Citáty o duši

strana 8

„Někdy naše nejlepší úmysly, se špatně vykládají. Někdy nám připravují i pomluvy. Tato pronásledování nepocházejí jenom od našich nepřátel, nýbrž také od lidí dobrých, zbožných, dokonce svatých, třebas i zapsaných do Rytířstva Neposkvrněné Panny Marie. Není větší bolest než vidět, jak tito lidé nám kladou překážky na všech cestách s úmyslem oslavit Pána Boha, jak se snaží zničit to, co jsme postavili, jak se namáhají oddálit nám duše… A přece, i když je všechno proti nám, zůstává nám jako maják a jako magnetická střelka svatá poslušnost, jež nám zjevuje vůli Neposkvrněné. Představení se mohou mýlit, ale já, když je poslechnu, se nemýlím. Jestliže mně poslušnost dnes řekne ano a zítra mně řekne ne, pak dnes vykonám ano a zítra ne, a nikdy neřeknu, že jsem se zmýlil…“

„Není možné pochopit, jakou moc má čistá duše nad dobrým Bohem. To už ne ona plní vůli Boží, ale Bůh plní vůli její.“

„Trpělivost, modlitba a mlčení posilují duši.“

„Večer jsem uviděla ukřižovaného Pána Ježíše. Z rukou, nohou i z boku stékala Nejsvětější Krev. Po chvíli mi Ježíš řekl: „Toto vše pro spásu duší. Zamysli se dcero, co děláš pro jejich spásu ty.““

„To, co musíme snášet – jako křivdy, příkoří, horko i zimu, vítr i déšť, únavu, atd. – obětujme Pánu Bohu s ochotným srdcem, a tím způsobem se to stane ctností a zásluhou pro naši duši.“

„Smrt je pro toho, kdo má pokojné svědomí, potěšením, radostí, přechodem uvádějícím do věčného štěstí; a naopak pro toho, kdo má hřích na duši, je největším strachem, jaký může existovat, utrpením, zklamáním.“

„Tak moc jsme si navykli chápat přítomnost pomocí minulosti, neznámé pomocí známého a živoucí pomocí mrtvého, až se náš život stal jakousi vysušenou mumií bez duše a radosti. Když se člověk dlouho schovává před životem, stane se z něj měkkýš uzavřený v tvrdé schránce "tradice".“

„Člověk má mít všechno v souladu – tvář, duši i oblečení.“

„Mám duši majitele soukromého tryskáče, ale život uživatele veřejné dopravy. Je to vážně tragédie!“

„Móda a krása je také filosofie. Životní styl. Projev duše.“

„[O připojení k NATO] Byla by to nekonečná vina nás všech, kdybychom tuto naději promarnili. Nechceme-li ji ovšem promarnit, pak musíme začít u svých duší. Mám tím na mysli nutnost vyhlásit nemilosrdný boj českému provincionalismu, izolacionismu a egoismu. Všem iluzím o jakési lišácké neutralitě, své tradiční krátkozrakosti, jakož i všem typům českého šovinismu. Kdo dnes odmítá vzít na sebe svůj díl odpovědnosti za osud svého kontinentu a světa jako celku, podepisuje ortel smrti nad svým kontinentem a světem, ale především sám nad sebou.“

„A zítra, až ďábel sebere tvou duši, copak neřekne: Jaký máš prospěch ze všeho svého bohatství? Pořídíš si za ně polštář pod svou hlavu v ohnivém jezeře, hořícím sírou?“

„Proč se lidé tolik starají o krásu vlastního těla, nikoli o krásu duše?“

„Jste daleko šťastnější na duši, když sledujete roční období, než když jste beznadějně zamilováni do jara.“

„Jsme malý národ, neustále uprostřed boje o vlastní duši, nikdy pánem vlastního osudu, vždy na někom závislý a v obavách, že se uprostřed konfliktu ocitneme sami.“

„Když začne padat sníh je v každé duši bílo.“

„Člověk nemá duši, dokud nepozná lásku.“

„Každý má tři srdce. První srdce, to ukazujete cizím lidem. Druhé srdce, to vidí jenom vaše rodina a člověk, který kráčí po vašem boku, spřízněná duše. Třetí srdce je problém, nikomu ho neukazujte, je v něm příliš mnoho pravdy, příliš rizika.“ Nikolas Carbol“

„O přírodo, má duše zaplesala, když tě uviděla.
Cit v srdci se probudil, a srdce zaplesalo radosti z tolika krásy. ~ Lucia Čokinová ~“

„Vaše duše se raduje, a vy se můžete taky radovat, protože jste všichni dobrými, laskavými, milujícími lidmi - bytostmi na planete zemi. Jen se podívej na sebe do zrcadla a otevři své oči skrze své srdce a spatříš krásné a čisté světlo BOŽÍ. Lucia Čokinová.“

„Většina lidí je přesvědčena o tom, že,, jít domů“ znamená vrátit se k Bohu. Ale vrátit se k Bohu je zhola nemožné, protože ses od Boha nikdy nevzdálil - a tvoje duše to ví. TY to možná na vědomé úrovni nevíš, ale tvoje duše to vždycky věděla.“

„Trvalost, vytrvalost a houževnatost navzdory všem překážkám, odrazování a nemožnostem: To je to, co ve všem odlišuje silnou duši od slabé.“

„Věda je spojením vědění a duše.“

„Ta slova se mi v hlavě a v těle točila a točila, až jsem poznala, že už to nejsou moje slova, ale něco, co se mi vrylo do srdce. A moje duše teď plakala.“

„Někdy duše fotografuje věci, které si přála, ale nikdy je neviděla.“

„Kontakt člověka s krásou, vzbuzuje lásku, otevírá v duši nečekané horizonty, v níž se prolíná odvěké krásno s dobrem.“

„Krása je osvícením vaší duše.“

„Krása spřízněné duše člověka je jako loď, kterou pohání bezpodmínečná láska velké důvěry a spolehlivosti v těžkých časech.“

„Chraň svou lásku jeli pravá. Nesvěřuj své srdce jiným, srdce bývá křehké jako kapka rosy, která rozplyne se v dlani. Tvá duše ji neochrání…..“

„Když dochází ke zdravé kladné komunikaci… s pochopením druhého ……vždy dochází k souladu i lidských duší. Které každého srdce jen uvítá.“

„Pokaždý když koukám do deštovích mraků. Chápu že chmury přídou a zase odejdou jako mraky na neby a pak slunce duha zazáří. Cítím klid ve své duši slunce svítí do mích očí. Sluníčko svítí kvete kvítí tráva roste. Cítím život cítím rádost.“

„Smrt nás učí to že život je jen jeden. A proto bychom měli žít tak aby. Až budeme stáří mohli si říct. Žil a udělal jem všechno správně a nelituju jedinýho okamžiku v mím životě. Mluvil a konal jsem podle sebe užíval si to. Mám čistý svědomí zlu jsem nikdy nedal pravomoce ničit mi život. Vzal jsem si všechno od života a byl mě požehnáním.
Jo takhle to chce srdce a duše a ego. Takhle si píšem svůj osud.“

„Pečliví lidé vkládají své srdce a duši do všeho, co dělají a toto odhodlání trvale vede k dokonalosti v každém našem úsilí.“

„O slovech
Slova dobře napsaná léčí mysl i duši.“

„O smrti
Nezáleží na tom jak umřeš ale na tom jakej si život žil komu si pomohl a nebo skurvil život. Je to legrační jak sobeckej je život ve své podstatě. Ať uděláš co uděláš, nebo neuděláš tak to stejnak vždycky skončí. Odchodem z nádoby jako z těla duše ven. Energií kterou si prožil jsi nikde zanechal a ona teť proudí ve všem. Směju se a pláču nad životem takové drama scénář životů. A přesto je to nejvíc co mám než svojí pravdu a chaos.“

„O moudrých
Co jsem slyšela smyslu plného a i četla a řídím se tím a co si o tom myslím.
1 nemyslíš zaplatíš Proto je vzdělání důležitý.
2 ráno moudřejší večera No jak v čem ale občas je to dobrý snažit se odpočatej ráno než unavenej večer.
3 snídaně je základní jídlo dne Jo tak to se musím dobře najíst a napít aby začal dobře.
4 chudej jako kostelní myš To je píčovina v kostele nejsou myši co by tam tak asi jedli oplatky a svěcenou vodu tak to museli bejt teda osvícený myši když žili v kostele.
5 humor je nejlepší lék Jó tak to asi bude.
6 strach je největší nepřítel Ano tak to je
7 v nouzi najdeš přítele Kdo se na tebe nevikašle v nouzi to je pravej frajer
8 oči jsou brána do duše No pokud náka opravdu existuje tak asi je to dobry znát moc nepodstatné.
9 čím je člověk starší tím je moudřejší. To je blbost pokud to není člověk co se nerozvíjí a nevzdělává si a nepoznává a nezažívá něco nového těško může dojít věkem k moudrosti a dřina k poznání fakt nestačí a životní zážitky jsou sice dobrý učitel ale né pro každýho
10 dokážeš všechno co jen chceš. Myšlenka dobrá ale to chce mít zápal morálku disciplínu plán jak toho dosáhnout snahu dřinu a vídrž to je celoživotní proces chtít něco víc a taky mít v tom tu myšlenku vizualizaci hodnotu smysl toho co chceš dokázat tu sílu dát tu sílu ze sebe a bejt nezastavitelnej. Hodnoty sny myšlenky rozhodnutí smysl vídrž sebedůvěra síla v srdci vášeň nadšení víra láska k tomu co chceš je to součástí tvého bytí. Si to ty sám ten úspěch tvůj proces snaha a myšlenka vize plán udělat pro sebe něco dobrého.
.“

„Nejprve se staňte svou vlastní spřízněnou duší. Láska, na kterou čekáte, že vám ji dá někdo jiný, je touha poznat sebe sama. Je to projekce touhy vidět se laskavěji, očima někoho jiného. Právě způsob, jakým nejvíce toužíte být milováni, je způsob, jakým potřebujete milovat sami sebe, abyste viděli svůj vlastní potenciál, pečovali o sebe, slyšeli zvuk vlastního souhlasu, budovali život, na který jste hrdí. Dokud nebudete sami sobě spřízněnou duší, budete odkázáni na to, abyste od druhých žádali naplnění potřeb, které nikdy nemohou naplnit.“

„Příroda je krutá krásná a pestrá a má svou moudrost a rytmus koloběch a propojenost. Je divoká nebezpečná tajuplná. Ale díky lidem co si jí neváží skurvená zdecimovaná a zanedbaná zasraná od lidského odpadu. Ale přesto jsou krásná místa kterých si člověk váží a neskurvil je která jsou divem pro oko. A potěchou pro duši i mysl. A proto by se každej člověk měl snažit o to aby bylo všude hodně zeleně stromů rostlin které dělají vzduch a taky o to aby byla pestrá a žilo se pěkně i živočichům. Pak bude i klid v mysli a zdravé plíce co dýchají zdravý vzduch. A né náký zasraný sklurvený a smog.Čisté nebe a klid v mysli. Přírodní krásy a spoustu živočichů kteří nás těší svojí přítomností a kteří patří na naší planetu stejně tak jako mi lidi. Zvířata živočichové hmyz oni každý z nich má svoje poslání jak pomáhat planetě zemi. Tak abychom na ní mohli žít. Bez živočichů a hmyzu a spoustu dalšího by tu nebyl život. Nechovejte se jako sobečtí sebestřední sráci a myslete na ty živočichy oni žijou a chcou žít stejně tak jako vi i já. A chovejte se a zajímejte se o to jak funguje příroda koloběh živočichů jejich životy a koloběch rostlin a jak to všechno do sebe zapadá.
A né jenom slepě být a chtít ale i znát a vážit si přírody toho chápat to že je to živé že to má svůj úděl. Ne jenom bejt zasranej člověk sobeckej sebestřednej a plácat se vším věcma jídlem. Ale skutečně si toho věcí vážit a nemít věci co ubližujou přírodě. Příroda je ve všech zabíjíš přírodu ubližuješ přírodě zabíjíš sám sebe. Vesmír osud příroda a lidi všechno je součástí všeho jak to špatný tak to dobrý. Život chce život né záhubu. Život je krása i starost. Jak moc máš rád sebe měj dávej tuhle energií přírodě. Všímej si všech těch krás těch živočichů těch rostlin stromů barev vůní povrchů mareriálu jak je na nich život. Pak pochopíš tu sílu života. Měj se rád i přírodu zastav se vnímej jí smyslama. Buť v klidu čas takto strávený není marný. A příroda ocení že si ji taky věnoval čas když je tvojí a všech lidí součástí.“

„Má duše je skrytý orchestr; nevím, jaké nástroje, jaké housle a harfy, bubny a tamburíny v sobě rozezvučuji. Slyším jen symfonii.“

„Pravá láska v duši všech je sílou proti vší bolesti světa.“

„Jediný rozdíl mezi duchovním a fyzickým světem spočívá ve vlastnictví těl, ale duše jsou společné všem bytostem.“

„Je zvláštní jak jeden okamžik tak silný dokáže změnit člověka uvnitř. Jak když to bere příliš vážně ten život a hluboce to prožívá a cítí tak ho to ničí. Když se sejdou všechny bolesti psychický že života a najednou tě pohltí a cítím takovou únavu a bolest v duši. Už chce se jenom spát. A něco dělat není síla. Tělo je unaveno s pozemské tíže všeho v hlavě. A horší je to když ti lidi co tě posilovali jsou taky na tom zle. Ale se zdravím né s psychikou protože to byl zase opačnej extrém. Nebrali to vážně užívali si života až příliš nechodili na preventivní prohlídky neuvědomovali si sami sebe a svoje myšlení a svůj nezdravej způsob života. A najednou jim tělo chřadne a já nemám taky sílu ale pouze ve své mysli jak to nakopnout. Nejde to ignoruju to každej sám za sebe svého zdravý a štěstí tvůrce. Že je to nespravedlivé to je pouze úhel pohledu.“

„Člověk s dobrou duší, který zabije, zabije jenom ze strachu.“

„Hrdě odmítni společnost lidí kteří nepodporují tvoji duši.“

„Hudba je ztělesněním naší duše.“

„Duše a vědomí každého z nás jsou souměřitelné se ‚vším co je‘, protože neexistují žádné absolutní hranice mezi naším já a totalitou existence.“

„Srdce plné lásky je životem pro naši duši.
~ Lucia Čokinová ~“

„Jsou tady ti, kteří vidí lásku jako život a jsou tady ti, kteří ji vidí jako lež. Oba mají pravdu. První potkal svou spřízněnou duši a druhý ji ztratil.“

„Barva je prostředek bezprostředního působení na duši. Barva je klávesa.“

„Veselmese ať stane se co chce. Veselé duše klid svůj mají života krásných věcí znají. A tak navždycky si životem plují.“

„Úkolem člověka je zlepšovat svět, aby se v něm lépe žilo, jak jen je schopen - a nezapomínat,že výsledky jeho úsilí budou naprosto nepatrné - a dbát na péči o vlastní duši.
Leroy Percy“

„Nemoc těla duši oslabuje, ale nemoc duše je zkázou těla.“

„Chce to víc ještě víc pročeřit myšlenky obyvatel stále je tolik o čem mluvit. A dokud jsou tady ti co jdou do toho naplno svojí duší a náturou usilujou o lepší svět pak nic není marný. A jakákoliv snaha je lepší než držení huby a držení se spátky.“

„Nezáleží na tom jak tě soudí a kritizují ostatní to je jen jejich problém oni ve tvém těle a duši nežijou.“

„Kdo chce toho hodně musí odněkud začít start a do cíle dojít. Nacestě svojí mnoho bláznů potká. A s dobrodružným srdcem cesta utíká jinak. Planů moc dělej to co radost ti dělá co tě potěší na duši a ostatním zlepší den. Ať život tvůj není zlím snem.“

„Lidé si neuvědomují, že někdo musí vyvinout neuvěřitelnou energii na to být normální. Trénovat úsměv před zrcadlem, dokud na té tváři nezůstane napořád. Styl, kterým zvedají jejich obočí a pohybují s oči. Chůze, to jak se prezentují. Divadlo… Lháři. Tihle lidi nejsou špatní, jenom se vybočují od „normální společnosti“, od jejich norem. A aby alespoň trochu byli normální, roztrhají svou duši, kterou mají v sobě. Potom už nejsou schopni lásky, navázání lidských vztahů,…“

„Střezte se, abyste nezranili něčí city, nezarmoutili něčí srdce nebo využívali svůj jazyk k tomu kárat a obviňovat druhého… Střezte se, střezte, aby nikdo před vámi se nevadil s žádnou duší a nekáral ji, i když dotyčný přeje jiným zlé a špatně jedná.“

„Duše poroučí událostem a hmota ulehne před duchem jako pes.“

„Láska pro sebe vyžaduje v lidské duši hodně místa a musí něco zničit, aby se tam mohla uvelebit.“

„Po letech se i nejbližší duše k sobě otáčejí tou nejpodivnější a nejneočekávanější stranou.“

„Lékař není nic jiného než utěšitel duše.“

„Sen - zahradní brána duše.“

„Duše jemné a dobromyslné, jazyky drsné a zlomyslné - to je ta nejlepší společnost.“

„Lidská duše je zrcadlo, ve kterém lze zhlédnout obraz božského rozumu.“

„Těžko je vymýšleti žerty, když v duši je žal.“

„Není větší radosti, než vidět velkou duši, která se někomu otevírá.“

„Žárlivost je žloutenkou duše.“

„Šlechetnost je jenom soucit vznešených duší.“

„Lidská duše nemůže být úplně zničena zároveň s tělem, ale zůstane z ní cosi takového, co je věčné.“

„Z žen si vybírám jen takovou, která nemůže narušit soulad mé duše s mým tělem.“

„Jeho duše: ďáblův notes.“

„Duše je nejprůzračnější v úžasu.“

„Jak složitý výkon je každý krok, který učiníš, s jakými pohyby a výkavy celého těla, s jakými přesuny těžiska a rovnováhy, s jakými drobnými úkony všeho svalstva a celé kostry je spojen. Oč složitější asi ještě je každý krok, který učiníme ve světě intelektuálním nebo morálním, s kolika hnutími, úsilími a napětími mysli, ducha i duše je spojen.“

„Soběstačný racionalismus vysušuje duši, oklešťuje ducha a omezuje sny a melodie srdce.“

„Žijeme životem jen polovičatým, hledíme-li pouze na povrchĺ věcí, cítíme-li pouze jejich hmotu a nepronikáme-li k jejich nitru, k jejich bytosti a duši.“

„Fantom nemá duši.“

„Baronce von Prášil do památníčku Z vás mě duše bolí, že celý život už mám bolavý. Jednou, vy šeredo, obkročmo odletíte na kulce, co si střelím do hlavy.“

„Stárnu. Rád bych přestěhoval svou duši do mladšího těla - jako pravý špatně placený nájemce.“

„Jak asi vypustím duši? Určitě při nějakém oduševnělém výroku.“

„Duše ženy je jako kniha. Musí být opravdu dobrá, abys sis v ní četl podruhé.“

„V malých duších se skrývá velká nenávist.“

„Sebekrásnější líčení přírody někdy – nezaujme čtenáře natolik jako zpráva o temné a tajemné stránce lidské duše.“

„Láska jako stav duše – to je nekonečně širší krajina, pro niž nemáme dostatečně výstižné slovo.“

„Soucit je cit s bolestí druhého. Je znamením jemné duše, ušlechtilého charakteru, velkého srdce, které má dosti místa pro bolesti druhých. Je znamením duše nesobecké.“

„Přicházíval do mé kanceláře, buď když končil některé své dílo nebo když se děly zkoušky k jeho pracím. Nepamatuji se, že by býval kdy usedl. Obyčejně chodil, někdy se postavil k mému psacímu stolu nebo oknu, a pohlížeje střídavě do neurčita mluvil nebo poslouchal. A stávalo se, že uprostřed některé věty náhle ustal a zamyslil se. To mu v duši vylétl a počal pěti skřivan některé myšlenky hudební, které si někdy hned počal hvízdati. Teprve po chvíli vracel se ze své zasněnosti k řeči. A někdy také uprostřed řeči se obrátil a odkvapil. A přišel třeba za několik dní, "aby domluvil, v čem jsme předešle přestali". To vše působila v něm hudba. Bylo mu v očích a na tváři skoro znáti, jak v něm stále vře a tryská gejzír tónů v oněch nesčetných melodických kombinacích, jimiž tvořil svá díla.o Antonínu Dvořákovi“

„Je bezpečně zjištěno, že vražda je dílem teroristické bandy, kterou organizoval zločinec, najatý západními imperialisty, vycvičený v bavorském středisku profesionálních diverzantů a poslaný ze zahraničí do naší země, aby tu osnoval teroristické činy. Tento odchovanec amerických gansterů nalezl pomocníky v řadách vesnických boháčů, jež mamon zbavil lidského srdce, duše i svědomí a z nichž třídní zášť a smrtelná neávist proti socialismu učinila zločince schopné i vraždit.“

„Myslím, že pro neobrácenou duši by mělo být hrůzou pomyslet, že je břemenem pro stvoření. „Vytniž jej. Proč i tu zemi darmo kazí“ (Lukáš 13:7)? Kdyby bezduchá stvoření mohla mluvit, tvé jídlo by řeklo, „Pane, proč mám živit takového bídáka, a poskytovat mu sílu, aby Tě zneuctíval? Ne, raději jej zadusím, dáš-li mi své svolení.“ I samotný vzduch by řekl, „Pane, musím tomuto člověku dávat dech, aby pozvedl svůj jazyk proti nebesům, a posmíval se Tvému lidu, a dal průchod jeho pýše a zlobě a oplzlým řečem, a chrlil kletby a rouhání proti Tobě? Ne, ale řekneš-li jen slovo, bude pro mě bez dechu.“ Jeho ubohé tažné zvíře by řeklo, „Pane, musím jej nést za jeho bezbožnými záměry? Ne, zlámu jeho nohy, raději ukončím jeho dny, budu-li od Tebe jen mít svolení.“ Bezbožník, země pod ním vzdychá, a peklo vzdychá po něm, dokud neuspokojí obé. Když je proti tobě Hospodin zástupů, buď si jist, že jsou proti tobě i zástupy Hospodina. “

„Kdybychom se chtěli omezit na to, že budeme pokládat Saint-Exupéryho výlučně za spisovatele angažovaného v nebezpečném povolání a za mistra hrdinského činu, kterým v životě, v díle i ve smrti vskutku byl, pak by Malý princ, tato prostá píseň s melancholií a něhou, byla jen omylem, vybočením, okamžikem pochybností a únavy na vzestupu duše k vrcholům mužné moudrosti - zatímco je pointou patnácti let meditací, postupu ducha směrem k radosti a k umění pojímanému v jeho plnosti.“

„Divím se moudrosti předků našich v mnohých věcech, zvláště v ustanovení prázdnin, jejichž prospěšnost a užitečnost poznávali i pro učitele, aby duši a tělo zotaviti, i hlavně pro žáky, aby věci naučené mohli opakovati a obnoviti. Kteréž opakování o prázdninách, protože děje se pokojně a nechvátavě, nejvíce pomáhá hlubokému porozumění, působí největší zalíbení, že jest viděti stálý pokrok, a tak pohání v učení a práci k vytrvalosti.“

„Veliké duše jsou jako vysokohorské vrcholy. Pere do nich vítr, halí je mračna, ale člověku se na nich dýchá lépe a mocněji než kde jinde. Jejich ovzduší má v sobě čistotu, která smývá ze srdce nános špíny, a když se mračna rozptýlí, obsáhneš odtud pohledem celé lidské pokolení.“

„Spisovatel Dovlatov rozpoznává příliš omezenou škálu jemnosti duše. Roztok jeho prózy není silný ani spalující. Nejsilnější literatura je literatura tragická. Ten, kdo nepracuje v žánru tragédie, je odsouzen k druhořadosti, aťsi ho budou vydávat do aleluja. Se slabým světélkem v rukou velkým lesem temnoty neprojdeš.“

„Podivná věc, není u nás strany politické, sebenepatrnější, která by měla ve svém programu antisemitismus, nenávist rasovou, a záští rasové; a bývá to často uváděno jako naše politické plus před jinými zeměmi… a naše republika platí ve střední Evropě za zemi přímo filosemitskou… Žije tedy ve skrytu duše našich lidí nenávist k Židům, která propukne v příhodnou chvíli a zatemní jinak případ jasný, jako že dvakrát dvě jsou čtyři? Co mne děsí je právě ta skrytost…“

„Jako vojáci, kteří ve válce jsou zajati a po dlouhá léta nuceni žít v cizině, touží po domově, tak i duše v očistci jsou mučeny touhou po nebi a po patření na Boha.“

„Kořen mých omylů a chyb tkvěl v jakési myšlenkové svévoli, která mi zkreslovala obraz duše národa… Dokonce jsem považoval duši národa za něco, nač mám jakési spolumajetnické právo, a chtěl jsem toto domnělé právo rozšiřovat na úkor druhých. A bylo třeba dlouhé doby trpkých zkoušek, abych poznal, jaká to byla pošetilost… Přeji si, aby můj příklad byl poučením pro všechny, kteří chtějí předbíhat úradky Boží.“

„Zdá se mi, že člověk, který prošel branou smrti a teď už vidí skutečnou velikost a dobrotu Boží – a v jejím světle si promítá zpětně celý svůj život, vidí každý svůj čin v těch nejširších a místně i časově nejvzdálenějších souvislostech po zákonu příčiny a následku a vidí tedy všechny své chyby se všemi jejich blízkými i vzdálenými důsledky – i chyby jiných, zrozené z těchto jeho chyb – ani se nemůže rázem oddat tváří v tvář Bohu věčnému blaženství. (…) Duši otevřenou tomuto poznání musí zachvátit nesmírná lítost, bolestná lítost, která pak trvá tak dlouho, dokud se na mapě zla budou stále ještě objevovat další a další důsledky našich zlých činů. A v tomto očistném ohni lítosti nad kdysi způsobeným a nadále působícím zlem vidím očistec.“

„Vršek je jen polovička cesty, cesta nahoru je jednodušší, sestup dolů je mnohem složitější, člověk bývá unavený a nejvíc neštěstí se stává na sestupu, je potřeba si vždycky dávat pozor. Až se člověk dostane do základního tábora nebo raději ještě níž, tak si může říci, že to dopadlo dobře. Nahoře je člověk sám v zajetí ledu, nikdo mu tam nepomůže. Každá hora má svou duši, to je mnohem větší síla než my.“

„Jedině Bůh, náš Pán, může dát duši útěchu bez předcházející příčiny. Neboť je vlastní Stvořiteli vcházet do ní, vycházet z ní a působit v ní hnutí tak, že ji zcela přitahuje k lásce své božské Velebnosti. Říkám “bez příčiny”: bez jakéhokoliv předcházejícího smyslového nebo rozumového poznání nějakého předmětu, skrze který by tato útěcha přišla prostřednictvím vlastních úkonů rozumu a vůle.“

„Má cesta bude po 58 letech naplněním snu Petra Ginze. Snu, který definitivně dokáže velikost duše chlapce uvězněného mezi zdmi ghetta. Mezi zdmi, které ale nebyly schopny porazit jeho ducha. Petrovy kresby vystavené v Jad Vašem jsou důkazem vítězství ducha.“

„Lidé, kteří ve jménu nezávislosti individua odporují principu státní výchovy, si neuvědomují, že chtějí dítěti odebrat výuku bratrství, které mu dává duši a nezávislost na tyranské zvůli jediného individua, otce.“