Citáty o slunci

strana 3

„Mnohé naše strachy pramení z našeho životního stylu… z potravy, kterou jíme. Každá potravina nese konkrétní vibraci. Pomocí jídla můžeme vyléčit strach. Většina lidí, kteří žijí ve strachu, konzumuje průmyslově zpracovaná jídla a jídla z rychlého občerstvení. Na své cestě jsem si všiml, že jakmile jsem začal jíst více rostlinné stravy, plodů a plodin, které vyrostly na slunci - strach zmizel.“

„Měsíc a den to utíká rychle
Život pline a obměňuje se
Příroda se mění
Rok za rokem
Den za dnem
Moc za noci
Bouře a nečasí za nečasím
Slunce síla ve srdci.“

„Když umírají koně - težce dýší,
když umírá tráva - zvolna usychá.
Když umírá Slunce - hasne v tiši,
když umírá člověk - zpívá do ticha.“

„Čekám až slunce vyjde,
Třeba pak bude obloha zcela dokonalá.
O tom společnost lehce pochybuje,
Jejich názor mě, ale nezajímá.“

„Láska je jako jako Slunce, čím jí jsi blíž, tím víc ji cítíš, hřeje tě..
Pozor ovšem, pokud budeš Slunce svazovat, spálí tě i s řetězy.“

„Člověku se líbí jak je podlaha nahřátá od slunce a napadne ho, že si koupí podlahové topení. Nedochází mu, že se mu líbí, jak je podlaha nahřátá od slunce.“

„Nejdříve musíme poznat sami sebe, svůj vlastní základ. Jinak ten svět nezlepšíme, když se nezlepšíme sami. Postarejte se nejdříve o poznání sebe sama a všechno ostatní se o sebe postará. To je přesně totéž, co řekl svého času Kristus: Hledejte nejprve království nebeské, které je ve vás, a vše ostatní vám bude přidáno. Potom s překvapením zjistíme, že to já v nás je všude – ve slunci, v zemi, rostlinách, lidech, bytostech, všude. Vztahuje se nejen na celý náš svět, ale i na vesmír, vesmíry. Předpokládá to přestat považovat tělo za sebe sama. To není naše pravě jáství. Musíme poznat nejvyšší bytí v nás. Jinak se nehneme z fleku.“

„Jsou dny.., kdy i hory, jsou výš než slunce..“

„Všichni záříme dál... jako měsíc, hvězdy a slunce... všichni záříme dál... dál a dál a dál...“

„Neustálá laskavost může přinést mnoho. Stejně jako slunce rozpouští led, laskavost způsobuje, že se nedorozumění, nedůvěra a nepřátelství vypařují.“

„Přátelství je stín večera, který se zvětšuje se zapadajícím sluncem života.“

„Kam nechodí slunce, musí lékař.“

„Pro jedno kvítí slunce nesvítí.“

„Pokaždý když koukám do deštovích mraků. Chápu že chmury přídou a zase odejdou jako mraky na neby a pak slunce duha zazáří. Cítím klid ve své duši slunce svítí do mích očí. Sluníčko svítí kvete kvítí tráva roste. Cítím život cítím rádost.“

„Slunce svítí kvete kvítí, tráva roste voda teče věčný život neuteče.“

„Prostě uvědomění
Měj k sobě sebeúctu
Važ si lidi okolo sebe
Bojuj za svoji svobodu a svůj klid
Měj před sebou respekt a účtu
Buť v klidu v souladu
Buť vděčnej za život a jeho bouře i slunce
Oceň dřinu ostatních a svou vlastní
Dopřej si chvíle kdy si šťastný s života
Objímej lidi potěší je to
Usmívej se srdečně budou se cítit líp“

„Chci ti také říci, že už nemám ráda slunce ani květiny. Bolí mě, jakmile je spatřím, a je mi lépe za pochmurných dnů, jako byl ten den, kdy jsi umřel. K pěknym dnům necitím nenávist jen proto, ze je mé děti potřebuji...“

„V přítomném okamžiku
Když riskuješ pak teprve víš že žiješ okamžikem.
Když se vzdáváš jistot pro hlubší poznání.
Když neřešíš co bude v budoucnu protože nevěříš v budoucnost ale v přítomný okamžik. Když už od malička si naplánoval budoucnost a co všechno uděláš. Když si věříš v budoucnost a žil v přítomnosti. Když nemáš zaplněněnej diář plánováním toho co učiníš v budoucnu. Když se zbudíš a všechno co tě napadne to nák zařídíš aby se to stalo. Když padáš ani nevíš kam a proč a co tam bude za nástrahy. Když život bereš jako dobrodružnou cestu a všechny problémy jako vízvy a skoušky od osudu. Když koukáš na východy slunce na západy slunce a hvězdy a posloucháš cvrčky a pozoruješ světlušky a kolem v okolí lítají netopýři. Když slyšíš když koukáš když máš čas zastavit se a na nic nemyslet vnímat tu scenérií života okolo. Když si umíš vychutnat život se vším co nabízí a být vděčný za to že žiješ. A né ho brát jako samozřejmost. Ale dát životu náplň poslání hodnotu smysl a raroveň ho sebou obohatit. Tím charakterem tím osobním kouzlem lidskostí a svojí autentičností a spůsobem a přístupem ke všemu a myšlenkám. Takovím tím příjmutí svého já.Že chápeš že nejsi kopie ostatních a že máš svůj způsob života. A pohled na něj a vlastní svůj názor a vlastní myšlenky. Svobodnej jako letící motýl 🦋.“

„Ženy jsou z Venuše a muži z Marsu. Venuše je blíž ke Slunci, takže je teplejší. Kdežto Mars je od Slunce dát, takže je chladnější.“

„Někdo říká, že miluje déšť proto, že skryje jejich slzy. Lépe zní to, že někteří lidé cítí déšť a jiní jen zmoknou. To už má celkem hloubku. Ale za mě je na dešti krásné hlavně to, že ať je jakkoli silný a jakkoli dlouhý, vždy se můžeme spolehnout, že přestane. Po dešti přichází ten svěží vzduch, občas duha a někdy rovnou i slunce. Deště jsou nutné pro růst přírody i existenci samotnou. Doufám, že je zřetelné, že tu není řeč o dešti.“

„Vděčnost je světlem pravdy a radostné srdce kvete v každém počasí. Ať už Bůh vydá slunce či déšť a každé období roku, je to On, který dává květinám a stromům a každé bytosti vzrůst.“

„Jaro nepřináší podzimní ovoce a nehřeje jako srpnové slunce.“

„Slunce je ploché jako list.“

„Na co potřebujeme slunce? Moderní hodinky ukazují čas mnohem přesněji.“

„Slunce všech dnů ještě nezapadlo.“

„Slunce je ploché.“

„Morálka zapadá spolu se sluncem.“

„Člověk je schopen vytvořit největší díla i poté, když už jsou jeho duševní síly na ústupu, tak jako je větší horko v červenci a ve dvě hodiny odpoledne, kdy slunce už slábne a klesá, než v červnu a ve dvanáct hodin.“

„Když vychází slunce, svíce jsou zbytečné.“

„To jak rostou stromy dávno známe. Ze země si vyzvednou vždy trošku různých solí do zelených listů a s nimi vyfárají a pak navrch dají si hrst slunce s bílou pěnou vzduchu.“

„Přestože je slunce tak jasné, v srdcích všech bytostí je tma, kterou může rozptýlit jen Boží milost.“

„Každý třetí obyvatel zeměkoule je přesvědčen, že Slunce obíhá kolem Země. Z toho vyplývá, že dvě třetiny mají správný názor; ani se tomu nechce věřit.“

„Zenit I slunce vychází a zapadá. To jen člověk by chtěl být v zenitu stále.“

„Bezmocné slunce a nezadržitelná rozpínavost noci.“

„Paradox? Když slunce projde ledem čočky, stane se paličským.“

„Mírni se i v rozletu. Přiblížíš-li se k Slunci, vzdálíš se od lidí.“

„Východ slunce potěší všechno živé. Nejhlučněji projevují svou radost kohouti.“

„Když popisuješ Slunce, nezačínej od skvrn.“

„Mnozí se domnívají, že slunce zapadá jen proto, aby je nerušilo při spaní.“

„I stín zajíce věří v nemohoucnost Slunce.“

„Velcí i malí, všichni žijeme z milosti Slunce.“

„Ty, kdo se opalují, a ty, kdo kopí seno, spojuje jedna myšlenka: ať svítí slunce.“

„Do téhle myšlenky jsem vložil paprsek slunce, abych měl na dnešní noc.“

„Obíhej ustavičně kolem Slunce. Říkají tomu revoluční pohyb.“

„Totéž slunce v téže chvíli pro jedny vychází, pro druhé zapadá.“

„Děkujme slunci, i když nás osvěcuje bezděky.“

„Žalován svým vlastním stínem, jemuž bráním vidět slunce.“

„Někteří lidé jsou jako Slunce. Pokud se kolem nich netočíte, nedá se svítit.“

„Novináři vám pokládají hloupé otázky. Dívají se do slunce a zeptají se vás hloupě, jestli svítí.“

„Radost je slunce, bez něhož nic neroste a vše záhy zakrní…Budeš-li šířit radost, vše se k tobě sejde jako včely na květ.“

„Laser: tříska slunce.“

„Není větší radosti, než míti nekonečně se měnící se obzor, pro každý den mít nové odlišné slunce.“

„Byl to historik, který se nořil do temných vod minulosti, aby odtud vynášel perly nádhery pod slovenské slunce. Spisovatel, který velkou část svého života zasvětil své zvláštní lásce - dějinému výzkumu amerických Slováků…“

„Představuji si Mozartova génia jako slunce, které svítí a hřeje, aniž by opouštělo svoji uzákoněnou dráhu, kdežto Beethovena nazývám kometou, která naznačuje odvážné cesty, aniž se podřizuje nějakým pravidlům a její objevení zavdává podnět k všelijakým pověrám. Mozart vysílá věčně svěží paprsky ranního slunce přímo k zemi, Beethoven soustřeďuje v ohnisku žhavé polední paprsky a přebírá stíny noci, aby osvěžily a zchlazovaly ty, jimž je žár nesnesitelný.“

„Šel jsem po cestě se dvěma přáteli – slunce zapadalo za horu nad městem a fjordem – pocítil jsem nápor smutku – nebe se náhle změnilo v krvavou červeň. Zastavil jsem se, opřel o zábradlí, smrtelně unaven – přátelé se po mně ohlédli a pokračovali dál – díval jsem se nad plápolajícími mraky na fjordem, byly jak krev a meč, a město – modročerný fjord a město – mí přátelé šli dál a já tam stál a třásl se strachy – cítil jsem jakoby velký, nekonečný výkřik šel tou nekonečnou přírodou.“

„Bylo by pěkné, kdyby se tlupy výletníků srkající mojito změnily v potížisty dožadující se informací, svobody a práva pro všechny. Bylo by to pěkné, protože čím dřív režim na Kubě padne, tím dřív se budeme moci jezdit rekreovat s čistým svědomím. Slunce a moře tam zůstanou.“

„Světlo ve fotografii, v černobílý fotografii, to je tak trochu, neříkám nevyzpytatelný, ale podivný kouzlo. Když jsem byl mladej, tak jsem byl mladej, tak jsem bez slunce nefotografoval. Myslel jsem si naivně, že to bez něj nejde. Samozřejmě že jsem později přišel na to, že to tak jednostranné bejt nemůže. Vono difúzní světlo vám navodí víc atmosféry, než to sluneční. Ve slunci to je efekt, který někdy může vyjít a jindy nemusí. Ale v difúzním světle se vám věci projeví asi tak, jako byste si na ně mohli máknout. Takže třeba takovej deštivej den, to je bašta! Dřív, když byl deštivej den, tak jsem od toho odešel. Řekl jsem si, že se to dělat nedá. Víte, světlo vás to naučí. Když to nebudete lámat přes koleno. Heleďte, slunce někdy tý fotografii prospívá. A někdy prospívá třeba déšť! Vona tam hraje velkou úlohu ta atmosféra toho světla.“

„Přemýšlel jsem nad tím, co můžu dát židli kromě jejího tvaru. Právě proto jsem zvolil barevné zpracování v gradientu. Není jednoduché jej udělat, v přírodě jej však objevíte v tolika podobách. Východ a západ slunce, hladina moře, barevné listy stromů.“

„Byl jsem ve vazbě rok úplně sám a nevyšel jsem z cely. Jednou tam vletěla moucha a vzpomínám si, jak ohromnou radost jsem měl, že je tam se mnou ještě nějaký živý tvor. Neviděl jsem slunce, měl jsem pořád hlad, nebyl tam čerstvý vzduch ani voda.“

„Nic mne nezastraší, ani vítr, co přihnal husté mraky, budou zde jen krátce. Má důvěra roste, neboť vím, že nad mraky je moje milované Slunce.“

„Němci se zbláznili – ohlásit konec jádra a spoléhat se jen na vítr či slunce? Celé se jim to pořádně prodraží a v Česku nic podobného nechci.“

„Ale pak nechápu, že můžeš říci, že křesťanství nemá nic společného s časem a s "časnými věcmi" - protože je věčné….To můžeš stejně dobře říci, že se zneucťuje slunce, když svítí na hnojiště.“

„Puntíky mají formu slunce, které je symbolem energie a celého světa a našich životů, mají rovněž formu měsíce, který je tichý. Kulatý, jemný, pestrobarevný, nesmyslný a nevědomý. Puntíky se stávají hnutím.“

„Neměř Boží lásku a přízeň podle svých pocitů. Slunce svítí v nejtemnějším dni stejně jako v tom nejjasnějším. Rozdíl není ve slunci, ale v mracích, které brání manifestaci jeho světla.“

„Taková je neměnnost pravdy, že její obhájci ji nečiní větší, a odpůrci menší; stejně jako záři slunce nezvětší ti, kteří ji velebí, ani nezastíni ti, kteří ji nenávidí.“

„Jak jen budu mrznout, až odejdu z tohoto slunce (Itálie)! Zde jsem pán, doma příživník.“

„Nehroz se, děťátko, mračna: nad mračnami Slunce.“

„Tak jako klasy na poli dozrávají v žáru letního slunce, tak i mnohá duše dozrává pro nebe teprve v žáru očistce.“

„Vývoj kosmu lze srovnat s ohňostrojem, který jsme zastihli v okamžiku, kdy už končí: několik žhavých uhlíků, popel a dým. Stojíme na chladnoucím popelu, vidíme pomalu vyhasínající Slunce a snažíme se oživit minulé velkolepé počátky světů.“

„Bůh je veliký a veliká je jeho moc, nekonečná jeho moudrost. Chvalte ho svou řečí, nebe i země, slunce, měsíci a hvězdy! Ať ho, pokud jen mohu, velebí i moje duše – jeho, Tvůrce a Pána! Jemu buď chvála a čest i sláva na věčné věky. Amen!“

„Co se dálo, bude se dít zase, a co se dělalo, bude se znovu dělat; pod sluncem není nic nového.“

„Náboženské symboly jsou fenomény života, prostě skutečnostmi, nikoli názory. Když církev po takovou a takovou dobu lpí na tom, že Slunce obíhá kolem Země, ale v 19. století toto hledisko opouští, pak se může v tomto ohledu odvolat na psychologickou pravdu, že pro miliony lidí vskutku Slunce obíhalo kolem Země a teprve v 19. století dosáhlo větší množství lidí takové jistoty intelektuální funkce, že mohli uznat důkazy o planetární povaze Země. Bohužel neexistuje žádná pravda bez lidí, kteří ji chápou.“

„… slova připisovaná Rogeru Bannisterovi… :„Každý den ráno se v Africe probudí gazela a ví, že musí běžet rychleji než nejrychlejší lev, jinak zahyne. Každé ráno se v Africe probudí lev a ví, že musí běhat rychleji než nejpomalejší gazela, jinak bude mít hlad. Je jedno, jestli jste lev nebo gazela - jakmile vyjde slunce, měli byste utíkat.“

„Tento střed jsem označil jako bytostné Já. Intelektuálně není bytostné Já nic než psychologický pojem, konstrukce, která má vyjádřit nám nepoznatelné jsoucno, jež jako takové nemůžeme pochopit, protože přesahuje možnosti našeho chápání, jak to vyplývá z jeho definice. Stejně tak dobře by mohlo být označeno „Bůh v nás“. Zdá se, že začátky celého našeho duševního života vyvěrají nerozuzlitelně z tohoto bodu, a zdá se, že k němu směřují všechny nejvyšší a poslední cíle. Tento paradox je nevyhnutelný jako vždy, když se snažíme označit něco, co leží mimo schopnost našeho rozumu. Doufám, že pozornému čtenáři bylo dostatečně objasněno, že toto bytostné Já má společného s já právě tolik jako Slunce se Zemí. Obojí se nedá zaměnit. Stejně tak málo tu jde o zbožšťování člověka anebo o snižování Boha. Co leží mimo náš lidský rozum, je pro něj i tak nedosažitelné. Když tedy použijeme pojem Bůh, tak tím prostě formulujeme jen určitou psychologickou skutečnost, totiž nezávislost a převahu jistých psychických obsahů, skutečnost, která se projevuje v jejich schopnosti mařit vůli, posednout vědomí a ovlivňovat nálady a jednání. Zajisté je možno pohoršit se nad tím, že by nevysvětlitelná nálada, nervózní rozrušení, nebo dokonce neovladatelná neřest byly do jisté míry manifestací Boha. Byla by však právě pro náboženskou zkušenost nenahraditelná ztráta, kdyby se takové, snad i zlé věci měly uměle oddělovat od řady autonomních psychických obsahů.“

„… potom brácha ten brovnink rozmontoval a už jsme to nedali dohromady, chtěli jsme se ze zoufalství zastřelit, ale nemohli jsme ten brovnink dát dohromady, to bylo naše štěstí, tak já jsem mohl kdykoliv přijít za slečinkama ke kostelu, vždycky jsem přišel nastrojenej, štráfový kalhoty, jak bankovní úředník a posadil jsem se na hilznu od minimaxu, jak diplomat, sluníčko svítilo a ty slečny ležely v plavkách na dekách, jako nějakej spolek 'Ctitelů slunce', bylo jich šest a ležely na znaku s rukama pod vytupírovanejma hlavinkama a dívaly se schválně do mračen, aby nechaly svoje tělička napospas mužskejm vočím, já, že jsem byl citlivej jak Mozart a ctitel evropský renesance, koukal jsem se jak krokodýl, jedním vokem do farní zahrady na pana děkana, a druhým vokem na ty nožky přehozený přes kolena, pořád ty krasavice houpaly kotníčkama a po mně lezli mravenci, komupak se to stane, aby byl s tolika krasotinkama? to jedině císař, nebo sultán, a tak jsem těm kráskám vypravoval, jak jsem měl příjemnej sen, jak se mi zdálo, že pekař sází do pece chleba a to je výhra na los, ale já los nemám, ovšem pekařství jako takové ve snách viděti, to znamená noční radovánky, ale co z radovánek?…“

„V Božích dílech je vtisknuta známka moudrosti a moci, které je zřetelně odlišují od chabých lidských představ. Ne jen záře slunce, ale i mihotavé světélko světlušky hlásají Jeho slávu.“

„Slunce není žluté, je to kuře.“

„Se svým dílem na slunce, cizí hoďme do temnice!“

„Krvavě rudý měsíc se ukazuje na krásné temné obloze září jak slunce přez den hvězdy se tak též ukazují a vypadá to jak malinké červené tečky na nebi krev v mém těle teče pomalu díky slzám je to jak by demno plakal….. A já pomalu umíral…..“

„Láska je jako slunce, na které se těšíme, než vyjde, ale smutníme, když zapadá.“

„Měsíc a den to utíká rychle
Život pline a obměňuje se
Příroda se mění
Rok za rokem
Den za dnem
Moc za noci
Bouře a nečasí za nečasím
Slunce síla ve srdci.“

„Pohled a prociteni srdíčka, duse, dopředu, je jako odraz stinu od slunce. Zneni života, v souladu mysleni a vzájemného porozumneni, musime najit v odrazu svetla, stinu, tepla a mrazu. Nejde to, obejit. Zdenek Pich.“

„Co vídíte když se podíváte na pampelišku? Já vidím,, Květ co mi připomíná slunce, které tě okouzlí. Připomene mi že i v té nejtemnějsí situaci se najde světo. Stonek to co mě drží při zemi. Vrací mě zpatky na zem, když létám v oblacích. Listy jsou jako vlastnosti, každá je jiná ale jedinečná. Každý list je jiný, ale pochází ze stejného místa jako ostatní. A kořen? Je jako vzpomínky, které rostou a s nimi i zážitky." Pampeliška je jako láska, vždy vyroste na jiném místě. Někteří lide tvrdí, že tyto dvě věci nejsou potřeba nebo ze neexistují. To není pravda, pampelišky tu jsou od té doby co jsme se narodili. Pampelišky potkaváme na každém kroku, ale s láskou je to složitější. Důležité je vědět:,, Káždý si musí najít tu svojí pampelišku.".“

„Slunce z tebe vytáhne to nejlepší.“

„Barví se listí, dálky jsou blízko a v zapadajícím slunci
Šumavské kopce na obzoru se zdají modřejší. Jako bych
se díval na nahnědlý topas a zelený akvamarín, barvy krajiny.
Vzduch je průzračný, létající pavučinky svádí k plachtění.
Život je most, já host.“

„Nějak se nám víc a víc nejrůznějšími cestami vtlouká do hlavy, že si každý mladý člověk musí po vzoru těch filmových a seriálových hrdinů své místo na slunci vydobýt sám, a to třeba i na úkor ostatních. Ve skautu, nebo jak nás pokřtili přátelé českého jazyka, v Junáku, jsme byli soudržnější a učili se věrnosti a smyslu pro solidaritu. Bylo nám vštěpeno, že nejsme na světě jenom pro sebe, ale jsme v rytířském duchu mušketýrů „Jeden za všechny, všichni za jednoho“.
Všeobecně se má za to, že skauting vychovává mladé duše k úctě k přírodě, k šetrnosti k životnímu prostředí, naučí samostatnosti. Je to pravda, ale působení skautingu je mnohem širší. Povzbuzovalo dnes často zapomínané vědomí, že člověk není na světě sám, ale je ve své obci spoluúčastem, závislý na ostatních a zodpovědný za ostatní. Silný chrání slabého – bylo jedno ze skautských hesel. Věrnost byla zdůrazňovanou ctností.
S tím taky souvisí, že ve skautu jsem se setkal velmi silně s pojmem vlastenectví a pocitem příslušnosti k národu. Není náhodou, že do zahraničního odboje zamklo války odešlo tolik lidí vychovaných skautingem.“

„Cítil se jako stará houba namočená v parafínu a ponechaná k uschnutí na slunci.“

„Jsme jako slunce a měsíc, stále kolujeme dokola, ale jen málo kdy se setkáme.“

„I ten nejlepší přítel se může otočit zády, když slunce již nezáří a měsíc jest v nedohlednu“

„Slunce, které prochází znečištěním a samo o sobě zůstává stejně čisté jako dříve.“

„Život nemohl změnit slunce nebo vodu pouště, tak se změnil sám.“

„Více lidí uctívá vycházející než zapadající slunce.“

„Jsi můj diamant dráší než slunce a vše na zemi“

„Nějak se nám víc a víc nejrůznějšími cestami vtlouká do hlavy, že si každý mladý člověk musí po vzoru těch filmových a seriálových hrdinů své místo na slunci vydobýt sám, a to třeba i na úkor ostatních. Ve skautu, nebo jak nás pokřtili přátelé českého jazyka, v Junáku, jsme byli soudržnější a učili se věrnosti a smyslu pro solidaritu. Bylo nám vštěpeno, že nejsme na světě jenom pro sebe, ale jsme v rytířském duchu mušketýrů „Jeden za všechny, všichni za jednoho.““

„Není snadné užívat si slunce, lehce žít na jaře, milovat, myslet, konat?“

„Bůh ví, jak učinit, aby jsme Ho my, lidé, milovali. Nejdřív nám ukáže krásu světa - přírodu, umění, slunce, hvězdy - a pak, až se nám tou nádherou otevřou srdce, pak pomalu nás pozve k sobě. A v tu chvíli, když jsme připraveni, můžeme vejít. Vejít do Jeho otevřené náruče. A pak ta krása, kterou nás přivábil, krása světa, najednou ztratí pro nás to své kouzlo, protože On září tak ohromně, tak silně, že nic ze světa už nás nepřitáhne víc, než On.“

„Naučte mne radovat se z věcí prostých a žít zvesela bez hořké pachuti. Odpuštění nás oprostí od zla. Přejme lásku všem lidem pod sluncem.“

„Když mladé slunce září svou pokrylo zeleň Edenu, náš otec Adam seděl pod stromem a škrábal dřívkem na hlínu, hned první kostrbaté čáry mu srdce pýchou naplní, tu d'ábel sladce zašeptá: „Pěkné, ale je to umění?““

„Nikdo pro mne opravdu nic neznamená. Lidi jsou jako zrníčka prachu tančící v slunci.“