Citáty o dětství

„Žena se za svého života podřizuje třem mužům: v dětství otci, v zralém věku svému muži a ve stáří svému synovi. Běda ženě, která se tomu vzepře.“

„Musíme uzdravit svět. Chaos, beznaděj a nesmyslné ničení nás obklopují a jsou následkem odcizení, které lidé cítí mezi sebou a vůči svému prostředí. Toto odcizení má často kořeny v citově ochuzeném dětství. Děti byly o své dětství okradeny. Dětská mysl potřebuje záhady, kouzla, divy a vzrušení. Chci, aby má práce pomohla lidem objevit dítě, které se v nich skrývá.“

„Nešťastný je ten, komu vzpomínky na dětství přinášejí jen strach a smutek.“

„Dětství je období lidského života uprostřed mezi idiotstvím nemluvněte a pošetilostí mládí - vzdaluje vás od hříchů dospělosti a od výčitek svědomí stáří.“

„Jestliže nemáte dětství, tak jako já a jiné dětské hvězdy, pokoušíte se tuto ztrátu později kompenzovat a dohnat to. Ale co já rád dělám, je to, že pomáhám ostatním dětem, které jsou méně šťastné nežli já – dětem, které jsou smrtelně nemocné, postižené či chudé.“

„Člověk, který utíká před tím, čeho se bojí, někdy shledá, že si k tomu jen zkrátil cestu. Húrinovy děti, kap. Túrinovo dětství“

„Lidé říkají, že jsem zvláštní,
protože miluji jednoduché základní věci,
Je mým osudem kompenzovat
to dětství, které jsem nikdy neměl.“

„Byl jsem od počátku zázračným dítětem. Všichni o mně už od dětství říkali, že to bude hotový zázrak, stane-li se ze mě něco.“

„Děti, které se otočili zády ke svým rodičům, neměli hezké vztahy a dětství s rodiči.“

„Dětství, láska a umění, to je to, co dává lidskému životu smysl.“

„Pohlédnou-li děti očima poprvé, usmívají se. Zmocní-li se dívky přirozený cit, usmívá se, jako se usmívala ve svém dětství. Je-li světlo první láskou života, zdali pak láska není světlo srdce?“

„Již od raného dětství mám bludný zvyk považovat sám sebe za odlišného a chovat se odlišně od ostatních smrtelníků.“

„Rodiče ohrožují své děti, když jim poskytují radostné dětství. Kdo neměl těžké dětství, nemá seč na co vymlouvat u soudu.“

„Šplhání vzhůru je bolestné a z výšek se snadno padá dolů. Húrinovy děti, kap. Túrinovo dětství“

„Jen ten, kdo měl šťastné dětství, vyznává tradici, ten druhý zuřivě útočí na svět.“

„Mezi dětstvím, jinošstvím, dospíváním a mužným věkem (dospělostí) mají ležet ostré hranice zkoušek, smrti, činů, obřadů, příběhů, písní a soudů.“

„Člověk se mění od dětství až do hrobu. Kdy je tedy sám sebou?“

„Den, kdy si začneme dělat starosti s budoucností, je tím dnem, kdy necháváme dětství za sebou.“

„Myslím, že jsem vyrostla nějak rychle. Přála bych si, abych byla mladší než jak velká jsem ve své hlavě. Z rozličných důvodů se cítím jako stará žena. Toužím po tom, abych mohla prožít znovu své dětství a pubertu a užít si trochu více srandy, než jsem si ve skutečnosti užila.“

„PŘED SVATBOU mluvte o účtech, výchovných stylech, úvěrech, dluzích, náboženství, o tom, jak jednat s rodinou, jaká přesvědčení budou vštěpována vašim dětem, o traumatech z dětství, o sexuálních očekáváních, o očekáváních partnera, o finančních očekáváních, o rodinné zdravotní historii, o historii duševního zdraví, o věcech, které chcete před smrtí zažít, o vysněném domovu, o kariérách a vzdělání, o politických názorech a o čemkoliv jiném, co vás napadne. SAMA LÁSKA TOTIŽ NESTAČÍ!“

„Kdo by si od dětství nezvykl na svět, musel by z něj ztratit rozum. Stačil by jej zničit zázrak jednoho jediného stromu.“

„Dětství je duševní stav, v němž je to vše nové zajímavé, co dospělé smrtelně nudí.“

„Dětství je chvíle, mládí je chvíle, dospělost je chvíle a stáří je součtem těch chvil.“

„Číst jsem se naučil v dětství, kdy jsem ještě netušil, co bývá v novinách.“

„Kolik lásky dostaneme v dětství, tolik lásky si s sebou neseme celý život.“

„Od dětství nás učili zacházet s technikou. Definovat své pocity. Spoléhat se na tým. Racionálně řešit veškeré problémy. Nikdo nám neřekl, že nejlepší způsob, jak osušit slzy, je slíbat je, že nejjistější metoda, jak se zbavit strachu, je prožít ho, že jediná možnost, jak se dostat dál, je vydat se na cestu. Naučili jsme se klást otázky. Zapomněli jsme hledat odpovědi.“

„Chcete-li opravdu odpověď na otázku o mém dětství, mohu říci, že to bylo období čekání na chvíli, kdy budu moci poslat všechno, co bylo s tímto obdobím spjaté, ke všem čertům.“

„Dětství koriguje naše sobectví ve prospěch primárnějších hodnot.“

„Dětství - toť vykořisťovatelsky spotřebitelské období v etapách našeho biologického vývoje. V mezích své etapy je přirozené a kouzelné. Přežije-li samo sebe, je odporné a je ozdobou jen bláznů…“

„Advent je pro mě významný čas. Já jsem od dětství sběratel koled a betlémů. Takže když můžu, tak si zapálím svíčky, postavím betlémy, poslouchám koledy a jsem takový dětina. Cítím, že je to zvláštní doba, doba narození Spasitele, který se narodil na slunovrat. Žádný Santa Klaus, ale ježíšek, jezulátko, Ježíš Kristus.“

„Když se tak zamyslím nad tím, co jsem v životě napsal - a co se mi povedlo, tak si tak říkám, jak je to všechno svázáno s mou rodnou krajinou… Jak se v člověku hromadí všechny ty zkušenosti a ukládá se to do podvědomí. Všechno svoje vyprávění jsem vynesl po kapsách z krajiny svého dětství. Zalidnil jsem ji lidmi….“

„Psaní textů je zábavná a dobrodružná činnost, luštění rébusu, objevování neznámého, škrtání známého, radostné motání se v kruhu, prostě návrat k hravosti dětství. Je to naprosto nenáročné, pokud se vám to daří, a naopak k uzoufání, když se nemůžete pohnout z místa. Nejsilnější inspirací k textům je přirozeně hudba.“

„Od dětství mi vrtá hlavou, proč západní společnost, která dala světu Všeobecnou deklaraci lidských práv a hlásila se ke svobodě a demokracii, zároveň dlouho tolerovala segregaci a nás barevné vystavovala na odiv v klecích jako zvířata.“

„Moje filmy přitahují ty diváky, kteří ještě nezabouchli dveře za svým dětstvím a nenechali si pragmatickou civilizací vymlátit z duše imaginaci.“

„"Dětství je celkem příjemný a privilegovaný stav, pohádkový život, kde se jídlo a čisté oblečení objevuje jakoby kouzlem, nikdo se vás nevyptává na práci a veliké verze mamky a taťky vám čtou každý večer před spaním pohádky" - Dopisy Malých žen“

„Člověk se přirozeně nemůže od dětství osvobodit, aniž by se jím podrobně nezabýval, jak již dlouho víme z Freudových výzkumů. Čistě intelektuálním věděním přitom nelze ničeho dosáhnout. Účinné je pouze rozpomenutí se, které je zároveň znovuprožitím. Mnohé zůstane nevyřešené díky rychlému plynutí let a přemáhajícímu proudu věmů z právě odhalovaného světa. Od toho se člověk neosvobodil, nýbrž jenom vzdálil. Vrátí-li se tedy z pozdějších let zpátky k dětským vzpomínkám, nalezne tam ještě živé části vlastní osobnosti, které se ho pevně chytí, připojí se k němu a prosytí jej znovu pocitem dřívějších let. Tyto části jsou ale dosud ve stavu dětství, a proto silné a bezprostřední. Pouze jsou-li opět spojeny s dospělým vědomím, mohou pozbýt svůj infantilní apekt a mohou být upraveny. Vždy musí být nejprve prozkoumáno toto "osobní nevědomí", to znamená musí dojít k jeho uvědomění, jinak nelze otevřít vstup ke kolektivnímu nevědomí.“

„Když jsem se stal mužem, odložil jsem dětské věci, včetně strachu z dětství a touhy být velmi dospělý.“

„Eddie objevil jednu velkou pravdu svého dětství. Dospělí jsou skutečné příšery, pomyslel si.“

„Moje oblíbené postavy je SpongeBob SquarePants, Garfíld, Krteček ten stará verze,Willy Fog.Ikdyž to jsou všechno muži a jsou to pohádkové bytosti.Už od mala se mě líbilo to že ty postavy mají dokonalí charakter a hodnoty. SpongeBob je plnej života a je odanej svojí práci má jí rád a vždycky se na svět kouká vesele a s láskou je to dobrá houba. Garfild je lenoch co to má na háku chápe co může a nemusí má všechny starosti světa u prdele.Krteček byl ochránce dobra všem s láskou pomáhal a chtěl pro všechny to nejlepší a uměl se nadchnout.Willy Fog byl elegán co uměl volit slova co měl respekt a moudrost klidně se choval a taky si vážil svích přátel ikdyž ho srali občas.A ačkoliv jsem už dospělá žena. Chápu jednu věc každý má svůj vzor idol v dětství a v pubertě a co já vím.De o to že to utváří to kým sme hodnoty co buť máme nemáme nebo nám chybí to co nás pohltí co nám spůsobí radost i smutek sme jako ta bytost stvoření.Na to co je dobrý by člověk neměl zapomínat a to co miloval jako malej. Měli by sme si spomenout na tu chvíli když jsme byli malý kdy jsme měli svůj svět a ten svět okolo se nezblaznil kdy jsme byli srdeční a s láskou v duši poznávali svět. Spoměla jsem si na ty postavy protože to jaké jsou taková vlastně jsem vždycky chtěla bejt nebo jsem občas se cítila jako oni ty hodnoty a charakter mě prostě bavil.“

„Staré rány fyzické i psychické se proberou bolestí ve stáří. Tělo nezapomíná když člověk nešetří svoje tělo a mysl. Když člověk ignoruje tak se to nikde vždycky projeví. Dobré je naslouchat svému tělu a nepretěžovat ho dřinu života. Zdravý je přeci to nejvíc co každý jedinec má. A přesto si ho někteří lidé svého těla a mysli neváží. Ach jo je těžké umět se vcítit a představit si bolesti druhych lidí. Omezení těla a mysly druhých je pro mě bolestivé. Dostat to z mysly je snímání bolesti. Být citlivej člověk je utrpení když cítíš víc než bys vůbec chcel. A už od dětství chápat víc všeho díky umění se do toho vžít vicitit to citít jak to dobré a špatné hluboce a upřímě.“

„Ten, kdo je znuděn dětstvím a spěchá do dospělosti, potom se většinou opět snaží vrátit do dětství.“

„Já mám k násilí negativní vztah, sám jsem ho zažil mnohokrát, zprostředkovaně díky zkušenosti otce, který se vrátil poznamenán z korejské války. Pamatuji si, jak mi v dětství ukazoval svoje zranění. Byl jsem terčem násilí i ve škole, v armádě, nijak jej nevyznávám. Nicméně násilí kolem nás existuje, násilím se lidé vyjadřují, používají ho k ovládnutí jeden druhého.“

„Vysoký ideál výchovy k osobnosti by se raději neměl aplikovat na děti. Neboť co se všeobecně rozumí pod“osobností“, totiž určitá duševní celost schopná odporu a nadaná silou, to je dospělý ideál. Ten to ideál bychom chtěli podsouvat dětství v období, kdy si jedinec ještě není vědom problému své takzvané dospělosti nebo – což je ještě horší – kdy se mu vědomě vyhýbá.“

„Možná to zní paradoxně, ale kdyby mě kdysi matka netýrala, nebyl bych dnes tím, čím jsem. Temné dětství mě naučilo vážit si života. Měl jsem tolik štěstí, že jsem zvrátil tragédii v triumf. To je můj příběh.“

„Všechno svoje vyprávění jsem vynesl po kapsách z krajiny svého dětství.“

„Ten velký katedrální vesmír, který byl dětství.“

„Deprese je v životě strašně zbytečná, každý si musí v životě projít sračkama, s tím musíme počítat už od dětství“

„O dětství jsem nepřišla. Dělala jsem to, co jsem dělat chtěla. Rodiče mě podpořili v koníčku. Jako jiné děti hrají fotbal nebo jezdí na koni, tak já chtěla zpívat, zpívat a zpívat.“

„Klasický balet mého dětství a mládí byl jako načinčaná výkladní skříň. Já jsem s takovým pojetím nesouhlasil. Nechtěl jsem pokračovat v udržování této tradiční linie, ale přenést do postav reálný život, skutečné city. Vyjádřit tancem živé emoce, psychologické pochody, vnitřní stav hrdinů ve vypjatých situacích. Chtěl jsem, aby publikum bylo uhranuto osudovostí postav.“

„Maluji rád krajiny před bouří, kdy se stahují mraky a svírají vše v pevné objetí, kdy je plná dynamického napětí, což hoví mému vnitřnímu rozpoložení a pomáhá mi také k vyjádření něčeho, co dříme ve mně z dob útlého dětství.“

„Od dětství jsme vychováváni k tomu, abychom měli problémy. Když nás pošlou do školy, musíme se naučit psát, číst a všechno ostatní.“

„Od dětství jsem byla vychovávaná jen k výkonu, prostě práce, práce a práce. A pak mi došlo, že nevím, o čem život vlastně je. Až nemoc mě naučila žít přítomností. A jestli bych chtěla ze své zkušenosti něco vzkázat, tak že dnes je čas splnit si sny a užít si den, protože další už přijít nemusí.“

„Stáří je dětství bez iluzí.“

„Čím víc stárnu, tím víc zjišťuji, že dětství a stáří jenom splývají, ale že jsou to navíc dva nejintenzivnější stavy, které je nám dáno žít.“

„V dětství jsou nejhorší tři období - od 1 do 10, od 10 do 20 a od 20 do 30 let.“

„V dětství jsem byl prakticky ze všech stran obklopen usmívajícími se lidmi. Ten úsměv je hrozně divný: vztahuje se ke světu, jaký by měl nebo mohl být.“

„Sám jsem se ptával, odkud se v mích prvních knížkách vzaly židovské motivy. Moje rodina byla přece zcela asimilována a k židovskému celku příslušela celkem vzato spíš z tradice a setrvačnosti. Nikdy v dětství, ani později jsme neslyšel protižidovskou nadávku a nesetkal jsem se s žádnou formou antisemitismu. l A přece se mi už asi od sedmnácti let zdálo, že se (a také moji příbuzní) přece jen čímsi liším od svých přátel a známých. Každý jsme nějak jiný, říkal jsem si, kdybychom byli všichni stejní, bylo by to na světě k zbláznění. Ta má odlišnost měla zvláštní znak: nostalgii, jež neměla obsah. Toužil jsme po čemsi, co jsem nedovedl pojmenovat. Často jsem býval smutný, deprimovaný a nevěděl jsme proč…“

„… malíř schopný překonat jako Kafka, Kierkegaard, Sartre, nejistotu a strádání v dětství…-- o Bernardu Buffetovi“

„Cele se poddej svým obsesím. Stejně nic lepšího nemáš. Obsese jsou relikty dětství. A právě z hlubin dětství pocházejí ty největší poklady. […] Animaci používej jako magickou operaci. Animace není pohybování neživých věcí, ale jejich oživení. […] Stále zaměňuj sen za realitu a naopak. […] Čím hlouběji jdeš do fantastického děje, tím musíš být realističtější v detailu. […] Imaginace je subverzivní, protože staví možné proti skutečnému. Imaginace polidštila člověka, ne práce.“

„Vysoká je asi vždycky období změn, poslední velká křeč dětství.“

„Vždy jsem byla milovníkem mytologie. Rubén Darío mě ovlivnil v dětství a Robert Graves později v dospělosti.“

„Ve většině případů se člověk stává novinářem následkem svedení; nevím o nikom, kdo by od dětství horoval jen o tom, že jednou bude žurnalistou.“

„Spisovatel je především paměť, proto je u tolika autorů neustále přítomno dětství a mládí.“

„Pravé kořínky budoucího člověka vězí v dojmech dětství.“

„Vzala mi dětství, důvěru a víru, že člověk je jediný tvor na světě, který ví, co to je zlo.“

„To má být vtip? Odporné čůzy, co si kompenzují traumata z dětství tím, že ze sebe dělají školní královny. Příležitost totálně se ztrapnit. Pití krve. To je přece parádní kombinace, nenechala bych si ji ujít ani za nic.“

„Život, literatura, poezie, potěšení a obavy z dětství a sny jsou pro mě inspirací. Moje písně jsou založeny na pravdivých zkušenostech a jsou potvrzeny ve mně.“

„[Na otázku: Uvažoval jste někdy o tom, kde byste chtěl být jednou pohřben? ] V Liboci, což je západní periferie Prahy, býval takový malý hřbitůvek, kam jsme si jako kluci chodili hrát. Prostě si ho pamatuju z dětství. No a v Americe mě napadlo, že tam by mě měli jednou pochovat. Jenže… oni mi ten hřbitov mezitím zrušili! Che!“

„Jsem takový netradiční režisér, režii jsem nikdy nestudoval, nemám na to vzdělání, mou vášní je od dětství psaní příběhů.“

„Homosexualita. Je spousta lidí, kteří tuto orientaci odsuzuje. Existují však dva typy homosexuality. Vrozená, kde lidé se s touto orientací narodí a vědí, že jsou jiní už od dětství. Nebo je zde homosexualita získaná, kde lidé v pubertě jsou zmatení, řeknou si, že jsou jinak orientovaní, a pak vlastně v dospělosti zjistí, že jsou to "správně" orientovaní jedinci. A pak také záleží na lidech. já osobně patřím mezi lidi, které je to jedno, kdo koho miluje, avšak jedno musím vytknout, jak homosexuálům, tak heterosexuálům…Nebojujte mezi sebou! Ať se mají gayové i lesby rádi! Ať si lidé milují, koho chtějí, ale…nedělejte protesty! Je to…hrozné!“

„Pohleď, vždyť žiji. Z čeho? Ani dětství ani budoucna
mi neubývá..... Přemíra bytí
tryská mi ze srdce.“

„Asi nikdy nedospěju. V momentě kdy člověk dospěje, ztratí tím dětství. Dospět můžu kdykoliv potom, do dětství se zkrátka vrátit nelze!“

„Přesně nevíme, co způsobuje úzkost ze smrti, která se objevuje už v dětství.“

„Generace Z je když dětství prožíváte v tobě kdy je na vzestupu LOLko, pubertu prožíváte v době kdy jede Shuffle Dance a dospíváte v době kdy se dezinformace, digitalizace a politici na sociálních sítích šíří jako požár.“

„Co ví dětství o stáří? Ani to, že bude, že přijde.“

„Touha po seberealizaci je součástí života. Člověk potřebuje vidět nebo alespoň cítit před sebou směřování své existence někam. U převážné většiny z nás pravděpodobně už od dětství stojí za naším snažením a chováním touha dosáhnout aspoň trochu výrazného a osobitého statusu mezi ostatními lidmi. čím silnější je tato snaha, čím větší je ctižádost člověka, tím širší okruh společnosti se snaží zaujmout k uznání své osobnosti.“

„Vyrůstal jsem na akčních filmech. Můj telefon má na sobě obrázek Bruce Lee. Od dětství jsem měl čtyři hrdiny: Arnolda Schwarzeneggera, Sylvestera Stalloneho, Bruce Lee a pana Bachchana.“

„Jsem přesvědčen, že až na několik málo mimořádných případů je ta či ona podoba nešťastného dětství základním předpokladem pro utváření mimořádných nadání.“

„Já jsem krotitel lvů mezi svými zvířaty a cítím se blízko k hrdinům mého dětství, blízko Michelangela, Titiana a Tintoretta.“

„…mně je od dětství vlastní sociální cítění. A to přitom jsem synem pana primáře. Vždycky jsem měl zájem na tom, abych nebyl jakési výjimečné dítě, které má výhody oproti někomu jinému. Říkal jsem, že mám sociální cítění ne proto, že jsem vybíral popelnice, ale proto, že jsem do nich házel svou svačinu, protože s celou třídou jsem se rozdělit nemohl…“

„Strávila jsem své dětství v bunkrech, za pytli s pískem nebo doma. Nesměli jsme si hrát venku, takže televize se stala pro nás velmi důležitou.“

„Od dětství pociťuji bolest, že nejsem schopen pomoci všem, kteří pomoc potřebují. Na pláži Copacabana, na úpatí kopců, kde se v rozsáhlých chudinských čtvrtích tísní tisíce zbídačelých rodin, jež nemají vůbec nic, jsem se cítil velice nešťastný, protože mi bylo jasné, že ať dělám co dělám, nikdy toho nebude dost.“

„Ano, bylo mi asi čtrnáct let, když jsem poznal, že jsem rozpolcen rozpolceností světa. […] Strašný i krásný žal mě z toho přepadl. A umíněná láska a umíněná zášť. Nezáleží na tom, zda jsem si tenkrát rozuměl, jak na tom nezáleží dnes. Záleží a záleželo na tom, že jsem se rozhodl hledat ve světě lidi, jež jsem poznal v království dětství, a odvracet se od těch, kdož se pro zchladlé srdce sami odvracejí od dětí malých i těch velkých. Myslím, že toho dne se ze mne stal spisovatel.“

„V roce 1938 mi tatínek koupil plnicí pero a sešit a řekl, ať si do něj každý den zapíšu, co jsem dělal. V dětství jsem to často odbýval jednou větou. Ale deníková vášeň mi zůstala dodnes, dává životu jakýsi řád.“

„Ve Struharových prózách důležitý děj nespěje kupředu - i nejnepatrnější příhody se stávají záminkami ke vzpomínkám. Protagonistům se „děje" minulost. Jako by stále našlapovali kolem dětství a kolem jakéhosi nenapravitelného neštěstí, snad i viny rodičů.“

„Když jsem opravdu dospěl, velmi se mi zachtělo vrátit se do dětství - dohrát si, dosmát se, vyřádit se … měl jsem pouze jedno východisko - stát se dětským spisovatelem. To jsem i udělal. Pamětliv svého neradostného dětství, snažil jsem se psát co nejveseleji.“

„Od dětství mne můj otec, který šel na smrt rukou nacistů vyjadřujíc svou víru v Boha a zpívajíc Hatikvu, učil, že mi Židé se vrátíme do země izraelské – tedy ne, že tam půjdeme, budeme cestovat či přijdeme, ale že se tam vrátíme.“

„Já jsem nikdy nepochyboval o tom, že budu hercem. Věděl jsem to už od nejútlejšího dětství. Prostě jsem to věděl, hotovo.“

„V dětství jsem pořád musel přemýšlet o dětech tam (v Evropě). Nesu s sebou břemeno toho, že žiji za ty, kteří museli zemřít.“

„Já za svou vlast vždycky považuju dětství. Dětství ve smyslu jazyka dětství. Vlast jazyka dětství.“

„Mám rád dětství, do kterého jsem začal skládat ódu svého štěstí kýmsi nazývanou dialektikou lásky.“

„Film jako umění totální syntézy, toto báječné novorozeně stroje a emoce, přestává křičet a vstupuje do svého dětství. Jeho dospívání bude brzy ponoukat jeho inteligenci a rozmnožovat jeho sny; žádáme, aby se urychlil jeho rozmach a aby se uspíšil příchod jeho mladosti. Potřebujeme Film, abychom vytvořili totální umění, k němuž všechna umění odevždycky směřovala. Dnes se „pohyblivý kruh“ estetiky konečně triumfálně uzavírá v totálním splynutí všech umění, kterému se říká Kinematograf. Naše doba syntetizovala božským elánem četné zkušenosti člověka. Dali jsme dohromady všechny stránky praktického a citového života. Oženili jsme Vědu s Uměním, chci říci objevy – a ne údaje vědy – s ideálem Umění, aplikujíce je vzájemně tak, abychom mohli zachytit a fixovat rytmy světla. To je film.“

„Část mého JÁ se mění a změnila, avšak ta druhá je stále dětská. Jsem rád, že se můžu vrátit do toho krásného a pro mne nezapomenutelného dětství.“

„Část mého JÁ se mění a změnila, avšak ta druhá je stále dětská. Jsem rád, že se můžu vrátit do toho krásného a pro mne nezapomenutelného dětství.“

„Ten oddíl asi nebyl úplně dokonalý, ale pro mě dokonalým vlastně zůstal. Měl úžasnou celoroční náplň, učil nás žít čestně a já, pokud jsem denně neudělal dobrý skutek, jsem byl z toho úplně špatný. Oddílová činnost byla založena na lásce k přírodě a jejím pochopení. Do života mě v dětství asi nejvíc formovaly dvě věci: skautský oddíl a Jaroslav Foglar.“

„Byla to země nedotčená kapitalismem. Žili jsme na zemi - nosili plátěné pytle. Byla to předindustriální doba. (o svém dětství na Bahamách)“

„V Liboci, což je západní periferie Prahy, býval takový malý hřbitůvek, kam jsme si jako kluci chodili hrát. Prostě si ho pamatuju z dětství. No a v Americe mě napadlo, že tam by mě měli jednou pochovat. Jenže… oni mi ten hřbitov mezitím zrušili! Che!“

„V dětství jsem měl tuberkulózu kostí, tak jsem se tři roky léčil. V kriminále a v dolech se pak můj zdravotní stav zhoršil. Po propuštění jsem pracoval v komunálních službách jako zahradník, a tahle práce mému zdraví taky nepřidala.“

„Nikdy jsem nebyl zastáncem skupinové terapie. Raději jsem jednotlivé pacienty doprovázel do jejich dětství, kde je ukrytý klíč od životního scénáře.“