Citáty na téma padla

„Cílem války není padnout za svou vlast, ale donutit ty parchanty na druhý straně, aby padli za svou…“

„Chodí štěstí dokola, sem tam padne na vola.“

„Účelem válčení není padnout za svou zemi, ale přinutit nepřátele, aby padli za tu svou.“

„Náš největší úspěch není v tom, že nepadneme, ale v tom, že vždy vstaneme, kdykoli padneme.“

„Vědy je zapotřebí. Ale kdyby Newton ležel někde jinde a nepadla mu na nos ta hruška, nebo co to bylo, a neupozornila ho na to, že je taky přitažlivost zemská, tak by ta přitažlivost byla dál. On by ji neobjevil. Objevil by ji někdo jinej. Za minutu dvacet, nebo za sto let. Ale kdyby Shakespeare nenapsal Hamleta, tak nikdy nebyl! Kdyby velký umělci neudělali svoje dílo, tak jsme byli o to chudší! Protože umění je komunikace.“

„Tajemstvím života je sedmkrát padnout a osmkrát vstát.“

„Až ti bude v životě nejhůř, otoč se čelem ke slunci a všechny stíny padnou za tebe.“

„Naše největší sláva nespočívá v tom, že nikdy nepadneme, ale v tom, že po každém pádu znovu vstaneme.“

„CESTA POKORY
Cesta probuzení není cesta pro slabé povahy.
Učí nás pokoře. Ó ano! Srazí nás na kolena. Mnohokrát.
To, co jsme si o sobě mysleli, že víme, se chvílemi rozpustí do nicoty.
Naše nejzářivější vhledy, úžasné znalosti, naše životní práce, to vše se může rozpadnout v prach.
Někdy bez varování.
Bude od nás vyžadováno, abychom začali znovu, a znovu, a znovu.
A zase znovu.
(Zmínil jsem už, že to není cesta pro slabé povahy?)
Ó ano! Samozřejmě, že se také dotkneme blaženosti a radosti z bytí!
Budou dny, kdy se budeme smát tomu, jak jsou věci prosté.
Ale také se od nás bude chtít, abychom čelili svým nejhlubším strachům, podívali se do tváře temnotě a tmě, kterou v sobě máme. Abychom se vydali na místa, kde žijí naše nemilované části.
Zavede nás to do krajiny zármutku, o kterém jsme ani neměli tušení. Vypláčeme miliony slz za opuštěné, osamělé děti - v sobě i ve světě.
Budeme zuřit a spílat nebesům, svým rodičům, všem učitelům, za to, že nemám nedali to, co jsme potřebovali. Lžím, kterými jsme byli krmeni. Všem, kteří tam pro nás nebyli, když jsme je nejvíc potřebovali.
Budou dny, kdy se budeme třást strachy.
Budou dny, kdy se půda pod našima nohama otevře, polkne nás a zase vyplivne.
Budou chvíle, kdy si pomyslíme, že jsme dosáhli cíle této cesty,
a vzápětí sami sebe objevíme opět na začátku.
Někdy budeme mít sto chutí to celé vzdát.
Někdy budeme mít pocit, že jsme za celou dobu nijak nepokročili.
Někdy možná budeme proklínat den, kdy jsme se na tuto cestu vůbec vydali.
A přesto - celou tu dobu - se hojíme, uzdravujeme.
Ano. Uzdravujeme.
Rozpouštíme, rozvazujeme miliony karmických let. Rozpouštíme podmiňování strachem. Setkáváme se s ryzostí života.
Navracíme se k přírodě, k Zahradě, k divočině, ve které jsme byli počati.
Není to vždy jednoduché. A není to vždy klidné.
Není to vždy ta spiritualita, kterou jsme čekali.
Není to vždy láska a světlo a radost a pozitivita a čisté, ničím nerušené Vědomí.
(To jsou jen sny vystrašených dětí.)
Ne. Toto je skutečné probouzení. Jdeme cestou skutečného života. Jsme unavení z nesmyslů a falešných příslibů.
Skrze pláč, vášeň i smích směřujeme k celistvosti.
Všechny naše staré sny se zhroutily. Ale ne my samotní.
Stále s námi mohou být hlasy strachu, hanby nebo pochybností, ale my už jsme větší než oni.
Stále mohou být dny, kdy si připadáme velmi malí, ale také jsou dny, kdy cítíme, že udržíme celý Vesmír ve svých dlaních.
Museli jsme se téměř zbláznit, abychom se mohli stát doopravdy normální. Museli jsme prasknout, abychom se stali celistvými. Vyměnili jsme starou potřebu jistoty za život plný dobrodružství, a stará smutná dogmata za vzrušující nevědění.
Teď už dokážeme nacházet jistotu v nejtemnějších zákoutích, krásu na nejopuštěnějších místech, a lásku tam, kde jsme si mysleli, že je zakázáno milovat.
Příteli, život Tě nikdy neopustí, neboť Ty jsi život, a i tehdy, když padneš na zem, jsi podporován neviditelnými silami.
No a co. No a co! Tak občas spadneš. Potlučeš se přitom. Chvíli se možná stydíš. Vynaříkáš ze sebe staré sny. No a co! Vykřičíš ze sebe očekávání a pak pohledíš do tváře realitě a zjistíš, že nikdy, NIKDY není tak zlá, jak ses bál.
Znovu se zvedneš, oprášíš se, vrátíš se na cestu a kráčíš dál.
Popravdě - nikdy jsi tuto cestu neopustil.
Protože cesta nikdy neopustila… tebe.
Protože cesta se objevuje přímo pod tvými chodidly, v každém TEĎ, s každým krokem, ať už ho uděláš a nebo ne. Je v radosti z tvé jedinečné pouti, oslavuje tě takového, jakým jsi právě dnes, klaní se všem tvým pádům i vítězstvím.
Tak začni znovu, příteli.
Začni znovu.
A jdi dál.“

„Poutníče zvěstuj Lakedaimonským, že jsme tu všichni padli jak zákony kázaly nám.“

„Když vám bota dobře padne, určitě je ohyzdná.“

„Národ, který nezvládl takovou zkoušku, nemá nárok na existenci. Ti nejlepší už padli, zůstali jen méněcenní.“

„Vycházelo se přitom ze zcela správného předpokladu, že ve velké lži je ukryt určitý faktor věrohodnosti, a že široké masy daného národa se v nejhlubším jádru svého srdce zkazí snadněji, než že by se vědomě a úmyslně staly nedobrými, pročež ve své primitivní prostotě citů padnou velké lži za oběť snadněji, než malé, neboť samy zřejmě občas k malým lžím sahají. Podobná nepravda jim vůbec nepřijde na mysl, a ani příště neuvěří v možnost tak nehorázné drzosti hanebného překrucování… Největšími znalci těchto možností použití lží a pomluv byli vždy Židé. Vždyť i jejich celá existence je vybudována na jedné obrovské lži, totiž že se u nich jedná o náboženské bratrstvo, zatímco seto točí kolem jedné rasy. Jako taková ukřižovala jednoho z největších duchů lidstva s navždy platnou větou fundamentální pravdy: nazval je "největšími mistry lží". Kdo toto není schopen rozpoznat, nebo to rozpoznat nechce, nebude už nikdy na tomto světě schopen pomoci pravdě k vítězství.“

„Vždy tu byli tyrani a vrazi, a někdy se zdáli být nepřemožitelní, ale nakonec musí vždy padnout. Pamatuj na to. Vždy.“

„Drazí přátelé. Život je boj a mnozí hráči již odpadli. Těžké chvíle je donutily ukončit hru nemožně plnících se pravidel. Je to tak ať chceme nebo ne. Někdy padne 6 a jindy ani nemáme čím hrát. Ale přesto nám život míchá kartami. Než se, ale rozhodneme ukončit hru, uvědomme si, že je alespoň jedna nádherná chvíle pro kterou se vyplatí hrát dál…“

„Nejdříve je třeba se naučit tomu, o čem píšeš, potom je třeba se naučit psát. Na jedno i druhé padne celý život.“

„Dámský svetr padne dobře tehdy, když muži přestávají dýchat.“

„Je zajímavé, kolik mužů s budoucností padne do rukou žen s minulostí.“

„Chceme-li zničit národ, musíme nejprve zničit jeho morálku, a padne nám do klína jako zralé ovoce.“

„Duše člověka podobá se vodě: s nebe přichází, k nebi stoupá, a zase musí padnout k zemi, kroužíc věčně.“

„Těšil jsem se té radosti, že jsem viděl padnout (berlínskou) zeď. Že jsem viděl padnout i sovětské impérium je pro mě tou největší životní satisfakcí.“

„V tomto okamžiku stojíme a stojíte i vy v otevřeném boji s německým nacismem, jemuž jsme my v zahraničí vyhlásili válku jménem československého národa. Nebudete a nejste osamoceni, válka nepřestane, dokud tento režim nepadne a dokud odpůrce nebude poražen na hlavu.“

„Když v lese padne strom a není tam nikdo, kdo by to slyšel, ozve se skutečně nějaká rána?“

„Nezastaví se, dokud ta rakev nepadne.“

„Život je dlouhá báseň o sedmdesáti zpěvech, nesmírně nudná, plná opakování, vycpávek, žvanění, zdlouhavých popisů a příšerných peripetií, ale stojí za to pozorně je číst, padneme-li čas od času na jediný nádherný verš, který nám seslali bohové docela neočekávaně, bez souvislosti s tím, co předcházelo, i s tím co následuje.“

„Musíte si vybrat. Buď ten muž byl a je Synem Božím; anebo šílencem či něčím ještě horším. Můžete ho umlčet jako blázna, můžete ho poplivat a zabít jako démona; anebo mu můžete padnout k nohám a nazývat ho Pánem a Bohem. Ale neohánějme se žádnými blahosklonnými nesmysly o tom, že to byl velký mravní učitel. Tuto možnost nám nenechal otevřenou. Neměl to v úmyslu.“

„Je jedno, jaký máte styl, jak se oblékáte nebo co máte na sobě.
Protože, když se budete cítit ve formě a zejména spokojeni sami se sebou.
Pak vám padne cokoli.“

„Být statečný je milovat někoho bezpodmínečně, bez očekávání čehokoli nazpět. Jen dávat. To vyžaduje odvahu, protože nechceme padnout na obličej nebo zůstat otevřeni ranám osudu.“

„*o Sasukem* Bez ohledu na to, jak hluboko Orochimaru padl, stále ho miloval… už chápu jak se Třetí cítil.“

„Chodí štěstí dokola, sem tam padne na vola“

„Naše největší sláva nespočívá v tom, že nikdy nepadneme, ale v tom, že pokaždé, když padneme, vstaneme.“

„Padne-li veliký muž, je i po pádu veliký.“

„„Padl v souboji“, jak romanticky to zní. V překladu: „Zemřel, když se mu nepodařilo zabít.““

„Padne-li ženě něco do oka, je do pláče obyčejně muži.“

„To je zvláštní, myslím si, za války jsme přece všichni viděli tolik mrtvých a víme, že přes dva milióny nás padlo pro nic a za nic. Proč se tu teď rozčilujeme kvůli jedinému mrtvému, a proč jsme už skoro zapomněli na ty dva milióny? Ale snad je to proto, že u jediného člověka je to vždycky smrt, kdežto u dvou miliónů pouze statistika. (“

„Jak častokrát musí člověk padnout až na zem, aby viděl, kam podruhé položit nohu a jak jít rovně.“

„Kdo přestal žít iluzemi, ten už nemá srdce, neboť náš cit, ať už jej vyvolalo cokoli, je nemyslitelný bez volnějšího či užšího vztahu k bližnímu. Jak se ale máme pro něco nadchnout, když poznáme, jak je to ubohé a pomíjivé? Člověk ztratí svůj cit, jakmile svět, v němž jediném se srdce může rozpínat, nechá padnout závoj, jakmile člověk přestane věřit v síly duše.“

„Při lásce musíš klopit oči, a tak se lehko stane, že padnou na předmět, který je pod tebou.“

„Mám sen o přírodě, sen o panoramatu Edenu. Samozřejmě, že mohu vyhledat přírodu i tady, ale jen miniaturní a vyplácanou člověkem. Ne, já stojím na mírné hoře v hustém trávníku, povívaném větrem, a pode mnou se rozkládá nekonečná příroda, svět, pravý svět, jak byl před člověkem. Jak bych rozpřáhl ruce! Jak bych padl na kolena! Jak by se mi z očí vyřinuly slzy!“

„Každý hrad jednou padne“

„Kdyby tak bylo možné padnout do náruče ženy, a přitom se nedostat do jejich rukou.“

„Táta je pro mne velikej vzor. Jako herec – moc rád bych si s ním někdy zahrál v nějaké společné komedii – i jako člověk. Díky němu vím, co v životě znamená pevná vůle a boj s něčím, co člověka neustále mele, i když už si myslí, že má vyhráno. Není hanba padnout, ale zůstat ležet, říká táta a tím se řídím i já.“

„I kdyby za každého amerického vojáka padlo deset našich, stejně vyhrajeme…“

„Velká a silná duše nikdy nepadne za oběť smutku, dokonce ani ve chvíli velkého trápení.“

„To ne zlí, a nepoctiví padnou do hlubin! Ó ne, zlí, ale rozhodní a bezohlední tam svrhávají ty, kdož jsou mravní, čestní a ušlechtilí, avšak nerozhodní a plní zábran.“

„Kdo si myslí že stojí, ať si dá pozor aby nepadl.“

„Duha vzniká, když padne sluneční záře na hustý stlačený vzduch.“

„Rady jsou jako obnošené šaty - nemáme je rádi, ani když nám padnou.“

„Zrovna nedávno mi jeden kamarád říkal: Jožko, tys býval vždycky chcípáček - tu tě bolelo, tu tě píchalo. Ale co padl komunismus, lítáš tu sem, tu tam. A tak to je. V listopadu 1989 jsem začal nový život. Do té doby jako by bylo vše nanečisto.“

„Žijeme v takzvaném informačním věku, ale sotva víme, co se děje kupříkladu v Kosovu. Když v bývalé Jugoslávii zajali tři Američany, byl z toho celý příběh, nicméně mnoho lidí zemřelo, aniž by o nich padlo jediné slovo.“

„Je to velká pocta. Já to cítím tak, že je to pocta pro všechny moje kamarády, kteří padli. Život byl to nejcennější, co mohli dát za svobodu, za vlast, za demokracii.“

„Usmál jsem se a urousaná kočka, která mě sledovala z pomlácené popelnice, padla na záda a nohy se jí zkroutily v křeči. Můj úsměv se stále zlepšuje - je to hezká vlastnost, umět řešit problémy s úsměvem.“

„Dlouhou touhou neuvadneš, mladá v moji náruč padneš, celý svět se směje soudcům, jejich moudrost spěje k koncům….“

„Velká rozhodnutí v lidském životě vznikají často pod vlivem instinktů a dalších záhadných dějů podvědomí a jen zřídkakdy jsou dílem vědomé vůle a zdravého rozumu. Boty, které padnou jednomu, druhého tlačí; neexistuje proto univerzální návod, jak žít. Každý z nás si nese svůj vlastní život - vnější pevnou slupku - a iracionální podobu, které se nelze zbavit.“

„Nezajímá mě, jestli padnu, pokud někdo jiný zvedne zbraň a bude dál střílet.“

„Pokud pouze napodobujete své konkurenty, nemáte důvod existovat. A máte-li nakonec skončit ve ztrátě, vždy je lepší padnout za něco, čemu věříte, než za napodobování druhých.“

„láska je jako ten nejkrásnější střevíc na světě jednou si ho obuješ a už nechceš sundat, ale může se stát že střevíc úplně nepadne a to pak jít a hledat znova“

„Zdupán je davem, kdo padl.“

„Vždyť ten lidský život je hra kostkami. Když nepadne ti, čeho bylo zapotřebí, tož naprav uměním, co padlo náhodou.“

„Každý hraje, jak mu padne kostka; dobrý ale hráč dovede i se špatnou kostkou vyhrát.“

„Jestli se setkáš s nenávistí, jestli tě obviní, nechají padnout, můžeš od lidí, kteří tě znají,
očekávat jednu ze dvou reakcí – někteří se k smečce připojí, druzí budou velice nenápadně
předstírat, že nic nevědí, nic neslyší, takže se můžeš klidně dál s nimi vidět a mluvit s nimi. Ta druhá kategorie, ohleduplná a taktní, to jsou tvoji přátelé.“

„Každý někdy padneme, ale o to nejde. Jde o to, znova se sebrat.“

„Pták na dvě větve se usazující na zem padne.“

„Spravedlivý vstane, i kdyby sedmkrát padl.“

„Aby balón mohl vystoupat na oblohu, musí odhodit závaží. Stejně tak se i duše, aby se mohla pozvednout k nebi, potřebuje zbavit malých závaží, jako jsou lehké hříchy. V případě, že se jedná o smrtelný hřích, padne duše k zemi a zpověď působí jako oheň, který jí dá vystoupat nahoru - stejně jako u balónu. Proto je třeba se často zpovídat…“

„"Na druhou stranu je škoda, když se vykácí ulice plná líp a říká se, že to jinak nešlo - když zdravé stromy "musí" padnout kvůli rekonstrukci. To vždycky beru jako totální tragédii."“

„Pod mnoha ranami padne i dub.“
MULTIS ICTIBUS DEICITUR QUERCUS.

„Naší největší chloubou není to, že nikdy nepadneme, ale že se pokaždé znovu zvedneme.“

„Nepadl jsem, to jen země se ke mně přiklonila.“

„Vánoce. Už deset minut kvičí prase. Je vidět, že padlo do rukou diletantům.“

„Náš závod jest nevhodně položen. Volba padla na Zlín v mých jinošských letech, kdy jsem ještě nevěděl, co chci dělati. Zlínu schází všechny podmínky, kterých velký závod, jaký mám na mysli, ke svému životu potřebuje.“

„Historie a zkušenosti nás naučily, že pokud budeme schopni zničit prestiž Britů v Palestině, režim padne.“

„Hodně lidí mi říká, že si Barnabyho už bez mého hlasu nedovedou představit. Nějak jsme si s Johnem Nettlesem, který ho hraje, padli - jak se říká - do huby. Mně se ta postava líbí, on je takový neohrabaný, trochu buranský a má i smysl pro zvláštní humor.“

„Mluvilo se o boji až do hořkého konce. Ale nenastal už hořký konec? Musíte mít na paměti, že všechno padlo za oběť: dobytek, zboží, ženy, děti. Naši muži chodí už skoro nazí a naše ženy se oblékají do kůží. Není to snad dost hořký konec?“

„Kdo se strefí do druhých, často sám padne.“

„Dívám se na věci očima spisovatele, pořád, nepřetržitě, ten pohled je součástí mého já, jinak to nedovedu. A občas mi něco padne do oka. Nedělám to proto, že jsem spisovatel. Stal jsem se spisovatelem právě proto, že to tak dělám.“

„Padl na něj stín podezření a v tom stínu se skrývá.“

„To, k čemu směřuješ, ač je to v budoucnosti, tě určuje a jaksi staví a buduje už teď. Když je tvým úběžníkem strach z režimu, už teď se stáváš jeho částí, jakýmsi malým soudruhem, a z těch malých soudruhů se buduje ten velký soudruh a z těch velkých soudruhů je budován veliký vůdce a učitel národů. Vždycky je to jen modla, s níž lidstvo nakonec padne do ontologických sraček.“

„Představ si například, že hodíš mincí - může padnout hlava, anebo orel, a dokud neleží na zemi, nevíme, která strana bude nahoře. Když padne hlavou dospod, znamená to, že ztrácíme možnost, že by byl dole orel. Až do toho okamžiku byly obě možnosti rovnocenné. - Zlatý kompas“

„Opravdu by mou realitu změnilo, kdyby se Lermontov uchlastal někde na Sibiři? Co svět ztratil nebo získal tím, že krásnej mladej důstojník padne v souboji?“

„Někdy dojdu na to pole a padnu na kolena. Slyším, jak mi buší srdce, ale nechci ho slyšet. Nenávidím bušení vlastního srdce. Zní to na tom poli moc hlasitě. Padá k zemi. Vypadává ze mě ven. Ale pak se prostě zase vrátí.“

„Za tento režim padá tolik lidí. Je na čase, aby někdo padl proti němu.“

„Z milosti Boží zachoval jsem víru a dobré svědomí Bohu, králům a pánům mým, i vlasti. Čtyrem císařům jsem sloužil vždycky věrně. Nyní pak že mám takovou záplatu míti, Bohu to poroučím, kterýž spravedlivě souditi bude a kterýž ví, že jsem já v tom ve všem, což se tu dálo, své slávy ani bohatství nevyhledával. Ale když jsme již nemohli snášeti pro čisté náboženství nátisků a protivenství a pohrůžek, an nás již prvé i tak byli k smrti odsoudili, musili jsme se opatřiti a volili jsme sobě raději zemříti nežli ke všemu již více mlčeti, za nejhorší kacíře slouti, Bohu nesměti volně sloužiti a živu býti tak bídně a potupně na světě. Že pak jsme tak podle zevnitřního spůsobu padli, vůli Boží v tom poznávám, kterýž mne a mé milé tovaryše v těchto posledních časích k tomu obral, abychom krví naší ozdobili pravdu jeho a spečetili stálost naši: děj se vůle Boží. A jistě, ačkoli po té výpovědi tělo počalo se lekati, z milosti však Boží již žádné hrůzy smrti necítím. Podle [http://texty.citanka.cz/komensky/ Historie o těžkých protivenstvích církve české] od Jana Amose Komenského.“

„Škoda každé trnky, která padne vedle… bečky.“

„Padne-li růže,vše bude ztraceno.“

„K šikanujícímu přilnou slabí. Chtějí si jeho přízeň jakkoli koupit, věříce, že jsou pod jeho ochranou. Jsou to ale ti, kteří padnou jako první právě rukou šikanujícího.“

„Svět se zastavil, nikdo nic takového nečekal. Ale naše společnost je tak vyspělá, že můžeme padnout hodně hluboko.“

„Nebudete osamoceni. Jste ve skutcích jiných lidí a oni, ač nevědomky, jsou s vámi po všechny vaše dny. Nedopustí se zločinu, aniž by vaše ruka nebyla s jejich rukou. Nepadnou, aniž byste padli s nimi. A nepovstanou, aniž byste vy povstali s nimi. Jejich cesta ke svatyni je i Vaší cestou. Vy a váš bližní jste jako dvě semena zasetá v poli. Rostete společně a společně se pohupujete ve větru. Ani jeden z vás si nemůže činit na pole nárok. Neboť semeno, které se chystá vyrůst, si nenárokuje ani svou vlastní radost.“

„Pokud míříš vysoko a jsi již na vrcholu, miř ještě víš, pokud však míříš příliš vysoko a v nedohledu svůj vrchol máš, padneš z vysoké výšky dolů.“

„Člověk není nikdy tak velký, jako když padne na kolena, aby pomohl dítěti.“

„Jen slabý padne a vzdá se, silný padne stokrát a vstane dvěstěkrát.“

„Zemřu, aniž bych spatřil svítání nad svou rodnou zemí. Vy, kteří máte možnost ho spatřit, přivítejte ho - a nezapomeňte na ty, kteří padli během noci!“

„Když kupující spatřili toto zboží, pochopili, že veškeré zábrany padly a je dovoleno vše.“

„Žena by byla ještě půvabnější, kdyby se dalo padnout jen do jejího náručí a ne do jejích rukou.“

„Ženy by byly mnohem víc okouzlující, kdyby jim člověk mohl padnou do náruče, aniž by jim zároveň padl do rukou.“

„Musíme za svým přesvědčením nejen stát a pro ně padnout, ale také sedět.“

„Co náhodou padlo, to abys dovedností opravil.“

„Šťastni ti, kdož padli v spravedlivém boji! Šťastny zralé klasy a požaté obilí!“

„O počtu pak všech předurčených lidí, jaký jest, praví někteří, že tolik bude z lidí spaseno, kolik andělů padlo. Někteří však, že tolik bude spaseno, kolik andělů zůstalo. Někteří však, že tolik z lidí bude spaseno, kolik andělů padlo a nad to tolik, kolik andělů bylo stvořeno. Ale lépe se řekne, že „jedinému Bohu je znám počet vyvolených, určený pro místa v blaženosti na výsosti“.“
De numero autem omnium praedestinatorum hominum, quis sit, dicunt quidam quod tot ex hominibus salvabuntur, quot Angeli ceciderunt. Quidam vero, quod tot salvabuntur, quot Angeli remanserunt. Quidam vero, quod tot ex hominibus salvabuntur, quot Angeli ceciderunt, et insuper tot, quot fuerunt Angeli creati. Sed melius dicitur quod soli Deo est cognitus numerus electorum in superna felicitate locandus.