Citáty na téma oceán

„Jako vlna neexistuje sama o sobě, ale pokaždé je součástí pohybu oceánu, tak ani my nemůžeme procházet životem sami, ale vždycky máme účast na zkušenosti života, který působí všude.“

„Říká se, že "život je oceánem bolesti". To je možné, ale jeho pěna je krásná.“

„I já jsem dcera oceánu - řekla kaluž.“

„Sebemenší kapka vody, která se spojí s oceánem, nikdy nevysychá.“

„Přijde mi smutnější být opuštěný v nějakém evropském velkoměstě než na opuštěném ostrůvku v Tichém oceánu.“

„Až tiché časy zmizí, zaposlouchej se do oceánu.“

„Na jatkách se uřezávají hlavy zvířat, z trupů se stahuje kůže, pářou se břicha. Jak dlouho se ještě bude Bůh dívat na tohle vaše strašné peklo a mlčet? Proč potřebujete tento oceán krve a masa, jehož puch se šíří po celém vašem vesmíru?“

„Nemůžete objevit nové oceány, pokud nemáte odvahu odpoutat zrak od břehu.“

„To, co víme, je kapka, co nevíme, je oceán.“

„Moře je veliké a oceán času nemá hranic; plivej do moře, člověče, a ono se nevzedme, spílej svému osudu, a nepohneš jím.“

„Kdyby krása měla zvuk, byl by to zvuk oceánu.“

„Nikdy nepřekonáš oceán, když se budeš bát, že ztratíš břeh z dohledu.“

„Knihy jsou kompasy, dalekohledy, sextanty a mapy, připravené jinými lidmi, abychom mohli plout nebezpečnými oceány života.“

„Ponořte se do Oceánu Mých slov, ať můžete proniknout k jeho tajemstvím a objevíte všechny perly moudrosti, ukrývající se v jeho hlubinách.“

„A až se naposledy nadechneš, pochopíš, že tvůj život byl pouhou kapkou v nekonečném oceánu! Co je však takový oceán jiného než spousta kapek?“

„To co děláme ve srovnání s tím, co bychom mohli udělat, je tak nicotné, jako bychom chtěli srovnávat vlny na hladině oceánu s jeho nezměrnou hloubkou.“

„Raději jsem mřenkou v oceánu než kaprem v rohlíku.“

„Nejsme pozváni k projížďce po rybníku s náhradními pádly, opravdu ne a jsem si tím jist, jsme pozváni se štíhlou plachetnicí daleko na oceán.“

„Nepodceňuj se, protože i ty nejcennější poklady se skrývají na DNĚ oceánu!“

„Nevíme ani co se skrývá na dně nejhlubšího oceánu, proto nemůžeme vědět co skrývá universe.“

„Normu lze interpretovat dvěma způsoby: 1. V rámci měnícího se světa, 2. v rámci neměnícího se světa. Oba světy udržuje Konstanta - Zákon. Konstanta měnícího se světa je Konstanta Absolutní a Věčná. Díky tomu je Vnější svět bez počátku a konce („teď a tady“), kde v každičkém okamžiku Dva jsou Jedním. Je to nejvyšší Síla každé individuální bytosti (latinsky individus/angl. indivisible = „nerozdělitelní-dva“), Svobodná vůle, s jejíž pomocí se můžeme rozhodnout nechat se unášet Věčně trvajícím přítomným okamžikem. Uskutečněním Seberealizace („Já jsem“) se Nejvyšší Síla stává úplnou. Protože jsme byli obdařeni Svobodnou vůlí, naše Já (nejbližší Stvořiteli uvnitř nás) se může rozhodnout stát se Vědomým ve vnějším nebo vnitřním světě. Když se rozhodneme prožít zkušenost vnějšího světa, překrývajícího vnitřní, pak se Chápání konstanty musí změnit, protože změna se nemění. Uplatněním deduktivního přístupu, který pojetí konstanty může změnit v nekonstantu (v zákon, který lze změnit), se „Já“ může „externalizovat“ (projevit ve vnějším světě). Řád vnějšího světa pak musí být stanoven jako neměnný. Jinými slovy, ve vnějším světě ZMĚNA představuje NORMU (zde Změna = Absolutistický vládce, VLÁDA), která musí být pojata jako kontrast k normám Neměnného, Konečného světa, což způsobuje, že jeho zákony podléhají korupci. To vysvětluje extrémní snahy uvěznit lidi ve svěrací kazajce svazující tělo, mysl a duši. Nejkrajnějším případem těchto snah je klonování člověka k obrazu iluzorního boha. Tento „bůh“ odráží zákony, které jsou třeba k tomu, aby udržely svět ve sféře iluze, kde se používají peníze k vnucování iluzorních názorů na hodnoty a existenci samotnou. Navíc, k udržení člověka v sekundárním řádu, je třeba „externalizované, navenek projevené Já“ držet v ILUZI, která je pod kontrolou konstanty - vlády (prosazující vnucený zákon), poskytující lidem „jistotu“. Hlavní náplní dnešní demokracie proto je, učinit normou zákony a řád umožňující KORUPCI. Milióny lidí už akceptovaly jako svou vládu zkorumpované politiky (které si sami zvolili). To jenom dokazuje, nakolik člověk ztratil spojení se středem ve svém NITRU. „Nový světový řád“ dokáže pokračovat v systematickém vytváření a udržování této normy jedině díky našemu STRACHU, že nebudeme součástí jeho zkorumpovanosti. Stručně řečeno: Pokud se korupce nestane normou, „nový světový řád“ nemá šanci přežít. Je opravdu umělý, jak ukazuje následující posloupnost jeho vývoje: 1. Umělé zákony, 2. Umělé potraviny, 3. Umělý systém léčení, 4. Umělé orgány, 5. Umělí lidé, 6. Umělý vesmír, 7. Umělý bůh. Zaměřování se na umělého boha začalo s příchodem náboženství, které nahradilo Jediný zákon Stvořitele zákony vyžadujícími instituci nebo vládu schopnou prosadit sekundární zákony. Tak vznikl „nový světový řád“ vytvářející „mírové války“ a veškeré druhy TERORISMU. A tak dochází k DOBROVOLNÉMU odhalování lží a všech druhů korupce, aby byl člověk nucen přijmout korupci jako normu. Zákony se hromadí, aby lidstvo uvěznily v dobrovolně vytvořené svěrací kazajce. „Co je tohle za zákon?“, „Svolejme demonstraci!“, „Napište svému poslanci“, „Podepište tuto petici“ - to všechno je jen ŠAŠKÁRNA! Staly se z nás ovce. Vidíme řezníka přímo před sebou, ale přesto jdeme pořád stejným směrem. Vidíme, že loď se potápí, ale držíme se na ní, dokud nás vzdušný proud nesmete dolů. Cožpak jsme úplně ztratili odvahu hledat spásu v Nekonečném Oceánu, jehož Mikrokosmem jsme? Dokážeme ještě vůbec MYSLET?“

„Neboť ve snech vstupujeme do světa, který je celičký náš. Ať plavou v nejhlubším oceánu nebo plachtí nad nejvyššími mraky.“

„Soudit člověka podle jeho nejslabšího článku nebo skutku je jako soudit sílu oceánu podle jedné vlny.“

„Stále více lidí se přiklánělo k názoru, že udělali nenapravitelnou chybu, už tehdy, když slezli ze stromů. Někteří dokonce tvrdili, že chybou bylo vůbec na ty stromy lézt, že měli všichni pěkně zůstat v oceánech.“

„Najdi v sobě křišťálový pramen své duše a pochopíš, že všechno toto hmotné pozlátko – auta, byty, chaty, postavení ve společnosti – všechny tyto hmotné statky, při jejichž dosažení strávíš celý svůj vědomý život, jsou jen prach. Prach, který se v tomto pramenu okamžitě promění v nicotu. A život ubíhá. Život, který můžeš využít k proměně na nekonečný oceán Moudrosti.“

„Někde hluboko uvnitř srdce každé bytosti se ukrývá krása a cennost, ale ne všem je určeno to nalézt, stejně jako poklad na dně oceánu.“

„Břemena jsou těžká, ano, ale stejně kráčíte dál a dál. Chtěli byste slyšet, že se není čeho bát? Taková slova ode mne nikdy neuslyšíte. Vždyť nejistota a pomíjivost jsou tím, co vám nakonec přidává do kroku. Jsou jako sůl, která dráždí vody všech oceánů; snad proto nikdy neustává vlnobití?“

„Láska je ostrov citů omývaný oceánem výdajů.“

„Když první kosmonauté viděli Zemi z oběžné dráhy, neviděli hranice států, jen lesy, hory, oceány, pouště. To hodně přispělo k tomu, že jsme si uvědomili, že je jen jedna Země a také jedno lidstvo, byť rozčleněné do nejrůznějších kultur a národů. Rozdíly mezi národy a kulturami se z výšky 400 kilometrů stanou nepatrnými a malichernými.“

„Zkoušeli jsme se dotknout nebes ze dna oceánu.“

„Žijeme naše životy na malém ostrůvku zaslepenosti, bez povědomí o temných oceánech nekonečna okolo nás. Neměli bychom se snažit příliš rozhlížet.“

„Nebojím se utopit, pokud to znamená, že jsem hluboko ve tvém oceánu.“

„Ale oceán je jen mnoho kapek…“

„Láska je oceánem citů, ze všech stran obklopeným výdaji.“

„Modernost spočívá v tom, že potřebujeme stále míň času na cestu přes oceán a stále víc času na cestu do kanceláře, nebo do továrny.“

„Globální oteplování způsobené lidmi je nesmyslná fikce. Dá se naopak předpokládat, že když se oteplí oceán, nad Antarktidou bude více sněžit a masa ledovců naroste“

„Nechte si oceán. Já beru jezero.“

„Je uspokojivé myslet si,že váha oceánu a váha významu spolu mohou nějak souviset.“

„I nad celým oceánem rozlitého mléka dokážeme prolévat slzy pouze dočasně - má-li být život snesitelný, všechno mimořádné se musí stát všedním.“

„Život je jako oceán, co do něj vhodíš, vrátí ti zpátky.“

„Naděje je jen kapka v moři, ale tvoří celé oceány.“

„Intolerance a pověry odjaktěživa doprovázely lidskou hloupost a nikdy, jsem si jist, nebudou z našeho světa z gruntu vykořeněny, nebot' stejně tak věčné jsou jako hloupost samotná. Kde se nyní tyčí pohoří, bude se jednou vlniti oceán; kde je dnes mořské dno, bude jednoho dne poušť. Leč hloupost zůstane hlouposti.“

„A pokud tě miluje tisíc dalších, vždy tě budou milovat jenom kapku, v porovnání s mým oceánem lásky k tobě.“

„Lidé tonou v oceánech nejistoty, způsobené nekonečnými možnostmi volby ve světě nadbytku a hojnosti.“

„Uchvátili jste do svých prstů doušek unikající vody; nezdá se, že by si toho oceán povšiml.“

„Láska je oceán citů kolem dokola ohraničený různými výdaji.“

„Mé tvrdé paže dál svírají uzdu života – / dál jako bezbřehý oceán / má duše vztekem a vášní klokotá. / Zůstanu nespoután. // Mé levhartí oči dál lítý mají lesk / a drží ve své moci / divoký a zádumčivý blesk / planoucí tmou pravěké noci. // Nechť zchátrá a rozpadne se v hlínu / kultury lidské každý čin. / Jsem barbar z nejhlubšlho stínu, / který se tyčí nade vším.“

„Život je hladový oceán. Všechno zpřevrací.“

„Každá kapka v oceánu se počítá.“

„Starý oceáne, jsi symbolem identity: vždy vyrovnaný sám se sebou. Ve své podstatě se nikdy neměníš, a pokud jsou tvé vlny někde rozzuřené, dál odtud, na jiném místě, jsou v naprostém klidu. Nejsi jako člověk - který se zastaví na ulici, aby viděl, jak se dva buldoci navzájem koušou do zátylku, ale nepočká, až skončí pohřeb. Muž, který je ráno přístupný a večer nepříčetný. Který se dnes směje a další den pláče. Zdravím tě, starý oceán!“

„Udržujte svou mysl vždy jasnou a čistou jako širé nebe, velký oceán a nejvyšší vrchol, prostou všech myšlenek. Vždy udržujte své tělo naplněné světlem a teplem. Naplňujte se silou moudrosti a osvícení.“

„Život je jak řeka: zaprší a z miliard kapiček vznikne potůček, poté se změní v řeku, která je různě široká a dlouhá, někdy rovná, někdy klikatá, i z malého potůčku může vzniknout ničivá peřej, taky umí být ticha, klidná a romantická. Nakonec každá řeka zmizí v oceánu a tam ztratí své jméno a původ.“

„Víš jak vznikli moře a oceány, Jitřenko? Někdo plakal pro svou milou, tak moc, jak já pláču teďka kvůli tobě.“

„Velké srdce, stejně jako nesmírný oceán, nikdy nezamrzá.“

„Ve škebli slyšíš promlouvat celý oceán, protože ona sama mlčí.“

„Básník přeplouvá oceán na kotvě.“

„Velkodušnost. Žíznivé je svrhl do oceánu pitné vody.“

„My lidé 20. století, bez ohledu na obor, jímž se zabýváme, jsme v úvahách o tom, čeho je zapotřebí k přeplutí oceánu, tak předpojatí, že se dáváme unést dogmatem, i když je v rozporu se známými fakty. Musel jsem třikrát přeplout oceán na voru a podstoupit řadu jiných empirických pokusů, abych zjistil, jak velice jsou naše moderní představy vzdálené od reality.“

„Tato operace byla od Rusů signálem. Měla vyjádřit jejich vzkaz: ‚Jsme tady, jsme první a patří nám to tu.‘ Když je řeč o Severním ledovém oceánu, mají [Rusové] poměrně silné námořní kapacity v Murmansku a na mnoha dalších opěrných bodech v arktických vodách.“

„Mají identickou DNA. Jsou jako dvojčata, která po narození rozdělili a poslali na opačné břehy oceánu. Mají trochu jiný přízvuk, ale stále jsou to dvojčata - Lancia a Chrysler jsou geneticky svázané.“

„S vírou je to jako s ledovou krou v oceáně. Ta víra je stejně jako kra schována pod hladinou a mým úkolem je někdy tu víru dostat nad hladinu. Někdy z té kry kouká jen maličká špička a to podstatné se skrývá v hloubce. A ta špička je to, co my jako věřící dokážeme definovat a pojmenovat, co cítíme, co prožíváme. Takže víra mezi lidmi je, někdy je na povrchu, někdy je skrytá.“

„Kéž charismatická obnova jako taková jednoho dne zmizí a přetvoří se na letniční milost celé církve, aby byla věrna svému původu. Řeka musí zmizet v oceánu.“

„Lidé dovolí Bohu být kdekoliv, jen ne na Jeho trůně. Dovolí Mu být v Jeho dílně, utvářet světy a dělat hvězdy. Dovolí Mu být v Jeho chudobinci, rozdávat své almužny a udílet štědré dary. Dovolí Mu nést zemi a podpírat její pilíře, nebo rozsvěcovat nebeská světla, či vládnout vlnám vždy dmoucího oceánu; ale když Bůh vystoupá na svůj trůn, pak Jeho stvoření skřípá zuby. A my hlásáme Boha na trůnu, a Jeho právo činit se svými, jak chce sám, jednat se svým stvořením, jak se Mu zdá nejlépe, aniž by se o tom s nimi radil; tehdy na nás syčí a hrozí nám, a tehdy se lidé odvrací, zacpávajíce si uši, neboť Bůh na trůnu není Bůh, kterého milují. Ale je to Bůh na trůnu, kterého milujeme kázat. Je to Bůh na svém trůnu, komu věříme.“

„Lidský intelekt, tak, jak si jej my představujeme, není nikterak onen, který nám líčil Platón v alegorii o jeskyni. Není právě tak jeho úlohou, aby pozoroval jak míjejí prázdné stíny, jako aby zřel, ohlížeje se za sebe, hvězdu zrak oslňující. Má dělati něco jiného. Zapřaženi jako voli oráčovi do těžké práce, cítíme hru svých svalů a kloubů, tíhu pluhu a odpor půdy: jednati a věděti o sobě, že jednáme, vstupovati ve styk se skutečností a dokonce ji žíti, avšak jen v mezích jejího významu pro dílo, které se dokonává, a pro brázdu, která se táhne, takový jest úkol lidského intelektu. A přece koupeme se v blahodárném fluidu, z něhož čerpáme samu sílu k práci a životu. Z tohoto oceánu života, do něhož jsme ponořeni, vdechujeme ustavičně něco a cítíme, že naše bytost, nebo alespoň intelekt, který ji vede, vytvořil se tu jakýmsi místním ztužením. Filosofie může být jen úsilím, jak znovu rozplynouti se v celku. A intelekt, resorbuje-li se ve svém principu, prožije zas naruby svou vlastní genesi. Avšak takový podnik nebude již moci dovršiti se na ráz; bude nutně hromadný a postupný. Bude záležeti na výměně dojmů, které opravujíce se vzájemně a též na sebe se kladouce, posléze rozšíří v nás lidství a dosáhnou toho, že půjde nad sebe samo.“

„Tak jako je účelem jezení uspokojit hlad a ne chtivost, je sexuální instinkt určen k rozmnožování druhu podle přírodního zákona a nek zažehávání nenasytné touhy. Zničte už nyní špatné tužby; jinak vás budou následovat, až bude vaše astrální tělo odloučeno od své fyzické schránky. I když je tělo slabé, mysl by měla stále odolávat. Přepadne-li vás s krutou silou pokušení, překonejte je neosobní analýzou a nezdolnou vůlí. Každá přirozená vášeň se dá ovládnout. Uchovávejte si sílu. Buďte jako prostorný oceán, vstřebávající všechny říční přítoky smyslů. Malé touhy jsou otvory v rezervoáru vašeho vnitřního pokoje, které umožňují promrhání hojivých vod v pouštním písku materialismu. Mocný aktivační podnět nesprávné touhy je největší nepřítel štěstí člověka. Procházej světem jako lev sebeovládání; postarej se, aby tě neproháněla žába slabosti.“

„Oceán chybí v knihách o historii, geografii, matematice, fyzice, filozofii. Oceán by měl být všude, když o tom přemýšlíte. V oceánu je dokonce spiritualita.“

„Srdce nezná žádnou větší oddanost
než být břehem oceánu -
Udržovat křivku jedné pozice,
Počítat nekonečné opakování.“

„Existuje obrovské skladiště naplněné poklady. Klíč od něj, hebrejský jazyk, máme my v opatrování. Máme právo zahodit ten klíč do oceánu zapomnění? A co více: Jestliže už nejsme schopni být strážci našich pokladů, jaký je náš smysl na tomto světě? Obávám se, že budeme-li takto zjevně zanedbávat svůj úkol, dvacáté století pro nás bude mít připraveno nikoli ghetto, ale hrob. 1896“

„A i když veliké lány Evropy a četné staré a slavné státy upadly nebo snad ještě upadnou v moc gestapa a celého toho krásného ústrojí nacistické vlády, my necouvneme a neselžeme. Půjdeme až do konce, budeme se bít ve Francii, budeme se bít na mořích a oceánech, budeme se bít s rostoucí důvěrou a s rostoucí silou stále ve vzduchu, budeme hájit svůj ostrov, budiž cena jakákoli, budeme se bít na březích, budeme se bít na přistávacích plážích, budeme se bít na polích a v ulicích, budeme se bít na návrších; nikdy se nevzdáme, a i když, v což ani na chvíli nevěřím, byl by tento ostrov nebo veliká jeho část podmaněny a kdyby hladověl, pak naše říše za moři, ozbrojená a chráněná britským válečným loďstvem, by pokračovala v zápase, až z vůle boží vystoupí Nový svět v celé své moci a mohutnosti na záchranu a osvobození světa Starého.“

„Kdybych měl cihlu pokaždé, když jsem opakoval větu kvalita, služba, čistota a hodnota, myslím, že bych s nimi pravděpodobně mohl přemostit Atlantský oceán.“

„A budu dál stát na oceánu, dokud se nezačnu potápět.“

„Byli jsme na Měsíci, zmapovali jsme hlubiny oceánu i srdce atomu, ale máme strach podívat se do svého nitra, protože cítíme, že tam se všechny protiklady splynou.“

„Ani ten nejhlubší a nekonečný oceán, ani stále se vzdalující horizont … neudusí mateřkou touhu a lásku ke svému dítěti.“
citát ke knize Rododendron Za horizontem osudu“

„Nikdy nepřeplujete oceán, dokud nemáte odvahu ztratit břeh z dohledu.“

„I nejmenší pohyb je důležitý pro celou přírodu. Kamínek ovlivní celý oceán.“

„Není snadné změřit oceán, ale můžeme se jím nechat změřit, čelit mu a být v něm.“

„Vlajkovou lodí na Solovjovově plavbě v oceánu sraček je pořad Večer s Vladimirem Solovjovem, který je pokaždé nabitý skvělými hosty. Je to taková přehlídka diagnóz a neformální světový šampionát v pronášení těch nejabsurdnějších a nejnehoráznějších kokotin.“

„O vodě oceánu
Ať si je na dně oceánu cokoliv s určitostí je to nepodstatné. Podstatné je to že je oceán a že je v něm život. Nezáleží na tom co je v hloubce ukrité a co nevidíme. Podstatné je to co je na povrchu a co s tím udělame a co je v nás sámich jaký pocit nás převládá při pohledu velikosti oceánu a kolem sebe. Cokdyž je to prázdnota samota chlad příliš vody neznámo nejistota a nepříjemný pocit žádného konce při pohledu do vody jako pohlcující hipnotizující nekonečno které nemá konec ani začátek.“