Citáty na téma dech

„Smrt z Tebe vysála med dechu, ale nepřemohla Tě. Na tvojí krásu nemá.“

„Všiml jsem si, že při kočičích šarvátkách skoro vždycky vyhrává útočník. Když kočka začína dostávat na zadek, bez rozmyšlení uteče, zatímco hloupý pes se bude rvát do posledního dechu…“

„KONEC SPIRITUALITY
Mou jógovou podložkou se stala země pod nohama.
Mým oltářem se stal kavárenský pult, vtip vyměněný s baristou, přátelský úsměv postupně vítězící nad zamrzlým obličejem, a celý svět, který má zájem.
Mým chrámem je obchodní dům, čekárna u zubaře, klidná ranní louka s jemným žlutým slunečním světlem a čerstvým vzduchem.
Mým guru je kručení v briše, melancholie večera, naděje i zoufalství nepřikrášleného bytí.
Není třeba nic přidávat.
Mým osvícením je obyčejný okamžik, světský prožitek prosáklý sladkým nektarem mé pozornosti.
Mým východiskem je dech a dech je i mým cílem.
Součástí mého rodokmenu je hladová kočka, jež mě zdraví při návratu z večerní procházky, jde kousek se mnou a přitom se otírá svým kožíškem o mou holeň. Má srst jemnou jako kašmírová přikrývka mé babičky, do které nás za chladných večerů balila. Srst se stává kůží, kočka se nonšalantními pohyby vydává prozkoumat vyhozený obal od bagety a já jdu dál.
Má spiritualita je hluboko v zemi, v její bahně, horku, v jejích útrobách, ve zvláštním i nepohodlném, ve stesku po mámě i v odvaze vstoupit do neprozkoumaných krajin mé psyché. Je v touze po domově a ve šťastně vyčerpaném návratu.
Moje blaženost nespočívá v ničem, co by mohla uchopit moje mysl, i kdyby hledala milion roků.
Má radost je prostá, jako radost těch, kteří žili život naplno a jsou připraveni zemřít.
Ulehnu na louce, batoh jako polštář, zajedu prsty do hedvábné, lepkavé trávy, a celý můj život splyne v jeden jediný okamžik, vzpomínku i momentální vjem, a i to se vzápětí rozplyne, i se mnou. Je jen louka, jemné žluté světlo, čistý osvěžující vzduch, naděje i příslib, plnost i milosrdenství.
Nehledejte mě. Nenajdete mě, a pokud ano - nepoznáte mě. Jsem neviditelný, neboť jsem se stal vším, co je viděno, vším, co je poznáno i stále nepoznáno.
Nepraktikuji spiritualitu. Rozpadl jsem se, rozložil, vykostil a znovuzrodil, znovu se stal člověkem, beztvarou formou. Povstal jsem znovu, neoddělitelný od všedního, vzkříšený smíchem ptáků sedících za úsvitu na elektrickém vedení.“

„Chytrák, mazaný člověk, ten se šetří; ne-využívá všech svých sil, aby mohl otočit, popřít sám sebe. Upřímný člověk jde až k nejzazším mezím svých sil, a někdy i za ně, i s rizikem, že se dostane do nepříjemností nebo že se zesměšní; je to člověk, který se do hloubi angažuje v tom, co říká nebo dělá, a důvěřuje svému srdci natolik, že za sebou pálí mosty. Když se dostane k vytčenému cíli, je bez dechu jako maratónský válečník na konci svého běhu.“

„Většina lidí nikdy neběží na první dech dostatečně daleko, aby zjistili, že mají dech druhý. Udělejte pro své sny všechno, co můžete, a budete překvapeni, kolik v sobě máte energie.“

„První dech lásky je posledním dechem rozumu.“

„Každý by měl zvážit jeho
tělo jako neocenitelný dar
který miluje především, a
nádherné umělecké dílo, z
nepopsatelné krásy, a
tajemství nad lidskou koncepcí a tak choulostivé
slovo, dech, pohled, ne,
myšlenka může zranit.“

„Opravdový básník se málo stará o poezii. Stejně tak zahradník neparfémuje své růže. Podrobí je určitému řádu, který dá jejich vzhledu a jejich dechu maximum barvy a vůně.“

„Ale nemohla jsem odejít. Nemohla. Mám tě ráda. Jsi nějak pořád ve mně. I když myslím na jiné věci. I když se mi stýská. Jsi ve mně stále, pod tím vším. Nikdy bych nevěřila, že může být na světe něco takového. Všechno na tobě mám ráda a toužím po tvých rukou, aby ses mě dotýkal, po tvém dechu..“

„Fantazie a vrtošivost by ztratily svobodu, která je dechem jejich života, kdyby měly být spojovány buď se zlem, nebo s dobrem.“

„Láska jako dech boží duje, kam chce.“

„Hovor o lásce žádá vždy svůj čas. Není to slovo, které by bylo možno ledabyle vyslovit jedním dechem s jinými obyčejnými slovy.“

„Měli bychom vyjít od posledního dechu člověka, abychom pochopily jakou podobu měl jeho život a jaký význam náleží čemukoliv co prožil. Teprve smrtí je hotovo mládí i narození člověka.“

„Toto je místo mezi kde stíny jsou zrušeny a čas zadržuje dech…“

„Pokud nebudete žít dost, budete litovat každý dech.“

„Sladší je dech cibule z úst krásky než růže z rukou šeredy.“

„Chceme budovat novou společenskou morálku a jedním dechem jako umělci lžeme. Lžeme, pěstujeme pokrytectví, nezodpovědnost a zbabělost. Lež v umění by se měla postavit pod zákon. A nezodpovědnost. Za čin i slovo. Každý musí za svým činem stát. Pod každým slovem se musíme podepsat.“

„Láska je plamen ve tmě. Žhavý dech uprostřed zimní noci. Hvězda, která tě vede domů.“

„Miluju tě svým dechem, úsměvy, slzami, celým svým životem! - A dá-li Bůh budu tě milovat ještě víc po smrti.“

„Můj pancíř je jako deset štítů na sobě, moje zuby jsou meče, moje drápy oštěpy, úder mého ocasu hrom, moje křídla uragány a můj dech smrt!“

„Život se neměří počtem nádechů a výdechů, ale chvílemi, které nám vzaly dech.“

„Máš-li nadání k psaní sentencí a aforismů, nerozptyluj se psaním románů, máš-li široký dech epika, neztrácej drahocenný čas skládáním epigramů.“

„Mějte stromy v úctě - každým svým dechem očišťují a obohacují náš svět.“

„Setkání s ním bylo pro mne vždy jako doušek čisté vody. Cítil jsem mimořádnou získávající svěžest jeho srdce. Nebylo to jen umělecké nitro, ale cosi mimořádného, vyzařujícího: pokorné umění proniknuté vírou. Nebo jinak – víra oděná krásou. Rozhovor s ním byl obdarováním: byl upřímný, opravdový, s úsměvem a svěží… Člověk cítil dech duchovního nitra. – Kardinál Vlk na svých osobních stránkách 19. března 2008“

„Šťastný cit je ten, který je svobodný. Jakmile se stane povinností, ztrácí dech. A jakmile tu povinnost hlídají ještě šavle a flinty, cit umře.“

„Já jenom kráčím po cestách, které mají srdce. Po kterékoliv cestě, která má srdce. Po nich putuji a jediné, co mě zajímá je, abych je prošel sám až na konec. A jak tak jdu, tak bez dechu jenom zírám a zírám. Don Juan Matus“

„Komu Bůh požehnává, toho také jedním dechem proklíná. --str.56“

„Nikdy jsem o smrti nepřemýšlel, ale kdybych si ji snažil představit, myslím, že by vypadala přesně takhle: Jako stísněná, osamělá temnota. - Dech“

„Život se neměří podle nádechů a výdechů, ale chvílemi které nám vzaly dech.“

„Když ucítíte poslední dech opouštějící jejich tělo, díváte se do jejich očí. Člověk v téhle situaci je Bůh!“

„Tam co stojí Ona je mojí naděje stom.. padá z něj naděje list do toho udeří hrom..
Tam co stojí Ona je mojí naděje tok.. je mojí naděje břeh… v okamžik zazvoní zvon… Tam co dává ruce je života dar.. je jako života lék..  je jako života zrod.. Tam kam klade nohy je jako zasadit mech.. je  jako ucítit vítr.. je jako vyrazit dech…

Tam co stála Ona už nebude stín..  už nebude klid.. už nebude den… Tam co Stála Ona už neroste strom.. teď stojí tam kmen … kmen bude tlít… Tam co dala ruce je života skon.. je života zmar.. zmatek a zlo… Tam co dala nohy z břehu je zbor.. z mechu je písek a z písku sklo..“

„Život není o počtu nadechnutí, ale o chvílích, co nám dech berou.“

„Čistým dechem probudíš i ozvěnu skal.“

„Nedokázala už vdechnout vzduch, a tak lapala po dechu. Nedokázala už myslet, a tak upadla do bezvědomí. Nedokázala se probudit k vědomí, a tak zemřela.“

„Ochutnat ho, cítit, jak se jeho dech mísí s mým, byla najednou jediná možnost, jak odsunout na chvíli všechno, co přinesla dnešní noc.“

„Myšlenka na lásku mi až dosud připadala jako otázka podrobení. Poddání se nějakému mocnému citu, ztrátě kontroly. Teď mi láska připadala samozřejmá, jako něco, co člověk ani nepotřebuje připomínat, jako dech či letní nastavení tváře slunci.“

„Lidský život se neměří počtem našich nádechů, ale počtem momentů, které nám vezmou dech.“

„Náležel jsem vždy k největším obdivovatelům Mozartovým a zůstanu jím do posledního dechu.“

„Přítel je ten, jemuž může člověk vysypat obsah svého srdce, pohromadě plevy i zrno, protože ví, že jeho jemné ruce vše vezmou a prosejí, uchovají vše, co stojí za to uchovat a laskavý dech odfoukne zbytek.“

„Před třinácti tisíci lety jsme znali něco, co se týkalo nás samých a co jsme od té doby zcela zapomněli: geometrická energetická pole okolo našich těl mohou být zvláštním způsobem roztočena za účasti našeho dechu. Tato pole obvykle rotují rychlostí blízkou rychlosti světla. Po pádu se však tato rychlost zmenšovala a jejich pohyb se nakonec zastavil. Pokud se toto pole vrátí do svých otáček, nazývá se Mer-Ka-Ba. Její důležitost nemá v této Realitě obdoby. Poskytuje nám rozšířené vědomí o tom, kdo jsme, spojuje nás s vyššími rovinami vědomí a dokážeme si vzpomenout na nekonečné schopnosti naší bytosti.
Zdravý vír Mer-Ka-By dosahuje v průměru padesát až šedesát stop, v proporční závislosti na výšce člověka. Když použijeme vhodné přístroje, může být rotace vířící Mer-Ka-By zobrazena i na počítačovém monitoru, a její obraz bude totožný s infračerveným horkým obalem galaxie - je to tentýž základní tvar, jaký má létající talíř.
Slovo Mer-Ka-Ba se skládá ze tří slov: Mer, Ka a Ba, které pochází ze starého Egypta. V jiných kulturách se nazývá merkabah, merkaba či merkavah. Může se vyslovovat několika různými způsoby, ale nejlépe ji vyslovujte jako tři oddělené slabiky se stejným důrazem na každou z nich. Mer značí specifický druh světla, tak jak byl chápán v Egyptě pouze během osmnácté dynastie. Dívali se na něj jako na dvě proti sobě rotující pole světla, otáčející se ve stejném prostoru a vzniklá prostřednictvím určitého způsobu dýchání, Ka značí individuálního ducha a Ba interpretaci ducha v jeho konkrétní realitě. V jiných realitách, kde duch nemá tělo, to značí pojetí nebo interpretaci reality, do které se dostane.
Mer-Ka-Ba je tedy proti sobě se otáčející pole světla, jež vytváří současně duch i tělo. Je to vozítko, které může používat duch a tělo (čili jedna z interpretací reality) pro přesun z jednoho světa či dimenze do druhé. Ve skutečnosti je však Mer-Ka-Ba mnohem víc, protože kromě pohybu různými realitami může také realitu tvořit.“

„A dech se zastaví. Mne nejvíce děsí, že nebudu moci dýchat. Když je mi někdy těžko, tak si říkám: Ty hlupáčku, holka, vždyť dýcháš, vždyť můžeš dýchat. Je to požitek, jen si to stačit vždycky včas uvědomit. Pojď, zkusíme to spolu, chceš? Dýchat… nadechnout zhluboka, vzduch, cítíš? A myslet si při tom: Dýchám, dýchám, ještě dýchám… jsem boháč..“

„Konverzace: soutěž v mluvení, při níž ten, kdo právě nabírá dech, se nazývá posluchačem.“

„Stáří totiž vzbuzuje úctu teprve tehdy, jestliže si udržuje a obohacuje svá práva, nikomu se nepoddává, a jestliže na svými vládne až do posledního dechu.“

„Když již prostou radost, žalost neukryjeme v obličeji, tím méně dovedeme zatajit prudké vášně. Ozývá se v jejich průběhu srdce klokotem, dech vyrážíme, tepna bije mlátem. A jindy nenahmatáš tepny, dechu nepopadneš, „krve se nedořežeš“. I kráse a pravdivosti skladby nevěříme, dokud „po zádech mráz nejde“, dokud nezapomeneme dýchat, dokud obličej nestrnul, dokud se nezabarví ruměně, aby hned nato nepokryl se bledostí.“

„Bavit neznamená jen nutit lidi se smát, ale smát se a plakat zároveň, emocí zastavit dech v hrdle člověka.“

„Kdybych se dokázala zamilovat do někoho, kdo miluje mě, byl by život mnohem klidnější a šťastnější. (Bea) - Dech“

„Moje sestra bude umírat znova a znova celý zbytek mého života. Žal je navždycky. Nezmizí, stane se součástí člověka, krok za krokem, dech za dechem.“

„Strach je vzrušení bez dechu.“

„Dech je králem mysli.“

„Když již prostou radost, žalost neukryjeme v obličeji, tím méně dovedeme zatajit prudké vášně. Ozývá se v jejich průběhu srdce klokotem, dech vyrážíme, tepna bije mlátem. A jindy nenahmatáš tepny, dechu nepopadneš, „krve se nedořežeš.““

„Smějte se často, dlouho a hlasitě. Smějte se, dokud nezalapáte po dechu.“

„Vše, co uděláte správně, se rychle rozšíří a ovlivní každého. Váš přístup může prozářit vaše srdce nebo přenášet úzkost. Váš dech může vyzařovat lásku nebo přinést do místnosti sklíčenost. Váš pohled může probudit radost. Vaše slova mohou vyvolat svobodu. Každé vaše jednání může otevřít srdce a mysli.

DAVID DEIDA“

„Neplýtvej dechem na hříchy ostatních, pokud jsi sám hříšníkem.“

„Jako je plachta v plnění svého úkolu závislá na dechu větru, tak je verš závislý na dechu živého člověka, který si jej odříkává a který jej předčítá.“

„Myslím, že pro neobrácenou duši by mělo být hrůzou pomyslet, že je břemenem pro stvoření. „Vytniž jej. Proč i tu zemi darmo kazí“ (Lukáš 13:7)? Kdyby bezduchá stvoření mohla mluvit, tvé jídlo by řeklo, „Pane, proč mám živit takového bídáka, a poskytovat mu sílu, aby Tě zneuctíval? Ne, raději jej zadusím, dáš-li mi své svolení.“ I samotný vzduch by řekl, „Pane, musím tomuto člověku dávat dech, aby pozvedl svůj jazyk proti nebesům, a posmíval se Tvému lidu, a dal průchod jeho pýše a zlobě a oplzlým řečem, a chrlil kletby a rouhání proti Tobě? Ne, ale řekneš-li jen slovo, bude pro mě bez dechu.“ Jeho ubohé tažné zvíře by řeklo, „Pane, musím jej nést za jeho bezbožnými záměry? Ne, zlámu jeho nohy, raději ukončím jeho dny, budu-li od Tebe jen mít svolení.“ Bezbožník, země pod ním vzdychá, a peklo vzdychá po něm, dokud neuspokojí obé. Když je proti tobě Hospodin zástupů, buď si jist, že jsou proti tobě i zástupy Hospodina. “

„Mnohokrát se mě extrémisté pokoušeli zabít a uvěznit mě, vyhrožovali mi, pronásledovali mě a terorizovali moji rodinu. Před několika lety dokonce žádali mé rodiče, mou matku a mého otce, aby mě odradili od dalšího působení na pomoc křesťanům a potřebným – s tím, že jinak o mě přijdou. Můj otec mě ale vždy povzbuzoval. A já prohlašuji, že dokud budu živ, až do posledního dechu budu pokračovat v Ježíšově službě a ve službě těmto chudým a trpícím lidem, křesťanům, potřebným a chudým.“

„Jednou jsem naslouchal dvěma starším ženám v čekárně. Vyprávěly si o nemocech a všelijakých trampotách, až najednou slyším, jak jedna druhé říká: „Co bych vám povídala. Starý člověk se vůbec neměl narodit.” … Kdykoliv si na to vzpomenu, všechno ve mně ještě vře. Myslím, že vždycky stálo a bude stát za to žít. Vychutnat si život do dna. Do posledního dechu. Měl jsem dost času si to vyzkoušet a ničím si nejsem tak jist.“

„Jestli někdo řekne: chceme tady konferenční prostory, veřejný prostor, univerzitu, výstavní halu a kdoví co ještě a chceme to postavit do dvou let, víte, najednou se vám zrychlí puls, až málem lapete po dechu. A když vám po čtyřech měsících řeknou, že by dovnitř umístili Glyndebourne (velký operní sál), ale chtěli by jej umístit pod zem…“

„Nonlokalita se v obyčejném, nekvantovém světě nikdy vyskytnout nemůže. Masa vzduchu se sice může rozdělit ve dvě tornáda, z nichž se jedno bude otáčet po směru, druhé proti směru hodinových ručiček. Ale v tomto stavu zůstanou, dokud jim nedojde dech. Klíčovým rozdílem v mikroskopickém, kvantovém světě je právě to, že spiny částic jsou neurčitelné až do okamžiku pozorování.“

„Pokud člověka mátlo pobývat v Přízrakově, kde ho obklopovali duchové předchozích forem, ocitnout se uvnitř této budovy mu vyrazilo dech.
Zdálo se, jako by se chodba stahovala a zužovala podle kolotání jejích duchů. Stěny byly ověšené osvědčeními a obrazy, které obklopovaly další v přízračné podobě. Kolem světel visely přízraky holých žárovek a složitých lustrů.
"Myslím, že hodím šavli," řekla Deeba.
"To je ti jenom duchno," poznamenal Hemi. "To se spraví.“

„Její hlas mě přiměje myslet na její ústa mě přimějí myslet na její dech mě přiměje myslet na její prsy.“

„Tanec je tep, tlukot srdce, dech. Je to rytmus vašeho života. Je to vyjádření času a pohybu, štěstí, radosti, smutku i závisti.“

„Život se neměří podle nádechů a výdechů, ale chvílemi, které nám vzaly dech.“

„Jen asi čtyři sekundy střílím, pak vykopnu směrovku doleva a dostávám se dolů. Únik se mi zdařil, stáčím se rychlostí, která mi vyráží dech z hrdla a krev ze spánků.“

„Až příliš dobře vzpomínám si na ten večer. Vladislav Vančura byl již několik týdnů zatčen a týrán gestapem. Seděli jsme rozechvěni u rozhlasového přijímače, abychom vyslechli zprávy o nových opatřeních nacistů a o vraždách, které slibovali. Když mezi prvními jmény popravených ozvalo se jméno Vančurovo, vstali jsme jako vymrštěni hrůzou ze svých židlí a bez dechu jsme strnuli. Vladislav Vančura! V tom jméně byla zasažena celá naše generace, byl v něm osud nás všech. V tom jméně byla krvavě zraněna celá naše země.“

„Co zmůže voják, který útočí a nemůže popadnou dech“

„Kolébkou Otavy jsou hory. Z dálky je slyšíme a cítíme, dech milionů smrků, vyzvánění potoků pod vějířem kapradin.“

„Á 😯vidím a cítím tolik života ve všem okolo sebe i ve svich žilách to je sílá. Tolik života proudící v krvi dech a tlukot srdce.Život voda hmyz zvuky vůně vzduch civilizace chaos myšlenek měnící se svět v okamžiku vteřin okamžiků. Nechapu proč ale nemůžu přestat se cítit v tomto pocitu. Tak nák příliš povznésle vždyť už můžu jen umřít už můžu jenom cítit se hloupě jako blbec tolik chyb tolik lítost tolik citu tolik slov tolik mnoho citovích pohledů na život kdo jsem. Bloudící duše tmou ve svém zmatku cítění kam duši plout kam se hnout co udělat mám nevím netuším. Ta síla všeho napojení možností pár však předemnou mlha šedivá života zkušenosti zlých mě svírá do svích čelistí času smutku. Oči zavírám na kolena padám už není síla už se vzvládám. Pokračuj v cestě ozve se z nebe. Ukažu prostředníka trhni si Bože radši mě ukaž cestu mlhou mich splínů v mém okamžiku. Bůch odpověděl drž se dobrých lidi děvče a zlé lituj z jejich bezduchosti a bezcitnosti. A já to se ti to relaxuje tam na hoře co.? Bůch odpoví: jó kežby občas mě ta věčnost sere tak se učím jiné víře proč jen já bych měl vědět všechno když jiní vědí líp než já co je krásnějšího na světě.“