Citáty na téma člověk

strana 36

„Člověk nikdy neví, co může způsobit slovo – někdy vůbec nic, a někdy úplně všechno.“

„Člověk se odváží dělat jen to, čemu věří - proto je víra tak důležitá.“

„S hříchem vstoupila do světa ošklivost, ale kající se člověk ji vkusně nazdobil.“

„Moudrý se smrti nebojí. Proč se člověk za rozbřesku tak málo stará o svíčku, která zhasíná?“

„Toto je zdroj veškerého lidského trápení: když člověk vidí jako stálé něco, co je ve své podstatě pomíjivé.“

„Řecký filozof Herakleitos byl přesvědčen, že světu rozumí jen jeden člověk – on sám. A ti ostatní jsou pouzí babralové. Takových herakleitů dneska máme, jako když naseje.“

„Když člověk maluje, je nutné na všechno zapomenout… a s radostí v srdci se tomu oddat.“

„Člověk může být zbožný, a přitom nic necítit. Může se modlit, aby cítil silněji, ale hraje tu roli i nadání.“

„Zenit I slunce vychází a zapadá. To jen člověk by chtěl být v zenitu stále.“

„Vybavenost dobrá Pět smyslů má člověk na to, aby poznal nesmyslnost.“

„Symbióza člověk - pes: jediní živočichové, kteří se dokáží lísat.“

„Proč z hlíny? Člověk měl být udělán z nerezavějící oceli.“

„Člověk upřímný je i lehkověrný.“

„Jako malíř marín byl nepřekonatelný. Před jeho obrazy člověk cítil mořskou nemoc.“

„K tomu, aby si člověk neprotiřečil, potřebuje pevné zásady, anebo skvělou paměť.“

„Ve tmě se člověk mimoděk opře i o špatnou myšlenku.“

„Člověk musí trpět, chce-li zjistit, co je to úleva.“

„Byl tak špatně oblečen, unaven a tak pohublý, až jsem si jist, že to byl čestný člověk.“

„Člověk zřídkakdy mívá peníze i osobnost.“

„Člověk se rozhodl přechovávat své city v srdci, tedy v tom nejchoulostivějším orgánu.“

„Bylo by možno se domnívat, že poctivý člověk je zloděj, který nikdy nic neukradl.“

„Takový je člověk. Nemá k tomu důvod, a přesto žije.“

„Konečně jeden člověk se smyslem pro zodpovědnost. Vrhá kámen kolmo vzhůru.“

„Člověk si našel mnohé přátele v řadách zvířat, zpravidla těch nepoživatelných.“

„Ne, že bych nevěru obhajoval, ale v přírodě to tak chodí. Máme to v genech. Monogamie je umělá věc, kterou si vymyslel člověk jen a jen kvůli udržení svého majetku.“

„Aliho nemůže člověk vzít v pět hodin ráno na ryby, protože pak by celý den prokecal.“

„Člověk potřebuje člověka, aby se stal člověkem.“

„A zahoď přežilou tu věc, že člověk s duchem holubičím je pravý muž a vlastenec.“

„Každý věk má svou krásu, pokud o tom člověk ví. Jaroslav Seifert říkával, že máj bývá někdy studený, ale září teplé a krásné.“

„Největší duševní vyšinutí je věřit ve věc proto, že si člověk přeje, aby byla.“

„Člověk je jenom počátek, náčrt k něčemu dokonalejšímu.“

„Člověk dostal dar řeči, aby mohl zatajit, co si myslí.“

„Člověk má tak velké povinnosti, jak velký je jeho duch.“

„Má-li člověk smysl pro slovo a začne-li je chápat jako materiál, který lze všemožně modelovat a zároveň cítit jeho vůni, válet je po jazyku jako staré víno a vychutnávat z něj závany času, hravosti a vtipu, pak mu staré lesácké mapy řeknou mnohem víc než mnohé někdejší turistické příručky.“

„Člověk se nesmí bát obklopit se lidmi, kteří jsou vzdělanější než je on sám. Chce to najít člověka, který je v daném tématu na úrovni, prostě odborníka.“

„Člověk, který za něco stojí, neustále za něčím jde.“

„Říká se, že chybami se člověk učí. Jenže lidstvo je nepoučitelné.“

„Touha po seberealizaci je součástí života. Člověk potřebuje vidět nebo alespoň cítit před sebou směřování své existence někam. U převážné většiny z nás pravděpodobně už od dětství stojí za naším snažením a chováním touha dosáhnout aspoň trochu výrazného a osobitého statusu mezi ostatními lidmi. čím silnější je tato snaha, čím větší je ctižádost člověka, tím širší okruh společnosti se snaží zaujmout k uznání své osobnosti.“

„Kvantitou ohlasu, odborného i neodborného, se hodnotí člověk a jeho dílo.“

„Zbožňuji lásku. Její sílu, něhu, nedočkavost, její závrať, porozumění, vášnivost, náročnost, tajemnost. I pro její hrůzy – pro ten pocit štěstí, že se člověk aspoň na chvíli stane vyvoleným středem něčí pozornosti.“

„Člověk si sedá na židli, která jej netlačí a stejně tak si vybírá myšlenky.“

„Čas je řekou, kterou by člověk tuze rád splavnil oběma směry.“

„Špatný člověk nemůže namalovati dobrého obrazu.“

„V umění nakonec člověk je tvůrcem, který určuje bytí obrazu, jeho charakter a prostředky výrazu. Nezaměňujme přírodu s uměleckým dílem. Milovati přírodu a dělati obrazy jsou dvě různé věci. Neděláme podobu světa, spíše oslavu a podobenství jeho. Pokora před přírodou je jistě klad, ale při malování nesmí být člověk pasivní. Na obraze nesmí být tupý opis, nesmí to být dílo člověka, který trpně přírodu přejímá a opisuje.“

„Pokud má člověk stoprocentně silnou psychiku, dokáže mnohdy hravě zvládnout své problémy i nemoci.“

„Mnohem nepříjemnější pro mne mělo následky, že snažil jsem se smířiti české esperantisty. Byla tu Unie, která byla seskupena kolem esperantisty K. a pak Associe družící se k esperantistovi B. Já snažil se poznati, u koho je pravda, žádal jsem letákem všechny čelné esperantisty, aby mi sdělili, proč je ten svár. Dostal jsem velký počet dopisů, jichž uveřejněním vyšlo na jevo, že pan K., jinak velmi bystrý člověk, si hraje na diktátora v Unii, odkud dává vylučovati všechny lidi jemu nepohodlné. Přímo mne urazilo, když byl vyloučen i čestný člen a zakladatel esperanta u nás, Theodor Čejka, učitel z Bystřice pod Hostýnem. Rázně jsem se ho ujal a o výsledku své ankety jsem referoval v Praze ve zvláštní schůzi, k níž byli pozváni četní esperantisté. To mi vyneslo zvolení za předsedu Associe, ale zároveň tolik nesnází a pronásledování od stoupenců pana K. mi to způsobilo, že jsem se po roce předsednictví vzdal a nechtěje si ještě více překážek v cestu klásti, než jsem jich již měl, stykům s českými esperantisty jsem se raději vyhýbal, ač mi to bylo vždy líto. Ale mé zkušenosti byly příliš smutné.“

„„Podívejte se na mě, jestli jsem přišel jako od táboráku, nebo jako člověk, jehož oblečení má nějakou hodnotu. To oblečení něco stojí – boty, šaty, košile. (…) Rozhodně o mně se nedá říct, že bych chodil oblečený jak od táboráku. (…) Já vydělávám měsíčně 77 400 korun a nějaké drobné. (…) Já žiji se slečnou Kováčovou a ta má také peníze, a ve dvou se to lépe táhne. (…) Rozdíl mezi 930 a 190 tisíci je 740 tisíc korun. Dámy a pánové, nechci se vás dotknout – kdo z vás to má?“Paroubkova tisková konference, počátek října 2007, na základě vyhlášené sbírky Blesku na J. Paroubka, sestříháno v pořadu České televize 168 hodin,“

„Davos jistě nic z těchto věcí definitivně nevyřešil, ale jasná a ostrá výměna názorů velmi důležité skupiny lidí je v každém případě přínosem. Přínosem je i nezbytné vzájemné naslouchání si, stejně jako objevování nových tváří, nových osobností světové politiky, byznysu, vědy a kultury. Člověk si rád popovídá se „starými“ davoskými známými – namátkou zmíním Šimona Pereze z Izraele, polského prezidenta Kwasniewského, amerického ministra financí L. Summerse, Grigorije Javlinského z Ruska, loňského nositele Nobelovy ceny za ekonomii prof. Mundella či mexického guvernéra centrální banky Ortize, ale i s neúnavným a nestárnoucím panem Baťou – a uvidí Umberto Eca a Billa Gatese.“

„Jako člověk, když má díru v sukni, ne hned ji zavrže, ale opravuje ji vždy pomalu, dokudž vidí, že můž býti opravena. Tak i Pán ne ihned zavrže hříšníka, ale častokrát navštěvuje a očekává. Ale když je vidí, že nemohou být ztrestáni, opustí je a zavrže, jakož učinil to Izraelským, když je chtěl shromážditi.“

„Ten příběh je velmi smutný. A jsou i úplně jiné smutné příběhy, kolik lidí skočí v létě do vody, neznaje terén, a jsou potom na vozíku. Kolik lidí si koupí řetězovou pilu, aniž je jakkoli poučeno. Ale to s tím velmi souvisí. Souvisí to s tím, že pokud je člověk svéprávný, tak musí bejt taky zodpovědný. A musí vědět, že když to udělá, tak mu nikdo nepomůže.Celý tento systém je založen na tom, že vlastně sociální dávky putují od státu do těch heren a vlatně ty herny na nich vydělávají. […] Ano, já se tomu bráním, já se bráním tady tomu velkému oku, já nejsem přítel sbírání těchto údajů. […] Já jsem prostě z principu proti, aby se svoboda omezovala. A tady někdo se tváří, že on ví všechno nejlépe. Člověk je především za svůj život zodpovědný sám. Každý, každý je za svůj život zodpovědný sám. Jenom některé výjimečné případy vyžadují (nedořeknuto do konce). Jestli někdo si vydělá peníze a rozhodl se je prohrát ve sportce, tak je to přece jeho problém. […] Ale přece paní Nováková když jde žádat o ty dávky, tak podepíše čestné prohlášení, protože je závislá na státu a ne na sobě, že nebude hrát. A když bude přistižena, že hraje, tak jí ta dávka bude odebrána.“

„Když tato cena před sedmi lety vznikala, její tvůrci chtěli, aby byla něco jako anglická cena Bookera - tedy prestižní, mediálně dobře udělaná a propagovaná. A také financovaná. To není jako například Zlaté pero v Sochačevu, kde člověk maximálně dostane diplom a kytku. 100 000 zlotých jsou konkrétní peníze, a to lidi motivuje. A je to dobře. Nejdříve 20 nominací, potom sedm finalistů a nakonec finále, které celé přenáší TV. Výsledkem je, že i ti, kteří se o literaturu vůbec nezajímají, oceněné knížky kupují.“

„Jako člověk mladé rostlinky zprvu ochraňuje a ohrazuje je ploty a ostříhá je od poškození, ale poté, co vyrostou, tyto věci odstraní a vystaví rostliny větru a počasí, tak se Bůh stará o své děti nejprve podpěrami vnitřního utěšování, ale poté je vystavuje bouřím a větrům, neboť jsou již lépe schopni je snášet. Ať si tedy nikdo nemyslí, že je lepší, když je soužení zproštěn více než jiní; je to proto, že ho Bůh neshledává schopným snést něco těžšího.“

„Já umím dost dobře dát i jinak než slovy najevo, co si o dotyčném myslím, ale v poslední době už se krotím. Člověk se holt i na zjevně blbé výroky musí naučit nereagovat. Zpravodajství znamená předkládat fakta, ale nekomentovat – ani zvednutým obočím.“

„Michel Houellebecq je geniální provokatér, mystifikátor, vizionář, rušitel, komplikovaný člověk. Smysl jeho umění je dráždit. A je také příznivcem pravice a socialisté ho štvou. -- Arnaud Desplechin“

„Film Všichni dobří rodáci pro mne znamenal úplné zemětřesení. V okamžiku, kdy jsem ho v roce 1989 poprvé uviděl, se mi vybavila v poetické nadsázce vyobrazená celá ta hrůza, která se stala s českým a moravským venkovem během násilné kolektivizace. Jako člověk, který neprožil padesátá léta, jsem si uvědomil, co znamenal stalinismus.“

„Člověk může z celého srdce a upřímně věřit v cokoli: v psychické schopnosti, křesťanskou věrouku, nebo, jak ironicky podotkl Bertrand Russell, ve skutečnost, že na oběžné dráze kolem Země se pohybuje čajová konvice. Kterékoli z těchto věcí bych mohl věřit s bezvýhradním přesvědčením. Jenže moje přesvěčení jim nedodá pravdivosti.“

„… člověk lehkovážné povahy, který má rád děvčata a rád pije a jako kněz není pobůžnůstkářský. S komunisty v Českých Budějovicích úzce spolupracuje. V soukromí rád hovoří o děvčatech. Umí několik řečí, měl poměr se strážníkovou manželkou, za což byl přeložen na venkov. - komunistický agent nasazený na Plojhara (hlášení z předúnorového období“

„Jsem pevně přesvědčen, že člověk neodpovídá za své vlastní chování víc než nevzdělaný Indián. Tento Indián má však malou přednost v tom, že se dokonce ani nepovažuje za svobodného.“

„Nechci rovnat básníky podle velikosti. A zvlášť v Magorově případě se mi ani nechce zůstat u toho, že byl básník. On byl především osobnost, člověk, který měl dar: spojovat lidi, vytvářet a tmelit komunitu. Byl nekonformní, bezprostřední a vnitřně svobodný. Byl nefalšovaným rabiátem, ale spolu s tím si uměl podržet i něhu. Přirozeně nepokorný – zároveň ctil pokoru a toužil po ní. Nedovedu si představit nikoho jiného, kdo by si mohl dovolit všem bez rozdílu tykat. Nebo recitovat básně své či cizí kdekoli a pro kohokoli, na ulici, v hospodě, v tom nejzazším koutě.“

„Michel Houellebecq je geniální provokatér, mystifikátor, vizionář, rušitel, komplikovaný člověk. Smysl jeho umění je dráždit. A je také příznivcem pravice a so cialisté ho štvou.“

„Kdo vyráží do přírody, zažívá neurčitý pocit vznešenosti. Kde v jiných kulturách a časech člověk spíše chodil, plahočil se či plížil, tam se západní člověk od dob romantismu prochází. Nevláčí s sebou plody, dřevo nebo usmrcená zvířata, ale Rousseaua, Schuberta, Wackenrodera, Wordsworthe a Caspara Davida Friedricha.“

„Odešel jeden z posledních příslušníků generace nezasažené moderními komerčními tlaky, které k naší době už patří zcela automaticky. Člověk nekompromisně opravdových uměleckých názorů a stejně opravdových a pevných lidských postojů, týkajících se práce i rodinného života.“

„Vždy je tu ten tlak, který člověk vyvíjí sám na sebe, aby odvedl dobrou práci, aby se nové skladby skutečně dostaly k posluchačům a aby vše dopadlo co možná nejlépe. Na druhou stranu si vždy říkám, že jsem spolu se Spice Girls měla neuvěřitelné štěstí a obecně celá má kariéra byla překrásná, takže to beru s nadhledem. Samozřejmě bych byla ráda, kdyby se má sólová alba setkala s velkým úspěchem, ale vždy je pro mě přednější, abych s nahrávkou byla spokojená já sama a hlavně mí fanoušci.“

„Stále si s pohnutím připomínám smrt radistky, mladé dívky Hadassy Lipšicové. Jela v jednom z polopásových vozidel, lehkém obrněném voze, který pocházel z druhé světové války, a který byl už tehdy primitivní. Byla ve spojení s námi na velitelství, když ji zasáhli – a hovořila s námi, stále slaběji a slaběji, až do chvíle, kdy zemřela. Jako štábní důstojník, jako člověk, který plánuje bitvy, nevidíte smrt, když k ní dochází. Slyšíte hluk a vidíte plameny. Vidíte smrt teprve potom, když jsou sbírány mrtvoly. Nikdy jsem si nebyl jistý, co je pro velitele horší, zda vidět kolem sebe padat lidi v průběhu akce, nebo pozorovat studená těla v klidu po boji a znát hrdinské oběti, které ti lidé vykonali na velitelův pokyn. Předpokládám, že odpověď zní, že obě možnosti jsou stejně hrozné a náročné.“

„Není věku ni způsobu života, v němž by člověk z bohatého pokladu starých klassiků okrasy a poučení a milé zábavy dobývati nemohl; milliony těch, kteří před námi žili, z nich se učili, milliony přítomných z nich těží, a milliony našich potomků jimi vzděláváni budou. Kdykoli a kdekoli humanní vzdělanost kořínky zapouštěti začala, vždy a všudy bylo to studium humanistické, jemuž za zárodky své děkovati měla.“

„Volby jsou vždycky tak trochu hazardní hrou, jako dáma nebo vrchcáby, s lehkým morálním nádechem, je to hra s dobrem a zlem, která klade otázky po morálce, a určitá sázka tuto hru přirozeně doprovázíPovaha voličů není v sázce. Odevzdávám svůj hlas, jak považuji za správné, ale nejsem příliš znepokojen tím, zda li moje pravda převáží. Závaznost rozhodnosti většiny proto nikdy nesahá za hranice účelnosti. Volit pravdu ještě neznamená pro tuto pravdu něco udělat. … Moudrý člověk ale nemůže ponechat pravdu v rukou náhody, nebo doufat, že se pravda uplatní prostřednictvím vlády většiny. V činech mas je jenom málo mravnosti… Urychlit zrušení otroctví mohou jenom hlasy lidí, kteří touto volbou chtějí potvrdit svou vlastní svobodu.“

„Tone Pavček byl člověk, kterého byste měli respektovat a mít rádi. Nejen pro jeho dovednosti, ale i lidskou šířku, teplo a bezúhonnost, které vycházely z jeho práci a života. On byl velký básník, skvělý překladatel, výjimečná osobnost slovinské kultury a vřelý, příjemný člověk. Vždycky věděl, jak najít správné slovo, byl schopen naslouchat, pochopit ducha doby a měl odvahu a moudrost veřejně vyjádřit to, o čen mnozí jen snili.“

„Myslím si, že je velmi důležité to, že Jostein Gaarder jako známý člověk v norské společnosti a jako mezinárodně uznávaný autor je ochoten vzít na sebe břemeno ve jménu svobody projevu: vykročit a kritizovat citlivé problémy týkající se izraelsko-libanonské války.“

„Papež František je člověk, který bude velmi milován a přinese mnoho dobra celému světu. Byl mým pacientem a před lety jsem ho musel operovat. Jeho přísná chudoba je zřejmým rysem jeho osobnosti. Aniž bych chtěl chudobu vyvyšovat, myslím, že je naší povinností pomáhat chudším lidem. Musíme také nenávidět chudobu, která vtahuje do bídy a odnímá možnost důstojného života. Jde spíše o to, abychom vytvářeli bohatství a rovně je dělili. Církev nemá být bohatá a vystavovat bohatství na odiv, musí však mít zdroje, které jí umožní účinně vykonávat její poslání. Musíme se všichni radovat, že novým papežem naší církve bude člověk natolik dobrý a inteligentní.“

„Dovedl vybičovat ovzduší do hysterie. Člověk se v jeho přítomnosti stále chvěl. Po natáčení jsem spěchávala domů a honem do vany, abych ze sebe spláchla pocit té pekelné atmosféry.“

„Příjde-li člověk ráno z tmavé ložnice do obývacího pokoje, vidí například všechno v namodralém světle. I nejtemnější stíny jsou projasněny. Po chvíli si zvykne na světlo, stíny se stanou hlubšími a člověk vidí vše ostřeji. Chce-li nyní namalovat takovou náladu, právě to, co ho uchvátilo, tuto modrou, jasnou ranní náladu, pak nemůže pouze sedět a zírat na každý předmět a všechno namalovat „tak jak to vidí“, musí malovat „tak, jak to má být“, jak to vypadalo, když ho motiv uchvátil. A jestliže člověk neumí malovat zpaměti, ale potřebuje modely, pak to prostě špatné dopadne.“

„Nevím, jestli jsem již zmínila, že se ze mne stala sionistka. (…) Znamená to pro mne, že teď vědomě a silně cítím, že jsem židovka a jsem na to hrdá. Mým hlavním cílem je odejít do Palestiny a pracovat tam. (…) Člověk potřebuje v něco věřit, potřebuje cítit, že má jeho život smysl, a že je na tomto světě potřebný. Pro mne toto vše ztělesňuje sionismus. (…) Jsem přesvědčena, že sionismus je židovským řešením našich problémů, a že vynikající práce, prováděná v Palestině, nepřijde v niveč.“

„Pokaždé, když nám Antoine přinesl nějaký článek pro Paris-Soir, bylo opravdovou hádankou, jak ho předat do sazárny. Člověk se ho nemohl zbavit. Seděl v redakci až do půlnoci a neustále měnil pořádek vět, tu a tam vypustil řádku nebo slovo a působil kolem sebe absolutní zmatek.“

„Víte, já si myslím, že jedno z největších životních štěstí je dělat práci, kterou má člověk jako koníčka. Pro mě je každé natáčení dobrodružstvím. Výsledek je vždy hodně v mlze a člověk postupně prochází džunglí, než se nakonec dostane ke kýženému světlu. Má práce je ale také hodně zábavná a člověk se seznámí se spoustou lidí různých profesí, které by jinak nepotkal. Popravdě, je asi málo profesí, se kterými jsem se v životě nesetkal.“

„Dospěl jsem k tomu, že čím větší riziko člověk podstupuje, tím méně se může opřít o naše praktické bezpečnostní systémy. A tím více hledá oporu v něčem, co ho přesahuje. Tak jsem se dobral ke koncepci transcendentálního zajištění bezpečnosti.“

„Zaorálka se spoustou jeho hysterických projevů sleduji dlouho. Tento člověk se bohužel vyjadřuje také ke geopolitickému směřování země a ovlivňuje ho. Pro mě je ale symbolem 70. a 80. let, stejně jako místa, z něhož vyšel jako absolvent oboru marxisticko-leninské filozofie.“

„Člověk by se měl nejraději oblékati tak jednoduše, aby se sám mohl odíti potmě a měl by žíti po všech stránkách tak samostatně a pohotově, aby, kdyby se města zmocnil nepřítel, mohl jako starý filosof vyjíti z brány bez bázně s prázdnýma rukama.“

„Ten člověk si dal práci, aby odhalil mé chyby: protože služba, kterou mi tím prokázal, není právě nejpříjemnější, mohu jaksi uplatňovat nárok na náhradu škody. Nepožaduju žádné větší zadostiučinění, než aby teď sám vytiskl něco ze svých vlastních prací.“

„Colin je pravděpodobně nejmilejší člověk na světě. Je neuvěřitelný profesionál, vždycky je na place včas, má skvělou fyzičku a nádherné tělo, je úžasný herec i brilantní otec, nemohu o něm říct nic jiného než to nej, prostě ho miluju.“

„Byl nejneúnavnějším člověkem mé doby, měl vadu na jednom oku, bylo to na levém, a tak když psal, vždy si před ním držel ruku. Brýlí nikdy nepoužíval… Pan Hollar byl člověk velmi vášnivý, snadno podléhal dojetí. Často mi říkal, že je nesvůj, když nepracuje. Byl velmi střídmý…“

„Snad vás bude zajímat, k jakému stylu mě Bonnat (můj učitel) pobízel. Řekl mi:, Vaše malba vůbec není špatná, ta je znamenitá, naprosto ne špatná, zato vaše kresba je úplně a naprosto odporná’. Ale člověk musí vzít odvahu do hrsti a začít znovu a jít kupředu, drobečku…“

„Řekl bych, že moje celková bilance je pozitivní. Samozřejmě se ale během dlouhého funkčního období, jako je to moje, nepodaří všechno, na co člověk sáhne. Samozřejmě není žádné tajemství, že během mé více než třináctileté vlády došlo k opakovaným odkladům otevření letiště BER. Nebylo to nic jednoduchého a v posledních letech mě to velmi zaměstnávalo. A samozřejmě bych velmi rád řekl, že už je všechno hotovo, jenže tak snadné to bohužel není.“

„Obchod na korze není zrovna ideální dílo pro heroický odkaz. Jsme zde svědky fanatismu bez vlastního názoru. Je přirozené zapadnout a patřit někam, pokud již je třeba rozhodnout se. Tehdy člověk přestane poslouchat sebe, instinkt a připojí se ke stádu. Tonda Brtko poslouchal sebe, své svědomí a ocitl se sám. Jen my víme, když sledujeme jeho příběh, že se rozhodl správně. A to je odkaz …“

„Z pohledu vlády USA, cítíme velmi silně, že věci a újma, které tento člověk učinil maďarským občanům, kteří shodou okolností byli Židé, nelze ignorovat, a postavit tu sochu se zdá nepochopitelné.“

„Život začíná tím, že je všechna požadovaná a dostatečná informace zkombinována tak, aby povstalo nové bytí. To vzniká přesně tehdy, když všechna potřebná informace přinesená spermií se spojí s informací přinesenou vajíčkem. Pokud spermie pronikne do vajíčka, povstává nová bytost. Ne teoretický člověk, ale už bytost, kterou budeme později nazývat Petr, Pavel nebo Marie.“

„Civilizace vznikla pomalým procesem sublimace vášní, a ne jejich „osvobozením“. Pudy jsou určeny k sublimaci, k níž se člověk dopracovává z donucení.“

„Člověk typu pana Bátory by u nás na podobný post nebyl ani jmenován. To je jako by se Jean-Marie Le Pen stal ministrem školství, to by byla revoluce.“

„Zadarmo má člověk dělat věci, pro který je sám nadšenej, a ne podporovat bez peněz nadšení jiných. Ale z čeho má člověk žít? Vyjde mi knížka jednou za x let, dostanu za ni deset nebo dvacet tisíc, což je dneska, jak když plivne. Když někde čtu, dostanu tisíc nebo dva. Žiju dneska z tohohle a z podpory přátel, bez té by se to přežít nedalo.“

„I když si člověk ledacos nadrobil sám svou chytrostí, jakmile se vrátí do Otcova náručí a znovu mu upřímně řekne, že chce plnit jen a jen Jeho vůli, tak je zase všechno v pořádku. Otec má pro nás vždycky krásný plán, třebas i v rámci našeho původního zpackání. Tak žádný strach!“

„Popularita s sebou pochopitelně přináší určitý tlak a člověk se musí chovat trochu jinak. Ale to je dobře. Divadelní hry potřebují být uváděny, čteny, potřebují konfrontaci s různorodým publikem a vyvolávat kontroverzní reakce. A to je možné jedině, když má člověk určitý stupeň věhlasu.“

„Člověk musí mít nesmírný talent, aby se stalinismem protloukl bez úhony. Nemyslím si, že jsem byl tenkrát dost vyspělý. Možná bych se jako spisovatel úplně znemožnil. Koneckonců to ustál jen nadaný spisovatel Dag Solstad.“

„On byl barokní člověk, světa znalý, nosil krásné obleky a boty na míru. Mluvil několika jazyky a hodně četl. Vzpomínám si na jednu příhodu z roku 1968. Měl tehdy hodně práce a nemohl se zúčastnit setkání skupiny Bilderberg, však víte, důležitých a vlivných lidí. A tak tam místo sebe poslal mě, obyčejného novináře z Financial Times. To něco vypovídá o jeho velkorysosti. Pro mě to byla osobnost století.“

„Člověk je již jako plod v lůně matčině a pak po celý život vystaven proudu podnětů, vlastně doteků. Dotek nemusí být tělesný. Existují také doteky historie. Máme pocit, že to, co minulo, už je pryč, už se nás nedotýká, už to odešlo. Ale není tomu tak. Ono to žije dál. Žije to v atmosféře způsobem, který na nás působí nejen před naše smysly, že o tom slyšíme mluvit, že o tom čteme, ale o ono to působí i cestami mimosmyslovými, je to v ovzduší.“

„Nikdy jsem tím ale nemínil to, co puristé dohnali ad absurdum, že je potřeba ornament systematicky a důkladně odstranit. Pouze tam, kde zásluhou dobové podmíněnosti zmizel, už ho nelze znovu aplikovat. Jako se člověk nikdy nevrátí k tetování vlastní tváře.“

„Attlee je okouzlující a inteligentní člověk, ale jako veřejný mluvčí je ve srovnání s Winstonem, jako obecní houslista přicházející po Paganinim.“

„Jednou jsem naslouchal dvěma starším ženám v čekárně. Vyprávěly si o nemocech a všelijakých trampotách, až najednou slyším, jak jedna druhé říká: „Co bych vám povídala. Starý člověk se vůbec neměl narodit.” … Kdykoliv si na to vzpomenu, všechno ve mně ještě vře. Myslím, že vždycky stálo a bude stát za to žít. Vychutnat si život do dna. Do posledního dechu. Měl jsem dost času si to vyzkoušet a ničím si nejsem tak jist.“

„Zdá se mi, že člověk, který prošel branou smrti a teď už vidí skutečnou velikost a dobrotu Boží – a v jejím světle si promítá zpětně celý svůj život, vidí každý svůj čin v těch nejširších a místně i časově nejvzdálenějších souvislostech po zákonu příčiny a následku a vidí tedy všechny své chyby se všemi jejich blízkými i vzdálenými důsledky – i chyby jiných, zrozené z těchto jeho chyb – ani se nemůže rázem oddat tváří v tvář Bohu věčnému blaženství. (…) Duši otevřenou tomuto poznání musí zachvátit nesmírná lítost, bolestná lítost, která pak trvá tak dlouho, dokud se na mapě zla budou stále ještě objevovat další a další důsledky našich zlých činů. A v tomto očistném ohni lítosti nad kdysi způsobeným a nadále působícím zlem vidím očistec.“

„Prezident Kaczynski byl dobrý a skromný člověk, ale nejsou důvody k tomu, aby spočinul na Wawelu mezi polskými králi - vedle maršála Józefa Pilsudského.“

„Je to paradox, protože když má člověk určité množství známých písní, tak je velmi složité prosadit novou věc, protože lidé chtějí poslouchat pořád jen ty staré, notoricky známé. Na Slovensku přitom v rádiích hrají i nové písně od zpěváků mé generace, zatímco u nás to je stále Hurikán, Kaskadér…“