Citáty na téma město

„Bratr mající oporu v bratru je jako opevněné město.“

„V období let mého boje jsem si myslel, že nemohu na sebe vzít odpovědné závazky vyplývající z manželství. Dnes, před smrtí, jsem se rozhodl vzít si za manželku ženu, která po mnoha letech věrného přátelství dobrovolně přijela do tohoto již obleženého města, aby se mnou sdílela můj osud. Zemře zároveň se mnou z vlastní vůle jako moje žena.“

„Znechucuje mě, že muži a ženy musejí žít své životy takovým způsobem. Je to bolestivé pro ně a je to bolestivé i pro mě. Nevidím však z toho východisko. Jediné, co tudíž mohu dělat, je o té bolesti psát…. každopádně čas, kdy jsem byl nepostradatelnej, vypršel. Lidský plémě mě odjakživa znechucovalo. V podstatě mi na lidech přijde nechutná ta jejich rodinně-vztahová choroba, která zahrnuje manželství, přesuny moci a hmotný podpory a která jako bolák, jako lepra postupně zachvacuje: vašeho souseda, čtvrť, obvod, vaše město, okres, stát, národ… a všichni zúčastněný si v tomhle úle navzájem lezou do prdelí ve snaze ten stupidní zvířeckej děs přežít.“

„Prosím vás, kdo by chtěl žít ve městě, kde jedinou kulturní vymožeností je to, že můžete na červenou odbočit doprava?“

„Co je platné přeplout moře a střídat města! Chceš-li uniknout tomu, co tě trápí, musíš být ne jinde, ale jiný!“

„Nepřítel se pokoušel zákeřně střílet na naše letadla, pokojně shazující bomby na jeho města.“

„Hlavní město je to, v němž žiješ.“

„Na začátku jsme byly zoufalé druhy. Potřebovali jsme věci, a když jsme je měli, byli jsme spokojení; byli jsme najezení a přežili jsme. Tyto věci nás zachránily, věci jako jídlo, zbraně, přístřeší. Ale po věcích bojů, které jsme vyhrávali, nás staří nebožtíci nechali samotné. Naši předkové zemřeli na zkažené zuby a hladovění a nemoci. Naši předkové se tlačili dozadu a vyhráli.
Ale my pokračovali!
Jedli jsme více, jako kdybychom se chystali hladovět! Nadále jsme bojovali, i když staří nepřátelé už byli pryč! Nepřestali jsme ničit životní prostředí, přestože jsme ničili především sebe. Stavěli jsme velká města, velké průmysly, velké systémy. Tyto systémy nás měly krmit, ale místo toho zabíjejí zvířata, půdu a nás. Tyto systémy nás měly chránit, ale místo toho ničí naše ovzduší a naši vodu. Tyto systémy nám měly sloužit, ale místo toho nás zabíjejí. A my stále jednáme jako jednali naši předkové; jsme chamtiví pro jídlo, ničíme přírodu, zabíjíme zvířata a sami sebe! Udržujeme systémy, které nefungovaly příliš dlouho. Tyto systémy nás zabíjejí. Tyto systémy zabíjejí vše.
Tyto systémy selhávají. Nechte je selhat.“

„Způsob našeho života určí podobu našeho stáří. Můžeme skončit jako opuštěné město nebo jako štědrý strom - důležitý i tehdy, když už nedokáže stát rovně.“

„Kdyby architekti stavěli domy tak, jak programátoři dělají programy, dokázal by jediný datel zbořit celá města.“

„Měsíce nás všechny sužuje problém, který nám kdysi nadělil versailleský diktát a který se stal nyní neúnosný svou zrůdností a prohnilostí. Gdaňsk je německé město. Koridor byl a je německý… Proto jsem se nyní rozhodl hovořit s Polskem stejnou řečí, jakou Polsko užívá po měsíce vůči nám… Polsko dnes v noci poprvé střílelo na našem vlastním území a použilo k tomu i regulérní vojáky. Od pěti hodin čtyřiceti minut opětujeme palbu. A od této doby se za bombu platí bombou.“

„Bratr mající oporu v bratru je jako opevněné město.“

„Ví to celé město, jenom manžel ne.“

„Kdyby lásky nebylo, moře by se rozlilo, města by se vylidnila, do srdce by sněžilo.“

„Tvrdím, že každý může být dobrou hlavou čehokoli, sobru, domácnosti, města, vojska, jestliže pozná, co potřebuje, a dokáže si to opatřit.“

„Člověk se správným úsudkem mezi pošetilci se podobá člověku, jehož hodiny jdou správně, ve městě, kde všechny věžní hodiny jdou špatně. On sám zná pravý čas, ale co je mu to platné?“

„Mnou vchází se do trýznivého města,
mnou vchází se do věčné bolesti,
mnou vchází se k těm, jež Bůh věčně trestá.
Mnou dal Pán průchod spravedlnosti,
jsem z Boží moci, dílem lásky jdete,
jsem sklenuta nejvyšší moudrostí.
Všechno stvořené přede mnou v tom světě
je od věků. Já navždy potrvám.
Zanechte naděje, kdo vstupujete.“

„Brno, to je pokus o město, a život tady je pokus o život.“

„Jednou jsem slyšel vtip. Přijde chlap k doktorovi, že prý má deprese. Že je život tvrdej a krutej.
Že se cítí v tom hrozným světě úplně sám. Doktor povídá, že léčba je snadná: "Do města přijel slavný klaun Pagliacci. Zajděte se na něj podívat. To by vás mohlo postavit na nohy." Chlap se rozpláče: "Ale doktore… já jsem Pagliacci."“

„To pěkné na bydlení v malém městě je, že pokud nevíte co děláte, tak to zaručeně ví někdo jiný.“

„Probudit se sám v cizím městě patří k těm nejkrásnějším zážitkům.“

„Rozdíl mezi velkým a malým městem tkví v tom, že ve velkém městě je možné víc vidět a v malém víc slyšet.“

„Efesané si zaslouží, aby všichni dospělí byli usmrceni a zanechali město nedospělým, neboť vyhnali Hermodóra, muže z nich nejprospěšnějšího, se slovy: Nikdo ať není nejprospěšnější z nás, a pokud někdo takový je, ať je jinde a u jiných.“

„Potichu si zpívám
do rytmu deště
náhodná slova
o zmoklém městě
Jdu Nevím vůbec kam
a s každou kapkou
zas znova začínám“

„Žijeme příliš v knihách, a ne dost v přírodě. Podobáme se pošetilci Pliniovi mladšímu, který studoval styl řeckého řečníka, zatímco venku pohřbíval Vesuv patero měst.“

„Žijte tak, abyste se nemusel bát prodat vašeho papouška největší drbně ve městě.“

„Moc, která drží města a lidi pohromadě, je čestné zachovávání zákonů.“

„Většina z nás se nemůže toulat sem a tam, hovořit s kdekým, poznat všechna města na světě. Na to nemáme čas, ani peníze, ani dost přátel. Věci, které hledáte, Montagu, na světě jsou, ale jediný prostředek, který s devadesáti devíti procenty těch věcí seznámí průměrného človíčka, jsou knihy.“

„Když Tiber zaplaví město, když Nil nezaplaví pole, když dlouho trvá špatné počasí, když se země otřásá, když je hlad, když mor, hned „Křesťany lvům!“.“

„Co bych dal za to, kdybych mohl dělat knihovníka na malém městě.“

„Marsova definice: Odborník je člověk, který přijel z jiného města.“

„Pomáhejme potřebným, ale hlavně pomáhejme tam, kde to má smysl a kam dohlédneme. To je většinou nedaleko od nás. Dříve než pošleme peníze na konto nějaké organizace, která jich část přepošle do zahraničí, podívejme se, jak žijí naši sousedé, jak žijí lidé v našem domě, v naší vesnici, v našem městě. Rozhlížejme se kolem sebe.“

„Malý chlapec měl jako jediné dědictví po otci kočku a jejím přispěním se stal starostou Londýna. Čím se stanu já přispěním svého zvířete, svého dědictví? Kde leží to obrovské město?“

„Hrdinové nemusí vždycky zvítězit, někdy také prohrávají. Ale bojujou dál a vždycky se vrátí. Nevzdávají se. Právě to z nich dělá hrdiny. - Město nebeského ohně“

„Jen málo věcí je silnějších než láska rodiny. - Město ztracených duší“

„Problém s těmito lidmi je, že jejich města nebyla nikdy bombardována a jejich matkám nebylo nikdy řečeno, aby zavřely hubu.“

„Kdo vína okusí z onoho města snad, to černé město jej oblékne v černý šat.“

„Peschko, chci opustit Vídeň velmi brzy. Jak je tu hnusně! Každý mi tu závidí a všichni jsou úskoční. Dřívější kolegové na mě pohlíží nanávistnýma očima. Ve Vídni jsou stíny. Město je černé. Chci být sám. Chci odjet na Šumavu. Květen, červen, červenec, srpen, září, říjen. Musím vidět nové věci a prozkoumat je. Chci ochutnat tmavou vodu a vidět praskající stromy a větry.
Chci udiveně zírat na rozpadající se zahradní ploty. Chci to všechno poznat, slyšet mladé březové porosty a chvějící se listy, vidět světlo a slunce, radovat se z vlhkých zeleno-modrých údolí zvečera, uvědomit si třpytící se zlaté rybky, vidět bílé mraky kupící se na obloze, chci mluvit ke květinám, k travám. Chci se dívat na růžové lidi, staré úctihodné kostely, vědět, co říkají malé dómy, běhat bez zastavení po oblých travnatých kopcích a polích, širými planinami, chci políbit zemi a čichat hebké teplé květiny v mechu a pak vytvořím věci tak krásné, pole barev…“

„Jak to, že se hlasatelé „humanismu“ a „demokracie“ tolik bojí mrtvého nacismu, ale nikoliv živého komunismu? Odpověď je geniálně jednoduchá. Jestliže se nebojím zlodějů a vrahů, pak nejspíš proto, poněvadž sám k nim patřím. Skutečnou i mediální politiku určují už několik let dnešní šedesátníci, kteří patřili r. 1968 k revoluční studentské mládeži, demolující na ulicích evropských a amerických měst auta a obchody. Hlásili se k neomarxismu a jejich ideovým vzorem byl mj. i masový vrah Mao a bandita Che Guevara.“

„Potkávám tě. Toto město je jako stvořené pro lásku. Ty jsi jako stvořený pro mé tělo. Měla jsem hlad, hlad po nevěrách, lžích a umírání. Odedávna. Dobře jsem věděla, že jednoho dne přijdeš. Čekala jsem na tebe s bezmeznou trpělivostí. Znič mě. Znetvoř mě k obrazu svému, aby nikdo jiný po tobě nepochopil tuto touhu“

„Zahálka i krále i kdysi šťastná zhubila města.“
OTIUM ET REGES PRIUS ET BEATAS PERDIDIT URBES

„Praha je okouzlující město, do kterého se hned zamilujete. Ale vždycky se musíte podívat skrze tu krásu na to, díky čemu je to město živé. A to jsou lidé, kteří se v něm rozhodli žít.“

„Vypisuj pro lidi soutěže, ve kterých dostanou cenu za to,že se naučí zpaměti populární šlágr nebo hlavní města různých států, nebo kolik tun obilí sklidili loni v Iowě. Namačkej do nich plno údajů, které nejsou nebezpečné, zahlť je tolika fakty, až se budou cítit přecpaní a budou mít dojem,že úplně srší vědomostmi. Potom se jim bude zdát,že myslí.“

„Můžu si stokrát namlouvat, že tě ve svým životě nechci, ale moje srdce ví, že je to jinak. - Město nebeského ohně“

„Mnozí z vás jsou muslimové či příslušníci jiných náboženství, pocházíte z různých zemí a z různých situací. Nesmíme mít strach z odlišnosti. Bratrství nám odhaluje, že tyto rozdíly jsou bohatstvím a darem pro všechny! Považujme se za bratry! Řím by mělo být město, kde se do tváře vrátí úsměv a kde člověk opět nalezne svou lidskou důstojnost. Mnozí lidé, kteří mají ve svém povolení k pobytu napsáno „mezinárodní ochrana“, jsou však častokrát zde i na jiných místech nuceni žít v obtížných a nedůstojných situacích, bez možnosti zahájit důstojný život a snít o nové budoucnosti!“

„… každopádně čas, kdy jsem byl nepostradatelnej, vypršel. Lidský plémě mě odjakživa znechucovalo. V podstatě mi na lidech přijde nechutná ta jejich rodinně-vztahová choroba, která zahrnuje manželství, přesuny moci a hmotný podpory a která jako bolák, jako lepra postupně zachvacuje: vašeho souseda, čtvrť, obvod, vaše město, okres, stát, národ… a všichni zúčastněný si v tomhle úle navzájem lezou do prdelí ve snaze ten stupidní zvířeckej děs přežít.“

„Láska není rybník, ve kterém pořád můžeme hledat svůj obraz. Má příliv a odliv. A jsou v něm vraky a potopená města a chobotnice a bouře a truhly se zlatem a perly. Ale perly, ty leží hluboko.“

„Města se možná stanou asambláží subkulturních oblastí.“

„Obyvatelé velkoměst jsou lidé, kteří přišli z venkova do města tvrdě pracovat, aby si pak mohli dovolit přesídlit na venkov.“

„Hlavně že tu byla první ohnivá láska. Nevadí, že zanikla, že byla uhašena vodou, věčně ční věže zatopeného města. Ale jsou lidé, kteří žádnou první lásku neměli.“

„Civilizace má sklon kazit lidi, jako velká města kazí pobřeží.“

„Města by měla být opevněna odvahou svých obyvatel.“

„Co oděv je jednotlivému člověku, to jest budova rodině, to veřejná stavení, mosty, silnice, železnice a města jsou celému národu.“

„Pro mne je tolerance čistě světskou záležitostí… Jsem připraven zaměstnat každého, ale každého, kdo pěstuje rolnictví nebo obchod, nebo usadit ve městě toho, kdo má příslušnou odbornost a přinese výhody či píli do mých zemí… Mou zásadou je úplná svoboda vyznání; potom bude jen jedno jediné náboženství, jež záleží v tom, aby všichni byli vychováváni ku prospěchu státního celku… Je-li opatřena služba státu, zákon přírody a společnosti, dostává-li se Nejvyšší bytosti úcty a modliteb, není důvodu, abyste se Vy, dočasní vládcové, míchali do jiných věcí. To je moje smýšlení; Vaše veličenstvo je zná; bojím se, že je nezměním nikdy.“

„Valná část lidí žije v tichém zoufalství. To, čemu se říká odevzdanost, je zatvrzelé zoufalství. Ze zoufalého města odcházíte na zoufalý venkov, jen abyste se potěšili nádherou norků a ondater. Navyklé, leč neuvědomované zoufalství prostupuje skrytě i tak zvané hry a kratochvíle. Žádné zábavné rozptýlení v nich nenacházíte – to se totiž dostavuje až po práci. Je však charakteristickým rysem moudrosti uvarovat se zoufalého počínání.“

„Už je to dávno, co jsme hráli v Praze, ale je to jedno z měst, které miluji. Vzpomínám si, že jsme bydleli na kopci, odkud bylo vidět celé město. Skoro jsem nespal a brzy ráno jsem se šel projít. Pršelo a nikdo nikde nebyl. Praha má nádhernou architekturu. I setkání s obyvateli bylo úžasné. Lidé byli příjemní a všude byly nejkrásnější dívky, jaké jsem kdy viděl. Celé mi to připadalo velice umělecké. Doufám, že tam brzy budu moct zase přijet.“

„I pes v hlavním městě štěká centrálněji.“

„Jestli si myslíš, že najdeme krásnou bránu, která vede do města Štěstí, tak kouříš kravský plopáky.“

„Nikdy tě nesmí opustit naděje, protože dokud udržuješ naději naživu, ona zase udržuje naživu tebe. - Město ztracených duší“

„My nebudeme přece kopírovat, že navrátíme půdu, prostě, do pronájmu rolníkům, členům JZD, pokud ty družstva fungují. A oni fungují. No tak proč bysme to měli rozdávat? Proč bysme měli tuto operaci dělat? Ano, Sovětský svaz je něco jinýho. Nefunguje to, zaostalo to, ta vesnice je zcela jiná než naše. Naše vesnice je vysoce kulturní, podobá se městu, neliší se svým životem, kulturním životem, vybavením domácností, a tak dál, vzdělaností, od města. No to je jiný přístup třeba, a ne něco kopírovat jenom. Ano, zamyslet se, kde, co a jak použít. Ano, jestli dáváme někomu malou hospodu nějakou, kde jsme měli jednoho člověka a platili jsme ze státní pokladny každý měsíc 4 tisíce ztráty na tu hospodu, tak je asi lepší dát ji jemu, i když on si tam asi vydělá daleko víc než předtím, ale nás to ty 4 tisíce nestojí! A on slouží, a slouží možná líp než ten, který tam v těch 10 hodin přišel a do těch šesti večer měl otevřeno, a v neděli, když byl fotbalovej zápas vedle, tak neotevřel a šel se dívat na ten zápas jako každej jinej. Tu jsme to v minulosti trochu přešvihli, abych tak řekl, s tou socializací. Tedy ty živnosti menší, kde pracují sami, kde nikoho nevykořisťuje, potřebujem.“

„Nechci se vytahovat, ale když jsme hráli v Liverpoolu, byl jsem jeden ze dvou nejlepších bubeníků ve městě.“

„Já jsem však rozený poutník. Můžu cítit nesmírnou lenost nebo stesk po domově, ale jakmile učiním první krok, zmocní se mě smysl cesty. Když na nádraží v Jaroslavli přecházím na páté nástupiště, uvědomuji si, že nikdy nedojdu, kam chci, zůstanu-li pořád na jednom místě. Se svou duší dokážu rozmlouvat, jen když jsem v pouštích, ve městech, na horách, na silnicích.“

„Je známo, že se sem všechno obyvatelstvo nastěhovalo až po válce, takže to bylo německé město. A vlastně celou dobu jsou Tepličané v podstatě přistěhovalí, je jich tu málo, není to jako ve vnitrozemí, kde ty rody žijí staletí. My jsme velmi rádi, že už konečně zabral genius loci a Tepličáci se tady už cítí doma, takže my jsme na invazi připraveni lépe než jiná města, protože nás to nepřekvapí. Tady když jde Arabka v dlouhém hábitu, tak se nad tím nikdo nepozastavuje. Jediné, co vadí, že dělají nepořádek v parcích, protože žijí takovým tím svým zvláštním životem. Oni nejdou spát v osm jako my, oni v osm začínají, my už v osm končíme, takže to jim trošku vadí, ale jinak nejsou žádné problémy.“

„Poválečný odsun Němců z Československa dodnes zůstává živou a stále rozporuplnou událostí. Týká se řady posledních žijících účastníků, jejich potomků i těch, kteří stáli na druhé straně, na straně svědků bouřlivých shromáždění českých Němců toužících vejít Heim ins Reich. Tento příběh se rozpíná mezi nimi, těmi všemi, kteří prošli válkou. Rozpíná se mezi skutečnými historickými událostmi i mezi milníky jednotlivých lidských osudů. Rozpíná se ve skutečných ulicích skutečného města, které se muselo vyrovnat s poválečnou situací. Připomíná jeden z méně známých poválečných excesů, pochod na Pohořelice, který dodnes obestírá mnoho mýtů a polopravd. Smyslem této knihy není je vyvrátit ani zvážit míru provinění, obhajovat ani soudit. Je to příběh jednotlivce, který byl obětí války.“

„Žijeme v zemi, kde jsou na místě koncentračních táborů výkrmny prasat, kde magistráty a starostové měst i vesnic bezostyšně povolují pochody nacistů, kde se bývalí agenti StB a straničtí funkcionáři přerodili v podnikatele a politiky dnešní, kde se roky a roky vlečou soudy s komunistickými zločinci, k nimž se marně vláčejí ti, co chtějí svědčit, a jejichž řady řídnou.“

„Ať už Bůh existuje, nebo ne, jsme v tom sami. - Město ztracených duší“

„Naděje je někdy to jediné, co nás drží naživu. - Město nebeského ohně“

„Napadlo tě někdy, že věci nejsou tak černobílé, jak si myslíš? - Město ztracených duší“

„Nemůžeš přece jenom tak zahodit vlastní život. - Město ztracených duší“

„Občas se stane, že už věci nemůžou být jako předtím. Někdy se toho moc změní. - Město nebeského ohně“

„V obtížných, temných dobách někteří lidé dokážou zazářit. - Město ztracených duší“

„Jeruzalém je přístavním městem na břehu věčnosti.“

„Islamofilové by měli přestat lhát o pokojné migraci. Do dvaceti let budou západoevropané v evropských městech menšinou. Migrace se mění v kolonizaci.“

„Werich, když se probudil, tak pak ještě tři čtvrtě hodiny ležel a nevěděl… Ale ne, že by nevěděl, kolik je hodin. On ani netušil, v jakém je městě a jaké je století.“

„Když uklidíte město, zničíte ho.“

„Miluji Moskvu, Peking, nyní miluji Berlín. Město je příběh. Příběh vztahující se k někomu. Nemůžete milovat město, ale můžete milovat osobu, která je s tímto městem spojena.“

„Nepovolené stěhování do měst přes 100 000 obyvatel musí být v budoucnu bezpodmínečně zastaveno - už z důvodu ochrany rasové síly a zdraví národa.“

„Města jsou plná andělů a louky plné bílých kopretin.“

„Ideál - bydlet ve velkém městě, v ulici s maloměstskými poměry.“

„Ve městě se tomu říká krásné počasí. Na venkově sucho.“

„Hoši mi chtěli ukázat lázeňský život v blízkých lázních v Brusně. Ale nám se tahle lázeňská společnost tak zprotivila, že poslechli jsme rádi pozvání kynoucích nám hor k výstupu vzhůru pod Holý vrch. Stoupali jsme stále výše a výše. Těšili jsme se na Karpatské salaše, na zelenou trávu, na cinkající stáda ovcí a krav, na osmáhlé halekající báčy, a na to vše, co nám v městě jest tak vzdáleno, ach tak vzdáleno. Nevím, zda hoši dobře chápali mou touhu stoupati do výše, bosou nohou dotýkati se měkké trávy a dýchati vzduch výšin horských. Nahoře, abych čas ten neprozahálel uspořádal jsem jim hodinu esperanta. Byla to již 4. hodina, takže jsem v Podbrezové zasvětil přední pracovníky v počátky této mezinárodní řeči. Pamatoval jsem, jakých úspěchů docílil můj otec, jenž kdysi v Oseku u Rokycan tamnější dělnictvo naučil za krátký čas esperantu tak, že tito pak mohli dopisovati s celým světem a někteří z nich z této znalosti pak měli značný prospěch v dalším životě. Na Slovensku by esperanto mělo značný význam aspoň po té stránce, že vede k vyššímu pojímání života a odvádí od pití a hry v karty. A co hlavního, seznamuje s cizinou a tím šíří rozhled a porozumění k potřebám domácím. Učí znát lidi a tím i pravé přátele a skutečné nepřátele. A Slováci mají zapotřebí poznat, nikoli cizím napovídáním, nýbrž svým vlastním rozumem a svým vlastním srdcem, kdo jsou jejich přáteli a kdo to s nimi smýšlí špatně. Tam nahoře v horách dobře se to učilo. A ještě jsme si pak zazpívali a pak dále do výše.“

„Kállay byl jedním z prvních československých fotografů, kteří se prosadili v nejlepších zahraničních časopisech. Chodil po městech, říkal lidem, že je fotograf, a ptal se na tipy. Tak vznikaly jeho jedinečné fotografie a tímto způsobem také našel například fanatického obdivovatele Stalina v Jerevanu.“

„Nařizuji skoncovat do zítřka s nepokoji v hlavním městě, neboť je nelze v tomto obtížném období války s Německem a Rakouskem trpět.“

„1) Zajatí povstalci musí být popraveni bez ohledu na to, zda dodržují či nedodržují Ženevské konvence.
2) Neválčící obyvatelé, včetně žen a dětí, musí být též popraveni.
3) Celé město musí být srovnané se zemí, to jest domy, ulice, veřejné stavby i vše, co se v něm najde.
1. srpna 1944 v rozkaze reagujícím na povstání“

„Kdyby bylo po mém, tak Teplice z Evropské unie vystoupí. Možná, že jednou uspořádáme referendum. Kdyby všechna velká města uspořádala referendum, tak by pravděpodobně musela vystoupit i Česká republika. Takovou míru socialismu, to neumí ani Grebeníček.“

„Ankh-Morpork! Perla měst! To není zcela přesný popis, samozřejmě — není kulatý a lesklý — dokonce jeho nejhorší nepřátelé by souhlasili, že pokud by museli Ankh-Morpork k něčemu přirovnat, potom by to musel být kus smetí pokrytý chorobným slizem umírajícího měkkýše. Lehké fantastično“

„Řeknu to takhle: každé velké město má svůj odbor pro řízení a plánování dopravy, kde padesátka lidí pořád kontroluje, jestli si to tady auťáky dost užívají a jestli se mají v našem městě fajn. Proto doporučuju, abychom na každé radnici založili také odbor pro pěší a veřejný život.“

„Samozřejmě když někdo dá starému člověku podepsat petici a vypráví mu o tom, že je ohrožen terorismem, tak celkem chápu. (seriál ČT Multikulturní města, 2007) “

„Rozdělená města nikdy nikde úspěšně nefungovala. Buď se spojila, nebo zanikla. Poučení je jasné: Jeruzalém musí zůstat jednotný.“

„Tituly udílené bruselskou byrokracií ještě žádnému městu nic nepřinesly, teď už se s tím ale Plzeň bude muset nějak vyrovnat. Raději bych byla, kdyby se Plzeň stala Evropským hlavním městem piva, to by přineslo daleko větší užitek a byl by to mnohem záslužnější titul.“

„Jak se mýlí ti, kdo citují Římany na každém kroku. Měli bychom mít město s naprosto stejnými podmínkami, jako měli oni, a pak by se mohli stát naším vzorem. Takový vzor je však stejně nevhodný pro ty, kdo postrádají správné vlastnosti, jako je marné čekat, že uvidíme osla běžet jako kůň.“

„Když v Sarajevu v kavárně najdeš to správné místo, uvidíš kolem projít celé město. Ale nebudeš se moct ani hnout.“

„Krása je kvintesencí města, a to je to, co dělá město tak lidským.“

„Tejďkom vládne městu jako šedivá eminenc,… a nikdo si netrofá nic říct, protoše kdo by si trofnul mluvit proti zlu, které někdo dělá ve jméně Štěstí a Míru? Všude v ulicích je klid a sekery sou nabroušené.“

„" Všechny báchorky jsou přece pravdivé" - Město z kostí“

„Tajná přání našich srdcí jsou zbraně, které se dají obrátit proti nám. - Město nebeského ohně“

„Ani si neuvědomíte, kolik prostoru seberou ve městě budovy. Kdybyste je odstranili, zbylo by jenom nebe, obrovský a prázdný.“

„Povýšit ženu, aby nesla panství, prvenství, vládu či moc nad jakoukoliv říší, národem nebo městem, odporuje přírodě; [je to] opovržená Bohem, věc nanejvýš v rozporu s jeho zjevenou vůlí a schváleným nařízením; a nakonec je to podvrácení dobrého řádu, vší spravedlnosti a práva.“

„Řekněme, že je nějakým zázrakem možné z atomů komára odstranit všechny negativně nabité elektrony, zbydou tedy pouze pozitivní atomová jádra. Ty se samozřejmě budou vzájemně odpuzovat a komár exploduje. Otázka zní, jak velkou energii bude mít tato exploze?

(a) energii prskavky?
(b) energii válečku dynamitu?
(c) energii vodíkové bomby o mohutnosti 1 megatuny?
(d) energii potřebnou k dosažení globálního masového vyhynutí?

Možná jste se domnívali, že správná odpověď je (b) váleček dynamitu, možná (c) megatunová vodíková bomba. Pokud jste zvolili (c), jste alespoň na správné cestě. Vodíková bomba je pro srovnání dobrá. Nikoli však jedna. Milion miliard megatunových vodíkových bomb. Exploze komára by vyvinula energii rovnající se asteroidu o velikosti města, který narazil do Země před 65 miliony let a vyhladil dinosaury. Odpověď je (d).“