Citáty na téma démon

„Postupně jsem začínal křesťanskou školu nesnášet a pochybovat o všem, co se mi tam snažili vsugerovat. Začínalo být jasné, že utrpení, kterého se pokoušeli zbavit modlením, je utrpení, jímž mučí sami sebe a teď i nás. Šelma, jíž se tolik báli, byli ve skutečnosti oni sami: byl to člověk, nikoli mytologický démon, kdo měl nakonec zničit člověka. A ta šelma se zrodila z jejich strachu.“

„Kdybych se zbavil svých démonů, ztratil bych své anděly.“

„Fantazie je náš duch nebo náš démon.“

„Nevědomost je démon a obávám se, že ještě způsobí mnoho tragédií.“

„Máme něco, co démoni nemůžou pochopit. Vidí lásku jako slabost, ale to se pletou. Láska nás drží nad vodou. Láska nám dává sílu.“

„Láska je plavba a potopení. Láska je temnota a světlo v jednom záblesku. Láska je krutý démon a hřejivý anděl… je to sladká tečka… na konci hořké věty…“

„Svých démonů se nezbavíme jsou totiž naší součástí, živí se naším strachem, smutkem a bolestí. Když budu ochraňovat svůj plamínek a překonám sám sebe. Mí démoni začnou slábnout a můj plamínek začne růst a stane se plamenem, který mi ukáže cestu i v té nejtemnější tmě.“

„Musíte si vybrat. Buď ten muž byl a je Synem Božím; anebo šílencem či něčím ještě horším. Můžete ho umlčet jako blázna, můžete ho poplivat a zabít jako démona; anebo mu můžete padnout k nohám a nazývat ho Pánem a Bohem. Ale neohánějme se žádnými blahosklonnými nesmysly o tom, že to byl velký mravní učitel. Tuto možnost nám nenechal otevřenou. Neměl to v úmyslu.“

„V politice není žádná morálka; je to jen zkušenost. Démon může být užitečný, protože je to darebák.“

„Čím dokonalejší je člověk navenek, tím více démonů má uvnitř.“

„Člověk může sotva rozpoznat démony, které sám stvořil.“

„Postavte člověka před zrcadlo a odstraňte z jeho života veškeré povědomí o Bohu, andělech a démonech. A pak mu můžete říci: Teď máš před sebou svého nejnelítostnějšího soudce.“

„Většina mužů vyrůstá s vnitřní prázdnotou v sobě. Ať už tomu říkáme touha po otci, mužská deprivace nebo osobní nejistota… Když se pozitivní mužská energie, onen způsob, jak se muž cítí mužem - nepřenese z otce na syna, vzniká v mužských duších určité vakuum. A právě do tohoto vakua vnikají démoni.“

„„Tati, víš, že začne vyšilovat. Nejspíš sem pro mě přijede, pak na sebe začnete ječet, a já si budu muset začít malovat oční linky a brát drogy.“
Démon z Hex Hall“

„Nikdy si nejsme jisti, že se nějaká nová idea nezmocní buď nás samých, anebo našeho souseda. Víme právě tak z nové historie jako ze staré, že takové ideje bývají často tak zvláštní, ba tak podivné, že nad tím zůstává rozum stát. Fascinace, která je téměř vždy s takovou ideou spojena, vytváří fanatickou posedlost, která způsobuje, že všichni disidenti, to jest lidé, kteří smýšlejí jinak – zcela lhostejné, jak dobrý úmysl mají nebo jak jsou rozumní – jsou upalováni zaživa, stínáni nebo masově sprovozeni ze světa modernějším kulometem. Nemůžeme se ani utěšovat myšlenkou, že něco takového patří dávné minulosti. Bohužel se zdá, že k přítomnosti nejen náleží, ale že je lze v obzvláštní míře očekávat ještě od budoucnosti. “Homo homini lupus” (Člověk člověku vlkem) – to je smutný, ale věčně platný výrok. Člověk má opravdu dostatečný důvod pro to, aby se bál neosobních sil, které sídlí v nevědomí. Tkvíme v blažené nevědomosti o těchto silách, protože se nikdy nebo alespoň skoro nikdy neprojevují v našem osobním jednání a za obvyklých okolností. Když se však na druhé straně lidé shluknou a vytvoří dav, uvolní se dynamismy kolektivního člověka – bestií nebo démonů, kteří v každém jednotlivci dřímají, dokud se nestane součástí masy. Člověk uprostřed masy klesá nevědomě na nižší mravní i intelektuální úroveň; na úroveň, která je stále pod prahem nevědomí připravena prorazit, jakmile je podpořena a vylákána vytvořením masy.“

„Vibraci si zvýšíme tehdy, když přestaneme směřovat naši sílu ven. Jsme stvořeni ze stejné látky jako vesmír; tudíž když si vážíme sami sebe - vážíme si veškeré existence. Mnozí z nás na planetě uctíváme to, co je mimo nás. To ovšem naši frekvenci zpomaluje, neboť se vzdalujeme od zdroje… jímž jsme my sami. Nebe je stav mysli. Žádné nebe ani peklo neexistuje - existuje pouze to, co tvoříme v přítomném okamžiku. Andělé a démoni jsou archetypy nás samotných. Jsme vše, co existuje. Jsme prodloužením energie zdroje a jakmile se od zdroje odchýlíme, vše se stává chladným; vše jakoby „zamrzá“. Cítíme, jako by se nám život rozpadal na kusy.“

„V okamžiku, kdy se láska stává Bohem, stává se démonem.“

„Dnešní lidé by Ježíšovi uvěřili na slovo, ale církev nepovažují za věrohodnou. Protože to prostě již nejde! Ježíš například říká: buďte chudí. Papež a biskupové bydlí v palácích. Ježíš říká: mluvte pravdu a nepřísahejte. Každý biskup v Německu musí složit úřední přísahu na ústavu a každý teolog na učitelský úřad církve. Ježíš říká, že máme lidi osvobozovat od jejich démonů a nemocí. Nyní naši teologii a církevní zbožnost zatěžuje podezření, že již po mnoho století zavádí lidi do duchovního utrpení absurdní morálkou týkající se sexuální sféry. Ježíš říká: nesuďte. My máme kodex církevního práva, který se - ve dvou hlavách - neskládá z ničeho jiného než z trestů.“

„A používat démony k dosažení vlastních cílů bylo totéž jako pokoušet se chřestýšem utlouci k smrti myš.“

„Démoni existovali na Zeměploše alespoň tak dlouho jako bohové, které ostatně v mnoha směrech velmi připomínali. Rozdíl mezi nimi je zhruba takový jako mezi teroristy a bojovníky za svobodu.“

„Je zřejmé, že podřízený může s opatrností podle pravidla lásky napravovat bloudícího výše postaveného a uvádět opět na cestu pravdy. Nebo kdyby výše postavený zbloudiv z pravé cesty se stal kořistí lupičů nebo se ocitl v nebezpečí smrti, měl by jej poddaný vysvobodit a tak jej zachránit před nebezpečím. Tím spíše je jeho povinnost, když výše postavený, který se dostal na mravní scestí, se stává kořistí démonů a ocitá se v nebezpečí nejhorší smrti hříšníků. Jestli by se výše postavený radoval v prvém případě, proč by se tím neradoval v případě druhém? Připouští-li strážného v prvém případě, proč ho nepřipouští v případě druhém?“

„Polní kurát byl stižen dokonalou kočkou a naprostou depresí. V tom okamžiku, kdo by ho slyšel, musil by být přesvědčen, že chodí na přednášky dra Alexandra Batěka „Vypovězme válku na život a na smrt démonu alkoholu, jenž nám vraždí muže nejlepší“ a že čte jeho „Sto jisker ethických.““

„Většina holek dostává kytky. Já dostala jámu, ve které se vyvolávali démoni. Bezva.“

„Jak jsem stárla, stále více jsem si uvědomovala, jak málo můžeme ovlivnit běh světa. Přestala jsem bojovat se svými démony. Jednoduše jsem přijala skutečnost, že jsou mou součástí. Jako bolesti v kostech, které se snažím každé ráno po probuzení překonat, tak i vnitřní boj, který svádím sama se sebou, abych se neohlížela zpět, ale soustředila se na každý nový den.“

„Člověk musí umět bojovat s nejhoršími démony“

„Byl plachý, úzkostlivý, mírný a dobrý, ale knihy psal kruté a bolestné. Svět viděl plný neviditelných démonů, kteří ničí a rvou člověka nechráněného. Byl příliš jasnovidný, příliš moudrý, aby dovedl žít, příliš slabý, aby bojoval, slabostí ušlechtilých, krásných lidí, kteří nedovedou podstoupiti boj se strachem před nedorozuměními, nelaskavostmi, intelektuální lží, vědouce předem, že jsou bezmocní a podléhající tak, že zahanbují vítěze.“

„Mlčení jsou nástrahy ďáblovy; čím více se mlčí, tím strašnější je démon; ale mčení je také společná dohoda mezi božstvem a jedincem. --str.76“

„Pořád o tom mluvíš. Zaprvé jsem nevytáhl nůž na tebe, ale vyndal jsem ho, abych mohl otevřít zámek na okně. Zadruhé jsem byl zavřený ve sklepě s naštvaným démonem. Kdo z nás dvou byl vyděšenější, co myslíš?“

„Jak poznáš, že démon lže? Pohybuje rty. - Sukuba“

„Vždycky nech spící démony ležet.“

„Tajemství, které nám Panna svěřila, spočívá ve třech odlišných věcech, dvě z nich chci nyní odhalit. První bylo vidění pekla. Madona nám ukázala velké moře ohně, které bylo jakoby pod zemí. Do tohoto ohně byli ponořeni démoni a duše jako průhledné černé nebo bronzové řeřavé uhlíky s lidským tvarem, které se míhaly v požáru a byly nesené plameny, které z nich vycházely spolu s mraky kouře a padaly na všechny strany tak, jako padají jiskry při velkých požárech, bez tíže, či rovnováhy, uprostřed bolestných výkřiků a vzdechů plných zoufalství, které vyvolávaly děs a naháněly strach.“

„Na zlomeček věčnosti oběma lodím nic nebránilo ve volné střelbě na protivníka a v tom okamžiku dva různé počítače odstartovaly své palebné plány.
Žádný lidský smysl nedokázal postřehnout, co se odehrálo potom; žádný lidský mozek by si to neuměl přebrat. Vzájemná vzdálenost činila dvacet tisíc kilometrů a řízené střely, lasery a grasery dštily zkázu přes tu miniaturní propast vakua jako rozzuření démoni.
Ahmed zavrávoral, když jeho bočním štítem bez námahy prošel první graserový svazek. Jeho boky byly opatřeny metrovým pancířem z nejtvrdší slitiny keramiky a kompozitu, jakou se člověk doposud naučil odlévat, a přesto se jí graser prodral pohrdavě snadno. Od strašlivé rány se rozlétly obrovské úlomky a vzájemný pohyb lodi změnil to, co by bývalo kruhovým otvorem, v dlouhou zející trhlinu. Paprsek rozpáral bok lodi, jako když vyvrhovací nůž rozpáře žraloka, a z rány vytryskl vířící cyklon vzduchu, trosek a lidských těl.
Ale to byl pouze jeden z osmi takových graserů. Všechny do jednoho zaznamenaly přímé zásahy a na bitevním křižníku nikoho ani ve snu nenapadlo, že by přestavěná obchodní loď mohla nést takové zbraně. Zatímco si zuřivý úder Poutníka s křižníkem pohrával, komunikační obvody zahlcovala kakofonie výkřiků bolesti, šoku i hrůzy a potom se přihnaly řízené střely Q lodě a znovu a znovu křižník probodávaly jednorannými lasery, aby dokončily strašlivé dílo graserů. Zbraňová stanoviště se rozlétala na kusy, výboje bláznivě sršely a kabely syčely, pukaly a explodovaly. Příďová místnost gravitoru vybuchla, když jeden graser zasáhl naplno generátory, a tlaková vlna změnila sto metrů pancéřovaného trupu v pokroucené trosky. Všechny tři fúzní jednotky se automaticky nouzově zastavily a po celé lodi se zavírala vzduchotěsná vrata. Ale v příliš mnoha případech neměla ta vrata v čem zadržovat vzduch, neboť grasery Poutníka se propálily naskrz celým trupem a křižník se převaloval v prostoru jako umírající bezmocný vrak. Ale nezahynul sám. Poutník vypálil o zlomek sekundy dříve než Ahmed - ale jen o zlomeček a na rozdíl od Ahmeda neměl žádný pancíř a žádná hermeticky uzavíratelná oddělení. Byla to obchodní loď, jenom tenká slupka kolem obrovského prázdného prostoru pro náklad, a to nemohla žádná přestavba změnit. Zbraně, které přežily, aby se mohly zakousnout do jeho trupu, byly mnohem lehčí než ty, jež rozpáraly Ahmeda, ale proti tak zranitelnému cíli byly děsivě účinné.
Celý pravobok od přepážky třicet jedna dozadu po přepážku šedesát pět byl na padrť. Prázdné doky LAC se rozlétly jako rozšlápnuté sklenice. Zásobníky dva a čtyři byly roztrhány na kusy, stejně jako všechny výmetnice kromě čísla dva. Šest z osmi graserových stanovišť vybuchlo a prakticky celá jejich obsluha zahynula. Jeden laser se prořízl až k jádru lodě, zničil fúzní reaktor jedna a prorazil palubní vězení, z něhož už Randy Steilman a jeho druhové nikdy neměli vyjít před soud, a další se prořízl až na samotnou velitelskou palubu. Můstek zametla tlaková vlna, přepážky a podélníky se trhaly jako papír a zuřící hurikán vytrhl Jennifer Hughesovou navzdory tlumícímu postroji z křesla a odnesl ji do prostoru mimo loď. Její tělo už nikdo nikdy nenajde, ale na tom sotva záleželo, protože svištící příval atmosféry s ní udeřil o okraj trhliny v trupu a na místě jí roztříštil přilbu. John Kanehama zaječel do interkomu, když ho jako oštěp probodla dlouhá letící tříska slitiny. Staršího seržanta O’Haleyho přesekl vejpůl plochý úlomek, dlouhý jako on sám, a Aubrey Wanderman se pozvracel do přilby, když tentýž úlomek prolétl mezi osazenstvem jeho stanoviště a roztrhal Carolyn Wolcotovou a poručíka Jansena.
Tento výjev z pekla se po obrovském trupu Poutníka opakoval znovu a znovu. Další výbuchy a odletující trosky zasahovaly lidi, které minula palba Ahmeda, jako by se umírající loď mstila posádce za to, do čeho ji přivedla, a HMS Poutník se potácivě převaloval pryč s nefunkčním pohonem, zničeným hypergenerátorem a s osmi sty mrtvými a umírajícími lidmi v rozbitých odděleních.“

„Buďte opatrní, abyste vyháněním svého démona nevyhnali to nejlepší, co ve vás je.“

„Čím výjimečnější člověk, tím horší má své vnitřní démony“

„O strachu
Ten kdo nechápe poctatu svého strachu ten se strachu neubrání ten bude věčně žít nezi démony kteří sežerou jeho tělo.“

„Miluju všechny lidi na tyhle planetě Zemi. A i ty lidi z minulosti ať si byli a páchali co chcely. Mám ráda všechny lidi ať už jsou to andělé nebo démoni.💕💞💓💗💖💌💟❣️❤️‍🔥❤🧡💛💚💙💜🤎🖤🤍“

„Mladá autorka bezpochyby volí temné stránky života. Portrétuje svět lidí odpudivých, ošklivých a zlých, kteří budí stejné množství odporu jako soucitu. Předností tohoto románu je, že se maximálně přibližuje svým hrdinům a odhaluje v nich skryté démony, ani na moment však neztrácí svou důvěryhodnost, ačkoli hrdinové mají groteskní rysy a návyky. Silnými stránkami spisovatelky jsou také smysl pro humor a cit pro jazyk, básnický a zároveň adekvátní pro zvolenou optiku. (o Małgorzatě Rejmerové a její knize Toximie“

„Boží rozhodnutí jsou přítomná a působí ve všech událostech způsobených lidmi i démony.“

„Filmováním vyháním svoje nejhorší noční démony. Bez fantazie bych se nejspíš úplně zbláznil.“

„Avšak jako tvůrčí člověk je jedinec vystaven tomu, že není svobodný, nýbrž jej poutá a pudí démon.“

„Velikost historických osobností nikdy nespočívala v jejich absolutním podrobení konvenci, ale tkvěla naopak v jejich osvobození od konvence a ve spásné svobodě. Vyčnívaly jako vrcholky hor z masy, která setrvávala v zajetí kolektivních úzkostí, přesvědčení, zákonů a kolektivních metod, a volily si vlastní cestu. A obyčejnému člověku vždycky připadalo podivné, že někdo před vyšlapanou cestou a známými cíli dává přednost strmé a úzké stezce vedoucí do neznáma. Proto se také vždycky mělo za to, že pokud takový člověk není šílený, jistě v něm sídlí démon nebo bůh; neboť ten zázrak, že by to někdo mohl dělat jinak, než jak to lidstvo odedávna dělalo, se dal vysvětlit jen nadáním démonickou silou nebo božským duchem.“

„Podnikání vás donutí čelit všem démonům, které jste kdy pohřbili na dno svého srdce. Vaše podnikatelské problémy jsou často vaše osobní problémy v přestrojení. Bud vyřešíte problém, nebo všechno zničíte.“

„Démon vlastnictví otravuje všechno, čeho se dotkne. Boháč chce být všude pánem a dobře se cítí pouze tam, kde není; stále ho to nouká utíkat sám před sebou.“

„Bez kokainu jsem nedokázal žít. Adolfeen filtruje moje démony, je to ruční ego.“

„Můj démon mne dokáže udělat lepším. Jen se musím naučit kdy je správné se ho trochu bát a kdy se mu musím postavit.“

„V nejchmurnější situaci se snaž usmát a myslet na nejbáječnější prožité momenty, případně i vysněné chvilky, které chceš zažít, ačkoliv se to nejprve na první okamžik zdá velmi obtížné a nemožné. Úsměv a pozitivní změna mysli aktivuje obranu duše před triumfem démona a jeho vlády nad tělem, tedy intenzivnímu projevu negativních emocí.“

„Každý má své "démony", ale musí se s nimi umět vypořádat.“

„Můžu říct, že jsem někým, když jsem udělal něco, ale nemůžu to samé říct o někom, i když udělal to samé. Každý máme jinačí démony a minulost a proto si člověk nemůže myslet nic o někom. Může jenom t osobního hlediska říct, že se v nějaký okamžik zachoval tak.“

„Můžu říct, že jsem někým, když jsem udělal něco, ale nemůžu to samé říct o někom, i když udělal to samé. Každý máme jinačí démony a minulost a proto si člověk nemůže myslet nic o někom. Může jenom t osobního hlediska říct, že se v nějaký okamžik zachoval tak.“

„Místo aby s ní tančil, v rytmu valčíku.
Utápím démony v plechovce Braníku“

„Když mě líbá a kouše do mých rtů, jakoby říkala ‚‚chci tě‘‘.
Je jako anděl s duší démona, její doteky mě pálí a zároveň hojí mé jizvy.
V jejím objetí cítím hřejivý pocit který říká ‚‚děkuji‘‘.
Jejím krásným úsměvem, mi zlepšuje náladu ve špatných dnech.
A ten krásný smích? Jako bych byl ve snu ze kterého se nechci probudit…“

„V nocích temných démon vstává,
ve dne svůj stín dobře skrývá.
Dítě v srdci zpívat chtělo,
nohama houpalo, žít se mu chtělo.
Rozum jen tiše z okna hledí,
démon své utrpení s klidem chrání.“