Citáty o pláči

„Když se ti někdy zdá, že je život příliš těžký, zkus trochu napodobit klauna, kterému sice srdce pláče, ale který přece se smíchem hraje na housle pro jedno dítě, aby se vyléčil ze slz svého srdce.“

„Člověk by se měl smát celý svůj život. Jestli se dokážete smát v jakékoli situaci, naučíte se jim čelit - a to vám pomůže dospět. Neříkám vám, že nemáte plakat. Ve skutečnosti však když se neumíte smát, neumíte ani plakat. Smích a pláč jdou ruku v ruce, jsou součástí jednoho jevu - autentického bytí v pravdě.“

„Smích – tu ozvěnu našeho pláče – to křídlo úsměvu, co tluče za oknem nočního strachu, nikdy mít v hrsti nebudem. Kdybychom – nedejte bohové – tu sladkou můru polapili, bylo by na světě po srandě.“

„Ani malé děti, ani chlapci, ani pomatení se nebojí smrti. Je proto velká hanba pro člověka, jestliže mu rozum neposkytne stejný klid, k němuž vede nedostatek rozumu… Nepovažoval bys za nejhloupějšího ze všech člověka, který by plakal, že nežil před tisíci lety? Stejně hloupý je ten, kdo pláče, že za tisíc let nebude žít. Obojí ten čas nám nepatří. Nebudeš, jako jsi nebyl. Co pláčeš? Půjdeš tam, kam jde všechno.“

„Ženy mají dvě velké zbraně: líčení a pláč. Naštěstí nemohou použít obě současně.“

„CESTA POKORY
Cesta probuzení není cesta pro slabé povahy.
Učí nás pokoře. Ó ano! Srazí nás na kolena. Mnohokrát.
To, co jsme si o sobě mysleli, že víme, se chvílemi rozpustí do nicoty.
Naše nejzářivější vhledy, úžasné znalosti, naše životní práce, to vše se může rozpadnout v prach.
Někdy bez varování.
Bude od nás vyžadováno, abychom začali znovu, a znovu, a znovu.
A zase znovu.
(Zmínil jsem už, že to není cesta pro slabé povahy?)
Ó ano! Samozřejmě, že se také dotkneme blaženosti a radosti z bytí!
Budou dny, kdy se budeme smát tomu, jak jsou věci prosté.
Ale také se od nás bude chtít, abychom čelili svým nejhlubším strachům, podívali se do tváře temnotě a tmě, kterou v sobě máme. Abychom se vydali na místa, kde žijí naše nemilované části.
Zavede nás to do krajiny zármutku, o kterém jsme ani neměli tušení. Vypláčeme miliony slz za opuštěné, osamělé děti - v sobě i ve světě.
Budeme zuřit a spílat nebesům, svým rodičům, všem učitelům, za to, že nemám nedali to, co jsme potřebovali. Lžím, kterými jsme byli krmeni. Všem, kteří tam pro nás nebyli, když jsme je nejvíc potřebovali.
Budou dny, kdy se budeme třást strachy.
Budou dny, kdy se půda pod našima nohama otevře, polkne nás a zase vyplivne.
Budou chvíle, kdy si pomyslíme, že jsme dosáhli cíle této cesty,
a vzápětí sami sebe objevíme opět na začátku.
Někdy budeme mít sto chutí to celé vzdát.
Někdy budeme mít pocit, že jsme za celou dobu nijak nepokročili.
Někdy možná budeme proklínat den, kdy jsme se na tuto cestu vůbec vydali.
A přesto - celou tu dobu - se hojíme, uzdravujeme.
Ano. Uzdravujeme.
Rozpouštíme, rozvazujeme miliony karmických let. Rozpouštíme podmiňování strachem. Setkáváme se s ryzostí života.
Navracíme se k přírodě, k Zahradě, k divočině, ve které jsme byli počati.
Není to vždy jednoduché. A není to vždy klidné.
Není to vždy ta spiritualita, kterou jsme čekali.
Není to vždy láska a světlo a radost a pozitivita a čisté, ničím nerušené Vědomí.
(To jsou jen sny vystrašených dětí.)
Ne. Toto je skutečné probouzení. Jdeme cestou skutečného života. Jsme unavení z nesmyslů a falešných příslibů.
Skrze pláč, vášeň i smích směřujeme k celistvosti.
Všechny naše staré sny se zhroutily. Ale ne my samotní.
Stále s námi mohou být hlasy strachu, hanby nebo pochybností, ale my už jsme větší než oni.
Stále mohou být dny, kdy si připadáme velmi malí, ale také jsou dny, kdy cítíme, že udržíme celý Vesmír ve svých dlaních.
Museli jsme se téměř zbláznit, abychom se mohli stát doopravdy normální. Museli jsme prasknout, abychom se stali celistvými. Vyměnili jsme starou potřebu jistoty za život plný dobrodružství, a stará smutná dogmata za vzrušující nevědění.
Teď už dokážeme nacházet jistotu v nejtemnějších zákoutích, krásu na nejopuštěnějších místech, a lásku tam, kde jsme si mysleli, že je zakázáno milovat.
Příteli, život Tě nikdy neopustí, neboť Ty jsi život, a i tehdy, když padneš na zem, jsi podporován neviditelnými silami.
No a co. No a co! Tak občas spadneš. Potlučeš se přitom. Chvíli se možná stydíš. Vynaříkáš ze sebe staré sny. No a co! Vykřičíš ze sebe očekávání a pak pohledíš do tváře realitě a zjistíš, že nikdy, NIKDY není tak zlá, jak ses bál.
Znovu se zvedneš, oprášíš se, vrátíš se na cestu a kráčíš dál.
Popravdě - nikdy jsi tuto cestu neopustil.
Protože cesta nikdy neopustila… tebe.
Protože cesta se objevuje přímo pod tvými chodidly, v každém TEĎ, s každým krokem, ať už ho uděláš a nebo ne. Je v radosti z tvé jedinečné pouti, oslavuje tě takového, jakým jsi právě dnes, klaní se všem tvým pádům i vítězstvím.
Tak začni znovu, příteli.
Začni znovu.
A jdi dál.“

„Nač oplakávat některé části života? Celý život je k pláči. Nové nesnáze dolehnou dřív, než se stačíš vypořádat se starými.“

„Nejlepší matkou je žena, která vzbudí ve tři hodiny ráno muže, protože má dojem, že dítě pláče.“

„Nejhorší druh pláče není ten, který může vidět každý-nářek na nárožích, trhání šatů. Ne, nejhorší je, když pláče vaše duše, a cokoli děláte ji nemůže utěšit. Část jí zemře a stane se jizvou na té části vaší duše, která přežije.“

„Když ti život dává důvody k pláči, ukaž mu, že máš tisíc důvodů k smíchu. Je-li někdo veselý, tak je jedno, zda je mladý nebo starý, rovný nebo hrbatý, chudý nebo bohatý. Je šťastný.“

„Když už ti nezbývají žádné slzy pro pláč, tak neplač. Směj se.“

„Někdy jste z toho nekonečného trápení tak utahaný, že vám kromě pláče nezbývá už vůbec nic.“

„Žalovat na osud můžeme hodně dlouho, změnit jej však nemůžeme. Stojí tvrdý jako kámen a je neúprosný. Nikdo jím nepohne ani prudkým slovem, ani pláčem, ani důvodem.“

„Pláč není známkou slabosti, nemít city je slabost“

„Pláč uleví ve strastech.“

„Zas Dušičky… A všude svíčky, květy věnce / žalostný svátek postmortální existence / kdy každý pláče, vesměs na nesprávném hrobě… / to já svůj hrob a sebe v něm mám stále v sobě“

„Vždycky jsem si myslela, že pláč přináší úlevu, ale slzy skoro bolely. - Reset“

„Všechno, co známe velkého, máme od nervózních lidí. To oni a ne jiní se stali zakladateli náboženství a vytvořili veledíla.(…) Vychutnáváme hudbu, krásné obrazy, tisícero jemných požitků, ale nevidíme kolik bezesných nocí stály ty, kteří je vymysleli, co pláče, záchvatů křečovitého smíchu, kopřivek, astmat, epilepsií a úzkosti ze smrti je předcházelo.“

„Za pláčem dědice je skrytý smích.“

„I žena chce svět lepší a jinačí
a žena jen pláče,
když ruce jí na to nestačí.“

„V tobě je anděl, který se raduje z tvého světla a pláče nad tvou tmou.“

„Porodit a svůj plod od sebe odvrhnout, to je přece proti přírodě. Živit svou krví ve svém těle něco, co nevidíš, a neživit mlékem to, co vidíš, co už je člověkem, co žije, co s pláčem volá po matčiných službách - která tohle dokáže, není opravdová matka, to je matka jen napůl.“

„Ležel v chladné vodě a vyměňoval pneumatiku. Byl pokryt blátem a bylo mu k pláči…
My to čteme vleže a v teple svého domova.“

„Člověk je jediný živočich, který se směje a pláče, neboť jako jediný byl zasažen rozdílem mezi tím, jaké věci jsou a jaké by měly být.“

„Měsíc trápení
měsíc pláče
měsíc řezání
měsíc depresi.
A aj tak si neuvědomil, že miluju tebe.“

„Muži jsou jako cibule, člověk loupe jednu slupku za druhou a to, co nakonec zbyde je k pláči.“

„Co pláče, křiku a slz bývá leckdy nad rakví s tělem, ve kterém nebylo lásky…“

„V pláči je síla i radost.
Tak plač, víš že žiješ.“

„Rodiče jsou často zmatení představou, že by se měli chovat láskyplně k dítěti, jež je agresivní; a přece, když to uděláte, zjistíte, že agresivita dítěte je jeho pláč po vaší lásce, vaší pozornosti či jiné neuspokojené potřebě. Láska je nejlepší odpovědí na jeho neštěstí. Není totiž schopné kontrolovat způsob chování, jakmile se jeho emoce provalí (podobně jako dospělý, který ječí či říká zraňující slova).“

„Na tom nic, že žena muže tluče, ostuda, když před ženou muž pláče.“

„Láska mě dojímá, ovšem ani ne tak k rozkoši jako k pláči.“

„U maminky je to nejlepší místečko na celém světě pro toho malounkého. Ale nejen pro malounkého. I pro toho velikého, když pláče a truchlí. Nebo tak, jak matka těší, nikdo jiný na světě těšit nedovede.“

„Otec dává synovi a jsou samý smích. Dává-li otci syn, pláče každý z nich.“

„Padne-li ženě něco do oka, je do pláče obyčejně muži.“

„Smutek je k tomu abychom plakali
radost abychom výskali
kam člověk pohlédne samý pláč a výskot
ale o tom už napsal tlustou knihu
Antonín Plýskot.“

„Žena se směje, kdykoli může, a pláče, kdykoli se jí zachce.“

„S každým hovoř jazykem lásky. Nezvyšuj hlas. Neproklínej. Nezpůsobuj problémy. Nezapřičiňuj pláč. Uklidňuj a projevuj dobrotu.“

„Pláč může přinést úlevu, pokud nebudete plakat sami.“

„Pot je pláč tuků.“

„Klam, pláč a předení vložil Bůh do ženy.“

„Ten kdo říká že pláč nic nevyřeší má pravdu, agrese je mnohem lepší lék“

„Měsíc trápení
měsíc pláče
měsíc řezání
měsíc depresi.
A aj tak si neuvědomil, že miluju tebe.“

„Žít je víc než být, než vegetovat. Život je to, co prožíváš, tvé pocity, zážitky, radost, Pláč, smích, těšení se. Žít je snít, vymýšlet, tvořit, stále se na něco těšit, dělat něco, z čeho máme radost…Život je dar. Rozvíjí se a rozkvétá. I ve stáří má bohatnout.“

„Není nic hezčího než dětský smích, hodnota, kterou nelze zmenšovat - srozumění se světem, s námi. Dorozumívání je i dětský pláč - ten pokoušet se umenšit.“

„Nikdy nebude tolik písní, aby byl zapomenut pláč.“

„Když pes spí, žid přísahá, žena pláče - nevěř.“

„A kdoví, třebas všichni uznají, že podle týchž zákonů, které způsobují, že hrdý a silný člověk je nicotný a slabý v neštěstí, ale slabý vzrůstá jako obr utrpením, že podle týchž zákonů člověk, který často pláče upřímnými, hlubokými slzami, směje se nejvíc ze všech na celém světě.“

„Dědicův pláč je jenom maskou pro smích.“

„Účast neprojevujeme přátelům pláčem, nýbrž starostí o ně.“

„Pláč z tebe udělá opravdového muže. Věř mi.“

„Udělejte si čas a mluvte denně o změnách, které nastaly. Sdílejte spolu vzpomínky a vysvětlete dítěti, že pláč, vzpomínky a mluvení o pocitech jsou normální a dobré cesty, jak se vyrovnat se silnou bolestí. Dítě nebo batole může svou úzkost vyjádřit ve hře, při výtvarné činnosti či zdravotní poruchou, je třeba to postřehnout a tento způsob komunikace uznat. Zároveň je důležité věci nezveličovat a nechat na dítěti, kdy bude se situací vypořádané a přestane se jí zabývat.“

„Každý jinak pláče pro nebožku – jeden moc a druhý ani trošku.“

„Když děti dosáhnou jednoho roku, je to jako bavit se s miniaturním opilcem. Musíte si je držet. Narážejí do věcí. Smějí se a pláčou. Močí. Zvrací.“

„Máš-li, otče, syny, a ty, matko, dcery, zhýbej jich od dětinství jejich; sice po letech oni tebe zhýbati, a když vyrostou, snad pěstí hroziti a ruce své proti tobě pozdvihovati budou. Nezkusili jste to s pláčem, a hořkostí srdce, někteří rodičové? Ó, kýž tu žádného není, abych otci takovému aneb matce bolesti té neobnovil.“

„Kdybychom porovnali tehdejší armádu a to, co z ní zůstalo, tak by nám zbyly jen oči pro pláč.
o Sovětské svazu“

„Budou si tě dobírat, ne aby ti to zavdalo příčinu k pláči. Plač jenom tehdy, když ti někdo ublíží tělesně – v tom případě breč tak hlasitě, jak jen dokážeš“

„Slovo spisovatele je jeho vlastní lex vitae. Kdo jej zneužije pro svou ideologii, jakoby znásilnil a zavraždil mladou čistou duši. Spisovatel stojí přeci mimo politiku, mimo společnost, mimo světská témata i problémy. Pokud je do těchto bolů zainteresovaný, je daleko spíše agitátorem, kritikem, debatérem nebo ubrečeným děckem, které pláče pro svoje mizerné bolístko. Spisovatel kráčí vždy vlastní cestou, tj. takovou, která předchází kroky lidí a pádí napříč nemožnosti.“

„Půjčka jde vždy s pláčem domů.“

„Na tvá útlá ramena jen karabáč,
jen karabáč, krev, mráz a pláč.

Pro tvé dětské ruce železné úkoly,
železné úkoly, provazy, mozoly.

Pro tvé bosé nohy střepy na cestách,
střepy na cestách a zkrvavený prach.

A já, černá svíce, nesu za tebou svůj svit,
nesu svůj svit, nesmím se pomodlit.“

„Klam, pláč a předení vložil pánbůh do ženy.“

„Lest s pláčem spojit každá žena dovede.“

„Pláč dědíme. Jen zpívat se musíme učit.“

„Matka zoufale pláče - dcera na bále skáče.“

„Ten pocit když nejde bolest vyjádří pláčem nebo křikem protože to bolí daleko víc… Miluju tě…“

„Starý oceáne, jsi symbolem identity: vždy vyrovnaný sám se sebou. Ve své podstatě se nikdy neměníš, a pokud jsou tvé vlny někde rozzuřené, dál odtud, na jiném místě, jsou v naprostém klidu. Nejsi jako člověk - který se zastaví na ulici, aby viděl, jak se dva buldoci navzájem koušou do zátylku, ale nepočká, až skončí pohřeb. Muž, který je ráno přístupný a večer nepříčetný. Který se dnes směje a další den pláče. Zdravím tě, starý oceán!“

„Nejpříjemnější reakcí člověka je pláč od smíchu a radosti.“

„Legrační myšlenka: Vědec pláče, že nerozumí svým vlastním spisům…“

„Plačícímu člověku nepřijde nikdy vhod utěšitel, který sám pláče.“

„(O Václavu Klausovi) Chlapeček z píškoviště, napadá mě: všechny povýšeně peskuje, a když mu jiný kluk konečně dá přes prsty, utíká s pláčem k mamince.“

„Obecných příslibů už mají voliči dost. Je škoda billboardů … je třeba pochválit demonstrující proti Gorile a proti dalším ekonomickým zločinům. Je však třeba říci i to, že manifestování je i pláčem nad rozlitým mlékem. Ve volbách rozhodujeme o tom, kdo bude u moci a kdo bude vést tento národ. Zvolíme si takových, proti kterým nebude třeba manifestovat?“

„Nechodím domů s pláčem, i když samozřejmě na jevišti prožívám silné emoce. Někdy se stává, že jsem určitou dobu smutná, protože ten příběh mě dost pronásleduje, to určitě.“

„Nad hrobem drahého otce pláčí jen děti a příbuzní; nade hrobem dobrého učitele pláče celá osada.“

„Žena v pláči - horší, než když bota tlačí.“

„Když chcete změnu, musíte začít u sebe. S rukama v klíně a pláčem se nic nezmění.“

„I komik může být občas k pláči.“

„Líčit papeže jako nějakého Supermana, jakousi hvězdu, se mi zdá urážlivé. Papež je člověk, který se směje, pláče, klidně spí a má přátele jako každý jiný normální člověk.“

„Život je jako odřené koleno, někdo u něj pláče jiným to nevadí a druzí potřebují náplast - smrt.“

„Pláč a sténání ZEMĖ připadá některým jako andělský CHÓR.“

„Pláčem nad mlékem
smrt je znovuzrození
pro ty co věří“

„Máte problém? To nejste výjimka, ale stížnostmi a pláčem ho nevyřešíte.
Tím jen problém děláte větší, než opravdu je.“

„Mysl chce zapomenout, protože příliš zatěžuje srdce a duši. Jsem unavená z pláče a pocitu bezmoci. Chci se znovu nadechnout - jen na chvíli.“

„Ticho probouzí pláč v naší duši, rozproudí tlukot srdce. Chová se zmateně, když hledá kout, kde by se mohl schovat. Kde je jen mírný klid plný lásky. Co duše touží mít…….“

„Platonicka láská je malím světlem v temnotě duše.A může být světlem v temnotě při depresi když duše pláče nad krutostí světa.Protože jakákoliv pozitivní myšlenka je světlem v depresivní náladě a hlavě.“

„Pláč žen nás učí vidět dobro, aby rostlo, a vidět zlo, abychom nezůstali jeho zajatci, ale abychom ho vykoupili.“

„Je pozoruhodné odkud Tečou slzy. Pokud si představíte oči člověka, který pláče, jako fontánu, měli byste vidět krásu všude kolem. Pokud si jeho oči představíte jako studnu, možná pochopíte, co ho hluboko uvnitř trápí.“

„Radost i pláč rozpouští hudba.“

„Ve smíchu se manifestuje svoboda člověka, v pláči jeho nezbytnost.“

„Muž je vždycky bezradný, když žena pláče.“

„Divadlo je poezie, která vystupuje z knihy a stává se lidskou, přičemž mluví a křičí, pláče a zoufá si.“

„I komik může být k pláči.“

„Upřímný smích je zpěvem duše toužící po Bohu.
Smích i pláč jsou téměř totožným voláním touhy.“