Citáty na téma chvíle

„Miluji tě a vím, že v životě nebudu nikoho tak milovat, protože už nikdy nebudu takový, jako v tuto chvíli, jež mizí, zatímco já o ní mluvím a kterou nemohu zadržet ani za cenu svého života.“

„Nejvíce lásku obvykle potřebujeme ve chvíli, kdy nás nikdo mít rád ani nemůže.“

„Život je někdy velmi skoupý, uplynou dny, týdny, měsíce a roky, aniž člověk zažije něco nového. Ale pak se otevřou dveře a dovnitř se vřítí lavina. V jednu chvíli nemáte nic, a najednou máte víc, než dokážete přijmout.“

„Ano, mnoho se změnilo, ale lidé zůstávají stejní, jenomže teď víme líp, kdo je kdo. Kdo je slušný, byl slušný vždycky, kdo byl věrný, je věrný i teď. Kdo se točí s větrem, točil se s větrem i dřív, kdo myslí, že teď přišla jeho chvíle, myslel vždycky jen na sebe. Nikdo se nestává přeběhlíkem, kdo jím nebyl vždycky, kdo mění víru, nemá žádnou… Národ nepředěláš, ledaže bys měl na to staletí, jenom davy můžeš vést dnes tak a zítra tak. Kdo nenávidí, měl v sobě tu nenávist vždycky, kde by se v něm tak najednou vzala! Kdo sloužil, bude sloužit dál, kdo chtěl dobré, bude zase chtít dobré. Ani vůle se nemění. Nedívej se do tváře, která se změnila, nikdo se nestane krásnějším tím, že změnil tvář. Tvrdá zkouška je i tvrdé poznání. Budoucí foliant našich dějin o této době bude mít jeden podtitul: Kdo byl kdo. I dobrá paměť patří k těm stálým věcem, jichž je a bude třeba.“

„Možná, že puberta je jeden z nástrojů, jak příroda pečuje o lidský rod, aby nevyhynul. Protože člověk by asi nikdy dobrovolně neopustil to bezpečí vlastní rodiny, kde je o něj postaráno milujícími rodiči a rodiče by asi těžko přenesli přes srdce, že to rozkošné a bezproblémové dítě najednou odchází. Ale pak přijde spásná puberta a z toho rozkošného dítěte se stane nesnesitelný jedinec, který opovrhuje svými rodiči, jejich hudbou, jejich oblečením, jejich životním stylem, takže nakonec jednou, když praští dveřmi a odejde, rodiče to jakž takž přežijí. Co je zajímavé, že hned venku na toho nesnesitelného jedince čeká jiný nesnesitelný jedinec, ovšem opačného pohlaví, který také před chvílí někde praštil dveřmi a ti dva nesnesitelní pocítí k sobě tak neuvěřitelnou náklonnost, že spojí své životy a stanou se z nich ti báječní milující rodiče, od kterých by žádné dítě neodešlo, nebýt puberty. Je to podle mě velmi rozumné, a co příroda dělá, dobře dělá.“

„Láska je jako droga. Nejdřív se dostaví pocit euforie, kterému se zcela oddáš. Ale uplyne den, a chceš ještě víc. Zatím jsi tomu nepropadl úplně, ale ten pocit se ti líbil a myslíš si, že ho dkokážeš ovládat. Dvě minuty myslíš na milovanou osobu a další tři hodiny na něco jiného. Ale postupně si na toho druhého zvykáš, až jsi na něm úplně závislý. Pak tři hodiny myslíš na něj a dvě minuty na něco jiného. Když s tebou není, prožíváš stejné pocity jako lidé závislí na drogách, když je nemají. V takových chvílích bys pro lásku udělal cokoliv, stejně jako narkoman, který krade a ponižuje se, jen aby dostal svoji dávku.“

„Nejtemnější chvíle nastává vždy před úsvitem.“

„Jsem sobecká, netrpělivá a trochu nejistá. Dělám chyby, jsem neovladatelná a někdy je těžké mě snést. Ale jestli mě nezvládneš v mých nejhorších chvílích, tak si mě rozhodně nezasloužíš v těch nejlepších.“

„Život je plýtvání časem a čas je plýtvání životem, takže se pojďme všichni opít a přežít nejlepší chvíle našich životů.“

„To nejkrásnější na světě nejsou věci, nýbrž chvíle, okamžiky, nezachytitelné vteřiny.“

„Přístroje, které se rozbily, začnou fungovat bezvadně ve chvíli, kdy se objeví opravář, aby je spravil.“

„Je možné celý život opovrhovat lidmi, ale není možné na chvíli nezatoužit po lásce člověka.“

„Jestli se musí stát něco, co upoutá pozornost všech, bude to ve chvíli, kdy vyprávíš svůj nejlepší vtip.“

„Neprosím o zázrak, Pane, ale o sílu pro všední život.
Nauč mě umění malých kroků.

Učiň mě hledajícím a nalézajícím,
učiň mě sebejistým v pravý čas.

Obdař mě jemnocitem,
abych dokázal odlišit prvořadé od druhořadého.

Prosím o disciplínu, abych jen tak neproklouzl životem
a rozumně si rozdělil své dny, abych neprospal záblesky světla a vrcholy
a abych aspoň tu a tam našel čas na umělecký zážitek.

Dovol mi přesvědčit se o tom,
že snít o minulosti či budoucnost mi nepomůže.

Pomoz mi co nejlépe zvládnout to, co je nejbližší,

pomoz mi pokládat právě prožívanou hodinu za nejdůležitější.

Chraň mě před naivní vírou,
že v životě musí jít všechno hladce.

Daruj mi střízlivé poznání, že těžkosti, porážky,
neúspěchy a zklamání jsou přirozenou součástí života,
že díky jim rosteme a dozráváme.

Připomínej mi,
že srdce se často staví proti rozumu.

Pošli mi v pravou chvíli někoho,
kdo má odvahu říci mi pravdu s láskou.

Chléb každodenní dej mi pro tělo i duši,
projev Tvé lásky, přátelské echo, a aspoň tu a tam náznak,
že budu užitečný.

Vím, že mnoho problémů se řeší neděláním.
Dej, abych dokázal čekat.

Ať vždycky nechám Tebe i ostatní dohovořit.

To nejdůležitější si člověk neříká sám,
to nejdůležitější mu bývá řečeno.

Ty víš, jak velmi potřebujeme přátelství.
Dej, abych dorostl této nejkrásnější, nejtěžší, nejriskantnější a nejněžnější záležitosti života.

Vnukni mi pravou chvíli a pravé místo,
kde mohu zanechat balíček dobra,
slovy či beze slov.

Chraň mě před strachem,
že bych mohl promarnit svůj život.

Nedávej mi to, co si přeji,
ale to, co potřebuji.

Nauč mě umění malých kroků.“

„Je lepší alespoň chvíli žít, než umřít v sedmdesáti, v křesle před televizí a v papučích.“

„Jak jistý je přítel, zjistíš ve chvíli nejisté.“

„Tak to chodí na tom světě
každou chvíli jinák,
dneska ctí tě za svatého,
zítra budeš sviňák.“

„CESTA POKORY
Cesta probuzení není cesta pro slabé povahy.
Učí nás pokoře. Ó ano! Srazí nás na kolena. Mnohokrát.
To, co jsme si o sobě mysleli, že víme, se chvílemi rozpustí do nicoty.
Naše nejzářivější vhledy, úžasné znalosti, naše životní práce, to vše se může rozpadnout v prach.
Někdy bez varování.
Bude od nás vyžadováno, abychom začali znovu, a znovu, a znovu.
A zase znovu.
(Zmínil jsem už, že to není cesta pro slabé povahy?)
Ó ano! Samozřejmě, že se také dotkneme blaženosti a radosti z bytí!
Budou dny, kdy se budeme smát tomu, jak jsou věci prosté.
Ale také se od nás bude chtít, abychom čelili svým nejhlubším strachům, podívali se do tváře temnotě a tmě, kterou v sobě máme. Abychom se vydali na místa, kde žijí naše nemilované části.
Zavede nás to do krajiny zármutku, o kterém jsme ani neměli tušení. Vypláčeme miliony slz za opuštěné, osamělé děti - v sobě i ve světě.
Budeme zuřit a spílat nebesům, svým rodičům, všem učitelům, za to, že nemám nedali to, co jsme potřebovali. Lžím, kterými jsme byli krmeni. Všem, kteří tam pro nás nebyli, když jsme je nejvíc potřebovali.
Budou dny, kdy se budeme třást strachy.
Budou dny, kdy se půda pod našima nohama otevře, polkne nás a zase vyplivne.
Budou chvíle, kdy si pomyslíme, že jsme dosáhli cíle této cesty,
a vzápětí sami sebe objevíme opět na začátku.
Někdy budeme mít sto chutí to celé vzdát.
Někdy budeme mít pocit, že jsme za celou dobu nijak nepokročili.
Někdy možná budeme proklínat den, kdy jsme se na tuto cestu vůbec vydali.
A přesto - celou tu dobu - se hojíme, uzdravujeme.
Ano. Uzdravujeme.
Rozpouštíme, rozvazujeme miliony karmických let. Rozpouštíme podmiňování strachem. Setkáváme se s ryzostí života.
Navracíme se k přírodě, k Zahradě, k divočině, ve které jsme byli počati.
Není to vždy jednoduché. A není to vždy klidné.
Není to vždy ta spiritualita, kterou jsme čekali.
Není to vždy láska a světlo a radost a pozitivita a čisté, ničím nerušené Vědomí.
(To jsou jen sny vystrašených dětí.)
Ne. Toto je skutečné probouzení. Jdeme cestou skutečného života. Jsme unavení z nesmyslů a falešných příslibů.
Skrze pláč, vášeň i smích směřujeme k celistvosti.
Všechny naše staré sny se zhroutily. Ale ne my samotní.
Stále s námi mohou být hlasy strachu, hanby nebo pochybností, ale my už jsme větší než oni.
Stále mohou být dny, kdy si připadáme velmi malí, ale také jsou dny, kdy cítíme, že udržíme celý Vesmír ve svých dlaních.
Museli jsme se téměř zbláznit, abychom se mohli stát doopravdy normální. Museli jsme prasknout, abychom se stali celistvými. Vyměnili jsme starou potřebu jistoty za život plný dobrodružství, a stará smutná dogmata za vzrušující nevědění.
Teď už dokážeme nacházet jistotu v nejtemnějších zákoutích, krásu na nejopuštěnějších místech, a lásku tam, kde jsme si mysleli, že je zakázáno milovat.
Příteli, život Tě nikdy neopustí, neboť Ty jsi život, a i tehdy, když padneš na zem, jsi podporován neviditelnými silami.
No a co. No a co! Tak občas spadneš. Potlučeš se přitom. Chvíli se možná stydíš. Vynaříkáš ze sebe staré sny. No a co! Vykřičíš ze sebe očekávání a pak pohledíš do tváře realitě a zjistíš, že nikdy, NIKDY není tak zlá, jak ses bál.
Znovu se zvedneš, oprášíš se, vrátíš se na cestu a kráčíš dál.
Popravdě - nikdy jsi tuto cestu neopustil.
Protože cesta nikdy neopustila… tebe.
Protože cesta se objevuje přímo pod tvými chodidly, v každém TEĎ, s každým krokem, ať už ho uděláš a nebo ne. Je v radosti z tvé jedinečné pouti, oslavuje tě takového, jakým jsi právě dnes, klaní se všem tvým pádům i vítězstvím.
Tak začni znovu, příteli.
Začni znovu.
A jdi dál.“

„Pokud bolest ignorujeme, či skrýváme, roste a roste, až do chvíle, kdy před námi vyvstanou dvě poslední možnosti: změna, nebo šílenství.“

„Internet se zasekne přesně ve chvíli kdy najdete to co jste dlouhou dobu hledali.“

„Jestli se ti během velmi dlouhé doby nenaskytla žádná zajímavá příležitost, tak se jich v jedné chvíli objeví několik a ty si budeš moct vybrat pouze jednu z nich.“

„Když ranní svěžest vystřídá polední únava,
když se svaly na nohou třesou vyčerpáním,
výstup se začne zdát nekonečným,
a náhle nic nejde tak, jak bychom si chtěli -
v tu chvíli nesmíme začít váhat.“

„Na lásce je zajímavé právě to, že jen ta nešťastná nás může alespoň chvílemi činit vskutku šťastnými.“

„V čase svého života snaž se žít – žít tak, aby se do této radostné doby vyměřené jak tobě, tak ostatním, kterých se ty sám svým životem dotýkáš, nevloudil děs ani smrt. Hledej dobro všude kolem sebe, a když nalezneš, vylákej ho z úkrytu a dovol, ať se hrdě zaskví v plné kráse. Vdechni duši a tělu alespoň nějaký smysl, neboť tak lze vzdorovat smrti. Odkrývej ve všem jen to zářivé a nezkažené. Posiluj odvahu v každém srdci – třeba ji jen hanebnost našeho krutého světa zavalila bolestí a samotou. Nevšímej si věcí příliš nápadných, jelikož nejsou hodny bystrého oka a laskavého srdce. Nad nikoho se nepovyšuj, před nikým se neponižuj. Pamatuj, že každý člověk je obdobou tebe samotného. Neber na sebe cizí vinu, nepyšni se cizí nevinou. Chovej v opovržení zlobu a hrubost, ale ne hrubého či zlého člověka. V tom by ses měl vyznat. Nestyď se za něhu a vlídnost, nastane-li však v čase tvého života chvíle, kdy je třeba zabít, učiň tak bez slitování. V čase svého života snaž se žít – žít tak, abys v onom čase zázraků nepřisypával na horu bídy a zármutku tohoto světa další valounky, žít tak, aby ses mohl usmívat nad nekonečnou blažeností a tajemstvím života.“

„Jsou v životě chvíle, kdy je nesmírně důležité věřit v něco většího než jste vy sami.“

„Kouření ohlupuje. Způsobuje neschopnost myslet a básnit. Je také jen pro lenochy, kteří mají dlouhou chvíli, kteří třetinu života prospí, třetinu probendí jídlem a jinými nutnými nebo zbytečnými věcmi, a pak nevědí…, co si mají počít s poslední třetinou.“

„Všichni máme dva životy, a ten druhý začíná ve chvíli, kdy si uvědomíme, že máme jen jeden.“

„Člověk je velmi smutné zvíře, které může milovat, i když před chvílí ještě po tom netoužilo.“

„Autobus přijede ve chvíli, kdy jsi přesně uprostřed mezi dvěma zastávkami.“

„Ve chvíli, kdy uznáte, že muži jsou jako děti, porozumíte všemu.“

„Přátelé si můžou navzájem pomoct. Opravdový přítel je někdo, kdo ti dovolí mít úplnou svobodu být sám sebou – a hlavně pocit. Nebo, ne pocit. Ať v té chvíli cítíš jakýkoliv pocit, s nimi je příjemný. To je to, co činí opravdová láska, dovolí člověku být tím, kým doopravdy je.“

„Přátelství se zrodí v tu chvíli, kdy jedna osoba řekne druhé: "Cože? Ty taky? A já myslel, že jsem jediný!"“

„Sedí dva židovští žebráci na ulici, jeden z nich má plný klobouk stokorun a druhý ani korunu. Jde kolem Čech a rozlobí se na toho s plným kloboukem a říká: "Ty hamoune, ty se s tím chudákem nerozdělíš! Tak abys věděl, tobě nedám nic a tomu chudákovi, abych tě naštval, dám 500 korun! Čech to udělá a odejde. Po chvíli žebrák s plným kloboukem vezme těch 500 korun dá je do svého klobouku a pohrdavě utrousí: "Nás Židy bude někdo učit žebrat!"“

„V životě lidském jsou chvíle, kdy i vůl pláče.“

„Neměj strach z loučení. Rozloučení je nezbytné k tomu, abyste se mohli znovu setkat.
A nové setkání, po chvílích, nebo celých životech, je jisté pro ty, kdo jsou přátelé.“

„Potlačit na chvíli bolest vede jen k tomu, že bolí ještě víc, když ji pak ucítíš.“

„Jak mohou lidé zbabělí a nečestní sloužiti knížeti? Takoví se třesou strachem, zda budou schopni úřad vykonávat. Ve chvíli, kdy úřad dostanou, třesou se strachem, aby o něj nepřišli. Začnou-li se třást strachem, aby o úřad nepřišli, není nic, čeho by nebyli schopni, aby si úřad udrželi.“

„Bernard Shaw byl živ sto let, řekněme. Byl to krátký anebo dlouhý život? Krátkej život, protože Bernard Shaw tady moh bejt ještě dvěstěpadesát let, protože pořád měl co říct. … Takhle je to. … Zatím co v této chvíli po celém glóbusu je roztroušeno já nevím kolik třicetiletých, který tady už čtyřistapadesát let nemuseli bejt.“

„Stačí chvíle k tomu, abychom se zamilovali. Někdy však nestačí celý život, abychom zapomněli.“

„Jsem přesvědčena, že mi těžké chvíle pomohly lépe pochopit, jak je život nekonečně krásný a v každém smyslu bohatý, a jak úplně nepodstatné jsou věci, které nás naplňují úzkostí.“

„Co milujeme se nás zmocňuje tak dokonale, že to chvílemi začínáme nenávidět.“

„Nesmíme zapomínat, že život neprobíhá vždycky tak, jak bychom chtěli. Jsou například chvíle, kdy usilujeme o něco, co nám není určeno.“

„Neklesej na mysli, když je ti nepřízniv osud. Doufej! Jen naděje nevzdá se muž ani ve chvíli smrti.“

„Za chvíli zemřu, ale můj duch se povznese nad hmotný stav, zničí se mé tělo, ale můj duch nikoliv.“

„Pokud s námi někdo nezachází s láskou a úctou, můžeme pokládat za dar, jestliže se vzdálí. Pokud takový člověk neodejde, budeme s ním určitě snášet utrpení mnoho let. Když odejde, bude to chvíli bolet, ale naše srdce se nakonec zahojí. Pak si budeme moci vybrat to, co skutečně chceme“

„Nesnáším, když mi lidé lžou. V takových chvílích v sobě nacházím zuřivost a rozrušení, zvláště podivnou zuřivost.“

„Jestliže tě tvá minulost neuspokojuje, tak na ni zapomeň. vymysli si pro svůj život nějakou novou historii a uvěř jí. soustřeď se jen na ty chvíle, kdy jsi dosáhl splnění svých tužeb - a tato síla ti pomůže uskutečnit všechna tvá přání.“

„LÁSKA, JAKOU SI ZASLOUŽÍTE
Ze všeho nejvíc toužíme po tom být viděni.
Být drženi v prostoru bezpečné, neposuzující, všeobjímající přítomnosti,
být viděni milujícíma očima.
Být viděni - to je zároveň i to, čeho se nejvíc bojíme.
Víc než smrti. Děsíme se pronikavého důvěrného pohledu.
A zároveň po něm nejvíc toužíme.
Ukázat sebe sama vyžaduje tolik odvahy!
Sundat masku, zvlášť ve chvíli, kdy se cítíme nejhůř.
Sundat v takovou chvíli masku, (která nás přitom stejně jenom dusila), a říct, "Podívej! Podívej! Tady jsem, světe!"
Dovolit si být viděn,
ještě než se na to budeme cítit připraveni.
Když se cítíme nejvíc prohnile, špinavě, nejvíc uboze a nezvladatelně, nejvíc nudně, zmateně, opuštěně, zlomeně, smutně, naštvaně nebo bolavě… dovolit si být viděn právě tak.
V tomto bolavém, ostudném místě.
Nechat do něj proniknout světlo.
Vyjít z úkrytu a pozvat druhé do svého "soukromého" světa.
Dovolit, aby byli svědky našeho autentického bytí.
Pustit je za žalostně marnou ochrannou vrstvu, které říkáme "osobnost".
Říct, "Podívej! Podívej, příteli. Tady jsem!"
Podstupte riziko být milovaný.
Ano, to riziko, že budete odmítnuti.
Možná i riziko, že budete znovu zahanbeni, že se vám znovu vysmějí, poníží vás.
Riziko, že se na vás budou dívat jako na někoho, kdo selhal. Jako na špatného, zlomeného, škaredého, nebo slabého.
Ale riziko být milovaný?
Ano. Podstupte to riziko ještě dnes, protože život je krátký a potlačovat vaše přirozené já vás stojí tolik sil. Dovolte, abyste byli viděni ve své syrové kráse. Vaše zranitelné já. Vaše já bez falešné ochrany, bez odpovědí, bez vědomostí experta. Vaše nedokonalé já.
Neboť ten nejhlubší stud může být uzdraven jen ve světle lásky. Vaše nedokonalosti po celou dobu toužily po doteku vědomí tak jemného, že by pod ním našel sám sebe celý vesmír.
A tak se odevzdejte objetí milujícího přítele.
Který vás bude držet.
Ve vaší nahotě, odhalenosti, nedokonalosti.
Hodni lásky.
Takoví, jací jste.
To je láska, jakou si zasloužíte.
Lidská láska, která je i láskou Boží.
Láska, která vás něžně omývá, když se cítíte nejvíc zahanbeni, vyděšeni, nejvíc ztraceni. Když se cítíte docela maličcí.
Obrovská láska, která vás drží.
Nikdy se nespokojte s ničím menším.“

„Jestliže žijete ve skleněném domě, neházejte z dlouhé chvíle kamením.“

„Jak zkažený a ošemetný je člověk, který říká: "Umínil jsem si být k tobě zcela upřímný." K čemu to, člověče? Takového úvodu není potřebí! Však se to ihned ukáže: na čele to musíš mít psáno, z hlasu ti to musí zaznívat a z očí vyzařovat, aby to z nich oslovený přímo vyčetl jako z pohledu milujícího. Vůbec upřímný a dobrý člověk musí být takový, že každý, jakmile k němu přistoupí, v tu chvíli to chtěj nechtěj vycítí. Strojená upřímnost je zákeřná dýka. Nic není odpornější než vlčí přátelství; toho se varuj ze všeho nejvíc! Kdo je dobrý a upřímný a dobře smýšlí, ten to má vepsáno v očích docela znatelně.“

„Život je příliš krátký na to, abychom promarnili každou chvíli s lidmi, kteří nejsou věrní, podporující, milující nebo dávající.“

„Všechny peníze světa nemají tolik ceny, jako v pravou chvíli pohár nejlepšího vína.“

„POHLÉDNOUT ŽIVOTU DO TVÁŘE
V jednu chvíli, když přestaneme běhat za svými běžnými rozptýleními a závislostmi; zážitky a substancemi, které nám zlepšují náladu; a za lidmi, kteří dovedou přehlušit naše vlastní tělesné pocity; zjistíme, kolik je v našem nitru zatracené úzkosti. Zjistíme, že jsme celý život utíkali před úzkostí. Jenže nic z toho, co jsme udělali, nás jí nezbavilo.
Co teď?
Zdá se, že tato úzkost je nedílnou součástí existence. Nevychází z ničeho, co jsme zažili v minulosti. Znepokojivé otázky bublající těsně pod povrchem, otázky, které by mohly probouzet nechtěné pocity.
Kdy zemřu? (A já vím, že jednoho dne zemřu.)
Když zemřou mí nejdražší? (A já vím, že jednoho dne, možná že brzy, zemřou.)
Onemocním? Onemocní moji blízcí? Přijdu o práci? O peníze? Stane se něco, co nebudu moct ovlivnit? Stane se to někdy záhy? Jak se mohu chránit před tím, co nemohu předvídat ani ovlivnit? Jak můžu vědět, co nelze vědět?
Příteli, je toho tolik, co je mimo naši kontrolu. Někdy jsme tak maličcí, tak zranitelní, jako dítě toužící po hlubokém ujištění, že všechno bude v pořádku.
V průběhu věků nám duchovní učitelé připomínali, jak hluboká pravda spočívá v poznání, že nad životem nemáme žádnou kontrolu. Život je příliš ohromný na to, aby jej mohla lidská mysl pochopit, natož ovládat. Můžeme zdánlivě ovládat to, co můžeme zdánlivě ovládat; ale zbytek je v rukou Boha, Vesmíru nebo jakkoliv chcete nazývat Nepojmenovatelné.
Zůstaňme na okamžik s touto existenční úzkostí. Nechme ji prosáknout svou zvídavou pozorností. Dýchejme do středu této úzkosti jako čerstvě narozené dítě (protože právě tak dítě dýchá). Naslouchejme jí. Jděme se s ní projít. Pečujme dnes o ni. Nezkoušejme ji utišit nebo od ní utéct, tím jen získá víc moci.
Pomalu a jemně se nořme do vlastní bezmocnosti jako do teplé koupele po celodenní pouti.
Do menší či větší míry může být vše mimo kontrolu, ale dobrá zpráva je:
Naše bezmoc může být branou k hlubšímu odevzdání.
Ve středu naší úzkosti můžeme nalézt větší pokoj a sílu, odvahu pohlédnout životu do tváře a jít dál - třesoucí se, ale nebojácní.“

„I když nakupuješ sebeobezřetněji, buď si jist, že to samé za chvíli uvidíš někde jinde za poloviční cenu.“

„Proč? Proč dívka v roztrhaných šatech, ležící na krvavé posteli, vzlyká jméno viníka, ve chvílí když její rodiče nic netušící vcházejí do domu nalézajíc zneuctěné tělo jejich děvčátka…
Proč chlapec, kterého matka zavrhla, nutí slečny být mu nablízku a být mu osobou, kterou vždy tolik chtěl i když to znamená, že slečny křičí z posledních sil a poté ztichnou napořád…
Proč muž viní ze ztráty své milé jeho děti a v zlosti jeho pěst přistává na líci jeho dcery, přičemž praví:,, promiň“ pokračujíc v úderech do třesoucího se tělíčka jehož běloba chladí na duši, otočí se a na řadu příjde syn, který jen svou sestru chránil…
A proč osoba s dobrým srdcem je odtržena, pro svůj nedokonalý vzhled, když láska sršící jí z očí by zahřála všechny osoby v říši divů, při čemž by ji ještě půlka zbyla pro bytosti všeho druhu co by lásku potřebovaly a obětovala by svůj zrak pro slepou matku aby své dítě spatřila, svůj sluch pro stařenku, aby naposledy slyšela své blízké a svou řeč pro chlapce šeptajíc své:,, miluji tě“ jeho umírající přítelkyni.
Mnoho otázek a jen jedna odpověď…LÁSKA.
Někteří pro ní mnoho obětují, jiné tento pocit úplně zničí.
Tolik lidí by šťastnějších bylo, kdyby zatmění jejich srdcí ovadlo a radost by rozzářila jejich tváře.“

„Jsou chvíle, kdy si člověk musí zvolit, zda bude žít sám, úplně, naplno nebo si vybere nějakou falešnou, povrchní a ponižující existenci, kterou si svět ve svém pokrytectví vyžaduje.“

„Drazí přátelé. Život je boj a mnozí hráči již odpadli. Těžké chvíle je donutily ukončit hru nemožně plnících se pravidel. Je to tak ať chceme nebo ne. Někdy padne 6 a jindy ani nemáme čím hrát. Ale přesto nám život míchá kartami. Než se, ale rozhodneme ukončit hru, uvědomme si, že je alespoň jedna nádherná chvíle pro kterou se vyplatí hrát dál…“

„Někdy vylezete ráno ven z postele a myslíte si, že nic nemůžete zvládnout, ale uvnitř se smějete, když si vzpomínáte na všechny chvíle, kdy jste se cítili stejně.“

„Netoužíme po věčnosti, ale nechceme se dočkat chvíle, kdy naše činy a věci náhle úplně ztratí smysl. V takové chvíli se ukáže prázdnota, jež nás obklopuje…“

„Lidé se o Vás začnou zajímat pouze ve chvíli kdy není zrovna dobré období.“

„V kritických chvílích člověk nebojuje s vnějším nepřítelem, ale vždycky s vlastním tělem.“

„Jak je to lákavé, dát nálepku mocným vlnám, které prochází vaším nervovým systémem a promývají vaše citlivé, jemné tělo.
"Ahhh, já vím, co to je": Je to 'smutek', je to 'zlomené srdce', je to 'zuřivost', je to 'strach'. Nebo, jste-li trochu více 'duchovní' - pak je to 'kundalini', nebo 'mocné světlo Posvátného', nebo 'temná noc duše'…
Jste ochotni na chvíli připustit, že vůbec netušíte, co 'to' je? Neboť 'to' je čisté, nezkrocené, nevyřešené, a naprosto bezprecedentní. 'To' se teď objevilo úplně poprvé. Je čistým vyjádřením tvořivosti a inteligence, které vyvěrají z neznámého a neviděného, plné čisté esence moudrosti.
Najděte odvahu si přiznat, že jste se s 'touto' vlnou ještě nikdy nesetkali. Není ničím jiným než ohromnou aktivitou divoké lásky, která na sebe bere novou podobu a prohledává vaše tělo, vaše buňky, a vaše srdce jako svou nádobu nebo plavidlo. Není nepřítelem nebo překážkou, která by přicházela zvenku. Je tajemným poslem celistvosti, který je vyslán z hlubin, aby vám připomenul, na co jste možná zapomněli.
Sestupte za říši rozumu a spočiňte v prostých pocitech plných života, v posvátných informacích, kterými září vaše tělo. A přesto, že se může zdát, že máte hledat něco mimo sebe, možná, že jediné, po čem jste kdy toužili, byla vaše vlastní přítomnost.
Přijměte s úctou vše, co se ve vás pohybuje.“

„Často si říkám, že chvíle, kdy jsem byl v životě nejšťastnější, jsou chvíle, kdy jsem pozoroval západy Slunce.“

„Když miluješ to, co děláš, nebo když miluješ to, co máš, v tu chvíli máš všechno, co v životě potřebuješ.“

„Jestli musí vypadnout pojistky, bude to ve chvíli, kdy defragmentuješ pevný disk.“

„Muž, i ten nejlepší, není v určitých chvílích nic víc, než pařez.“

„Každá etapa je v životě důležitá a přijde když má. Záleží na nás, jestli si z toho umíme vzít co je potřeba. Špatné a těžké chvíle nás vedou k zamyšlení. Važme si jich. Díky nim jsme silnější a lepší. O to víc si pak ceníme chvílí klidu a štěstí a tyto chvíle pak umíme prožívat naplno. A samota? Někdy je prospěšná. Kdy jindy lépe poznáme sami sebe, aby jsme si uvědomili, co chceme? A díky tomu všemu si jednou můžeme říct…. ušel jsem kus cesty, ale stálo to za to, díky tomu všemu jsem tím, čím jsem.“

„Skutečně nejvzácnější chvíle v životě se dají počítat na okamžiky, kdy je dotčena vaše duše.“

„Je smutné objevit, že nemáme přátele, až ve chvíli, kdy bychom je potřebovali.“

„Willoughbyho zákon: chcete-li někomu názorně předvést, že stroj nebo přístroj nefunguje, bude v té chvíli fungovat.“

„Nejnebezpečnější chvíle přichází spolu s vítězstvím.“

„Vědomí, že milujeme a jsme milováni, zmírňuje těžké chvíle loučení. Poslední sbohem dokonce ztrácí všechnu hořkost, když je v něm ještě slyšet ozvěnu lásky.“

„Když přijde chvíle, kdy si připadám hloupý, bezcenný, nemocný a malicherný, docházím k poznání, že jsem se konečně dotkl pravdy.“

„To zlé ve svém osudu nikdo znát nemusí. To hezké ano, protože víra v to, že přijde, nám pak smutné chvíle pomáhá přežít. Copak není pravda, že každý mrak má stříbrný okraj?.“

„Na minulosti je dobré, že je minulostí. Ženy bohužel nepoznají, že opona spadla, a ve chvíli, kdy zájem opadl, trvají neúprosně na dalším dějství.“

„Je to úplně jednoduché. Musíte být chamtiví ve chvíli, kdy ostatní mají strach a mít strach, kdy ostatní jsou chamtiví.“

„Tradice praví, že v poslední vteřině před smrtí si každý uvědomí pravý důvod existence. A v tom okamžiku se objeví Peklo, nebo Ráj. Peklo znamená pohlédnout v tom zlomku vteřiny zpět a zjistit, že jsme promarnili příležitost oslavit zázrak života. Ráj znamená moci v té chvíli prohlásit: “Dopustil jsem se některých chyb, ale nebyl jsem zbabělec. Prožil jsem svůj život a učinil jsem, co jsem měl.“

„Ano, mnoho se změnilo, ale lidé zůstali stejní; jenomže teď víme líp, kdo je kdo. Kdo je slušný, byl slušný vždycky; kdo byl věrný, byl věrný i teď. Kdo se točí s větrem, točil se s větrem i dřív. Kdo myslí, že teď přišla jeho chvíle, myslí vždycky jenom na sebe. Nikdo se nestává přeběhlíkem, kdo jím nebyl vždycky. Kdo mění víru, neměl žádnou. Člověka nepředěláš, jenom se Ti vybarví.“

„Každý zápas ve vašem životě z vás vytvořil člověka, kterým jste dnes. Buďte vděční za těžké chvíle, mohou vás jen posílit.“

„Nejkrásnější mládí je mládí ducha ve chvíli, kdy už nejsme mladí.“

„Zamysli se chvíli. Slyšel jsi někdy, že přítel a nepřítel přebývají v jediném srdci? Vyhosti tedy cizince, aby Přítel mohl vstoupit do Svého domova.“

„Pomluva vítězí, ale vždy jen na krátkou chvíli.“

„Tajemství štěstí je v tom, jak se dívat na všechny krásy světa a nezapomenout přitom ani na chvíli na dvě kapky oleje na lžičce.“

„Kupodivu jsem docela šťastný, že opět chvíli nosím ten Queenovský klobouk. Muzikál mě a Rogera opět přivedl k dohromady. Šlo nám to velmi dobře a trochu jsme si spolu i zahráli. Hráli jsme na královnině jubileu, takže naše další společné hraní je ve hvězdách. Můžeme být, my nemůžeme být Queen jako ve starých časech, ale můžeme se pohybovat v této oblasti a já nakonec cítím, navzdory všem mým předešlým protestům, že jsem v tom šťastný.“

„Poneseš-li všechnu odpovědnost, můžeš využít chvíle a pokusit se klesnout pod její tíhou, zkus to a poznáš, že žádnou odpovědnost neneseš, nýbrž že ty sám jsi tou odpovědností.“

„Musím na sobě ještě chvíli pracovat.“

„Kdo nezná volné chvíle, ten nežije.“

„Jsou chvíle, kdy můžeš pociťovat vyčerpanost, vyprahlost a vyhaslost.
Být na pokraji svých sil.
Jako by jsi žil daleko dýl, než je tvůj skutečný věk.
Důvod je zcela prostý, nenasloucháš své duši,
která se teď cítí nenaplněna,
protože nejdeš cestou srdce, kterou jsi byl veden.“

„Malá dobrodiní v pravé chvíli mohou být těmi největšími.“

„…oni (komunisté) všichni bez výjimky lžou. Je to obecný rys všech komunistů, obzvláště Rusů. Mým největším omylem bylo, že jsem až do poslední chvíle nechtěl věřit, že Stalin mi cynicky a chladnokrevně lhal, jak v r. 1935, tak i později, a že jeho záruky, dané mně a Masarykovi, byly vědomým a záměrným podvodem.“

„Když pomlouváš druhé, v tu chvíli jsi světu odhalil svou vlastní vnitřní slabost.“

„Připadá mi, že nejradostnější chvílí v lidském životě je odjezd do neznámých zemí.“

„Všichni, kteří injekci odmítli, když jim byla nabízena, o ni požádají ve chvíli, kdy její zásoby právě došly.“

„Proboha, nenechte se zblbnout falešnejma problémama. Každýmu předkládají falešný problém, protože ten opravdovej je ten, že rozkrádaj pod rukama, co ještě zbylo. Každej z nás dělá ze sebe idiota, ve chvíli, kdy jim skočí na špek. Protože, jakmile se kalí voda, nejlíp sa krade.“

„Život je posvátný a každá chvíle v něm je vzácná.“

„Rodíme se jen jednou, dvakrát se nelze narodit, nýbrž je jisté, že po celou věčnost nebudeme již existovati. A tu ty, který nejsi pánem zítřka, odkládáš své štěstí na dobu pozdější. Život pak míjí v samém prodlévání a jeden jako druhý umíráme, aniž jsme našli pro sebe volnou chvíli.“

„Moudrý člověk udělá ihned to, co blázen až na poslední chvíli. Oba dělají tu samou věc, jen každý v jinou dobu.“

„Kdo by si neliboval v protahování té slastné chvíle, jež předchází prvnímu polibku, když dva, kteří k sobě pociťují jistou milostnou náklonnost, se již mlčky rozhodli, že se políbí, když jejich oči to vědí, jejich úsměvy to věští, jejich rty a ruce to již cítí, ale oni pořád odkládají okamžik, kdy se jejich ústa něžně setkají poprvé.“

„Sen je otvor, kterým ve vzácných chvílích nahlédneš do obsahu své duše.“