Citáty na téma kus

„Napil se a pohlédl na mne obrovskýma modrýma očima, které seděly v jeho obličeji jako kus nebe. „Nikdy toho nechtěj moc vědět! Čím méně toho člověk ví, tím snadněji se mu žije. Vědění činí člověka svobodným – ale nešťastným. Pojď, napij se se mnou na naivnost, hloupost a na to, co k tomu patří – na lásku, na víru v budoucnost, na sny o štěstí – na nádhernou hloupost, na ztracený ráj –““

„Nikdy neustupujte, nikdy, nikdy, nikdy, nikdy, v maličkostech ani velkých věcech, o kus ani o kousek, ledaže byste ustoupili cti a dobrému mravu. Nikdy neustupujte před nátlakem, nikdy se nepoddejte zdánlivě zdrcující převaze nepřítele.“

„A přece každého dne byl svět o chlup lepší než včerejšek, i když lidi dělají psí kusy, aby tomu tak nebylo.“

„Já jsem pro to, přátelé, abychom se napili. Je nesporné, že víno zavlažuje duši a přitom uspává každé trápení, tak jako mandragora uspává lidi, a probouzí veselou náladu, tak jako olej oživuje oheň… Když do sebe budeme lít víno v jednom kuse jako do sudu, budou brzy vratké tělo i rozum… Kdežto když nám ho budou číšníci podávat často, ale v malých pohárcích jako rosičku… stoupne nám sice také do hlavy, ale nebude to žádné násilí, spíš takové povzbuzování, které nás přivede do povznesené nálady.“

„Dýmka je kus páchnoucího dřeva, na jejímž jednom konci je oheň a na druhém blázen.“

„Dnes není nejhorší nemocí lepra nebo tuberkulóza - dnes je to pocit, že jsem zbytečný, nemilovaný, pohrdaný, nežádoucí, všemi opuštěný. A nejtěžším hříchem je proto nedostatek lásky, ta hrozná lhostejnost k bližnímu, který je vystaven vykořisťování, korupci, bídě, nemoci.(…) Nejde vždy o krajíc chleba, nejde jen o kus oblečení. Po lásce hladovějí lidé i v bohatých zemích světa. A tam je ten hlad nejmučivější: vědomí, že nikdo mě nemá rád, že o mne nikdo nestojí, že jsem zbytečný, nežádoucí. Že jsem sám.“

„První člověk, který připadl na to, aby si ohradil kus půdy a řekl: Toto je moje!, a který našel lidi tak prostoduché, že tomu uvěřili, byl skutečným zakladatelem občanské nerovnosti. Kolik zločinů, vále a vražd, kolik běd a hrůz by býval ušetřil lidstvu ten, kdo by byl vyrval ty kolíky nebo zasypal ten příkop a vzkřikl ke svým bližním: Chraňte se poslouchat tohoto podvodníka! Jste ztraceni, zapomenete-li, že plody země patří všem a země že není ničí.“

„Nejhorší na rozchodu není fakt, že přicházíme o milovanou osobu, ale že ztratíme kus svojí duše.“

„Jak uplatní člověk svou moc nad druhým, Winstone?
- Tím, že ho přinutí trpět.
- (…) Poslušnost nestačí. Pokud netrpí, jak si můžeš být jistý, že podléhá tvé vůli a ne své vlastní. Moc spočívá v tom, že člověk způsobí druhému bolest a ponížení, že se lidské vědomí roztrhá na kusy a zase složí do nových tvarů, podle toho, jak si usmyslíme.“

„Lepší jest kus chleba suchého s pokojem, nežli dům hovad se svárem.“

„Tato generace ztratila skutečný význam romantiky. Existuje tolik písní, které jsou neuctivé k ženám. Nemůžete se k ženě, kterou milujete, chovat jako ke kusu masa. Měli byste se o ni starat jako o princeznu. Dejte jí milostné písně, něco se skutečným významem. Možná jsem staromódní, ale respektovat ženu, kterou milujete, by mělo být prioritou.“

„Život je dar. Celý život se honíme jen za penězi, za těmi kusy papíru, který pro mnoho lidí hraje v životě nezaměnitelnou roli. Bohužel se lidem vytrácí ten hlavní pojem žití, a to je ten, že život by se měl prožít v lásce, objetí svých blízkých a nikdy neztratit rozum a být vždy nablízku těm, kteří to potřebují je ten hlavní úděl života. Byl nám udělen dar řeči, dar komunikace mezi sebou, ale i tak spolu nekomunikujeme, nebereme na sebe ohledy, na své příbuzné a přátele si vzpomeneme jen o svátky. Kam se poděla ta pravá lidskost? Pro někoho je deset korun jen obyčejným žetonem do košíku, pro někoho je to celodenní rozpočet, i tak přece člověk který je na ulici není jen kusem masa. Je to bojovník, který bojuje o svůj život každým dnem. Nikdo si nedokáže představit jak tito lidé žijí, jak jsou uvnitř silní že tyto veškeré životní překážky dokážou překonat. Navraťme se ke kořenům a čerpejme sílu z přírody, z naší matky, která nás zplodila. Jen tak dokážeme najít sami sebe a náš pravý uděl na této planetě.“

„Každá etapa je v životě důležitá a přijde když má. Záleží na nás, jestli si z toho umíme vzít co je potřeba. Špatné a těžké chvíle nás vedou k zamyšlení. Važme si jich. Díky nim jsme silnější a lepší. O to víc si pak ceníme chvílí klidu a štěstí a tyto chvíle pak umíme prožívat naplno. A samota? Někdy je prospěšná. Kdy jindy lépe poznáme sami sebe, aby jsme si uvědomili, co chceme? A díky tomu všemu si jednou můžeme říct…. ušel jsem kus cesty, ale stálo to za to, díky tomu všemu jsem tím, čím jsem.“

„Nejhorší, co muže kluk holce udělat je namotat jí a pak odkopnout jako kus hadru :(“

„Někdy ovšem vidím se nešťastnou, zbytečnou na světě, tak že bych s chladnou myslí odešla ze světa, ale ony přejdou zase, ty doby - jenže mnohdykráte boje takové urvou kus života s sebou.“

„Jaká bláhovost děsit se myšlenky, že se vzdáme v jednom okamžiku celého svého života, když se nás nedotýká myšlenka, že se ho vzdáváme ponenáhlu kus za kusem.“

„Všichni ustavičně ztrácíme něco důležitého… Důležité šance a možnosti, city, které se nedají ničím nahradit. To už je jeden ze smyslů lidské existence. Ale někde ve svých hlavách, aspoň já myslím, že v hlavách, máme každý takový malý pokojík, kam ukládáme vzpomínky na všecky ty ztracené věci. Takovou nějakou místnost s regály, jako máme tady v knihovně. A v jednom kuse vyplňujeme katalogizační lístky, abychom se ve své vlastní mysli ještě vůbec vyznali. Musíme v té místnosti zametat, větrat, vyměňovat květinám vodu. Jinými slovy: žiješ pak na věky ve své osobní knihovně.“

„Jakýsi rozkaz udělal z těchto tichých postav naše nepřátele; jakýsi rozkaz by je mohl proměnit v naše přátele. U nějakého stolu podpíše pár lidí, které nikdo z nás nezná, kus papíru, a po celé roky je našim cílem to, co je jinak trestáno opovržením světa a jeho největšími tresty. Kdo tu ještě může rozlišovat přátele a nepřátele, když vidí tyto tiché lidi s dětskými obličeji a apoštolskými vousy! Každý poddůstojník je rekrutovi, každý učitel je školákovi větším nepřítelem než oni nám. A přece bychom zase stříleli my na ně a oni na nás, kdyby byli volni. Dostávám strach; tu nelze dále myslet.“

„Každá překážka umožní urazit další kus cesty.“

„Člověk se uchází o pochvalu obecenstva, jehož velká část se skládá z hlupáků. Je v tom kus směšného a ironického protikladu.“

„Nechápu stařeckou lakotu. Cožpak může být něco nesmyslnějšího, než shánět tím víc peněz na cestu, čím kratší kus cesty zbývá?“

„Měl v rukou kufříček a poprvé svěšený ramena. Ale v mých očích vyrostl za tu noc o ohromný kus.“

„My vidíme ve státě instituci, která byla v historii lidských společností proto zřízena, aby zabraňovala přímému mezi lidmi, aby překážela rozvoji místní a individuelní iniciativy, aby rozbíjela stávající svobody, aby bránila novému jejich rozkvětu - a to vše proto, aby podřídila masy menšinám………. Ano, smrt - nebo jaro! Buď stále stát, ničící individuelní a místní život, zmocňující se veškerých oborů lidské činnosti, vyvolávající války a vnitřní boje o držení moci, povrchní revoluce, které pouze zaměňují tyrany a na konec této evoluce nevyhnutelně - smrt! Nebo na kusy rozbité státy a nový život znovu počínající v tisících a tisících středisek na zásadě vytrvalé iniciativy jedince a skupin, na zásadě volné dohody.“

„Každý kus nábytku, každá věc, každý předmět vypráví příhody, historii rodiny. Byt není nikdy hotový: vyvíjí se s námi a my v něm.“

„Víc než eliminovat viry, kusem hadru na ksichtě, které se šíří vzduchem, je potřeba eliminovat hloupost.“

„Humor je jedním z nejlepších kusů oděvů, jaký člověk může ve společnosti nosit.“

„Konec konců, na kolik kusů můžete rozervat jedno srdce a ještě od něj čekat, že bude dál bít?“

„Mistr loutkař zahraje dobré divadlo i s kusem hadru, ale špatný loutkař nezahraje dobré divadlo ani s nejšpičkovějším kašparem na světě.“

„Každá žena má v sobě kus tchyně.“

„Vždy v okamžiku, kdy začínáme mít dojem, že nám všechno vychází, objeví se nám za zády osud s kusem olověné trubky v ruce…“

„Vibraci si zvýšíme tehdy, když přestaneme směřovat naši sílu ven. Jsme stvořeni ze stejné látky jako vesmír; tudíž když si vážíme sami sebe - vážíme si veškeré existence. Mnozí z nás na planetě uctíváme to, co je mimo nás. To ovšem naši frekvenci zpomaluje, neboť se vzdalujeme od zdroje… jímž jsme my sami. Nebe je stav mysli. Žádné nebe ani peklo neexistuje - existuje pouze to, co tvoříme v přítomném okamžiku. Andělé a démoni jsou archetypy nás samotných. Jsme vše, co existuje. Jsme prodloužením energie zdroje a jakmile se od zdroje odchýlíme, vše se stává chladným; vše jakoby „zamrzá“. Cítíme, jako by se nám život rozpadal na kusy.“

„Hudba je dílo, obsahující kus srdce toho, kdo ji vytvořil.“

„Život je jako zapálená cigareta. I když nekouříme, stejně nám z ní každou vteřinou část mizí. Když potáhneme, zmizí sice větší kus, ale bylo to naše rozhodnutí, které stálo za to. Můžeme se celý život bát a nedělat věci, které chceme, ale život nám stejně bude utíkat. Nebo si ho můžeme naplno vychutnat, i když nám to možná v celkovém důsledku ten život zkrátí. Nicméně si pak na kocni můžeme říct, stálo to za to!
Neřešme délku života, ale jeho kvalitu.“

„Společnost, kluby, salóny, zkrátka vše, co se nazývá svět, je bídný kus, špatná, nezajímavá opera, která se s bídou udržuje svou mašinérií, kostýmy a dekoracemi.“

„Člověk musí mít v sobě kus krystalu, něco hladkého a čistého a tvrdého, co se s ničím nemísí a po čem musí všechno sklouznout. Hlavně umělec to musí mít, aby mohl usilovat o dokonalostech.“

„Srdce je kus, který není nikdy dost velký.“

„Když před půlnocí hltám kus nejtučnějšího tvarohového koláče na světě, trpívám při tom provinilou cholesterickou halucinací, že slyším, jak se mi aorta sráží v hokejový puk.“

„Lituju mnoha věcí v životě, ale na dno jsem se nikdy nedostala. Skutečné dno je to, co nejde vrátit. Co vám vezme kus těla, vyrve celou duši, anebo je znetvoří. Třeba zrovna ta smrt. Bolest, míjení a opouštění, i ten alkohol, ale patří k životu.“

„Umění se odlišuje od přírody jako tvoření od činnosti, a produkt nebo důsledek umění jakožto dílo od produktu přírody jakožto účinku. Přísně vzato bychom měli nazývat uměním jen vytváření ze svobody; tj. z libovůle, která vychází z rozumu. Neboť, ačkoliv produkt včel nazýváme uměleckým dílem, děje se to jen kvůli analogii s ním; jakmile si totiž uvědomíme, že svou práci nezakládají na žádné vlastní rozumové úvaze, řekneme hned, že je to produkt jejich přirozenosti a jako umění je to připisováno jen jejímu tvůrci. Když při prohlídce bažiny, jak se to tu a tam stane, narazíme na kus osekaného dřeva, neřekneme, že je to produkt přírody, nýbrž umění; jeho vytvářející příčina si myslela nějaký účel, kterému tento kus dřeva vděčí za svou formu. Jinak vidíme umění snad také ve všem, co je uzpůsobeno tak, že představa toho musela v jeho příčině předcházet před jeho skutečností, aniž by však touto příčinou mohl být její účinek myšlen; nazveme-li však něco vůbec uměleckým dílem, abychom je odlišili od nějakého přírodního účinku, rozumíme tím vždy dílo člověka.“

„Přes analyzování situace můžete strávit minuty, hodiny, dny, týdny nebo dokonce měsíce; pokusit se dát kusy dohromady, zdůvodnit, co by se stalo … nebo můžete prostě nechat ležet kousky na podlaze a posunout se dál.“

„Nejlepším a nejspolehlivějším prostředkem ke zvýšení mužské síly je pořádný kus ženské.“

„V každém řečníkovi, který má na posluchače působit, musí být kus básníka.“

„Stádo se chytá snadněji než jednotlivé kusy.“

„Sňatek pro peníze - dostal od tchána pěkný kus chleba, ale musel si k tomu vzít ošklivý kus masa.“

„Strach ochromuje. Útěk předpokládá notný kus odvahy.“

„V každém jinochovi od šestnácti do osmnácti let je kus hamletovské duše. Nechtějte na něm, aby chápal válku! (To je dobré pro vás, lidé rozvážní!) Má dost co dělat, aby pochopil život a odpustil mu.“

„Kdyby nějací kanibalové navštívili naše moderní vědecké mučírny, museli bychom se my, křesťané před nimi propadnout studem. Ale přesto s povzneseným úsměvem provádějí naši křesťanští studenti tento zlořád, ze kterého by i divoši měli hrůzu. Kdo proti tomu neprotestuje ze soucitu se zvířaty, ten musí protestovat v zájmu člověka. Protože toho taková cvičení niterně poškozují. Vždyť aby mohl člověk zacházet se zvířaty jako s necitelnými kameny nebo kusy dřeva, musí v sobě nejdříve usmrtit srdce.“

„Naše ústava je pozoruhodný, krásný dar. Ale ve skutečnosti je to jen kus pergamenu. Sama o sobě nemá sílu. My lidé jí dáváme sílu - naším angažmá a volbami, které činíme.“

„Skalpel, který nedokáže rozříznout kus kůže nemocného zvířete, je schopen perfektně uříznout asistentův prst.“

„Rozum: "vždyť už jsem ti předložil desítky argumentů proč je lepší zapomenout"
srdce: "i kdybys předlozil tisíc, tak mě pořád stačí ten jeden"
Rozum: "nechápu, že ti to za za tu bolest a slzy stoji…"
Srdce: "my dva se nikdy nebudeme chápat… raději ucítím s každým svým úderem bolest dokud se nezastavím, než aby se ze mě stal studený kus masa…."“

„Krutá vůle dějin rozbila na kusy mou starou vlast, rakousko-uherskou monarchii. Miloval jsem ji, tuto vlast, jež mi dovolila byt současně vlastencem i světoobčanem, Rakušanem i Němcem mezi všemi rakouskými národy. Miloval jsem ctnosti a přednosti této vlasti, a ještě dnes, kdy je mrtvá a ztracená, miluji navíc i její chyby a slabiny. A těch bylo mnoho. Vlast za ně zaplatila smrtí. Přešla téměř bezprostředně z operetního představení do hrůzného divadla světové války. Vojenská kapela, která doprovázela mou pochodovou setninu na vídeňské Severní nádraží, hrála potpourri z melodie od Lehára a Strauße, a hvízdání lokomotivy, jež nás měla dopravit na bitevní pole, se ztrácelo v odvívaných zvucích bubnů a trubek, které zůstávaly, zatímco náš vlak se šinul směrem k smrti: Právě uplynul týden od úmrtí starého císaře. Ve zbrusu nových polních uniformách, které jsme měli na sobě při odjezdu, jsme předtím při pohřbu stáli špalír před Kapucínskou kryptou. Vypadalo to, jako by nás na smrt posílal ještě mrtvý císař. A zatímco byl pohřbíván s tlumenou pompou, neboť tu ceremoniáři přikazovalo věčné mlčení padlých a hlasitý nářek trpících mrzáků, my všichni, jeho vojáci, jsme věděli, že náš poslední císař odešel, a s ním i náš domov, naše mládí a náš svět. Jeho následovník byl jen bezmocným a dočasným správcem, který měl udržovat dědictví, na něž již čekali noví majitelé se stvrzeným právem světových dějin v rukou. Vůli světových dějin jsem poznal, její smysl však vždy nechápu. Je-li skutečné soudem světa, zdá se mi, že občas není chráněna před právními omyly a chybami o nic víc než obyčejný okresní nebo krajský soud. Vždyť občas nanejvýš bezstarostně přenechává vynést rozsudek nad starou rakousko-uherskou monarchií kinu, operetě ve zvukovém filmu a směšným zvěstovatelům v zemi tak obvyklých šablonovitých moudrostí. A podle toho lze poznat, že trpce vážná Kleió někdy přenechává vlastní úkoly svým lehčím sestrám.“

„Lidi jsou jako psi každý by chtěl kus masa, ale když jim to maso dáte za chvíli budou chtít celé prase.

Radek Soukup“

„Ztráta milované osoby je pro člověka ztráta kusu sebe nadosmrti.“

„A tak se nikdy nedozví, jak ho miluju. Ne že by byl tak krásný, ale protože v něm žiju daleko víc než sama v sobě. Naše duše, - těžko říct, co v nich je -, ale jsou z jednoho kusu.“

„Aforismy se nedělají podle recepru na dělo: "Vezmi díru a odlej ji do kovu," nýbrž podle receptu na sochu: "Vezmi kus mramoru a osekej všechno zbytečné."“

„Budu obdivovat toho, kdo se v odívání spokojí s dvojím kusem sukna, bude-li se jeho život shodovat s tímto oděvem a bude-li hrát v obojím svou úlohu s půvabem.“

„Rozejít se mohou lidé, kteří se neprolnuli. Ale my? Jak se rozejít? Neponeseme každý kus druhého v sobě?“

„Nežádej krásy její v srdci svém, a nechať tě nejímá víčky svými. Nebo pro ženu nevěstku přicházejí o všecko až na kus chleba, anobrž žena cizoložnice drahou duši ulovuje.“

„Jediný prašivý kus může zmršit i celé stádo.“

„Každý z nás měl kus pravdy. Tak jsme si ji poslepovali.“

„Nejblíž nekonečnu je kámen, říkal reb Zalman. No ano, podvědomě to cítíme všichni, a proto sbíráme oblázky na břehu řek a moří a nosíme je těm, které máme rádi, jako závazek, jako kus Nekonečna, jako záruku, že aspoň něco trvá věčně, neboť věčné a nekonečné je přece totéž.“

„Vhodný kus mramoru dokáže prodloužit vaši památku o celý věk.“

„Je to prostě jakási nová móda, móda boření mýtů, móda nastavování zrcadla, móda zvláštní, leckdy velmi flagelantské reinterpretace vlastních dějin. Často se dovídáme z různých povrchních komentářů (a teď budu schválně přestřelovat, ale ne moc), že husité byli vlastně banda obyčejných lapků, kteří jen ničili a drancovali Evropu, že doba pobělohorská nebyla dobou temna, ale naopak dobou rozkvětu a vzdělanosti, a že v Rakousko-Uhersku se nám vlastně dařilo docela dobře, a neměli jsme je proto bourat, stačilo je přetvořit jenom na jakousi středoevropskou nebo podunajskou federaci. Někdy to zkrátka vypadá, že stačí jen otočit znaménka a barvy, zaměnit bílou za černou, dát místo plusu minus – a hle, nové české dějiny jsou na světě. Takového Edvarda Beneše jsme ostatně od roku 1989 stačili otočit už dvakrát. Napřed to byl exponent buržoazie – za komunistického režimu, po listopadu 89 se z něj nakrátko stal významný demokratický politik – a dnes už je to opět v médiích jakýsi přisluhovač nebo dokonce agent Stalina. A když už jsme u toho: hlavní tragédií druhé světové války, jak se někdy zdá při četbě médií nebo dívání se na televizi, už není nacistická genocida českého národa, ale poválečné excesy během odsunu Němců. Dámy a pánové, já záměrně karikuji, záměrně to přeháním – a vy to víte. Ale stejně tak víte, že kus pravdy mám, a já zase vím, že vás to – stejně jako mě – zlobí. Máme zaplaťpánbůh demokracii, máme zaplaťpánbůh svobodu slova, a proto nechť si každý říká a píše, co chce. Ale to, vážení přátelé, platí i pro nás. Proto si tady slibme, že k těmto věcem nebudeme mlčet, že budeme psát a mluvit, kde to půjde a jak to půjde, a že prostě nenecháme veřejný prostor zaplnit povídačkami o vlastní historii, která je obrácená naruby pod praporem jakési podivné nesmyslné sebereflexe. Když to budeme dělat, tak to nejhorší, co se nám může stát, je, že nám nějaký krasoduch občas vynadá do nacionalistů nebo nás obviní, že máme jiráskovsko-nejedlovské vidění světa – a to, dámy a pánové, nebolí, na to se dá zvyknout.“

„Ankh-Morpork! Perla měst! To není zcela přesný popis, samozřejmě — není kulatý a lesklý — dokonce jeho nejhorší nepřátelé by souhlasili, že pokud by museli Ankh-Morpork k něčemu přirovnat, potom by to musel být kus smetí pokrytý chorobným slizem umírajícího měkkýše. Lehké fantastično“

„Antonín Dvořák měl schopnost rozdávat pohodu, radost, životní harmonii, horoucí milostná vyznání. Někdy je mi líto, že jsem ho neznala osobně. Jsem šťastná, že zpívám jeho nádherné skladby, které mě naplňují umělecky a do kterých i já vkládám kus svého srdce.“

„…umělec se musí dotknout něčeho, čím ze svého díla to umění udělá. Bez toho jde pouze o kus pomalovaného plátna nebo kus hmoty. Říkám tomu kosmická dimenze – umělec se musí dotknout většího celku, ne jen referovat o svých zážitcích a konfliktech, ale zároveň se dotknout života člověka, přírody a podobně.“

„Moudrý člověk může být užitečný jenom jako člověk, ne jako kus hlíny, který chrání noru před průvanem, takovou službu zvládne i jeho prach.“

„Vždycky se rozbije nejlepší kus. To je taková zlomyslnost přírody, aby vám ukázala, že nejste víc než ona.“

„Je dobré si připomenout, kde jsi byl, abys mohl vidět, jaký kus cesty jsi v životě udělal.“

„V každé volbě je kus umírání, ale ten, kdo se ze strachu rozhodovat zdráhá, prakticky nežije vůbec.“

„… po pravdě, nesnáším morbidní zvyky ženských, máti jeden čas zakousnuté milence balzamovala. Byla to divná sbírka… ale ty které jsem jí zabil já, tam nedávala, protože většinou nenašla všechny kusy.“

„Jak může člověk zanechat výzvu budouctnosti, když po něm nezůstane ani stopa, ba ani anonymní slovo načmárané na kusu papíru?“

„„Na tom není vůbec nic absurdního, dávat život všanc za svou vlast!“ prohlásil."Že ne?" opáčil stařík. "A co je to vlast? Vlast je kus země vymezený na všech stranách hranicemi, obvykle zcela nepřirozenými. Angličani umírají za Anglii, Američani za Ameriku, Němci za Německo, Rusové za Rusko. V současné době bojuje v téhle válce takových padesát či šedesát zemí. Něříkejte mi, že za všechny tyhle vlasti stojí za to umírat.""Za všechno, pro co stojí za to žít, stojí za to i umřít," prohlásil Nately."Jestli je na světě něco, za co by stálo umřít, je určitě lepší zůstat kvůli tomu naživu," řekl na to ten starý rouhač.“

„Na zlomeček věčnosti oběma lodím nic nebránilo ve volné střelbě na protivníka a v tom okamžiku dva různé počítače odstartovaly své palebné plány.
Žádný lidský smysl nedokázal postřehnout, co se odehrálo potom; žádný lidský mozek by si to neuměl přebrat. Vzájemná vzdálenost činila dvacet tisíc kilometrů a řízené střely, lasery a grasery dštily zkázu přes tu miniaturní propast vakua jako rozzuření démoni.
Ahmed zavrávoral, když jeho bočním štítem bez námahy prošel první graserový svazek. Jeho boky byly opatřeny metrovým pancířem z nejtvrdší slitiny keramiky a kompozitu, jakou se člověk doposud naučil odlévat, a přesto se jí graser prodral pohrdavě snadno. Od strašlivé rány se rozlétly obrovské úlomky a vzájemný pohyb lodi změnil to, co by bývalo kruhovým otvorem, v dlouhou zející trhlinu. Paprsek rozpáral bok lodi, jako když vyvrhovací nůž rozpáře žraloka, a z rány vytryskl vířící cyklon vzduchu, trosek a lidských těl.
Ale to byl pouze jeden z osmi takových graserů. Všechny do jednoho zaznamenaly přímé zásahy a na bitevním křižníku nikoho ani ve snu nenapadlo, že by přestavěná obchodní loď mohla nést takové zbraně. Zatímco si zuřivý úder Poutníka s křižníkem pohrával, komunikační obvody zahlcovala kakofonie výkřiků bolesti, šoku i hrůzy a potom se přihnaly řízené střely Q lodě a znovu a znovu křižník probodávaly jednorannými lasery, aby dokončily strašlivé dílo graserů. Zbraňová stanoviště se rozlétala na kusy, výboje bláznivě sršely a kabely syčely, pukaly a explodovaly. Příďová místnost gravitoru vybuchla, když jeden graser zasáhl naplno generátory, a tlaková vlna změnila sto metrů pancéřovaného trupu v pokroucené trosky. Všechny tři fúzní jednotky se automaticky nouzově zastavily a po celé lodi se zavírala vzduchotěsná vrata. Ale v příliš mnoha případech neměla ta vrata v čem zadržovat vzduch, neboť grasery Poutníka se propálily naskrz celým trupem a křižník se převaloval v prostoru jako umírající bezmocný vrak. Ale nezahynul sám. Poutník vypálil o zlomek sekundy dříve než Ahmed - ale jen o zlomeček a na rozdíl od Ahmeda neměl žádný pancíř a žádná hermeticky uzavíratelná oddělení. Byla to obchodní loď, jenom tenká slupka kolem obrovského prázdného prostoru pro náklad, a to nemohla žádná přestavba změnit. Zbraně, které přežily, aby se mohly zakousnout do jeho trupu, byly mnohem lehčí než ty, jež rozpáraly Ahmeda, ale proti tak zranitelnému cíli byly děsivě účinné.
Celý pravobok od přepážky třicet jedna dozadu po přepážku šedesát pět byl na padrť. Prázdné doky LAC se rozlétly jako rozšlápnuté sklenice. Zásobníky dva a čtyři byly roztrhány na kusy, stejně jako všechny výmetnice kromě čísla dva. Šest z osmi graserových stanovišť vybuchlo a prakticky celá jejich obsluha zahynula. Jeden laser se prořízl až k jádru lodě, zničil fúzní reaktor jedna a prorazil palubní vězení, z něhož už Randy Steilman a jeho druhové nikdy neměli vyjít před soud, a další se prořízl až na samotnou velitelskou palubu. Můstek zametla tlaková vlna, přepážky a podélníky se trhaly jako papír a zuřící hurikán vytrhl Jennifer Hughesovou navzdory tlumícímu postroji z křesla a odnesl ji do prostoru mimo loď. Její tělo už nikdo nikdy nenajde, ale na tom sotva záleželo, protože svištící příval atmosféry s ní udeřil o okraj trhliny v trupu a na místě jí roztříštil přilbu. John Kanehama zaječel do interkomu, když ho jako oštěp probodla dlouhá letící tříska slitiny. Staršího seržanta O’Haleyho přesekl vejpůl plochý úlomek, dlouhý jako on sám, a Aubrey Wanderman se pozvracel do přilby, když tentýž úlomek prolétl mezi osazenstvem jeho stanoviště a roztrhal Carolyn Wolcotovou a poručíka Jansena.
Tento výjev z pekla se po obrovském trupu Poutníka opakoval znovu a znovu. Další výbuchy a odletující trosky zasahovaly lidi, které minula palba Ahmeda, jako by se umírající loď mstila posádce za to, do čeho ji přivedla, a HMS Poutník se potácivě převaloval pryč s nefunkčním pohonem, zničeným hypergenerátorem a s osmi sty mrtvými a umírajícími lidmi v rozbitých odděleních.“

„Z útrob Asketické jeskyně v nitru Nezajímavé hory, která se tyčí v části pekla nazývané Tady-není-nic-k-vidění-jeďte-jinam, se ozývaly kutilské zvuky. Kutilství, jak možná víte, je převážně doménou mužů. Ženy - až na světlé výjimky - kutilství neprovozují, což je i důvod, proč právě muži vynalezli kůlnu a garáž, dvě místa, kam se zpravidla uchylují za účelem provádění činností nemajících žádný konkrétní účel, vyjma toho nějak zaměstnat chlapské ruce - a pokud možno něčím, co nezahrnuje jídlo, pití ani mačkání tlačítek dálkového ovladače televizoru. Velmi zřídka přinese kutilství nějaký užitečný objev; většinou je jeho náplní opravování součástek, které dosud bezvadně fungovaly, a výsledkem situace, kdy inkriminované součástky dělají něco jiného, než by měly, popřípadě nedělají vůbec nic, takže je třeba dalšího kutilství za účelem jejich opravy; jenže ani poté nefungují tak dobře jako na začátku, takže se s nimi dál kutí, což pokračuje prakticky do chvíle, než dotyčný kutil zemře, přičemž jeho smrt mívá zhusta na svědomí rozezlená manželka, která ho umlátí nefungujícím papiňákem či kusem lednice.“

„Každá myšlenka - jak proniknout na kus železa, kterou chápeme naše tělo, a tak se železo se postupně mění na to, co chceme být.“

„Svými životními prožitky a epizodami za pochodu stavíme a za sebou zanecháváme kulisy, mezi nimiž hrajeme své větší či menší kusy. Jednoho dne však nastane chvíle, kdy narazíme na zeď. Třeba sdělením diagnózy. Tehdy se zastavíme, ohlédneme se a spatříme je všechny. Jsou to ty naše vlastní, pravé a jedinečné. A je až překvapující, v jak ostrých rysech a plných barvách je vidíme; jednotlivě i v součtu. Jsou totiž přesne takové, jaké jsme stavěli.“

„Někdy je potřeba úplně zastavit, být na chvilku absolutně sám. Neřešit, co se stalo včera ani nepřemýšlet, co nás čeká zítra. Jenom se pořádně nadechnout a vnímat přítomný okamžik… tady a teď. Teprve pak se opět můžeme po naší cestě vydat zase o kus dál.“

„Život je jako vesmír plný světů, každý letí do neznáma, ale přece jenom si určuje svojí vlastní cestu na kterou se vidá. Čím víc letí kupředu tím obtížnější je se vrátit. Někteří lidé hledají to co už bylo nalezeno a odhodí to na čemž může růst pravá podstata existence lidstva, kořeny pravého významu bytí a lásky k bližním. Avšak to co má nejvyšší hodnotu odhodí jako nějáký kus plevele a díky se své pošetilosti se stanou nenasytnými bytostmi jejichž touhy zůstanou neukojeny v nekonečnosti chaosu.“

„Od té doby co tu nejsi,
bloudím sem a tam,
snažím se najít opět sama sebe.
Něco jsi mi vzal, když jsi odešel.
Možná kus mě?, možná moje srdce?
Kdo ví.. Už se to nikdo nedozví.“

„Věci, které říkám ženám a píšu ve svých knížkách, mě stály kus života.“

„Tady ten kus temnoty je můj.“

„Ptala se žena muže: "Proč sis mě oblíbil, čím jsem tě tak zaujala? - nebyla jsem nijak atraktivní, ani zámožná, ničím výjimečná . . . "
Odpověď: "Má drahá, v tobě je velký kus dobra a to na tobě miluji ze všeho nejvíc, protože krása uvadne, mládí pomine, ale to dobro - to přetrvá."“

„Ušla jsi kus cesty, už jen kousek zbývá k cíli….. Amen.“

„Mám raději pořádný kus špeku, z kosti se nenajím.“

„Ale kdybych chtěl boty a ty bys mi dal kus kůže, abych si z ní udělal boty, tak by se mi smáli, kdybych si ji vzal.“

„Přesto, že jsem občas velmi romantický, srdce je pouhý krvavý sval, kus masa.“

„Chtěl někoho dva roky, věnoval celou svou pozornost té dané osobě, celkově fakt se hodně snažil a šlo s toho vycítit pravý zájem a skončil stejně doma ze zlomeným srdcem sám nikdo ani ona si nedělala starosti jestli je v pořádku a kluk dalších 2 roky v prdeli, pak přišel kluk který ji nevěnoval ani kus hovna vůbec se k ní nehlásil, měl jí u prdele a byli spolu. Toho kluka znám osobně a chci tím všem holkám říct, važte si hodných kluků a jděte jim na proti, to jsou lidi kteří si tu lásku od vás zaslouží nejvíc.“

„Rusko je připravené na jadernou válku, prohlásil Putin. My víme! My víme! Drž hubu, my víme!!! Drž už, proboha, hubu! Poslouchat třetí rok v kuse jednasedmdesátiletého nabotoxovaného dědka, co zní jak šestnéctiletej panic, když slibuje, že příště se mu už určitě postaví, tak už pak, prosím, radši ten armagedon.“

„Dobrý vtip vydá za kus chleba a veselá mysl nahradí nejen pohár vína.“

„Ženy jsou jako rybáři - chvástají se těmi kusy, které jim utekly, a nadávají na ty, co se zakously.“

„Zuby skřípou. Vsuňte mezi ně kus chleba.“

„Jedno slovo při pantomimě dokáže znehodnotit celou cisternu jinak podařeného kusu.“

„V mužném věku rozepjal se jeho výtvarný projev k dramatičnosti, vniternosti a vzletu rodu barokního. Jeho dílo má v sobě kus dravosti, je v něm nejen radost, nýbrž i soužení a trýzeň z tvoření.“

„Masłowskou podezřívám z toho, že je ruským špehem. Tu knihu napsala, aby se mohla beztrestně pohybovat v naší polské realitě a vytřít nám, Polákům, zrak. Nikdy v [život]ě bych se s ní nechtěl osobně setkat, neboť se bojím, že ze mě vysaje všechno to nejcennější a svým špehovsky-ruským způsobem si to předělá k obrazu svému. Na druhou stranu, jedná-li se o tu knihu, jsem velice spokojený. Otázka, zdali jde o literaturu mužskou nebo ženskou, zde není na místě. Je to kus lehce zkaženého literárního masa a zdá se, že bylo nutné žít čtyřicet let, abych si vůbec něco tak zajímavého přečetl.“

„Vyrůstala jsem v rodině, která se zabývá folklórem. Bylo přirozené, že jsem šla na hudební školu, a pak přistála v otcově kapele "Ziemia Żywiecka". Zcestovala jsem s ním kus světa.“

„Že jsou Romové národ, si nemyslím. To slyším poprvé. A pokud chtějí samosprávu a rozhodovat si o svých věcech, tak ať si někde opatří kus pozemku a ten svůj národ si tam přestěhují a vytvoří si tam svůj stát. To by bylo vůbec nejrozumnější řešení. Sice budu zase nařčen jako rasista, ale pokud si chtějí sami vládnout, tak ať to takhle vyřeší. Ať nám ukážou, jak by se dokázali o sebe postarat, kdyby nedostávali sociální dávky. A klidně ať si ve svém státě zavedou vízovou povinnost.“

„Kromě původních nemocí, které mne v jednom kuse kruší už deset let, jsem v poslední době měl to potěšení s několika novými fazónami, jichž jsem se nenadál.“

„Ten chudák starý pruský král tu v jednom kuse chodí s pusou dokořán a vypadá jako idiot.“