a bezprecedentní v historii výhry. Jsme vděční, že mu porota udělila cenu, když byl ještě naživu. Naštěstí, po rozhodnutí poroty, zástupci ceny cestoval za panem Ottem domů a mohli se s ním setkat a podělit se s ním o novinky.“

„Největší odměnu na zemi mám, že jsem Vás k nám dovedl a usadil, ne v přepychu a hojnosti, ale skromně, a že se nyní můžete rozvíjeti. Na Vás jest, abyste rostli, já pak, abych zmizel. Přichází stáří, přichází příprava na smrt, a kdo je na ni dobře připraven? Já nikoliv, a tak je třeba se na ni dobře připraviti a ještě pokud možno jest, něco dobrého za vše zlé, co jsem napáchal, vykonati. Nesmíme sníti, nýbrž se probuditi!“

„Kdybychom se chtěli omezit na to, že budeme pokládat Saint-Exupéryho výlučně za spisovatele angažovaného v nebezpečném povolání a za mistra hrdinského činu, kterým v životě, v díle i ve smrti vskutku byl, pak by Malý princ, tato prostá píseň s melancholií a něhou, byla jen omylem, vybočením, okamžikem pochybností a únavy na vzestupu duše k vrcholům mužné moudrosti - zatímco je pointou patnácti let meditací, postupu ducha směrem k radosti a k umění pojímanému v jeho plnosti.“

„Stále si s pohnutím připomínám smrt radistky, mladé dívky Hadassy Lipšicové. Jela v jednom z polopásových vozidel, lehkém obrněném voze, který pocházel z druhé světové války, a který byl už tehdy primitivní. Byla ve spojení s námi na velitelství, když ji zasáhli – a hovořila s námi, stále slaběji a slaběji, až do chvíle, kdy zemřela. Jako štábní důstojník, jako člověk, který plánuje bitvy, nevidíte smrt, když k ní dochází. Slyšíte hluk a vidíte plameny. Vidíte smrt teprve potom, když jsou sbírány mrtvoly. Nikdy jsem si nebyl jistý, co je pro velitele horší, zda vidět kolem sebe padat lidi v průběhu akce, nebo pozorovat studená těla v klidu po boji a znát hrdinské oběti, které ti lidé vykonali na velitelův pokyn. Předpokládám, že odpověď zní, že obě možnosti jsou stejně hrozné a náročné.“

„Narodil jsem se ve středozemské kultuře, v níž je mnoho žárlivosti, lásky i smrti. Krvavá svatba je skutečný španělský příběh, tragédie naplněná folklorem. Lorcovo dílo mě vždycky zajímalo, hlavně to, jak popisuje charakter obyvatel Andalusie.“

„Jako papež nebyl s to vykonávat bezpečnou kontrolu nad Římem, zanechal církevní stát v anarchii a jeho smrt dala signál k propuknutí bezpříkladného násilí a zmatků. -- o Inocenci VIII.“

„Carlos Fuentes byl spisovatelem a univerzálním Mexičanem. Jeho smrt mě zarmoutila, ale doufám, že odpočívá v pokoji.“

„Islám nebyl vůči Židům zatížen obviněními takového rázu, jako tomu bylo u křesťanství, které Židy obviňovalo nejen z nepřijetí nové víry, ale kladlo jim za vinu smrt Ježíše. Z tohoto obvinění čerpal křesťanský antijudaismus po dvě tisíciletí (…) Přímé perzekuce Židů byly spíš výjimkou než pravidlem, měřeno rozpětím třinácti století islámské vlády od Mohameda do zániku Osmanské říše. V porovnání s křesťanským světem zde násilné konverze, vyhánění a vypovídání ze země, obviňování z rituální vraždy aj. existovaly v daleko menší míře. Obvinění z rituální vraždy islámský středověk neznal, přineslo ho až 19. století.“

„Tiso byl prezident a nesl obrovskou zodpovědnost! Byl to farář a nesl zodpovědnost i před Bohem a svojí církví! Selhal v obou těchto rovinách. Jako farář, katolík, i jako prezident. Měl se radši nechat popravit nacisty, než aby obětoval desítky tisíc životů a jistou smrt. Protože pokud o tom všem někdo věděl, byl to právě on!“

„Je základním biologickým pravidlem, že tvorové, kteří se neadaptují na nové prostředí, zemřou.“

„Není opravdového revolučního myšlení, pokud přijetí nového řádu nesleduje také nevyhnutelnou druhou stranu téže mince: staré musí zemřít.“

„Když se mistr Jan Hus a Jeroným Pražský nebáli dát upálit zaživa, nebudeme se bát ani my po smrti.“

„Smrtí Václava Havla došla konce životní cesta velkého Evropana, spisovatele a humanisty. Byl umělcem a politikem, disidentem a státníkem a vždy dbal svého svědomí. Každý rozhovor s Václavem Havlem mi byl potěšením.“

„Zdá se mi, že člověk, který prošel branou smrti a teď už vidí skutečnou velikost a dobrotu Boží – a v jejím světle si promítá zpětně celý svůj život, vidí každý svůj čin v těch nejširších a místně i časově nejvzdálenějších souvislostech po zákonu příčiny a následku a vidí tedy všechny své chyby se všemi jejich blízkými i vzdálenými důsledky – i chyby jiných, zrozené z těchto jeho chyb – ani se nemůže rázem oddat tváří v tvář Bohu věčnému blaženství. (…) Duši otevřenou tomuto poznání musí zachvátit nesmírná lítost, bolestná lítost, která pak trvá tak dlouho, dokud se na mapě zla budou stále ještě objevovat další a další důsledky našich zlých činů. A v tomto očistném ohni lítosti nad kdysi způsobeným a nadále působícím zlem vidím očistec.“

„Především zničíme tuto civilizaci. Západní světe, jsi odsouzen k smrti. My jsme defaitisté Evropy. Všude probudíme zárodky zmatku a ochablosti. Kšeftaři drog, přepadněte naše vystrašené země! Povstaň světe! My jsme ti, kdo vždycky podají ruku nepříteli.“

„On jediný dokázal dětem říci, že na světě je smrt, a nevylekal je.“

„Vždycky jsem chtěl napsat thriller, krvavou detektivku se sériovými vrahy a děsivými zločiny. A nakonec jsem nezbytné elementy nalezl v historii své vlastní země: válečná zóna, oslava smrti jako jsou Velikonoce, město obývané přízraky. Může si autor přát víc?“

„Rozumíme úzkostem a bolesti, kterou zažívají rodinní příslušníci, když je nemocný v těžké agonii prosí o smrt. Odpovědí občanské a soucitné společnosti a stejně tak odbornou lékařskou reakcí má v tomto případě být paliativní léčba.“

„Za války bylo všechno velmi, velmi zlé. Byla jsem ještě dívka, když jsem se dostala do svého prvního koncentračního tábora. Pak jsem jich vystřídala ještě několik. Mnoho lidí kolem mě zemřelo, ale já jsem si v duchu stále říkala, že budu tančit a jen tančit a určitě se tak zachráním. Měla jsem tuto myšlenku zarytou v mozku i pod kůží. Jen díky tomu jsem přežila.“

„Ti, kteří zemřeli, zaplatili za podporování Palestinců svými vládami.“

„…než toto století skončí, miliardy lidí zemřou a hrstka těch, kteří přežijí, bude žít v Arktidě, kde podnebí zůstane přijatelné.“

„Co se mě týče, nedokážu v sobě zahlédnout primární úzkost ze smrti. Je to ve mně jen chladná myšlenka, jíž schází jakákoliv síla a takříkajíc zakotvení v existenci.“

„Chraňbůh, abych byl nucen zůstat naživu, když bych chtěl zemřít. Probouzel bych se s čím dál tím horším pocitem, že péče je celá hrazená vládou. Ten problém se nevyřeší, pokud je nenecháte [staré lidi], aby si pospíšili a umřeli.“

„Izrael mě nikdy nedostane. Židé si zasluhovali zemřít. Byly to odpadky. Jsem se svým životem spokojen. Kdybych mohl, udělal bych to znovu. Jediné, co mě pobuřuje, je, že v Evropě ještě žijí Židé.“

„(o Václavu Havlovi) Nemírně jsem si ho vážil jako autora, považoval ho občansky za svůj vzor a osobně za přítele. Tento vztah trvá dodnes a ani smrt na tom nic nezměnila.“

„Bylo to trochu takové abstraktní - tak by jsem to mohl popsat. Proč? - Každý, si představuje, že je to majestát smrti zesnulého krále, a všechno bylo takové neuspořádané. Lebka byla oddělena, rakev prasklá v polovině, visela a do toho byl zapíchnutý královský meč. Trochu prachu, kostí, nějaké malé kousky tkaniny z bývalého královského oděvu.“

„Pokorně světu sloužiti je krásnější, nežli nad ním panovati; je to vrcholem cnosti. Náboženství nás tam přivede za den, filosofie teprve dlouhým živobytím, neštěstím a smrtí.“

„Kdo 68 let od konce války tvrdí, že téměř celá jedna národnostní skupina by si tehdy zasloužila trest smrti, ten je ostudou pro svůj vlastní národ a odpudivý šovinistický štváč.“

„My jsme všichni oběti Ameriky a Británie. Oni zabili naši zemi mnoha způsoby. Když uděláte chybu, je třeba, abyste ji napravil, ne opustil Irák a nechal ho zemřít.“

„Nikdy s psaním nepřestanu. A to i přes to, že trest smrti nade mnou nikdo nezrušil. Vždycky budu psát proti náboženskému fundamentalismu. Jsem ateistka. Nevěřím na modlení, věřím na práci. A moje práce je být autorkou. Mojí zbraní je přitom moje pero…“

„Já se při každé mši modlím za Tovaryšstvo, protože co jsem dostal od řádu, to je velká hodnota. Kdyby mě i vyloučili z církve, tak mě to už je jedno, protože já už dostal tolik…, že bych to měl napsat, aby aspoň po mé smrti zůstalo nějaké svědectví.“

„Já budu do smrti primátorem Teplic.“

„Tyčyna je stejnou obětí stalinizace naší společnosti jako Kosynka, Kuliš, Chvylovyj, Zerov či Kurbas s tím rozdílem, že jejich fyzická smrt neznamenala duchovní smrt. Tyčyna byl fyzicky živý, ale přinucený existovat na druhé straně sebe sama.“

„Můj nejlepší přítel již není mezi námi. Měl jsem neuvěřitelnou příležitost znát tak skvělého a geniálního člověka, smát se s ním, diskutovat s ním, cestovat a hrát si s ním, dělat s ním vše a nedělat vůbec nic. Můj otec včera večer zemřel.“