Citáty o trávě

„Jdi klidně svou cestou halasem a spěchem a nezapomeň pro ně, jaký mír se skrývá v tichosti. Pokud tím nezradíš sám sebe, vycházej dobře s každým člověkem. Svou pravdu vyslovuj tiše a jasně a naslouchej jiným, ať mdlého rozumu nebo nevědomým; také oni mají svůj příběh. Vyhni se lidem hlučným a svárlivým, jen jitří tvoji mysl. Nesrovnávej se s jinými, abys nezahořkl nebo nepropadl pýše. Vždycky se najde někdo větší nebo menší, než ty sám. Z plánů měj stejnou radost jako z dosaženého, drž se své životní cesty, byť i sebeskromnější; v proměnlivosti osudu je právě jen ona tvým vlastnictvím. Zachovej obezřetnost v každém podnikání, vždyť svět je plný klamu. Nenech se jím však oslepit a nevidět v něm i ctnost. Je mnoho lidí zápasících o velké myšlenky a všude kolem život naplněný hrdinstvím. Vždy buď sám sebou. A nikdy nepředstírej náklonnost. Stejně tak nebuď v lásce cynikem, protože tváří v tvář veškeré vyprahlosti a deziluzi je láska vytrvalá jako tráva. S ochotou přijímej, co napovídá tvůj věk a v pravý čas s grácií přenech mládí, co mu náleží. Posiluj svého ducha, aby ti byl štítem při nenadálém neštěstí. Nestresuj se však zlými představami, vždyť mnohá úzkost vzniká z únavy a osamění. Buď ukázněný a k sobě mírný zároveň. Jsi stejné dítě Vesmíru jako jsou stromy nebo hvězdy, máš právo tady být. Ať už to chápeš nebo ne, vesmír jde dál tak, jak jít má. Buď proto v míru s Bohem, ať si ho představuješ jakkoli a ať už jsou tvé snahy a touhy jaké chtějí, měj v hlučném zmatku světa ve své duši mír. Při vší své falši, otročině a rozbitých snech je to ještě pořád krásný svět. Buď veselý. Snaž se být šťastný.“

„Madona je považována za symbol sexu, přitom je přitažlivá jako sekačka na trávu.“

„Box je má práce. Tráva roste, ptáci létají, vlny omývají písek a já mlátím lidi.“

„Líbí se mi, když v prasklině v betonu roste květina nebo malý chomáč trávy. Je to tak zasraně hrdinské.“

„KONEC SPIRITUALITY
Mou jógovou podložkou se stala země pod nohama.
Mým oltářem se stal kavárenský pult, vtip vyměněný s baristou, přátelský úsměv postupně vítězící nad zamrzlým obličejem, a celý svět, který má zájem.
Mým chrámem je obchodní dům, čekárna u zubaře, klidná ranní louka s jemným žlutým slunečním světlem a čerstvým vzduchem.
Mým guru je kručení v briše, melancholie večera, naděje i zoufalství nepřikrášleného bytí.
Není třeba nic přidávat.
Mým osvícením je obyčejný okamžik, světský prožitek prosáklý sladkým nektarem mé pozornosti.
Mým východiskem je dech a dech je i mým cílem.
Součástí mého rodokmenu je hladová kočka, jež mě zdraví při návratu z večerní procházky, jde kousek se mnou a přitom se otírá svým kožíškem o mou holeň. Má srst jemnou jako kašmírová přikrývka mé babičky, do které nás za chladných večerů balila. Srst se stává kůží, kočka se nonšalantními pohyby vydává prozkoumat vyhozený obal od bagety a já jdu dál.
Má spiritualita je hluboko v zemi, v její bahně, horku, v jejích útrobách, ve zvláštním i nepohodlném, ve stesku po mámě i v odvaze vstoupit do neprozkoumaných krajin mé psyché. Je v touze po domově a ve šťastně vyčerpaném návratu.
Moje blaženost nespočívá v ničem, co by mohla uchopit moje mysl, i kdyby hledala milion roků.
Má radost je prostá, jako radost těch, kteří žili život naplno a jsou připraveni zemřít.
Ulehnu na louce, batoh jako polštář, zajedu prsty do hedvábné, lepkavé trávy, a celý můj život splyne v jeden jediný okamžik, vzpomínku i momentální vjem, a i to se vzápětí rozplyne, i se mnou. Je jen louka, jemné žluté světlo, čistý osvěžující vzduch, naděje i příslib, plnost i milosrdenství.
Nehledejte mě. Nenajdete mě, a pokud ano - nepoznáte mě. Jsem neviditelný, neboť jsem se stal vším, co je viděno, vším, co je poznáno i stále nepoznáno.
Nepraktikuji spiritualitu. Rozpadl jsem se, rozložil, vykostil a znovuzrodil, znovu se stal člověkem, beztvarou formou. Povstal jsem znovu, neoddělitelný od všedního, vzkříšený smíchem ptáků sedících za úsvitu na elektrickém vedení.“

„Příroda se na podzim zbavuje všech připomínek uplynulého léta: listí, ovoce i trávy. Také člověk by to měl tak dělat a neschovávat staré papíry a listy, které mu zabraňují prožívat nové a čisté jaro. Já to tak bohužel činit nedovedu a tak, si při každé nové práci, jež by mohla být živá a radostná, připadám jako nevyhrabaná zahrada, v níž se svěží letošní rostlinky musí těžce prodírat zaschlou loňskou trávou.“

„Pokud bude na Zemi místo, kde bude vzduch, slunce a tráva, bude muset člověk litovat, že tam není.“

„Jsem přesvědčen, i když přiznávám, že se mohu mýlit, že povídka „Smrt krásných srnců“ o Leo Popperovi a Karlovi Proškovi se bude číst ještě za padesát let, až my tu nebudeme. Někteří lidé mi řekli v těchto dnech, že bude jednou v čítankách. Ale i kdyby tam nebyla, poslal jsem do tohoto kraje za všechny peníze, co jsem v těch dnech měl, tolik výtisků, že bude jednou schována v branovských a nezabudických chalupách a bude se předávat z pokolení na pokolení tak jako hrací obrazy nebo hmoždíře. Ne pro mou slávu, ale proto, aby viděli, jací byli mrtví, kteří tu žili, chodili na Brtvu na trávu a vyhrávali na gramofón „Tisíc mil.““

„Měl výraz sekačky na trávu, která právě zjistila, že si tráva založila odbory.“

„Světská sláva - polní tráva, milí zlatí; jenomže se za tu trávu skvěle platí.“

„Můžu kouřit trávu nebo ji nechat být. V Japonsku mě za ni zavřeli. Byl jsem bez ní devět dní a nenastal ani náznak dojezdu, nic.“

„Na pasece zavoní večerní vůně, motýli uprchnou a něžný svit obestře listí a květiny. Pak zmizí i červánky nad horami, příroda utichne a nastane noc, která dýchne svěží chlad na trávu a uzavře koruny květů. Nastane bílá a tichá červencová noc, noc snů a lásky, noc průzračná jako studánka ve skalách.“

„Nic se neděje náhodou,
všechno má nějaký důvod s pohledem na věc řídící se osudem,
jako dvě cesty ve vysoké trávě,
skoro okem neviditelné,
obě se zdají stejné přitom každá vede na opačnou stranu světa,
na vás je kterou se vydáte,
zdali dáte přednost instinktu před rozumem,
tento kosmický jev lidským okem nezpatřený,
za tož srdcem pocítěný milostný ale zvratem i bolestivý pocit,
který lidská mysl nevnímá kvůli fyzickým faktům,
toho to chaoticky ovládnutého světa,
jednoho krásného dne se přijde na to jak to vlastně opravdu stím nádherným ale nebezpečným osudem je,
to už ale vzato bude pozdě,
svět,
život na zemi bude u konce,
díky lidské hlouposti,
chamtivosti,
pohledu na věc, hlavně té naší velké vzato ale špatné zkušenosti.“

„Klid v hlavě je když nemyslíš a pouze vnímáš prostor okolí kolem sebe, myšlenky si někde plují v dáli. A ty jen cítíš tu orosenou trávu jak chladí ti nohy. O kousek dál za plotem motýli sosají šťávu ze spadlích hrušek jsou tam i vosy včely to je zvuků posloucháš hmyz. A v dáli zlatavé pole uzrálé pšenice vlní se od věru. teplý vzduch léta sluneční paprsky prohřívaji tělo. Ve větvích stromů šumí listy jak je vítr profoukává. Taky ptáčci vesele švitoří. Najednou si tou energií života co je všude nevnímáš čas ani sebe ego pouze přírodu v sadu. Klid a jsi pohlcen okolím kolem sebe a všechny starosti házíš za hlavu. Si klid soulad jako ta příroda cítíš jí svíma smyslama Čichem, ušima, očima, hmatem když se dotkneš kůry stromů nebo zrajícího ovoce cítíš vůmi chuť šťavnatost ovoce. Smysli tě najednou ovládají víc než myšlenky tehdy jsi klid.“

„„Zlý kůň! Moc zlý, ošklivý kůň! Špatný kůň!“ křikne Drakkainen, plivaje kolem sebe trávu. „Vlastně ne kůň, ale ten, sob… Nebo daněk… K čertu s tím. Zlý jelene! Hodně zlé jízdní zvíře neznámého druhu! Zlé okapi! Ošklivá žirafa!““

„Jenže magie má zvyk ukrývat se nízko při zemi a udeřit v nejneočekávanějším okamžiku - jako hrábě ležící v trávě.“

„Kam noha amerického vojáka vstoupí, tam 100 let tráva neroste.“

„Marihuana vyšla v průzkumech velice zajímavě. Jedna část populace hejtovala Piráty za to, že jsou pro legalizaci, stejně velké části populace to bylo sympatický. Ale co bylo nejzajímavější, že té části populace, která trávu hulí, té to bylo u prdele. Ti k volbám nepůjdou.“

„Kdo moc počítá, je vždy v nebezpečí, že se přepočítá. Hloupá kráva vždycky najde správnou trávu.“

„Tráva není zelená proto, aby sloužila za útočiště žabám.“

„Z jednotlivých zážitků vyroste čas od času souhrnný symbol, mající stejný smysl jako všeplatný životní zákon. Velký básník Walt Whitman usměrňoval o ovlivňoval moje pojetí života; za mého pobytu v Drážďanech, v temných dobách bídy a hladu, byla Stébla trávy mou útěchou a povzbuzením, a jsou jimi dodnes. Pro estetiky snad tento básník nic neznamená. Je cítit půdou a prosycen životem. Je svobodný, svobodný! A je posvěcen tím, co je v umění nejvyšší. Miluje a dává, aniž by za to cokoli chtěl.“

„Mé umění je nezaplatitelné, svůj pocit bych nedal za nic na světě. Ať si ostatní lidé uběhají nohy za penězi, slávou a poctami, já s nimi nejdu, raději si lehnu na trávu pod kvetoucími květinami, nechám se laskat větrem, budu poslouchat lidskou vřavu a snít o modrém z nebe.“

„Bylo to v době recese, kdy jakýsi muž, naprosto bez zaměstnání, začal z hladu popásat trávu před Bílým domem. Prezident Harrison jej pozoroval a řekl si, že mu musí pomoci. Vyšel ze své pracovny a muže oslovil: „Jděte za Bílý dům! Tam roste vyšší tráva.““

„Proč bůh stvořil muže? Protože vibrátor trávu nepokosí.“

„Ale nejraději snili o tom, že se znávali v elementárních plynných podobách, které se navzájem pronikají, zaplétají se do sebe a opět se rozplétají jako závity snu nebo dýmu: jistě se znávali jako bílá oblaka splývající spolu vysoko pod nebeskou klenbou, jako hravé vlnky, jako déšť padající na zem, jako rosa v trávě nebo jako semena z pampelišek, volně plujících vzduchem.“

„Velké množství městských jedlíků masa, jež známe (přinejmenším v Evropě), zvířata v nitru miluje. I kdyby měli hlad, byli by těmi posledními, kdo by při pohledu na ovci, krávu nebo tele pasoucí se na louce pocítil vražedný sklon, jenž by se za stejných okolností zmocnil hladového tygra. Naopak jsou schopni dojít až k dobytčeti, aby je pohladili po hlavě, nebo natrhat trávu či květiny a nabídnout mu je – čistě pro potěšení z toho, že se krmí z jejich rukou. Rádi sledují, jak zvíře s vlající oháňkou skotačí po sluncem zalitých polích, nebo se zálibně dívají, jak klidně a pohodlně postávajíc přežvykuje ve stínu stromu. Kdyby náhle přišel nějaký člověk a začal by dobytče týrat, tito lidé by jistě přispěchali na jeho obranu, a to nejspíš rázně. Přesto přijdou domů a snědí plátek skopového, hovězího nebo telecího, aniž by pocítili sebenepatrnější záchvěv viny.“

„Sluneční paprsky dopadají všude rovnoměrně, ale jen když je soustředíte zvětšovacím sklem, mohou zapálit suchou trávu.“

„Spolu s hadem rozdrtíš i několik stébel nevinné trávy.“

„S pohledem upřeným ke hvězdě ideálů nevidíme, že dupeme po trávě a po květinách.“

„Sokol kroužící ve výši je velkolepost sama. Ve skutečnosti hledá v trávě myši.“

„Vítr fouká od východu, tráva se sklání k západu.“

„Hoši mi chtěli ukázat lázeňský život v blízkých lázních v Brusně. Ale nám se tahle lázeňská společnost tak zprotivila, že poslechli jsme rádi pozvání kynoucích nám hor k výstupu vzhůru pod Holý vrch. Stoupali jsme stále výše a výše. Těšili jsme se na Karpatské salaše, na zelenou trávu, na cinkající stáda ovcí a krav, na osmáhlé halekající báčy, a na to vše, co nám v městě jest tak vzdáleno, ach tak vzdáleno. Nevím, zda hoši dobře chápali mou touhu stoupati do výše, bosou nohou dotýkati se měkké trávy a dýchati vzduch výšin horských. Nahoře, abych čas ten neprozahálel uspořádal jsem jim hodinu esperanta. Byla to již 4. hodina, takže jsem v Podbrezové zasvětil přední pracovníky v počátky této mezinárodní řeči. Pamatoval jsem, jakých úspěchů docílil můj otec, jenž kdysi v Oseku u Rokycan tamnější dělnictvo naučil za krátký čas esperantu tak, že tito pak mohli dopisovati s celým světem a někteří z nich z této znalosti pak měli značný prospěch v dalším životě. Na Slovensku by esperanto mělo značný význam aspoň po té stránce, že vede k vyššímu pojímání života a odvádí od pití a hry v karty. A co hlavního, seznamuje s cizinou a tím šíří rozhled a porozumění k potřebám domácím. Učí znát lidi a tím i pravé přátele a skutečné nepřátele. A Slováci mají zapotřebí poznat, nikoli cizím napovídáním, nýbrž svým vlastním rozumem a svým vlastním srdcem, kdo jsou jejich přáteli a kdo to s nimi smýšlí špatně. Tam nahoře v horách dobře se to učilo. A ještě jsme si pak zazpívali a pak dále do výše.“

„TOP 09 vyčórovala základní věci z našich stanov: nechceme kolektivní tendence, nechceme socialismus, chceme, aby trh pracoval sám, nechceme se plést lidem do života a regulovat jejich život, tak jak se to někdy snaží dělat i naši starostové, když zakazují lidem tu sekání trávy v neděli, tu pití alkoholu na veřejnosti.“

„Rád bych lidem, kteří se už mnoho let buď smějí, nebo potřásají hlavou, když vidí naše obrazy, udělil menší lekci. Nechápou, že v těch impresích může být i troška rozumu – že podle okamžitého dojmu prostor může být červený nebo modrý. Od dětských let jsou zvyklý na to, že listí a tráva jsou zelené a barva pleti růžová. Nejsou schopni pochopit, že naše snažení je myšleno vážně – považují je za humbuk, nedbalost, nebo duševní poruchu, ta se jim zdá nejpravděpodobnější. Nemohou pochopit, že umělci to s těmi obrazy myslí vážně, že vznikly v trýzni a za probdělých nocí, že stály krev a nervy.“

„Vy, kteří řídíte věci veřejné, nač třeba vám používati trestů? Milujte ctnost a lid bude ctnostný. Ctnosti muže vysoko postaveného jsou jako vítr; ctnosti muže obyčejného jsou jako tráva; tráva, vane-li přes ni vítr, shýbá se.“

„Světská sláva – polní tráva. Leč ze sena jsou živi ještě potomci.“

„Rád se projíždím na bujném koni ve vysoké trávě proti stepnímu větru. Dychtivě hltám voňavý vzduch, upírám oči do modré dálky a usilovně lovím mlhavé obrysy předmětů.“

„Když umírají koně - težce dýší,
když umírá tráva - zvolna usychá.
Když umírá Slunce - hasne v tiši,
když umírá člověk - zpívá do ticha.“

„Kde je tvá pozornost tam se nachazí tvé já. Jsi zpěvem ptáků, světlem hvězd a vůní čerstvě posečené trávy.“

„Pěstovat mýtus kolem své osoby umí každý, pokud má na to dost hnojiva, takže jestli tráva na druhé straně plotu vypadá zelenější, asi bude plná sraček.“

„Nenáleží mi žádná země, přesto ale mohu vyjít na louku a uzřít zelenou trávu či přestát přeháňku. Může člověk, jenž to spatří, říci, že je chudý?“

„Kam vstoupí noha rusáka, tak 1000 let neroste tráva.“

„Řešit lásku intelektem je jako sekat trávu tužkou. Nechte to jiným orgánům. Umějí to líp a je to větší zábava.“

„Pokaždý když koukám do deštovích mraků. Chápu že chmury přídou a zase odejdou jako mraky na neby a pak slunce duha zazáří. Cítím klid ve své duši slunce svítí do mích očí. Sluníčko svítí kvete kvítí tráva roste. Cítím život cítím rádost.“

„Slunce svítí kvete kvítí, tráva roste voda teče věčný život neuteče.“

„Dni člověka jsou jako tráva - kvete jako polní květ.“

„Život je jako rosa na trávě - tak rychle uplyne.“

„Zachovávám si něco z důstojnosti trávy, která odmítá růst na cestách.“

„Někteří básníci se považují za trávu. Každý rok vyrážejí znovu (k  nakladateli).“

„Tráva se na rozdíl od lidí nedokáže sama kosit.“

„Mezi námi a zemí dočasně existuje vrstva trávy.“

„Vzhledem ke svým už existujícím sochám jsem srovnatelně mrtvý a začíná mě za měsíčního svitu obrůstat tráva.“

„Pro bílého muže má na sobě každé stéblo trávy a každý pramínek vody cenovku. -str.36“

„Poezii, ke které máme osobní vztah, kterou milujeme, nejsme schopni položit na operační stůl a stanout nad ní v roli chirurgů. Poezii svého srdce pokládáme na noční stolek, ke křeslu pod lampu, na lavičku nebo do trávy. Za hodno toho ji pokládáme.“

„Čím déle zůstávala o samotě, tím neurčitější a méně ohraničená si připadala. Jako tekutina vylitá z nádoby. Viděla sama sebe, jak klouže z lavičky na zem a nabvá podobu zvířete. Po čtyřech doběhla na hranici mokrého asfaltu a přehoupla se do trávy a mokré hlíny. Hnala se dál, nyní ještě rychleji, protože už zjistila, jak ovládat dva páry nohou naráz, hbitě uháněla přes trávník a umělá návršíčka, přes Zahradní zátiší a květinové záhonky do křoví, přes ulici a na železniční vlečku, a doprovázela to vytím.“

„Hoši mi chtěli ukázat lázeňský život v blízkých lázních v Brusně. Ale nám se tahle lázeňská společnost tak zprotivila, že poslechli jsme rádi pozvání kynoucích nám hor k výstupu vzhůru pod Holý vrch. Stoupali jsme stále výše a výše. Těšili jsme se na Karpatské salaše, na zelenou trávu, na cinkající stáda ovcí a krav, na osmáhlé halekající báčy, a na to vše, co nám v městě jest tak vzdáleno, ach tak vzdáleno. Nevím, zda hoši dobře chápali mou touhu stoupati do výše, bosou nohou dotýkati se měkké trávy a dýchati vzduch výšin horských. Nahoře, abych čas ten neprozahálel uspořádal jsem jim hodinu esperanta.“

„Někdy si myslím, že bych rád viděl ... jen abych viděl krásu květin a stromů a ptáků a zemi a trávu. … Protože jsem nikdy neviděl, nevím, jaké to je vidět. Takže v jistém smyslu jsem úplný.“

„Ať děláme cokoliv, najednou se v nás zvedne vlna tesknoty, dlouhá jako půlnoční psí zavytí, neodbytně vábivá až do chodidel, a světélko naší pohádkové bludičky nás odvádí ven, mezi trávu, do jehličí a do listí, do společenství vod a stromů.“

„Budu se ukrývat před lidskými zraky, kdykoliv budu dělat něco dobrého, aby byl mou odplatou Bůh sám a jako malá fialka skrytá v trávě nezraní nohu člověka, který po ní šlape, ale zapomínajíc zcela na sebe vydává vůni, aby byla příjemná tomu, kdo po ní šlape. I když pro přirozenost je to velice těžké, ale milost Boží přichází na pomoc.“

„Člověk se někdy dostane během svého putování na takové divné rozcestí. Jedna cesta je doprava a druhá doleva, ale já chci jít rovně i kdyby to znamenalo, že místo cesty tam bude tráva. Můžu?“

„Nemůžeme napadnout americkou pevninu. Tam je puška za každým stéblem trávy.“

„Někdy je lepší vložit energii do stříhání trávy nůžkama, než čekat na něco, co za to nestojí.“

„Ve chvíli, kdy si člověk začne všímat čehokoli, třeba jen stébla trávy, stává se to samo o sobě tajemným, úžasným, nepopsatelně nádherným světem.“

„Přemýšlet o hloupostech které nemají nákou smyslnou myslenkovou cenu. Je jako sekat trávu v lednu jenom pro to aby člověk nevyšel ze cvyku. To je asi tak stejně debilní. Ale zasadit si trávu do truhlíku a zastřihovat jí strojkem na vlasy a radovat se z té zeleně. A pak s tím krmit slepice. To je důkaz toho že se dá udělat džungle i doma. A že kyslík si tím pádem člověk zvládne udělat taky. Nejen venku ale i uvnitř v budovách může si udělat dychatelnější místo z bylinek rostlin plevelů malých stromků.“

„život je jako hovno v trávě, občas si ho všimneš a ustoupíš a občas do něj šlápneš a naštveš se.“

„Bílý je muž, zelená je tráva.
Vezmi si nůž, Daniela je blbá kráva.“