Citáty na téma výlučnost

Sbírka citátů na téma výlučnost, život, láska, svět.

Citáty na téma výlučnost

„Devět desetin našeho štěstí spočívá výlučně ve zdraví. S ním se stává všechno zdrojem požitku. Naproti tomu bez něho není žádný vnější statek, ať je jakéhokoliv druhu, uchopitelný.“

Arthur Schopenhauer (1788–1860) německý filozof

O štěstí, O zdraví

„Politik je krutý, mstivý, sobecký, jeho vysocešlechetná duše necouvne před žádnou nízkostí. Usiluje výlučně o blaho lidu, lidmi však upřímně pohrdá.“

Jean Dutourd (1920–2011) francouzský spisovatel

O duši, O upřímnosti

„Buďme rozumní a přidejme osmý den v týdnu, který bude výlučně určen pro čtení.“

Lena Dunham (1986) americká herečka, scenáristka a filmová tvůrkyně

O čtení

„Mnohé nezbytné dovednosti lze získat výlučně ve škole života.“

Lech Przeczek (1961) český básník a spisovatel

O životě, O škole a vzdělávání

„Vždyť ostatně nic, co nutí k výlučnosti, není správné. Osamocená krása končí ve šklebu, holá spravedlnost nakonec začne utlačovat.“

Albert Camus (1913–1960) francouzský spisovatel a novinář

O spravedlnosti, O kráse

„Pokud příroda učinila alespoň jednu věc méně náchylnou k výlučnému vlastnictví než ty ostatní, pak je to čin schopnosti myslet zvaný myšlenka, kterou může jedinec vlastnit výlučně, dokud si ji nechává pro sebe; ale jakmile je zveřejněna, nutí se do vlastnictví všech, a její příjemce o ni nemůže přijít. Její zvláštní vlastností je též, že nikdo jí nemá méně proto, že ji celou mají i ostatní. Kdo ode mne obdrží myšlenku, obdrží návod, aniž bych já o něj přišel; jako kdo si zapálí svíčku o moji, obdrží světlo, aniž by mě uvrhl do tmy. Aby se myšlenky volně šířily od jednoho člověka ke druhému napříč zeměkoulí, pro morální a vzájemné poučení člověka, a vylepšení jeho podmínek, se zdá být zvláštně a laskavě navrženo přírodou, když myšlenky učinila, stejně jako oheň, rozšiřitelné všude po prostoru, aniž by snížila jejich hustotu v nějakém místě, a, jako vzduch, ve kterém dýcháme, hýbeme se a fyzicky existujeme, neschopné zajetí či výlučného přivlastnění. Vynálezy tedy nemohou být, v povaze věci, být předmětem vlastnictví.“

Thomas Jefferson (1743–1826) 3. prezident Spojených států amerických

O myšlenkách, O přírodě, O volnosti, O světle

„Zavše třeba dělat. Zlé či dobré, ukáže se později. Lituje se výlučně bezčinnosti, nerozhodnosti, váhání. Činů a rozhodnutí, i když někdy přinášejí smutek i žal, nelituje se.“

Andrzej Sapkowski (1948) polský spisovatel fantasy

O rozhodnutí, O smutku, O nerozhodnosti, O zlosti

„Umění lásky je téměř výlučně dílem ženy.“

František Xaver Šalda (1867–1937) český esejista, literární kritik a novinář

O lásce, O ženách, O umění

„Podstata Boží lásky spočívá výlučně v plnění Boží vůle v každé chvíli a všechny pobožnosti mají za cíl pomoci nám splnit Boží vůli.“

Maxmilián Kolbe (1894–1941) polský františkánský mnich

O vůli, O pomoci, O lásce

„A co je to ten duchovní život? Život, to je řada událostí, kde každý okamžik je jako článek řetězce, jako záběr z filmu, na kterém jsou zaznamenány všechny myšlenky a činy člověka. Stává se, že se díváš na dobrý film, který v tobě vyvolává pozitivní dojmy, protože většina jeho záběrů je světlá a jasná. A stává se, že se díváš na jiný film a ten v tobě vyvolává negativní náladu, protože většina jeho záběrů je temná a pochmurná. Takže je důležité, aby film tvého života byl světlý a jasný, aby v něm bylo co možná nejvíce dobrých záběrů. A každý záběr je ten okamžik tady a teď. Kvalita každého záběru tvého životního filmu závisí výlučně na tobě, neboť jsi to ty, kdo činí tvůj život světlým nebo temným svými myšlenkami a činy. Okamžik, který jsi prožil, už nesmažeš, nevystřihneš, a podruhé už se opakovat nebude. Duchovní život to je tehdy, kdy je každý záběr nasycen Dobrotou, Láskou, dobrými úmysly a činy.“

Anastasia Novych ukrajinská spisovatelka

O životě, O myšlenkách, O náladě, O lásce

„Pes rozlišuje přátelskou bytost od nepřátelské výlučně na základě skutečnosti, že jednu zná, a druhou ne.“

Umberto Eco (1932–2016) italský semiotician, esejista, filozof, literární kritik a romanopisec

O psech

„Já však používám určitý filosofický, religionistický a historický materiál výlučně ke znázornění duševních souvislostí. Když například používám pojem Bůh nebo stejně metafyzický pojem energie, pak se tomu nemohu vyhnout, neboť jsou to obrazy, které jsou v lidské duši od počátku. Musím vždy znovu zdůraznit, že ani mravní zákon, ani pojem Bůh, ani jakékoli náboženství nenapadly člověka zvnějšku, jaksi z nebe, ale že to vše má člověk in nuce v sobě a že si to tedy také vytvořil sám ze sebe. Je tudíž naprosto liché si myslet, že k zapuzení těchto strašidel stačí pouhé vysvětlení. Ideje mravního zákona a božství patří k nevykořenitelnému vlastnictví lidské duše. Proto se každá poctivá psychologie, kterou nezaslepilo šosácké osvětářské tmářství, s těmito skutečnostmi musí vyrovnávat. Vysvětlováním ani ironií se jich nezbavíte. Ve fyzice se můžeme obejít bez obrazu Boha, v psychologii je to však zcela určitá veličina, s níž se musí počítat stejně jako s „afektem“, „pudem“, „matkou“ atd. Věčné zaměňování objektu a imaga vede přirozeně k tomu, že ve svém myšlení neumíme rozlišit mezi „Bohem“ a „imagem (obrazem) Boha“, takže se domníváme, že mluvíme o Bohu a že podáváme „teologické“ vysvětlení, když hovoříme o „obrazu Boha“.“

Carl Gustav Jung (1875–1961) švýcarský psychiatr a psychoterapeut, který založil analytickou psychologii

Základní otázky analytické psychologie a psychoterapie v praxi

O náboženství, O bohu, O duši, O zákonech

„Spisovatelé nejsou živi hovězím ani kuřecím masem, ale výlučně chválou.“

Henry De Montherlant (1895–1972) francouzský spisovatel

„Kdybychom se chtěli omezit na to, že budeme pokládat Saint-Exupéryho výlučně za spisovatele angažovaného v nebezpečném povolání a za mistra hrdinského činu, kterým v životě, v díle i ve smrti vskutku byl, pak by Malý princ, tato prostá píseň s melancholií a něhou, byla jen omylem, vybočením, okamžikem pochybností a únavy na vzestupu duše k vrcholům mužné moudrosti - zatímco je pointou patnácti let meditací, postupu ducha směrem k radosti a k umění pojímanému v jeho plnosti.“

Pierre-Henri Simon (1903–1972) francouzský spisovatel

Zdroj: [de Saint-Exupéry, Antoine, 1994, Citadela, Vyšehrad, obálka knihy, čeština, 80-7021-116-4]

O smrti, O radosti, O duši, O umění

„V životě jsem nikdy nikomu nezáviděl, spíš jsem schopen velkého obdivu k výlučnosti a výjimečnosti. Možná je to tím, že mám své kořeny na vesnici. To vesnické klukovství strašně pomáhá nehrát si na důstojnost. Neoblékat si ráno se sakem podobu na celý den, protože stejně nakonec každý pozná, že je to póza. Herec by měl být ve všedním životě svůj, aby mu zbylo dost sil, až se večer rozevře opona.“

Josef Vinklář (1930–2007) český dabér a herec

závěr knihy Pokus o kus pravdy

O životě

„Jakmile se však z určitého Ty stane Ono, jeví se světová šíře vztahu jako ukřivdění světu, jeho výlučnost jako vyloučení vesmíru.“

Martin Buber (1878–1965) židovský existenciální filozof a teolog

Zdroj: Buber, str. 63

O vesmíru, O vztazích, O světě

„Nikdy nebudu někým, kdo píše výlučně o zpěvu ptáků, ačkoliv zpěv ptáků velmi obdivuji, ale ne natolik, abych se stáhl ze světa historie, protože historický svět je také přitažlivý. To co mne doopravdy zajímá, je sepětí historického světa s nehybným světem kosmickým, nebo lépe řečeno pohybujícím se, ale v úplně jiném rytmu. Nikdy nebudu vědět, jak ty dva světy spolu existují: bojují jeden s druhým a doplňují se navzájem - a to rozhodně stojí za úvahu.“

Adam Zagajewski (1945) polský spisovatel

Zdroj: [Novotná, Jarmila, Zagajewski, Adam, iliteratura.cz, 2004-11-03, 2011-02-28, http://www.iliteratura.cz/Clanek/16463/zagajewski-adam]

O nerozhodnosti, O světě, O zpěvu, O ptácích

„Láska musí mít stále před očima to, čím se vyznačuje společný manželský život, totiž oddanost, výlučnost a stálost; a musí se o to zřetelně a upřímně usilovat. Jinak to není láska.“

Karl Barth (1886–1968) švýcarský protestantský teolog

O upřímnosti, O lásce, O životě

„Film by se měl bezpodmínečně vyhnout jakémukoli spojení s historickými, výchovnými, romantickými, morálními či nemorálními, zeměpisnými či dokumentárními prvky. Měl by se stát, krok za krokem, nakonec výhradně kinematografií, to znamená, že by měl užívat výlučně fotogenických prvků.“

Jean Epstein (1897–1953)

Zdroj: Brož, Jaroslav; Oliva, Ljubomír (1963). Film je umění. Praha: Orbis. s.277

„Obraz boha, který vzniká ze spontánního tvůrčího aktu, je živou postavou, bytostí, která existuje ve svém vlastním právu, a proto autonomně stojí proti svému údajnému stvořiteli. Na důkaz této skutečnosti budiž uvedeno, že vztah mezi stvořitelem a stvořeným je dialektický a že člověk, jak zkušenost ukazuje, bývá nezřídka tím osloveným. Právem či neprávem z toho naivní rozum usuzuje na to, že vzniklý útvar existuje o sobě a pro sebe, a má sklon se domnívat, že jej nevytvořil sám, ale že se v něm tento útvar zobrazil - kteroužto možnost nemůže žádná kritika popřít, poněvadž vznik a vývoj tohoto útvaru (postavy) je finálně orientovaný přirozený proces, v němž příčina anticipuje cíl. Protože jde o přirozený jev, zůstává nerozhodnuto, zda je obraz boha vytvářen, nebo zda se tvoří sám. Naivní duch nemůže jinak, než vzít v úvahu jeho samostatnost a prakticky rozvinout jeho dialektickou vztaženost. To se projevuje v tom, že ve všech obtížných nebo nebezpečných situacích se tato účastná přítomnost vzývá za účelem, aby se obtížila nesnesitelně se jevícími těžkostmi a očekávala se od ní pomoc. V psychologické oblasti to znamená, že komplexy, které zatěžují duši, jsou vědomě "přeneseny" na obraz boha, což představuje pozoruhodným způsobem přímý opak aktu potlačení. Při potlačení, respektive vytěsnění jsou komplexy přenechávány nevědomé instanci tím, že člověk preferuje to, aby je zapomněl. U náboženského cvičení má však právě velký dosah to, že si zůstáváme svých potíží, tj. "hříchů" vědomi. Výborným prostředkem k tomu je vzájemné vyznávání hříchů (Jakub 5, 16), které člověku účinně brání, aby se stal nevědomým. Tato opatření směřují k udržení konfliktů ve vědomí, což je také conditio sine qua non psychoterapeutického postupu. Tak jako lékařské ošetření zapojuje osobu lékaře, tak křesťanské cvičení zapojuje Spasitele; neboť, jak se praví, "V něm jsme vykoupeni jeho obětí a naše hříchy jsou nám odpuštěny". On je ten, jenž nás zbavil naší viny a zpětně nás z ní vykoupil; Bůh, jenž stojí nad hříchem, "On hřichu neučinil a v jeho ústech nebyla nalezena lest"; "On, na svém těle vzal naše hříchy' na kříž…" "… tak i Kristus byl jen jednou obětován, aby na sebe vzal hříchy mnohých…" Tento Bůh je charakterizován jako sám bez viny a jako ten, jenž se sám obětuje. Vědomá projekce, ke které směřuje křesťanská výchova, tím přináší dvojnásobné psychické dobrodiní. Za prvé si člověk udržuje vědomí existence konfliktu dvou protikladných tendencí a zabraňuje tím tomu, aby se potlačením, respektive vytěsněním a zapomněním stalo ze známého utrpení neznámé, a tím o to mučivější; a za druhé si člověk ulehčuje břímě tím, že je odevzdává Bohu, který zná všechna řešení. Božská postava je však nejprve psychickým obrazem, komplexem představ archetypické povahy, jež je vírou kladen jako identický s metafyzickým ens. Věda nemá žádnou kompetenci toto kladení posuzovat. Musí se naopak pokoušet provést své vysvětlení bez tohoto hypostazování. Může proto jen konstatovat, že na místo nějakého objektivního člověka nastupuje nějaká zdánlivě subjektivní postava, tj. komplex představ. Tento komplex má, jak ukazuje zkušenost, určitou funkční autonomii a projevuje se jako psychická existence. S ní má co do činění v první řadě psychologická zkušenost, a až potud může být tento zážitek také předmětem vědy. Ta může zjistit jen existenci psychických faktorů, a pokud nepřesahujeme přes tuto mez nějakou vírou, jsme ve všech takzvaných metafyzických otázkách konfrontováni výlučně s psychickými existencemi. Tyto jsou, jak právě odpovídá jejich psychické povaze, nejtěsněji spojeny s individuální osobností, a proto vystaveny všem možným variacím v protikladu k postulátu víry, jejíž stejnotvárnost a stálost je zaručena tradičně a institucionálně.“

Carl Gustav Jung (1875–1961) švýcarský psychiatr a psychoterapeut, který založil analytickou psychologii

Výbor z díla VII. - Symbol a libido

O rozumu, O povaze, O Kristu, O pomoci

„Celý pohyb lidstva, všechno dobré i zlé, pokrok i úpadek, není řízen plánem a inteligencí. Ty jsou jen vnějším lesklým obalem. Ve skutečnosti svět obládá obsah toho balíku. A tím jsou pouze a výlučně emoce a pudy.“

Zdeněk Hanka (1956–2020) český spisovatel

O zlosti, O světě, O inteligenci

„Člověk má mezi tvory výlučné postavení. Člověk je výc než služebník bohů. Nejen že je člověk obdařen stejnou mocí jako bohové ale je jeho pvyností ji využívat ve vytvoření lepšího světa. Člověk je napůl cesty mezi andělem a zvířetem a má velmy zvláštní úlohu. Má tvořit společně s bohem a vytvářet krásná díla tak jako bůh stvořil nás.“

Toft

O andělech, O světě, O cestě, O bohu

„Domnívám se, že během zásahu NATO v Kosovu existuje jeden činitel, o kterém nikdo nemůže pochybovat: nálety, bomby nejsou vyvolány hmotným zájmem. Jejich povaha je výlučně humanitární.“

Richard Falbr

Zdroj: Rozhovor http://www.lemonde.fr/cgi-bin/ACHATS/acheter.cgi?offre=ARCHIVES&type_item=ART_ARCH_30J&objet_id=20689 pro francouzský deník Le Monde, 29.dubna 1999 (viz též článek Humanitarian bombing http://en.wikipedia.org/wiki/Humanitarian_bombing na anglické wikipedii)

O povaze

„K filmu Mazací hlava mě inspirovala výlučně zkušenost, kterou jsem v tomto městě udělal. Filadelfie bylo zkorumpované, rozpadlé, temné město, protkané strachem.“

David Lynch (1946) americký filmař, televizní režisér, výtvarník, hudebník a příležitostný herec

Zdroj: [Toteberg, Michael, 2005, Lexikon světového filmu, Orpheus, Praha-Litvínov, 1, 261, 80-903310-7-6]

O strachu

Václav Havel (1936–2011) disident, dramatik, esejista a prezident České republiky

Zdroj: Smyšlený citát viz https://manipulatori.cz/vymysleny-citat-o-humanitarnim-bombardovani-vs-pravda-milose-zemana-svolil-s-prelety-vojenskych-letadel-v-ramci-bombardovani-jugoslavie/

O povaze

„Neupisovat se žádné filozofické škole, žádnou vyslovitelnou pravdu nepovažovat za výlučnou a jedinou, být pánem svých myšlenek; učit se účinně ze všeho minulého, naslouchat současníkům, být otevřen všem možnostem.“

Karl Jaspers (1883–1969) německý psychiatr a filozof

Zdroj: HASSAN, Steven. Jak čelit psychické manipulaci zhoubných kultů (původním názvem: Combatting cult mind control). Překlad Jan Čulík. 1. vyd. Brno: Nakladatelství Tomáše Janečka, 1994. 286 s. Dostupné online http://ndk.cz/uuid/uuid:bd5f9cd0-e2fd-11e3-b2fc-001018b5eb5c. ISBN 80-85880-03-2. s. 11. (česky)

O myšlenkách, O minulosti, O škole a vzdělávání, O pravdě

„Povstání je výlučným právem lidu a občanů. Každý cizinec, každý člověk oděný veřejnou mocí, je stavěn mimo zákon, pokud jej navrhne, a musí být usmrcen jako uzurpátor svrchovanosti a jako zájemce o vyvolávání nepokojů za účelem páchání zla nebo okrádání sebe sama. Povstání, k nimž dochází za despotismu, jsou vždy spásná. Ta, která vypuknou ve svobodném státě, jsou někdy nebezpečná pro samotnou svobodu, protože vzpoura si uzurpuje její vznešené záminky a její posvátné jméno. Vzpoury ve svobodných státech zanechávají dlouhé a bolestivé rány, které krvácejí celé století.“

Louis Antoine de Saint-Just (1767–1794) vojenský a politický vůdce

O zlu, O svobodě, O zákonech

„Bratrství nemůže být z definice výlučné, omezené na vlastní skupinu nebo komunitu, ale musí zahrnovat všechny.“

Miguel Ángel Ayuso Guixot (1952) španělský římskokatolický kněz a biskup

Zdroj: V Abú Zabí byl slavnostně otevřen Dům abrahámovské rodiny, vaticannews, 21. února 2023 https://www.vaticannews.va/cs/svet/news/2023-02/v-abu-zabi-byl-slavnostne-otevren-dum-abrahamovske-rodiny.html