Citáty o citech

strana 3

„Srdce každého člověka je bezvýhradným vlastníkem jeho citů.“

„Člověk v mladém věku má málo citu k přírodě, svou radost nachází v lidech. Starý člověk se odtahuje od lidí a žije více v přírodě, zda je to ne tajný pocit toho, že zanechá svět, aby s spojil se zemí?“

„Cit je ve skutečnosti cosi velice vzácného, cosi výjimečného. Nestačí na to běžný slovník.“

„Láska v nás budí hlubší city, než v nás může vzbudit žena.“

„Aristoteles říká, že v témže okamžiku nemůže být pravdivá jedna věc i její opak. V oblasti citu je to pitomost.“

„Láska je jediný cit dost velký, aby byl hoden nekonečně malých.“

„Chytrost bez citu je mlýnský kámen bez zrna.“

„Plný žaludek je silnou oporou básnictví, z prázdného žaludku sotvakdy vyklíčí nějaký cit.“

„Dočasné odloučení je dobré… i věže se zdají zblízka přikrčené, kdežto malé a všední věci příliš narůstají, pozorujeme-li je bez odstupu. I s city je tomu tak.“

„Všechno naše uvažování nakonec podléhá citu.“

„Láska je oceán citů kolem dokola ohraničený různými výdaji.“

„Nejčastěji se stává, že člověk přisuzuje druhým jen takové city, jakých je sám schopen.“

„Úspěšný člověk současnosti zrcadlí všechny historické etapy: city neandrtálce, srdce kamenné, bronzovou pleť, železné nervy, otrokářské způsoby, sebevědomí feudála a nároky kapitalisty.“

„Jak odlišný je cit u umělce od citu filologa!“

„Je to překrásný příběh - vyzařuje z něj duševní síla a je důkazem toho, že na této zemi se pořád ještě dá konat dobro. Domnívám se, že v normálním obchodníkovi se jen výjimečně projeví náhle tak humánní city a zároveň i velká moudrost a předvídavost, že impulzivně podnikne a dokáže provést takový čin, jaký jste udělal vy, pane Wintone, když jste si uvědomil, jaká nebezpečí hrozí těm dětem . Většina z nich by holocaust nepřežila. Vy jste zorganizoval a pak i uskutečnil jejich transport na Západ. A je obdivuhodné, jak jste tehdy pochopil, co je třeba udělat. --Václav Havel na Hradě při soukromé návštěvě 28. října 1998“

„Je to neuvěřitelně silná osobnost. Je výjimečný například tím, že hudební emoce propojuje s hlubokým výkladem lidského života, u něj jsem pochopil, o čem vypráví Čajkovskij, ke kterému přistupoval s nesmírně hlubokým vhledem do ruské duše a citů. -- o Juozovi Domarkasovi“

„Rozum se dnes dívá vysoko nad oblast temných, ale vřelých citů, tak jako alpské vrcholky vyčnívají nad mraky. Vidí slunce jasněji a zřetelněji, jsou ale studené a neplodné.“

„Zamýšlím-li se nad životem, přiznávám, že chovám nejvyšší úctu k největšímu zázraku přírody, to je k životu. Cítím jej tak jako například Purkyně, Einstein nebo Masaryk. Znamená to žít s rozumem a citem, posuzovat své jednání vlastním svědomím a jednat svobodně a zodpovědně.“

„Umírám tohou po tobě stejně jako touhou po kalábrijském děvčeti… mé city k tobě jsou stejné jako k ženě. Ženskost mé povahy a naše přátelství musí zůstat tajemstvím. Edvardu Collinovi“

„Nutné je především probudit novou sílu citu, která novou hudbu může přivést k životu.“

„Je zajímavé ukázat všechno: lásku, něžnost, nenávist a vášeň, všechny tyto pocity jsou vlastní každému člověku. Naším úkolem je ukázat to všechno na ledě. Během čtyř minut povědět o všech citech mezi mužem a ženou.“

„Ve filmu není nic falešnějšího než přirozený tón divadla, kopie života a plagiát nastudovaných citů.“

„Vlastenectví jest právě tak vnitřní cit jako přátelství, láska, zbožnosť a j. Jako tyto také i onen cit raději dle skutků než dle slov poznati se snažíme.“

„Jazz je prostředkem, jak vyjádřit lidské konflikty a sny řečí citů, řečí, které lidé rozumějí.“

„Přílišná marnivost - podobně jako opilost - zatvrzuje srdce, podrobuje si nadání a převrací city a že psi nejsou jediná stvoření, která se mohou přecpat k prasknutí, a přesto budou alespoň očima hltat, co stejně nemohou sníst, a nedopřejí ani nejmenší sousto hladovějícímu bratrovi.“

„Láska je odpovědnost jednotlivého já za jednotlivé ty: v tom je rovnost, která nemůže být v žádném citu, rovnost všech, kteří milují…“

„Věci se musí dělat s citem! A tam, kde chybí cit, je všechna snaha marná, protože samotné IQ a sebelepší vzdělání nestačí.“

„Když se potlačují negativní city, jsou tím zároveň potlačovány i city pozitivní, až posléze umírá sama láska.“

„Chovám podezření vůči každému citu, který se dá vyléčit orgasmem nebo indiánkem.“

„Nikdy bychom neměli připustit, aby se náš cit pro spravedlnost zvrhl v pouhou pomstychtivost.“

„Proč bych se vlastně měla citu k němu zbavovat? Programově si rozkázat? Myslím na něj, když jsem smutná, když se bavím, i když s někým jiným spím, tak proč se toho citu zbavovat? Vždyť je to to nejcennější, co mám.“

„To, co je rozhodující, je míra tvé náklonnosti k dětem nebo tvého odstupu od nich - to rozhoduje o jejich citech k tobě. Mí chovanci vědí, že při nich stojím, i když je trestám.“

„Existují barbaři, kteří zapomenuvše všechen lidský cit, dovedou uchopit psa, který obdivuhodnou věrností svého přátelství daleko předstihuje člověka, připoutat ho na stůl, zaživa rozřezat jen proto, aby ukázali oběh jeho krve! Nožem odhalují v něm tytéž orgány citu, které se tají v člověku a nehrozí se tato sídla citu v živoucím těle mučit hroznými bolestmi. Zaslouží si takoví nelidští tvorové jména člověk?“

„Muž jistě jedná za určitým účelem, nevkládá do svého jednání celou duši a všechen cit, nýbrž tříští se v množství abstraktních jenotlivostí. Oproti němu jedná dítě či mladý člověk z plného srdce. Cit a názor je tedy tím prvním, myšlení tím posledním. Tak se nám jeví cit také jako konkrétnější než myšlení, tato činnost abstrakce a obecna. Ve skutečnosti je tomu však naopak. Smyslové vědomí je ovšem vůbec konkrétnější – i když je tím nejchudším co do myšlenek, je tím nejbohatším co do obsahu. Musíme tedy rozlišovat přirozené konkrétno od konkrétna myšlenky, jež je naopak chudé co do smyslového obsahu.“

„To že ti řeknu,, NE", ještě neznamená,že nemám city. Jenom to,že jsem se už spálila a díky tomu i poučila…“

„moje vnitřní dítě
Dryblujem se světlem které je nám reálným světem
Je to boj protože už nechceme
Nechceme trpět,bát nebo smát se.

Chceme plout v barvách
Vizuální city přetvořit svět aby všechny chyby doplnili noty a tvary mandaly
které mé srdce roztrhali a znovu spojili v ten překrásný chaos ve kterém jsou mé pocity tisíckrát umocněný a přitom mrtvý zcela zbytečný ale přitom tak potřebný chci být jedno se svým živlem a pochopit ty další.

Už vím co to znamená být nicotný
Teď už mě jen čeká být velký. Snoe“

„Přála bych si mít vypínač na city. Jen cak a byl by klid…“

„O stáří druhých je třeba pečovat s láskou a citem, je to zdroj informací které formují mou budoucnost.“

„Samota Otupuje naše city.“

„Cit a vnímej své okolí proto, aby cítilo a vnímalo i tebe.“

„Dobrý i zlý mnohdy mluví stejným jazykem, staví na stejné logice a jejich slova stejně dobře zní. Z pouhých myšlenek a slov dobré či zlé nepoznáme. To umí jen lidský cit.“

„Anglická světová politika byla možná nejen pro ostrovní polohu, ale protože Sasové a Normané vytvořili jednotný, rasově čistý národ. Nyní, kdy politiku ovlivňují Židé z londýnské City a zároveň dosazují proletářské vůdce, ztratila již britská politika svou stálost. Nebude-li anglický dům vyčištěn, neujde katastrofě.“

„Velký umělec komunikuje prostřednictvím umění. Při pohledu na obraz člověk může okamžitě poznat, co umělec cítil a co si myslel, když jej maloval. Čas zde nemá žádné místo, protože cit je tak čistý a jasný, jako byste vy sami byli oním umělcem.“

„Málokdy jsem respektovala zvyky, mravy, zákony a náboženství společnosti, často jsem ignorovala i city jednotlivců, kteří mi stáli v cestě za novým cílem a novým dobrodružstvím.“

„“Sliboval jsi mi lásku, ale jak můžeš slibovat cit, když mi nedaruješ svůj čas.”“

„Zlomene srdce muze milujici sve rodiny nenavidene zene nepostaci otevreni jejich oci zaslepenou laskou porozumeni z salesnych citu zklamani“

„Já si myslím, že písnička by měla být hudební vyjádření nějaké myšlenky, příběhu nebo citu. Nemusí to být zrovna báseň, nevadí, když je to prosté a jednoduché, musí to být působivé a přesvědčivé.“

„Nejde o to že někdo není slitování schopný, spíš nemají ty city, nic necítí aby byli schopní něco pociťovat ať už sounáležitost, úctu nebo lidskost.“

„O přírodo, má duše zaplesala, když tě uviděla.
Cit v srdci se probudil, a srdce zaplesalo radosti z tolika krásy. ~ Lucia Čokinová ~“

„Nikdy se neomlouvejte za projevení citů. Když to děláte, omlouváte se za pravdu.“

„Chlap se kolikrat jeví jako silný článek, nicméně proti ženě která se sama stará o 4 děti, se chlap stává nicotnou a slabou cetkou v tom životním soukolí lasky, citu, nehy a pece, kterou jim matka v plné míře dá…“

„Cit je instinkt.“

„Kráčím krajinou, kde dochází ke střetnutí rozumu a citu.“

„Umění se musí dělat mozkem i citem. Když se dělá jenom mozkem, je to řemeslo. Když se dělá jenom citem, je to ochotnictví.“

„Hudba je jazykem citu.“

„Rád bych v tobě chtěl číst jako v knize. Otáčet tvé stránky ladně s citem. Ale jsou tři hodiny ráno, a když otočím stránku, všechna písmena mi splynou v jedno a já je nedokážu přečíst.“

„Nechť má můj nepřítel dívku, která bez citu jest.“
HOSTIBUS EVENIAT LENTA PUELLA MEIS

„Střezte se, abyste nezranili něčí city, nezarmoutili něčí srdce nebo využívali svůj jazyk k tomu kárat a obviňovat druhého… Střezte se, střezte, aby nikdo před vámi se nevadil s žádnou duší a nekáral ji, i když dotyčný přeje jiným zlé a špatně jedná.“

„Milostný příběh by nikdy neměl začínat citem. Měl by začít vědou a končit finančním narovnáním.“

„Hledejme své světlo ve svých citech. V nich je uloženo teplo, které má v sobě mnoho jasu.“

„Láska by měla být něžnou hrou citů, nikoliv násilným používáním těl.“

„Nevytýkejme hercům jejich egocentrismus. Jsou sami sobě materiálem své práce a zabývají-li se tedy sami sebou víc než druzí - od hlasivek po city - není to jen pro jejich radost a uspokojení - je to pro uspokojení a radost druhých.“

„Fejeton se píše citem, ne rozumem.“

„Člověk se rozhodl přechovávat své city v srdci, tedy v tom nejchoulostivějším orgánu.“

„Veřejné mínění je směsí pošetilostí, neinformovanosti, předsudků, správných citů, umíněnosti a novinářských článků.“

„Rozum a rozumnost bez spoluúčasti citu jsou prázdné pojmy pro vztahy mezi lidmi, mohou sloužit jen jako výplň bezobsažných vět. Rozum bez citu je všechno možné, jen ne rozum.“

„Soucit je cit s bolestí druhého. Je znamením jemné duše, ušlechtilého charakteru, velkého srdce, které má dosti místa pro bolesti druhých. Je znamením duše nesobecké.“

„„Vám bych radil, abyste šli třeba do cukrárny, tam je vaše místo. Nebo tady máme nějaké cucy na klacku, tak jim je dejte, ať je klid.“
Ke studentům, kteří volali „Kdo vám to věří“, při mítinku ve Příbrami., zdroj: PLAVECKÝ, Radek. Paroubek v Příbrami vykryl další vajíčkový útok. Novinky. cz [online]. 2009-05-22 [cit. 2009-06-18].“

„Stejně jako ostatní rodilí Izraelci neboli Sabrové jsem neměl osobní zkušenost s holocaustem ani jsem s tím nebyl nijak úzce spojen, avšak stejně jako většina příslušníků mé generace jsem žil v jeho stínu. Tomu se nelze v Izraeli vyhnout. Čím víc se to snažíme potlačovat, tím víc to vyskakuje z hlubin našeho podvědomí. Shledal jsem, že přemýšlím nad osudem této ženy. Byla zachráněna ze samotných čelistí očistce – jen proto, aby nalezla smrt v Nahariji. Když uslyšela první salvu kaťuší, vyběhla ven, aby zavolala své dvě děti do krytu – a byla na místě zabita, před jejich očima. Tato scéna je bude patrně strašit po zbytek jejích života.
Předpokládá se, že ministr obrany provádí své vyhodnocení a dospívá ke svým rozhodnutím chladným racionálním myšlením. Není přitom ze zásady místo pro city. Je jeho povinností vzít v úvahu celou paletu otázek: Je vojenský zásah nezbytný? Co se stane v jeho důsledku? Co na to řeknou Spojené národy? Ale ministr obrany je pouze z masa a krve. Jeho soudy nemohou být zcela odděleny od jeho osobnosti, od jeho pocitů – a možná dokonce ani od jeho filosofie. Během doby, kdy jsem byl velitelem letectva, jsem často radíval politickým místům, aby používala naše letadla proti nepřátelským cílům; a potom, když byla moje rada přijata, jsem vysílal piloty na jejich cestu.
Jako ve všech demokraciích má zvolená vláda úplnou kontrolu nad vojenskými silami a velitel letectva se zodpovídá ministru obrany. Ale nyní byla konečná odpovědnost na mně, a já jsem zjistil, že jsem rozpolcen. Existovaly ohledy, které mě vedly k váhání, zda použít letectvo. Vláda Likudu měla jestřábí image, který jsem si nepřál více zdůrazňovat.
A byl tu také další podstatný moment: každá akce z naší strany pravděpodobně vyprovokuje teroristy, aby rozšířili odvetu na naše severní osady. Tato eskalace by vedla ke zhoršování bezpečnosti v hustě obydlené oblasti.
Musel jsem mít na mysli i to, že naši piloti nejsou žádní supermani. Stačila jen jediná bomba, která by spadla mimo cíl, a už tak dost pošramocené pověsti Izraele u světového veřejného mínění by byla zasažena další rána. Je těžké snést pohled na televizní záběry libanonských dětí, hrabajících se troskách a hledajících své rodiče – strašný a někdy nevyhnutelný důsledek války. Nicméně jsem v duchu viděl tu ženu z Naharije. Na Sinaji už nedošlo k žádnému krveprolití déle než tři roky. Ale na severu mohl izraelský občan přijít o život ve víru každodennosti. S teroristy není možné mít slitování. Se souhlasem ministerského předsedy Begina jsem vydal pokyn, aby letouny odstartovaly na svou misi.“

„Poesie je to, jež civilisovala svět, jež nás vzdělává v mládí, jež mírní příkrost nařízení, jež činí cnost roztomilou, propůjčujíc jí zvláštní něhu, jež povznáší ducha v epopeji, zjemňuje jej v divadle, naplňuje jej svatým citem při obřadech, zve jej ku hře při odpočinku a vdechuje mu vznešený zápal u přítomnosti nepřítele.“

„Mladá autorka bezpochyby volí temné stránky života. Portrétuje svět lidí odpudivých, ošklivých a zlých, kteří budí stejné množství odporu jako soucitu. Předností tohoto románu je, že se maximálně přibližuje svým hrdinům a odhaluje v nich skryté démony, ani na moment však neztrácí svou důvěryhodnost, ačkoli hrdinové mají groteskní rysy a návyky. Silnými stránkami spisovatelky jsou také smysl pro humor a cit pro jazyk, básnický a zároveň adekvátní pro zvolenou optiku. (o Małgorzatě Rejmerové a její knize Toximie“

„Šlo o básníka s mimořádným talentem a citem pro češtinu. Stejně tak skvěle později ovládal němčinu a ruštinu. Jeho první sbírka Spodní vody byla trošku takovým zjevením, vyšla v době, kdy poezie spíš byla jen pod pokličkou.“

„Když jsem poprvé vkročil na půdu kongresu, bylo mi řečeno: „The way to get along, is to go along“ - Aby ses někam dostal, musíš umět spolupracovat s většinou. Tato spolupráce vyžaduje více než přátelství. Jde o schopnost uzavírat kompromisy a mít cit pro to, co je dosažitelné a co nikoli. Z tohoto důvodu varuji před tím, odsuzovat každý kompromis jako něco nemorálního.“

„Myslím, že by se hned záhy vésti měla mládež k tomu, aby byla pozorna a učila se povážiti, ano i milovati to, co příroda krásného a velebného tak rozmanitě, příjemně a velkotvárně podává, a to ne pro pouhé obveselení obraznosti a smyslnosti, nýbrž přede vším pro vzdělání citů krásy a tím vzbuzení a sílení všeho, co pravdivého, mravně dobrého a nábožného jest.“

„Dá-li se po právu době naší vytýkati nějaká chyba, jest to jistě sobectví; a možno-li říci o některé chybě, že otupuje znenáhla mravní cit v člověku a působí, že proměňuje člověka až k nepoznání, možno to říci opět o sobectví.“

„Každé restaurování je věcí interpretace. Neexistují univerzální pravidla, která lze aplikovat na každou situaci. Musíte mít cit, úctu a vědomosti - a neustále si klást otázky. Přesně to k téhle práci potřebujete.“

„Na pódiu oblékal do fraku nejen sebe, ale i své city.“

„Jména nech stranou, nedávej city najevo a věnuj ho matce.“

„Herec se stává především reproduktorem skladatelových citů a vášní. O slova moc nejde. Jde především o hlas a o dovednost zpívat. Operní zpěváci ctí řemeslo takovým způsobem, o jakém se činohercům u nás ani nezdá.“

„Nenásilí je rozkvetlá duševní rostlinka a srdečný pozemský cit.“

„Pro mne se filozofie dělí na dvě části: první se zdá být bez citu a soucítění, jen rozum v ní rozvíjí své představy, druhá část je společenská a vyznačuje se láskou k člověku… právě v ní rozvíjím svou činnost.“

„Živte v sobě šlechetný cit úcty; učte se podivovati se; pěstujte kultus velikých mužův a velikých myšlenek.“

„Naplň své city křížem Kristovým, aby v nich nezbylo místo pro hřích. “

„Nejasný cit, že něco je krásné, neurčitá tucha, že je to vznešené, povznesena budiž k vědomí jasnému.“

„Ovládej svoje city. Jak tě nebudou poslouchat, podlehneš jim.“

„Jsme-li praví křesťané, nemáme očekávat, že na naší cestě do nebe půjde vše snadno. Nemáme to pokládat za něco divného, musíme-li podstoupit nemoce, škody, ztráty a zklamání, stejně jako ostatní. Omilostnění zdarma a plné odpuštění, milost cestou a sláva na konci — to vše Spasitel zaslíbil dát. Ale nikdy neslíbil, že nebudeme mít soužení. Miluje nás příliš mnoho, aby nám zaslíbil něco takového. Skrze soužení nás učí mnoha vzácným lekcím, které bychom se jinak nikdy nenaučili. Soužením nám ukazuje naši prázdnotu a slabost, přitahuje ke trůnu milosti, pročišťuje naše city, odstavuje nás od tohoto světa a působí v nás touhu po nebi. To ráno při vzkříšení řekneme, „k dobrémuť jest mi to, že jsem pobyl v trápení.““

„Musíte ke svým lidem chovat takové city, jako otec chová ke svým dětem; ano, nejstarostlivější láska matky nesmí převýšit tu naši. Musíme je v bolesti rodit, až by v nich byl zformován Kristus. Měli by vidět, že se nestaráme o vnější věci, výsady, čest, ani život v porovnání s jejich spasením. (…) Když lidé uvidí, že je nepředstíraně milujeme, budou od nás ochotni slyšet všechno. (…) Vizte tedy, abyste ke svým lidem pociťovali lásku ve svých srdcích, a ať to vidí ve vaší řeči a jednání. Ať vidí, že pro ně učiníte náklad i se sami vynaložíte.“

„Není dobře předělávat přírodu a tvořit ze ženských udatné, bezohledné, rozumové tvory, a muže vychovávat jenom v samém citu. Učené dámy, ty bývají někdy k posměchu a v nelásce.“

„I city se předepisují: bodrost, tolerance, spolehlivost, ctižádost a schopnost vycházet s každým bez třenic.“

„V němém filmu pracoval figurální herec- místo toho aby mluvil, musel projevovat svoje city nohama a rukama, očima, rty, … nosem. Potom film začal mluvit - a stal se upovídaný, ztratil celou estetiku bývalého kina. Ale bojovat s tím nelze - může se pouze truchlit.“

„Láska, třebaže znamená zvýšené city, znamená i sníženou rozumovou schopnost.“

„My se ve světě protloukáme, protože víme, že dvě plus dvě jsou čtyři, a držíme se toho tak usilovně, až je to kapku hloupý a občas se to může dotknout něčích citů. Je mi to líto.“
„Čích citů jako? Lidí, co si myslí, že dvě plus dvě je pět?“
„Lidí, pro který je důležitější společenský chování než to, aby každá věta vyslovená během rozhovoru byla doslovně pravdivá.“
„Jako, kupříkladu… žen?“
Randy asi míli skřípe zuby a pak řekne: „Pokud vůbec existuje nějaký zevšeobecnění toho, jak uvažujou muži versus ženy, tak podle mě je to v tom, že muži se dokážou soustředit jako laserovej paprsek na neuvěřitelně mrňavou maličkost a nemyslet na nic jinýho.“
„Kdežto ženy to nedokážou?“
„Předpokládám, že dokážou. Ale zřejmě málokdy chtějí.“

„Poslechni," začnu. Řvu. "Kdybych toužil zažívat city, tak si kurva zajdu do kina!“

„Dalším problémem je tendence si myslet, že nejlépe víme, co je pro dítě dobré. Potřebujeme dětem plně důvěřovat a předpokládat, že pokud si samy sebe cení, považují se za milované, schopné a mohou volně vyjadřovat své city a myšlenky, potom se postarají samy o sebe nejlépe a nejlépe sdělí své potřeby. S přáteli jednáme laskavě a neočekáváme, že by se kvůli nám změnili. Když rozmlouváme s kamarádem, není naším cílem ho ovládat.“

„Někdy nemůžete pochopit, co to ve vašich slovech je, co způsobí, že se vám dítě spíše vzdálí, než abyste v něm vzbudili důvěru. Tak si uvědomte, že lidé se cítí napadeni, pokud mají pocit, že někdo kontroluje jejich city a chování.“

„Představte si, že nevíte, kam jdete, a spoluzavazadlo je to, co si nesete uvnitř. Pro mne to znamená takřka paranoidní či schizofrenní situaci. Mám cit pro tvar, který se vyvíjel během čtrnácti let univerzitního studia – seznámil jsem se s matematikou a miluji ji. Když pozoruji díla Picassa, Cézanna nebo Matisse, musím konstatovat, že se, kromě několika detailů, nikdy nepustili do abstrakce. Chtěli produkovat emoce, a právě do tohoto jejich vesmíru patřím i já.“

„Nemilujeme ani tak z lásky jako spíše z přebytku citu, který nemáme možnost jinak uplatnit.“

„sílu citů lze vypočítat. je to jednoduchá rovnice…člověk má rád tak moc, jak moc dokáže ublížit.“

„Proč se lidé bojí vyjádřit svoje city v okruhu svých nejbližších ? Ať už přátel rodiny nebo vztahu… Přece nikdy nemůžete vědět kdy daného člověka vidíte naposled! I když se to v danou situaci může zdát trapné tak každý má právo a zaslouží si vědět co a jak k němu chováme či cítíme.

Nebojte se mluvit!“