Citáty na téma román

„Vývoj ženy je tajemstvím. Pořád nic - paráda a tance, hadí jazýček a četba románů, očka a slzy - a najednou se objeví gigantická vůle, zralá myšlenka, kolosální rozum.“

„Ženy by chtěly prožívat v lásce romány, muži kratičké povídky.“

„Ani románům, ani čtenářům neprospívají snahy uhodnout, jestli se v knize skrývají nějaká konkrétní fakta. Takové pokusy zpochybňují samotnou možnost, že smyšlené přiběhy mohou být důležité, což je něco jako základní předpoklad našeho lidského druhu.“

„Skromnost a svědomitost bývají odměňovány jen v románech. V životě jsou využívány a pak odkopnuty.“

„Když je někdo do sebe zamilován, je to začátek románu, který bude trvat celý život.“

„Román je plod lidské iluze, že můžeme pochopit druhého. Ale co víme jeden o druhém? Nic! Jediné, co můžeme učinit je podat svědectví každý sám o sobě. Všechno ostatní je překročení naší pravomoci. Všechno ostaní je lež.“

„Z toho, co nebylo a nikdy nebude, vytvoří zruční spisovatelé nejkrásnější romány o tom, co je.“

„K čemuž je dále nutno přičíst tradiční handicap českých spisovatelů: berou své knihy vážně. Dyk tak ztratil fůru času hledáním fundamentální ideje a spřádáním nenápadně morálních pravd, jimž jest nechat v románu zaznít.“

„Postavy románu jsou mé vlastní možnosti, které se neuskutečnily.“

„Romány čteme, protože si uvědomujeme svou samotu. Odborné knihy čteme, protože si uvědomujeme svou hloupost.“

„O štěstí nejsou romány. Štěstí se nevypravuje, štěstí se žije. Štěstí je nenápadné jako dobrý vzduch nebo zdraví.“

„Kdo nikdy nemiloval, může napsat velký román o lásce, nikoliv však prostou báseň o ní.“

„Má-li žena dost času na román, udělá si také čas na drama.“

„Detaily dodávají románu prostor a bohatost. A ty já - jako čtenář - mám rád.“

„Román: prolhaná historie o dvou lidech, kteří nikdy nežili a kteří by byli jednali docela jinak, kdyby vskutku žili.“

„Máš-li nadání k psaní sentencí a aforismů, nerozptyluj se psaním románů, máš-li široký dech epika, neztrácej drahocenný čas skládáním epigramů.“

„Dějiny jsou románem toho, co bylo. Román je dějinami toho, co mohlo být.“

„Dobrý román říká pravdu o svých hrdinech, špatný o autorovi.“

„Svět literatury se stává čím dále tím složitějším: píší se už romány o románech, básně o básnících, knihy o knihách.“

„Člověk je jako román: do poslední stránky nevíš, jak skončí. Jinak by ho ani nestálo za to číst.“

„S ženou můžete dělat jen tři věci. Můžete ji milovat, trpět pro ni nebo o ní napsat román.“

„Vždycky jsem milovala klasické romány a opravdu ráda píšu fanfiction. Je pro mě velmi zábavné vrátit se k základům příběhu a dát mu svůj vlastní nádech.“

„Život je jedna velká kniha obsahující spousty příběhů. Pohádku si představuješ, tragédii prožiješ, komedii se zasměješ a román nedokončíš.“

„Chci napsat román o Tichu; řekl: věci, které lidé neřeknou.“

„Láska je životním románem ženy a fejetonem pod čárou v případě muže.“

„Aforismus je román, který napsal lenoch.“

„Láska je román o dvou svazcích.“

„Chceš-li být filosofem, piš romány.“

„Tvrzení, že nás prý jezuité naučili česky, je taková nehoráznost, když vidím ty Koniáše, kteří házeli knihy do plamenů, a hodili by do plamenů pekelných i lidi, kteří s nimi nesouhlasí - já to nechci nijak připomínat, pane poslanče, ale aspoň byste býval měl chodit na hodiny dějepisu, nebo aspoň si přečíst třeba román Temno. Ten napsal Alois Jirásek, což nebyl zcela jistě nepochybně komunista, abych vás uklidnil, že byste snad z toho zrudnul.“

„Jestliže můj čtenář přeskočí jednu větu mého románu, nebude mu rozumět, a přece, kde je na světě čtenář, který nepřeskočí žádný řádek. Nejsem já sám největší přeskakovač řádků a stránek?“

„Román je pouze skladovací prostor - všech smysluplných věcí, které romanopisec není s to použít ve svém životě.“

„Scénář je anorektická verze románu.“

„Střední škola byla jako předmluva skutečného románu.
Všichni vás nutí do psaní - ale po maturitě musí člověk začít psát sám. Po maturitě vám seberou pero od učitele a rodičů a musíte si pořídit vlastní.“

„Možná to bude příšerný román, ale aspoň to nebude příšerný nedokončený román.“

„Láska je příjemnější než manželství z téhož důvodu, proč jsou romány zábavnější než dějiny.“

„Aforismus má oproti románu tu nespornou výhodu, že ho čtenář obvykle snadno dočte až do konce.“

„Vytváříme nejen umělecká díla, ale každý z nás i svůj vlastní život - jako vlastní historický román.“

„Malá tečka ukončí i ten největší román.“

„Jejich román byl tak krátký, že by bylo správnější nazvat ho novelou.“

„Má neamerická tragédie v Americe začíná tím, že mohu psát jen o prostředí, v kterém žiji. Ve svých knihách o Americe jsem tedy psal nejvíce o emigrantech. Ale i to málo z líčení výhradně amerického života v románech jako Sedmkrát v hlavní úloze, Půlnoční pacient aj. šla děsivě na nervy vlastníkům pravého a přímého pohledu na zdejší život. Proč? Povím to krátce: protože většina Američanů, nejen kritiků, nesnáší pohled na sebe z nového úhlu.“

„Psaní románu není jako vypravování něčeho, co přímo souvisí se skutečným světem. Podstatou je navázání hry mezi čtenářem a autorem. Podobně jako při svádění.“

„Jak bych to mohla učit, kdybych o smyslu pochybovala? Když nikdo nepochybuje o smyslu výuky tance, malby, divadla, zpěvu a všech dalších přilehlých oborů, proč se o smyslu výuky psaní pořád pochybuje? Je to výcvik – a komu se to nezdá, ať si to ověří a napíše román.“

„Manželství je román, kde hlavní hrdina umírá v první kapitole.“

„Když lidé slyší slovo poezie a básně, tak se trochu zaleknou a mají pocit, že toto umění je jen pro nějakou specifickou skupinku lidí. Já si myslím, že poezie je pro každého, kdo hledá něco jiného než nachází ve filmech či románech.“

„Spisovatel, který píše svůj první román, není obvykle veden promyšlenou osobní estetikou. Jeho způsob psaní je ještě mnohem spontánnější a naivnější, než jaký bude později. Dívám–li se zpět na Žert, nacházím v něm však v jádru již všechno, o co jsem usiloval ve svých pozdějších románech.“

„Když bych mohl popsat každý moment s ní, tak napíšu román“

„Myslím, že romány, které vynechávají technologie, zkreslují život stejně špatně, jako ho zkreslovali viktoriáni, když vynechávali sex.“

„Jeho romány byly nuda. Zato na vysoké stylistické úrovni.“

„Aforismus je literární útvar, který hodně říká málo slovy. Opak nazýváme románem.“

„Historický román chce vylíčit přítomnost.“

„Jeho román? Stovka duchovních mrzáků utopených v lavoru inkoustu.“

„Dveře do jejího domu. Desky nenapsaného románu.“

„Sním o jednoslovném aforismu. A protože ho asi nevymyslím, pomstím se tím, že napíšu román.“

„Mladá autorka bezpochyby volí temné stránky života. Portrétuje svět lidí odpudivých, ošklivých a zlých, kteří budí stejné množství odporu jako soucitu. Předností tohoto románu je, že se maximálně přibližuje svým hrdinům a odhaluje v nich skryté démony, ani na moment však neztrácí svou důvěryhodnost, ačkoli hrdinové mají groteskní rysy a návyky. Silnými stránkami spisovatelky jsou také smysl pro humor a cit pro jazyk, básnický a zároveň adekvátní pro zvolenou optiku. (o Małgorzatě Rejmerové a její knize Toximie“

„Kdysi se o Varšavě říkalo, že se po válce zrodila z ničeho, z lidských ostatků, z betonu vyrobeného ze stavební suti. Teď to vypadá ještě impozantněji, když se dům ani stavět nemusí. Roste sám, jako houba z podhoubí, jako kytka na kompostu, jako plíseň ve vlhku. Lidskou ruku tady nikdo nepotřebuje, nepotřebují nic, co je lidské. Naprogramované skleněné domy si vystačí samy, a proto jsou tak hrozivé. Nečekají na povolení, na to, až se lidi vystěhují. Stejně tak by se mohly staré činžáky nechat i s obyvateli uvnitř, pak je jednoduše zbořit a jen počkat, než vyrostou nové. román Potvory“

„Když se dostanete do věku, kdybyste sami mohli mít děti, začne vás najednou zajímat víc historie a minulost vlastní rodiny. Musela jsem vyklidit byt mých prarodičů a přitom jsem se probírala usazeninami jejich života: pohlednicemi, dopisy, mapami, dokumenty z války a poválečné doby. To mě k napsání románu inspirovalo.“

„V mém filmařském životě jsou tři učitelé-vzory: Buňuel, Bresson, Bergman. Bergman film posunul do sfér moderního románu. Můj vyvolený film jsou Lesní jahody. Bergman byl pro mne inspirací a často jsem ho nevědomky kopíroval. Jeho výjimečnost závisela i na okolnosti, že Švédsko nebylo nikdy nikým okupováno. Tvůrce byl respektován a stát mu umožnil svobodně tvořit.“

„Hamsun psal skvělé romány, ale ty zcela zastínilo jeho poklonkování Hitlerovi. Minimálně pro mou generaci je pobuřující vzdávat mu více poct. Vyhrál Nobelovu cenu v roce 1920. To by mělo stačit.“

„Na románu pracuji - chcete-li - jako bych byl úředník. Jsou tací, kteří věří na prst Boží, který autorovi ukáže a inspiruje ho, aby něco napsal. Nic proti tomu! Jen si dovolím podotknout, že moje zkušenost s prací takových umělců, spisovatelů či malířů je většinou nevalná.“

„Jeho nekompromisnost, jeho ideály a jeho dlouhý, aktivní život dělají ze Solženicyna hrdinu z románu, dědice Dostojevského. Patří na panteón světové historie.“

„Dostojevskij se dotkl téměř všech témat, která znepokojují moderního člověka – svobody, důsledků existence či neexistence Boha, individuální oběti ve prospěch celku, revoluce a zániku lidské racionality. Našim problémům můžeme dost dobře porozumět prostou četbou Dostojevského románů.“

„Proč třeba Vasilij Aksjonov napsal román Tajemná vášeň, kde líčí, kolik toho bylo v létě roku 1968 vypito a jak jsme se všichni milovali? Proč to napsal? Vždyť pomluvil i sám sebe! Nejvíc mě na tom zlobí fakt, že jestli náš život byl opravdu takový, jestli jsme tak nezřízeně pili, jak je možné, že naše generace po sobě zanechala tolik dobré literatury?“

„Viktoriánské romány nespěchají, jsou pěkně pomalé, rozvíjejí jednotlivé postavy, nebojí se dramatického oblouku. Myslím, že moderní próza se obává "populárního" příběhu a zabývá se raději experimenty s jazykem.“

„Graham Green mě naučil, už když jsem ho poprvé četl na střední škole, že dokonale propracované postavy a dojemný příběh jsou povinným základem každého románu, který stojí za zapamatování.“

„Dřív jsem měla nakladatelství, ve kterém jsem vydávala kriminální romány jiných autorů. Krimi bylo populární vždycky. Mě nejvíc fascinuje vyšetřování, to je motor.“

„Krátce po dokončení dokumentu Děti z Ruska v roce 2001, mi objevili rakovinu plic s metastázami do mozku, měl jsem operaci, dopadlo to dobře, ale ztratil jsem sílu. Jsem na dně jako čerpací stanice. Mozek vás neuposlechne a nedělá to, co chcete. Mohl bych napsat další román, to ano, ale nechci.“

„Vždy jsem se snažil do svých děl dostat pocit odcizení a ohrožení, který je pro naši dobu plné skepse a nedůvěry typický. Své romány bych těžko mohl napsat v době před zavražděním prezidenta Kennedyho.“

„Jako spisovatel jsem pánem svého příběhu, vše závisí jen na mně. Co se týká řemeslné práce, řekl bych, že je mnohem těžší napsat román. Je to velká výzva. Toužil jsem stát se spisovatelem a ovládnout dobře toto umění. Byl to můj velký sen.“

„Pokud vím, ještě nikdy nevyšel jako komiks celý román. Ale Večery jsou jedinečná kniha - do takového textu se nešťourá.“

„Jsem povahou velice tichý člověk, ale psaním jsem si vytvořil odstup a mohl jsem tak nahlédnout do sebe samého a něco o sobě zjistit. Proto jsou mé historické romány skoro živoucí autobiografií, je v nich tolik z mého života.“

„Romány a deníky spisovatele Franze Kafky nemohu číst. Nikoli proto, že by mi byl cizí, nýbrž proto, že je mi příliš blízký… Pro mne nebyl a není literárním fenoménem. Je pro mne mnohem víc.“

„Připadá mi fascinující, jak se ryzí fikce (román) na plátně pokaždé zhmotní: najednou jsou tu skuteční lidé, skutečné byty…“

„Nemá smysl se ptát, nakolik Achebeho román Svět se rozpadá ovlivnil africkou literaturu. To by bylo jako ptát se, nakolik Shakespeare ovlivnil Brity nebo Puškin Rusy.“

„Román je velký kapalný útvar, do kterého všechny možnosti vplouvají a vyplouvají. Nic není konečné, nic není uzavřené, nic není omezené.“

„V románech se dá najít emocionální pravda, kterou jinde nenajdete. Abyste napsali román, musíte se vžít do role jiného člověka. Nepíšete sami za sebe, ale za někoho jiného – taková proměna v někoho jiného je pramen divů.“

„Bogdanovič psal básně, a my všichni ho četli, Lafontaine psal prózu, a jeho román zná sotva jeden z pěti Francouzů, milovníků čtení.“

„Já osobně si myslím, že žena je středem života. Aby bylo možno něco usoudit o míře svobody v nějaké zemi, je třeba sledovat postavení ženy ve společnosti. Jsem spisovatel ženy. Ve všech mých románech zaujímá žena významné místo.“

„Román je epopejí doby, pro niž už neexistuje celistvost a jednota.“

„Mám pocit, jako bych už do konce života mohl psát romány poskládané ze svých povídek. Nakonec proč vymýšlet nové postavy, když už mám dost takových, které mi pomáhají dokonale realizovat mé nápady?“

„…pointa románu: není těžší hřích než zbabělost.“

„Nevím, kolik času pro psaní mi ještě zbývá. Můj další román bude asi poslední o Mendezovi a bude sentimentální víc než kdy jindy.“

„Každý nový román posouvá můj termín odevzdání, tak mě jen nechte žít tak dlouho, abych dokončil další knihu.“

„Nicanor Parra řekl, že nejlepší romány jsou psané ve verších. A Harold Bloom řekl, že nejlepší poezie 20. století je psaná prózou. Souhlasím s oběma.“

„Natáčet film neznamená psát román. Flaubert řekl, že jeho povoláním není život: jeho povoláním je prý psát. Naproti tomu natáčet film znamená žít - přinejmenším pro mne.“

„Detektivní román nefunguje jako hra.“

„Problém, první osoby jednotného čísla‘ v románě je milosrdná lež. Jednotné číslo první osoby neexistuje. Vždycky mluví román, pokud je opravdu románem; i tehdy, když promlouvá v masce autora, i tehdy, když mluví v masce románového hrdiny.“

„Moje knihy nejsou historické romány. Když píšete o minulosti, píšete o své současnosti. Tomu se nedá vyhnout. Jiná historická doba je spíš způsobem, jak román někam umístit.“

„Román se nevymýšlí, ten se sleduje.“

„Krajina je pro americké malířství tím, čím je sex a psychoanalýza pro americký román.“

„Víc mě baví psát romány než divadelní hry, stejně jako je radši čtu. Když napíšu román, je hotový. U divadelní hry musím počkat, až bude uvedená, a teprve potom je pro mě hotová.“

„O historickém románu dalo by se mnoho povídati a disputovati. /…/ Než tolik myslím, pokud historický román vyhoví modernímu pokroku ve vědách a umění, pokud především bude šetřiti plné pravdy a pravdivosti, ovšem na umění nezapomínaje, potud bude vždycky oprávněn a udrží se přese všechny útoky, tak jako že pravá historická malba nedá se zapuditi a zničiti třeba sebe věrnějším malováním všední a sprosté přítomnosti. A pak /…/ nám jmenovitě je nezbytně třeba živého připomínání naší minulosti. To nás sílí, osvěžuje, vzpružuje. Litujeme sice, že tu tam se někdo při tom nudí; ale sta srdcí se při tom zahřeje a rozehřeje. — /…/ Je pravda, najdeme mnoho tendence – /…/ Ale nejen u nás, jinde také. A také pravda, že jí začasté umění trpí. Ale jsme v zápase, a bojujeme o život. A život národa nade všecko. Pro něj musí všecko zápasit, i umění.“

„Chtít vést lidi bez toho aby ses nejdříve naučil následovat, je jako chtít napsat román a neumět psát.“

„…. mystické koncepce symbolismu se vyznačují jednou vlastností: jsou vážné, předpokládají subjekt, který ve vztahu k chaosu jevů zaujímá pozici ochránce nejvyššího tajemství znajícího skrytý pořádek světa. V Pěterburgu A. Bělyj takovou pozici nezaujímá. Celý text románu je prosycen ironií.“

„(Řekl o Rusku a Rusech a svém románu Zulejka): Jestliže lidi, kteří už nezažili svoje prarodiče, díky téhle knížce aspoň trochu začnou chápat – pro ně naprosto abstraktní – pojmy jako stalinismus nebo rozkulačení, dostanou se k jádru těchto závažných témat, bude to pro mě opravdu zadostiučinění.“

„(Řekl o Rusku a Rusech): U spousty lidí v dnešním Rusku mám pocit, že byli odtrženi, odstřihnuti od svých kořenů. Současný ruský historický román často funguje jako určitá spojnice mezi jednotlivými generacemi.“

„Předmluva k mému románu „Pochod Radeckého““

„Když píšete román a jste na pochybách, nechte dvě osoby se zbraněmi projít dveřmi.“

„O historickém románu dalo by se mnoho povídati a disputovati. /…/ Než tolik myslím, pokud historický román vyhoví modernímu pokroku ve vědách a umění, pokud především bude šetřiti plné pravdy a pravdivosti, ovšem na umění nezapomínaje, potud bude vždycky oprávněn a udrží se přese všechny útoky, tak jako že pravá historická malba nedá se zapuditi a zničiti třeba sebe věrnějším malováním všední a sprosté přítomnosti. A pak /…/ nám jmenovitě je nezbytně třeba živého připomínání naší minulosti. To nás sílí, osvěžuje, vzpružuje. Litujeme sice, že tu tam se někdo při tom nudí; ale sta srdcí se při tom zahřeje a rozehřeje.“

„Nikde v ruské literatuře nebyla idea apokalypsy prezentována v takové úplnosti jako v tomto románu.“