Citáty na téma konec

strana 4

„Normalizační poměry ve mně utvrzovaly pocit, že se konce režimu nedožiju. Ty první dny se mi zdálo, že vše dopadne jako při minulých střetech s policií… Studenti to rozhýbali, protože – jak kdosi řekl – „nevěděli, že je to nemožné“.“

„Johanka z Arku byla byla svobodná, rozhodná a vytrvalá mladá žena, která dokázala vytrvat ve svých přesvědčeních díky schopnosti naslouchat. Může v tom být příkladem pro nás, ve světě, ve kterém naslouchat není snadné a ve kterém je třeba lidí, zejména mladých, kteří věří v budoucnost a jsou odhodláni dovést svou věc do konce.“

„Doktore, už vás asi budu muset poslechnout. S hraním je konec, už nevidím ani na míček.“

„Mluvilo se o boji až do hořkého konce. Ale nenastal už hořký konec? Musíte mít na paměti, že všechno padlo za oběť: dobytek, zboží, ženy, děti. Naši muži chodí už skoro nazí a naše ženy se oblékají do kůží. Není to snad dost hořký konec?“

„Věříme v Boha a v Krista, ne v církev. (…) Nepřikládám Augustýnovým slovům velkou váhu, protože konec konců je to Kristus, v nějž musím věřit, a ne Augustýn. (…) Je o mnoho lépe opustit Augustýna než Krista.“

„I ve hře se skrývá pro člověka nesvoboda, i hra je pro hráče pat… Ze hry není úniku; mužstvo nemůže utéci před koncem ze hřiště, šachové figurky nemohou uprchnout ze šachovnice, hranice hřiště jsou nepřekročitelné.“

„I té nejdelší písničce bude jednou konec.“

„Vesmír se pravděpodobně nikdy nezastaví, nikdy se nezhroutí a nikdy nedojde svého konce.“

„Na konci dne jsou to jen šaty. Víte co tím myslím?“

„…nechceme, aby boj českého národa proti nacismu vypadal jako komedie, jak by jistě vyhlížel, kdybychom po porážce nacismu si osvojovali jeho kruté a hnusné methody. Český národ to myslil vážně, říkal-li, že si hnusí sám obsah nacismu. Nesmíme dovolit, aby tento čistý obraz byl zakalen počínáním některých jedinců, jimž vzkypěl jed v krvi. Národ musí se tak zřetelně, jak možno, oddělit od této neodpovědné menšiny, jaká všude se konec konců vyskytne. Není hanba, že se vyskytla; až dosud ještě každá revoluce vzbouřila hlubiny; hanba by byla, kdybychom se rozpakovali hanebné činy odsoudit. Národ nebojoval za to, aby násilí jen dostalo jinou barvu; bojoval, aby násilí nebylo.“

„Všechno má svůj konec.“

„V životě člověk nemusí být jen pasažér. - Dopisy na konec světa“

„A proc nemaji srdce ani hvezdy na nebi, protoze z te vysky vidi vsechno, co se na nasem svete deje lidem a co lide zpusobuji sami sobe. Kdyby hvezdy mely srdce, tak by je tizilo a bolelo, az by vsechny popadaly z nebe na zem a to by byl konec sveta.“

„Kloním se k zatvrzelcům, kteří považují život za konec sám o sobě.“

„Vychovají beznadějné děti a na kolenou budou houpat beznadějná vnoučata, než doputují k vlastnímu beznadějnému konci v beznadějných nemocnicích a domovech důchodců, odkud odstartují do temnoty s vírou, že prožili Americký sen a Ježíš je s plnou slávou uvítá u nebeských bran.“

„Když se s něčím rozčiluješ nebo se kvůli něčemu, případně někomu, trápíš, vždycky si řekni, jestli to máš zapotřebí. A když si uvědomíš, že ne, tak to pusť k vodě.
.
.
Tak jednoduché to prostě není.
Nemůže být.
Takhle to nefunguje.
Život je totiž boj.
Věčný a ne vždy s dobrým koncem.
Je ti to zapotřebí, Lauro?!?
No…
Je.“

„Není to žádná novota: žít do konce svého života.“

„Statečnost začíná tehdy, když víš, že jsi poražen, ještě než se do něčeho dáš, a přesto se do toho dáš a dovedeš to až do konce, ať se děje co děje.“

„Jak však pochopili ti, kdo přežili zkázu velrybářské lodi Essex, když člověk dospěje do samého konce a vyčerpá veškerou naději, odhodlání i sílu vůle, může se stát, že mu nezůstane nic než kosti.“

„Co je to za věcičku?" zeptal se děkan. (…) "Říká se tomu rýč," odpověděl mu starší pAsák. "Viděl jsem, jak ho používá zahradník. Zastrčíte ten ostrý plochý konec do země. Pak to ale začíná být poněkud technicky náročné.“

„Náš příběh je u konce, ale naše cesta ne. Protože vždycky budeme žít na hraně. Na hraně věčnosti.“

„Všem umělcům byla zřejmě dána do vínku určitá dávka fantazie a energie, které mají svůj stoupavý, stagnující a klesající vývoj, až do přesně ohraničeného konce a úplného sebeopotřebování. Ostatní by bylo jen prodlužování a omílání, třeba v nejdokonalejším provedení, bez vzruchu a podnětů k dalším výbojům, a to už není ta pravá tvorba.“

„Život je jako rulička toaletního papíru, čím blíže jsme konci, tím rychleji ubývá“

„… a co je to konec? Když tě dostanou, nebo když už ti zbývá jenom jedna cesta?“

„Co když ho přitahuje především proto, že ona na šťastné konce ještě věří?“

„Byl na samým konci a vrátil se. Řek bych, že když člověk ztratí hrdost, byť jen na chviličku, uvědomí si, jak moc pro něj znamená.“

„Nebuďte nevědomí jako zvířata, která nezná nic jiného než následování stáda; quæ pergunt, non quo eundum est, sed quo itur; následují nevědouce, kam by měla jít, ale kam jde většina. Vy jste ale lidé, a máte v sobě rozumnou duši; proto vás vyzývám, nebuďte složeni a utvářeni podle zvyku a příkladu, což jest zvířecké, ale podle nějakého vnitřního poznání a rozumu. Odchylte se od zástupu a doptávejte se upřímně Boha, jakou cestou mám jít? Toho, který se Jej bojí, On sám bude učit cestě, kterou by si měl vybrat. Cesta k tomuto požehnanému konci je velmi úzká, velmi obtížná; musíte na ní mít vůdce – musíte mít lampu a v ní světlo – jinak nemůžete než zabloudit.“

„Myslím, že konec je nekonečný. Je buď velkou černou dírou nebo velkým bílým světlem nebo obojím dohromady. Ale je naprosto nemyslitelným, protože i kdyby jej někdo dokázal vysvětlit, tak bych jej pochopil.“

„Dokonce i když jsem ztrácel víru v sebe, pořád něco ve mně mluvilo až do konce a říkalo, že jsem ještě neskončil.“

„Tak jako se ve starověku Středozemí jevilo jako celý svět, ale ukázalo se, že to je omyl, ukazuje se, že svět není jen Evropa a že dokonce má už Evropy a evropanské dominance dost, a že chce dále žít jinak a po svém, tedy ne-evropsky. Bohužel mnozí „Evropané“ akceptují toto vidění a moderní kulturní pluralitu přijímají jako „přirozenou“ různost, ne-li neslučitelnost, a ve výsledku jsou nakloněni jakési nivelizaci, která vše relativizuje a odmítá hodnotit, co je lepší a co horší. Kdyby toto vidění začalo převažovat, znamenalo by to opravdu konec Evropy a evropanství, protože by to znamenalo odumření toho nejhlubšího kořene všeho evropanství, naprostý rozpad toho základu, bez něhož by Evropa vskutku přestala být sama sebou. Tím základem Evropy a evropanství je vždy znovu se vracející otázka po tom, co je v dané situaci „tím pravým“, co je vskutku pravdivé, vskutku spravedlivé, vskutku tím, co „má být“ a co se „má stát“ a o čem se nehlasuje a nemůže hlasovat tak, že se jen zprůměruje vůle většiny a oktrojuje se všem.“

„ANATOL: Ach, jak jsme se pak vraceli domů, v kočáře… jako dřív. Položila mi hlavu na prsa. Teď se už nikdy nerozloučíme - řekla…
MAX: Probuď se, příteli, a koukej, abys dospěl ku konci.
ANATOL: "Už se nikdy nerozloučíme"… A dnes ve dvě se žením!
MAX: S jinou.
ANATOL: Nu co; člověk se vždyždycky žení s jinou.“

„Jak jsem se za ta léta na vlastní oči přesvědčila, milovat a být milován je něco zvláštního. Mnozí to berou jako samozřejmost, myslí si, že to v nějaké podobě zažil každý. Odvážím se tvrdit, že to tak není. Já v tom vidím obrovský dar. Bohatství. Je tolik lidí, kteří to nikdy nezažili. Není to něco, co najdete na každém rohu. Je to jako výhra v loterii. Stane se z tebe milinonářka. A i když ty peníze jednou dojdou, může ti snad někdo vzít to, co jsi zažila? Může tě snad někdo nařknout, že jsi měla mizerný život? Samozřejmě že ne, vždyť jsi byla milionářka. A něco takového je láska. Přestože Rucio zemřel, přestože možná zůstanu sama až do konce svých dní, důležité je, že to, co jsem cítila, mě už navždy změnilo. Jakmile jsem tohle pochopila, moje úzkost zmizela. A s ní i všechno, co ji provází, všechny její nepříjemné společnice, o které není co stát.“

„Vše, co má začátek, musí mít automaticky ukončení. Toto je univerzální zákon polarity. Takže pokud by došlo k začátku vašeho zranění, je to také konec.“

„Nejde jen o nápady. Jde o to dokázat je dotáhnout do konce.“

„Vždy máte větší respekt, když nemáte šťastný konec.“

„Příběh nemá žádný začátek ani konec: libovolně si vybere ten okamžik, ze kterého se má ohlédnout nebo odkud se má dívat dopředu.“

„Láska je jako kniha, má svůj začátek i konec.“

„Lásko kde jsi? Stratila jsem se v tvojích slzách
Lásko kde jsi? Stratila jsem se v tvojích slzách
Lásko kde jsi? Stratila jsem se v tvojích slzách
Lásko kde jsi? Stratila jsem se v tvojích slzách
Lásko kde jsi? Stratila jsem se v tvojích slzáchLásko kde jsi? Stratila jsem se v tvojích slzáchLásko kde jsi? Na konci tvých slz“

„Každé nekonečno má svůj konec…..“

„Myslíme si, že pokorný je ten, kdo ustupuje, prohrává, tahá za kratší konec, a nakonec vždycky spláče nad výdělkem. Ale být pokorný neznamená být slaboch, pitomec nebo zbabělec.“

„Nejsem schopen si představit nekonečno, a přesto nepřijímám konečnost. Chci, aby toto dobrodružství, které je kontextem mého života, pokračovalo bez konce.“

„Smrt - přirozený konec života. Rvát si vlasy a sypat popel na hlavu při této příležitosti - divadelní patos.“

„Přežíváme každou chvíli, konec konců, s výjimkou posledního.“

„Změnili jsme naše životy v strašlivé dobrodružství. Hororový příběh se šťastným koncem. Zkouška, o které bychom přežili, abychom si povídali.“

„Maugham se zasměje. Pak mi dává nejcennější radu, jakou může mladý autor dostat: „Na konci tázací věty dávejte vždy otazník. Nevěřil byste, jak je to účinné.”“

„Ty úmorné chvíle nepřetržitého domácího ošetřování mě doháněly k myšlenkám, že je s baletem definitivní konec. Jak bych se mohla vrátit, když mé tělo nefunguje, můj mozek nefunguje, mé oči nefungují?“

„Každá rasa má svou duši, každá duše má svou rasu, svou vlastní vnitřní a vnější architektoniku, svou charakteristickou jevovou formu a tvářnost životního stylu, svůj jen sobě vlastní poměr mezi silami vůle a rozumu. Každá rasa pěstuje konec konců jen jeden nejvyšší ideál. Jestliže se změní nebo je vůbec svržen jinými systémy pěstění vsakováním cizí krve a cizích ideí, je důsledkem vnitřní proměna, která se vnějšně jeví jako chaos, epocha katastrof. Neboť nejvyšší hodnota vyžaduje určité seskupení životních příkazů, tj. určuje existenční styl rasy, národa.“

„Chvíle před koncem,
Je nekonečně dlouhá“

„Lenoši pocítí velké výčitky svědomí na konci časů.“

„Když se dostanete na konec svého lana, uvažte na něm uzel a vytrvejte.“

„Naše životy a naše rozhodnutí jsou jako kvantové trajektorie. Dají se chápat jako časové úseky a konec každého úseku, každá křižovatka nabízí možnosti nových směrů. Včera směřoval můj život jedním směrem, dnes má směr zcela jiný. Včera jsem věřil že nikdy neudělám co jsem udělal dnes.“

„Když jsem pořizoval tyto snímky, cítil jsem velkou bezmoc tváří v tvář malé dívce, jež odvážně a důstojně čelila smrti. Byla si vědoma blížícího se konce. To jediné, co jsem mohl dělat, bylo podat adekvátní zprávu o odvaze, utrpení a důstojnosti této dívky. Musel jsem ukázat, čím si musela projít.“

„Divoké noci - Divoké noci!
Kdybych byl s tebou
Divoké noci by měly být
Naším luxusem!

Marné - větry -
K srdci v přístavu -
Konec s kompasem -
Konec s mapou!

Veslování v ráji -
Ach, to moře!
Mohl bych zakotvit - Dnes v noci -
V tobě!“

„V životě jsou věci, které za všechen ten hnus stojí. A ty musíš vzít tyhle věci, tyhle lidi, a utíkat a bojovat vším, co v sobě máš, abys je nikdy neztratila.
A když pak přijde konec a ty se ohlédneš na všechno co jsi v životě udělala, budeš ráda že ses nikdy nevzdala.“

„Pokud jste Vy ti normální, pak hodlám být do konce života podivín.“

„Konec je nový začátek“

„Život je jako cesta, i ta má někde svůj konec…“

„Když je vám 20 nebo 30, díváte se dopředu, vidíte tato měřítka pro vztahy, kariéru, ambice, sexualitu a jdou do nekonečna. Když se dostanete na 50, podíváte se na to, co je před vámi, a je tu konec. Jde do nicoty, prázdnoty.“

„Sněhová koule je jako život, každým krokem je těžší a těžší. Málo komu ale dochází, že na samotném konci své existence koule roztaje a všichni zapomenou, že kdy existovala.“

„Začátky jsou obvykle děsivé a konce smutné, ale všechno mezi tím stojí za to.“

„Most není jen pozemní komunikace. Je to start i cíl odkudkoliv, kamkoliv a ke komukoliv. Začátek i konec komunikace…. hlupák vidí jen silnici se zábradlím.“

„Život připomíná pohádku naruby. Šťastný začátek nedobrý konec.“

„Život je cesta poznání bez konce.“

„Je tu cosi, co je bez počátku a bez konce, co tu bylo před nebesy i zemí, co je bez času i bez prostoru, co řídí veškeré dění. Nevíme, co to je, a proto je nazýváme Tao.“

„Kdyby jste se každý den po dobu jednoho roku posunuli o jedno procento, na konci byste na tom byli sedmatřicetkrát lépe než na počátku.“

„I špatná cesta může vést ke správnému konci.“

„Lidi se rodí a umírají, takže s tím člověk počítá, že naši milovaní tu nebudou navždy. Ale když najde člověk toho pravého a nemůže s ním být, tak umírá každou vteřinu svého života. Jak mám vydržet umírat ještě třeba 50 let, dokud opravdu nebude konec. To nezvládnu.“

„Štěstí není jenom koncem, smyslem života; jest jeho pružinou, výrazem, podstatou.“

„Pokud ztratí člověk smysl života, obvykle to znamená konec všeho….“

„Nedokážu přestat na ni myslet. Celého mě to pohlcuje. Pomalu mě to bodá do srdce, které se nestíhá hojit. Až na konec mi to srdce zcela pohltí a ze mě se stává prázdná bytost se vzpomínkami na osobu, ke které nemám už žádný vztah.“

„To je konec. Tu nedělní chvilku poezie nenatočíme. Kopejte hroby. Kopejte hroby.“

„Na počátku bylo slovo, ale konec je stále ještě v nedohlednu.“

„Ještě není všem dnům konec.“

„Smrt je jako sloup, když do něj narazíš je konec.“

„Anekdota a vtip je náhlé vybití. Přímo humorné vybití. Je to odbyto jedním rázem a konec.“

„Mudrc začíná na konci, hlupák končí na začátku.“

„Že v moderních filmech příběh často nemá konec? To je v dnešní době jediný věrohodný happyend.“

„Zvyk číst si je jediný, který není škodlivý. Přetrvá i když jiné radosti pominou. Bude tu vždy, aby vás podpořil, i když ostatní možnosti zaniknou… Zpříjemní váš čas do konce života.“

„Chvála nesouměrnosti. Na jednom konci se lidé smějí, na druhém pláčí, tady je sucho, tam zase povodně, někdo je šťastný, jiný slzí, je to krásné i hrozné, svět je nesouměrný, ale my si toho nevážíme a prahneme po souměrnosti. Naštěstí marně.“

„Tolika proroky předpovídaný konec světa nepřišel. Protože probíhá.“

„Lichtenberg. Drobná knížečka, která nemá konce.“

„Na konci některých knih uvádějí autoři seznam použité literatury - pokoušejí se tak ospravedlnit.“

„Pohotovostní pluk přijel, až když byl pozván hlídkou. My jsme přijeli až do toho nejprudšího, co se tady dělo. Stáli jsme v postranních ulicích, neviděli jsme, kolik je tady lidí, jaká síla, co na nás má ta opozice připravený, prostě jsme šli do něčeho, aniž jsme věděli, co na nás čeká. Až když jsme nastoupili na Václavské náměstí, tak jsme viděli, kolik je tady lidí, jaká je síla, a až tady jsme se dozvěděli konkrétní povely. Struktura celého zásahu tady byla, ale všecko se utvářelo až zde na místě. (…) Protiútok [demonstrantů] byl veden z dálky některými skupinami. Z davu po nás někteří házeli třeba kostky po domácku vyrobené, dřevo, možná i kamení. Prostě ty helmy a štíty, co jsme měli, nám dost často pomohly od nějakých úrazů, roztržení obličeje nebo které by nám zanechaly následky. Útoky byly, když jsme někoho předváděli, když na nás pořvávali „Gestapo!“ a jiný urážlivý výroky, dokonce pěsti a kopance, a příslušník, který byl sám, byl zavlečen do davu a dostal tam někdy někde i nějakou ránu, kopanec. (…) Měli řetězy rozkovaný, co já jsem viděl, na kterých byly na konci navařený ocelový kuličky, to většinou ty, jak se říká, pankáči, tydlety mladý skupiny, který to nosily po kapsách, boxery, takovýhle věci měli u sebe, i kudly, zbraně, třeba jehlice na pletení, navařený očko na ní, takovýhle věci se u těch demonstrantů tady objevily. (…) Já jsem přesvědčen, že bez zásahu pohotovostního pluku, který je cvičen na tyto události, by se obnovení pořádku a klidu v centru hlavního města neobešlo. (…) Hlas Ameriky i Svobodná Evropa vysílá jenom to, co řeknou jejich korespondenti zde, a ti jsou placeni za to, co řeknou, a čím víc budou urážet náš stát a čím víc budou hanobit naše čelní představitele, tím dostanou víc peněz, a proto, snad si myslím si nebo je to určitě tak, proto hanobí náš stát, naši bezpečnost těmito urážlivými výroky, jako že to bylo brutální. Zásah nebyl brutální, byl veden přesně podle měřítek, jak se má vést a jak nám bylo veleno.“

„Ukazuje se, jak naivní byla naše víra na konci 80. let, že dobrý kapitalismus zařídí všechno sám. Dopadlo to tak, že šikovní podnikatelé skoupili vydavatelství a ruší někdejší programy a orientují se na jiné, ziskovější. Stát to tak dopustil. Je to jako kdyby někdo zprivatizoval Ústřední nemocnici, zrušil nejdřív onkologii a pak i další oddělení, protože se to nevyplatí, a zřídil tam osmipatrový obchoďák.“

„Ten příběh je velmi smutný. A jsou i úplně jiné smutné příběhy, kolik lidí skočí v létě do vody, neznaje terén, a jsou potom na vozíku. Kolik lidí si koupí řetězovou pilu, aniž je jakkoli poučeno. Ale to s tím velmi souvisí. Souvisí to s tím, že pokud je člověk svéprávný, tak musí bejt taky zodpovědný. A musí vědět, že když to udělá, tak mu nikdo nepomůže.Celý tento systém je založen na tom, že vlastně sociální dávky putují od státu do těch heren a vlatně ty herny na nich vydělávají. […] Ano, já se tomu bráním, já se bráním tady tomu velkému oku, já nejsem přítel sbírání těchto údajů. […] Já jsem prostě z principu proti, aby se svoboda omezovala. A tady někdo se tváří, že on ví všechno nejlépe. Člověk je především za svůj život zodpovědný sám. Každý, každý je za svůj život zodpovědný sám. Jenom některé výjimečné případy vyžadují (nedořeknuto do konce). Jestli někdo si vydělá peníze a rozhodl se je prohrát ve sportce, tak je to přece jeho problém. […] Ale přece paní Nováková když jde žádat o ty dávky, tak podepíše čestné prohlášení, protože je závislá na státu a ne na sobě, že nebude hrát. A když bude přistižena, že hraje, tak jí ta dávka bude odebrána.“

„Koncem července jsme si vyjeli ještě k tatínkovi do Říčan, kam se právě rok před tím byl odstěhoval z Oseka a kde si koupil vilu Helenku u nádraží. Dal na ni vymalovati zelenou hvězdu, aby již z daleka bylo znáti, že tam bydlí horlivý šiřitel esperanta.“

„Židé nešli do Palestiny, aby se ve svém starobylém domově stali „Araby mojžíšovské víry“ nebo aby zaměnili svá německá či polská ghetta za arabské.
Každý, kdo zná, jak vypadá arabská vláda, co to znamená „status menšiny“ v dnešní době a co znamená židovské ghetto v arabském státě − existuje pro to dost velký počet precedentů − si bude schopen udělat vlastní závěry o tom, co je pro nás přichystáno, kdybychom přijali postavení, jež je nám přisuzováno těmito „řešeními.“
V Palestině přece nebylo vynaloženo ono vrcholné úsilí jen proto, aby židovský národ, který dosud stojí v předních řadách civilizace, byl podroben vládě skupiny bezzásadových levantinských politikářů.
Veškerá zdejší námaha a oběti děkují za svou inspiraci jedné jediné věci: přesvědčení, že to konečně bude znamenat svobodu a konce ghetta.
Co může být urážlivějším zneužitím nadějí mučeného národa, než když se v téže zemi, v níž mu byla přislíbena národní svoboda, jeho postavení zredukuje na status ghetta?“

„Občanská společnost je polemika se svobodnou společností a je povinností každého demokrata ze všech svých sil do konce svých věků proti ní bojovat.
(na semináři "o nebezpečí hrozícím obyvatelům Česka ze strany nevládních organizací a vůbec o občanské společnosti" v Centru pro ekonomiku a politiku v Praze, červenec 2005)
(z článku Nešťastný debakl zeleného osamělce, Právo, 14. 7. 2005)
(výrok Zelená perla roku 2005)<“

„Dnes, kdy socialismus a plánované hospodářství na všech koncích selhávají, je tím naléhavější pro Američany, aby věnovali pozornost těm institucím, které Americe zajišťují pružnou, dynamickou a konkurence schopnou společnost.“

„Plány Vladimira Putina jsou nejasné, stejně jako záměry Adolfa Hitlera - jsou výsledkem centralizace moci. Němci také vyjádřili svou ochotu udržovat mír až do konce srpna 1939, a tvrdili, že musí bránit menšiny.“

„Když budete dlouho ponižovat hrdý národ a vystavovat ho strachu z dluhové deflační krize bez světla na konci tunelu, pak věci překypí. Myslím si, že ze všech zemí v Evropě Němci nejlépe pochopí tento prostý vzkaz.“

„Na konci války mi bylo čtrnáct let, když přišla fronta a pronajatý domek, ve kterém jsme bydleli, úplně vyhořel. Zbyly jen obvodové zdi. Přišli jsme nejen o střechu nad hlavou, ale také o všechny fotografie a dokumenty, které jsme opatrovali po předcích. Šli jsme se zeptat na úřad, co máme dělat. Tehdy nám, stejně jako všem ostatním válečným poškozencům, dali stejnou radu: běžte do pohraničí. Tak jsme se v červnu 1945 usadili v Krnově. Přišli jsme s prvními dosídlenci, kteří stejně jako my kvůli válce přišli o střechu nad hlavou.“

„…na samém konci války Alina byla v táboře v tehdejším Československu, a tam vyšla na svobodu. Vzhledem k tomu, si myslela, že nikdo z její rodiny nepřežil, rozhodla se, že ji již nic nespojuje s Polskem a … rozhodla stát se Češkou.“

„Ano, ta podobnost mne také naplňuje úzkostí. (Odpověď na dotaz: "Dobrý den, nemáte pocit, že to, co se v naší civilizaci odehrává v poslední době, se podobá konci Římské říše? Morální úpadek, blahobyt a ztráta dalekých obzorů?") “

„Někteří Iráčané mají pocit, že by neměl být popraven, protože by to podle nich byl pro něj milosrdný konec za všechny ty zločiny, které na iráckém lidu napáchal. Domnívají se, že by za to měl trpět dlouhou dobu. Já si ale myslím, že vzhledem k tomu, že se snažíme vybudovat nový, prosperující Irák, musíme se tohoto muže zbavit co nejdříve. Podle mého názoru by měl být eliminován velice rychle, ale spravedlivě. A pokud se mne ptáte, zda to znamená popravu, pak říkám ano.“

„Smrtí Václava Havla došla konce životní cesta velkého Evropana, spisovatele a humanisty. Byl umělcem a politikem, disidentem a státníkem a vždy dbal svého svědomí. Každý rozhovor s Václavem Havlem mi byl potěšením.“

„Já ho přirovnávám trošku k Janu XXIII., který byl zvolen papežem v padesátých letech, na konci padesátých let, protože si nemohli najít nikoho, kdo by byl společným kandidátem a řekli si ten staroušek, ten nám nebude vadit, ten tam nebude dlouho, tak v jedné věci měli pravdu, nebyl tam dlouho, ale vadil a moc.“

„Již není čas na slova, ale na činy a rozhodnutí. Šéfka krajně pravicové Národní Fronty (Marine Le Penová) nenabízí žádné řešení. To my musíme ukázat, že máme řešení. Je nutné uklidnit Francouze ohledně všech migrací obyvatel ze Středomoří. Konec konců, dejme je do lodí! Musíme zajistit bezpečnost ve Francii.“

„Částečný židovský stát není konec ale pouze začátek… Měli bychom do tohoto státu přivést tolik Židů, co to jen bude možné… Měli bychom založit mnohovrstevnatou židovskou ekonomiku – zemědělskou, průmyslovou a přímořskou. Měli bychom organizovat moderní obranné síly, dedikovanou armádu (…) a poté jsem si jist, že nám nezabrání usadit se v dalších částí této země, buď prostřednictvím vzájemné dohody s našimi arabskými sousedy nebo jinými prostředky. Naše schopnost penetrovat tuto zemi se zvýší, pokud tu bude stát.“