Citáty na téma zahrada

„CESTA POKORY
Cesta probuzení není cesta pro slabé povahy.
Učí nás pokoře. Ó ano! Srazí nás na kolena. Mnohokrát.
To, co jsme si o sobě mysleli, že víme, se chvílemi rozpustí do nicoty.
Naše nejzářivější vhledy, úžasné znalosti, naše životní práce, to vše se může rozpadnout v prach.
Někdy bez varování.
Bude od nás vyžadováno, abychom začali znovu, a znovu, a znovu.
A zase znovu.
(Zmínil jsem už, že to není cesta pro slabé povahy?)
Ó ano! Samozřejmě, že se také dotkneme blaženosti a radosti z bytí!
Budou dny, kdy se budeme smát tomu, jak jsou věci prosté.
Ale také se od nás bude chtít, abychom čelili svým nejhlubším strachům, podívali se do tváře temnotě a tmě, kterou v sobě máme. Abychom se vydali na místa, kde žijí naše nemilované části.
Zavede nás to do krajiny zármutku, o kterém jsme ani neměli tušení. Vypláčeme miliony slz za opuštěné, osamělé děti - v sobě i ve světě.
Budeme zuřit a spílat nebesům, svým rodičům, všem učitelům, za to, že nemám nedali to, co jsme potřebovali. Lžím, kterými jsme byli krmeni. Všem, kteří tam pro nás nebyli, když jsme je nejvíc potřebovali.
Budou dny, kdy se budeme třást strachy.
Budou dny, kdy se půda pod našima nohama otevře, polkne nás a zase vyplivne.
Budou chvíle, kdy si pomyslíme, že jsme dosáhli cíle této cesty,
a vzápětí sami sebe objevíme opět na začátku.
Někdy budeme mít sto chutí to celé vzdát.
Někdy budeme mít pocit, že jsme za celou dobu nijak nepokročili.
Někdy možná budeme proklínat den, kdy jsme se na tuto cestu vůbec vydali.
A přesto - celou tu dobu - se hojíme, uzdravujeme.
Ano. Uzdravujeme.
Rozpouštíme, rozvazujeme miliony karmických let. Rozpouštíme podmiňování strachem. Setkáváme se s ryzostí života.
Navracíme se k přírodě, k Zahradě, k divočině, ve které jsme byli počati.
Není to vždy jednoduché. A není to vždy klidné.
Není to vždy ta spiritualita, kterou jsme čekali.
Není to vždy láska a světlo a radost a pozitivita a čisté, ničím nerušené Vědomí.
(To jsou jen sny vystrašených dětí.)
Ne. Toto je skutečné probouzení. Jdeme cestou skutečného života. Jsme unavení z nesmyslů a falešných příslibů.
Skrze pláč, vášeň i smích směřujeme k celistvosti.
Všechny naše staré sny se zhroutily. Ale ne my samotní.
Stále s námi mohou být hlasy strachu, hanby nebo pochybností, ale my už jsme větší než oni.
Stále mohou být dny, kdy si připadáme velmi malí, ale také jsou dny, kdy cítíme, že udržíme celý Vesmír ve svých dlaních.
Museli jsme se téměř zbláznit, abychom se mohli stát doopravdy normální. Museli jsme prasknout, abychom se stali celistvými. Vyměnili jsme starou potřebu jistoty za život plný dobrodružství, a stará smutná dogmata za vzrušující nevědění.
Teď už dokážeme nacházet jistotu v nejtemnějších zákoutích, krásu na nejopuštěnějších místech, a lásku tam, kde jsme si mysleli, že je zakázáno milovat.
Příteli, život Tě nikdy neopustí, neboť Ty jsi život, a i tehdy, když padneš na zem, jsi podporován neviditelnými silami.
No a co. No a co! Tak občas spadneš. Potlučeš se přitom. Chvíli se možná stydíš. Vynaříkáš ze sebe staré sny. No a co! Vykřičíš ze sebe očekávání a pak pohledíš do tváře realitě a zjistíš, že nikdy, NIKDY není tak zlá, jak ses bál.
Znovu se zvedneš, oprášíš se, vrátíš se na cestu a kráčíš dál.
Popravdě - nikdy jsi tuto cestu neopustil.
Protože cesta nikdy neopustila… tebe.
Protože cesta se objevuje přímo pod tvými chodidly, v každém TEĎ, s každým krokem, ať už ho uděláš a nebo ne. Je v radosti z tvé jedinečné pouti, oslavuje tě takového, jakým jsi právě dnes, klaní se všem tvým pádům i vítězstvím.
Tak začni znovu, příteli.
Začni znovu.
A jdi dál.“

„Kniha je jako zahrada, kterou nosíš v kapse.“

„Pokud máte zahradu a knihovnu, máte vše, co potřebujete.“
Si hortum in bibliotheca habes, nihil deerit.

„Chceš-li být šťasten jeden den, zabývej se milenkou; chceš-li být šťasten jeden rok, zabývej se ženou; chceš-li být šťasten celý život, zabývej se zahradou.“

„Jednou ráno jsem se probudil, sedl si s kávou do své zahrady a říkal si: Vidíš, jak je to krásné. Právě proto, že to můžeš brzy ztratit.“

„Jednou z netragičtějších věcí je tendence odkládat svůj život. Všichni sníme o nějaké magické růžové zahradě v budoucnostimísto toho, abychom se těšili z růží kvetoucích pod našimi okny.“

„Příroda se na podzim zbavuje všech připomínek uplynulého léta: listí, ovoce i trávy. Také člověk by to měl tak dělat a neschovávat staré papíry a listy, které mu zabraňují prožívat nové a čisté jaro. Já to tak bohužel činit nedovedu a tak, si při každé nové práci, jež by mohla být živá a radostná, připadám jako nevyhrabaná zahrada, v níž se svěží letošní rostlinky musí těžce prodírat zaschlou loňskou trávou.“

„Naše těla jsou zahrady, jež ošetřuje naše vůle - zahradník. Ta rozhoduje o tom, co z nich vyrosteů.“

„Kdybych měla květinu za každou vzpomínku na tebe, mohla bych se procházet po své zahradě navždy.“

„Smiluj se, Hospodine, nad dědictvím svým a dej, ať po žalostném tomto spuštění jako zahrada Eden zase zkvetneme k slávě jediného tvého jména, Bože požehnaný na věky!“

„Balet je ženská záležitost; žena je jako krásná zahrada plná květin a muž je jako zahradník.“

„Což nestačí, že nějaká zahrada je krásná, copak je nutné věřit, že v ní bydlí rusalky?“

„Kdyby blbost kvetla, byl by svět jako velká rozkvetlá zahrada.“

„V zahradě srdce zasaď jen a jen růži lásky a nepropusť z dlaní slavíka náklonnosti a touhy. Važ si společnosti spravedlivých a vyhýbej se družbě s bezbožníky.“

„Nesnáším zahrádkaření, ale miluji zahrady.“

„Ráj jsem si vždy představoval jako knihovnu, nikdy jako zahradu.“

„Pěstitelé musejí snášet bouře a roční období a zřídkakdy si odpočinou. Avšak na rozdíl od budovy, zahrada nikdy nepřestává růst. A součastně s tím, jak neustále vyžaduje zahradníkovu pozornost, mění se mu také život ve velké dobrodružství. Zahradníci se mezi sebou poznají, neboť vědí, že v historii každé rostliny je růst celé Země.“

„Kniha je jako zahrada, již lze nosit v kapse.“

„Dnes mě čeká smrt: je jako uzdravení, jako procházka v zahradě po nemoci.
Dnes mě čeká smrt: je jako vůně myrhy, jako posezení pod plachtou dobrého větru.
Dnes mě čeká smrt: je jako běh potůčku, jako návrat otroka z galejí.
Dnes mě čeká smrt: je jako domov, jejž člověk touží spatřit po rocích v zajetí.“

„Zahrada je místo, odkud na stát není vidět.“

„Všechno je obřadem v divoké zahradě dětství.“

„Byl jsem tak blízko,
až jsem ti přivoněl k duši,
voněla zahradou, pivoňkami a po růži.“

„Obličej ženy, prosetý polibky muže, hrozí, že jednou vzklíčí a rozkvete v zahradu lásky.“

„Elegantní šaty plní u ženy stejnou funkci jako plot u zahrady. Musí chránit majitelku, ale nestínit ji.“

„Flirt je pokoj s vyhlídkou do zahrady, ale bez použití zahrady.“

„Tady dole to není zahrada štěstí, ale země lopoty, a každé potěšení, které k nám přichází, je jen povzbuzením k další práci, ve které máme uspět.“

„Zoologická zahrada - místo, v němž se zvířata dívají na lidi.“

„Bylo nás právě devět. Ale to nebyl nikterak důvod ke jménu spolku. V té době právě vyšla Krakonošova zahrada bratří Čapků a v té jsme listovali, hledajíce příhodný název. Hoffmeister navrhoval Zlaté kapradí. To bylo však zamítnuto. Ale v téže knížce objevil Teige – devětsil. Toto jméno bylo okamžitě přijato.“

„Má zahrada je mé nejkrásnější mistrovské dílo.“

„Vztah je živá věc. Je to jako zahrada, kterou musíte občas zalít a občas odplevelit, aby neuschla. Občas je úroda, občas je zima. Ta věc je v neustálém pohybu – zaplať pánbůh. Věnovat se vztahům je právě proto nekonečný příběh.“

„Jediná růže může být mou zahradou, jediný přítel mým světem.“

„Smutek může být zahradou soucitu. Pokud si ve všem zachováte otevřené srdce, může se vaše bolest stát vaším největším spojencem při hledání životní lásky a moudrosti.“

„Láska z divokých pouští rajské zahrady činí.“

„Původní literatura národního rázu nezastírá a co strom samorostlý ke své zemi nejlépe se hodí. Literatura samých překladů jest zahrada cizokrajnými stromy osázená. Jako národní kroj, tak původní literatura národu sluší.“

„Za nějaký čas jsem dostal dopis od esperantisty prof. Bicknella, který mne velmi vřele zval do Bordighery v Italii. Rozhodl jsem se tam jeti a dne 11. listopadu 1909 jsem vyjel z Lošína do Terstu a odtud v noci parníkem do Benátek. […] V Bordigheře jsme se zase zařídili po svém. U Bicknellů jsem býval hostem a chodil jsem s profesorem na vycházky, na nichž mi ukazoval přírodopisné zvláštnosti. Prohlédli jsme si tam nádherné Wintrovy zahrady, v nichž se pěstují palmy pro různé církevní slavnosti v celé Evropě. Jinak se pěstují palmy k obřadům katolickým, jinak k židovským. Bicknell má v Bordigheře vlastní museum, kde má uloženy nálezy svých praehistorických písem vysoko pod ledovci jím objevených. Jeho vila jest ozdobena esperantskou hvězdou. Jest horlivý esperantista. V Bordigheře jest četná kolonie anglická, ale Bicknell, ač Angličan, mluvil s každým jen esperantsky. Také jeho sluha jinak nemluvil. Jeho zásluhou lze se v Bordigheře i v obchodech domluviti esperantem. Za mé přítomnosti uspořádal Bicknell ve svém museu sjezd esperantistů italských a francouzských, které si pozval z Nizzy a hostil je ve velkém sále svého musea. Zažili jsme veselé odpůldne a večer jsme se rozcházeli za zpěvu esperantské hymny:
„En la mondon venis nova sento,
tra la mondo iras forta voko.““

„Je možné se snažit o odvrácení těžkostí? Ovšem, možné a potřebné, jestli záleží na nás, je třeba udělat všechno, abychom odvrátili těžkosti na cestě našeho života, ale bez nepokoje, bez černého smutku a tím víc bez zoufalé bezradnosti. Tyto stavy duše nejen, že nepomáhají překonat těžkosti, ale činí nás neschopnými moudré, rozvážné a agilní odpovědnosti. Ve všem však nezapomínejme opakovat s Pánem Ježíšem v Olivové zahradě: „Ne moje, ale Tvá vůle se staň.“ A když Pán Bůh bude považovat za vhodné, tak jak to bylo v Getsemanech, aby naše prosba nebyla vyslyšena, ale měli bychom vypít kalich do dna, nezapomínejme, že Pán Ježíš pouze netrpěl, ale také potom slavně vstal z mrtvých a také my skrze utrpení směřujeme ke zmrtvýchvstání.“

„Ve starobylém světě vždy ti největší vládci a nejmoudřejší filosofové hledali mír a odpočinek v zahradě.“

„Po všech těch letech vidím, že jsem se na začátku v Evě mýlil; je lepší žít mimo zahradu s ní než v zahradě bez ní.“

„Kniha je zahrada, sad, skladiště, zábava, společník na cestě, rádce, množství rádců.“

„Zahrada je vždy řadou proher proti několika vítězstvím, stejně jako život sám.“

„Kouzelná zahrada. Barevné světy. Úžasné vůně. Krásné květy. Vdechuji vůně, které přináší čerstvý vzduch, a vracím se do země krásných rozlehlých, voňavých luk.“

„Vláda ČSSD je zoologická zahrada.“

„Mysl je trochu jako zahrada. Když jí nedodáváme výživu a nekultivujeme ji, zaroste plevelem.“

„Srdce tvé jest zahradou uzamčenou a uprostřed stojí strom života.“

„Kdo se snaží proniknout do Ružové zahrady filozofů bez klíče, podobá se člověku, který chce chodit, i když nemá nohy.“

„Poezie je o imaginárních zahradách s reálnými ropuchami v nich.“

„“V Genesis, první knize Bible, byla žena stvořena z muže. Pád z rajské zahrady představuje konec lovecko-sběračskému stylu života a vypuzení k zemědělství a nuceným pracem.“

„… potom brácha ten brovnink rozmontoval a už jsme to nedali dohromady, chtěli jsme se ze zoufalství zastřelit, ale nemohli jsme ten brovnink dát dohromady, to bylo naše štěstí, tak já jsem mohl kdykoliv přijít za slečinkama ke kostelu, vždycky jsem přišel nastrojenej, štráfový kalhoty, jak bankovní úředník a posadil jsem se na hilznu od minimaxu, jak diplomat, sluníčko svítilo a ty slečny ležely v plavkách na dekách, jako nějakej spolek 'Ctitelů slunce', bylo jich šest a ležely na znaku s rukama pod vytupírovanejma hlavinkama a dívaly se schválně do mračen, aby nechaly svoje tělička napospas mužskejm vočím, já, že jsem byl citlivej jak Mozart a ctitel evropský renesance, koukal jsem se jak krokodýl, jedním vokem do farní zahrady na pana děkana, a druhým vokem na ty nožky přehozený přes kolena, pořád ty krasavice houpaly kotníčkama a po mně lezli mravenci, komupak se to stane, aby byl s tolika krasotinkama? to jedině císař, nebo sultán, a tak jsem těm kráskám vypravoval, jak jsem měl příjemnej sen, jak se mi zdálo, že pekař sází do pece chleba a to je výhra na los, ale já los nemám, ovšem pekařství jako takové ve snách viděti, to znamená noční radovánky, ale co z radovánek?…“

„Pokud se správně podíváte, uvidíte, že celý svět je zahradou.“

„To co by mnozí z nás chtěli je bezúdržbová zahrada - ta ale bohužel neexistuje“

„Česko je rozkvetlá zahrada - na každém rohu kvete blbost.“

„To, že zvířata ponižujeme a zotročujeme, tvrdí lidé, kteří do cirkusů nechodí. O medvědovi se v manéži dozvíte víc než v zoologické zahradě.“

„Přímo ve svém pokoji, zahradě, nebo dokonce ve vaně objevíte zdroj hlubokého ticha.“

„V jeho modrých zahradách muži a dívky přicházeli a odcházeli jako můry mezi šepotem, šampaňským a hvězdami.“

„Ať zahrada probuzení našeho srdce rozkvete stovkami květů.“

„Ze všech autorů se mi nikdo nelíbí víc než kompilátoři, kteří všude hledají střípky cizích děl, jež připojují ke svým jako spoustu zeleného drnu v zahradě. Vůbec nejsou lepší než skladníci v tiskárně, kteří se zabývají sazbou, jež dohromady tvoří knihu, k níž nepřispívají ničím jiným než ruční prací. Chtěl bych, aby původní spisovatelé byli respektováni, a připadá mi jako jistý druh znesvěcení brát tyto kusy ze svatyně, v níž přebývají, a vystavovat je opovržení, které si nezaslouží. Když člověk nemá co nového říci, proč nezavře pusu? Co je nám do tohoto dvojího zaměstnání?“

„Žádná zahrada se neobejde bez plevele.“

„V zahradě jsi blíže Bohu než kde jinde na zemi.“

„Rajská zahrada nezačíná tmou, ale podáním ruky k políbení.“

„Mám ráda lidi, ráda s nimi komunikuju a koncerty většinou jedu na dvě stě procent, protože to neumím jen tak zlehounka: jdu do toho naplno, i když zpívám bez elektřiny nebo a cappella. Je to velký výdej, který potřebuju něčím vyrovnat: jsem ráda, když doma pro změnu mlčím, chodím po lese nebo po zahradě. Nebo peču buchty.“

„Člověka si můžete představit jako zahradu. Každá část našeho života je jako semínko, které vyroste ve strom. Když zažijeme trauma, které nedokážeme rozřešit, náš vývoj v oblasti, které se trauma dotklo, se zastaví. Pokud by tato část nás samých byla rostoucí sazeničkou, po prožití traumatu přestane růst a zůstane sazeničkou, přestože v ostatních oblastech dospějeme.“