Citáty na téma divadlo

„Tisíce věků uplynou, než okolnosti vynesou z davu muže, který sehraje na jevišti dějin podobné divadlo jako já.“

„Celej můj život je divadlo, a to je moje umění.“

„Láska k divadlu začíná tím, že do něj přijdeme včas.“

„Život je krásné divadlo, žel, repertoár nestojí za nic.“

„Vzdělancům mého národa: Jak velikou znalostí věci vynikáte mnozí z Vás, v tom za svědky stavím Vás samy. Ale že zároveň znamenitě vynikáte nečinností a malátností skoro všichni, to jsem se rozhodl veřejně Vám vytknouti. Jestliže se chcete nad tím urážeti, mám po ruce svědky, které nebudete moci snadno odmítnouti, neboť postavím proti Vám samu skutečnost. Vidíte, co všechno nekonají jiné národy? S jakou obratností vzdělávají své rodné jazyky? Vidíte Italy, Francouze, Němce, Angličany, Nizozemce, kteří všechnu moudrost Řeků a Římanů znamenitě převedli do svých řečišť? Nic není ve vědách, nic není v dějinách, nic ani zřejmého ani tajného, co by tito neodevzdali ke čtení svým krajanům. Ale kdo z Vás poskytl něco podobného naší vlasti? Kdo napsal našim lidem o stavbě světa? Kdo ukázal způsob, jak pozorovati pohyby nebeské? Kdo naučil zpytovati prvky, vlastnosti a síly přírodních těles? Kdo otevřel divadlo okršku zemského? Kdo dal našim poznati jemnosti geometrie? Kdo okusiti příjemnosti optiky? Kdo utkal pořad dějin? Kdo popsal původ, polohu a různé zvyky národů na světě bydlících? Kdo vyložil něco o způsobu řečnickém a kdo ukázal cestu, jak říditi myšlení? Domníváte se, že jest možno trpěti Vám dále, aby každý směl žíti pro sebe sama a nepodnikati žádných prací pro rozmnožení vážnosti vlasti? Myslíte si, že našemu jazyku chybí buď ta bohatost, nebo ten lesk, aby bylo možno kterékoli věci vystihnouti řečí? Zřejmě se mýlíte. Nikde není nic tak nesnadného, co bychom nemohli srozumitelně a výstižně vyjádřit naším jazykem, jen kdyby k tomu přistoupila přičinlivost a práce! Dosud nepochopil vznešenost našeho jazyka ten, kdo jej považuje za málo bohatý neb málo půvabný. Ne na něm, na mou věru, na nás je vina, kteří nad míru zanedbáváme jeho pěstování!“

„Divadlo vychází ze života a do života se vrací.“

„Nejlepší divadlo je takové, kde divák chce vstát a hrát spolu s herci.“

„Divadlo je podivuhodná věc. Režisér nechápe, co chce autor, herci nerozumějí, co po nich chce režisér, a diváci nevědí, co se děje na jevišti.“

„Režisér je v divadle bohem, ale bohužel - herci jsou ateisté.“

„Absurdní divadlo do té doby u nás bylo vlastně divadlem realistickým, protože doba byla ještě absurdnější.“

„Jste divadlem pro anděly, tak dělejte něco pro to, aby nezívali nudou.“

„Divadlo nabývá důležitosti jakožto společenské médium. Špatná divadla jsou stejně škodlivá jako špatné školy nebo špatné kostely, protože moderní civilizace rychle násobí tu kategorii, pro kterou je divadlo jak školou, tak kostelem.“

„Všichni na jednom divadle velikého světa stojíme, a cokoliv se tu koná, všech se týče, celé lidské pokolení jest z jedné krve, jedna rodina, jeden dům.“

„Aby se člověk stal slavným, musí 40 let malovat, nebo 20 let psát bestsellery, nebo 10 let hrát na divadle hlavní role, nebo 5 let hrát ve filmu, nebo 1 měsíc číst v televizi kuchařské recepty.“

„Mým cílem není poloprázdné divadlo a ocenění kritiky. Já směřuji k divadlu plnému spokojených diváků.“

„Člověk člověku je nejnavštěvovanějším divadlem.“

„Když odcházím do divadla nebo z divadla, nikdy ty, na kterých mi záleží, nezanechávám bez laskavého slova. Uvědomuji si totiž, že je možná vidím naposledy.“

„Mistr loutkař zahraje dobré divadlo i s kusem hadru, ale špatný loutkař nezahraje dobré divadlo ani s nejšpičkovějším kašparem na světě.“

„Historie vzniku člověka je opičí divadlo. Je to detektivka s tisíci otevřenými otázkami a tisíci pseudologickými odpověďmi.“

„Divadlo je u nás nákladné zabíjení času; Řekům bývalo bohoslužbou.“

„Manželství je životní role pro ty, co chtějí hrát divadlo.“

„Srdce člověka je brzo klidné a brzo zas zastřeno mračny; ale srdce poctivce, podobno divadlu přírody, je vždy velké a krásné, ať je klidné nebo vzrušené.“

„Ženy dokází udělat z mužů kašpárky. Ti ovšem žijí v domnění, že jsou ředitelé loutkových divadel.“

„Až si nebudeme muset na nic hrát – to teprve bude divadlo!“

„Pavlovovo tvrzení: Po každém zvonění má publikum znovu chuť na divadlo.“

„Pro herce bývá lepší divadlo než film. Ve filmu se sice proslavíte, ale nemáte tu intensitu úspěchu v takové míře jako na divadle. U filmu je premiéra a pár repris, a ten úspěch sledujete z povzdálí. Na divadlo ho skutečně cítíte a žijete.“

„Divadlo spojuje všechna umění - a my, herci, jsme misionáři.“

„Trh, to je divadlo.“

„Televize je pomsta divadla na filmovém průmyslu.“

„Nechtěné detektivky v divadle - když divák až do konce hádá, zdali o něco jde.“

„TOTUS MUNDUS AGIT HISTTRIONEM Celý svět dělá blázna, celý svět hraje komedii. Nápis je na průčelí divadla GLOBE kde hrával Shakespeare.“

„Jít na zkoušku a těšit se ráno do divadla, to je u řemesla, jakým je herectví, to nejpodstatnější.“

„A tolik zábavy: pranýř, šibenice s hlubokým propadlištěm, divadlo, zvěřinec, tržnice, třicet pět hospod a dvanáct bordelů.“

„Základní masou demonstrantů byli školáci a studenti, kulturní pracovníci, k nimž se postupně připojila i část dělníků a úředníků. Používaly se všechny možné formy působení na veřejnost – stávky, stávková pohotovost, setkání v divadlech, návštěvy závodů studenty a herci, velká shromáždění s řadou krátkých projevů a doplněných vystoupením herců a zpěváků a hudebních skupin, což vytvářelo zvláštní atmosféru jednoty, uspokojovalo mentalitu mládeže a zvyšovalo emoce, přitažlivost a bojovnost i odvahu. Zvlášť aktivní úlohu hráli studenti a profesoři pražských uměleckých škol, v nichž byly pěstovány opoziční nálady, nepřátelský vztah ke KSČ a SSM, elitářství a přezíravý postoj k pracujícímu člověku. To bylo i zdrojem jejich opoziční aktivity i vlivu na ostatní studenty. Přitom šlo většinou o děti umělců, které byly při velkém počtu uchazečů přednostně přijímány.“

„Absurdní divadlo je jediný druh umění, který ukazuje svět realisticky.“

„Se zákulisím v divadle a v manželství je to stejné. Mnohdy se tam odehrávají zajímavější scény než před diváky.“

„Každé divadlo má obecenstvo, které zasluhuje.“

„Divadlo je především arénou ducha.“

„Žena zajde občas do divadla kvůli šatům, muž kvůli vlastní hře.“

„Od počátku existence naší Země se jevy na naší obloze ani jednou neopakovaly, takže jde o vskutku nevyčerpatelné divadlo s neobyčejně nízkým vstupným: stačí vyjít do tmy a zaklonit hlavu.“

„Dědeček byl velmi svůj, hodně expresivní, o jeho herectví se tenkrát říkalo, že je moderní. Svět se velmi změnil, a tak se spíš ptejme, jestli se vrátí divadlo osobností, ne stylů.“

„Divadlo hrajeme celý život a to nemusíme být ani herci.!“

„Krutá vůle dějin rozbila na kusy mou starou vlast, rakousko-uherskou monarchii. Miloval jsem ji, tuto vlast, jež mi dovolila byt současně vlastencem i světoobčanem, Rakušanem i Němcem mezi všemi rakouskými národy. Miloval jsem ctnosti a přednosti této vlasti, a ještě dnes, kdy je mrtvá a ztracená, miluji navíc i její chyby a slabiny. A těch bylo mnoho. Vlast za ně zaplatila smrtí. Přešla téměř bezprostředně z operetního představení do hrůzného divadla světové války. Vojenská kapela, která doprovázela mou pochodovou setninu na vídeňské Severní nádraží, hrála potpourri z melodie od Lehára a Strauße, a hvízdání lokomotivy, jež nás měla dopravit na bitevní pole, se ztrácelo v odvívaných zvucích bubnů a trubek, které zůstávaly, zatímco náš vlak se šinul směrem k smrti: Právě uplynul týden od úmrtí starého císaře. Ve zbrusu nových polních uniformách, které jsme měli na sobě při odjezdu, jsme předtím při pohřbu stáli špalír před Kapucínskou kryptou. Vypadalo to, jako by nás na smrt posílal ještě mrtvý císař. A zatímco byl pohřbíván s tlumenou pompou, neboť tu ceremoniáři přikazovalo věčné mlčení padlých a hlasitý nářek trpících mrzáků, my všichni, jeho vojáci, jsme věděli, že náš poslední císař odešel, a s ním i náš domov, naše mládí a náš svět. Jeho následovník byl jen bezmocným a dočasným správcem, který měl udržovat dědictví, na něž již čekali noví majitelé se stvrzeným právem světových dějin v rukou. Vůli světových dějin jsem poznal, její smysl však vždy nechápu. Je-li skutečné soudem světa, zdá se mi, že občas není chráněna před právními omyly a chybami o nic víc než obyčejný okresní nebo krajský soud. Vždyť občas nanejvýš bezstarostně přenechává vynést rozsudek nad starou rakousko-uherskou monarchií kinu, operetě ve zvukovém filmu a směšným zvěstovatelům v zemi tak obvyklých šablonovitých moudrostí. A podle toho lze poznat, že trpce vážná Kleió někdy přenechává vlastní úkoly svým lehčím sestrám.“

„Andula Sedláčková se vůbec netajila tím, že divadlo založila především kvůli své dceři Marcelce (a pro ni). Ty dvě se až nezdravě milovaly, jedna bez druhé nemohla žít. Však taky brzo po matčině smrti odešla i dcera… Mamince se však vychovat ze své Marcelky herečku své úrovně nepodařilo. Kromě citlivé povahy po ní nezdědila skoro nic. Ani krásu, ani talent, ani šarm…“

„Je to jako veliká podívaná na divadle přihlížet tomu, jak lidé potají přemítají, jak by si navzájem mohli uškodit a jak si přesto, proti všem svým sklonům a úmyslům, navzájem musí pomáhat.“

„Moderní divadlo předvádí historii muže, který spí s ženou jiného muže, a nazývá ji hrou o lásce. Jestliže se k tomuto tématu připojí i některé problémy finanční, jedná se o tzv. myšlenkově hluboké dílo.“

„Opakování v přírodě nemusí být pouhým mechanismem. Může to být opakování úspěšné scény na divadle.“

„Znovuobjevení barokního divadla nám pomohlo důkladně prozkoumat to, v čem tkví síla barokní divadelní konvence. Ta není v žádných psychologických postupech, ale v „pouhé“ muzikálnosti, ve velice bohatém zastoupení tance a zpěvu.“

„O problémech má divák přemýšlet, když přijde z divadla domů. Při představení musí být stržen.“

„Myslím si, že výchozím bodem pro vytvoření nové choreografie může být mnoho věcí. Může to být kniha, kterou jsem četl, hra, na které jsem byl v divadle, může to být hudba, která vás přiměje vstát a tančit, zrovna tak to může být i nějaká životní zkušenost. Myslím si každopádně, že to nejdůležitější, pokud se jedná o nějaký zdroj kolem vás, je to, že vnímáte sami sebe jako jeho součást.“

„Jak bych to mohla učit, kdybych o smyslu pochybovala? Když nikdo nepochybuje o smyslu výuky tance, malby, divadla, zpěvu a všech dalších přilehlých oborů, proč se o smyslu výuky psaní pořád pochybuje? Je to výcvik – a komu se to nezdá, ať si to ověří a napíše román.“

„Kultura a společné dobro jsou stejně základní jako voda: divadla, knihovny, muzea, kina jsou tolik co akvadukty.“

„Měli na mě velký vliv. Werich mi třeba jednou zakázal filmovat. Měl jsem hrát hlavní roli a on říkal: To si musíš rozhodnout, jestli chceš dělat v divadle, nebo filmovat. Voskovec mi to rozmluvil, Werich mi to zakázal. A já jsem mu za to dodnes vděčný.“

„Velmi často se redukuje divadlo na jakousi simulaci vnější reality. To je chyba. Divadlo vytváří svou vlastní realitu, skrze niž dává divákům novou zkušenost. To je to, co mám rád a co se snažím rozvíjet.“

„Ani ta nejpřísnější ochrana svobody slova by neměla chránit muže, který začne nepravdivě volat ‘hoří’ v divadle a způsobí tím paniku.“

„Ve filmu není nic falešnějšího než přirozený tón divadla, kopie života a plagiát nastudovaných citů.“

„Divadlo miluju, saky paky si zatím nebalím, ale nechci hrát za každou cenu.“

„Divadlo by měla být především podívaná.“

„Jakékoliv národní divadlo ukazuje divákům nejen umělecký směr, který dodržuje, ale - v každém případě - národní charakter. Nejčastěji ukazuje publiku jen jeho dobré vlastnosti. Je to, abych tak řekl, zdravý genofond.“

„Divadlo nesmí býti lidu komedií.“

„Herectví je služebné povolání. Já jsem sluha veřejnosti, která si zaplatila lístek do divadla nebo do biografu.“

„Herectví je závazek. Je to věc, kterou nemůžete ovlivnit, je to alchymie. V divadle je možné jít nesprávnou cestou. Když vypukne představení, už to přestává být v režisérových rukou. To povolání je dobré v tom, že si můžete vyzkoušet jednání lidí, které vám není úplně vlastní. Bylo by ideální, kdyby člověk vypnul úplně.“

„Neuznávám psychologické divadlo v kterémkoli žánru….“

„Až přestanu hrát divadlo, tak vrostu do země.“

„Medicína je o životě. A divadlo taky.“

„Se seriály mám zatím jenom dobrou zkušenost. Nejen, že mě bavily, ale vždycky to byl finanční přínos pro rodinu. Víme, jak jsou na tom divadla. Ale hlavně se člověk potkává s úplně jinými lidmi, což je pro herce hrozně příjemné.“

„Přejel jsem Most Legií na druhou stranu, otočil jsem se na Národní divadlo, zamával jsem a řekl jsem: končím.“

„Točíme live streamy, ale není to jako divadlo.“

„Divadlo je zrcadlo pravdy.“

„Volby zohavují demokracii, připomínají divadlo.“

„Jsem filmová herečka, nikdy jsem nemilovala divadlo a nikdy jsem mu nerozuměla. Divadlo není můj domov.“

„I divadlo musí myslet na budoucnost.“

„Divadlo je magický obřad.“

„Lidé si neuvědomují, že někdo musí vyvinout neuvěřitelnou energii na to být normální. Trénovat úsměv před zrcadlem, dokud na té tváři nezůstane napořád. Styl, kterým zvedají jejich obočí a pohybují s oči. Chůze, to jak se prezentují. Divadlo… Lháři. Tihle lidi nejsou špatní, jenom se vybočují od „normální společnosti“, od jejich norem. A aby alespoň trochu byli normální, roztrhají svou duši, kterou mají v sobě. Potom už nejsou schopni lásky, navázání lidských vztahů,…“

„Z pouhé nudy se nedá ani dost dobře jít do divadla.“

„Nač bychom pěstovali ochotnické divadlo, když je máme pořád v televizi.“

„Usnul jsem v divadle na Wagnerově opeře. Když jsem se o půl dvanácté podíval na hodinky, bylo teprve devět hodin.“

„Divadlo znamená neustálé hledání. Herec svou postavu stále objevuje, pracuje na ní.“

„Poesie je to, jež civilisovala svět, jež nás vzdělává v mládí, jež mírní příkrost nařízení, jež činí cnost roztomilou, propůjčujíc jí zvláštní něhu, jež povznáší ducha v epopeji, zjemňuje jej v divadle, naplňuje jej svatým citem při obřadech, zve jej ku hře při odpočinku a vdechuje mu vznešený zápal u přítomnosti nepřítele.“

„Připadá mi, že síla české tvořivosti paradoxně spočívá v tom, že se vždy probouzí v nějaké těžké chvíli, kdy je v sázce samotná existence. Ačkoliv dnes považujete svou historickou zkušenost se socialismem za tragický omyl, rozvíjelo se divadlo, film, psaly se velké knihy. Naproti tomu po sametové revoluci zmizel společný nepřítel a umělci se ocitli v rozpacích.“

„Už dlouho jsem chtěl natočit film o Dreyfusově aféře a udělat ho nikoli jako kostýmní drama, ale jako špionážní film. Tímto způsobem je možné ukázat jasnou souvislost mezi tehdejším případem a dnešním světem: Odvěké divadlo pronásledování menšin, paranoidní obavy, tajné vojenské soudy, rozvědky, jež se vymkly kontrole, vládní zatajování skutečnosti a fanatická média.“

„Ve Spojených státech se každý Mexičan stává ještě více Mexičanem, a někdy dokonce nacionalistou. Uvědomí si, že produktivita a výkonnost Američanů není ničím víc než divadlem, které umožňuje život sice pohodlnější, nikoli však plnější nebo bohatší. Mexičan ve Spojených státech si uvědomí, že hodnoty, které si přivezl s sebou, jsou pro něj důležité, v nové společnosti je nenachází a nechce se jich vzdát. Ať už jsou to přátelské vztahy, rodinná soudržnost, způsob stolování či radost z obyčejného dne. Odmítá způsob života orientovaný pouze na produktivitu.“

„Básníkem jsem se narodil a zůstal, ale k písničkám jsem se dostal jako slepý k houslím. Divadlo Semafor v roce 1961 uvádělo pásmo mé chuligánské, provokativní poezie VO CO DE, kterou jsem recitoval s Waldemarem Matuškou a Pavlínou Filipovskou. Ale přitom jsem si uvědomil, že Semafor bez písniček nemůže být. Obrátil jsem se na Suchého a Šlitra, aby něco složili. Ti to však přenechali mně a Jardovi Jakoubkovi. Tak vznikly moje první písničky.“

„Nerad se chlubím, ale já jsem toho tolik nahrál, až jsem záviděl kolegům, kteří nehrají. Považuji se za jednoho z tahounů, jakými byly například Ctibor Filčík či Julo Pántik. Ale byly to hezké časy, v divadle jsme byli jako jedna rodina.“

„V Brně existuje něco, čemu se dá říkat divadelní Mekka. Jako student jsem byl vychováván Divadlem Husa na provázku. A Brno mělo vždy nějaký divadelní fenomén, o který se dalo opřít, inspirovat se jím. Mělo také krásné básníky a spisovatele, Jana Skácela, Oldřicha Mikoláška, Ivana Kříže a další.“

„Je to pravděpodobně postižení, protože já nechci chodit pozdě. Jen nemám pojem o čase. Zejména v ranních hodinách je to špatné. Měla jsem z tohoto důvodu mnoho problémů, divadelní ředitelé na mě hromadili disciplinární tresty. Dejmek mě nakonec vylil z divadla za zpoždění.“

„Samozřejmě, že si myslím, že nejlepší škola pro herce (a nejen proto, že pozná nejrůznější podoby publika) je divadlo. Tady má největší šanci střídat typy, charaktery, žánry. Měl jsem v tom smyslu štěstí, protože Městská divadla pražská měla a mají ve znaku repertoár bohatý a různorodý. Snad to mohu tvrdit, vždyť jsem sem přišel v roce 1950 z tehdejšího Realistického divadla a zakotvil tu nadlouho, předlohou…“

„Jako principálovi mi jde o to, abych do divadla dostal výrazné režisérské osobnosti, jenom setkáváním s nimi může růst soubor. Nemám ambici, abych jako ředitel dělal nejlepší inscenace, a zval sem proto horší tvůrce.“

„Každý vychovatel má po boku ještě tajné spolupracovníky. Je to rodina, náboženství, druhové, mravy, zvyky a obyčeje v jeho okolí, časové mínění a předsudky, divadlo, četba, velcí vrstevníci, tisk, veřejné příhody a příběhy, ať soukromé či národní nebo světové. Osoba vychovatelova je tedy v tom celém velkém díle vychovacím jen dosti malou částí.“

„Radovan Lukavský byl posledním velkým hercem, a vlastně i posledním rytířem, jedné skvělé éry českého divadla. – Václav Postránecký v promluvě na posledním rozloučení s Radovanem Lukavským 18. března 2008“

„Macháček, to byla syntéza všeho. On byl divadlem posedlej. Úplnej šílenec. Někteří se ho až báli. Byl děsně přísnej, neodpustil vůbec nic. Měl v sobě běsy.“

„Na škole jsem měla pocit, že budu předávat poselství, velké myšlenky. Naštěstí jsem měla brzo dítě a to mě probralo a postavilo nohama na zem. Teď si chodím do divadla odpočívat, odskočit od mytí nádobí, věšení prádla, vypouštění bazénu.“

„S odchodem Petra Naumoviče se cítím jako sirotek. A celé ruské divadlo je sirotkem. Dokud byl naživu, tak všichni chápali, že to je ta laťka, která je nastavená. Vždy, když jsme přemýšleli nebo se dívali se na nějaké představení, tak jsme si v duchu říkali, že Petr Naumovič by to udělal lépe, přesněji.“

„Já obdivuji slovenské divadlo, líbí se mi jejich herectví plné temperamentu a nenapodobitelného šarmu, který my až tak moc nemáme. Přitom jsou natolik přirození i v těch nejvypjatějších situacích.“

„Zatímco jeho nejslavnější současník Peter Stein se pokoušel o totéž zpolitizováním divadla, Zadek se vyhýbal dobovým ideologickým trendům. Jako nikdo před ním rozšířil v Německu ideu autorské režie: nesloužil autorovi, ale text interpretoval autorsky.“

„Nebylo to snadné vytvořit nový typ opery, vytvořit typ slovenské národní opery. Pravda, to, co jsem si předsevzal jako skladatel, to byl jen sen. A tak jsem si myslel, že tento sen uskutečnit nebude snadné, vždyť plných 10 let jsem pracoval na tomto námětu. Tím více jsem se pak těšil, když dne 10. prosince 1949 na scéně Slovenského národního divadla v Bratislavě odezněla Krútňava poprvé tak, že jsem byl nadmíru spokojený, ba nadšený tím, že moje představa se realizovala v takové skutečně překvapující formě.“

„Herečky stojí v životě nejméně před dvěma dilematy. Nejprve, kdy vlastně mít dítě. Tady jsem neváhala a když to přišlo, mělo divadlo smůlu. I když ho mám ráda, na prvním místě je rodina. Podruhé musíte řešit, že od určitého věku už takové role nepřicházejí. Pořád čekáte a čekáte a věříte, že něco přijde.“

„Na všechen způsob bude mít naše divadlo tu slávu, že jeho stavba trvala nejdýl ze všech divadel na světě! A bude-li konečně jednou dostavěno, což se řadou nepředvídaných náhod přece snad může někdy přihodit, budou dávno mrtvi už i vnukové těch, kteří na divadlo přispívali proto, aby se v něm hrálo, a nikdo se nebude více pamatovat, proč byla budova ta vlastně vystavena. Jde to s naší stavbou divadelní kupředu jako s českou politikou a jako se vším u nás.“

„Je škoda, že se do Polska nepodařilo přenést například humor Divadla Járy Cimrmana, který mám moc rád. Jsem přesvědčen, že kdyby vyšla v Polsku kniha jejich her, měla by velký úspěch.“