Citáty o slunci

strana 2

„Pokud pláčete, protože slunce odešlo z vašeho života, vaše slzy vám budou bránit ve spatření hvězd.“

„Nač agnostická Russellova čajová konvice,
stačí Muskovo auto na oběžné dráze slunce.“

„Štěstí je jako slunko. I stín musí být, aby se člověk cítil dobře.“

„Člověk je jako slunce vševidoucí a všeozařující, když miluje; pozbude-li lásky, stává se tmavým obydlím, kde jen čoudící lampa vrhá stíny na stěny.“

„Práce muže trvá do slunce západu, práce ženy není hotova nikdy.“

„Poezie je jako slunce. V jeho paprscích rostou věkovité lesy, avšak líhnou se v nich i jepice, komáři a ovádi.“

„Květiny jsou posvátné: mívají nejčastěji tvar slunce, hvězdy, kalicha nebo zvonku - pokud zrovna nemají tvar pantoflíčku, bačkorky, pastuší tobolky, ostrušky, lvího zubu, kosí brady, čapího nůstku, husího jazýčku nebo lopatičky.“

„Poezie je rosa třpytící se na slunci. Když se urousáte, začne prozaický život.“

„Peschko, chci opustit Vídeň velmi brzy. Jak je tu hnusně! Každý mi tu závidí a všichni jsou úskoční. Dřívější kolegové na mě pohlíží nanávistnýma očima. Ve Vídni jsou stíny. Město je černé. Chci být sám. Chci odjet na Šumavu. Květen, červen, červenec, srpen, září, říjen. Musím vidět nové věci a prozkoumat je. Chci ochutnat tmavou vodu a vidět praskající stromy a větry.
Chci udiveně zírat na rozpadající se zahradní ploty. Chci to všechno poznat, slyšet mladé březové porosty a chvějící se listy, vidět světlo a slunce, radovat se z vlhkých zeleno-modrých údolí zvečera, uvědomit si třpytící se zlaté rybky, vidět bílé mraky kupící se na obloze, chci mluvit ke květinám, k travám. Chci se dívat na růžové lidi, staré úctihodné kostely, vědět, co říkají malé dómy, běhat bez zastavení po oblých travnatých kopcích a polích, širými planinami, chci políbit zemi a čichat hebké teplé květiny v mechu a pak vytvořím věci tak krásné, pole barev…“

„Když uvidíš obra, prohlédni si nejprve pozici slunce, aby to nebyl jenom stín trpaslíka.“

„Slunce vychází i pro hříšníky.“

„Ti praví dva lidé, kteří jsou si souzeni, jsou jako stín a slunce. Stín chladí a může zmrazit, slunce hřeje a může spálit. Ale jakmike se spojí stín a slunce v jedno, dohromady jenom hřejí.“

„BRÁNA NEVĚDĚNÍ

Když spočineme v Nevím,
vytvoří se v závoji iluzí naší mysli skulinka,
a může námi prostoupit celý Vesmír.

Nevědění není nevědomost.
Nevědění není hloupost.
Je to zvědavost. Je to úžas.
Je to stav, ve kterém se oddělené “Já” uvolní
v přítomnosti Velkého Soucitu.

Když Nevíme, může námi prostoupit unavené slunce,
explodující do červené a oranžové;
žlutý měsíc a bilion vzdálených hvězd,
tak vzdálených a přitom tak blízkých,
tak daleko a přitom Tady.

Vědění nás k tomu nemůže dovést.
“Já” to nedovede pochopit.
Tou bránou je NeVědění.

Otevřete se Měsíci.“

„Pojď se mnou tam, kde nebe je vysoké a modré a kde oblaka bílá rychleji než kde jinde plují. Slyšíš tu píseň větrů v korunách borovic? Slyšíš tu píseň dálek závratných? Tiše a velebně šumí hlavy stromů. Záře slunce červenavá stéká po jejich rozpukaných kmenech a vůně pryskyřice tě omámí. A večer oheň táborový tam do tmy pak zasvítí a vyvolá v tobě pocity, které otřesou tvou duší…“

„Západ a východ slunce se setkávají v polárním dni.“

„Sláva, podobně jako slunce, se odráží ve všech vodách, v těch nejčistších i v těch zahnívajících.“

„Slunce - denně nové.“

„Vše dobré na zemi je od člověka a vše krásné od slunce.“

„Když si na nás Slunce posvítí z jiného zorného úhlu, je tu jaro.“

„Pro nás slunce zapadlo. Hory je vidí nadále.“

„Důvod, proč slunce za letních večerů, a obzvláště v parcích, klesá tak nízko je, aby bylo lépe vidět, jak holkám poskakují kozičky. Jsem přesvědčen, že je to tak. A jsem si jist, že kdyby člověk tuhle teorii rozvedl, zjistil by, že naprosto přirozeně a logicky vyplývá ze všeho, o čem mluvil Darwin. To je jisté. To je nepopiratelné. A navíc se mi to moc líbí.“

„Přátelství zvniká jako déšť, a mizí jako slunce za obzorem.“

„Dobrý lov, ó Divoké. Ať vítr stoupá pod vašimi křídly, ať vám slunce stále svítí do zad a ať zastihnete kořist nepřipravenou.“

„Namusíš zářit jako slunce na nebi. Stačí když budeš malou jisktou pro toho, kdo na tebe čeká doma.“

„I do myší díry nahlédne někdy slunce.“

„Když se postavíš do stínu, budeš nevidět.
Když se postaviš ke slunci, budeš zářit.“

„Žijte ve slunečním svitu, koupejte se v moři a dýchejte divoký vzduch.“

„Neblahý dar nebes je citlivá duše! Kdo ho dostal, musí čekat pouze utrpení a bolest na zemi. Stane se ubohou hračkou počasí a ročních období, slunce nebo mlhy. Zachmuřená nebo jasná obloha bude řídit jeho osud a spokojený nebo smutný bude podle toho, jaký vítr bude foukat.“

„Mám rád marnivé hýření barev v přírodě, kdy celý obzor na chvíli zahoří v mračnech nepokořitelným sluncem. V takové chvíli vybuchne celá paleta barevné fantazie do obřích rozměrů.“

„Nelitujte mne. Žila jsem plný, opravdový život, který nestál, nezahníval, ale prudce tekl a vířil. Někdy mne otloukal a já poznala jeho tvrdost i těžkosti, jindy zas hladil a smál se sluncem. Byl to prostě skutečný život, a já jsem zaň Bohu neskonale vděčná. …“

„Duhy vznikají z bouřek. Potřebují jen úzký paprsek slunce.“

„Jaká sladkost zůstane v životě, když z něj vezmete přátelství? Připravit život o přátelství je jako připravit svět o slunce. Opravdového přítele je třeba si vážit více než příbuzných.“

„Každý chce být sluncem, aby rozzářil život každého, ale proč nebýt měsícem, abychom rozzářili někoho v nejtemnějších chvílích?“

„Osamělost dodává životu krásu. Dává západům slunce zvláštní plamen a nočnímu vzduchu lepší vůni.“

„Příteli Slunce, nemyslíš, že je pitomost na dvakrát takový krásný den šéfovi darovat?“

„Ani neotužilé tělo nesnáší slunce, ani nepřipravená duše neunese lásku bez utrpení.“

„Ani na slunce ani na smrt se nepodíváš zpříma.“

„Slunce je nejlepší lékař. Nemusíme mu dávat do kapsy obálku.“

„Je jak kytka, co hledá slunko.“

„Když slunce zapadlo, žádná svíce ho nemůže nahradit.“

„Génius je slunce: vidí ho všichni. Talent je diamant, který může zůstat dlouho ve stínu, ale nakonec se vždy najde někdo, kdo si ho všimne.“

„Je jedna černá věž, kde žije divá zvěř. V té věži není oken ani dveří. Nikdo nemůže dovnitř ani ven. Na vrcholu je klec, jejíž mřížoví je z kostí. Z té klece hledí ke slunci uvězněný duch. Tou věží je mé tělo, klecí je má lebka, ten duch, co si pro útěchu prozpěvuje, jsem já.“

„[západ slunce] Natož krásou, jenž v kapkách stékala z míst, kterými jsem ji vstřebával.“

„Moje slunce zapadá, aby vyšlo znovu.“

„Každé ráno začíná šálkem dobré horké kávy, ale může být zakončen spanilou jízdou na motorce při západu slunce.“

„Dívej se do slunce dostatečně dlouho, a zakryješ si dlaní zrak.“

„Daleko na slunci leží moje největší touhy. Možná se k nim nedostanu, ale mohu vzhlédnout a vidět jejich krásu, věřit v ně a pokusit se jít tam, kam vedou.“

„Slunce je žlutý prášek nebeských psychiatrů.“

„Bylo to jako začátek života a smíchu. To byl skutečný význam slunce.“

„Kdo v slunci chodí, stín ho následuje.“

„Deště vznikají z páry vystupující ze země pod slunce.“

„Existují dvě mocné síly, které jsou s to vnést světlo do všech koutů zeměkoule - slunce a Associated Press.“

„Ctnost jak slunce září.“

„Epocha vesmírných letů nepřeje tajemství. Kosmonautika mířící ke Slunci a hvězdám sonduje pro nás i v propastech minulosti.“

„Slunce mohou zastřít mraky jen z pohledu drobounkého oka.“

„Slunce je krásné, ale úplnosti dosahuje jen v symbióze s nocí.“

„Nad mojí říší Slunce nezapadá.“

„Neexistuje žádná lidská ohavnost a abnormalita, která by nebyla vložena do lůna milující matky. Jako Slunce září nad spravedlivými i nespravedlivými a jako těhotné a kojící matky pečují se stejnou láskou o dítka boží i o děti ďábla a nedbají o možné následky, tak jsme i my částmi této zvláštní přírody a stejně jako ona v sobě nosíme nedozírno.“

„Slunce nevědělo, jak je jeho světlo krásné, dokud se neodrazilo od této budovy.“

„Ničíme krásu naší krajiny, protože nikým nevlastněná nádhera přírody nemá žádnou ekonomickou hodnotu. Jsme schopní vypnout slunce a hvězdy, protože nevyplácejí dividendy.“

„Myšlenka na lásku mi až dosud připadala jako otázka podrobení. Poddání se nějakému mocnému citu, ztrátě kontroly. Teď mi láska připadala samozřejmá, jako něco, co člověk ani nepotřebuje připomínat, jako dech či letní nastavení tváře slunci.“

„Šlapu vodu pod širokým otevřeným nebem a sluncem a všechna ta modř a vůbec všechno kolem mi připomína Theodora Finche. Myslím na svůj epitaf, který ještě nebyl napsán, a na všechna místa, kam se ještě podívam. Už nejsem zakořeněná, jsem tekoucí zlato. Cítím, jak ve mně narůstají tisíce pocitů.“

„L´amor che move il sole e l´altre stelle - Moje vůle a moje touha se změnily díky lásce, lásce, která hýbe sluncem a všemi hvězdami.“

„Když čteš povídky Antona Čechova, je ti jako jako ve smutný den pozdního podzimu, kdy je vzduch tak průzračný a tak ostře se v něm rýsují holé stromy, těsné domy, šediví lidé. Všechno je takové divné, opuštěné, nehybné a bezmocné … Autorův rozum osvětluje jako podzimní slunce s krutým jasem rozbité cesty, křivé ulice, těsné a špinavé domy, ve kterých se zalykají nudou a leností malincí, ubozí lidé a naplňují tyto své domy nesmyslným, ospalým shonem.“

„Najednou se muminka zmocnila taková radost, že se musel odebrat do samoty. Okdráčel pomalu ke kůlně. A když ho nikdo neviděl, dal se do běhu. Běžel v roztálém sněhu, slunce se mu opíralo do zad a on běžel a běžel, protože byl šťastný a na nic nemyslel.“

„Každý člověk je při svém příchodu na svět ve stavu celistvosti. Tato čistá energie je světlem velmi podobným našemu slunci. Toto světlo během života, kdy se člověk vyvíjí a zakouší různá traumata, nikdy nenahradí temnota. Světlo nemizí, jen se zakaluje. Práce se stínem je něco jako setření zaprášené vrstvy z okna. Není potřeba pracovat na tom, abyste vytvořili více světla, protože jakmile se z okna setře povlak špíny, světlo začne proudit do místnosti. Odstranili jste to, co ho zatemňovalo.“

„Proto dnes žiji-
s jistotou, že vyjde slunce,
které mě povede a posílí na cestě.
Pozvedne mě v každém okamžiku slabosti,
dá mi naději v každé chvíli bolesti,
utěší mě ve všech souženích,
sluneční svit a radost po dešti!“

„Utíkala jsem radostně po louce, usmívala se na slunce a přála si jen, aby to nikdy neskončilo a já mohla utíkat navždy dál. Vzbudila jsem se. Byl to jen sen.“

„Jsi můj den si můj sen
jsi ten úžasný člověk
s tebou chci byt jen
s tebou je svět lepší
jsi moje slunce
jsi moje štěstí
ktery mam..“

„Každý tvůj nádech je pro mě jako slunce a vzduch, a to slunce už nikdy nezapadne…“

„Myšlenky jsou mocné,
vložíš-li do nich slunce.“

„Ty jsi slunce a já budu měsíc- jen nech své světlo prosvítat, a až přijde noc, stejně jako měsíc, rozsvítím ti světlo zpět k tobě.“

„Globální teploty přestaly růst před deseti lety. Pokud nějaké změny skutečně probíhají, korelují s výkonem Slunce a s oceánskými cykly.“

„Co to jen provedli naší planetě? Co to udělali naší čisté sestře? Vyplenili, zpustošili, rozpárali a zahryzli se do ní Tam, kde slunce vychází, do ní nože vráželi.“

„Velké množství městských jedlíků masa, jež známe (přinejmenším v Evropě), zvířata v nitru miluje. I kdyby měli hlad, byli by těmi posledními, kdo by při pohledu na ovci, krávu nebo tele pasoucí se na louce pocítil vražedný sklon, jenž by se za stejných okolností zmocnil hladového tygra. Naopak jsou schopni dojít až k dobytčeti, aby je pohladili po hlavě, nebo natrhat trávu či květiny a nabídnout mu je – čistě pro potěšení z toho, že se krmí z jejich rukou. Rádi sledují, jak zvíře s vlající oháňkou skotačí po sluncem zalitých polích, nebo se zálibně dívají, jak klidně a pohodlně postávajíc přežvykuje ve stínu stromu. Kdyby náhle přišel nějaký člověk a začal by dobytče týrat, tito lidé by jistě přispěchali na jeho obranu, a to nejspíš rázně. Přesto přijdou domů a snědí plátek skopového, hovězího nebo telecího, aniž by pocítili sebenepatrnější záchvěv viny.“

„Bledule ví o slunci víc, než celé pole slunečnic.“

„Neomezená nehynoucí láska, která kolem mě září jako milion sluncí, mě volá dál a dál napříč vesmírem.“

„Jsme jako růže, které se nikdy neobtěžovaly rozkvést, když měly, a slunce jako by bylo znechuceno čekáním.“

„Každý den slunce znovu vychází a začíná malá naděje.“

„Vše krásné na zemi je od slunce; vše dobré od člověka.“

„Kdyby některý diktátor dostal do své moci naše neukázněné, nestydatě velké slunce - už by nikdo slunce nespatřil.“

„Vítr je proud vzduchu vznikající tím, že slunce uvádí v pohyb nebo taví jeho nejjemnější částky.“

„Nezoufej, když ve tvém žití srdce žalem sklátí se, po bouří zase slunko svítí a tvé blaho vrátí se.“

„Nezhášej kvůli sobě slunce. Ostatní zůstanou ve tmě.“

„V temných duších přetrvává nenávist jako sníh na úbočích odvrácených od slunce.“

„Neuvěřím ve druhé Slunce, dokud neuvidím stín toho prvního.“

„Nežádejte po slunci, aby vám vysvětlilo tajemství noci.“

„Nezodpovědné Slunce právě plýtvající planetami.“

„Udělal bych větrné elektrárny s fotovoltaickými panely na vrtulích. Když nebude foukat, tak to snad pochytá aspoň nějaké to sluneční záření. No a když nebude foukat ani svítit slunko, tak tam pustíme elektřinu normálně ze sítě, protože ta je levnější a při těch dotacích se to furt vyplatí. Takovéhle perpetum mobile nevymysleli ani v Sovětském svazu, tak si to nechám patentovat. Třeba dostanu cenu za budování míru.“

„Šedesátá léta znamenala v českém výtvarném umění nejen obyčejný vzrůst kvantitativní, ale především proměnu kvalitativní: najednou jako by bylo nad slunce jasné, že umění není ideologickým nástrojem moci, ale ani interesantním, avšak zbytným doplňkem společenského dění.“

„Život je groteska. Tak to cítím, asi proto jsem také nikdy nemohl ilustrovat romantickou poezii. Zapadající slunce a opuštěná srdce, to je mi na hony vzdálené. Miluju bajkaře: Krylova, La Fontaina, Ezopa. Mám rád, jak míchají říši zvířat a lidí. Věděli, že mocní nikdy neřeknou: Vy myslíte, že ten kozel, to jsem jako já?.“

„Rozum se dnes dívá vysoko nad oblast temných, ale vřelých citů, tak jako alpské vrcholky vyčnívají nad mraky. Vidí slunce jasněji a zřetelněji, jsou ale studené a neplodné.“

„Světlo, které nám zcela oslňuje zrak, je pro nás tmou. Jenom ten den vysvitne, pro nějž jsme probuzeni. Ještě další den se chystá vzejít. Slunce není víc než jitřenkou.“

„Chceš-li, aby slunce svítilo celý den na tvou tvář, musíš s ním obletět kolem země.“

„Slunce je Bůh.“

„Myslím, že pasivní krásky mají své místo pod sluncem. Je pro mě těžké si na to zvyknout.“

„Je to zvláštní, někdy kvůli pochybnostem nechápeme to, co je nad slunce jasnější.“

„Letní slunce nebylo dělané pro kluky, jako jsem byl já. Kluci jako já byli dělaní do deště. - Aristoteles a Dante odhalují záhady vesmíru“

„Radši jsem slunce dohonil, než bych na něj čekal.“