Citáty na téma květ

„Zapomínat starých přátelství pro nová je jako vyměňovat plody za květy.“

„Člověk bez smíchu je jako strom bez květu.“

„Filozofie náboženství byla vždy orientována na smrt místo na život. Náboženství učí, že důležité je to, co přichází po životě, zatímco to, co se stane před smrtí, nemá žádný význam. Dosud náboženství uctívalo smrt, ale neprojevovalo žádnou úctu k životu. Nikde nenacházíme radostné přijímání květů a plodů života; všude nacházíme úporné lpění na mrtvých květech. Naše životy jsou nápisy na hrobech mrtvých květů.“

„Když miluješ, zdá se ti opice hezká, nemiluješ-li, odvrátíš zrak i od lotosového květu.“

„Je lepší radovat se z květu růže, než strkat její kořen pod mikroskop.“

„Normálnost je vydlážděná cesta: Je to pohodlné po ní chodit, ale nerostou na ní žádné květy.“

„Žena je něžnější než květ, ale tvrdší než kámen.“

„Oč v mládí zavadíš, zavoní jarem a v slunci rozpučí jako květ lásky… Škoda, že k podzimu dostaneš darem danajskou vakcínu zmoudřelé vrásky.“

„Jsem zahradník a kypřím zemi, o květy ani o štěstí se nestarám, neboť má-li být kvetoucí strom, musí být nejprve strom, a má-li být člověk šťastný, musí být nejprve člověkem.“

„Květy všechno zakryjí. Dokonce i hroby.“

„Náhoda je květ poezie na stromě všedního života.“

„To nezpívám já, ale květy které jsem spatřil.
To se nesměju já, ale víno které jsem vypil.
To nepláču já, ale láska kterou jsem ztratil.“

„Navzdory kráse a akčnosti těch sebědomých, jsem byl ale vždy na straně těch, kterým to v životě moc nesluší, na straně nepraktických introvertů, na straně chlapců, kterým moc nešel život a ve škole byli z tohoto předmětu na propadnutí. Vždycky jsem spíš fandil dívkám, které se obvykle moc neuměly obléknout a byly si toho trapně vědomy. Byl jsem spíš na straně bojácných typů, kterým se nikdy nedařily vztahy a těžko se seznamovaly.

Mám rád především ty, co neumějí život. Žehnám všem nesebevědomým, co mají plno dobré vůle a lásky, kterou touží dát, co jsou citliví a se kterými se život zpravidla nemazlí. Žehnám úzkostným typům, kteří se nejsou s to prosadit, ne proto, že by byli zbabělí, ale zkrátka jen proto, že pro některé jemnější květiny je džungle příliš nemilosrdná. Mám moc rád nehezká děvčata a introvertní chlapce, protože v nich vidím diamanty nerozkvetlých květů.“

„Důvěra je nejkrásnější věc, květ lásky Když chybí lásce živá, silná, nezvratná důvěra, tehdy je podobna pěknému silnému stromu, který má podťaté hlavní kořeny, slabý větřík ho vyvrátí.“

„Kdožpak budete kralovat po mně, ozdobeni korunou královskou, pomněte, že i já jsem kraloval před vámi a že jsem obrácen v prach a v hlínu červů. Podobně i vy upadnete v nic, přecházejíce jako stín a jako květ polní. Co je platna urozenost aneb hojnost věcí, není-li přidáno čisté svědomí s pravou vírou.“

„Hledej. Ani včela nenajde med v každém květu.“

„Zas Dušičky… A všude svíčky, květy věnce / žalostný svátek postmortální existence / kdy každý pláče, vesměs na nesprávném hrobě… / to já svůj hrob a sebe v něm mám stále v sobě“

„Láska je přechodné šílenství, vybuchne jako sopka a potom opadne. A když opadne, musíš se rozhodnout. Musíš zjistit, zdali je vaše kořeny propletený takovým způsobem, že váš rozchod není vůbec myslitelný. Protože právě tohle je láska. Láska není ta bezdechnost, není to vzrušení, nejsou to halasné sliby věčné vášně, není to touha pářit se čtyřiadvacet hodin denně a není to, když v noci zůstaneš vzhůru a představuješ si, že líbá každý záhyb tvého těla. Ne, nečervenej se, já ti teď říkám náramné pravdy. To je jenom zamilovanost, to svede každý hlupák. Láska samotná je to, co zbude, když se zamilovanost vyčerpá, a to je jak umění, tak šťastná náhoda. Mně a tvé mamince se to povedlo, měli jsme kořeny, které kdesi v podzemí srostly k sobě, a když nám z větvi opadaly všechny ty krásné květy, zjistili jsme, že jsme jeden strom, ne dva. Ale někdy korunní plátky opadnou a ty zjistíš, že kořeny nesrostly. Představ si, že opustíš domov a svůj lid, jen abys po šesti měsících, roce, třech letech zjistila, že strom tvé lásky nezapustil kořeny a vyvrátil se. Představ si to zoufalství, představ si, jak by tě to dusilo.“

„Všude kvetou květy pro toho, kdo je chce vidět.“

„Žádná cesta posetá květy nevede ke slávě.“

„Květinou lásky je růže. Za tři dny květ opadá a vám zůstane vevzhledný stonek plný trnů.“

„Milující žena je květ růže, nemilující jen její stvol, plný trnů.“

„Krása tváře je okrasa křehká, pomíjející květ, lesk okamžiku, závislá na pokožce. Ale krása ducha tkví uvnitř a je stálá.“

„… i květ nežli se rozvine, v pupenci nejprve zavinutý se formuje, a tak zformovaný ven leze.“

„Láska je přelétavá jako motýl z květu na květ. Zdržovat se na jednom místě ji nebaví.“

„Není to zvláštní, o kolik knížky ztloustnou, když je člověk čte víckrát? Jako by pokaždé zůstalo něco přilepené mezi stránkami. Pocity, myšlenky, zvuky, vůně… A když pak po mnoha letech v té knize zas listuješ, objevíš v ni sebe samu, o něco mladší, tak nějak jinou, jako by tě ta kniha zachovala jako vylisovaný květ, cizí a důvěrně známou zároveň.“

„Květy lásky nevadnou. Některé můžete položit čerstvé ještě na její hrob.“

„Podzim je druhé jaro, kdy je každý list květem.“

„Raději umřít v květech, než žít ve špíně.“

„Tělo ženy se živí pohlazením jako včela nektarem květů.“

„Kos zpívá, květ voní, potok šumí. Poslechneme si, přičichneme si, víme své. Barvy nás potěší a jejich nesourodá sousedství nás nepobuřují. Všechno je na svém místě, bereme to jako dílo přírody a těšíme se tím nebo nad tím dokonce žasneme. Anebo to shledáváme tak samozřejmým, že to ignorujeme.“

„K jakému cíli jsem se narodil! Jistě nějaký byl a jistě jsem měl vykonat něco velkého, protože cítím, že mám nesmírnou duševní sílu… Jenomže jsem svůj úkol nenašel a dal jsem se strhnout nástrahami prázdných a zvrácených vášní. Z jejich výhně jsem vyšel tvrdý a chladný jako ocel, ale ztratil jsem navždy nejkrásnější květ života, ušlechtilé nadšení.“

„Na pasece zavoní večerní vůně, motýli uprchnou a něžný svit obestře listí a květiny. Pak zmizí i červánky nad horami, příroda utichne a nastane noc, která dýchne svěží chlad na trávu a uzavře koruny květů. Nastane bílá a tichá červencová noc, noc snů a lásky, noc průzračná jako studánka ve skalách.“

„Láska, toť ranní vzdechnutí, jež večer v bouři se mění, trhá ti květy ze tváří, z ňader ti poklady plení.“

„Plevele jsou také květy, jakmile je poznáte.“

„Umění je květ života celé společnosti.“

„Ó synu touhy! Popřej sluch tomuto: Nikdy smrtelné oko nepozná věčnou krásu, a neživé srdce se bude těšit vždy jen uvadlým květem. Neboť rovný hledá rovného a raduje se ze společnosti sobě podobného.“

„Proč ulpívat na životě
kráse a vášni
tak vzdáleném?
Půvabné jsou pivoňky,
leč přijdou o své květy a uvadnou.
Když snažím se, hory na mne shlíží.
Když odpočívám, vzhlížím já na ně.
Může to vypadat stejně, ale tak to není,
neboť snažení nepředčí zahálení.
I když zrovna kvetou,
smutek visí
nad květy.
Myslí snad na to,
že také jednou opadají?“

„Mladá nevěsta je jako utržený květ; zatímco provinilá žena je jako květina, kterou někdo pošlapal.“

„Myšlenka, která u muže a ženy trávících spolu noc, potřebuje - k tomu, aby byla pochopena - být vyslovena, je květ bez vůně.“

„Odstraňujme slzy dětí. Květy nesnášívají dlouhé deště.“

„Síla a sličnost jsou statky mládí, umíněnost je květem stáří.“

„Lhostejnost je květ beznaděje.“

„Vznešené věci jsou plny tajemství. Jedině člověk, jemuž víla podala květ lotosu, dovede projíti zavřenými branami. Ale ani ten neprojde jimi tak, jak se narodil…“

„Afrika je divoký kontinent plný násilí. Každý, kdo se to před vámi snaží skrýt, je špatný vypravěč. Pro africké květy byla a je nejlepším hnojivem krev… Píseň slonů“

„Rozvíjející se květ nedělá žádný hluk, neboť krása, pravé štěstí a pravé hrdinství se v denním světle projevují mlčky.“

„Kdybychom dokázali jasně vidět zázrak jediného květu, změnil by se celý náš život.“

„Kdybych už nikdy nepřivoněla k tvému květu, který jsem dřív tak hloupě přezírala, nevadí, neboť jeho vůni ucítím na každém kroku…“

„Cesta dobré ženy je skutečně poseta květy, ty však se objeví za šlépějemi, kterými kráčela, a nikoli před nimi.“

„Život plodí květy a včely. Květy, to jsou tvůrčí duchové a včely jsou ty ostatní, co na nich sbírají med.“

„Lidé dobročinní podobají se kvetoucím stromům, z jejichž květů včely opětovně sbírají med, ale kterým proto ovoce nechybí.“

„Velké myšlenky stejně jako vzácné květy rostou nad nebezpečnými srázy.“

„Jako květ a vítr, tak přejde i mládí.“

„Bylina bez květu, panna bez studu řídko přichází k jakému užitku.“

„Srdce bez lásky je jako rostlina bez květů a vůně.“

„Člověk je jako růže která má trny, ale za to nádherný květ.“

„Platon jenž chtěl zachránit národ na jeho rasové základně násilnou, až do jednotlivostí diktátorskou formou vlády, nebyl sokratický, ale byl posledním květem helenismu.“

„Neměj výčitky za svou dnešní náladu. Ani lotosový květ se neotvírá světu každý den.“

„Užírám se v myšlenkách o tobě, chybí mi tvůj hlas. Tvá melodie, která se mi z mysli vytrácí. Tvá vůně, vůně připomínající květy na louce a horský vánek. Chybí mi se dívat, dívat na tvé ladné pohyby a slyšet podpatky znázorňující tvou přítomnost, přítomnost…“

„cítím jak nade mnou rostou květy“

„Nemyslete,že má hruď je poskvrněna od mých slz. Moje srdce je v plamenech, ale zvenku to není vidět. Pokud se ve vodě překvapivě utopím jako lotosový květ, mé slzy budou odplaveny až za obzor. Není to v mé moci. Mezi mými řasami protékají slzy, které jsou teď krví.
Zamilovaní jsou vystrašení, nyní s láskou bojuji. Ach, pokud si setřu své slzy, mou hlavou se přežene vlna, která smete vše a tento svět spatří vše, co se mi přihodilo.“

„Myšlenka je květ, jazyk je poupě a čin je plod.“

„Po cestách tulipánových květů půjdu rád. Po krásných vlnách vánku, nechat se v květu jemně uhoupat. Láska je křehká jako v letu pták. Nechte své květy ve vánku jen jemně kolébat.“

„Láska je jako květ. Každý je jiný, má různý tvar, barvu, velikost, některé jsou voňavější, jiné zase rozkvetlejší. Žádné dvě květiny nemají dva stejné květy. Všechny ale mají stonek růže, jsou na něm trny.“

„Kouzelná zahrada. Barevné světy. Úžasné vůně. Krásné květy. Vdechuji vůně, které přináší čerstvý vzduch, a vracím se do země krásných rozlehlých, voňavých luk.“

„Rozjasni sám sebou ten svět ať je krásný jak krásný rozkvetlí květ.🌺🌹🌷🌻🌼“

„Dni člověka jsou jako tráva - kvete jako polní květ.“

„Láska je pyšný a svěží kvítek, věnčící a završující život individua. Ale jako všechny ostatní květy i ona musí být rozvinuta jednou stranou, a to tou lepší, ke společnému nebi.“

„Láska nemůže být květem mezi stěnami. Ona chce celého světa bez mezí. Láska je strom na hoře - strom, který rostl.“

„Láska: předzvěstí každého plodu byl květ.“

„Radost je slunce, bez něhož nic neroste a vše záhy zakrní…Budeš-li šířit radost, vše se k tobě sejde jako včely na květ.“

„Motýlí snění nikoho nevyruší a květům sluší.“

„Teď říkají, že Rakousko bylo obětí nacistů. Věřte mi, nebylo. Ženy házely na vojáky květy, zvony na kostelech vyzváněly. Vítali je s otevřenou náručí.“

„Lidské oči jsou obvykle uchváceny krásou květů a věnují malou pozornost plodům. My Japonci musíme odložit stranou zaujetí květy civilizace. Musíme realizovat plody bohatství a síly.“

„Což není člověk pouhý květ nesený větrem a jen hory, moře, hvězdy a tato země našich bohů jsou skutečné a věčné?“

„Nejkrásnější pohled na svět je z koruny vzrostlých stromů, skal či kopců. Zde vidím Zemi, tu nádhernou matičku naši. Ach ten krásný pocit, proč to jen lidi neznají. Je smutné vidět dnešní svět, když člověk neocení ani prostý květ.“

„Zahodíš mě, jako starou květinu, jenže nevíš,že zase povstanu v nádherný květ.“

„Na blbosti se taky vydělává a ta pak jenom květe.“

„Co vídíte když se podíváte na pampelišku? Já vidím,, Květ co mi připomíná slunce, které tě okouzlí. Připomene mi že i v té nejtemnějsí situaci se najde světo. Stonek to co mě drží při zemi. Vrací mě zpatky na zem, když létám v oblacích. Listy jsou jako vlastnosti, každá je jiná ale jedinečná. Každý list je jiný, ale pochází ze stejného místa jako ostatní. A kořen? Je jako vzpomínky, které rostou a s nimi i zážitky." Pampeliška je jako láska, vždy vyroste na jiném místě. Někteří lide tvrdí, že tyto dvě věci nejsou potřeba nebo ze neexistují. To není pravda, pampelišky tu jsou od té doby co jsme se narodili. Pampelišky potkaváme na každém kroku, ale s láskou je to složitější. Důležité je vědět:,, Káždý si musí najít tu svojí pampelišku.".“

„Ať zahrada probuzení našeho srdce rozkvete stovkami květů.“

„I ten nejmenší květ je myšlenkou, životem, který odpovídá jisté vlastnosti Velkého celku, o kterém mají neutuchající intuici.“

„Kouzlo – to je takový květ na ženě. Máte-li ho, nemusíte mít nic jiného; a jestliže ho nemáte, je úplně jedno, co ještě máte.“

„Darovaný květ ne jen tak ledajaký. Tolik tajemství ukrývá, a shůry se usmívá. Svět blaženosti prožívá….“

„V mojí mysly moudrost minulosti. V mojí duši marnivosti života květ jak velký a moudrý je tenhle svět. Nevidím co pravda je ve zmatku se utápím a pochybností trpím. Nevím co si počít mám v téhle existenci. Přide mi ten svět tak plny myšlenek a emocí že když to cítím není mě pomoci v zmatku se utapím. A ikdyž z přírody spoustu porovnání znám tak z toho lidského chaosu nasavám. Jak sílná je myšlenka hlava a všechno v ní co obklopuje svět to je síla monstrózní.“

„Štěstí jako rosa na květech se skvěje, ale bludná noha náhle zašlápne je.“

„Svou sílu k žití v čase zlém si uchoval květ chrysanthén.“

„Před tebou kraji milý, nejdražší v celém světě, skláním se s pokorou jak květy na třezalce.“

„O naštvanosti o emocích o přírodě o svědomí
Naštvala jsem se a vyškubla dýňi z kořenem a na květy stále litaly včely tak jsem květy a dýně rozdupala a rostlinu dýni hodila na kompost. Pak pokácela broskvoň🌳🍑 která stejnak tři roky neměla broskev. Ale ne celou jednu větvičku jsem na tom stromě nechala a pak jsem o ni brečela protože jsem v hlouby duše👻 věřila že budou na ní broskvičky🍑. Sice mě serou ty skurveny broskvičky 🍑🍑🍑okrajovat nesnaším ten povrch ale ty byli tak sladoučky a šťavnytý 😭. sakra Jenomže když mě chytne amok tak ničím všecho co mi přide pod ruku. Ale jak to bylo odreagování až jsem se z toho přepálila na sluníčku☀️. Prostě tím chci říct že si uvědomuju že jsem ubližila stromu ke kterému mám cit a i k těm večelkam co opilovaly daňové květy 😓 jsem jim vzala rostlinu kvůly vlastní vsteklosti. Ale co hůř došlo mě že nemusím obhajovat život jako něco dobrého život je praštěná zvracenost i příroda je jeblá. A všechno je to jen posraná chemie fyzika psychologie přirodověda a působení hloupostí na okolni pičoviny a vnější total kokotizmus lidské hlavy.“