Citáty na téma samostatnost

„Možná se ptáte, o jaké republice sním. Odpovídám: o republice samostatné, svobodné, demokratické, o republice hospodářsky prosperující a zároveň sociálně spravedlivé, zkrátka o republice lidské, která slouží člověku, a proto má naději, že i člověk poslouží jí. O republice všestranně vzdělaných lidí, protože bez nich nelze řešit žádný z našich problémů – lidských, ekonomických, ekologických, sociálních a politických.“

„Československo už neexistuje. Nezanedbatelná část slovenské společnosti podpořila ve volbách politickou reprezentaci, která dala po složitých státoprávních jednáních přednost samostatnému státu před další existencí federace. Češi tuto vůli respektovali. Přesto nemá smysl si namlouvat, že se nic nestalo. Mnozí z nás, byť možná v podvědomí a nepřiznaně, pociťují rozdělení Československa jako neúspěch. Bylo by nepřirozené, kdyby tomu tak nebylo.“

„Stát v životě na vlastních nohou je obtížné, a ještě těžší je být charakterově a duševně samostatný a všemu čelit.“

„Láska k Bohu a láska k bližnímu jsou dvě křídla okna, která nelze otevřít ani zavřít samostatně.“

„Začněte ihned žít a počítat každý jednotlivý den jako samostatný život.“

„Nastoupila jsem do úřadu s jedním cílem: změnit Británii ze závislé společnosti na samostatnou. Ze země, kde se říká "dej mi to", na zemi, v níž platí "udělej si to sám". Kde platí "vstanu a jdu" místo "zůstanu sedět a počkám si".“

„Národ, který si netroufá snít o své samostatnosti, není hoden, aby žil.“

„Nenajdete jediný národ mezi obyvateli habsburského Domu, kterému by získání samostatnosti přineslo něco jiného než muka a strázně, jaké dávní básníci a kněží popisují v pekle.“

„Největšími hříchy dnešní doby jsou sebestřednost, kterou nazýváme samostatností, arogance, kterou projevujeme jako sílu, a pokrytectví, o které nepřipouštíme, že by se u nás mohla vůbec vyskytovat.“

„Komunistická strana se chce stát moderní levicovou stranou. Úmysl je to jistě bohulibý, ale brání mu v tom některé podstatné překážky. První je ta, že těleso může zaujmout prostor pouze tehdy, není-li již tento prostor obsazen jiným tělesem; jinak musí předchozí těleso vytlačit. Prostor moderní levicové strany u nás je a – v souladu s evropskými tradicemi – bude obsazený sociální demokracií. Blíže ke středu, ale koneckonců také nalevo, jsou kromě toho socialisté… Za této situace by se měla komunistická strana hrdě přihlásit ke své dosavadní strategii života bez budoucnosti a stát tak ve své poznané pravdě. Našla by jistě dost přívrženců, kteří neviditelné ztráty nevidí, milují poslušnost a bojí se samostatného myšlení. Její diskontinuitní obrat, kromě toho, že směřuje do zaplněného prostoru, je spojen se ztrátou tradic a vzbuzuje podezření z úmyslu ještě větší nečitelnosti. Pokud by se komunisté nazvali například Stranou práce, mohli bychom si je splést s labouristy. Jejich dosavadní název naopak žádné zmatení pojmů neumožňuje, protože se dostatečně vryl do našeho vědomí… komunistická strana byla a zůstává stranou extrému. A jako taková má ve společnosti své přirozené, i když okrajové místo. Nelze ji zrušit, jako nelze rušit horečku. Její volební výsledky budou měřítkem intenzity nemoci naší společnosti, sociální rakoviny, ze které se zvolna začínáme uzdravovat.“

„Samostatné myšlení a nezlomná vůle charakterisují duchovně nejpokročilejší lidi.“

„Je chybou nedávat lidem šanci naučit se samostatnosti, když jsou mladí.“

„Je velmi snadné následovat své rodiče,
je velmi snadné následovat své učitele,
je velmi snadné následovat společnost,
je velmi snadné být poslušný...
být vzpurný, být samostatný, je velmi obtížné.
Ale růst přichází těžkou cestou.“

„Žádná strana nemůže potřebovat lidi, kteří jsou samostatní a kteří smýšlejí poctivě.“

„Koncem dvacátých let se tak ve Zlíně užívalo dříve neslýchaných koncepcí, jako byl podíl zaměstnanců na zisku, system komunikace uvnitř podniku, samostatná účetní střediska. Firma zavedla pětidenní pracovní týden, aby zaměstnanci mohli v sobotu chodit do školy nebo se jinak vzdělávat.“

„Potrava pochází ze Stvoření. A Stvoření vychází ze Stvořitele. Kdo má pod kontrolou potravu, má pod kontrolou náš vztah ke Stvořiteli, podle jehož obrazu jsme byli stvořeni. „Zprostředkovatel“ se nás nyní snaží přetvořit (klonováním) podle svého obrazu formou mentálních, genetických a jiných manipulací. Už máme umělou dělohu, krev (získanou z umělé stravy), umělé sperma, oplodnění, umělý porod (císařským řezem), umělé srdce, umělý mozek (počítač), způsob „života“ (vydělávání na „živobytí“ na úkor žití), umělou identitu (nakonec naimplantovaný mikročip) a smrt (oběť ve jménu „vědy“). Tohle všechno nám posloužilo jako nástroj k tomu, abychom byli schopni zaujmout k závěrečné otázce „BÝT“ či „NEBÝT“ zodpovědný postoj. Nyní musíme „NEBÝT“ změnit na „BÝT“ a stát se Pány a Mistry Sebe samých. To je ten nejzásadnější princip Seberealizace. V pozemské škole Velkého Mystéria se pro nás nyní otevírá poslední semestr k jejímu absolvování. Cílem Revoluce Jednoho srdce je dát na poslední otázku, „BÝT“ či „NEBÝT“, tu nejlepší odpověď. „JÁ JSEM“ znamená být úplně odevzdaný Stvořiteli. Velký experiment nám nabídl zkušenost „NEBYTÍ“. Teď jsme schopni poznat ony dvě extrémní možnosti, aby se Plán, kterého jsme se rozhodli být součástí, mohl naplnit prostřednictvím Lidského potenciálu, spočívajícího ve SVOBODNÉ VŮLI. Tím Plánem je učinit Zemi PORTÁLEM Míru ze svého NITRA. Revoluce Jednoho srdce vychází ze zodpovědnosti samostatně obnovit kvalitu své krve, která nám dopomůže Vzpomenout si, že VŠE JE JEDNÍM. Revoluce Jednoho srdce je pro ty, kdo mají odvahu zahájit Rozhodující bitvu v sobě samých a ZVÍTĚZIT v ní!“

„Musíme se přizpůsobit a rozptýlit v těle monstrózní kreatury, jakou je Evropská unie. Evropská unie je šílenstvím a skrývá se za praporem falešné demokracie, a činí tak státy nesamostatnými.“

„Daň ze samostatného myšlení nebyla dosud zavedena jen proto, že by to byl příjem pro stát zcela zanedbatelný.“

„Napsali o něm, že má schopnost myslet samostatně - sám přišel na to, co chtěli, aby si myslel.“

„Mír je určitým stavem mezinárodní skutečnosti, ne samostatnou a nad skutečnost povznesenou náladou a stavem nitra.“

„Manželský pár je často společenstvím, jehož členové utratili samostatnost a nevyprostili se přitom ze svého osamění.“

„Kdybych v mládí myslel samostatně, nikdo by mě nepřemluvil, abych se učil myslet samostatně.“

„Žádám zdanění samostatného myšlení. Aby konečně bylo plně legální.“

„Své základní názory shrnuje [J. L. Fischer] zkratkou velmi abstraktní a velmi schematickou ve své nástupní přednášce jako mimořádný profesor dějin filosofie na universitě Masarykově: Věčný a časový úkol filosofie 1935 /…/ Věčný úkol filosofie vidí v poznání řádu, zákonitosti světa skutečného i světa teprve tvořeného, kulturní tvorby. Skutečnost dělí na tři plně samostatné a svézákonné existenční typy: objektivně reální, psychicky reální a kulturně reální, kvalitativně různé a na sebe nepřevoditelné. Princip kvantitativní a kausální nahrazuje kvalitativním a funkčním, determinism pojmem kvalitativního optima. Společnost definuje jako skladbu reálných funkcí sociálního dosahu či rozptylu, z nichž nejnižší jsou funkce záchovné, nejvyšší pak funkce rozvojové. Avšak jeho quasi scholastické, často spíše jen slovní a terminologické rozlišování a jeho nepřekonatelný, jak se zdá, sklon k verbalismu činí jeho idee nejasnými a neurčitými, ale na mysli ne dosti schopné věcné analysy působí dojmem novoty a originálnosti.“

„Chápu, proč to Židé tolik chtěli, ale není mi dodnes jasné, proč to muselo proběhnout zrovna tak, jak to proběhlo. Židé se poučili z historie, že potřebují samostatný stát. Dobrá, ale proč tím měli trpět jiní?“

„Děti by tak dlouho dětmi nezůstávaly, kdyby se jim stále nepředříkávalo, že jsou dětmi. Mnohý, který z dozoru a ochrany rodičů nevyšel, je téměř po celý život dítětem a zůstane bytostí nerozumnou, nesamostatnou, zdětštilou.“

„Ten, kdo byl přinucen souhlasit, nemůže rozvíjet samostatné uvažování a vnitřní kázeň.“

„Budu volit jednu z pravicových stran. Pravice totiž sází na samostatnost občana, na jeho osobní vůli rozhodovat se samostatně o svém osudu (levice prosazuje silný stát, který o občana pečuje). Buď to bude TOP 09, bude úspěšná, protože má charismatického Karla Schwarzenberga, ztělesnění moudrosti a tradičních hodnot, a skvělého ministra financí Miroslava Kalouska, který drží finance na uzdě a díky němuž patříme mezi evropské státy s nejlepší prosperitou ekonomiky, nebo ODS, která má obrovské zásluhy o vybudování demokratického a právního státu. Nebudu volit socialisty, kteří rozdávají (moje) peníze na zbytečnosti, ani zájmové slepence podnikatelů, kteří už mají všechno, jen jim chybí politická moc, jejich programy či hesla mají ryze marketingovou povahu – tak jako jiné reklamy na výrobky, které se prý výhodně liší od těch běžných. Z jejich plakátů na nás vlídně shlížejí sympatické a usměvavé tváře lidí, kteří to konečně s republikou myslí vážně. Než se nadějeme, promění volební zisky do parlamentních funkcí a ministerských křesel, potažmo do hmotných statků.“

„…a na kraji mu řekli, podívali se: Máme ještě málo kulturních domů. Řekli: Hřiště ne, ale jestli chceš stavět kulturní dům, na ten ti dáme. Byla tam dobrá hospoda, která šla rekonstruovat, a tak se rozhodl postavit kulturní dům, poněvadž na něj měl pomoc. Samozřejmě že je správný stavět kulturní domy, poněvadž lidi se maj kde scházet, kde se bavit a tak dál. Napříště chceme, abychom stimulovali ty národní výbory, co maj stavět. No jestli máme zájem, aby byl čistý potok, aby nepouštěli špinavou vodu, no pak řekneme: Jestliže postavíte čistírnu odpadní vody, dostanete řekněme 70 % státní subvenci. Když ji nepostavíte, nedostanete nic. A na druhý vám subvenci nedáme. Nebo vám dáme ještě subvenci na toto, na jiný zas ne. A to bude ten státní zájem, který budeme uplatňovat. Tedy chceme pozvednout ty národní výbory, aby skutečně rozhodovaly o těch otázkách občanů! A stejně tak chceme, aby ta Národní fronta se oživila. Dole aby se oživila! Aby pracovaly samostatně ti organizace. Mnozí pracujou, zahrádkáři a chovatelé drobného zvířectva, myslivci a další, ale všichni aby samostatně pracovali. A na té bázi, Národní frontě i národního výboru, se ten zájem sjednocoval, v něco vyúsťoval. My nechceme…, nemůžeme…, nejsme proti tomu, ale co nám pomůžou jenom kritici. Vždyť my víme, že v Praze, nebo v Plzni či jinde, kolik je tam špíny - tedy ve vzduchu mám na mysli - kolik je tam kysličníku siřičitého, to můžeme změřit, víme to, no k tomu nepotřebujeme, aby nám to někdo říkal!…“

„Člověk by se měl nejraději oblékati tak jednoduše, aby se sám mohl odíti potmě a měl by žíti po všech stránkách tak samostatně a pohotově, aby, kdyby se města zmocnil nepřítel, mohl jako starý filosof vyjíti z brány bez bázně s prázdnýma rukama.“

„Jsme zvláště rádi, že při vzniku samostatného Slovinska, jako arcibiskup a metropolita Bělehradu významně přispíval k ekumenismu a harmonii mezi národy a kulturami.“

„Obecně nesouhlasím s rozdělováním umění na mužské a ženské. Nemám ráda označení ženská literatura. Zvedá mi mandle, když někde čtu rozdělení autorů podle jejich literárních stylů, a na konci je styl „ženská literatura". Ačkoli jsou ty autorky součástí ostatních směrů, někdo z nich vyrobí samostatnou podskupinu. Často autorky v takové podskupině nemají společného nic, právě kromě toho, že jsou ženy.“

„Patřil ke generaci, která za největší událost svého života považovala zisk národní svobody, zřízení samostatné československé státnosti. Jako refrén proto znějí v jeho korespondenci s československými státníky slova ochoty být kdykoliv nápomocen jejich úsilí.“

„Návalům cizinstva neodoláme, národnosti a samostatnosti své neobhájíme, nebudeme-li se svými sousedy statně a vytrvale závoditi v průmyslu a vzdělanosti.“

„Nesamostatného, mělkého člověka v jakémkoli povolání poznáte po jeho oděvu dle nejnovější módy upraveném a stále mluvícího o modernosti a pokroku.“

„Plastika, která se skládá z jedné formy, taky nikdy nemůže být plastikou. Samostatnou. Když dělal Brancusi Vejce, tak to nepovažuji za sochu, to je jenom demonstrace, jak čisté a jednoduché by plastiky měly být. A navíc, socha musí být postavena, musí stát.“

„Já sám jsem v mládí považoval literaturu za něco, co je mimo nějaký systém, ať už politický nebo hodnotový, za něco svébytného, originálního. Čím jsem starší, tím víc o možnosti takové samostatné existence literatury pochybuji. Uvažuji víc o tom, jestli by literatura neměla přinášet nějaké inspirace pro společnost.“

„Kdyby se o listopadu 1989 rozhodovalo v samostatném Slovensku, tak změny přijdou mnohem později.“

„Lež není schopna samostatného života, proto se drží pravdy jako klíště.“

„Usilujme o dobrou, inteligentní, samostatnou vyjadřovací schopnost, které je možno se naučit, tak jako se naučíme řemeslu.“

„Obraz boha, který vzniká ze spontánního tvůrčího aktu, je živou postavou, bytostí, která existuje ve svém vlastním právu, a proto autonomně stojí proti svému údajnému stvořiteli. Na důkaz této skutečnosti budiž uvedeno, že vztah mezi stvořitelem a stvořeným je dialektický a že člověk, jak zkušenost ukazuje, bývá nezřídka tím osloveným. Právem či neprávem z toho naivní rozum usuzuje na to, že vzniklý útvar existuje o sobě a pro sebe, a má sklon se domnívat, že jej nevytvořil sám, ale že se v něm tento útvar zobrazil - kteroužto možnost nemůže žádná kritika popřít, poněvadž vznik a vývoj tohoto útvaru (postavy) je finálně orientovaný přirozený proces, v němž příčina anticipuje cíl. Protože jde o přirozený jev, zůstává nerozhodnuto, zda je obraz boha vytvářen, nebo zda se tvoří sám. Naivní duch nemůže jinak, než vzít v úvahu jeho samostatnost a prakticky rozvinout jeho dialektickou vztaženost. To se projevuje v tom, že ve všech obtížných nebo nebezpečných situacích se tato účastná přítomnost vzývá za účelem, aby se obtížila nesnesitelně se jevícími těžkostmi a očekávala se od ní pomoc. V psychologické oblasti to znamená, že komplexy, které zatěžují duši, jsou vědomě "přeneseny" na obraz boha, což představuje pozoruhodným způsobem přímý opak aktu potlačení. Při potlačení, respektive vytěsnění jsou komplexy přenechávány nevědomé instanci tím, že člověk preferuje to, aby je zapomněl. U náboženského cvičení má však právě velký dosah to, že si zůstáváme svých potíží, tj. "hříchů" vědomi. Výborným prostředkem k tomu je vzájemné vyznávání hříchů (Jakub 5, 16), které člověku účinně brání, aby se stal nevědomým. Tato opatření směřují k udržení konfliktů ve vědomí, což je také conditio sine qua non psychoterapeutického postupu. Tak jako lékařské ošetření zapojuje osobu lékaře, tak křesťanské cvičení zapojuje Spasitele; neboť, jak se praví, "V něm jsme vykoupeni jeho obětí a naše hříchy jsou nám odpuštěny". On je ten, jenž nás zbavil naší viny a zpětně nás z ní vykoupil; Bůh, jenž stojí nad hříchem, "On hřichu neučinil a v jeho ústech nebyla nalezena lest"; "On, na svém těle vzal naše hříchy' na kříž…" "… tak i Kristus byl jen jednou obětován, aby na sebe vzal hříchy mnohých…" Tento Bůh je charakterizován jako sám bez viny a jako ten, jenž se sám obětuje. Vědomá projekce, ke které směřuje křesťanská výchova, tím přináší dvojnásobné psychické dobrodiní. Za prvé si člověk udržuje vědomí existence konfliktu dvou protikladných tendencí a zabraňuje tím tomu, aby se potlačením, respektive vytěsněním a zapomněním stalo ze známého utrpení neznámé, a tím o to mučivější; a za druhé si člověk ulehčuje břímě tím, že je odevzdává Bohu, který zná všechna řešení. Božská postava je však nejprve psychickým obrazem, komplexem představ archetypické povahy, jež je vírou kladen jako identický s metafyzickým ens. Věda nemá žádnou kompetenci toto kladení posuzovat. Musí se naopak pokoušet provést své vysvětlení bez tohoto hypostazování. Může proto jen konstatovat, že na místo nějakého objektivního člověka nastupuje nějaká zdánlivě subjektivní postava, tj. komplex představ. Tento komplex má, jak ukazuje zkušenost, určitou funkční autonomii a projevuje se jako psychická existence. S ní má co do činění v první řadě psychologická zkušenost, a až potud může být tento zážitek také předmětem vědy. Ta může zjistit jen existenci psychických faktorů, a pokud nepřesahujeme přes tuto mez nějakou vírou, jsme ve všech takzvaných metafyzických otázkách konfrontováni výlučně s psychickými existencemi. Tyto jsou, jak právě odpovídá jejich psychické povaze, nejtěsněji spojeny s individuální osobností, a proto vystaveny všem možným variacím v protikladu k postulátu víry, jejíž stejnotvárnost a stálost je zaručena tradičně a institucionálně.“

„Zbývajících sedmatřicet německých států se seskupilo do entity nazvané Německý spolek, která měla poskytnout odpověď na odvěké evropské dilema: když je Německo slabé, je lákadlem pro cizí – především francouzské – intervence, a když je jednotné, pak má dost síly na to, aby samostatně porazilo své sousedy, a svádí je proto k tomu, aby v reakci na nebezpečí spojili své síly. V tomto smyslu lze tvrdit, že po většinu historie bylo Německo pro mír v Evropě buď příliš slabé, nebo příliš silné.“

„Zakladatel samostatného Singapuru Li Kuang-jao, v dané době možná vůbec nejmoudřejší asijský představitel, byl otevřeným a odhodlaným zastáncem názoru (kterého se dodnes nezřekl), že americká intervence byla nezbytná, pokud se měla zachovat možnost nezávislé jihovýchodní Asie. Analýza toho, jaké důsledky by mělo vítězství komunistů ve Vietnamu pro daný region, byla do značné míry správná.“

„Už jsem řekl, že samostatnost imaga zůstává nevědomá, neboť se ztotožňuje se samostatností objektu. Smrt objektu by tedy měla vyvolat zvláštní psychologické účinky, neboť objekt pak úplně nemizí – existuje v nehmatatelné formě dál. Víme, že to tak opravdu je. Nevědomé imago, jemuž neodpovídá žádný objekt, se stává duchem mrtvého a má na subjekt účinky, které nelze chápat jinak než jako psychologické fenomény. Nevědomé projekce subjektu, jež převedly nevědomé obsahy na imago objektu a ztotožnily je s ním, přečkávají reálnou ztrátu objektu a hrají významnou roli v životě primitivů i všech kulturních národů minulosti i přítomnosti.“

„Konal jsem, čeho láska k národu žádala. To není zásluha, to je povinnost. A měl jsem radostnou, nejvzácnější odměnu, že dočkal jsem se naší samostatnosti.“

„Být samostatným ne vždy znamená zvládat všechno sám.“

„Být samostatný ne vždy znamená zvládat všechno sám.“

„Nějak se nám víc a víc nejrůznějšími cestami vtlouká do hlavy, že si každý mladý člověk musí po vzoru těch filmových a seriálových hrdinů své místo na slunci vydobýt sám, a to třeba i na úkor ostatních. Ve skautu, nebo jak nás pokřtili přátelé českého jazyka, v Junáku, jsme byli soudržnější a učili se věrnosti a smyslu pro solidaritu. Bylo nám vštěpeno, že nejsme na světě jenom pro sebe, ale jsme v rytířském duchu mušketýrů „Jeden za všechny, všichni za jednoho“.
Všeobecně se má za to, že skauting vychovává mladé duše k úctě k přírodě, k šetrnosti k životnímu prostředí, naučí samostatnosti. Je to pravda, ale působení skautingu je mnohem širší. Povzbuzovalo dnes často zapomínané vědomí, že člověk není na světě sám, ale je ve své obci spoluúčastem, závislý na ostatních a zodpovědný za ostatní. Silný chrání slabého – bylo jedno ze skautských hesel. Věrnost byla zdůrazňovanou ctností.
S tím taky souvisí, že ve skautu jsem se setkal velmi silně s pojmem vlastenectví a pocitem příslušnosti k národu. Není náhodou, že do zahraničního odboje zamklo války odešlo tolik lidí vychovaných skautingem.“

„Pro nás je důležité to, že zvítězí-li Německo, ovládne Francii, nezávislost Belgie, Holandska, Dánska a snad i Norska a Švédska zůstane pouhým stínem předcházejícího stavu, jejich samostatná existence coby nezávislých států se stane pouhou fikcí a všechny jejich přístavy bude mít k dispozici Německo, jež také ovládne celou západní Evropu, čímž se naše postavení stane neudržitelným. Za takových okolností bychom nemohli existovat jako stát první kategorie.“

„Preisler se zdál být fascinován barvou samou o sobě. Barvou ne již tak zcela opuštěnou ve vzduchu a světle po způsobu plenérovém, nýbrž značně samostatnou a takřka symbolickou. Barvy začínají být nositelkami vnitřních stavů duševních, různých citům vášní a nálad.“

„My, čeští katolíci, nemáme nic společného s ostatními českými stranami, které chtějí samostatnost českého státu. My představujeme konzervativní český monarchismus. Chceme, aby česká samostatnost byla řešena pod korunou habsburskou.“

„Prapor státní samostatnosti, odhozený generací zestárlou, bude opět pozdvižen bojovníky novými. Pokud bude národ zdravý, pokud bude dychtit po správě svých věcí, bude v Čechách bojován tento boj.“

„Sinfonietta je pro mne stejného kalibru jako třeba Svěcení jara, tedy žádná klasicisticky-romantická symfonie, ale skoro svita s pěti samostatnými díly. Vlastně je název Sinfonietta příliš skromný pro takové mistrovské dílo.“

„Nastoupila jsem do úřadu s jedním cílem: změnit Británii ze závislé společnosti na samostatnou. Ze země, kde se říká - dej mi to, na zemi, v níž platí - udělej si to sám.“

„Všeobecně se má za to, že skauting vychovává mladé duše k úctě k přírodě, k šetrnosti k životnímu prostředí, naučí samostatnosti. Je to pravda, ale působení skautingu je mnohem širší. Povzbuzovalo dnes často zapomínané vědomí, že člověk není na světě sám, ale je ve své obci spoluúčasten, závislý na ostatních a zodpovědný za ostatní. Silný chrání slabého – bylo jedno ze skautských hesel. Věrnost byla zdůrazňovanou ctností.“

„Poslušný člověk se neumí rozhodovat, není zvyklý samostatně přemýšlet, je manipulovatelný, zneužitelný.“

„Umělec je samostatný i ve formě svých výtvorů, začínajíc rozměrem verše, i v celém objemu jejich obsahu, a končíc jeho názorem na svět, na dobro a zlo.“

„Jedinou největší lásku mám až do konce života. A to je láska k sama sobě. A ke svím myšlenkám. Nedovolím nikomu aby narušovat tento božský klid v mé hlavě. Já jsem vždycky chcela žít jako náka bába samotařka ve sví chatrči. A tak to chci už od dětství a tak se vnitřně cítím a tak smýšlím. Jako samostatná jednotka co nedokáže s nikým žít protože ráda žije ve své mysly. Ale mezi lidi bych chodila i tak to já zase mám ráda společnost a povídání si o všem možném.“

„Dobrý vůdce se nesnaží druhé lidi přimět k tomu aby ho následovali. Dobrý vůdce se snaží druhé lidi naučit, aby se stali samostatnými“

„Moudrá kniha nasazuje čtenářově mysli pouta a osvobozuje ho od nich jen pod podmínkou, že bude myslit samostatně.“

„Ztráta sil je ztrátou samostatnosti a lidské důstojnosti.“

„Pokud jsme v práci samostatní a nikdo si nás nevšímá - to je známkou toho, že vše děláme správně.“

„Velice záslužné (a velice obtížné), je naučit nebo přimět druhé - samostatně myslet a konat.“