Citáty na téma obloha

„Dvě věci naplňují mou mysl vždy novým rostoucím podivem a úctou; hvězdná obloha nade mnou a mravní zákon ve mně.“

„V životě by měl člověk jednoho dne spatřit věci jakoby poprvé a vídat je tak stále. Les, řeku, prázdniny, kvetoucí třešně, déšť, hvězdnou oblohu, štěňata, všechno. Jakoby poprvé přistupoval k tomu všemu. I k vlastní ženě.“

„Koho zajímá, jestli zmizí poslední světlo z oblohy plné milionu hvězd?“

„Děkuji Zemi a obloze každý den za příležitosti, které mám.“

„Naděje.
Je to jako kapka medu, jako pole tulipánů, které na jaře rozkvete. Jako ranní déšť, jako pošeptaný slib, jako bezmračná obloha, jako dokonalá tečka na konci věty.“

„Kdo čeká celý život na jednu kometu, tomu každou noc uniká obloha plná hvězd. A kdo se jí dočká, tomu už nikdy hvězdy nebudou stačit.“

„Chceš číst v nejstarší knize? Vzhlížej v noci k hvězdné obloze.“

„Hledej pravdu v myšlence a nikoli v knihách tlejících. Chceš-li vidět měsíc, dívej se na oblohu a nikoli do louže.“

„Až si uvědomíte, jak je vše dokonalé, zakloníte hlavu a zasmějete se na oblohu.“

„Kdyby záleželo na mně, vůbec by se už nemuselo rozednít. Země by mohla opustit svou oběžnou dráhu a odplout do věčné noci vesmíru, ze všech stran obklopená hvězdami. Měsíc bychom možná vzali s sebou, jeho bledý srpek ční na obloze jako odstřižený nehet.“

„Existuje jediná podívaná, která je velkolepější než moře, a tou je hvězdná obloha: existuje jediná podívaná, která je velkolepější než hvězdná obloha, a tou je nitro lidské duše.“

„Čím delší zřídí sloupořadí, čím výše vyženou věže, čím šíře roztáhnou dějiny, čím hlouběji vykopají jeskyně jako letní obydlí, čím mohutnější sloupy podepřou stropy jídelen, tím více bude toho, co jim zakryje oblohu.“

„Pozorovali jsme oblohu. Bylo na ní tolik hvězd, že to vypadalo jako slavnost, velký a tajný večírek, který galaxie pořádá na oslavu toho, že šli lidi konečně spát.“

„Při pohledu na noční oblohu jsem si pomyslela, že pravděpodobně existují tisíce dívek, které sedí osamoceně a sní o tom, že se stanou hvězdou. Ale nechtěla jsem si o ně dělat starosti. Koneckonců, můj sen nelze srovnávat s nikým jiným.“

„Vše, co v životě skutečně potřebujeme, lze koupit za nepatrný peníz, jen zbytečnosti jsou drahé. Vše, co je skutečně krásné, se vůbec neprodává. Můžeme se volně dívat na východ i západ slunce, na oblaka plovoucí po obloze, na lesy a pole, na nádherné moře, aniž platíme jediný haléř. Ptáci nám zpívají zadarmo, zadarmo si trháme u cesty květiny. Do hvězdami osvětlené síně Noci neplatíme vstupné.“

„Lidé jsou jako ptáci. Svobodně si letí po obloze a nakonec stejně skončí sežraní kočkou nebo někde v bazénu.“

„Podívej se na oblohu,
Nikdy nenajdeš duhu,
Pokud se díváš dolů.“

„Autor, který se neumí odhodlat k tomu, aby snesl oheň kritiky, by se vůbec neměl dávat do psaní. Jako se cestovatel nesmí dát na cestu, spoléhá-li na stále jasnou oblohu.“

„Duše je nesmrtelná, poněvadž se podobá nesmrtelným bytostem, a to je proto, ježto se věčně pohybuje, neboť všechny božské bytosti se také bez ustání věčně pohybují, měsíc, slunce, hvězdy i celá obloha.“

„Fascinuješ mě jako hvězdy na obloze a mateš jako hlavolam…“

„Peschko, chci opustit Vídeň velmi brzy. Jak je tu hnusně! Každý mi tu závidí a všichni jsou úskoční. Dřívější kolegové na mě pohlíží nanávistnýma očima. Ve Vídni jsou stíny. Město je černé. Chci být sám. Chci odjet na Šumavu. Květen, červen, červenec, srpen, září, říjen. Musím vidět nové věci a prozkoumat je. Chci ochutnat tmavou vodu a vidět praskající stromy a větry.
Chci udiveně zírat na rozpadající se zahradní ploty. Chci to všechno poznat, slyšet mladé březové porosty a chvějící se listy, vidět světlo a slunce, radovat se z vlhkých zeleno-modrých údolí zvečera, uvědomit si třpytící se zlaté rybky, vidět bílé mraky kupící se na obloze, chci mluvit ke květinám, k travám. Chci se dívat na růžové lidi, staré úctihodné kostely, vědět, co říkají malé dómy, běhat bez zastavení po oblých travnatých kopcích a polích, širými planinami, chci políbit zemi a čichat hebké teplé květiny v mechu a pak vytvořím věci tak krásné, pole barev…“

„Mým svědkem je prázdná obloha.“

„Jedna byla zlodějka knih.
Ten druhý kradl oblohu.“

„Slyším hromy a kapky vody, jak bouchají do silnic a oken od pokojů..
Vidím blesky, jak barví černou oblohu.
Dívám se na lidi, jak se bojí o své životy a nekoukají z oken na tu krásu, protože se to prý nesluší..
Nemám stejný názor, ať mě klidně zabijí, ať si posluší.“

„Neblahý dar nebes je citlivá duše! Kdo ho dostal, musí čekat pouze utrpení a bolest na zemi. Stane se ubohou hračkou počasí a ročních období, slunce nebo mlhy. Zachmuřená nebo jasná obloha bude řídit jeho osud a spokojený nebo smutný bude podle toho, jaký vítr bude foukat.“

„Cesta není na obloze. Cesta je v srdci.“

„Noc je můj nejlepší přítel. Uklidňuje bouři v mé duši a pouští na oblohu hvězdy, které mě vedou.“

„Na každé základně na vysokém stožáru, vztyčeném nad střechy budov, vlála od ranních hodin až do pozdního večera britská vlajka Royal Air Force. … V těchto dnech přišel náhle rozkaz britského ministerstva letectví aby na základně k nimž byla přidělena také československá jednotka, se současně s Union Jack vztyčovala též vlajka československá. Když naše barvy poprvé zasvítily proti britské obloze, oči se nám rozzářily radostí. V této válce potřebujeme dravé zbraně, pumy, tanky a střely. Ale potřebujeme také symboly.“

„Se srdcem na dlani kráčím oblohou, abych došla až na její konec, tam potkala tebe a věděla,že to srdce, co nosím, chci dát právě tobě.“

„Hvězdná obloha uklidňuje. Jak nicotné mi připadají mé pracovní problémy rozptýlené v nezměrné Galaxii.“

„Od počátku existence naší Země se jevy na naší obloze ani jednou neopakovaly, takže jde o vskutku nevyčerpatelné divadlo s neobyčejně nízkým vstupným: stačí vyjít do tmy a zaklonit hlavu.“

„Ti, kteří jiné vyučují, stkvíti se budou jako blesk oblohy, a kteríž k spravedlnosti přivozují mnohé, jako hvězdy na věčné věky.“

„Lidi jsou v tomhle světě dočista ztracení, cítí se asi jako ptáček, který létá po obloze. Ten ptáček toho o světě moc neví, ale přitom ho ten svět neustále nějak ovlivňuje.“

„Když stoupáš po schodišti k kůrům oblohy, nekoukej vzhůru, nýbrž pod nohy.“

„Jiskra která ve vzduchu je se šíři jako blesk na nebi při bouřce veliké která tančí na obloze nádherné jako tvé oči.“

„Aby balón mohl vystoupat na oblohu, musí odhodit závaží. Stejně tak se i duše, aby se mohla pozvednout k nebi, potřebuje zbavit malých závaží, jako jsou lehké hříchy. V případě, že se jedná o smrtelný hřích, padne duše k zemi a zpověď působí jako oheň, který jí dá vystoupat nahoru - stejně jako u balónu. Proto je třeba se často zpovídat…“

„A přece, když o tom všem chladně uvažuji, dospívám k závěru, že největší věc v životě, ve všech životech, pro mne a pro všechny muže byla žena, je žena a bude žena, dokud hvězdy poplují oblohou a dokud nebesa poplynou ve věčné proměně. Větší než naše námaha a úsilí, než hra vynalézavosti, než boj a hledění do hvězd a než tajemství, největší ze všeho byla žena.“

„Hvězdy jsou připevněny na křišťálové obloze jako hřeby.“

„Nikdy jsem nepřemýšlela o tom, jak je obloha důležitá, než mi začala chybět.“

„„Tolik nikdy ve světě pod nekonečnou oblohou.“ Hezky se do něj hodíš, pomyslel si. Dívka, která nikdy nezmlkne.“

„V noci se všechny oči schází na obloze. My je upínáme vzhůru a ti které jsme ztratily, nás pozorují s hůry a skrz světlo hvězd nás hladí.“

„Čekám až slunce vyjde,
Třeba pak bude obloha zcela dokonalá.
O tom společnost lehce pochybuje,
Jejich názor mě, ale nezajímá.“

„Chceš-li vidět měsíce, dívej se na oblohu a nikdy do louže.“

„Jestli jste měl někdy něco do činění se Skoty z vysočiny, pak víte, že jen zřídka najdete dva, kteří se shodnou na něčem jiném, než je barva oblohy - a i ta je často sporná.“

„Jsi na obloze, tvůj stín na mě dopadá a já se tak celý rozzářím v jeho svitu. A jak jsi tak na té obloze a já se snažím k tobě přiblížit, dotknout se tě. Ale pořád stojím ve tvém stínu. Jsi na obloze, jako anděl na nebi tančící s jiným andělem. Nezbývá mi nic jiného než kráčet ve tvém stínu a nikdy se k tobě nepřiblížit, nikdy se tě nedotknout.“

„Nebe, duha, déšť, rosa. Jitřenka, Měsíc, Mars. Nekonečná obloha hvězd, rozzářená nad mojí hlavou. A přesto mé oči vnímají jenom tebe.“

„Dřív než bylo moře a země obloha nebe, měla příroda po celém okrsku jen jednu tvářnost jež se zve chaos, surová a beztvará spousta a nic jiného než nehybná tíha a hromada mezi sebou znesvářených semen nedobře pospojovaných věcí“
Ante mare et terras est, quod tegit omnia, coelum unus erat toto naturae kultus in orbe, quem dixere chaos, rudis indigestaque moles, nec quidquam nisi pondus iners congestaque eode non bene iunctarum discordia semina rerum.

„Až bude mít hloupost křídla, zatmí se obloha.“

„Indická nula vyjadřuje prázdnotu či nepřítomnost, ale také prostor, nebeskou klenbu, hvězdnou oblohu, ovzduší a éter, právě tak jako nic, veličinu, kterou není třeba brát do úvahy, nepodstatný prvek.“

„Obloha rdí se jitrem a já novou, dosud nepoznanou cestu vidím před sebou.“

„Není-li člověku volno v tomto slzavém údolí pozemském, obrací mimovolně své zraky ku blankytu nebeskému, za nočního klidu k velebné obloze hvězdnaté, aby útěchy neb aspoň zapomenutí svých útrap nalezl zde v nadzemských prostorách mezi věčně neskalenými světy vznešenými, klidně a soucitně k zemi patřícími. V jejich tajemném pohybu hledá klíč k vysvětlení svého temného osudu, z jejich podivuhodného sestavení snaží se vyzpytovati záhyby své budoucnosti, v jejich líbezné a klidné záři přichází i utrmácený duch jeho k poklidu vnitřnímu, na zemi marně hledanému.“

„Vítr začal vát od severozápadu a vypudil poslední pozůstatky léta. Ranní oblohu tížila nízká mračna připravená vyplakat na zemi svůj žal.“

„Může fyzik vizualizovat elektron? Elektron je materiálně nepochopitelný a přesto je díky svým účinkům tak dokonale známý, že jej používáme k osvětlování našich měst, k vedení našich leteckých linek přes noční oblohu a k měření nejpřesnějších měření. Jaký podivný důvod vede k tomu, že někteří fyzici přijímají nepředstavitelné elektrony jako skutečné a zároveň odmítají přijmout realitu designéra na základě toho, že ho nemohou pochopit?“

„Zaměřte se na oblohu a dosáhnete stropu. Zaměřte se na strop a zůstanete na podlaze.“

„Krvavě rudý měsíc se ukazuje na krásné temné obloze září jak slunce přez den hvězdy se tak též ukazují a vypadá to jak malinké červené tečky na nebi krev v mém těle teče pomalu díky slzám je to jak by demno plakal….. A já pomalu umíral…..“

„Lidé jsou jako ptáci. Svobodně plachtí po obloze, ale stejně nakonec skončí sežraní kočkou nebo někde v bazénu.“

„Natáhl ruce na krystalicky zářící oblohu. „Znám sebe,“ zvolal, „ale to je vše -““

„Každý můj film byl boj. Občas si připadám jako racek, který bloudí oblohou a mlátí křídly o útesy.“

„Se zaslepenýma očima jsem zíral na oblohu, na to šedé, nekonečné nebe šíleného boha, který pro své pobavení vytvořil život a smrt.“

„Obloha je jako třpytící se plášť,
neustále se opakující cesty mihotavých hvězd“

„Aby balón mohl vystoupat na oblohu, musí odhodit závaží. Stejně tak se i duše, aby se mohla pozvednout k nebi, potřebuje zbavit malých závaží, jako jsou lehké hříchy. V případě, že se jedná o smrtelný hřích, padne duše k zemi a zpověď působí jako oheň, který jí dá vystoupat nahoru - stejně jako u balónu. Proto je třeba se často zpovídat.“

„Friederike Mayröckerová zůstane tím, čím byla více než půl století: zářící pevnou hvězdou na obloze současné rakouské literatury.“

„Všechny barvy ti slušely jak obloze duha po dešti.“

„Neznám a nepoznán může být herec, však jeho pramen světel oblohu lidí ozářit může, když vetkal do kvasu jas.“

„Nebesa vypravují o Boží slávě, obloha vypovídá o díle jeho rukou.““

„Láska je jako Večernice, plující černou oblohou.“

„Lesy okolo mého rodného města, řeka, obloha, babička, děda, to byl dar pro celý život.“

„Nebesa vypravují o Boží slávě, obloha hovoří o díle jeho rukou.“

„Tak už to asi bude do skonání světa, že po zemi se jde a po obloze létá.“

„Nebesa vyprávějí o Boží slávě, o díle jeho rukou mluví obloha.“