Citáty na téma bytí

strana 2

„Vnější svět jako takový je aspektem našeho vnitřního bytí.“

„Některé jazyky mají zvláštní způsob bytí: nejsou živé, bez toho aby byly úplně mrtvé.“

„Člověk není svůj vlastní učinitel, a tedy nemá být svým vlastním pánem; ale Původce jeho bytí musí být ředitelem jeho chození a jejich středem.“

„Shledáte, že ti, kdo spílají samému Božímu bytí, ač ve svém svědomí vědí, že je Bůh, přesto svými rty rouhavě popírají jeho existenci. Tito lidé říkají, že žádný Bůh není, protože si přejí, aby žádný nebyl.“

„V každém charakteru je nějaká lidská kvalita, která převyšuje mužskost nebo ženskost. Společnost rozhoduje, jak se mají chovat muži, jak ženy, ale největší svoboda lidského bytí je být člověkem, osvobodit se od rolí.“

„Kdo se odváží nebezpečného a osamělého bytí v nebi blízkých končinách, toho ovládá silný pocit životní radosti, který je jeho kritikům odepřený a nepochopitelný. Takový pocit přirozeně sílí s obtížností každé horské túry, takže kdo se odváží nejtěžšího, ten také pocítí triumfální vrchol životní radosti.“

„Mluvili jsem ještě o narozeninových dortech a cukrové polevě, která jim hned také posloužila jako analogie. Podle nich symbolizuje množství času, který my Mutanti v rozpětí našeho stoletého života strávíme vyumělkovanou, přebytečnou, pomíjivou, dekorativní a uměle oslazenou činností, zatímco věnujeme příliš málo času objevování podstaty našeho bytí a toho, kdo jsme.“

„Tragédie lidstva spočívá v tom, že lidé byli vybaveni přirozenou potřebou, kterou nelze uspokojit, aniž bychom sami sebe nepodváděli: potřebou nezávisle existujícího smyslu bytí. Stejně jako ostatní zvířata má člověk celou řadu potřeb – jídlo a pití, spánek, bezpečí a sex, možná jedna či dvě další věci – ovšem kromě toho máme trýznivou potřebu smyslu. Tuto potřebu lze naplnit pouze pomocí sebeklamu, který na sebe obvykle bere formu náboženství. Pokud sebeklam prohlédneme, zjistíme, že jsme chyceni v bezvýchodném dilematu: Život nemá smysl, ale my jsme předurčeni k tomu neustále smysl života hledat, i když neexistuje.“

„Právě utrpení z bytí nás nutí hledat druhého, který nám má posloužit jako léčebný prostředek; toto stadium musíme překonat, pokud chceme dosáhnout stavu, kdy pouhý fakt, že existujeme, už vytváří stálý důvod potěšení; kde mezistupeň už je jen hra, k níž se každý může svobodně přidat, a není nezbytnou podmínkou života.“

„Čas je opožděné vnímání okamžiku. Proto trvá, než se dostaneme z „bodu A do bodu B“. Jak dlouho tato iluze potrvá, bude záležet na tom, jak dlouho dokážeme být udržováni v naději a víře, že „jednoho dne přijde řešení“ všech problémů, vytvořených těmi, kdo financují „výzkumy“ způsobů a možností umožňujících „žít“ s problémy, aby systematicky oddalovali „příchod do bodu B“ a dál pokračovali v „NEBYTÍ“.“

„Čím více vím o to více jsem nešťastný, ale život bez vědění je pouhé bytí. A tak si říkám zdali to vše má nějaký smysl, když jediné co zatím vím je to, že s poznáním se trápím, ale zároveň jsem šťastný.“

„Život je jen velká hra,
ve které neexistuje výhra. Každý z nás jde přes překážky, láme nohy láme kosti, stejně dojde v nevědomosti, protože smysl žití a lidského bytí, není znám a znát nebude. Krásy a hnusy světa kolem nás, trápí nás a škádlí denně,
dokud se do hrobky nezahrabeme.“

„Pokud člověk dlouhodobě přemítá nad úděsem a dekadencí, utápí se v nihilistických vodách a existenciálních potocích na pomezí absurdity, musí stejně akceptovat alespoň část vlastního bytí, vytvořit si syntetickou radost, která mu zajistí jistou útěchu v bolesti, aby nepropadl do hlubin šílenství, které by jej roztrhalo na kusy, namísto aby ho vysvobodilo.“

„Akademická mysl odráží nekonečno a je plná světla jednoduchým procesem bytí mělkých a klidných.“

„Co bude, až tady nebude

V mé psychologické praxi se stále častěji objevuje specifická forma úzkosti ze smrti. To ve smyslu dopadu konce vlastního života na jiné lidi, eventuálně nedokončené životní plány. Do posledně jmenovaného pak často patří strach typu „kdo převezme moje podnikání (firmu), až já tady nebudu“.

Souvislosti lze vnímat v souladu s pojetím E. Frankla. Mimo jiné uvažuje o osobnostním sebepřesahování. S úzkostmi a strachy začínáme sami u sebe, ale posléze jakoby člověk sám sebe překročil, a tak poznal prožitek smyslu bytí. Nejde tedy o strach z vlastní záhuby ve smyslu ukončení bytí. Je tu onen přesah „dál a výše“.“

„Co bude, až tady nebude

V mé psychologické praxi se stále častěji objevuje specifická forma úzkosti ze smrti. To ve smyslu dopadu konce vlastního života na jiné lidi, eventuálně nedokončené životní plány. Do posledně jmenovaného pak často patří strach typu „kdo převezme moje podnikání (firmu), až já tady nebudu“.

Souvislosti lze vnímat v souladu s pojetím E. Frankla. Mimo jiné uvažuje o osobnostním sebepřesahování. S úzkostmi a strachy začínáme sami u sebe, ale posléze jakoby člověk sám sebe překročil, a tak poznal prožitek smyslu bytí. Nejde tedy o strach z vlastní záhuby ve smyslu ukončení bytí. Je tu onen přesah „dál a výše“.
Typickou starostí pak je obava:

moje smrt zarmoutí mé blízké
mé plány nebudou dokončeny a upadnou v zapomnění
zkrachuje to, co jsem tak těžko budoval
nesplním své závazky ve smyslu péče o jiné lidi či o zvířata
nenapravím to, co ještě chci napravit“

„Pro mne je divadlo projekcí vnitřního světa na scénu; sám pro sebe si beru právo čerpat tuto divadelní látku z vlastních snů, úzkostí, z temných žádostí a vnitřních protikladů. A protože nejsem na světě sám, protože každý z nás je v hloubi svého bytí zároveň i všemi ostatními, pak mé sny, touhy, úzkosti ani mé trýzně nepatří výhradně jen mě; jsou částí starodávného dědictví, jsou prastarým vkladem, tvořícím majetek veškerého lidstva.“

„Potřebujete-li externí vlivy pro vytvoření vašeho vnitřního bytí, přirozeně se stanete závislí na vnějším působení, které se stane podmínkou vaší radosti. To je základ vašeho utrpení a otroctví.“

„Obiectum znamená to, co je před nás vrženo (ob-jecto, před-hazuji), tedy něco jako před-mět či námitka (srv. angl. a franc. objection), tak zároveň to, co leží přes cestu (ob-jacet) jako překážka či zábrana. Objektivita je potom ve vědě názvem pro jsoucno co do jeho pasivního výskytu. (21)
Tvrdím, že přirozenou zkušeností je zkušenost naší subjektivity. V ní se vztahujeme bezprostředně sami k sobě a skrze tuto „samovztažnost“ se vztahujeme ke všemu, co jest. Subjektivita je tím nejpůvodnějším lidským prožitkem, a také tím nejpřirozenějším: od zrození je člověk se svou subjektivitou totožný, v ní spočívá jeho přirozenost: člověk je subjektem. S touto bezprostřední subjektivitou souvisí i naše zasuté povědomí, že bytí jsoucna – veškerého jsoucna – je subjektivní povahy. (16)“

„Pravý umělec tvoří umění, protože to vycházi z jeho bytí… je úplně jedno co si o tom kdo myslí, dokáže přetvořit kámen v obličej a tóny v příběhy.“

„…neboť myšlení a bytí je totéž.“

„Existovat znamená tolik jako cítit, naše citlivost byla zajisté starší než naše inteligence a dříve jsme měli city, než představy. Ať je příčina našeho bytí jakákoli, postarala se o naše zachování tím, že dala naší přirozenosti přiměřené city; a nedá se popřít, že alespoň ty jsou nám vrozené. "“

„Život a bytí jsou nehumánní.“

„Pokud v mé práci najdete filozofický aspekt, není to proto, že jsem četl mnoho filozofie, ale spíše proto, že si nemohu pomoci a přemýšlím ve vztahu k mým zkušenostem a mému bytí.“

„Pokud můžeme rozeznat, jediným účelem lidské existence je rozsvítit světlo temnoty v temnotě pouhého bytí.“

„Pokud někdo ve výkonu svý funkce vytuneluje cokoli, okrádá tim každýho z nás. Proto jsme tam, kde jsme, vzácný zdroje berou obyčejným lidem, kterým patří, a kterým měly patřit, aby naplnili potenciál svýho bytí.. ale místo toho si je přivlastní. Je to to nejodpornější, co může člověk člověku udělat. Obrat ho o příležitosti a možnosti. To je ta největší vlastizrada a super je, že před historií se v budoucnosti nikdo, NIKDO neschová.“

„Hlavní hrdinka románu je posedlá smrtí a sebevraždami a já jsem se stala posedlá spolu s ní, smrt mě přitahovala, zajímala mě absurdita bytí a nebytí.“

„Duchovního učitele v těle budete potřebovat tak dlouho, dokud se sami budete pokládat za tělo. Ten nejvyšší učitel je uvnitř každého z nás. Jakmile odložíme ten nesmysl, že jsme tělem, a staneme se nekonečným duchem, tak už neotřebujeme jiného učitele v těle – bylo by to zbytečné. Velice si vážím všech učitelů, ale to neznamená, že bych se neměl v prvé řadě obracet k tomu hlavnímu učiteli, který nemá jméno a tvar, který jenom jest, a to je bytí. Čisté bytí. Bytí s úžasnou, nepředstavitelnou inteligencí. Z toho můžete čerpat všechno.“

„Ve jménu Boha, Nejvznešenějšího, Nejsvětějšího. Posvátnému a slavnému dvoru Pána svrchovaného, Jenž v mystériu Podstaty Své vlastní božské od věčnosti dlí a po věčnost nadále dlíti bude, Jenž ve věčnosti Své nesrovnatelné od nepaměti přebývá a navěky nadále přebývati bude, povznesen nad dosah a obzor všech bytostí stvořených, chvála a sláva veškerá náleží. Znamením Zjevení Jeho nesrovnatelného, tak jak Jím utvořeno a do skutečnosti všech bytostí otisknuto bylo, nic jiného není nežli bezmocnost jejich Jej poznati. Světlo, jímž věci všechny zalil a zalévá, ničím jiným není nežli září Já Jeho vlastního. On Sám po všechen čas nad jakéžkoliv spojení s tvory Svými povýšen jest. On stvoření veškeré způsobem takovým utvořil, že by bytosti všechny, schopnostmi svými vrozenými, před Bohem v Den vzkříšení dosvědčiti mohly, že On druha žádného, ni Sobě rovného nemá a od jakéhožkoliv podobenství, podobnosti či srovnání oproštěn jest. On ve slávě transcendentní bytí Svého božského jediným a nesrovnatelným vždy byl, jest a navždy bude a v ušlechtilosti Panstva Svého svrchovaného nepopsatelně mocným vždy jest. Nikdo nikdy schopen nebyl náležitě Jej rozpoznati, ni člověk žádný nikdy neuspěje Jemu porozuměti tak, jak opravdu vhodné a patřičné jest, neboť jakážkoliv skutečnost, na niž se termín „bytí“ použíti dá, svrchovanou Vůlí Všemohoucího stvořena byla, Jenž ji září Já Svého vlastního zalil, která z postavení Jeho nejmajestátnějšího vyzařuje. On navíc dovnitř skutečností všech věcí stvořených emblém rozpoznání Svého vložil, by jistojistě každý věděti mohl, že On Počátkem i Koncem jest, Projeveným i Skrytým, Tvůrcem i Udržovatelem, Všemohoucím a Vševědoucím, Tím, Kdož věci všechny slyší a vnímá, Tím, Kdož v moci Své neporazitelným jest a v totožnosti Své vlastní jako svrchovaný stojí, Tím, Kdož oživuje i zemříti dá, Všemocným, Nepřístupným, Nejvznešenějším, Nejvyšším. Každé zjevení Podstaty Jeho božské znamením jest ušlechtilosti slávy Jeho, vznešenosti posvátnosti Jeho, nepřístupných výšin Jednosti Jeho a velebením majestátu a moci Jeho. Počátek Jeho počátku žádného nemá krom prvosti Jeho vlastní a konec Jeho konce žádného nezná vyjma poslednosti Jeho vlastní.
Báb
I, 1
Výňatky z perského Bayánu“

„Hudba musí vycházet ze srdce a k srdcím přicházet. Skládání hudby je pro mě právě tak základní složkou mého bytí, jako dýchání a přijímání potravy. Je to pro mě funkce nezbytná k životu. Když skládám hudbu, pokouším se vyjádřit to, co právě naplňuje mé srdce. Může to být láska, zahořknutí, smutek nebo náboženské vytržení – to vše se zrcadlí v mé hudbě.“

„Cena bytí je ale stejná. Až člověk pochopí, že zabije-li kteréhokoliv tvora, je to jako by zabil člověka, pak bude na světě jinak a daleko lépe a rychleji se půjde ve vývoji i jemu. Je to tak těžké pochopit? https://www. facebook. com/josefzezulka. cz/posts“

„Krása světa je krásou lidí co v tom světě žijou čemu věří, jaké hodnoty a poznatky mají a jak svět svím srdcem cítí. Lidský svět je stvořený z myšlenek a dřiny a emocí. A proto svět nemůže být dokonalí když je tak pestrý a plný života to by nebyla ta pestrost co koluje ve všem a všech to je ten život co se nedá zastavit ale je bohactvím lidského bytí.“

„Fenomenologický svět není explicitním vyjádřením již existujícího bytí, ale položením bytí. Filosofie není reflexí již existující pravdy, ale stejně jako umění aktem uvádění pravdy do bytí.“

„Neznám nikoho jinyho než sebe. Protože ostatní lidi jsou pro mě neznámo proč neznamě podivní. A když už se najde nikdo stejnej jako já. Tak ho beru jako konkurenci a né jako spřízněnou duši. Protože i strom co roste sám je silnější má dost světla vody a prostoru pro růst. Já jsem jako ten strom co roste sám. Nepotřebuju aby mě ostatní stromy stínily. A taky vím že jednou padnu až příde čas to bude ale za dlouho. Mezi tím budu růst a pozorovat svět a taky pozorovat ty jiny mladší stromky co rostou v dálce. Taky budu součástí bytí kolem mě točí se svět. Budu růst s moudrostí světa ale nikdy do něj nezasahnu.Kráčíme po stejné trase emoce to pojí.“

„Neznám nikoho jinyho než sebe. Protože ostatní lidi jsou pro mě neznámo proč neznamě podivní. A když už se najde nikdo stejnej jako já. Tak ho beru jako konkurenci a né jako spřízněnou duši. Protože i strom co roste sám je silnější má dost světla vody a prostoru pro růst. Já jsem jako ten strom co roste sám. Nepotřebuju aby mě ostatní stromy stínily. A taky vím že jednou padnu až příde čas to bude ale za dlouho. Mezi tím budu růst a pozorovat svět a taky pozorovat ty jiny mladší stromky co rostou v dálce. Taky budu součástí bytí kolem mě točí se svět. Budu růst s moudrostí světa ale nikdy do něj nezasahnu. Problém všeho není můj cíl ale jen ta myšlenka jak to vlastně bude v budoucnu. Co vznikne když smícháš černou🖤+bílou🤍 =šedá👵🐘🦥🦈🦏🐀🦝🐺🐩⚓️🪡🗑🔗⛓️🧷🪦. A co je šedé spoustu kovů a zvířat. Mám ráda šedou barvu je tak uklidňující v přírodě moc šedi není možná kameny netuším. Co je všechno šedé?“

„Mám strašlivou zlost megamonstrozní a proč. Protože život je spravedlivej. Ale já uznávám přírodní zákony života a smrti a stoho vychází taky moje myšlení. Neštve mě systém štve mě to že to správný je taková dřina a být sám sebou a celoživotně být věrný svím myšlenkám je neskutečný boj. Když blízcí a všechno vás občas zase potopí kednu a hážou vám překážky do vaší hlavy. Vzdorujete a musíte mýt silní pro svojí jedinečnost pro to svoje dobro protože pak už vidíte jenom. Jak chcete ukončit tenhle život. Protože mě žere veškerá krutost lidského bytí toho jak je nikdo tak zlej ve svím srdci historie krutosti pohlcuji to do sebe jako houba. Nebojuju se svíma vnitřníma demonama to oni mi dávají sílu žít ale hořce to bolí mé strážné anděly. A nijak mě to nebere moje dobro. Pouze mě to trénuje moje mozkové závity abych byla ve střehu a měla z života respekt úctu a vážila si ho.“

„Ten kdo prožívá realitu opravdu hrusostrašně. Ten už se nebojí o to že to bude lepší. A ten kdo si neumí představit horší realitu. Ten je vůdči všemu negativnímu v neklidu. Lepší je mít rovnováhu v pohledu na svět. Prostě na všem se dá hledat to dobré stejně jak to špatné. Vzdycky ta realita může být už jenom lepší. Když má člověk víru v to že to tak prostě bude. A nastaví si v hlavě že to prostě tak bude. A i kdyby ne tak prostě si to špatný člověk vůbec nemusí přiznat ve svím vnímání a pohledu na svět. Proč taky každej sám sobě tvůrce svého bytí a myšlenek.“

„Kdo pro mě zlím svim bytím je
Kdo představivost nemá
Kdo se omezuje
Kdo otrokem duševním je
Kdo líný je a nesnaží se
Kdo nechápe a mračí se
Kdo zlí je přitom nemusí
Kdo žije jako všichni bez rozumu
Kdo prožil život marný
Kdo jenom přehrává hlouposti minulosti
Kdo neovládá svoje emoce
Kdo podléhá davu bez vlastního analyzování
Kdo moc žvaní a mála poslouchá upřímě
Kdo kazí náladu když všechno je v dobré
Kdo neposlouchá a odsuzuje
Kdo histericky je a furt řve
Kdo manipuluje zle s ostatními
Kdo je protivný ikdyž má všechno
Kdo neodpouští a zlí je na všechno
Kdo sebestredně kouká na svět
Kdo nemá žádnou víru ani v sebe
Kdo nepodporuje ale kritizuje
Kdo bere naději a jen diktuje pravidla
Kdo svět ničí svim zlém v hlavě“

„Můj let je uvnitř bytí, kde sídlí pohádky.“

„Když něčí dobré slovo předáte dál, pomůžete budovat lepší a zodpovědnější svět, vzájemnost mezi živými tvory a přírodou, pozitivní sílu, přesahující žité dny a dodávající jistotu lidskému bytí.“

„Pokud vstoupíme do vztahu a nepřebereme za tento vztah a za druhého žádnou odpovědnost, žijeme v narcistním stavu bytí. Nejsme skutečně VE vztahu.“

„Introvert těžkej melancholik a léto
Nenechám si mluvit do toho co jak se mám cítit. I melancholik může bejt šťastnej ve své melancholií. To není deprese to je styl života. A snažit se pochopit některé věci a myslet si že jsou chybou. Taková hloupost je to jiná forma klidu jinak prožívamá. Proč být jen úsměv 😁 když může být kdykoliv když chce i mračno ☹️ proč se snažit bejt pořád tak perfektní pro ostatní. To je teprve svoboda moc se mračit projevit znechucení říct to je nahovno to mě sere to mě nebaví ať mě všichni prdel políbí a jdou se zahrabat do rakve. A poslouchat klasickou hudbu a cumlat hašlerky a houpat si nohama a mít ruce záplavou a totálně nad všema povznésen. To je teprve sen když tě serou totálně všichni lidi a jejich myšlení. Ale z nákého důvodu se povznese nad vší totální paradoxností a stupiditou světa a života přežívání a těžkostí možností a rozhodnutí života existovat na nákém stupni urzalosti lidských a problematik na světě. A najednou je ti fuk jestli je člověk mix ufa jestli je 50 pohlaví jestli svět je zasranej chemikaliema a jestli se planeta ohřívá rok co rok víc jestli jsou lidi šťastný nebo nasraný nebo znuděný. Nakonec stejnak každej řeší to sví a změnit ostatní nelze tak se stáhnu do svojí ráčí ulity a budu sama sebe rozmazlovat jednoduchostí svojí mysli a lenošit si na houpací síti na hřívat se sluníčkem nad ničím se nehroutit a nepřemýšlet o dramatech a tragédiích lidského bytí.🌞😎🦋🌳“

„Věčnost není čas, ale stav bytí: abychom ji zakusili, musíme se vzdát linearity svých představ.“

„Autenticita je nejvyšším stavem bytí, kterého může duchovní praktik dosáhnout. V budoucích letech se autenticita stane náhradou za osvícení – skutečným cílem duchovní praxe.“

„Kdyby lidé chtěli vědět vše, přestali by být lidmi. Važme si proto naší nedokonalosti. Právě v ní je ta skutečná dokonalost bytí.

-Simona Kim Bernardi“

„Emoce jsou nesmírně důležitou součástí tvého bytí. Jsou klíčovým prvkem skutečného života i jeho zachování. Jsou naprosto konstruktivní.“