Citáty na téma ulice

„Le Mercier spolehlivě dokázal, že je pouze 1% pravděpodobnost, že se ti povede přišlápnout na ulici rozvázanou tkaničku cizí boty, když se o to budeš snažit, ale proti tomu je 99% pravděpodobnost, že se ti to povede neúmyslně.“

„Někdy se cítím mizerně, chci vyjít do ulic na nákupy a utápět se ve svých penězích… A pak mě napadá: Bože co jsem si to zase koupil?“

„Alkohol je metla lidstva, proto hodně pijme, ať je v ulicích čisto.“

„Sedí dva židovští žebráci na ulici, jeden z nich má plný klobouk stokorun a druhý ani korunu. Jde kolem Čech a rozlobí se na toho s plným kloboukem a říká: "Ty hamoune, ty se s tím chudákem nerozdělíš! Tak abys věděl, tobě nedám nic a tomu chudákovi, abych tě naštval, dám 500 korun! Čech to udělá a odejde. Po chvíli žebrák s plným kloboukem vezme těch 500 korun dá je do svého klobouku a pohrdavě utrousí: "Nás Židy bude někdo učit žebrat!"“

„Pravou zkouškou zralosti není věk, ale to, jak zareagujete, když se probudíte na ulici v centru a na sobě máte jen spodky.“

„Když bude každý zametat před svým prahem, bude celá ulice čistá.“

„Kdo nakonec jsem, když si nehraji? Ubohý sirotek opuštěný na ulici pocitů, třesoucí se zimou na nároží Skutečnosti, odsouzený k tomu, aby spal na schodech Smutku a jedl darovaný chléb Fantazie.“

„Život je dar. Celý život se honíme jen za penězi, za těmi kusy papíru, který pro mnoho lidí hraje v životě nezaměnitelnou roli. Bohužel se lidem vytrácí ten hlavní pojem žití, a to je ten, že život by se měl prožít v lásce, objetí svých blízkých a nikdy neztratit rozum a být vždy nablízku těm, kteří to potřebují je ten hlavní úděl života. Byl nám udělen dar řeči, dar komunikace mezi sebou, ale i tak spolu nekomunikujeme, nebereme na sebe ohledy, na své příbuzné a přátele si vzpomeneme jen o svátky. Kam se poděla ta pravá lidskost? Pro někoho je deset korun jen obyčejným žetonem do košíku, pro někoho je to celodenní rozpočet, i tak přece člověk který je na ulici není jen kusem masa. Je to bojovník, který bojuje o svůj život každým dnem. Nikdo si nedokáže představit jak tito lidé žijí, jak jsou uvnitř silní že tyto veškeré životní překážky dokážou překonat. Navraťme se ke kořenům a čerpejme sílu z přírody, z naší matky, která nás zplodila. Jen tak dokážeme najít sami sebe a náš pravý uděl na této planetě.“

„V dávných dobách, kdy se tomuto období ještě neříkalo 'nákupní sezóna', nazývali ho křesťané Vánoci a chodili do kostela; židé mu říkali chanuka a chodili do synagogy; ateisté chodili na večírky a opíjeli se. Lidé míjející se na ulicích si pak říkali: 'Veselé Vánoce!', 'Veselou chanuku!' nebo (v případě ateistů) 'Pozor na ten sloup!'.“

„Na velkých hodinách času stojí jediné slovo: NYNÍ. Po ulici POTOM dojde se k domu NIKDY.“

„Jsem tak šťastný, že jsem vyrůstal v době, kde jsme si hráli na schovávanou a hráli jsme si na ulici s kamarády, spíše než na ipadu celý den.“

„Žena ve společnosti anděl, na ulici mílius, doma ďábel.“

„Každý má svůj zrak a svá slova. Každý vnímá jinak ulici, film, les, člověka, všechno.“

„Musíme ubránit náš ostrov, za jakoukoli cenu, musíme bojovat na plážích, musíme bojovat na místech vylodění, musíme bojovat na polích a v ulicích, musíme bojovat na kopcích; jediné, co nemůžeme, je ustoupit.“

„Pýcha na ulici a hadry v truhlici.“

„Ráda chodila po ulici s knihou pod paží. Měla pro ni stejný význam jako elegantní hůl pro gentlemana před sto lety. To ji odlišovalo od ostatních.“

„Když jsou ulice zpevněné, nemůžete najít správné cesty.“

„Jeden muž v domě je lepší než dva na ulici.“

„Jak to, že se hlasatelé „humanismu“ a „demokracie“ tolik bojí mrtvého nacismu, ale nikoliv živého komunismu? Odpověď je geniálně jednoduchá. Jestliže se nebojím zlodějů a vrahů, pak nejspíš proto, poněvadž sám k nim patřím. Skutečnou i mediální politiku určují už několik let dnešní šedesátníci, kteří patřili r. 1968 k revoluční studentské mládeži, demolující na ulicích evropských a amerických měst auta a obchody. Hlásili se k neomarxismu a jejich ideovým vzorem byl mj. i masový vrah Mao a bandita Che Guevara.“

„Přejmenování ulice dějiny nezmění.“

„Lidé, kteří čtou hodně na ulici, čtou zřejmě málo doma.“

„Kdyby nebylo lidské závisti, tak by stačila jedna ženská pro celou ulici.“

„Nikdy nezvedej na ulici opuštěné kotě… pokud ses předem nesmířil s tím, že se staneš jeho majetkem.“

„Když přecházíte přes ulici, vezměte mě za ruku.“

„V klidné ulici vyjet ze dvora nebo garáže se nikdy neobejde bez auta, který chce touto ulicí právě projet.“

„Život - to je dlouhé bolení hlavy v hlučné ulici.“

„Na počátku dvacátého století bylo tolik moudrých hlav, že by mezi nimi jablko nepropadlo. Mudrci se vyskytovali tak běžně, že o hlupáky byla krajní nouze, a jen co nějakého zvětřili, už se za ním táhla celá ulice a vážili si ho jako oka v hlavě a přidělili mu nějaký vysoký státní úřad.“

„Stále ještě platí, že je život slepá ulice. A my to pořád nechceme pochopit.“

„Nejsem Rihanna. Nejsem cool. Když mě lidi potkají na ulici, často se se mnou chtějí vyfotit proto, že se jim líbí má práce.“

„Většina lidí nežije život. Většina lidí žije každodenní stres. Jen malé procento lidí žije život. Zkus jít po ulici a z ničeho nic se zastavit, možná začneš žít.“

„S takovým chováním se z nás stanou divoši v ulicích, kde porotci a popravčí volí sami sebe. NE to je středověk. Právo a zákon se musí vysoko ctít, a když selžou zvedněte je a chtějte o to víc. Protože celá společnost všichni civilizovaní lidé nebudou mít žádné zastání.“

„Způsob, jak vydělat peníze, je nakoupit, když v ulicích teče krev.“

„Poválečný odsun Němců z Československa dodnes zůstává živou a stále rozporuplnou událostí. Týká se řady posledních žijících účastníků, jejich potomků i těch, kteří stáli na druhé straně, na straně svědků bouřlivých shromáždění českých Němců toužících vejít Heim ins Reich. Tento příběh se rozpíná mezi nimi, těmi všemi, kteří prošli válkou. Rozpíná se mezi skutečnými historickými událostmi i mezi milníky jednotlivých lidských osudů. Rozpíná se ve skutečných ulicích skutečného města, které se muselo vyrovnat s poválečnou situací. Připomíná jeden z méně známých poválečných excesů, pochod na Pohořelice, který dodnes obestírá mnoho mýtů a polopravd. Smyslem této knihy není je vyvrátit ani zvážit míru provinění, obhajovat ani soudit. Je to příběh jednotlivce, který byl obětí války.“

„Měl jsem několik mrzutých dnů, ale teď jsem jim dokonce vděčen. Vděčím všemu, i tomu, že vše kolem mě je tak chladné a odměřené. Narůstají mi docela nové oči, které chápou život docela jinak, a když jdu večer ulicí, cítím, jak srůstám se vším. Srůstám v nový život a cítím, jak se mi chce žít.“

„Vzpomínám si, když jsem poprvé vyšla na ulici, abych fotografovala. Byla jsem v centru Filadelfie a jen jsem se procházela a začala jsem se kontaktovat s lidmi a fotografovat je, a pomyslela jsem si: miluji to. To je to, co chci dělat navždy.“

„Celý svět? Copak mi ten celý svět pomáhal při záchraně dětí? Když jsem šla ulicemi a brečela bezmocí? - Irena Sendlerová novináři, který ji žádal o interwiev s tím, že o jejích činech musí slyšet celý svět, české znění podle Lucie Syzmanovské“

„Viděl jsem nejlepší hlavy své generace zničené šílenstvím
hystericky obnažené a o hladu,
vlekoucí se za svítání černošskými ulicemi a vztekle
shánějící dávku drogy,
hipstery s andělskými hlavami, celé žhavé po
prastarém nebeském kontaktu s hvězdným dynamem
ve strojovně noci“

„To, že jsme se rozvedli, neznamená, že po sobě musíme při setkání na ulici střílet!“

„Když čteš povídky Antona Čechova, je ti jako jako ve smutný den pozdního podzimu, kdy je vzduch tak průzračný a tak ostře se v něm rýsují holé stromy, těsné domy, šediví lidé. Všechno je takové divné, opuštěné, nehybné a bezmocné … Autorův rozum osvětluje jako podzimní slunce s krutým jasem rozbité cesty, křivé ulice, těsné a špinavé domy, ve kterých se zalykají nudou a leností malincí, ubozí lidé a naplňují tyto své domy nesmyslným, ospalým shonem.“

„Co je rovné? Čára nebo ulice může být rovná, ale lidské srdce - to ne - srdce je klikaté jako cesta, která vede přes hory.“

„Publikum je pro mě něco neuvěřitelně smutné, banda lidských bytostí sledujících jak se něco odehrává. ... Miliony a miliony lidí, kteří sedí v kinách a u telvizi, a celou noc sledují obrazovku, reprodukci reality, zatímco skutečný svět je přímo v jejich obýváku nebo venku na ulici. Myslím, že je to nástroj synonymizovať nebo hypnotizovat lidi do jakéhosi bdělého spánku.“

„"Na druhou stranu je škoda, když se vykácí ulice plná líp a říká se, že to jinak nešlo - když zdravé stromy "musí" padnout kvůli rekonstrukci. To vždycky beru jako totální tragédii."“

„Rodina a ulice ze mě udělali člověka jakým jsem. Vždy budu pomáhat lidem at jsem jakýkoliv….. s tím dokážu žít.“

„Když smrtka ulicí kráčí, dělá jen svoji práci…“

„Ideál - bydlet ve velkém městě, v ulici s maloměstskými poměry.“

„Revoluce je skandální období, kdy pravda chodí po ulicích nahá a policie si netroufá zakročit.“

„Chcete-li ve Velké Británii přejít ulici, vezměte si s sebou psa. Žádný Angličan nikdy nepřejede psa.“

„Muž, který jde po ulici s krásnou ženou a nevšímá si ostatních krásných žen, podobá se turistovi, začtenému do svazku veršů v lanovce nad Alpami.“

„Nové předsudky vytlačují staré, ale jen do postranních ulic.“

„1) Zajatí povstalci musí být popraveni bez ohledu na to, zda dodržují či nedodržují Ženevské konvence.
2) Neválčící obyvatelé, včetně žen a dětí, musí být též popraveni.
3) Celé město musí být srovnané se zemí, to jest domy, ulice, veřejné stavby i vše, co se v něm najde.
1. srpna 1944 v rozkaze reagujícím na povstání“

„Hudba by měla změnit svůj charakter, měla by se stát přímou, prostou, velkolepou: lid kašle na techniku a mudrování. Pokusil jsem se o to v Janě na hranici. Snažil jsem se být přístupný člověku z ulice a zároveň zajímavý pro hudebního znalce.“

„Stanovisko vedení je takové že to, co se odváží aktivního odporu někde na ulici nebo něco podobného rozbijeme nemilosrdně ať by to stálo, co stálo.“

„Manžel to určitě nečekal. Musel umřít zaskočený. Nikdy se ničeho nebál, byl vychovaný na ulici a měl takovou povahu. Takže si myslím, že ta vteřina, kdy dostal ty rány, musela být o strašném překvapení.“

„Tejďkom vládne městu jako šedivá eminenc,… a nikdo si netrofá nic říct, protoše kdo by si trofnul mluvit proti zlu, které někdo dělá ve jméně Štěstí a Míru? Všude v ulicích je klid a sekery sou nabroušené.“

„Život není jednosměrná ulice nebo jednokolejná trať. Je to pohyb různými směry, je to dění dané chvíle, je to příjmání a odkládání. Je to spíše odlehčený tanec, než upracované úsilí.“

„Nebudu si stoupat při poslechu národní hymny státu, který utlačuje lidi odlišné barvy pleti. Je to pro mě větší než fotbal a bylo by sebestředné dívat se jinam. Ulice jsou plné těl a ti lidé nejsou za tyto vraždy trestáni.“

„A není nové země, příteli, žádného nového moře; poněvadž město půjde pořád s tebou,
navěky budeš bloudit po stejných ulicích,
na stejných předměstích ducha ustydnou tvoje sny a v stejném domě pak i zešedivíš -
město je vězení.
Odejít nelze nikam, vždycky se ocitneš
znovu na tomto místě, a žádná loď tě neodveze
od tebe samotného. Pošetilče, tys ještě nepochopil,
že jak jsi promarnil svůj život tady
na tomto kousku světa, je stejně promarněný
i všude jinde - na celé širé zemi?“

„Současná politika není o nějaké specifické filozofii nebo ideologii, jde spíše o skutečná hnutí a spočívající v tom, vyhodit „politické povaleče“na ulici jak zprava, tak zleva.“

„Co je láska? Na ulicích jsem potkal velmi chudého mladíka, který byl zamilovaný. Jeho klobouk byl starý, jeho kabát byl obnošený, voda protékala jeho botami a hvězdy jeho duší.“

„Nějaký dobytek zneuctil pomníček osvoboditelů naší vlasti před Pražským hradem. Emanuel Moravec se radostně směje v pekle.
(Ovčáčkův ostrý komentář – s odkazem na válečného kolaboranta – z počátku června 2018. Neznámí vandalové tehdy posprejovali růžovou barvou pěticípou hvězdu připevněnou na pomníku Rudé armády v ulici Mariánské hradby pod Pražským hradem. Jiří Ovčáček pak hadrem hvězdu očistil, což považoval za svou občanskou povinnost)“

„Starý oceáne, jsi symbolem identity: vždy vyrovnaný sám se sebou. Ve své podstatě se nikdy neměníš, a pokud jsou tvé vlny někde rozzuřené, dál odtud, na jiném místě, jsou v naprostém klidu. Nejsi jako člověk - který se zastaví na ulici, aby viděl, jak se dva buldoci navzájem koušou do zátylku, ale nepočká, až skončí pohřeb. Muž, který je ráno přístupný a večer nepříčetný. Který se dnes směje a další den pláče. Zdravím tě, starý oceán!“

„Co by mohlo být lepší, než jít po jakékoli ulici v jakémkoli městě a vědět, že jste mistrem světa v těžké váze?“

„Praha, tento nevýslovně krásný, ale zlopověstný hrad na Vltavě, stará Praha umírá a z mohutných kvádrů jejích rozvalin vyrůstá nové, střízlivé město. Co jsme milovali a co bývalo vlastní všech našich snů, musí zaniknout. Chodíme jako vyděděnci novými ulicemi a truchlíme.“

„Ulice je hrozný seriál. Do té doby dokud se nekouknete na Premiéra.“

„To mi nejde do hlavy, proč si ji vzal. Jak je šeredná, že se za ní o ulici otáčejí lidi. Také on se otočil. Myslí si, prokristapána, co je tohle za zjev! Přistoupil blíž - a bylo pozdě.“

„Když jsem vyhrál titul, v severních městech Ameriky vyšli černoši do ulic oslavovat. Na jihu jásající černošská populace slavila raději doma, aby nevyprovokovala odplatu bílých.“

„Pohotovostní pluk přijel, až když byl pozván hlídkou. My jsme přijeli až do toho nejprudšího, co se tady dělo. Stáli jsme v postranních ulicích, neviděli jsme, kolik je tady lidí, jaká síla, co na nás má ta opozice připravený, prostě jsme šli do něčeho, aniž jsme věděli, co na nás čeká. Až když jsme nastoupili na Václavské náměstí, tak jsme viděli, kolik je tady lidí, jaká je síla, a až tady jsme se dozvěděli konkrétní povely. Struktura celého zásahu tady byla, ale všecko se utvářelo až zde na místě. (…) Protiútok [demonstrantů] byl veden z dálky některými skupinami. Z davu po nás někteří házeli třeba kostky po domácku vyrobené, dřevo, možná i kamení. Prostě ty helmy a štíty, co jsme měli, nám dost často pomohly od nějakých úrazů, roztržení obličeje nebo které by nám zanechaly následky. Útoky byly, když jsme někoho předváděli, když na nás pořvávali „Gestapo!“ a jiný urážlivý výroky, dokonce pěsti a kopance, a příslušník, který byl sám, byl zavlečen do davu a dostal tam někdy někde i nějakou ránu, kopanec. (…) Měli řetězy rozkovaný, co já jsem viděl, na kterých byly na konci navařený ocelový kuličky, to většinou ty, jak se říká, pankáči, tydlety mladý skupiny, který to nosily po kapsách, boxery, takovýhle věci měli u sebe, i kudly, zbraně, třeba jehlice na pletení, navařený očko na ní, takovýhle věci se u těch demonstrantů tady objevily. (…) Já jsem přesvědčen, že bez zásahu pohotovostního pluku, který je cvičen na tyto události, by se obnovení pořádku a klidu v centru hlavního města neobešlo. (…) Hlas Ameriky i Svobodná Evropa vysílá jenom to, co řeknou jejich korespondenti zde, a ti jsou placeni za to, co řeknou, a čím víc budou urážet náš stát a čím víc budou hanobit naše čelní představitele, tím dostanou víc peněz, a proto, snad si myslím si nebo je to určitě tak, proto hanobí náš stát, naši bezpečnost těmito urážlivými výroky, jako že to bylo brutální. Zásah nebyl brutální, byl veden přesně podle měřítek, jak se má vést a jak nám bylo veleno.“

„Nechci rovnat básníky podle velikosti. A zvlášť v Magorově případě se mi ani nechce zůstat u toho, že byl básník. On byl především osobnost, člověk, který měl dar: spojovat lidi, vytvářet a tmelit komunitu. Byl nekonformní, bezprostřední a vnitřně svobodný. Byl nefalšovaným rabiátem, ale spolu s tím si uměl podržet i něhu. Přirozeně nepokorný – zároveň ctil pokoru a toužil po ní. Nedovedu si představit nikoho jiného, kdo by si mohl dovolit všem bez rozdílu tykat. Nebo recitovat básně své či cizí kdekoli a pro kohokoli, na ulici, v hospodě, v tom nejzazším koutě.“

„KSČM militantní akce nedělá, na to mají komunisté s prominutím tlustý zadek. Stěží si lze představit, že by soudruh Grebeníček vyrazil do ulic a někde házel dlažebními kostkami.“

„Sociologie je studií lidského společenského života, skupin a společenství. Je to oslňující a podmanivá oblast, jejímž předmětem je zkoumání chování člověka jako sociální bytosti. Rozsah sociologie je extrémně široký. Od analýzy chování lidí při setkání na ulici až po sledování sociálního procesu, který je zapříčiněn mnoha aspekty po celém světě.“

„Ženských rolí mám na svědomí celou řadu. Asi to bude tím, že jsem měl obličej spíše kulatý, nijak zvlášť výrazný, žádné tvrdě řezané rysy jako třeba Sylvester Stallone. Stačilo nalepit řasy, vymodelovat ústa, nasadit paruku – a proměna byla hotová. Zřejmě jsem se jako dáma osvědčil. Má nejslavnější ženská role byla asi Charleyova teta. A jak jsem se v ženských šatech cítil? Řekl, bych že povznešenější. Já jsem se totiž sama sobě líbila. Někdy mě napadaly myšlenky zůstat ještě chvíli tetou, vyjít si na ulici a popovídat si s druhými děvčaty o mnoha věcech, které mně jakožto mužovi jsou utajeny. Rád bych se totiž aspoň jednou v životě dozvěděl, o čem si povídají dámy jen tak mezi sebou.“

„Pravými médii květnové revoluce 1968 byly zdi a graffiti, grafiky a transparenty v rukou, ulice, kde se vyměňovala slova – všechno to bylo spontánně napsáno, odesíláno a vraceno, v pohybu, na stejném místě a ve stejnou dobu, vzájemné i protichůdné.“

„Nevěřím na mýtus, že inspirace je něco, co se vám náhle přihodí, když jdete po ulici. Myšlenky vás takhle zničehonic neosvítí. Většinou vše vzniká díky jednoduchým nápadům, které vám přijdou na mysl, a jak ve vás postupně klíčí a pracují, stanou se zajímavými. Takhle podle mě funguje inspirace.“

„Ona mi zpočátku opravdu strašně moc pomohla. Jednak mě sebrala na té ulici a řekla mi, že se mám umýt, a pak mě poslala na konzervatoř, kterou jsem tedy vystudovala. A i jinak mě uvedla do toho profesního života. Její rady byly hodně drsné – říkala, že neumím intonovat, nemám smysl pro rytmus, neumím napsat text, melodii a neumím to zharmonizovat. -- o Zuzaně Navarové“

„Hebrejština snese neuvěřitelné věci. Můžu použít nejsoučasnější slang z ulice a propojit ho s citátem z Bible starým tisíce let. A ta řeč nejenže to snese, ale přímo tím ožívá a vzkvétá.“

„Ve "Výslechu" hraju monstrum. Na scéně jsem řekl režisérovi, že se obávám, že na ulici na mě budou lidi házet kameny. Naštěstí to tak nebylo.“

„Devadesát devět procent lidí, co potkáte na ulici, chce mít klid, jen opravdu malá část touží po násilí, vždy to tak bylo. Jenže tato malá skupina vytváří konflikty na zemi.“

„Vypuknutí války mi ujasnilo, že masy táhnoucí nadšeně ulicemi byly ovlivněny sugescí tisku a militaristickou pompou a ztratily vlastní vůli.“

„Náš první jazyk, přestože jsme se narodili tady, byla arménština. Neučili jsme se anglický jazyk, dokud jsme nevyrazili do ulic.“

„Na celou sovětskou říši stačily tři tisícovky disidentů, svou práci jsme odvedli. Ale dneska ke změně režimu nestačí ani 100.000 lidí v ulicích.“

„Opakuji, co jsem již často řekl: raději bych, aby na mě někdo ukázal na ulici a nazval ďáblem, než knězem; neboť ač byl ďábel tak zlý, jaký byl, jen stěží se dokázal vyrovnat ve zločinech, krutostech a ničemnostech tomu, co bylo provedeno pod pláštíkem zvláštního kněžství.“

„Ten trik nebo gag nebo komický efekt, to vlastně musíte vytvořit takové malé komické překvapení, zaskočit člověka něčím veselým. A on se trošinku úplně lekne a pak se tomu zasměje. A to se nedá promýšlet, protože pokaždé máte publikum jiné – jste v jiné zemi, hrajete na ulici, hrajete v rozhlase, hrajete v hospodě a tak dál.“

„Zvuk z 90. let, pro mě je kombinací duše a ulice - je to pocit.“

„Vy nevíte, kdo jsem, ale nějak nepřímo jste byli ovlivněni věcmi, které jsem udělal. Nevadí mi být anonymní ačkoli. Nesnáším celebrity. Když jdete po ulici a lidé chtějí vědět to a to, je to hrozné.“

„…my nemáme dosud vypracovaný jasný a přesný systém, kterej by přesně určil tu odpovědnost toho člověka. Toho za to, toho za to, toho za to. Vždycky se tam točí desítky lidí, prostě, který kolem chodili. A někdy i určitý kolektivní znásilnění, který se ukázalo jako falešný. Tak ty věci jsou složitější prostě, velice složitější, než někde u nějakýho kapitalisty, velice složitý. A říkám znovu, nějaký takový to řešení na ulici, skandalizování a tak dál, ničemu nepřispívá…“

„Moje seznámení s náboženstvím proběhlo způsobem, jakým se většina dětí v té době seznamovala se sexem, ne na ulici, ale na betonovém školním dvoře se štěrkovými cestičkami, během zimních měsíců, kdy jsem chodila do školy. Děti tu postávaly ve skupinkách, držely se za ruce v palčácích a špitaly si. Strašily mě líčením, že na nebi je nějaký mrtvý stařec, který vidí všechno, co dělám, a já jsem se jim pomstila tím, že jsem jim řekla, jak se rodí miminka. Některé matky pak telefonovaly mojí matce a stěžovaly si na mě, ale já jsem přesvědčená, že mě jejich děti vyděsily víc než já je: ony mi nevěřily, zato já jim ano.“

„Čím déle zůstávala o samotě, tím neurčitější a méně ohraničená si připadala. Jako tekutina vylitá z nádoby. Viděla sama sebe, jak klouže z lavičky na zem a nabvá podobu zvířete. Po čtyřech doběhla na hranici mokrého asfaltu a přehoupla se do trávy a mokré hlíny. Hnala se dál, nyní ještě rychleji, protože už zjistila, jak ovládat dva páry nohou naráz, hbitě uháněla přes trávník a umělá návršíčka, přes Zahradní zátiší a květinové záhonky do křoví, přes ulici a na železniční vlečku, a doprovázela to vytím.“

„V horách se cítím méně osamělá než v živých londýnských ulicích. Mám pocit, že se tam někdo na mě dívá.“

„Pařížská ulice v Praze - secesní zázrak, který se v nedávných letech málem pomátl z dilematu, jestli je památkou, nebo není…“

„Ve světě se objevují dvě hodně zjednodušené představy o Švédsku. Jedna, poněkud staršího data, říká, že Švédsko je dokonalá země, demokratická, feministická a ve všech směrech báječná. To je první zjednodušený obraz. Během posledních pěti či deseti let se zase Švédsko začalo líčit jako peklo na zemi, kde je všechno zničené a sotva člověk vyjde na ulici, hned ho někdo přepadne nebo znásilní. Obě tyhle představy jsou samozřejmě nesprávné.“

„Usekávají hlavy našim vojákům. To je islám. To je to, co jsme dnes viděli. Na ulicích Londýna uřízli hlavu jednomu našemu vojákovi. Naši další generaci ve školách učí, že islám je náboženstvím míru. To není. A nikdy nebyl. To, co jste dnes viděli, je islám. Každý už toho má dost. Musí existovat reakce, aby vláda naslouchala, aby policie naslouchala, aby pochopila, jak je tato britská veřejnost naštvaná.“

„Důvodem existence EDL je postavit se proti vzestupu radikálního islámu v britských ulicích.“

„Život je jako jednosměrná ulice, je jedno jak dlouhá je ale vždy dorazíte na konec.“

„Život je jako slepá ulice, je jedno jak dlouhá je, ale vždy dorazíte na její konec.“

„Kdybych se narodila znovu, tak bych se opět stala zpěvačkou. Zpívání je moje láska, moje všechno. Zpívám na každém kroku, když kráčím po ulici, když jdu nahoru po schodech. Musím zpívat.“

„Alžír byl nejkrásnějším městem ve Francii po Paříži, s krásnými ulicemi, mimořádnou krásou alžírských žen […] Kolem roku 1922 nebo 1923 tam bylo teplo, bylo tam moře, bylo tam víno, výjimečné víno, ryby… cokoli chcete! Začal jsem žít!“

„Rockové hvězdy jsou příšerní lidé. Počišťovač ulic nebo pekař jsou ctnostnější povolání.“

„Žiju v Británii přes padesát let. Živím se tam, mám tam nárok na penzi. Ale když v poslední době chodím po pražských ulicích, cítím, že jsem se narodil tady a začínám se poohlížet po domově důchodců, kde bych chtěl tu penzi strávit.“

„Pohotovostní pluk přijel, až když byl pozván hlídkou. My jsme přijeli až do toho nejprudšího, co se tady dělo. Stáli jsme v postranních ulicích, neviděli jsme, kolik je tady lidí, jaká síla, co na nás má ta opozice připravený, prostě jsme šli do něčeho, aniž jsme věděli, co na nás čeká. Až když jsme nastoupili na Václavské náměstí, tak jsme viděli, kolik je tady lidí, jaká je síla, a až tady jsme se dozvěděli konkrétní povely. Struktura celého zásahu tady byla, ale všecko se utvářelo až zde na místě. (…) Protiútok [demonstrantů] byl veden z dálky některými skupinami. Z davu po nás někteří házeli třeba kostky po domácku vyrobené, dřevo, možná i kamení. Prostě ty helmy a štíty, co jsme měli, nám dost často pomohly od nějakých úrazů, roztržení obličeje nebo které by nám zanechaly následky. Útoky byly, když jsme někoho předváděli, když na nás pořvávali „Gestapo!““