Citáty na téma lečo

„Pokud po mně chcete házet vajíčka, házejte i rajčata, občas přihoďte nějakou tu klobásku a lečo si už udělám sám.“

„Zastánci tradičních náboženství i nových sekt požadují bezvýhradnou víru, aniž by mohli nabídnout zázraky. Pokud jde o UFO, je tomu právě naopak: "Zázraky se to jen hemží, leč nikdo v ně nechce věřit."“

„Nikoli věkem, leč nadáním se dosahuje moudrosti.“

„Pesimista je člověk, který není šťastný, leč cítí-li se nešťastný. A ani potom není spokojen.“

„Muž, když nezbývá leč na smrt jít, zkusí také vraha sebou vzít.“

„Hlava překrásná, leč mozek chybí v ní.“

„Lidé si matou vážné a vážené. A nevážné považují za znevažování. Leč pravý opak je pravdou. Ti, na které dopadne laskavý paprsek humoru jsou polidštěni a povýšeni - aspoň v očích a v srdcích těch, kdo povýšení a polidštění chápou jako vnitřní proces a ne jako služební postup.“

„Smrt je milosrdná, poněvadž z ní není cesty zpět. Leč ten, kdo se navrátil z nejhlubších komor noci vyčerpaný a vědoucí, nikdy už nedojde klidu.“

„Jen pozoruj lidi okolo sebe, sám však jim nedávej nahlížet do svého nitra, leč bys seznal duši dobrou, upřímnou a stálou. Buď skromný zdvořilý, ale nadevšecko važ si sám sebe.“

„Proti vínu se vytahují jen samá špatná nařčení, k jakým špatnostem prý svádí. Leč víno svádí i ke stovkám činů dobrých, tyto však nepřicházejí v dostatečnou známost. Víno je mocným inspirátorem, dobré lidi podněcuje k dobru, špatné k špatnostem.“

„Nadbytek prostředků výhodný vždy není: výběrem ztrácíš čas, čas ztrácíš při zkoušení. Zbraň jednu měj, leč účinnou.“

„Mládež chce být méně vyučována, leč více oceňována.“

„Holka se ráda miluje potmě, dívka spíše za světla denního, žena za tmy i za světla, leč bábě se to nelíbí nikdy; její milostná šťáva už vyschla.“

„Umělec není nikomu odpovědný, leč sobě.“

„Valná část lidí žije v tichém zoufalství. To, čemu se říká odevzdanost, je zatvrzelé zoufalství. Ze zoufalého města odcházíte na zoufalý venkov, jen abyste se potěšili nádherou norků a ondater. Navyklé, leč neuvědomované zoufalství prostupuje skrytě i tak zvané hry a kratochvíle. Žádné zábavné rozptýlení v nich nenacházíte – to se totiž dostavuje až po práci. Je však charakteristickým rysem moudrosti uvarovat se zoufalého počínání.“

„Kristus je v Bohu natolik skryt přirozenému tělesnému chápání, že nemůže být nikým spasitelně poznán, leč jim Jej zjeví Bůh Otec sám.“

„Proč ulpívat na životě
kráse a vášni
tak vzdáleném?
Půvabné jsou pivoňky,
leč přijdou o své květy a uvadnou.
Když snažím se, hory na mne shlíží.
Když odpočívám, vzhlížím já na ně.
Může to vypadat stejně, ale tak to není,
neboť snažení nepředčí zahálení.
I když zrovna kvetou,
smutek visí
nad květy.
Myslí snad na to,
že také jednou opadají?“

„Největší síla je v tom, neočekávati nic, leč od sebe.“

„Jedním z nejúspěšnějších způsobů, jak si vyjednavač může zajistit dosažení svých vlastních cílů, je uspokojení potřeb druhé strany. To je prostá, leč často přehlížená pravda.“

„Podobné úvahy jsou ovšem čistě teoretické, neboť kde kdy kdo skončí, není výsledkem pečlivého plánování, leč nevyzpytatelného sledu náhod.“

„Když píši tyto věci, přiznávám se, že mě k tomu nepudí nic jiného leč láska k Pánu našemu Ježíši ukřižovanému, jehož stigmata toužím nésti na svém těle, přiměřené k mé slabosti a nicotnosti a vyprošuji si na něm, aby mi popřál toho, abych nehledal svou slávu jinde leč v jeho kříži a v oné nevýstižné pohaně jeho utrpení, kterou za mne vytrpěl můj Bůh, můj Stvořitel, můj miláček.“

„Intolerance a pověry odjaktěživa doprovázely lidskou hloupost a nikdy, jsem si jist, nebudou z našeho světa z gruntu vykořeněny, nebot' stejně tak věčné jsou jako hloupost samotná. Kde se nyní tyčí pohoří, bude se jednou vlniti oceán; kde je dnes mořské dno, bude jednoho dne poušť. Leč hloupost zůstane hlouposti.“

„Každý člověk má také svou morální zadnici, kterou neukáže leč v nouzi, a kterou přikrývá tak dlouho, jak možno kalhotami dobrého mravu.“

„Pestrost je pěkná věc, leč v duši musí tkvět, a nejen na šatech.“

„Ukazuje se, že utopie jsou mnohem uskutečnitelnější, než se dříve myslelo. A tak dnes stojíme před otázkou, která nás skličuje docela jinak: jak se uvarovat jejich definitivního uskutečnění?… Utopie jsou uskutečnitelné. Život kráčí k utopiím. A začíná možné nové století, století, kdy intelektuálové a vzdělané vrstvy budou snít o tom, jak se utopií uvarovat a jak se vrátit ke společnosti neutopické, méně dokonalé, leč svobodnější.“

„Světská sláva – polní tráva. Leč ze sena jsou živi ještě potomci.“

„Myslím, že skoro pokaždé víme, co je v našem nejlepším zájmu, ale někdy to, co vidíme, znamená velmi málo ve srovnání s tím, co cítíme. Je to tvrdé, leč pravdivé.“

„Není to hrozná pýcha, myslíte-li si, že porozumíte Slovu Božímu stejně dobře bez učitele jako s učitelem? Komorník řekl Filipovi, když se ho zeptal, zdali rozumí tomu, co čte, “kterakž bych mohl, leč by mi kdo vyložil?“ A vy si přesto myslíte, že můžete číst Slovo doma bez průvodce se stejným užitkem [jako když slyšíte kázání]; jako by děti, které chodí do školy, řekly, „doma máme stejné knihy, a proto nebudeme chodit do školy; náš učitel nás učí jen gramatiku a jiné knihy, a ty si můžeme číst doma.“

„V knize dnešek nenajdeš, leč ho tam ještě nikdo nezapsal. A zítřek tam také nenajdeš, leč ho ještě nikdo nezažil“

„Kdo nakoupí si stovky knih
a tisíc věcí se z nich doví,
leč svoje srdce nemá v nich,
ten podobá se mrzákovi,
jenž lidskou nohu kreslí rád,
na vlastní neumí však stát.“

„Život je k užitku všem, leč nikomu trvalým statkem.“

„Ve víně zločin není, leč plně vinen je pijan.“

„Počestná osoba může být i jednou znásilněna, leč její ctnost se tím jenom upevňuje.“

„Bývá to, že dobrý kmen nezřízeným chováním v zlostný proměňuje se. A proto nemá lehce váženo býti dětinské chování, poněvadž slušně a důvodně může nazváno býti druhé narození. Nebo zkušení tomu věřiti velí, co povědíti chci: Dobré narození zlé odchování porušuje, a zlé narození dobré odchování opravuje; leč někdy došlý rozum zlé chování a rozkošné napraviti chce; ale již to jest s přirozením chtíti váleti.“

„Dílo, které příroda a lidé vytvořili, nově ožilo v tvém umění. Tvá Praha, vyšlá z tvé ruky, záříc vzdoruje zničení. Tento mramorový kámen chce z vděčnosti hlásati tvoji slávu po celá staletí. Leč žel! Kámen se rozpadne a tvoje dílo bude dále trvati.“

„Sexualita je pro feminismus jako práce pro marxismus: ta, která je jí nejvíc vlastní, leč nejvíc potírána.“

„Láska je prapodivný vládce a šťastný ten, kdo nesetká se leč v knihách s její krutostí!“

„A jistě, člověk by řekl, že není zapotřebí přílišné neodbytnosti, abychom lidi pohnuli ke čtení té svaté knihy. Rozum tomu velí, zjevení tomu nařizuje: “Víra pochází z slyšení, slyšení pak skrze slovo Boží.”— „Ptejte se na Písma.”— „Hotovi pak buďte vždycky k vydání počtu všelikému, kdož by od vás požádal zprávy z naděje té, kteráž jest v vás.“ Taková jsou prohlášení a příkazy inspirovaných autorů; příkazy potvrzené doporučením všech, kdo poslouchají to napomenutí. Leč, lze však popřít, že co se týče Biblí v našich domácnostech, jsme nevědomí jejího obsahu; a že z toho ve velké míře vyplývá, že větší část křesťanského světa ví tak málo a mýlí se tak moc v tom, co se dotýká náboženství, které vyznávají?“

„Když do sebe se zhloubi zahledíš,
bezpočet krajin uvidíš –
leč neobjevených. Nu, projdi je
a staň se znalcem vlastní kosmografie!“

„Realita je krutá. Leč je zbytečné před ní utíkat. Ona nás nakonec stejně dožene.“

„O mně se povídalo – ano, hezké to jest (pojetí kompozice, krásná linie), ale není to provedené, prokreslené, forma kulhá, vůbec nemá to známku pravdy. Dnes šílenství je oponovat vkusu času, leč to, co mně překážely na cestě slávy, jsem snahu pojal odstranit, a já to odstraním.“

„Zjevení Skutečnosti božské s utajením jejím totožné věčně bylo a jest a utajení její zas totožné se zjevením jejím. „Zjevením Božím“ myšlen jest Strom Pravdy božské, který nikoho jiného nežli Jeho neoznačuje, a jest to právě tento Strom božský, jenž Posly pozvedával, pozvedává a pozvedávati bude a Písma zjevoval, zjevuje a vždy zjevovati bude. Od věčnosti po věčnost tento Strom Pravdy božské sloužil a vždy sloužiti bude jako trůn zjevení a utajení Boha mezi stvořeními Jeho a ve věku každém projeven jest skrze kohožkoliv, kdož Jemu se zlíbí.
V době zjevení Koránu On sílu Svou nesrovnatelnou prostřednictvím příchodu Muḥammada potvrdil a u příležitosti zjevení Bayánu moc svou svrchovanou prostřednictvím objevení se Bodu Bayánu projevil, a až Ten, Kohož Bůh projeví, zazáří, skrze Něj pravdu Víry Své uhájí, jak se Mu zlíbí, čímžkoliv se Mu zlíbí a pro cožkoliv se Mu zlíbí. On s věcmi všemi jest, leč s Ním nic není. On uvnitř věci žádné, ni nad ní, ni vedle ní není. Jakážkoliv zmínka o tom, že On na trůně usazen jest, znamená, že Zmocněnec Zjevení Jeho na stolci všepřesahující pravomoci usazen jest…
On věčně existoval a navěky nadále existovati bude. On pro lidi všechny nevyzpytatelným byl, jest a vždy bude, ježto všichni krom Něj skrze moc příkazu Jeho stvořeni vždy byli a vždy budou. On povznesen nad zmínku či chválu veškerou jest a posvěcen nad každé slovo pochvaly či srovnání každé. Žádná věc stvořená Jej nepochopí, zatímco On vpravdě věci všechny chápe. A když řečeno jest: „žádná věc stvořená Jej nepochopí“, toto vztahuje se na Zrcadlo Zjevení Jeho, tedy na Toho, Kohož Bůh projeví. Vskutku, příliš vznešený a povznesený On jest, by se o Něm kdožkoliv nepřímo zmiňovati mohl.
Báb
II, 8.
Výňatky z perského Bayánu“

„Měl jsem ve svém životě několik idealistických mott o člověčenstvu, ale při jejich naplňování jsem zažíval namnoze hořkost a zklamání. Nyní, když mi ubíhají léta poslední, vyznávám chválu pejskovství. Dost často jsem v pokušení rouhavé kritičnosti k dílu Stvořitele, zvláště k takzvané koruně všeho tvorstva. Leč pejsek, ten se věru povedl, je příslovečně věrný a oddaný, nezná jidášství a jeho pusa je vždy upřímná. V této genetické výbavě je však až tragický prvek; miluje svého pána, byť je to třeba padouch. Pejsčí čisté dušičky jdou přímo do nebíčka, peklo vůbec neznají (to jen zlí lidé jim je dělají na zemi, nebo je také ke zlu vedou). Toto vyznání dosvědčuji i osobní zkušeností: každodenně mi přináší pestrý rejstřík radostí fenka, jenž má v rodném listu internacionální jméno Annie Jack Russell, ale pro mne je to milovaná, "hezky česky" překřtěná, Andulka.“

„Člověku je dáno zaniknout, leč umění je nesmrtelné.“

„Ústava říká: "To, to . . . a to", - zaručit!
(leč, někomu ani Ústavou nelze poručit)“

„Když se ohlédnu zpět v čase, vidím svůj život jako řetězec mnoha nadějných, leč promarněných příležitostí.
(nikdo mi v životě neublížil víc, než já sám - svou falešnou sebeláskou)“