Citáty na téma doba

strana 6

„Neudělám ani krok, pohyb, gesto, nesednu si, nevyjdu, nelehnu si, nemohu vstát, pohlédnout na nebe či na zemi bez toho, abych si našla důvod k doufání či zoufání, až do té doby, kdy rozzlobena ze všech těchto překážek, které moje myšlení klade do cesty mým činům, vyzvu na souboj všechny své pověry a konám to, co konat chci.“

„Generace Z je když dětství prožíváte v tobě kdy je na vzestupu LOLko, pubertu prožíváte v době kdy jede Shuffle Dance a dospíváte v době kdy se dezinformace, digitalizace a politici na sociálních sítích šíří jako požár.“

„Doba je zlá. Děti už neposlouchají rodiče a každý píše knihu.“

„V době setí se učte, v době sklizně učte, v zimě si užívejte.“

„Buď šťastný i v době, kdy jsou kolem tebe lidé nešťastní
Jdi příkladem těm, kteří už nemají z čeho se radovat
Seber odvahu i v té nejtěžší situaci a otoč ji v úspěch
Važ si sám sebe, své rodiny, přátel a vlastně každého člověka…protože…na každém z nás záleží

Poslouchej své ❤️:)“

„Strach z neúspěchu jen oddaluje neúspěch. A neúspěch nás zoceluje do dalších neúspěchů, jenž se nám v budoucí době stanou přínosem v podobě úspěchu.“

„Láska v dnešní době neexistuje. Lidé se pouze bojí zůstat sami, jelikož by museli čelit sami sobě.“

„Někteří lidé si neuvědomujou.Že za svoje rozhodnutí platí hodnotou svého času. Jen čekají na smrt až seschnou a pak umřou. A během svého života se chovají duševně jako otroci. A píčujou na život protože jsou to slaboši co se pořídili víc celku než svému srdci a svim myšlenkám. To je konflikt mladých a starých v dnešní době. Protože stáří se hádají a jsou toxicky přesvědčení o tom co byla stabilita v jejich době. Stabilita dnes není mladí řeší svojí existenčn dilema. Přemyšlí nad hodnotou života nad hodnotou existence. Nad tím být lidská bytost Né nástroj vlád a žít traumaticky jako stroj na plození dětí na krmení trhu práce a průmyslu výrobního systému. Kazdej umí něco ale když je nám přehazovana naše lenost naší doby a demotivující přístup starších stracíme existenčně chuť žít a snažit se. Je to celkem dost nepřátelské chování od těch starších. Pritom nejlepší učitel je jít příkladem myslet produktivně.“

„Kdyby jste se každý den po dobu jednoho roku posunuli o jedno procento, na konci byste na tom byli sedmatřicetkrát lépe než na počátku.“

„Moralní krize to je problém doby.“

„Valentýn byl můj oblíbený den. Potom ses se mnou rozešla, od té doby ho nenávidím.“

„Umím tančit, umím zpívat.
Umím toho spoustu, ale jednu věc neumím.
Neumím tě milovat, neumím vůbec milovat.
Ukázala ses před mým domem, a já v tu dobu myslel, že tě sním.
Stát před tebou a vidět tě s tvým úsměvem.
Vypít flašku vína se slušným oděvem.
Vzít tě ven pod hvězdy, usnout vedle tebe by bylo pro mě vším.“

„Kdyby se život opakoval jako metrix nebo by se vracel čas, tak by se vše událo vždycky stejně, protože v tu dobu jsme měli zkušenost, podle které se to stalo a podle toho se odvijí další a podle toho další…
Proto nic není náhoda ani štěstí, je to vše osud nebo taky příběh, který se odehraje tak jak má a jen my to vidíme z hlavní role.“

„Nové ideály se rodí vždy v předstihu doby.“

„Velký bože, proč posíláš na nás, malé lidičky, do tak velké doby?“

„Kalendář konzervativců nikdy neukazuje doby žní a revoluce všeho druhu se jim vždycky jeví jako umělé vypuzení plodu.“

„Okolí Ústí nad Labem za dávných dob obýval kmen Krušnohorců.“

„Hrdinská epocha je doba, kdy příležitostí stát se hrdinou je bohužel dost.“

„Jednoho dne se ožení a na krátkou chvíli budou prožívat tu krátkou, neskutečnou blaženost, která sama v sobě nese svou pomíjivost, a proč se tudíž radovat. A uchovají si, snad si na ni dokonce uchovají vzpomínky do doby, kdy tělo už nemá tělu co říci, protože alespoň paměť trvá.“

„Pesimismus rozdávají jen optimisté. Pesimisté si jej šetří na těžší doby.“

„Jen z neznalosti dějin pomlouváme svoji dobu. Vždy tomu tak bylo.“

„Stařec je velebitel zašlých dob.“

„Nedostatkem naší doby je nedostatek času.“

„Mezi největší objevy, na něž přišel lidský duch v nejnovější době, patří podle mne umění posuzovat knihy, aniž jsme je četli.“

„V dnešní době bezohledné silniční dopravy existují dva druhy chodců - rychlí a mrtví.“

„Host v nevhodnou dobu je horší než tatarský nájezd.“

„Náš současný obraz fyzikální reality, zvláště ve vztahu k povaze času, je velmi nejistý - a to možná více nejistý než ten, který nám už nějakou dobu předkládá současná teorie relativity a kvantová mechanika.“

„Člověk nesmí naříkat na svou dobu, z toho nic nevzejde. Doba je zlá, nuže tu jsi, abys ji udělal lepší.“

„Doba není tak zlá, je tu stále ještě prostor pro pesimismus.“

„Jsme tu jen na omezenou dobu. Je na Vás jak ten čas prožijete.“

„Dobrá satira ostře tepe poměry své doby a vychází ihned, jakmile se poměry změní.“

„V době specializace by neměl být člověk univerzální ignorant.“

„Filtry, přes které se díváme na svět jsou jako vzduch. Nevíme o nich do doby, než nám je někde ukáže.“

„Nešlo by naši velkou dobu rozměnit na hodiny a přidat každému trochu času?“

„Že v moderních filmech příběh často nemá konec? To je v dnešní době jediný věrohodný happyend.“

„Počestnost: atavistický ochranný instinkt z dob, kdy ještě neexistovali gynekologové.“

„Není třeba, aby se nám do té doby líbila víc či aspoň tak jako jiné. Je však třeba, aby naše záliba v ní se stala exkluzivní.“

„Na tom, že v současné době dnes vymírají všechny industrializované státy, nemá primární zásluhu legalizace umělého přerušení těhotenství ani používání antikoncepce, ale samotná industrializace. Kapitalismus totiž funguje jako ta nejlepší anikoncepce.“

„V některých dobách sní lidé hromadně.“

„Cožpak je to normální doba, když takovým mladým chlapcům, jako jsme my, je z ničehož nic přes šedesát?“

„Syn, který jedná s pochopením, v letní době shromažďuje; syn, který jedná hanebně, během žně tvrdě spí.“

„Bylo mu jasné. Ale jen do doby, než se mu rozsvítilo v hlavě.“

„Zvláštní doba. Přišla doba, kdy všechno bylo o něčem jiném, a nikdo nevěděl o čem.“

„Nemáme problémy, neboť náš charakter odpovídá době.“

„Mýty nejsou minulostí. V minulých dobách je lidstvo vytvořilo pro všechny časy.“

„Vidím rezavé hory. Doba železná ještě neskončila.“

„Pyramidy. Bože, co se proinvestovalo, jen aby se neprodyšně uzavřeli mikrobi z jiných dob..“

„Ne všichni sochaři přešli do doby opracovaného kamene.“

„Pořád se nám stýská po jiné roční době.“

„Opera Naše doba. Brzy započne III. jednání. Odložme ještě část pudů v šatně.“

„Naplánovat si spásu do jiné doby. Jaká nezodpovědnost!“

„Po určité době se vrstva rzi stává ochranou.“

„Umělec zpožďující se za dobou je podřadnější, než-li špatná reprodukce.“

„Možná jsme vstoupili do doby, kdy z umění zbude už jen umění žít.“

„Sotva udržíš krok s dobou, půjdeš-li si jen po svých.“

„Lidé, kteří spolu muzicírují se nemohou nenávidět - alespoň po dobu hraní.“

„Stejně jako ostatní rodilí Izraelci neboli Sabrové jsem neměl osobní zkušenost s holocaustem ani jsem s tím nebyl nijak úzce spojen, avšak stejně jako většina příslušníků mé generace jsem žil v jeho stínu. Tomu se nelze v Izraeli vyhnout. Čím víc se to snažíme potlačovat, tím víc to vyskakuje z hlubin našeho podvědomí. Shledal jsem, že přemýšlím nad osudem této ženy. Byla zachráněna ze samotných čelistí očistce – jen proto, aby nalezla smrt v Nahariji. Když uslyšela první salvu kaťuší, vyběhla ven, aby zavolala své dvě děti do krytu – a byla na místě zabita, před jejich očima. Tato scéna je bude patrně strašit po zbytek jejích života.
Předpokládá se, že ministr obrany provádí své vyhodnocení a dospívá ke svým rozhodnutím chladným racionálním myšlením. Není přitom ze zásady místo pro city. Je jeho povinností vzít v úvahu celou paletu otázek: Je vojenský zásah nezbytný? Co se stane v jeho důsledku? Co na to řeknou Spojené národy? Ale ministr obrany je pouze z masa a krve. Jeho soudy nemohou být zcela odděleny od jeho osobnosti, od jeho pocitů – a možná dokonce ani od jeho filosofie. Během doby, kdy jsem byl velitelem letectva, jsem často radíval politickým místům, aby používala naše letadla proti nepřátelským cílům; a potom, když byla moje rada přijata, jsem vysílal piloty na jejich cestu.
Jako ve všech demokraciích má zvolená vláda úplnou kontrolu nad vojenskými silami a velitel letectva se zodpovídá ministru obrany. Ale nyní byla konečná odpovědnost na mně, a já jsem zjistil, že jsem rozpolcen. Existovaly ohledy, které mě vedly k váhání, zda použít letectvo. Vláda Likudu měla jestřábí image, který jsem si nepřál více zdůrazňovat.
A byl tu také další podstatný moment: každá akce z naší strany pravděpodobně vyprovokuje teroristy, aby rozšířili odvetu na naše severní osady. Tato eskalace by vedla ke zhoršování bezpečnosti v hustě obydlené oblasti.
Musel jsem mít na mysli i to, že naši piloti nejsou žádní supermani. Stačila jen jediná bomba, která by spadla mimo cíl, a už tak dost pošramocené pověsti Izraele u světového veřejného mínění by byla zasažena další rána. Je těžké snést pohled na televizní záběry libanonských dětí, hrabajících se troskách a hledajících své rodiče – strašný a někdy nevyhnutelný důsledek války. Nicméně jsem v duchu viděl tu ženu z Naharije. Na Sinaji už nedošlo k žádnému krveprolití déle než tři roky. Ale na severu mohl izraelský občan přijít o život ve víru každodennosti. S teroristy není možné mít slitování. Se souhlasem ministerského předsedy Begina jsem vydal pokyn, aby letouny odstartovaly na svou misi.“

„Příznačnou perličkou případu je, že policisté odmítali doktoru Uzunogluovi po domovní prohlídce vrátit deset měsíců klíče od jeho bytu. Uzunoglu byl ve vazbě a potřeboval, aby mu tam právníci vyzvedli osobní věci. Během doby, kdy byly klíče v policejních rukou, někdo provolal z jeho domácího telefonu přes dvě stě tisíc korun; inspekci se při vyšetřování nepodařilo prokázat, že by škodu způsobili policisté. A vykřičníkem případu je požár, který v roce 1998 zničil Uzunogluův čerstvě dostavěný dům a spolu s ním i řadu dokumentů, které se týkaly případu. Pachatele se nepodařilo dopadnout.“

„Krásou nám není toliko fysická ušlechtilost, jako spíše vnitřní napětí, citový vztah, jasný záměr. Snažíme-li se o pokubistický výraz, břitký, nerozpačitý a nesentimentální, chceme vyjádřit dynamiku doby, její rytmus a směr. Proti ilusivní přetvářce stavíme osvobozené prostředky konstruktivní a kompoziční. Proti pseudoimpresivní rozbředlosti, definitivnost tvaru a plný barevný důraz.“

„V pracovních záležitostech se lidé měli vyrovnat horníku Alexeji Stachanovovi. Podle plánu měl Stachanov za směnu narubat 7 tun uhlí. V noci na 31. srpna 1935 se pustil do práce s takovou vervou, že místo 7 narubal 102 tuny. A tak se v zemi rozšířilo stachanovské hnutí: Stachanovovi následovníci si dali za úkol narubat za směnu desetinásobek normy. Pak dvacetinásobek. Propaganda je nazývala stachanovci, a lid stakanovci (od stakan - sklenička). Lidé věděli, že záležitost není tak čistá, jak se zdá. Po desítkách let se zjistila pravda také o tomto "hrdinském činu". Stachanov skutečně narubal 102 tuny uhlí. Pravda však je, že na dobu této rekordní těžby všem ostatním rubačům šachty "Centralnaja-Irmino" zastavili přívod stlačeného vzduchu, aby ve Stachanovově sbíječce neklesal tlak. Aby nic nebránilo jeho pracovnímu rekordu, byl zcela ochromen pracovní rytmus celé šachty. Uhlí, které Stachanov narubal, bylo třeba odvážet z porubu, a tak všechny huntíky putovaly ke Stachonovovi a dostaly zelenou. Ostatní brigády musely počkat. Hlavní finta spočívala ve statistice. Všechno závisí na způsobu zacházení s čísly. Rubač nepracuje sám. Narubané uhlí je třeba odhrabat, naložit do huntů, odvézt, natahat výdřevu a porub zpevnit. Kdyby se narubané uhlí rozpočítalo na všechny, kdo mu pomáhali a zajišťovali jeho práci, vyšlo by to na zmíněných 7 tun na člověka. Jenže pro Stachonovovu rekordní směnu byla použita jiná, progresivnější metodika výpočtu. Všechno, co narubal, připsali jemu, všechno vyčíslili jako jeho osobní zásluhu. A všechny ostatní, kdo odhrabávali, nakládali a odváželi uhlí, všechny, kdo podpírali porub za Stachanovem, zanesli do jiné kolonky. Mezi tyto pomocné pracovníky se tuny narubaného uhlí nerozpočítaly. Tak se zrodil celosvazový rekord.“

„Veřejnost by se měla hlouběji podívat na pohádku o sametové revoluci, která zde strašnou dobu přetrvává“…„Rozdělování lidí na disent a ne disent považuji za hluboký omyl. Slovo disent bych já sám skoro nikdy nevyslovil, protože to je pro mne nedefinovaná entita,“…“Trvám na tom, že rozkližování komunistického režimu probíhalo na více paralelních frontách"…"Diskutujme například o mých seminářích, které shromažďovaly minimálně tak velký počet lidí jako jakékoliv aktivity takzvaného disentu."“

„Moje diplomová práce měla na tu dobu revoluční charakter. Modeloval jsem ženský akt v životní velikosti. Modelku Janu. Portrét jejího těla. Pro ilustraci, téma diplomové práce mého spolužáka F. B. bylo: Dvě usměvavé jezeďačky nesou konev mléka. Téma rozvedené v dobovém optimismu a žádaném tzv. realismu.“

„V té šťastné době našich začátků okouzloval mě Suk svým kamarádstvím, imponoval mi svým nadáním. Měl neobyčejně vyvinutý smysl pro formu, v níž nebylo nic nahodilého, ovládal již kompoziční techniku s překvapující jistotou, byl nadán neomylným instinktem pro zvukovou působivost díla.“

„Co od doby ledové obývá Zemi, jsou lidé, ne ´národy´. Jejich osud je nejprve určen tím, že tělesný sled rodičů a dětí, souvislost krve, tvoří přirozené skupiny, které prozrazují zřetelný sklon zapustit kořeny v jedné krajině. I nomádské kmeny udržují své pohyby uvnitř jistých hranic. Tím je dáno trvání kosmicko-rostlinné stránky života, pobývání. To nazývám rasou.“

„Chci jen říci pouze určitá fakta o svých českých literárních láskách. K nim patří především Julius Zeyer, a věřte tomu nebo ne, zejména Jan Maria Plojhar pro hrdinův vztah k domovině. A pak záležitost dvou literárních kmotrů z Vodňan, které asi miloval, ale kterým se nemohl přece obdivovat. A nakonec ty stálé úniky z domova do ciziny, jeho přátelství s dánským klasikem J. P. Jacobsenem (poznali se v Itálii), jeho dopisy, neznámé v Čechách, ale už brzy publikované v Itálii, o italské krajině a národu. Ze současníků to nebyl Olbracht. Daleko víc Jan Weiss. Myslím, že jsme se navzájem ovlivňovali. Stylisticky a metafyzicky Jan Čep a z jiných klasiků úplně zapomenutý (v mé době) Josef Uher.“

„Sociomorfní modelování v rámci biologického myšlení jest skutečnost, že každá doba při výkladu živé přírody vybere z široké „samoobsluhy jevů“, kterou skýtá, ty, které potvrzují základní principy jejího fungování. Celý děj ovšem probíhá na nevědomé rovině, cílem biologů téměř žádné éry není apologie společenského uspořádání („správně“ pochopitelně funguje jen ta společnost, která nějak odpovídá „přirozenému“ uspořádání světa a toho živého zvláště), ale právě a jen poznávání živé přírody.“

„Vážím si ho za jeho občanské postoje v době totality. Po roce 1989 patřil mezi klíčové osobnosti, které formovaly československé a později české zahraniční vztahy. Byl u toho, když padala železná opona a naše země se po období komunistického temna vracela zpět mezi vyspělé demokratické státy. Z těchto důvodů jsem vždy jeho úsilí považoval za velmi přínosné pro naši společnost.“

„Je možné, aby menšina sociálně diskriminovala většinu? Jak dokazují dějiny na případu apartheidu, možné to je. A po sedmnácti stoletích od vyhlášení Milánského ediktu je náboženská svoboda v Evropě ve stále větším ohrožení. Diskriminováni nicméně nejsou oni matrikoví křesťané, kteří jdou s proudem doby, nýbrž lidé kladoucí vysoké etické nároky křesťanské morálky.“

„Židé nešli do Palestiny, aby se ve svém starobylém domově stali „Araby mojžíšovské víry“ nebo aby zaměnili svá německá či polská ghetta za arabské.
Každý, kdo zná, jak vypadá arabská vláda, co to znamená „status menšiny“ v dnešní době a co znamená židovské ghetto v arabském státě − existuje pro to dost velký počet precedentů − si bude schopen udělat vlastní závěry o tom, co je pro nás přichystáno, kdybychom přijali postavení, jež je nám přisuzováno těmito „řešeními.“
V Palestině přece nebylo vynaloženo ono vrcholné úsilí jen proto, aby židovský národ, který dosud stojí v předních řadách civilizace, byl podroben vládě skupiny bezzásadových levantinských politikářů.
Veškerá zdejší námaha a oběti děkují za svou inspiraci jedné jediné věci: přesvědčení, že to konečně bude znamenat svobodu a konce ghetta.
Co může být urážlivějším zneužitím nadějí mučeného národa, než když se v téže zemi, v níž mu byla přislíbena národní svoboda, jeho postavení zredukuje na status ghetta?“

„Já umím dost dobře dát i jinak než slovy najevo, co si o dotyčném myslím, ale v poslední době už se krotím. Člověk se holt i na zjevně blbé výroky musí naučit nereagovat. Zpravodajství znamená předkládat fakta, ale nekomentovat – ani zvednutým obočím.“

„Příprava a průběh tohoto představení s názvem přímá volba může nabrat také jiné podoby a jiné cesty, než jak je napsáno ve scénářích velkých zájmových skupin a velkých mediálních hráčů. Zažíváme tu snad nejdelší prezidentskou kampaň všech dob, přestože volby ještě ani nebyly vyhlášeny a přijaty příslušné prováděcí zákony. Přesto už od loňského podzimu vidíme průzkumy a výčty favoritů, které nás mají naučit vyjmenovat všechny kandidáty zpaměti a hlavně nevyjmenovat nikoho jiného. Proto nám to už od října říkají, abychom se konečně naučili, kdo je tím kandidátem, o kterém je možné to říkat nahlas. A také kdo jím nebude, protože kdyby se objevilo jiné jméno, tak je to přece bizardní. A víte proč? Protože se o něm přece ještě nemluvilo. Tuto naplánovanou hru zájmových skupin stojí zato nějakým způsobem narušit.“

„Veřejnost z celého srdce akceptovala palestinskou verzi událostí a vnímá Izrael jako agresora. Já však Izrael nepřestanu hájit. Jeho obhajobu vnímám jako principiální záležitost. V Izraeli jsem nějakou dobu žil a opakovaně jsem jej navštěvoval. Stojím za Izraelem, a to hned ze tří důvodů – coby židovskou domovinou, nalezenou po dvou tisíciletích exilu, který skončil Osvětimí; coby demokratickou zemi; a coby naši první obranou linií.“

„Jsem bláznivý workoholik, prostě přišel čas, kdy si to musím přiznat. Doba meditací a božského klidu je dávno pryč a tak zcela prostě a přízemně připouštím, že své sny a přání vkládám do drobné kapitalistické manufaktury vlastního těla a mozku, podřídím jim vše, ostatně tak jsem to dělala vždy, a pak na sebe výsledky nenechají dlouho čekat.“

„Jsem pořád silně prounijní, celý koncept EU je úžasný, ale vždy jsem byl pragmatik a EU se musí od základu reformovat. Částečně proto, že byla zkonstruována pro jinou dobu. Podívejte se na britskou monarchii, jak se adaptovala. A to musí všichni včetně EU.“

„Raději být skromný a odchod uspíšit, než ho dokládat do doby až se bude jevit všem, že by pan umělec už toho měl nechat. U mě to ale nebylo tak drastické. Horší je to u toho, kdo má jen to hraní. Pro mně zůstalo ještě komponování a psaní knížek. Můj koncertní frak visí už v hloubi skříně, ale přiznávám, že když to tam zahlédnu, tak se mi zasteskne. Já jsem jel po více kolejích, ale ty hlavní byly komponování a klavírní koncertování. To se krásně doplňovalo.“

„Když se dostanete do věku, kdybyste sami mohli mít děti, začne vás najednou zajímat víc historie a minulost vlastní rodiny. Musela jsem vyklidit byt mých prarodičů a přitom jsem se probírala usazeninami jejich života: pohlednicemi, dopisy, mapami, dokumenty z války a poválečné doby. To mě k napsání románu inspirovalo.“

„Kdo vyráží do přírody, zažívá neurčitý pocit vznešenosti. Kde v jiných kulturách a časech člověk spíše chodil, plahočil se či plížil, tam se západní člověk od dob romantismu prochází. Nevláčí s sebou plody, dřevo nebo usmrcená zvířata, ale Rousseaua, Schuberta, Wackenrodera, Wordsworthe a Caspara Davida Friedricha.“

„Odešel jeden z posledních příslušníků generace nezasažené moderními komerčními tlaky, které k naší době už patří zcela automaticky. Člověk nekompromisně opravdových uměleckých názorů a stejně opravdových a pevných lidských postojů, týkajících se práce i rodinného života.“

„Zdá se, že odeznívá „kocábovsko-abbásovská“ doba, kdy se natažené ruce nepřizpůsobivých občanů plnily sociálními dávkami, novými byty a jinými výhodami s bezbřehou štědrostí a naivní ministerskou podporou.“

„Nechci pana prezidenta z ničeho vinit, ale v době, kdy takhle vystoupil, vyšel průzkum, podle nějž 93 % obyvatel vyjádřilo své silné výhrady proti Romům. Myslím, že prezident i premiér by se … tu a tam měli postavit proti mínění svých spoluobčanů a vzdělávat je.“

„Napsal mi jeden renomovaný filmový žurnalista, že Sanitka na hony předběhla svou dobu. Přinesla mi celoživotní úspěch i renomé. Není člověka v Česku i na Slovensku, který by při vyslovení slova Sanitka nevěděl, že je to „starý“ televizní seriál. A většinou všichni k němu připojují superlativy. Může režiséra potkat větší štěstí, když jeho práce budí obdiv i třicet let po premiéře?“

„Muž tento, nadán neobyčejnými schopnostmi duševními, přestihoval dobu svou dalece, co se týče důmyslu učitelského, co se týče způsobilosti učitelské a ruchu národního vůbec - jakožto pravý vzor, ku kterémuž na mnoze hleděli a posud hledí zrakové spolupracovníků jeho na národa roli dědičné … Všeliké bdění jeho, ba snění bylo blaho národa, každá myšlenka jeho směřovala ku koněčnému cíli tomuto, a čím více rozličné nehody a bídy světské naň naléhaly, tím více hledal útěchy a útočiště v národních snahách svých.“

„Šlo o básníka s mimořádným talentem a citem pro češtinu. Stejně tak skvěle později ovládal němčinu a ruštinu. Jeho první sbírka Spodní vody byla trošku takovým zjevením, vyšla v době, kdy poezie spíš byla jen pod pokličkou.“

„Tone Pavček byl člověk, kterého byste měli respektovat a mít rádi. Nejen pro jeho dovednosti, ale i lidskou šířku, teplo a bezúhonnost, které vycházely z jeho práci a života. On byl velký básník, skvělý překladatel, výjimečná osobnost slovinské kultury a vřelý, příjemný člověk. Vždycky věděl, jak najít správné slovo, byl schopen naslouchat, pochopit ducha doby a měl odvahu a moudrost veřejně vyjádřit to, o čen mnozí jen snili.“

„Vztah k Bohu je pro věřícího křesťana důvěrně osobní záležitostí, o níž se většinou ostýchá vyjadřovat veřejně; ne snad proto, že by se obával perzekuce či posměchu jako v dobách bojovně ateistické totalitní společnosti, ale z toho důvodu, že si je dobře vědom, jak nesnadné je popsat stav vlastního nitra běžným lidským jazykem a jak nesdělitelné jsou osobní prožitky, střádající se během vlastního života – života nezaměnitelného a jedinečného v celých dějinách vesmíru…“

„Od té doby, co jsem v úřadě, viděl jsem přes dva miliony sudetských Němců táhnout z Československa z místa na místo, a ať z nich kdokoli byl vinen či nevinen, nemohu se zříci přesvědčení, že prostí mužové a ženy nikdy nezodpovídají za války. Byli možná poštváni, aby podpořili toho či onoho vůdce, mohli být tím či oním způsobem organizováni, aby zastávali určitý nacionalismus. Kdyby ale byli ponecháni sami sobě, byli by to prostí poctivý lidé, kteří by vedli prostý poctivý život.“

„Jsem dělník, vždycky jsem se věnoval svému řemeslu a s vynaložením veškeré vůle stavěl s nejmodernějšími prostředky, které byly ve své době k dispozici. Nic jiného mě nezajímalo. Dobré věci v architektuře kolem nás, jsou jen výjimky. Všechno, co se vyrábí pro masy, je nevzhledné, ošklivé, vylhané, prostě podvod. Formalismus pro mě znamená negaci architektury.“

„Hlavně díky mně Praha vypadá, jak vypadá. Takový rozvoj tu nebyl od doby Karla IV.“

„Skončila doba zavírání očí. Ze Saúdské Arábie jsou v celém světě financovány wahhábistické mešity. Z těchto komunit vychází řada nebezpečných islamistů.“

„Celou dobu jste se ke mně chovali jak hovada, tak teď mě nechte bejt.“

„Pravými médii květnové revoluce 1968 byly zdi a graffiti, grafiky a transparenty v rukou, ulice, kde se vyměňovala slova – všechno to bylo spontánně napsáno, odesíláno a vraceno, v pohybu, na stejném místě a ve stejnou dobu, vzájemné i protichůdné.“

„Protože je menší. Tam je těch bezdomovců asi méně. Ale pravdou je, že já nemám ráda takovýto „když nejsi se mnou, tak jsi proti mně“. Každá partaj by měla mít svoje nějaké krédo a mělo by se to dodržovat a hlavně by si neměly jít tak po krku, protože to voliče naprosto znejistí. Když pan Paroubek řekne, že tohleto je blbec, nebo že … jo - on trošičku má i tu gestikulaci trošičku pana duceho, Mussoliniho, ale nechci mu říkat, jak skončil pan Mussolini. Ale pravda je, že dneska už tyto doby nevládnou, ale pan Paroubek může přijít velice rychle o svůj post. Však jsme to viděli u jeho předchůdce, který se údajně zase vrací na půdu ČSSD. Nicméně rozdávat někde chléb, to už dneska vopravdu nikoho nebere.“

„Kromě původních nemocí, které mne v jednom kuse kruší už deset let, jsem v poslední době měl to potěšení s několika novými fazónami, jichž jsem se nenadál.“

„V dnešní době nemůžeme v Arktidě sami ani naplnit potřeby služby pátrání a záchrany. Po vojenské stránce náklady na špičkové technologie rostou tak rychle, že buďto budeme spolupracovat anebo se budeme dívat na úpadek našich systémů obrany. Pokud nebudeme spolupracovat, za 20 let by v Evropě mohly být jen čtyři státy se spolehlivými obrannými systémy – Rusko, Německo, Francie a Velká Británie.“

„Byl nejneúnavnějším člověkem mé doby, měl vadu na jednom oku, bylo to na levém, a tak když psal, vždy si před ním držel ruku. Brýlí nikdy nepoužíval… Pan Hollar byl člověk velmi vášnivý, snadno podléhal dojetí. Často mi říkal, že je nesvůj, když nepracuje. Byl velmi střídmý…“

„Domnívám se, že nám Francouzi v nejbližší době předají stejné ultimátum.“

„Od té doby, co sama píšu - nebo se snažím psát texty - čtu čím dál častěji. Naopak své pokusy zveřejňuji stále méně často. Než něco pustím ven, musím být stoprocentně přesvědčená o tom, že má text smysl a vím, co jsem jím chtěla říct. Že nemaluju, jak se říká, nějaké mokré obrazy beze smyslu.“

„Ano, ta podobnost mne také naplňuje úzkostí. (Odpověď na dotaz: "Dobrý den, nemáte pocit, že to, co se v naší civilizaci odehrává v poslední době, se podobá konci Římské říše? Morální úpadek, blahobyt a ztráta dalekých obzorů?") “

„Češi už dávno nejsou národem Jana Žižky. Ve své době jsme byli hrdinové, bojovali jsme Slovan po boku Slovana. Té dnešní válce nerozumím. Nevím, proč by tam naši vojáci měli jít.“