Citáty na téma světlost

„Noc ukazuje hvězdy a ženy v lepším světle.“

„Musíme být tím, čím jsme, abychom se nemuseli představovat ve falešném světle. Milujete-li mne takového, jaký jsem, tak dobře: Vezměte si mě." Nemilujete-li mne takového, jaký jsem, také dobře: "Nashledanou, najděte si někoho jiného."“

„Odhoďte všechny vzpomínky. Nemluvte o minulém; žijme ve světle lásky a všechno druhé nechť pomine.“

„LÁSKA, JAKOU SI ZASLOUŽÍTE
Ze všeho nejvíc toužíme po tom být viděni.
Být drženi v prostoru bezpečné, neposuzující, všeobjímající přítomnosti,
být viděni milujícíma očima.
Být viděni - to je zároveň i to, čeho se nejvíc bojíme.
Víc než smrti. Děsíme se pronikavého důvěrného pohledu.
A zároveň po něm nejvíc toužíme.
Ukázat sebe sama vyžaduje tolik odvahy!
Sundat masku, zvlášť ve chvíli, kdy se cítíme nejhůř.
Sundat v takovou chvíli masku, (která nás přitom stejně jenom dusila), a říct, "Podívej! Podívej! Tady jsem, světe!"
Dovolit si být viděn,
ještě než se na to budeme cítit připraveni.
Když se cítíme nejvíc prohnile, špinavě, nejvíc uboze a nezvladatelně, nejvíc nudně, zmateně, opuštěně, zlomeně, smutně, naštvaně nebo bolavě… dovolit si být viděn právě tak.
V tomto bolavém, ostudném místě.
Nechat do něj proniknout světlo.
Vyjít z úkrytu a pozvat druhé do svého "soukromého" světa.
Dovolit, aby byli svědky našeho autentického bytí.
Pustit je za žalostně marnou ochrannou vrstvu, které říkáme "osobnost".
Říct, "Podívej! Podívej, příteli. Tady jsem!"
Podstupte riziko být milovaný.
Ano, to riziko, že budete odmítnuti.
Možná i riziko, že budete znovu zahanbeni, že se vám znovu vysmějí, poníží vás.
Riziko, že se na vás budou dívat jako na někoho, kdo selhal. Jako na špatného, zlomeného, škaredého, nebo slabého.
Ale riziko být milovaný?
Ano. Podstupte to riziko ještě dnes, protože život je krátký a potlačovat vaše přirozené já vás stojí tolik sil. Dovolte, abyste byli viděni ve své syrové kráse. Vaše zranitelné já. Vaše já bez falešné ochrany, bez odpovědí, bez vědomostí experta. Vaše nedokonalé já.
Neboť ten nejhlubší stud může být uzdraven jen ve světle lásky. Vaše nedokonalosti po celou dobu toužily po doteku vědomí tak jemného, že by pod ním našel sám sebe celý vesmír.
A tak se odevzdejte objetí milujícího přítele.
Který vás bude držet.
Ve vaší nahotě, odhalenosti, nedokonalosti.
Hodni lásky.
Takoví, jací jste.
To je láska, jakou si zasloužíte.
Lidská láska, která je i láskou Boží.
Láska, která vás něžně omývá, když se cítíte nejvíc zahanbeni, vyděšeni, nejvíc ztraceni. Když se cítíte docela maličcí.
Obrovská láska, která vás drží.
Nikdy se nespokojte s ničím menším.“

„Ženy jsou krásné ve světle dne, ale ještě krásnější ve stínu noci.“

„Za krásnou definici lásky považuji vysvětlení, že láska znamená být v temnotách věrným tomu, co jsme viděli ve světle.“

„Chtěl bych umřít s vědomím, že má před sebou lidstvo světlou budoucnost. Pokud se nám podaří vyřešit otázku udržitelných zdrojů a jestliže budeme na dobré cestě k tomu stát se multiplanetárním druhem se zdravou civilizací na jiné planetě – a postavíme se s nejhoršímu scénáři v podobě konce lidského vědomí – to si myslím, že by bylo skvělé.“

„Květiny se kývaly, vlnily, chvěly a natahovaly se ke světlu. jiné, ještě ve stínu, se třasly touhou dostat se na světlo… Jsme slunečnice zapomenuté ve tme. I nstiktivně se otáčíme za nejnepatrnějším světýlkem, protože hladovíme po světle, totiž po lidském teple.“

„Strach ze tmy vždy neznamená touhu po světle.“

„Nejdůležitější věci se nejhůře vyjadřují, protože slova umenšují jejich skutečný význam. Je těžké zaujmout cizí lidi výklady o světlých stránkách svého života.“

„Ve Světle je vždycky obsažená Temnota a v Temnotě Světlo.“

„Že je někdo duchovní, ještě neznamená, že je naprosto odevzdaný své víře a neužívá si života. Naopak, umí si užívat toho, co mu život přináší, ať už jde o cokoli. Vše je dar z vesmíru a vše je vyzvou. Jde o to vnímat, jak stinnou stránku, tak i světlou stránku života. Být v souladu. Obojí je totiž naší součástí.“

„V černobílé fotografii hraje světlo a stín. Jaké budou zákonitosti v té barevné, to já zatím nevím. A taky nevím, jestli se k tomu někdy dostanu. Ty zákony však budou jiný. Ale v černobílý fotografii, v té nuanci, která se odehrává mezi největším stínem a největším světlem, to může být i bez slunce. Hlavně, aby se tam, jak v tom světle, tak v tom stínu, něco odehrávalo! S tím musíte počítat. To je vlastně takové to kouzlo černobílé fotografie. Vona třeba zdánlivě efektní nebude, ale pořád vás k ní bude něco přitahovat!“

„Touha po světle často zkrátí motýly o křídla.“

„Nenávidím hlavně stereotypy. A na fotografii je stereotypem to, že nahoře je nebe, a to je světlé, střed je tmavší a spodní část ještě tmavší. To mi nevyhovuje. Mám rád černé nebe a hvězdy. A tak nejradši fotografuji v noci.“

„Ve světle našeho ega, jsme všichni svržení monarchové.“

„Ostýchavost je nedostatek důvěry v sebe a pochází z domýšlivosti. Člověk je ostýchavý, protože se bojí, že se nebude jevit v nejlepším světle.“

„Ve tmě je většinou všechno vidět spíš líp. Zůstat v ní ale příliš dlouho znamená ztížit si návrat do světa ve světle na povrchu zemském. V určitou chvíli je třeba přestat.“

„Člověk se vždycky ukáže v tom nejhorším světle zrovna lidem, které by chtěl ohromit.“

„Časem každá památka vybledne a stává se světlou.“

„jedenkrát světlá a tisíckrát pohaslá..“

„Rozvíjející se květ nedělá žádný hluk, neboť krása, pravé štěstí a pravé hrdinství se v denním světle projevují mlčky.“

„Pokud se bude člověku předvádět všechno v dobrém světle, budou se v jeho pozornosti zdůrazňovat duchovní momenty života, budou se více ukazovat příklady dobroty, mravnosti, kulturnosti, dobrého chování, duchovního způsobu myšlení, tak bude tento člověk formovat svůj pohled na svět podle tohoto klíče.“

„Pokud jsme schopni prožívat štěstí jen tehdy, když před sebou vidíme světlou budoucnost, tak ve skutečnosti jen pronásledujeme bludičku, která nás vede stále hlouběji do močálu smrti.“

„Za mnohé světlé stránky našich dějin musíme poděkovat našim historikům.“

„Ještě nikdo nespatřil jak se dnešek proměňuje v zítřek. I kdyby celou noc oka nezamhouřil, i kdyby o půlnoci ani nemrkl a nad ránem neusnul a nesnil, nikdy nezachytí společný paprsek dvou dnů, který praskne jako přepjatá struna harfenistky v lůně noci a vydá vysoký, neslyšitelný tón, protože noc slábne jako slábnou polibky lásky nad ránem a den uhodí svou první vteřinou, prvním korpuskulárním kvantem svítání a bleskem vyslaným z jádra vesmíru, prvním světlým okamžikem nového dne, zakaleného na kovadlince noci.“

„Česká katolická církev je uzavřená do sebe, hlásí se k ní sice skoro tři milióny lidí, ale přesto jako by stála někde mimo většinovou společnost, jako by se její representanti až na několik světlých výjimek starali jen o finanční zajištění či narovnání, jako by biskupové byli vidět a slyšet jen ve chvílích, kdy v médiích komentují katedrálu, Vánoce a Velikonoce.“

„… s probíhající přestavbou dostává u nás skutečně prognostika poprvé normální podmínky pro svou existenci. Mizí nadšené chvalozpěvy na světlou budoucnost, která nám bude darována díky moudrému a neomylnému vedení. Začíná střízlivý rozbor budoucích příležitostí a rizik, při kterém často s hrůzou zjišťujeme, že nejvýraznější rizika mohou vzniknout jako důsledek nekvalifikovaných (ať již uskutečněných nebo projektovaných) rozhodnutí tohoto vedení.“

„Je známo, že byla období, kdy se teologie s přírodní vědou velmi nesnášela, ale na druhou stranu byla zase jiná období, kdy se snášela velice dobře. Takovým obdobím byl například vrcholný středověk. O něm si sice většina lidí myslí, že byl „temný“, ale to je neobyčejně naivní výklad. Ve skutečnosti, jako každá jiná historická epocha, také středověk měl své světlé i temnější stránky. Kdybychom mluvili jen o těch „temnotách“, pak by právě novověk nedopadl nejlépe, zejméne s ohledem na to, co se odehrávalo v právě uplynulém dvacátém století.“

„… Dokud si neuvědomíme, že i roduvěrní Češi se v minulosti chovali leckdy s neslýchanou krutostí, zvůlí a surovostí, dokud nepochopíme, že do českých dějin nepatří jen hrdý odboj, ale i zbabělá kolaborace morální i fyzická, ba i přímá zrada - zkrátka dokud nepoznáme, že české dějiny netvoří žádnou světlou výjimku v moři běd postihujících lidstvo, budeme vlastní minulost neustále přibarvovat a zkreslovat. Opakuje se nám neustále, že máme být na svou minulost hrdi, ale stejně oprávněně lze říci, že se jí máme děsit. …“

„Než jsem poznala jeho pravý charakter – ten se vyjevil až v době, kdy už mě nepotřeboval – viděla jsem ho jen v nejlepším světle. A protože jsem milovala jeho, začala jsem na chvíli sympatizovat i s komunistickou doktrínou, již on slepě sledoval. Byla jsem bláhová, když jsem si myslela, že mi Vladimír kdy patřil.“

„"Bylo až kupodivu, jak střídmě této noci pili. První oplzlou písničku si zazpívali až za tři hodiny. A trvalo drahnou dobu, než se jim myšlenky zatoulali k lehkým ženám. A když konečně dostali náladu na rvačku, byli už bezmála příliš ospalí, aby se mohli bít. Tento večer byl v jejich životě světlým bodem"
Pláň Tortilla“

„A co je to ten duchovní život? Život, to je řada událostí, kde každý okamžik je jako článek řetězce, jako záběr z filmu, na kterém jsou zaznamenány všechny myšlenky a činy člověka. Stává se, že se díváš na dobrý film, který v tobě vyvolává pozitivní dojmy, protože většina jeho záběrů je světlá a jasná. A stává se, že se díváš na jiný film a ten v tobě vyvolává negativní náladu, protože většina jeho záběrů je temná a pochmurná. Takže je důležité, aby film tvého života byl světlý a jasný, aby v něm bylo co možná nejvíce dobrých záběrů. A každý záběr je ten okamžik tady a teď. Kvalita každého záběru tvého životního filmu závisí výlučně na tobě, neboť jsi to ty, kdo činí tvůj život světlým nebo temným svými myšlenkami a činy. Okamžik, který jsi prožil, už nesmažeš, nevystřihneš, a podruhé už se opakovat nebude. Duchovní život to je tehdy, kdy je každý záběr nasycen Dobrotou, Láskou, dobrými úmysly a činy.“

„Z útrob Asketické jeskyně v nitru Nezajímavé hory, která se tyčí v části pekla nazývané Tady-není-nic-k-vidění-jeďte-jinam, se ozývaly kutilské zvuky. Kutilství, jak možná víte, je převážně doménou mužů. Ženy - až na světlé výjimky - kutilství neprovozují, což je i důvod, proč právě muži vynalezli kůlnu a garáž, dvě místa, kam se zpravidla uchylují za účelem provádění činností nemajících žádný konkrétní účel, vyjma toho nějak zaměstnat chlapské ruce - a pokud možno něčím, co nezahrnuje jídlo, pití ani mačkání tlačítek dálkového ovladače televizoru. Velmi zřídka přinese kutilství nějaký užitečný objev; většinou je jeho náplní opravování součástek, které dosud bezvadně fungovaly, a výsledkem situace, kdy inkriminované součástky dělají něco jiného, než by měly, popřípadě nedělají vůbec nic, takže je třeba dalšího kutilství za účelem jejich opravy; jenže ani poté nefungují tak dobře jako na začátku, takže se s nimi dál kutí, což pokračuje prakticky do chvíle, než dotyčný kutil zemře, přičemž jeho smrt mívá zhusta na svědomí rozezlená manželka, která ho umlátí nefungujícím papiňákem či kusem lednice.“

„Je hanebné završit po čtyřech miliardách let vývoje, při přípravách k uskutečnění Kosmického plánu, evoluci výtvorem klona stvořeného k obrazu bytosti, která je bezmocná i vůči nejprimitivnější formě života, viru. Nebo se „čarodějky“ vrátí, aby znovu získaly Sílu a osvobodily svět z iluze, že můžeme být „šťastní“ při sebe popírání? Naše Probuzení je nezbytně nutné, protože jsme dosáhli fáze, kdy se „strom“ může přeměnit v „semínko“. Tím se završuje cyklus vývoje Vědomí a my se můžeme ocitnout v Novém světle Svobody. Poznejme a používejme proto svou nejvyšší zbraň a strategii a dejme Ženě sílu. Změnu Nelze zastavit!“

„Zklame tě život? najdeš si nové světlo…. Zklameš sám sebe? Najdeš jen temnotu skrytou ve světle…“

„Nic v biologii nedává smysl, leda ve světle evoluce.“

„Víte, existuje názor, že pokud se nenaštvete a pokud nenaučíte lidi, aby se naštvali, nic neudělají. Ale podívejte se na to takto: je tady někdo, kdo nemá co jíst, a to je pohroma. A teď jste se ještě vy naštvali. Už máme dvě pohromy. Nemohli bychom řešit tu první pohromu, aniž bychom k ní přidávali další? … Lidé, kteří nás učili, lidé, kteří nás vychovávali, měli obavy, že bez naštvání bychom nic neudělali. Ale nikdy si neuvědomili, že když se člověk naštve, má méně energie a horší vnímavost. Už nevidí věci ve správném světle. Jedná přehnaně.“

„Moderní manželství můžeme pochopit jen ve světle minulosti, jež v něm přežívá.“

„Některá tělesa pohlcují světlo. Touhou po světle se trochu zviditelní.“

„Příjde-li člověk ráno z tmavé ložnice do obývacího pokoje, vidí například všechno v namodralém světle. I nejtemnější stíny jsou projasněny. Po chvíli si zvykne na světlo, stíny se stanou hlubšími a člověk vidí vše ostřeji. Chce-li nyní namalovat takovou náladu, právě to, co ho uchvátilo, tuto modrou, jasnou ranní náladu, pak nemůže pouze sedět a zírat na každý předmět a všechno namalovat „tak jak to vidí“, musí malovat „tak, jak to má být“, jak to vypadalo, když ho motiv uchvátil. A jestliže člověk neumí malovat zpaměti, ale potřebuje modely, pak to prostě špatné dopadne.“

„V Americe nazrál čas pro černošského prezidenta, zvlášť takového, jako je Obama - Afroameričana se světlou pletí, který nemluví negerským dialektem, pokud zrovna nemusí“

„Světlo ve fotografii, v černobílý fotografii, to je tak trochu, neříkám nevyzpytatelný, ale podivný kouzlo. Když jsem byl mladej, tak jsem byl mladej, tak jsem bez slunce nefotografoval. Myslel jsem si naivně, že to bez něj nejde. Samozřejmě že jsem později přišel na to, že to tak jednostranné bejt nemůže. Vono difúzní světlo vám navodí víc atmosféry, než to sluneční. Ve slunci to je efekt, který někdy může vyjít a jindy nemusí. Ale v difúzním světle se vám věci projeví asi tak, jako byste si na ně mohli máknout. Takže třeba takovej deštivej den, to je bašta! Dřív, když byl deštivej den, tak jsem od toho odešel. Řekl jsem si, že se to dělat nedá. Víte, světlo vás to naučí. Když to nebudete lámat přes koleno. Heleďte, slunce někdy tý fotografii prospívá. A někdy prospívá třeba déšť! Vona tam hraje velkou úlohu ta atmosféra toho světla.“

„Zdá se mi, že člověk, který prošel branou smrti a teď už vidí skutečnou velikost a dobrotu Boží – a v jejím světle si promítá zpětně celý svůj život, vidí každý svůj čin v těch nejširších a místně i časově nejvzdálenějších souvislostech po zákonu příčiny a následku a vidí tedy všechny své chyby se všemi jejich blízkými i vzdálenými důsledky – i chyby jiných, zrozené z těchto jeho chyb – ani se nemůže rázem oddat tváří v tvář Bohu věčnému blaženství. (…) Duši otevřenou tomuto poznání musí zachvátit nesmírná lítost, bolestná lítost, která pak trvá tak dlouho, dokud se na mapě zla budou stále ještě objevovat další a další důsledky našich zlých činů. A v tomto očistném ohni lítosti nad kdysi způsobeným a nadále působícím zlem vidím očistec.“

„Dívej se správně na život a nauč se vidět svět v jeho opravdovém světle. To ti umožní žít příjemně a až na to přijde, odejít s lítostí.“

„Chci, abys věděl, že při všem, co jsem dělala, jsem tě vždy měla před očima. Tvoje úcta a láska nás provázely při každém kroku a na každé cestě a žili jsme ve světle tvých hodnot. NIkdy jsi nikoho nezanedbával. A teď jsi byl zanedbán – ty, můj věčný hrdina – studený a osamocený.“

„Není možné, aby se všem zamlouvalo, co dělám, a nevadí mi riskovat, že se můj výběr někomu nebude líbit. Nerad cítím odstup mezi jevištěm a hledištěm, nevyhovuje mi solipsismus umělce stojícího ve světle ramp, na kterého hledí celý svět. Naopak, čím menší je vzdálenost mezi mnou a diváky, tím jednodušeji se mi daří vtáhnout je do příběhu.“

„Někde v tomto světě, někde v tomto státě a v této společnosti se musí najít nezbytný počet lidí, kteří spolu uzavřeli spojenectví na život a na smrt ve službách pravdě, nikoliv ve službách státu či ve službách společnosti. Tito lidé slouží lidstvu právě tím a jenom tím, že žijí, pracují a myslí tak, aby se všechno (i oni sami) dostalo do světla pravdy. Ve světle pravdy se však skutečnost nevyjevuje jen taková, jaká jest (jak si to většina Evropanů dodnes myslí), nýbrž to, jak je dána, se zároveň objevuje v napětí s tím, jaká by měla být.“

„Charta v dané situaci stojí a padá svou loajalitou k pravdě a svou solidaritou se všemi, kdo se přes osobní oběti dali do služeb pravdy. Konkrétně to znamená, že Charta plní svou funkci a své – po mém soudu veliké – poslání, pokud nepřestane ukazovat, jak se věci opravdu mají, a dokud nepřestane odhalovat všechny lži, poťouchlosti, nenávistnictví a pomstychtivost, hloupost a omezenost ve světle pravdy. (…) V zápase mezi holou mocí a násilím na jedné straně a mezi mocensky slabou, takřka bezbrannou pravdou na straně druhé vítězí vždy znovu pravda“

„Demokracie není svatá kráva. Velké masy se mají tendenci rozhodovat špatně, můžeme sledovat jak demokracie selhává. Sice občas došlo k světlým okamžikům, jako bylo například zvolení Ronalda Reagana, či Lady Thatcherové, avšak v porovnání s většinou případů jsou tito úspěchy minimální.“

„Preisler se zdál být fascinován barvou samou o sobě. Barvou ne již tak zcela opuštěnou ve vzduchu a světle po způsobu plenérovém, nýbrž značně samostatnou a takřka symbolickou. Barvy začínají být nositelkami vnitřních stavů duševních, různých citům vášní a nálad.“

„Je to brilantní povrch v tom slunečním světle.“

„Pokud se současný člověk setká se skutečnou středověkou barevností, tak ho to vyděsí. Chce totiž svět vidět tak, jak si ho představuje, a ne tak, jaký skutečně byl. Z barevného středověku zbyly jen trosky a torza. Tmavá skříň a světlá – půl tisíciletí evropské kultury. Toto je výsledek běhu času.“

„Sebeúcta bez úcty druhých je jako šperk, který nevydrží na denním světle.“

„Potrestat utlačovatele lidskosti je milosrdenství, odpustit jim je krutost. Přísnost tyranů je založena na barbarství, republikánská vláda na dobročinnosti. Proto ať se má na pozoru ten, kdo by se odvážil ovlivňovat lidi tím terorem, který je stvořen jen pro jejich nepřátele! Ať se má na pozoru ten, kdo posuzuje nevyhnutelné chyby civilismu ve stejném světle jako promyšlené zločiny perfidie nebo pokusy spiklenců, nechává uniknout nebezpečného intrikána a pronásleduje pokojného občana! Smrt darebákovi, který se odváží zneužít posvátného jména svobody nebo mocných zbraní určených k její obraně, aby vlasteneckému srdci přinesl smutek nebo smrt...“

„Bůh nám dal svá přikázání ne jako břemeno, ale jako zdroj svobody - svobody být moudrými lidmi, učiteli spravedlnosti a pokoje, lidmi, kteří důvěřují druhým a starají se o jejich skutečné dobro. Bůh nás stvořil, abychom žili ve světle a byli světlem pro svět kolem nás.“

„Každý člověk se musí rozhodnout, zda chce kráčet ve světle kreativního altruismu, nebo ve stínu destruktivního sobectví.

MARTIN LUTHER KING“

„Co vám pravím ve tmě, řekněte na světle; a co slyšíte šeptat do ucha, vyhlašte na střechách.“

„Vše má světlou i temnou stranu. Je jen na vás kterou objevíte dřív.“

„Cestování, poznávání jiných kultur a sbírání zážitků je to, co v tobě probudí život. Objevování sebe sama, bádání do hloubek vlastního nitra a pochopení svých stínů i světlých stránek je to, co Tě vzkřísí, otevře už napořád a udělá neporazitelným.“