Citáty na téma trocha

strana 3

„Když se omlouváš, pokus se, aby ses při tom nesmál. Trochu to kazí efekt.“

„Nevadí mi, když nejsem něčí první volbou, ale být i špatnou volbou pohlaví, z toho už mi jde trochu hlava kolem.“

„Musíme doufat v zásah bohů, což je trochu problém, protože já na bohy nevěřím.“

„Co je tak špatného na troše štěstí uprostřed apokalypsy? - Nebe v plamenech“

„„A teď jednu extra-speciální otázku,“ řekla s poněkud jízlivým přízvukem. „Znamená to snad, že tam je, předtím‘, zatímco tady je, teď‘? "Ruka se zastavila na půli cesty. „Ooo…“ začal Venoušek, ale pak se zarazil. „To nedává smysl, slečno…“ „Otázky nemusí dávat smysl, Venoušku,“ usmála se trochu zlomyslně slečna Zuzana. „Ale odpovědi ano.““

„Až dosud jsme byli tak trochu slepí; ovšem slepí, jak lidé bývají, protože když pohlédneme zpět, spatříme, co jsme mohli viděti, kdybychom byli schopni vidět to, co jsme vidět mohli!“

„Do paměti se vrývá každý šrám, data i tváře, dramatické scény. Paměť je studna, podívej se tam - v té hloubce uvidíš se sám a obraz bude trochu rozostřený.“

„Jen tak sedím u psacího stroje a trochu nadávám.“

„„Zase zkoušíš to, co trochu chybně označuješ za smysl pro humor?“ … „Jo, zjistil jsem, že to usnadňuje jednání s lidmi,“ vysvětlil jsem. „Šetřím tak náboje.““

„Já jsem byl kdysi v Maďarsku, ještě když jsem se zabýval zemědělstvím. Přišel jsem tam zkoumat ty otázky, jak oni to dělají, prostě. Oni vyráběli, bych řekl, tu…, to obilí vyráběli v družstvě a tu živočišnou výrobu měli u těch družstevníků. Dali jim krmivo a ty to tam prostě dělali. Přišel jsem k jedné paní, byla to bankovní úřednice, skončila v bance, její muž byl traktorista v družstvu, dělal v družstvu. Měli tam bojlery, já nevím asi 10 tisíc měli těch broj… brojlerů a měli 7 prasat, no. No tak s ní mluvím o tom, jak to dělá, kdo dělá, říká: ‚Děti pomáhaj, všichni pomáháme‘ a tak dál. Já říkám na to: ‚No tak mi taky jako se snažíme pěstovat… taky, my máme… my pěstujeme koně.‘ Ona se tak zarazila a dívá se na mě: ‚Koně? Jak to? Proč koně?‘ Já říkám: ‚Železný koně. U nás totiž ty kravíny, ty chlívy se přeměnily v garáže a většinou tam stojí to auto.‘ A ona mi na to odpověděla: ‚Až já budu na to auto mít, já se na to taky vykašlu a taky tam dám to auto místo tý krávy a místo těch prasat,‘ prostě. Tedy je vidět, že ty lidi myslí obdobně, no ale reagujou na danou situaci. Na danou situaci prostě tak, aby se…, hledají jak se mít lepší. Co udělat pro to, aby se měli lepší. A my jsme to trochu přehnali, my už jsme příliš, bych řekl, zpohodlněli. A doba žádá, aby nás…, doba nás z toho pohodlí vyvádí. A budeme nuceni z něho vystoupit, jestli chceme obstát. My jsme si zvykli už, na rok všechno jako by to bylo zapsaný v kalendáři, co bude, kdy půjdeme na to, kdy uděláme to, kdy půjdeme na chatu, a tak dál, a tak dál, jinde to tak není, nikde. Jinde se musí, prostě, ty lidi rvát, i v tom kapitalismu.“

„Bez našich zdatných lovců by sedláci už dávno vyhubili koroptve, zajíce, lišky a jeleny jako zemědělskou škodnou. Jen kdyby se mnozí lovci místo středověkých loveckých obyčejů a loveckých signálů naučili také trochu víc myslet jako přírodovědci. Kdyby pochopili, že šelmy a dravci vůbec nejsou zločinci hodní smrti, protože vraždí pokojná zvířata stejně jako lovec.“

„Filosofie, resp. filosofové, kteří zůstávají příliš dlouho ve své myšlenkové laboratoři (které se ovšem nikdy nemohou nadlouho vyhýbat – ta je totiž tou snad nejdůležitější složkou filosofického „zázemí“), natož na svých akademických „židlích“ a „křeslech“, a pěstují jen filosofii katedrovou, akademickou, tj. nikoli filosofii tázavou a šťouravou, se proti pravé filosofii proviňují, a budoucí generace jejich viny (vlastně skutečné „hříchy“) nepochybně rozpoznají, zajisté opět jen za pomoci nových filosofů – pokud si ovšem aspoň lepší část budoucí společnosti zachová trochu respektu i vůči takovým příštím filosofům, jejichž poselství bude nejednou muset být i tvrdé a nepříjemné.“

„Stárnutí je jako výstup na horu; trochu se zadýcháte, ale pohled na svět je mnohem lepší!“

„Kdyby mi doktor řekl, že mám jen šest minut života, nepřemýšlel bych. Psal bych o trochu rychleji.“

„Když lidé slyší slovo poezie a básně, tak se trochu zaleknou a mají pocit, že toto umění je jen pro nějakou specifickou skupinku lidí. Já si myslím, že poezie je pro každého, kdo hledá něco jiného než nachází ve filmech či románech.“

„Můj život není ani trochu perfektní, ale dokud mé srdce bije jsem milovník života.“

„Rap se stal trochu úzkým pro osobnost, kterou jsem měl v 16 letech, chtěl jsem psát jinak a volněji. Bylo potěšením zacházet se slovy, hrát si s nimi, ale brzy to přestala být hra, když jsem ztratil svou matku, brzy se to stalo jediným způsobem, jak se udržet naživu…“

„Hudba pro mě znamená vždycky jen lásku, prostě štěstí. Zpívat veselou píseň. Nemyslím, že by do hudby měla vstupovat politika. Když se taj děje, trochu znejistím. Protože na politiku já moc nejsem.“

„V těch časech existovaly dobré dívky a špatné dívky. Dobré dívky neměly sex vůbec a špatné holky měly trochu.“

„Přihlásil jsem se do armády a od podzimu 1939 jsem sloužil u naší pěchoty v Agde. Nebylo to lehké, spíše to vypadalo jako v koncentračním táboře. Zde bych chtěl citovat zápis ze svého deníku ze dne 26/11/39: „Jsem nesmírně vděčen skautingu, který mne na život výborně připravil v každém ohledu. Snáším to lehce (to jsem možná trochu přehnal!), ale kdybych nebyl deset let skautem, snad bych byl schopen spáchat sebevraždu. Je zde mnoho lidí, kteří trpí častými depresemi. Já jsem připraven na vše – a dobře připraven!“
V té době mne čekalo ještě pět a půl roku války a já jsem přesvědčen, že právě skautská výchova mi pomohla tento čas přežít.“

„Já myslím, že ten kumšt popularizace či jakéhokoliv učení je, že ta přednáška musí mít příběh a trochu humoru. A když umíte postavit přednášku na těchto atributech, pak máte vyhráno.“

„Lidem, které milujeme, musíme poskytnout trochu soukromí, i když se o ně bojíme.“

„Západ přece jenom býval do roku 1989 trochu ostražitý (nedovolil si být úplně bezstarostný), pádem komunismu však jakákoli ostražitost zmizela. Všechno začalo být dovoleno. I bourat starý svět. Bourat starý svět chtěl v předcházejících dekádách hlavně komunismus, a proto musel Západ starý svět chtě nechtě bránit. To však pádem Berlínské zdi skončilo. Když už ten starý (dobrý) svět přestal bořit komunismus tím, že skončil, začal tuto destrukci Západ dělat sám.“

„Trocha talentu je dobrá věc, pokud chcete být spisovatelem. Jediným skutečným požadavkem je však schopnost pamatovat si každou jizvu.“

„Každý komik se trochu lituje, že by chtěl hrát vážné role, věřím, že to ještě přijde.“

„Vždy jsem se do pohybu musel trochu nutit a často se i dnes s obdivem dívám na lidi, kteří běží a nemají k tomu žádný vážný důvod.“

„Je čtvrtek, ale taky trochu Sobotka!“

„Trochu jsem se naštval, když jsem zjistil, že se o peníze z kuponové privatizace nikdo nezajímá.“

„Každý člověk je aspoň trochu blázen. Je jen na něm, jestli si to přizná.“

„Učení bylo trochu jako nakažlivá pohlavní choroba. Znemožnilo ti to spoustu práce a pak jsi pocítil nutkání předat to dál.“

„Žádná inteligentní myšlenka nemůže získat všeobecné uznání, pokud se do ní nepřimíchá trocha hlouposti.“

„Kdybychom se naučili mít se rádi, třeba jen trochu, možná by se naše krutost a zloba rozplynuly.“

„Víra v Boha se v budoucnu může trochu změnit. Změna je život sám. Bůh může být v budoucno chápán jinak, než-li tomu je dnes, v současnosti a člověk může na Boha v budoucnosti nahlížet jinak, než-li tomu je dnes. Okultismus, Ufo a jiné "staré"vědy mohou být také chápány jinak, než-li tomu je dnes.“

„Úspěch může vypadat i trochu líp….“

„Ráno vždycky ráda vstávám do práce… Jo… tak to trochu kecám.“

„Normální lidi s trochu jiným pohledem na svět. To ještě není hřích. Svět může bejt všelijakej lidi můžou si myslet co chcou. Nebo snad by nikdo chcel ovládnout mozky všech a diktovat jim co mají dělat. To by byl teprve hřích proti lidskosti.“

„Lidé si neuvědomují, že někdo musí vyvinout neuvěřitelnou energii na to být normální. Trénovat úsměv před zrcadlem, dokud na té tváři nezůstane napořád. Styl, kterým zvedají jejich obočí a pohybují s oči. Chůze, to jak se prezentují. Divadlo… Lháři. Tihle lidi nejsou špatní, jenom se vybočují od „normální společnosti“, od jejich norem. A aby alespoň trochu byli normální, roztrhají svou duši, kterou mají v sobě. Potom už nejsou schopni lásky, navázání lidských vztahů,…“

„Hitler měl plán, trochu zlý, skončil s kulkou v hlavě svý.“

„Mysl je trochu jako zahrada. Když jí nedodáváme výživu a nekultivujeme ji, zaroste plevelem.“

„Žena, která je jen trochu k světu a není zrovna hrbatá, může si vzít, koho chce.“

„Moderní dívky chtějí vypadat trochu jako chlapci, proto nosí kalhoty. Zčásti však chtějí dokázat, že jsou dívky, a proto nosí přiléhavé svetry.“

„Netruchlete nad ztracenou svobodou. Pokud jste trochu k světu, on už se najde někdo, kdo vám ji pomůže hledat.“

„Rozhodně je nutno trochu osvobodit ženu. Co s ní potom budeme dělat je ovšem jiná otázka.“

„Hvězda řekla: "ráda myji nádobí. Přitom aspoň trochu přemýšlím."“

„Nešlo by naši velkou dobu rozměnit na hodiny a přidat každému trochu času?“

„Francouzské přísloví "loučit - toť trochu umírat" doplnil Alhonse Allais takto: "Umřít však znamená loučit se až moc".“

„Do každé chvály je přimíseno trochu máku.“

„Obtížné je, co může být uděláno okamžitě, nemožné je, co trvá trochu déle.“

„Do všech chvalozpěvů je přimíseno trochu máku.“

„Špatně svázaná kniha. Trochu jsem jí potřásl, a začaly se z ní sypat myšlenky.“

„Nepovažuj se za obecního blázna. Trochu skromnosti neuškodí.“

„Některá tělesa pohlcují světlo. Touhou po světle se trochu zviditelní.“

„Nebijte už toho osla. I on má právo na trochu usedlého života.“

„Stalin se již v prvních válečných dnech neopřel o prohnilou, zchátralou ideologii, ale poslušen rozumu ji odmítl, skoro se o ní nezmínil a místo ní rozvinul starý ruský prapor, trochu i pravoslavnou korouhev – a zvítězili jsme!“

„Touha po seberealizaci je součástí života. Člověk potřebuje vidět nebo alespoň cítit před sebou směřování své existence někam. U převážné většiny z nás pravděpodobně už od dětství stojí za naším snažením a chováním touha dosáhnout aspoň trochu výrazného a osobitého statusu mezi ostatními lidmi. čím silnější je tato snaha, čím větší je ctižádost člověka, tím širší okruh společnosti se snaží zaujmout k uznání své osobnosti.“

„Je potřeba, aby mé vyjadřování bylo trochu skromnější a nebylo tak nabubřelé.“

„Ivan Hlinka na OH v Naganu 1998 o penaltovém rozstřelu s Kanadou: Měli jsme jen trochu problém s tím, že jestli Jarda Jágr pojede pátej nebo pojede pátej Vláďa Růžička, ale nakonec převážil takový řekl bych respekt, protože když Vláďa Růžička řek, že chce ject pátej, tak Džegr řek, že pojede čtvrtej. Jinak trochu překvapenej, když jsme ho demokraticky zvolili, byl Patýs, že na to pude, protože už v tom závěru nehrál, ale věřil jsem, že technikou něco dá.“

„Poláci závidí, že sami nemají mezi spisovateli tak velkého psychologa. S naším pocitem nedostatečnosti se však mísí dvojznačný vztah ke všemu ruskému – jejich kulturu milujeme, nenávidíme, obdivujeme i zesměšňujeme zároveň. Milujeme ji ovšem právě proto, že ji můžeme tak snadno odsoudit – ukazuje přece tolik hrůz, špatných životních podmínek, pohrdání lidskou důstojností a krutostí páchaných na malých národech. Ale zase – polská knihkupectví jsou plná knih, opakujících dokola, že Dostojevskij nenáviděl Polsko, ale plynně hovořil naší mateřštinou. To nás uklidňuje, protože nic nepovažujeme za krutější pohrdání, než neúctu ke kráse polštiny. A teď si představte, že sám velký Dostojevskij dobře znal naši kulturu, tajně ji obdivoval, četl Mickiewicze a možná si od něj trochu vypůjčoval. No není to skvělé?.“

„Trochu mě štve, že obraz Sýrie je v Česku a v Evropě vůbec zkreslený. Není to země zahalenců s bombami za pasem. Potkáte tam spoustu vzdělaných, osvícených lidí stejně jako kdekoli jinde. A ti obyčejní lidé, s nimiž přijdete běžně do styku, jsou naopak vstřícnější a komunikativnější než Češi.“

„Celý den jsem až příliš dlouho sám, trochu si čtu, ale když to dělám dlouho rozbolí mě hlava. Kreslím a maluju - to mě nikdy neunaví - kolik zmůžu, a když se začíná stmívat, sám sebe se ptám, jestli k mému lůžku přijde (sestřenka) Jeanne d´Armagnacová! Někdy se objeví a chce si se mnou hrát, a já jí naslouchám, když se dá do povídání, aniž se na ní přitom dívám. Je tak veliká a tak krásná! A já nejsem ani velký, ani krásný.“

„Volby jsou vždycky tak trochu hazardní hrou, jako dáma nebo vrchcáby, s lehkým morálním nádechem, je to hra s dobrem a zlem, která klade otázky po morálce, a určitá sázka tuto hru přirozeně doprovázíPovaha voličů není v sázce. Odevzdávám svůj hlas, jak považuji za správné, ale nejsem příliš znepokojen tím, zda li moje pravda převáží. Závaznost rozhodnosti většiny proto nikdy nesahá za hranice účelnosti. Volit pravdu ještě neznamená pro tuto pravdu něco udělat. … Moudrý člověk ale nemůže ponechat pravdu v rukou náhody, nebo doufat, že se pravda uplatní prostřednictvím vlády většiny. V činech mas je jenom málo mravnosti… Urychlit zrušení otroctví mohou jenom hlasy lidí, kteří touto volbou chtějí potvrdit svou vlastní svobodu.“

„Jedním z důvodů, proč mi středověká literatura skýtá potěšení, je touha zachovat při životě všechna ta zastaralá slova a zapomenuté gramatické konstrukce. V tomto smyslu má moje četba v sobě i jistý prvek užitečnosti – byť se trochu zdráhám použít tento výraz, neboť samozřejmě literatura se nečte kvůli praktickým účelům.“

„My jako Slováci samozřejmě bychom v poslední chvíli rádi zvrátili historii 9. a 10. století tak, aby existovaly nejen Mojmír II., Ale i III., IV,. XVI. a Svatopluk XII., to však přirozeně není možné. Nezbývá nám tedy nic jiného, ​​jen se tak trochu sadomasochistické těšit z té strašidelné katastrofy a z toho obrovského pádu něčeho, co možná mohlo být velké, ale nebylo. A zbylo z toho jen to malé.“

„Jednou nohou notorický malíř, druhou tragikomický filmař, příslušník 'věčně nastupující střední generace', trochu post-sklepácké, trochu post-tvrdohlavé. (…) Byl to jeden z mála lidí na naší výtvarné scéně, u něhož by bylo naivní a hloupé nebrat ho vážně, přestože mluvil a vyjadřoval se zhusta s nadsázkou. -- o Vítu Soukupovi“

„Možná, že to říkám trochu nesrozumitelně, ale prostor ve fotografii je omezen formátem. Ten se naučíte, když to uvidíte na matnici. Poměr formátu je dvě ku třem. Vy to vidíte jináč, když se díváte okem, a vidíte to potom jinak na určitý ploše, v určitý velikosti. Ta vám napoví, jestli ten motiv je správnej, nebo není správnej. Ovšem nesmíte při tom bejt slepej a hluchej. To potom neuvidíte nic!“

„Kompozice, to je takovej vořech. Kdybyste přečetli všechny knížky, které o tom jsou, tak se jich, když se tak trochu koukáte, nemůžete moc držet. To je jenom předpis. Vy musíte vycítit tu svoji kompozici! Postupně. Ono to nejde najednou. Ovšem ty základní prvky, ty tam vždycky trochu musí bejt! Určitě jo.“

„Když se mě lidé ptají, jestli se považuji za gurmána, většinou nevím, co mám na to odpovědět. To slovo nemá pro mě žádný zvláštní význam, vlastně, abych byl docela upřímný, zní mi trochu nadutě. Na mě by se spíše hodilo označení požitkář. Je v tom mnohem méně škrobenosti a více svobody.“

„Doby barvitých renesančních papežů s rukama od krve jsou již skoro zapomenuty. Katolická církev si tak zvykla pokládat se za mravně nadřazenou. Kdyby ji skandály a průšvihy z tohoto sebeklamu probudily, snad by stály aspoň trochu za to.“

„Když se hovoří o cestě do podsvětí a kloktá se přitom před umyvadlem, trochu pochybuji o smyslu toho sdělení. Já k prověřeným textům, zvláště těm dobře přeloženým, přistupuji s pokorou a bojím se, abych byl mnohoznačnosti předlohy práv. Herec je především prostředníkem.“

„Světlo ve fotografii, v černobílý fotografii, to je tak trochu, neříkám nevyzpytatelný, ale podivný kouzlo. Když jsem byl mladej, tak jsem byl mladej, tak jsem bez slunce nefotografoval. Myslel jsem si naivně, že to bez něj nejde. Samozřejmě že jsem později přišel na to, že to tak jednostranné bejt nemůže. Vono difúzní světlo vám navodí víc atmosféry, než to sluneční. Ve slunci to je efekt, který někdy může vyjít a jindy nemusí. Ale v difúzním světle se vám věci projeví asi tak, jako byste si na ně mohli máknout. Takže třeba takovej deštivej den, to je bašta! Dřív, když byl deštivej den, tak jsem od toho odešel. Řekl jsem si, že se to dělat nedá. Víte, světlo vás to naučí. Když to nebudete lámat přes koleno. Heleďte, slunce někdy tý fotografii prospívá. A někdy prospívá třeba déšť! Vona tam hraje velkou úlohu ta atmosféra toho světla.“

„Popularita s sebou pochopitelně přináší určitý tlak a člověk se musí chovat trochu jinak. Ale to je dobře. Divadelní hry potřebují být uváděny, čteny, potřebují konfrontaci s různorodým publikem a vyvolávat kontroverzní reakce. A to je možné jedině, když má člověk určitý stupeň věhlasu.“

„Trochu jsem měl ostych, když jsem měl režírovat Jaromíra Hanzlíka, který je dost introvertním člověkem, ale výborným hercem. Kamera ho má ráda, výborně vypadá, ale někdy jsem se bál mu říct, že to má zahrát jinak. (…) V první chvíli jsem si říkal, že na to nemám. Pak jsem se odhodlal a on moji připomínku přijal. I proto mám před ním veliký respekt.“

„Ty knihy prostě nestály za nic. Byly špatné, byly odfláknuté. Snažily se být exaktní, ale používaly příkladů, které byly skoro správné, ale vždycky na nich byly nějaké mouchy. Definice nebyly přesné. Všechno bylo trochu mnohoznačné - autoři nebyli dost chytří na to, aby chápali, co „přesnost“ znamená. Jen ji předstírali. Vykládali něco, čemu nerozuměli a co bylo v dané chvíli dítěti úplně k ničemu. Psal to někdo, kdo pořádně nevěděl, o čem mluví, takže to bylo vždycky trochu špatně! A jak dobře učit podle knížek napsanými lidmi, kteří pořádně nerozumějí tomu, o čem mluví, to nedovedu pochopit. Nevím proč, ale ty knížky byly mizerné; MIZERNÉ PO VŠECH STRÁNKÁCH! Něco vypadalo na první pohled dobře, a pak mě z toho jímal děs. A takhle to vypadalo se všemi těmi knihami. Vykládaly o věcech, které byly neužitečné, zmatené a matoucí, mnohoznačné a částečně nesprávné.“

„Proč by se měla historie chápat? Historie je snůška jevů, kterým se každý historik snaží vtisknout alespoň trochu řád. Jsem snad jak zločinec Beneš, který chápal politiku a všechny humanitní obory jako vědy přírodovědecké, tj. že v nich platí pevné zákony?“

„Co by leželo více na dlani než příslušné statistiky vždy trochu upravit, aby se lidu vlil optimismus do žil? V extrémním případě by chleba mohl být z otrub, ale všechny křivky by ukazovaly vzhůru, tak jak to má být. Krize ostatně vzniká v zásadě pocitem krize.“

„Bylo to trochu takové abstraktní - tak by jsem to mohl popsat. Proč? - Každý, si představuje, že je to majestát smrti zesnulého krále, a všechno bylo takové neuspořádané. Lebka byla oddělena, rakev prasklá v polovině, visela a do toho byl zapíchnutý královský meč. Trochu prachu, kostí, nějaké malé kousky tkaniny z bývalého královského oděvu.“

„Kromě spisovatelské a novinářské práce jsem také tak trochu tesař, truhlář, instalatér a malíř pokojů. Věděl jsem, že dokud budu mít zdravé ruce a nohy, dokážu se uživit čímkoli.“

„Se středoevropským prostorem to máte těžké. Na jednu stranu se pořád tak trochu cítíme být dědici jisté kulturní tradice, která nás spojovala a utvářela za Rakouska-Uherska. Ale jak to vlastně bylo, to už si nikdo nepamatuje, což ovšem neznamená, že bychom o tom nemohli fantazírovat.“

„Mají identickou DNA. Jsou jako dvojčata, která po narození rozdělili a poslali na opačné břehy oceánu. Mají trochu jiný přízvuk, ale stále jsou to dvojčata - Lancia a Chrysler jsou geneticky svázané.“

„Můj první film SITCOm byl komedie, snažím se do svých filmů propašovat trochu toho komična, baví mě míchat žánry, nedržet se striktně jednoho. I v Profesionální manželce, i když je uváděná jako komedie, najdete trochu vážnější místa. Rád si hraju, a nechci opakovat donekonečna jen jednu věc.“

„…kdyby byl Bach znal Mozarta, byl by řekl: „Ach, jste úžasný člověk…ale váš kontrapunkt potřebuje ještě trochu vyleštit…““

„Larssonovo Švédsko nemá nic společného se Švédskem, tak jak ho znám já. Když ale začnete rýt trochu hlouběji, začne se to dříve nebo později zatemňovat. Bez ohledu na to, v které půdě nebo zemi ryjete.“

„Náš svět je trochu "přesunutý": metrosexuální kluci rozhodují, v jakém obleku musím chodit. Ale nestojí to za dramatizovaní.“

„Když se tím zabýváte dýl, potom si začnete kompozici měnit podle svýho. Ovšem vzhůru nohama to zase postavit nemůžete, to by bylo trochu zoufalý. A vyšlo by to špatně.“

„Proč vřídlo vyschne tak záhy, když prahnu po troše vláhy?“

„Heleďte, kompozice, to je jako kdybyste čet knihu, a když ji budete číst s velkejma pauzama, tak vždycky ten celek bude rozházenej. Tak je to i s kompozicí! Jakmile se do toho pustíte, tak musíte pořád tak trochu navazovat. Když to odložíte, tak najednou to, co se vám líbilo, se vám už líbit nebude!“

„Vy sice můžete tak trochu vytušit, že tahle kompozice sice nebude tak akorát, podle foršriftu, ale vono to třeba dělá celek. To se vám stane, když se tím budete dýl zabejvat. Pochopitelně.“

„Ženy v sobě určitě mají něco speciálního. Zatímco italská kultura je patriarchální, sardská kultura není sice matriarchální, ale je matkocentrická. Je to trochu odlišné v tom smyslu, že se celá společnost organizuje kolem jedné ženské schopnosti, kterou je dávat věcem smysl. To neznamená, že ženy vládnou, ale že ženy vysvětlují.“

„Pokaždé, když si myslím, že jsem vytvořil něco alespoň trochu originálního, zjistím, že to dělal už Blek Le Rat. Jenže on to dělal o dvacet let dřív než já.“

„(O natáčení reklam) Už mě nebaví. Točil jsem je pět let v kuse, protože to byly rychlé peníze. Měl jsem hodně kšeftů, ale teď už jsem z toho trochu vypadl. Mám rád reklamy, které jsou příběhové, naučil jsem se na nich takovou filmovou zkratku a díky nim jsem si mohl koupit byt.“

„…. nesouhlasím s tím, co si někdy ve stáří myslí jiní spisovatelé, a sice že jsme poslední generace skutečných spisovatelů, jelikož vedle nás píší už jen děti… Ale mladé spisovatele číst musíme. Je třeba je v jejich činnosti podpořit. To je vlastně důležitý úkol již zavedených spisovatelů: podpořit mladé a vytvořit si následovníky, přestože to znamená, že člověk tím pádem musí sám sebe trochu upozadit.“

„Zajímavá postava, dokonce trochu tajemná.“

„Trochu dobrosrdečné chytrosti docílí v politice více než mnoho nepoctivého umění.“

„To tak prostě u divadla je, vždycky jsi trochu loutka. A někdo má víc štěstí a někdo míň na to, jestli ho ve správné životní situaci potkají role, které souzní s tím, co právě prožívá.“

„Kromě své výšky a křivých nohou vypadal trochu jako Napoleon.“

„Vždycky jsem psal z dětského úhlu pohledu, ale najednou já sám mám dítě, takže dítě se stává někým jiným, tím druhým. Vždycky jsem říkával, že dětem rozumím, protože já sám jsem takový, ale teď když mám sám doma dítě, začínám chápat, že jim nerozumím ani trochu.“

„Pro mě poezie existovala a stále existuje mimo jakoukoli politiku. Poezie pro mě jsou snové krajiny a jiné stavy vědomí. Já jsem vlastně vždycky byl trochu mimo a nikdo nevěděl, kam mě zařadit.“

„Vakuum je trochu lepší peklo než cokoliv z té látky, kterou je příroda nahradila.“

„Lidé, kteří špatně spí, působí tak trochu podezřele:co vlastně dělají? Činí noc přítomnou.“