Citáty na téma děs

„Vždycky mě děsilo, že bych měla být něčí manželkou. Život mě naučil, že není možné, aby jeden skutečně miloval druhého.“

„Znechucuje mě, že muži a ženy musejí žít své životy takovým způsobem. Je to bolestivé pro ně a je to bolestivé i pro mě. Nevidím však z toho východisko. Jediné, co tudíž mohu dělat, je o té bolesti psát…. každopádně čas, kdy jsem byl nepostradatelnej, vypršel. Lidský plémě mě odjakživa znechucovalo. V podstatě mi na lidech přijde nechutná ta jejich rodinně-vztahová choroba, která zahrnuje manželství, přesuny moci a hmotný podpory a která jako bolák, jako lepra postupně zachvacuje: vašeho souseda, čtvrť, obvod, vaše město, okres, stát, národ… a všichni zúčastněný si v tomhle úle navzájem lezou do prdelí ve snaze ten stupidní zvířeckej děs přežít.“

„V čase svého života snaž se žít – žít tak, aby se do této radostné doby vyměřené jak tobě, tak ostatním, kterých se ty sám svým životem dotýkáš, nevloudil děs ani smrt. Hledej dobro všude kolem sebe, a když nalezneš, vylákej ho z úkrytu a dovol, ať se hrdě zaskví v plné kráse. Vdechni duši a tělu alespoň nějaký smysl, neboť tak lze vzdorovat smrti. Odkrývej ve všem jen to zářivé a nezkažené. Posiluj odvahu v každém srdci – třeba ji jen hanebnost našeho krutého světa zavalila bolestí a samotou. Nevšímej si věcí příliš nápadných, jelikož nejsou hodny bystrého oka a laskavého srdce. Nad nikoho se nepovyšuj, před nikým se neponižuj. Pamatuj, že každý člověk je obdobou tebe samotného. Neber na sebe cizí vinu, nepyšni se cizí nevinou. Chovej v opovržení zlobu a hrubost, ale ne hrubého či zlého člověka. V tom by ses měl vyznat. Nestyď se za něhu a vlídnost, nastane-li však v čase tvého života chvíle, kdy je třeba zabít, učiň tak bez slitování. V čase svého života snaž se žít – žít tak, abys v onom čase zázraků nepřisypával na horu bídy a zármutku tohoto světa další valounky, žít tak, aby ses mohl usmívat nad nekonečnou blažeností a tajemstvím života.“

„Člověk je zvláštní tvor! Děsí ho, přichází-li o bohatství, avšak zůstává lhostejný k tomu, že nenávratně míjejí dny jeho života.“

„Děsím se davu, je nejkrutější a nejhloupější ze všech přírodních živlů.“

„Lidi mám ráda, ale veřejnost mě děsí. Stejně tak jako mě děsí dav.“

„A já také vím, že kdybych překročila tu hranici, přestala bych být sama sebou, stala bych se někým jiným, a vůbec nevím kým a děsím se toho, té strašné změny, a proto hledám lásku, zoufale hledám lásku, do níž bych mohla vejít taková, jaká dosud ještě jsem, se svými starými ideály, protože já nechci, aby se můj život rozlomil v půli, chci, aby zůstal celý od začátku do konce.“

„Omamuje mě, svádí a já ztrácím klid, jdu za ní a děsím se. Bojím se jí jako pasti a toužím po ní jako po chlazeném nápoji, když mám žízeň. Podléhám jejímu kouzlu a blížím se k ní se strachem, jaký by měl muž podezíraný z toho, že je obratný zloděj. U ní cítím neodůvodnitelné nadšení nad její možnou nevinností a rozumově velmi odůvodnitelnou nedůvěru k neméně pravděpodobné zkaženosti. Cítím, že se stýkám s neobvyklým stvořením, nepodléhajícím přirozeným pravidlům, s vynikajícím nebo ohavným tvorem.“

„LÁSKA, JAKOU SI ZASLOUŽÍTE
Ze všeho nejvíc toužíme po tom být viděni.
Být drženi v prostoru bezpečné, neposuzující, všeobjímající přítomnosti,
být viděni milujícíma očima.
Být viděni - to je zároveň i to, čeho se nejvíc bojíme.
Víc než smrti. Děsíme se pronikavého důvěrného pohledu.
A zároveň po něm nejvíc toužíme.
Ukázat sebe sama vyžaduje tolik odvahy!
Sundat masku, zvlášť ve chvíli, kdy se cítíme nejhůř.
Sundat v takovou chvíli masku, (která nás přitom stejně jenom dusila), a říct, "Podívej! Podívej! Tady jsem, světe!"
Dovolit si být viděn,
ještě než se na to budeme cítit připraveni.
Když se cítíme nejvíc prohnile, špinavě, nejvíc uboze a nezvladatelně, nejvíc nudně, zmateně, opuštěně, zlomeně, smutně, naštvaně nebo bolavě… dovolit si být viděn právě tak.
V tomto bolavém, ostudném místě.
Nechat do něj proniknout světlo.
Vyjít z úkrytu a pozvat druhé do svého "soukromého" světa.
Dovolit, aby byli svědky našeho autentického bytí.
Pustit je za žalostně marnou ochrannou vrstvu, které říkáme "osobnost".
Říct, "Podívej! Podívej, příteli. Tady jsem!"
Podstupte riziko být milovaný.
Ano, to riziko, že budete odmítnuti.
Možná i riziko, že budete znovu zahanbeni, že se vám znovu vysmějí, poníží vás.
Riziko, že se na vás budou dívat jako na někoho, kdo selhal. Jako na špatného, zlomeného, škaredého, nebo slabého.
Ale riziko být milovaný?
Ano. Podstupte to riziko ještě dnes, protože život je krátký a potlačovat vaše přirozené já vás stojí tolik sil. Dovolte, abyste byli viděni ve své syrové kráse. Vaše zranitelné já. Vaše já bez falešné ochrany, bez odpovědí, bez vědomostí experta. Vaše nedokonalé já.
Neboť ten nejhlubší stud může být uzdraven jen ve světle lásky. Vaše nedokonalosti po celou dobu toužily po doteku vědomí tak jemného, že by pod ním našel sám sebe celý vesmír.
A tak se odevzdejte objetí milujícího přítele.
Který vás bude držet.
Ve vaší nahotě, odhalenosti, nedokonalosti.
Hodni lásky.
Takoví, jací jste.
To je láska, jakou si zasloužíte.
Lidská láska, která je i láskou Boží.
Láska, která vás něžně omývá, když se cítíte nejvíc zahanbeni, vyděšeni, nejvíc ztraceni. Když se cítíte docela maličcí.
Obrovská láska, která vás drží.
Nikdy se nespokojte s ničím menším.“

„To, co většinu lidí děsí na smrti nejvíc, není ztráta budoucnost, ale ztráta minulosti.“

„Být šťastný znamená znát se a moc se sebe neděsit.“

„Není nic krásnějšího než děsit lidi za peníze.“

„Krása je moc, kterou žena okouzluje milence, a děsí manžela.“

„Jako děti se bojíme tmy. Neznámé nás děsí. Tam venku může být cokoliv. Paradoxně je to náš osud žít ve tmě. Vyrazte ze Země, kterýmkoliv směrem si vyberete a po počátečním záblesku modré, jste obklopeni černotou, přerušovanou pouze světlem mdlých hvězd. Dokonce i poté, co dospějeme, si temnota uchovává svou moc nás děsit. A proto jsou zde tací, kdož hovoří, že bychom se neměli příliš tázat, kdo další může žít v té temnotě.“

„Samota děsí dvacetiletou duši.“

„Když se lid neděsí hrozného, dochází k nejhoršímu.“

„Jaká bláhovost děsit se myšlenky, že se vzdáme v jednom okamžiku celého svého života, když se nás nedotýká myšlenka, že se ho vzdáváme ponenáhlu kus za kusem.“

„Když mluvím s mladými, kteří jsou na okraji, říkám jim: „Nejvíc je mi líto toho, že jste tak osamělí.“ Samota je děsí. Přijdou domů, odemknou – a doma nikdo není. Okamžitě se tedy spojí s virtuálním světem, protože ti, kdo by měli být vedle nich, s nimi nejsou – tak se spojí alespoň virtuálně.“

„Moje snaha zaspat vlastní zrůdnou nedokonalost často vyústí v osm hodin nočního děsu, jaký bych nepřál Macbethovi.“

„Zemřít si nepřeji, ale neděsí mne, že budu mrtev.“

„Extremisté se knih bojí, síla vzdělání je děsí. Kniha a pero - to jsou naše nejsilnější zbraně. Jedno dítě, jeden učitel, jedna kniha a jedno pero můžou změnit svět.“

„Jako malého mě děsily bouřky a hromobití. Myslel jsem si, že se na mě nebe zlobí. Jak jsem zestárl, zjistil jsem, že mě bouřky a hromobití uklidňují. Možná proto, že vím, že se i příroda potřebuje někdy vykřičet.“

„A přesto mě ženy - dobré ženy - děsily, protože nakonec chtěly tvou duši, a to, co zbylo z té mé, jsem si chtěl nechat.“

„Poznávat smrt bez lásky, toť holý děs. Poznávat život s láskou, toť množství blaha a množství děsu. Poznávat život bez lásky je lidské hovadství.“

„Copak může být něco bláznivějšího než touha vláčet břemeno, kterým chceme co chvíli praštit o zem? Děsit se toho, čím jsme, ale neustále na tom lpět? Hřát za ňadry hada, který nás požírá tak dlouho, dokud nám nesežere srdce?“

„Ticho mě děsilo. Nebylo to to ticho ticha. Bylo to mé vlastní ticho.“

„… každopádně čas, kdy jsem byl nepostradatelnej, vypršel. Lidský plémě mě odjakživa znechucovalo. V podstatě mi na lidech přijde nechutná ta jejich rodinně-vztahová choroba, která zahrnuje manželství, přesuny moci a hmotný podpory a která jako bolák, jako lepra postupně zachvacuje: vašeho souseda, čtvrť, obvod, vaše město, okres, stát, národ… a všichni zúčastněný si v tomhle úle navzájem lezou do prdelí ve snaze ten stupidní zvířeckej děs přežít.“

„Hlupákovi vjede pří každém vtipném slově děs do údů.“

„Žít jinak než-li ty mě děsí, a bez tebe žít hrozné je.“

„Muži se děsí malérů. Dopustili by se nevím čeho, nevím jaké posedlosti, nevím jaké lži, jen aby se vyhnuli scéně.“

„Žít jinak nežli ty mě děsí, a bez tebe žít hrozné je.“

„Pocit, že samotný koncept objektivní pravdy ze světa mizí (…), mě děsí mnohem víc než bomby.“

„Když jsem byl mladej, tak jsem byl blbej. Moc jsem si myslel. Naštěstí jsem to neříkal nahlas. Kdybych to vykřikoval, tak ozvěna by mě děsila dodnes.“

„Muž je ještě dosti hezký, neděsí-li se ho kůň.“

„Pravému žárlivci je všecko příčinou podezření, všecko je předmětem neklidu. Žena ho uhrazuje už jenom tím, že žije a dýchá. Děsí se těch úkonů vnitřního života, těch různých tělesných i duševních hnutí, které činí z ženy bytost od něho odlišnou, nezávislou, pudovou, dvojsmyslnou a často nepochopitelnou. Trpí tím, že kvete sama ze sebe jako krásná rostlina, aniž může nějaká milostná moc zadržet a uchopit to vše, co šíří do světa vonného v této pohnuté chvíli, která je mládí a život.“

„Kdykoliv chtěl Bush vyvolat strach a pronést velký projev, objevil se bin Ládin a děsil lidi historkami, co udělá příště. Bushovi nikdy nechyběla podpora pro bin Ládina. Byl to jeho podřízený.“

„Neděsí mě vyhlídka vězení. Narodil jsem se ve vězení a strávil v něm celý život (...) to vězení se jmenuje Norsko. Nezáleží na tom, zda budu zamčený v cele, protože všechna místa skončí jako multikulturní peklo, které má jméno Oslo.“

„Podle sebe soudim Tebe a proto spravedlnost spravedlivá bejt nedovede. Žijme proto dál ve slepičárně a pamatujme, že mráz nevane z Hradu, ale z našich srdcí a proto nás i smrt děsí.“

„A dech se zastaví. Mne nejvíce děsí, že nebudu moci dýchat. Když je mi někdy těžko, tak si říkám: Ty hlupáčku, holka, vždyť dýcháš, vždyť můžeš dýchat. Je to požitek, jen si to stačit vždycky včas uvědomit. Pojď, zkusíme to spolu, chceš? Dýchat… nadechnout zhluboka, vzduch, cítíš? A myslet si při tom: Dýchám, dýchám, ještě dýchám… jsem boháč..“

„Na místě Boha se ocitl kult spotřeby, který je podle mě mnohem horší než cokoli, co kdy církev vynalezla: kultura obchodních středisek a konzumu, Hollywood a prefabrikované hity pop-music. Na druhou stranu je pravda, že rodiče vždy děsí vše, co dělají jejich děti, a tohle je jen další projev generační propasti.“

„… Dokud si neuvědomíme, že i roduvěrní Češi se v minulosti chovali leckdy s neslýchanou krutostí, zvůlí a surovostí, dokud nepochopíme, že do českých dějin nepatří jen hrdý odboj, ale i zbabělá kolaborace morální i fyzická, ba i přímá zrada - zkrátka dokud nepoznáme, že české dějiny netvoří žádnou světlou výjimku v moři běd postihujících lidstvo, budeme vlastní minulost neustále přibarvovat a zkreslovat. Opakuje se nám neustále, že máme být na svou minulost hrdi, ale stejně oprávněně lze říci, že se jí máme děsit. …“

„Esperantisti, to je sekta. Dokládá to už způsob, jakým o sobě mluví – oni neříkají naše esperanto, ale naše svaté esperanto. To mě trochu děsilo.“

„Dvou druhů pokoje bychom se měli děsit více než všech trápení ve světě – pokoje s hříchem a pokoje v hříchu.“

„Podstatou optimismu je děs z prázdna.“

„Měníme vzor, podle kterého se tkalo plátno jejich životů. Toho se lidé děsí. Vždycky to tak bylo a taky bude.“

„Ta nuda je tak nesmírná, ta hrůza z toho, že žiju, tak svrchovaná, že nevím o ničem, co by tu mohlo posloužit jako utišující prostředek, jako protilék, balzám nebo jako zapomnění. Spát mě nade vše děsí. Umřít mě nade vše děsí. Jít a stát představují tutéž nemožnou věc. Doufat a nevěřit se sobě rovnají v chladu a popelu. Jsem police prázdných sklenic.“

„Smrt nás neděsí. Hrůza je obsažená ve znovuzrození. Ve znovuzrození a v přetrvávajícím strachu, že jakkoli jsou naše těla obnovena, naši mysl zachránit nelze.“

„Tajemství, které nám Panna svěřila, spočívá ve třech odlišných věcech, dvě z nich chci nyní odhalit. První bylo vidění pekla. Madona nám ukázala velké moře ohně, které bylo jakoby pod zemí. Do tohoto ohně byli ponořeni démoni a duše jako průhledné černé nebo bronzové řeřavé uhlíky s lidským tvarem, které se míhaly v požáru a byly nesené plameny, které z nich vycházely spolu s mraky kouře a padaly na všechny strany tak, jako padají jiskry při velkých požárech, bez tíže, či rovnováhy, uprostřed bolestných výkřiků a vzdechů plných zoufalství, které vyvolávaly děs a naháněly strach.“

„Klečel jsem před oltařem a otvíral ústa, aby mi kněz mohl na jazyk položit tu velkou kulatou oplatku. Od včerejší večeře to bylo první jídlo. v žaludku mi kručelo, přesto mě chuť toho tenkého kolečka z mouky a vody zvlaště děsila. Koneckonců, tohle nebyl chleba, to byl Ježíš. Ne symbol Ježíše, ale Ježíš sám. Zavřel jsem oči a domlouval sám sobě. Nekousej. Vůbec se toho nedotýkej zuby. A hlavně si to nepřilep na patro. Ach, bože, už se stalo. Dovolil jsi to. Bůh se ti přiepil na patro. Jak ho teď chceš dostat dolů? Musíš to dostat dolů a polknout. Co když to ztvrdne a zůstane tam? Nemůžeš až do večera chodit s bohem v puse. Ach, bože! Tak se rozpusť, rozpuštěj se.“

„Vždy si volte to, co vás nejvíc děsí. Jenom to vás přinutí dát do toho všechno, co se ve vás skrývá.“

„Nedělejte, co chcete. Dělejte, co nechcete. Dělejte to, co jste naučili, že nechcete dělat. Dělejte věci, které vás nejvíce děsí.“

„Bůh stvořil noci složené
ze snů a lesklých zrcadel,
to aby člověk pochopil,
že je jen odrazem. Proto nás tolik děsí?“

„Představa, že si budu muset sednout k napsání nějaké beletrie, kde budu muset vymýšlet zápletku, by mě opravdu děsila, protože by z toho byl průšvih.“

„Jsem ateista a věřím, že po smrti nic není, jenom pouhá tma. Ale tahle představa mě děsí, bojím se jí. Takže radši budu věřit, že nějaké posmrtné místo existuje.“

„Někteří skladatelé mají strach, aby neupadli do banality. Bojí se být prostí a děsí je představa, že třebas každým novým dílem nepřevrátí vesmír. Tahle permanentní revoluce je taková zvláštní posedlost.“

„Všichni vladaři světa se nejvíc děsí toho, že by to měli zkusit jinak, neslýchaně a obráceně; nic není konzervativnější než lidské vládnutí.“

„Srdce přestává být mladé, jakmile touha po neznámém ustoupí děsu z něho.“

„Viděli jsme neuvěřitelná hrdinství, vítězství, tragické porážky. Viděli jsme zkázu – celá města a vesnice v naprostých ruinách, plameny pohlcovaly práci generací. Setkali jsme se s útočícími, ale i ustupujícími silami, přidali se ke karavanám statečných obyčejných lidí, prchajících před neúprosným nepřítelem, či se vracejících znovu dobít své kopce, pole, vesnice. Vše, co jsme viděli, se nás hluboce dotklo: krutost, děs, lidskost, láskyplnost.“

„Podivná věc, není u nás strany politické, sebenepatrnější, která by měla ve svém programu antisemitismus, nenávist rasovou, a záští rasové; a bývá to často uváděno jako naše politické plus před jinými zeměmi… a naše republika platí ve střední Evropě za zemi přímo filosemitskou… Žije tedy ve skrytu duše našich lidí nenávist k Židům, která propukne v příhodnou chvíli a zatemní jinak případ jasný, jako že dvakrát dvě jsou čtyři? Co mne děsí je právě ta skrytost…“

„Ty knihy prostě nestály za nic. Byly špatné, byly odfláknuté. Snažily se být exaktní, ale používaly příkladů, které byly skoro správné, ale vždycky na nich byly nějaké mouchy. Definice nebyly přesné. Všechno bylo trochu mnohoznačné - autoři nebyli dost chytří na to, aby chápali, co „přesnost“ znamená. Jen ji předstírali. Vykládali něco, čemu nerozuměli a co bylo v dané chvíli dítěti úplně k ničemu. Psal to někdo, kdo pořádně nevěděl, o čem mluví, takže to bylo vždycky trochu špatně! A jak dobře učit podle knížek napsanými lidmi, kteří pořádně nerozumějí tomu, o čem mluví, to nedovedu pochopit. Nevím proč, ale ty knížky byly mizerné; MIZERNÉ PO VŠECH STRÁNKÁCH! Něco vypadalo na první pohled dobře, a pak mě z toho jímal děs. A takhle to vypadalo se všemi těmi knihami. Vykládaly o věcech, které byly neužitečné, zmatené a matoucí, mnohoznačné a částečně nesprávné.“

„Nemáme mnoho důvěry, že Bílý dům přijde s politikou dostatečně silnou k tomu, aby sankcionoval budoucí záměry Severní Koreje. To vytváří širší obrázek, který mě upřímně děsí, pokud jde o naší národní politiku, ale očividně musíme stát při našem severokorejském spojenci.“

„Nepochybuji o tom, že premiérovi Netanjahuovi jde o dobro Izraele, ale domnívám se, že trpí určitým druhem slepoty, která děsí jeho i nás.“

„Je opravdové štěstí, že nejsem odkázán na svou ctěnou osobu, jejíž moudrost bych musel obdivovat a ctít a jejíž pošetilosti bych se vlastně měl v každém okamžiku děsit.“

„Ve skutečnosti se necítím skvěle, často jsem se chtěl ponořit pod zem nebo zmizet, někdy mě svět děsí. To je důvod, proč mě vždy přitahovali podivní hrdinové.“

„Na své fotografie se před jejich odevzdáním nedívám. Proč bych ten děs měl prožívat dvakrát.“

„Pokud vás to děsí, možná by bylo dobré to vyzkoušet.“

„Děsí mě, že se veškeré hodnoty začínají měřit objemem peněz.“

„Děsí nás medvědi. My děsíme medvědy. Děsí nás vítr. My vítr neděsíme.“

„Moc je silou. A síla se ukazuje jen v případě, kdy roste. To znamená, že aby člověk byl a jeho existence byla uznána, tak musí být stále silnější a silnější. Nemůže si dovolit se zastavit. Člověku nestačí být dobrý. Zítra musí být lepší. Ne, že si to přeje, ale je to podmínka jeho existence. Je v tom bohužel trochu děsu, který si ale zaplať pánbůh skoro nikdo neuvědomuje.“

„Nástup populismu a vlastenecké trendy mě děsí, je mi to cizí a není mi to příjemné.“

„Nemám žádné námitky proti něčemu sexuálnímu životu, pokud to nepraktikují na ulici a děsí koně.“

„Naše mysl je jako ukecaný rádio, které nikdy nepřestane kecat. Zkrátka se ho nezbavíme, ať už hlásí nepříjemné nebo milé zprávy. To je život. A toho se přece zbavit nechcete. Proto nevěřte všemu, co vám říká vaše hlava. Naučte se ovládat to rádio. Zeslabte to, co vás děsí a ubližuje vám. A naopak zesilte si všechno, co vás zocelí a povzbudí.“

„Děsí mě, když se lidi promění v masu.“

„Koronavirus je časovaná bomba, ale neděsil bych se, byly daleko horší věci.“

„Děsí mě, že lehce věříme manipulativním lžím.“

„Od dětství se vnímám neutrálně, chápu, že to lidi děsí, ale chceme žít život v psychické pohodě, je to otázka respektu.“

„Protože hypnóza je jakési krásné mystérium, které nás svým způsobem trochu děsí, ale zároveň obrovsky fascinuje, tak ji obvykle lidé v podstatě touží prožít.“

„Bankroty dnes nikoho neděsí. Politici všem slíbí dotace. To je univerzální náplast na vše.“

„Nic nehledám. Nyní o sobě chápu spoustu věcí, kterým jsem tehdy nerozuměl. Uvědomuji si, co se dělo. Ta nesmyslnost mě děsí, i když jsem si jistý, že ne natolik jako ti, kteří k tomu byli tak blízko.“

„Chápu moc dobře, že mluvíte o smrti jako o něčem, co vás neděsí. V této válce si člověk může sám na sobě vyzkoušet – a takové příležitosti se stávají zřídka –, že nic není tak uklidňující jako vyhlídka na mír smrti. Kdo usiluje o čistotu a prozření, k němu přijde smrt jako zachránce.“

„Pokud některým duším opravdu hrozí zatracení, jak o tom vydávají svědectví mnozí svatí a jak to také potvrdila zjevení ve Fatimě, divím se, že se dnes o peklu skoro nemluví, protože je to tak strašlivá věc, že mě děsí o tom jen přemýšlet.“

„Dělat knížky je veliká radost, kniha je nádherný artefakt a dnešní koukání do nejrůznějších obrazovek mě upřímně děsí. Kniha rozvíjí fantazii, bez fantazie není romantika, bez romantiky asi není tramping… A virtuální trampování si opravdu nedovedu představit.“

„Technologie mě k smrti děsí. Navrhují je inženýři, aby udělali dojem na jiné inženýry, a vždycky se k nim dodávají návody, které napsali inženýři pro jiné inženýry - proto téměř žádná technologie nikdy nefunguje.“

„Vší pochybnosti všeho
Já nemám strach já mám pochybnosti. Já nejsem líná ale jen mě to děsí. Já nepochybuju já jsem jen šíleně vyděšená. Já necítím strach jen se nechci změnit pro něco co mě oslabí. Já nechci se snažit pokud mě to nic nedá a pokud mě to psychicky neinspiruje do budoucna. Strach mám doslova jen když vím že mě to může znovu zlomit znovu bodnut znovu oslabit znovu spusobyt bolest jak psychickou tak fyzickou. Já vím že je to život a patří to k němu. Ale rezignuju na život i ten mohu absolutně obejít a ignorovat.“

„Nebojte se lidských pomluv, neděste se jejich hanobení !“

„Děsí mě průměrnost…“

„Každý prázdný den mě děsí, do zlých snů nás zamotá, jenom víra s láskou kreslí dávný obraz života.“

„Umění v přírodě je rytmické a děsí se veškerého omezování.“

„Někdy moje myšlenky přesahují reálný svět a to mě občas děsí.“

„99% věcí, které nás už předem děsí, se stejně nikdy nestane.“