Citáty o domově

„Myslím, že ženy jsou bláznivé, když se snaží vyrovnat mužům. Jsou mnohem lepší a vždycky byly. Cokoliv ženě dáš, vždycky to udělá lepším. Dáš-li jí spermii, ona ti dá dítě. Dáš-li jí dům, dá ti domov.
Dáš-li jí potraviny, udělá ti jídlo. Dáš-li jí úsměv, dá ti své srdce. Cokoliv jí dáš, to znásobí a rozšíří. Takže pokud se k ní chováš jako vůl, buď připraven, že dostaneš kopu hnoje.“

„Sto mužů může vytvořiti tábor, ale jenom jedna žena může vytvořit domov.“

„Nejvíc nefér věc v životě je to, jak končí. Život je těžkej. Strávíte jím spoustu času. A co pak za to dostanete? Smrt! To je jako co? Bonus? Myslím, že životní cyklus by měl být pozpátku. Nejprve umřete, abyste to měli z krku. Pak žijete ve stáří doma. Když jste už moc mladí, vykopnou vás z domova, dostanete zlaté hodinky a jdete do práce. Pracujete čtyřicet let, než jste dost mladí na to, abyste si užili svůj pořádnej důchod. To znamená, že berete drogy, chlastáte, chodíte na párty a chystáte se na střední. Pak jdete na základku, stanete se dítětem, hrajete si, nemáte žádné starosti a pak jste malé dítě a vlezete si zpátky do dělohy a posledních devět měsíců si tam jen tak plavete. A celý váš život skončí orgasmem.“

„Není na světě nic hroznějšího než nenáviděný domov. Být nešťasten ve styku s jinými lidmi je přirozené, ale být nešťasten doma přirozené není.“

„Myslím si, že svět je dnes úplně převrácený a tolik utrpení je tu proto, že je tak velice málo lásky v domovech a v rodinném životě. Nemáme čas pro své děti, nemáme čas na sebe navzájem, není čas, abychom se těšili jeden z druhého.“

„Knihy jsou podobné domovu, do kterého se vracíme i za největší bouřky.“

„Domov - vždycky to budu opakovat - není prostor, ale proces. Tady se schovávám před deštěm a zimou, tady žiju, tady trávím svůj volný čas, tady se rodí moje rodina, tady ji tvořím léty, trpělivostí a tolerančí a vůbec řadou kladných principů. Domov je bytost.“

„Často slýcháme o hrubosti nastupující generace. Sám patřím mezi staříky a dalo by se očekávat, že se postavím na stranu starších, ale ve skutečnosti mě více zaráží špatné chování rodičů k dětem než dětí k rodičům. Kdo z nás by se necítil v rozpacích při rodinném obědě, kde otec nebo matka jednají se svými dospělými potomky tak nezdvořile, že kdyby se tak chovali k jakýmkoli jiným mladým lidem, bylo by to jen příčinou ukončení známosti? Dogmaticky trvají na svém ve věcech, kterým jejich děti rozumějí lépe než oni, nezdvořile je přerušují, zcela zjevně si protiřečí, zesměšňují věci, které mladí berou vážně (někdy třeba jejich náboženství), urážlivě se vyjadřují o jejich přátelích. To všechno dává snadnou odpověď na otázku „Proč jsou stále pryč? Proč mají kteroukoli jinou domácnost raději než svůj vlastní domov?“ Kdo by nedal přednost zdvořilosti před nekulturností?“

„Láska začíná doma; láska žije v domovech, a proto je dnes ve světě tolik utrpení a tolik chybí štěstí… Každý dnes vypadá hrozně uspěchaný, ustaraný kvůli lepšímu blahobytu a většímu bohatství a tak dále, takže děti mají velmi málo času pro své rodiče. Rodiče mají velmi málo času na sebe navzájem, a tak doma se začíná ničit světový mír.“

„Zapomenutí deštníku v baru vyvolá tzv. fenomén x, který způsobuje, že pršet začne přesně na místě, které se nachází přesně uprostřed mezi vaším domovem a řečeným pohostinským zařízením.“

„Člověk musí jet daleko, hrozně daleko, aby se dostal co nejblíž k domovu.“

„Manželství, rodina a domov má být zázemím člověka. Domov je totiž víc než nádražní peron, kam se přichází, kudy se prochází, odkud se nepřetržitě odchází. Není ani nocležna, ani příležitostná stravovna.“

„Cestování je krásná věc, jestliže máme domov a kam se vrátit.“

„Pravděpodobnost, že si člověk vzpomene na věc, kterou zapomněl zabalit, je přímo úměrná vzdálenosti od domova.“

„Mám rád kočky, protože mám rád svůj domov a ony se krok za krokem stávají jeho duší.“

„Šťastný je ten, kdo může strávit život mezi sobě rovnými a klidně žít ve svém chudém domově, beze strachu, bez závisti, bez předstírání, bez ambicí.“

„Za peníze si můžeš koupit dům ale ne domov, za peníze si můžeš koupit hodiny ale ne čas, peníze si můžeš koupit postel ale ne spánek, za peníze si můžeš koupit jídlo ale ne chuť“

„Vánoce jsou čas, kdy se vám stýská po domově, dokonce i když jste doma.“

„Domov je tam, kde je srdce. A mé srdce je vždy tam, kde právě jsem.“

„KONEC SPIRITUALITY
Mou jógovou podložkou se stala země pod nohama.
Mým oltářem se stal kavárenský pult, vtip vyměněný s baristou, přátelský úsměv postupně vítězící nad zamrzlým obličejem, a celý svět, který má zájem.
Mým chrámem je obchodní dům, čekárna u zubaře, klidná ranní louka s jemným žlutým slunečním světlem a čerstvým vzduchem.
Mým guru je kručení v briše, melancholie večera, naděje i zoufalství nepřikrášleného bytí.
Není třeba nic přidávat.
Mým osvícením je obyčejný okamžik, světský prožitek prosáklý sladkým nektarem mé pozornosti.
Mým východiskem je dech a dech je i mým cílem.
Součástí mého rodokmenu je hladová kočka, jež mě zdraví při návratu z večerní procházky, jde kousek se mnou a přitom se otírá svým kožíškem o mou holeň. Má srst jemnou jako kašmírová přikrývka mé babičky, do které nás za chladných večerů balila. Srst se stává kůží, kočka se nonšalantními pohyby vydává prozkoumat vyhozený obal od bagety a já jdu dál.
Má spiritualita je hluboko v zemi, v její bahně, horku, v jejích útrobách, ve zvláštním i nepohodlném, ve stesku po mámě i v odvaze vstoupit do neprozkoumaných krajin mé psyché. Je v touze po domově a ve šťastně vyčerpaném návratu.
Moje blaženost nespočívá v ničem, co by mohla uchopit moje mysl, i kdyby hledala milion roků.
Má radost je prostá, jako radost těch, kteří žili život naplno a jsou připraveni zemřít.
Ulehnu na louce, batoh jako polštář, zajedu prsty do hedvábné, lepkavé trávy, a celý můj život splyne v jeden jediný okamžik, vzpomínku i momentální vjem, a i to se vzápětí rozplyne, i se mnou. Je jen louka, jemné žluté světlo, čistý osvěžující vzduch, naděje i příslib, plnost i milosrdenství.
Nehledejte mě. Nenajdete mě, a pokud ano - nepoznáte mě. Jsem neviditelný, neboť jsem se stal vším, co je viděno, vším, co je poznáno i stále nepoznáno.
Nepraktikuji spiritualitu. Rozpadl jsem se, rozložil, vykostil a znovuzrodil, znovu se stal člověkem, beztvarou formou. Povstal jsem znovu, neoddělitelný od všedního, vzkříšený smíchem ptáků sedících za úsvitu na elektrickém vedení.“

„Začal jsem domov nacházet v sobě. Teď se snažím chápat celou planetu jako místo k žití.“

„Láska je přechodné šílenství, vybuchne jako sopka a potom opadne. A když opadne, musíš se rozhodnout. Musíš zjistit, zdali je vaše kořeny propletený takovým způsobem, že váš rozchod není vůbec myslitelný. Protože právě tohle je láska. Láska není ta bezdechnost, není to vzrušení, nejsou to halasné sliby věčné vášně, není to touha pářit se čtyřiadvacet hodin denně a není to, když v noci zůstaneš vzhůru a představuješ si, že líbá každý záhyb tvého těla. Ne, nečervenej se, já ti teď říkám náramné pravdy. To je jenom zamilovanost, to svede každý hlupák. Láska samotná je to, co zbude, když se zamilovanost vyčerpá, a to je jak umění, tak šťastná náhoda. Mně a tvé mamince se to povedlo, měli jsme kořeny, které kdesi v podzemí srostly k sobě, a když nám z větvi opadaly všechny ty krásné květy, zjistili jsme, že jsme jeden strom, ne dva. Ale někdy korunní plátky opadnou a ty zjistíš, že kořeny nesrostly. Představ si, že opustíš domov a svůj lid, jen abys po šesti měsících, roce, třech letech zjistila, že strom tvé lásky nezapustil kořeny a vyvrátil se. Představ si to zoufalství, představ si, jak by tě to dusilo.“

„Když ti na někom záleží, pak domov není místo, ale člověk. Člověk se kterým si rozumíš lépe než se sebou samým. Člověk, u kterého chceš vidět co nejvíce úsměvu a co nejméně slz. Člověk, se kterým zacházíš tak, jak by sis přál, aby jednou někdo jiný zacházel s tvým dítětem.“

„Zamysli se chvíli. Slyšel jsi někdy, že přítel a nepřítel přebývají v jediném srdci? Vyhosti tedy cizince, aby Přítel mohl vstoupit do Svého domova.“

„Nedávno zesnulý Eugen Cernan, poslední člověk, co chodil po povrchu Měsíce, mi při jiném natáčení vyprávěl, co cítil na povrchu našeho přirozeného satelitu: stesk a touhu po domově. Až pak se přihlásila profesionalita, malomyslnost zapudil a splnil všechny své úkoly. Za tu chvilku pochybností ale celou bytostí rozeznal naši planetu jako domov. Dostal ten krásný dárek. Prožil to poznání. Neodvratně zjistil, že doma je tam, kde dokáže žít, kde má své blízké. Dokázal se mi také k tomuto zjištění přiznat. Žádné silácké kecy o samotě chlapské duše, žádné vytahování o velikých obětech. Stýskalo se mu po manželce a dětech. Po přátelích. Po tom všem, co nedokázal zatím říct, co nedokázal udělat, za co nedokázal poděkovat a o co nedokázal poprosit.“

„Cesta je krásná návratem. Na místa, kde jsem už byl, na místa, kde to mám rád a hlavně - domů. Tedy k sobě. Cestováním bychom si neměli budovat další a další domovy, ale líp a líp poznávat krajinu v sobě.“

„Ležel v chladné vodě a vyměňoval pneumatiku. Byl pokryt blátem a bylo mu k pláči…
My to čteme vleže a v teple svého domova.“

„Někdy znamená domov místo, kde je tvoje srdce. Tomu Já věřím.“

„Nevím, zda ten, kdo se ubírá k svému domovu, jde vstříc hádce nebo lásce.“

„Domov není tam, kde člověk vyrostl, to si nemysli. Domov je tam, kde Tě lidé vítají, když vstoupíš.“

„Dokud má člověk domov a tátu s mámou, zůstává pořád trochu dítětem, neopouští ho vědomí hlubiny bezpečnosti, kterou u nich najde.“

„Marihuana je moje vášeň, láska, můj chléb i domov.
V sobě cítím, je mou povinností ujistit se, aby tato úžasná rostlina byla zachována pro další generace které si ji budou vážit a užívat.
Jsem kuřak,šlechtitel,pěstitel, a lovec:) usměvavých odrůd
Na celý život.“

„… Mám v plánu cestovat na Mars a udělat z něj můj domov.“

„Domov je dílo, překrásné stejně jako přetěžké. A každodenní.“

„I ve vaší hodině smutku jeho duch žije dál, a proto nesmíte ztrácet naději. Podívejte se na to, co jste dokázali, když jste přiměli kdysi holou poušť rozkvést, vybudovali prosperující demokracii v nepřátelském světě, vyhráli bitvy a války a nyní vítězíte v míru, který je jediným trvalým vítězstvím. Váš ministerský předseda je mučedníkem míru, ale i obětí nenávisti. Určitě se musíme poučit z jeho mučednictví, že pokud se národ nezbaví nenávisti ke svým nepřátelům, riskujem,e že zasejeme semena nenávisti mezi sebe. Prosím tě, národe Izraele, jménem svého vlastního národa, který má svou vlastní litanii ztrát od Abrahama Lincolna k prezidentu Kennedymu a Martinu Lutheru Kingovi, abys nedovolil, aby se to stalo i vám. V Knesetu, ve svých domovech, na místech své modlitby stůjte na správné straně. Šalom, chaver.“

„Domov není, kde jsme se narodili; domov je, kde všechny naše pokusy utéct utichají.“

„Ke všemu, co máme v našem domově, nás pojí pomyslné pouto a někde v našem podvědomí víme, že to tam máme. Proto přeplněný domov vytváří přeplněnou mysl a tím i přeplněný život. I když si uvědomujeme, že chceme do svého života vpustit to nové, nemáme pro to místo. Pokud uděláme místo ve hmotě, tedy v našem domově, uděláme ho tím i ve své hlavě a v našem životě…“

„Televize přivedla vraždu do lidských domovů - kam také konečně patří.“

„Celý můj život je vlastně touha po domově. Cítím se jako trojnásobný vyhnanec: jako Čech mezi Rakušany, jako Rakušan mezi Němci, jako Žid na celém světě. Všude vetřelec, nikde vítán…“

„PŘED SVATBOU mluvte o účtech, výchovných stylech, úvěrech, dluzích, náboženství, o tom, jak jednat s rodinou, jaká přesvědčení budou vštěpována vašim dětem, o traumatech z dětství, o sexuálních očekáváních, o očekáváních partnera, o finančních očekáváních, o rodinné zdravotní historii, o historii duševního zdraví, o věcech, které chcete před smrtí zažít, o vysněném domovu, o kariérách a vzdělání, o politických názorech a o čemkoliv jiném, co vás napadne. SAMA LÁSKA TOTIŽ NESTAČÍ!“

„Já vím, že je tady bordel, ale domov máš vždycky jen jeden, synáčku.“

„Cena se nevyjadřuje jen v dolarech a centech, ale i v potu a krvi, nudě, rozbitých domovech, rozdrcených ideálech, nemoci a šílenství.“

„Ženy nikdy nedokáží být jen dočasnými hosty, neumějí to. Všechny se v skrytu duše usídlují natrvalo, s tupou, pudovou úporností budují domovy za potop a válek, v předvečer vpádů, v dobách, kdy se hroutí státy.“

„Domov to je zcela základní pojem. Domov to je pro mne obrovské bohatství, to je opora, to je přístav, to je východisko.“

„Výdělky u nás patřily k nejvyšším v republice (a tím i v Evropě). Spolupracovníci pobírali deset procent úroku z té části podílu na zisku, kterou si u firmy uložili. V době, kdy sociální výhody byly pro většinu dělníků nesplnitelným snem, nemluvě o slušném domově, žili Baťovi spolupracovníci v moderních rodinných domech. Měli bezplatnou lékařskou péči, potraviny nakupovali v obchodech s nízkými cenami a mohli sportovat na podnikových hřištích a tělocvičnách.“

„Domov je místo, kam chodíte, když nemáte nic lepšího na práci.“

„Musíte se vydat na dlouhou cestu, než opravdu zjistíte, jak nádherný je domov.“

„Vyhnanec bez domova je jako mrtvý bez hrobu.“

„Ať král nebo poddaný, ten je nejšťastnější, kdo našel mír ve svém domově.“

„Dnes mě čeká smrt: je jako uzdravení, jako procházka v zahradě po nemoci.
Dnes mě čeká smrt: je jako vůně myrhy, jako posezení pod plachtou dobrého větru.
Dnes mě čeká smrt: je jako běh potůčku, jako návrat otroka z galejí.
Dnes mě čeká smrt: je jako domov, jejž člověk touží spatřit po rocích v zajetí.“

„Musíš být pyšný na svůj domov. Jsme, odkud pocházíme. Jinak bysme byli ztracený.“

„Když to bylo možné, snažil jsem se spát u místních - každá rodina má svůj úžasný příběh, atmosféru, vůni domova - a taky jídlo a sprchu.“

„Lidstvo musí skoncovat s inkvizicí tím, že z Domova (soustředěného kolem kuchyně) udělá znovu Centrum vlády. Vlády založené na Jediném zákonu Stvořitele (ZMĚNĚ). Neexistuje vyšší forma prožívání tohoto Zákona, než jakou představuje přeměna vnějšího ve vnitřní prostřednictvím stravy. Jedině pomocí potravy lze udržovat Jednotu mezi vnitřním a vnějším. Potrava pochází ze Stvoření. Stvoření vychází ze Stvořitele. Existuje snad nějaký jednodušší a praktičtější způsob než používat stravu k tomu, abychom se maximálně přiblížili svému Stvořiteli zevnitř? Tato pravda se jasně projevuje v tom, že po snězení jídla nejsilnější tok krve putuje k srdci. Jedině díky krvi můžeme fungovat, cítit, myslet, rozlišovat, rozhodovat se a jednat. Kdo má pod kontrolou naši stravu, má pod kontrolou i tohle všechno! Z toho důvodu se musí kuchyň opět stát centrem vlády, aby Jediný zákon Stvořitele mohl být používán jako Primární Konstanta.“

„Já jsem však rozený poutník. Můžu cítit nesmírnou lenost nebo stesk po domově, ale jakmile učiním první krok, zmocní se mě smysl cesty. Když na nádraží v Jaroslavli přecházím na páté nástupiště, uvědomuji si, že nikdy nedojdu, kam chci, zůstanu-li pořád na jednom místě. Se svou duší dokážu rozmlouvat, jen když jsem v pouštích, ve městech, na horách, na silnicích.“

„Schopnost najít krásu v těch nejskromnějších věcech dělá domov šťastným a život krásným.“

„Domov je pro dívku vězení a pro ženu donucovací pracovna.“

„Proč mají lidé chodit z domova a platit za špatné filmy, když mohou sedět doma a dívat se na špatnou televizi?“

„Jsem český malíř české krajiny. Pro mě je velmi důležité, aby moje „krajiny domova“ byly obrazy právě české krajiny, kterou po staletí obývá a zvelebuje český národ, jehož jsem i já příslušníkem. Tento pocit nemůže být nikdy nemoderní – je aktuální vždy.“

„Zkoumal jsem, jak si IS rekrutuje své následovníky. Jsou to mladí lidé, kteří přicházejí z chaotického světa, kde není žádná naděje. Někdo vám nabízí domov, pořádek, náklonnost. Mladí lidé si myslí: Tito lidé mi dají život, který nemohu najít zde. Samozřejmě, že to je iluze, ale když to zjistí, už není cesty zpět.“

„Pravděpodobnost, že si člověk vzpomene na věc, kterou zapomněl zabalit, je přímo úměrná vzdálenosti od domova.“

„Každý dnes říká že chce děti, aby tu po něm zůstali geny, ale ty nejdou vidět jako dětské domovy.“

„Skauting mi dal do života hodně. Byla to radost z přírody. Radost z dobrodružství. A také jakési mravní minimum, které může dneska znít skoro směšně – krást, dělat podtrhy a lumpárny se nemá. Přikázání platná mezi kamarády působí na každého kluka přece jenom trochu líp než sebeněžnější nátlak z domova.“

„Krutá vůle dějin rozbila na kusy mou starou vlast, rakousko-uherskou monarchii. Miloval jsem ji, tuto vlast, jež mi dovolila byt současně vlastencem i světoobčanem, Rakušanem i Němcem mezi všemi rakouskými národy. Miloval jsem ctnosti a přednosti této vlasti, a ještě dnes, kdy je mrtvá a ztracená, miluji navíc i její chyby a slabiny. A těch bylo mnoho. Vlast za ně zaplatila smrtí. Přešla téměř bezprostředně z operetního představení do hrůzného divadla světové války. Vojenská kapela, která doprovázela mou pochodovou setninu na vídeňské Severní nádraží, hrála potpourri z melodie od Lehára a Strauße, a hvízdání lokomotivy, jež nás měla dopravit na bitevní pole, se ztrácelo v odvívaných zvucích bubnů a trubek, které zůstávaly, zatímco náš vlak se šinul směrem k smrti: Právě uplynul týden od úmrtí starého císaře. Ve zbrusu nových polních uniformách, které jsme měli na sobě při odjezdu, jsme předtím při pohřbu stáli špalír před Kapucínskou kryptou. Vypadalo to, jako by nás na smrt posílal ještě mrtvý císař. A zatímco byl pohřbíván s tlumenou pompou, neboť tu ceremoniáři přikazovalo věčné mlčení padlých a hlasitý nářek trpících mrzáků, my všichni, jeho vojáci, jsme věděli, že náš poslední císař odešel, a s ním i náš domov, naše mládí a náš svět. Jeho následovník byl jen bezmocným a dočasným správcem, který měl udržovat dědictví, na něž již čekali noví majitelé se stvrzeným právem světových dějin v rukou. Vůli světových dějin jsem poznal, její smysl však vždy nechápu. Je-li skutečné soudem světa, zdá se mi, že občas není chráněna před právními omyly a chybami o nic víc než obyčejný okresní nebo krajský soud. Vždyť občas nanejvýš bezstarostně přenechává vynést rozsudek nad starou rakousko-uherskou monarchií kinu, operetě ve zvukovém filmu a směšným zvěstovatelům v zemi tak obvyklých šablonovitých moudrostí. A podle toho lze poznat, že trpce vážná Kleió někdy přenechává vlastní úkoly svým lehčím sestrám.“

„Byla jsem sirotek bez domova, bez lásky, bez otce a matky. Moje samota mě vybavila komplexem nadřazenosti, nuzný život mi dodal sílu a pýchu, chuť vyhrávat a touhu po velikosti… a když mi přinesl dost elegance a přátelství Stravinského či Picassa, nikdy jsem si nepřipadala hloupá nebo podřadná. Proč? Protože jsem věděla, že s takovými lidmi kolem sebe člověk uspěje.“

„Skúste prijať vás život taký aký je… Pokiaľ ho nebudete stále kritizovať, tak vás život objíme ako teplý domov. Pretože váš život je taký, aký si ho vytvoríte láskou vášho srdca. ~ Lucia Čokinová ~“

„Myslím, že všechno v životě je umění. Co děláte. Jak se oblékáte. To, jak někoho milujete a jak mluvíte. Váš úsměv a vaše osobnost. V co věříte, a všechny vaše sny. Způsob, jakým pijete čaj, jak si zdobíte svůj domov. Nebo slavíte. Váš nákupní seznam. Jídlo, které připravujete. Jak vypadá vaše písmo. A to, jak se cítíte. Život je umění.“

„Spokojenost nemá paláců o čtyřech patrech zapotřebí, ale v chaloupkách na přízemí jest obyčejně domovem.“

„Domov je poslední útočiště - celou noc zavřeno.“

„Domov je pravou školou zdvořilosti, která má v ženě nejpraktičtějšího učitele.“

„Země je jedním domovem a lidstvo jeho obyvateli.“

„Hromadné snění, na které si každý přináší z domova svůj sen.“

„Habeš je bezpochyby domovem kávovníku, zatímco Harar je centrum jeho pěstování a prodeje.“

„Ivan Hlinka po zisku zlatých medailí na OH v Naganu 1998: Na začátku zápasu jsem měl informace z domova, kolik kde je lidí. Tak my jim děkujem, že nám drželi palce, že to asi k něčemu bylo platný a snad někdy zase budeme hrdí na to, že jsme Češi a že to nebude jenom kvůli hokeji.“

„Věděla jsem, že vnímali tentýž pocit sounáležitosti jako já, tentýž pocit domova - ne stavby z malty a cihel, ale z těl, z rukou, které dokážou tisknout, z paží, co umí objímat, z úsměvů, které můžou potěšit. Tak jednoduché a přitom tak vzácné.“

„Domov je to místo, kde tě musí přijmout, když už tam musíš jít. Je to bohužel také místo, kde-jak už tam jednou jsi-tě pak nechtějí nikdy nechat odejít.“

„Vychovají beznadějné děti a na kolenou budou houpat beznadějná vnoučata, než doputují k vlastnímu beznadějnému konci v beznadějných nemocnicích a domovech důchodců, odkud odstartují do temnoty s vírou, že prožili Americký sen a Ježíš je s plnou slávou uvítá u nebeských bran.“

„Aby svůj domov očistil od lidstva, musel se stát člověkem. A jako člověk musel překonat svou lidskost.“

„Člověk, stvořený k obrazu Božímu, má Bohem dané Právo být při naplňování svého osudu na Zemi Svobodný. Ale dnes tomu tak není. Do našich těl, mysli i způsobu života vnikly zlovolné, nežádoucí negativity. Vystihuje to následující podobenství: Stvořitel nám dal Strom života a Svůj Zákon, abychom si svobodně užívali Jeho Bezpodmínečných Darů. Tyto dary se týkají naší Bytosti, protože jsme Mikrokosmem Stvoření, Stvořitelova Těla, našeho absolutního, „nejvyššího Domova“. Toto naše Právo „BÝT“ vzalo za své, když přišlo několik „vyvolených“, postavili kolem Stromu plot a prohlásili: „Tento Strom od nynějška patří nám a každý, kdo z něj chce něco dostat, nám nejdřív musí zaplatit. Proto musíte začít pracovat (pro nás) a vydělávat peníze, které budete potřebovat, abyste měli právo získat z tohoto Stromu něco pro sebe, poté, co my ho přizpůsobíme vlastnímu systému kontroly.“ Kdo se skrývá za těmi „několika vyvolenými“, kteří chtějí vlastnit svět? „Oni“ jsme my! Systém založený na falešné představě o vlastnictví se udržuje díky tomu, že podporuje Konzum. „Oni“ by nemohli mít moc nad nikým z nás, pokud bychom nedovolili, aby nad Jediným zákonem Stvořitele, kterým je ZMĚNA, převládly sekundární zákony. Tyto zákony nás naopak ZAFIXOVÁVAJÍ v umělém kontextu, matrixu. To umožňuje kontrolu a manipulaci Potravin, které potřebujeme k udržování harmonického vztahu se Stvořením. Proto ten, kdo má pod kontrolou naši Potravu, má pod kontrolou i naši Krev, jejímž prostřednictvím se můžeme projevovat v těle, fungovat, myslet, cítit, rozlišovat, rozhodovat se, tvořit a nakonec podle svého práva a schopností rozpoznat své Já. Jinými slovy, naši bytost „Něco“ napadlo. Je potřeba „Prohlásit se za Duchovní Já“, abychom si UVĚDOMILI, že máme KLÍČ k vyhnání vetřelce, který okupuje naši Bytost a zamořuje ji nejrůznějšími negativními energiemi, zkreslenými informacemi, teoriemi, názory, propagandou, zkrátka všemožně.“

„Nesmíme připustit, aby teroristé využívali migranty. Nutí je opustit jejich domovy, a pak pomocí nich ještě pronikají do Evropské unie.“

„Bud budeš s láskou pod mostem, nebo budeš mít domov.“

„Domov je tam, kde jsi štasten.“

„Jednou se chtěl zpět k domovu otočit Zlatovlasý, jindy zase Karmínka, ale jeden druhého vždy dokázali přimět pokračovat, protože jejich úkol byl moc důležitý, než by se vrátili s prázdnou. Stálo je to ale vypětí všech sil, které měli, i mnoha takových, které dříve ani neměli šanci spatřit. A přece jednoho dne dopluli k tomu ostrovu, protože i ta největší bouře se jednou musí přehnat.“

„Jak často jsem lehávala v dešti na jakési podivné střeše a myslela na domov.“

„Jsem filmová herečka, nikdy jsem nemilovala divadlo a nikdy jsem mu nerozuměla. Divadlo není můj domov.“

„Zavřete oči před rozdíly rasy a přivítejte všechny světlem jednoty. Buďte pro lidstvo zdrojem útěchy a pomoci. Tato hrstka prachu, svět, je domov, nechť je pro vás domovem v jednotě. Odřekněte se pýchy, neboť ta je příčinou rozbrojů. Následujte jen to, co vyvolává harmonii.“

„Vídeňáci chodí rádi do kaváren, protože tam jsou daleko od domova, a pece ne na čerstvém vzduchu.“

„Domov. Jaké hřejivé slovo. Kdyby jste projeli a procestovali celý svět, bude to nakonec křivka dětského obzoru, která se stane magnetickou střelkou touženého návratu domů, jenom domů.“

„Domov, to nejsou jen čtyři zdi, mezi kterými bydlíte. Domov, to jsou přece i lidé kolem, především rodina, děti, přátelé, jsou to i generace předků, bez kterých bychom nebyli a nebyli takovými jakými jsme. Jsou to i naše povinnosti k odkazu těch před námi, i k budoucnosti našich dětí.“

„Dva roky chodí po zemi. Žádný telefon, žádný bazén, domácí mazlíčci, žádné cigarety. Konečná svoboda. Extremistické. Estetické voyager, jehož domovem je cesta. Unikl z Atlanty. Nebudeš se moct vrátit, protože "Západ je nejlepší." A teď po dvou nesourodých letech přichází konečné a největší dobrodružství. Vrcholná bitva, zabít falešnou bytost uvnitř a vítězně uzavřít duchovní pouť. Deset dní a nocí nákladních vlaků a stopem přivést ho do Velkého Bílého severu. Už se otrávil civilizace prchá, a chodí sám po zemi, aby se ztratil v divočině.“

„Žil jsem v Norsku a svět se mi zase začal jevit růžovější. Měl jsem literární úspěchy a lidé se ke mně chovali báječně. Jako k Čechoslovákovi a jako ke kamarádovy, který se octl v trablu – i když si ho, podle mínění většiny, zavinil sám. Pak jsem konečně dostal imigrační vízum a znovu jsem se vrátil do USA… Nejmoudřejší mi připadalo zakotvit, nepovažovat současnou situaci za další provizorium, ale přijmout USA jako novou vlast a pokusit se být přijat… Byl to přece jen domov, země, jejímž občanem jsem se stal, měl jsem americkou ženu, dvě zde narozené děti.“

„Chci jen říci pouze určitá fakta o svých českých literárních láskách. K nim patří především Julius Zeyer, a věřte tomu nebo ne, zejména Jan Maria Plojhar pro hrdinův vztah k domovině. A pak záležitost dvou literárních kmotrů z Vodňan, které asi miloval, ale kterým se nemohl přece obdivovat. A nakonec ty stálé úniky z domova do ciziny, jeho přátelství s dánským klasikem J. P. Jacobsenem (poznali se v Itálii), jeho dopisy, neznámé v Čechách, ale už brzy publikované v Itálii, o italské krajině a národu. Ze současníků to nebyl Olbracht. Daleko víc Jan Weiss. Myslím, že jsme se navzájem ovlivňovali. Stylisticky a metafyzicky Jan Čep a z jiných klasiků úplně zapomenutý (v mé době) Josef Uher.“

„Židé nešli do Palestiny, aby se ve svém starobylém domově stali „Araby mojžíšovské víry“ nebo aby zaměnili svá německá či polská ghetta za arabské.
Každý, kdo zná, jak vypadá arabská vláda, co to znamená „status menšiny“ v dnešní době a co znamená židovské ghetto v arabském státě − existuje pro to dost velký počet precedentů − si bude schopen udělat vlastní závěry o tom, co je pro nás přichystáno, kdybychom přijali postavení, jež je nám přisuzováno těmito „řešeními.“
V Palestině přece nebylo vynaloženo ono vrcholné úsilí jen proto, aby židovský národ, který dosud stojí v předních řadách civilizace, byl podroben vládě skupiny bezzásadových levantinských politikářů.
Veškerá zdejší námaha a oběti děkují za svou inspiraci jedné jediné věci: přesvědčení, že to konečně bude znamenat svobodu a konce ghetta.
Co může být urážlivějším zneužitím nadějí mučeného národa, než když se v téže zemi, v níž mu byla přislíbena národní svoboda, jeho postavení zredukuje na status ghetta?“

„Židovský stát je oprávněný a specifický válečný cíl. Bez něho nemůže být vřed, který otravuje nemocný organismus Evropy, vyléčen: protože bez něho nebude existovat odpovídající možnost emigrace pro miliony, jejichž staré domovy jsou nenapravitelně odsouzeny; bez něho nebude rovnosti; a bez toho nebude mír.“

„My jsme vaše armáda, bojovali jsme ve vašich válkách a chránili vaše domovy. My jsme vaši podnikatelé, kteří vybudovali a udrželi tuto ekonomiku, pro homosexuály stejně jako pro heterosexuály. My jsme vaši učitelé; my jsme vybudovali vaše univerzity a školili vaše vědce. My jsme vaši občanští vůdci, vaši kněží a rabíni, vaši spisovatelé a vynálezci, vaše sportovní idoly a vaši baviči. Od ničeho nás neochraňujte, ale jednejte s námi tak, jako s jakýmkoliv heterosexuálem.“

„Myslím si, že potřebujeme nějaký ruský Woodstock, hnutí za mír. Když vedete válku, je to vždycky špatně. A zvlášť je to problém pro zemi, kde obrovské množství obyvatel žije pod hranicí chudoby, kde nemají učitelé nebo lékaři šanci ze svých příjmů uživit rodiny, kde je obrovská a neustále rostoucí nezaměstnanost, pro zemi, která patří na přední příčky na světě v počtu dětí umísťovaných do dětských domovů….“

„Srovnávat Evropskou unii s habsburskou monarchií je nesmysl. Nemá smysl monarchii očerňovat, ale ani si ji idealizovat. Byla založena na velmi tvrdém násilí, na poražení vnitřního nepřítele, na tvrdé konfiskaci majetku, znásilňování jinověrců, popření práva na domov.“

„Jako vojáci, kteří ve válce jsou zajati a po dlouhá léta nuceni žít v cizině, touží po domově, tak i duše v očistci jsou mučeny touhou po nebi a po patření na Boha.“

„Jeho idea byla založena na důvěře a výcviku mladých hráčů z domova a minimalizovaní autogramiád. -- o Ranku Žeravicovi“

„S dětskými domovy se tam (v Anglii) setkáme také, ale pokud jde o děti do tří let, je v ústavu jen jedno z deseti tisíc dětí. U nás je to šedesátkrát víc. A hodně jich po opuštění dětského domova končí za mřížemi. S jistou nadsázkou bychom na ústavy mohli hledět jako na předstupeň vězení.“