Citáty na téma skutečnost

strana 13

„Shledávám zajímavým, když se podívám zpět na některé z písní a najdu tam své myšlenky a pocity z uplynulých dvou let. Nalézám v těch nahrávkách jakési sexuální věci a někdy jsem jako, 'Není to příliš daleko?' Něco na tom bude. Je to říkání příliš mnoha věcí, ale skutečně terapeutickým způsobem.“

„Svět je skutečně těžké místo.“

„Skutečná síla stylu je v sentimentu.“

„Každý skutečný vztah vyžaduje čas, jistou otevřenost, zranitelnost a ochotu nechat se ovlivnit a změnit.“

„Čistě pro úplnost, jen to, že se probudíte nadopovaná, s vyholeným ohanbím a s něčím umělohmotným zastrčeným do pochvy, z vás ještě neudělá skutečnou umělkyni.“

„Říká se, že zkratka NSA ve skutečnosti znamená "Never Say Anything".“

„Věšina lidí se domnívá, že neandertálci byli našimi předky, ve skutečnosti to však byl paralelní druh (lépe řečeno poddruh), který s Homo sapiens soutěžil o přežití. Výraz "soutěžil" je k nám přitom poměrně laskavý, protože neandertálci nás předčili takřka ve všem. Byli silnější, vytrvalejší a pravděpodobně také chytřejší.“

„To, co nás zneklidňuje, je ve skutečnosti naše víra v 'objektivní' svět, naše moderní mentalita, která si říká racionální. Pořád se tváříme jako distancovaní pozorovatelé jevů, které pokládáme za vnější a jejichž fungování chceme zmapovat ve zřetelných obrysech. V rámci 'šamanské' mentality k podobným problémům vůbec nedochází. Nenacházíme tu ani pozorující subjekt, ani pasivní objekt - jediné, co existuje, je svět, sen plný hemžících se znaků a symbolů, pole vzájemných interakcí, kde se stýkají nejrůznější síly a vlivy. V takovém kontextu nezáleží na tom, jestli jsou operace staré léčitelky 'reálné', nebo ne.“

„Proti tomu vyvinulo vědecké krédo naší doby pověrčivou fobii vůči fantazii. Skutečné je však to, co působí. Fantazie nevědomí účinkují – o tom není dovoleno pochybovat. I ten nejmoudřejší filosof může být dokonalou obětí naprosto pitomé agorafobie. Naše famózní vědecká realita nás ani v nejmenším nechrání před takzvanou irealitou nevědomí. Něco za závojem fantastických obrazů působí, ať už tomuto něčemu dáváme dobré nebo špatné pojmenování. Je to něco skutečného, a proto se také jeho životní projevy musí brát vážně. Napřed je ale třeba překonat tendenci ke konkretizování, jinými slovy, jakmile přistoupíme k otázce výkladu, nesmíme brát fantazie doslova. Ano, pokud fantazii právě prožíváme, musíme ji brát více než doslova. Když jí však chceme porozumět, nesmíme zdání, totiž fantazijní obraz, považovat za to, co působí z pozadí. Zdání není ta věc sama, ale pouze její výraz.“

„Prakticky to znamená, že mladému člověku je dáno jen neúplné poznání druhého i sebe sama, a proto může znát motivy druhého člověka i své vlastní jen nedostatečně. Zpravidla jedná většinou na základě nevědomých motivů. Subjektivně se mu přirozeně zdá, jako by byl vědomý, neboť člověk vždycky přeceňuje obsahy, které jsou právě vědomé, a je i zůstane překvapivým objevem, že to, co považujeme za konečně dosažený vrchol, je ve skutečnosti jen nejnižší stupeň velmi dlouhého schodiště.“

„Z hlediska trpělivosti se věci stanou proto, protože se stanou jiné věci. Nic není oddělené nebo izolované. Neexistuje žádná absolutní, konečná, prapůvodní příčina. Pokud vás někdo udeří holí, nebudete se hněvat na hůl nebo na paži, která ji drží. Rozhněváte se na osobu, které ta paže patří. Ale pokud se zamyslíte trochu hlouběji, zjistíte, že neexistuje žádný uspokojivý důvod hledat důvod svého hněvu v dané osobě, která ve skutečnosti neví, co dělá, protože je v daném okamžiku duchem nepřítomna. Kde by tedy měla ležet vina nebo trest? Možná bychom se měli hněvat na rodiče dané osoby pro špatné zacházení s bezbranným dítětem. Nebo na svět, ve kterém je málo milosrdenství. Ale co je to svět? Nejste vy sám součástí tohoto světa? Nezažíváte vy sám návaly hněvu, nemáte za určitých podmínek násilnická nebo dokonce vražená nutkání?“

„Obraz boha, který vzniká ze spontánního tvůrčího aktu, je živou postavou, bytostí, která existuje ve svém vlastním právu, a proto autonomně stojí proti svému údajnému stvořiteli. Na důkaz této skutečnosti budiž uvedeno, že vztah mezi stvořitelem a stvořeným je dialektický a že člověk, jak zkušenost ukazuje, bývá nezřídka tím osloveným. Právem či neprávem z toho naivní rozum usuzuje na to, že vzniklý útvar existuje o sobě a pro sebe, a má sklon se domnívat, že jej nevytvořil sám, ale že se v něm tento útvar zobrazil - kteroužto možnost nemůže žádná kritika popřít, poněvadž vznik a vývoj tohoto útvaru (postavy) je finálně orientovaný přirozený proces, v němž příčina anticipuje cíl. Protože jde o přirozený jev, zůstává nerozhodnuto, zda je obraz boha vytvářen, nebo zda se tvoří sám. Naivní duch nemůže jinak, než vzít v úvahu jeho samostatnost a prakticky rozvinout jeho dialektickou vztaženost. To se projevuje v tom, že ve všech obtížných nebo nebezpečných situacích se tato účastná přítomnost vzývá za účelem, aby se obtížila nesnesitelně se jevícími těžkostmi a očekávala se od ní pomoc. V psychologické oblasti to znamená, že komplexy, které zatěžují duši, jsou vědomě "přeneseny" na obraz boha, což představuje pozoruhodným způsobem přímý opak aktu potlačení. Při potlačení, respektive vytěsnění jsou komplexy přenechávány nevědomé instanci tím, že člověk preferuje to, aby je zapomněl. U náboženského cvičení má však právě velký dosah to, že si zůstáváme svých potíží, tj. "hříchů" vědomi. Výborným prostředkem k tomu je vzájemné vyznávání hříchů (Jakub 5, 16), které člověku účinně brání, aby se stal nevědomým. Tato opatření směřují k udržení konfliktů ve vědomí, což je také conditio sine qua non psychoterapeutického postupu. Tak jako lékařské ošetření zapojuje osobu lékaře, tak křesťanské cvičení zapojuje Spasitele; neboť, jak se praví, "V něm jsme vykoupeni jeho obětí a naše hříchy jsou nám odpuštěny". On je ten, jenž nás zbavil naší viny a zpětně nás z ní vykoupil; Bůh, jenž stojí nad hříchem, "On hřichu neučinil a v jeho ústech nebyla nalezena lest"; "On, na svém těle vzal naše hříchy' na kříž…" "… tak i Kristus byl jen jednou obětován, aby na sebe vzal hříchy mnohých…" Tento Bůh je charakterizován jako sám bez viny a jako ten, jenž se sám obětuje. Vědomá projekce, ke které směřuje křesťanská výchova, tím přináší dvojnásobné psychické dobrodiní. Za prvé si člověk udržuje vědomí existence konfliktu dvou protikladných tendencí a zabraňuje tím tomu, aby se potlačením, respektive vytěsněním a zapomněním stalo ze známého utrpení neznámé, a tím o to mučivější; a za druhé si člověk ulehčuje břímě tím, že je odevzdává Bohu, který zná všechna řešení. Božská postava je však nejprve psychickým obrazem, komplexem představ archetypické povahy, jež je vírou kladen jako identický s metafyzickým ens. Věda nemá žádnou kompetenci toto kladení posuzovat. Musí se naopak pokoušet provést své vysvětlení bez tohoto hypostazování. Může proto jen konstatovat, že na místo nějakého objektivního člověka nastupuje nějaká zdánlivě subjektivní postava, tj. komplex představ. Tento komplex má, jak ukazuje zkušenost, určitou funkční autonomii a projevuje se jako psychická existence. S ní má co do činění v první řadě psychologická zkušenost, a až potud může být tento zážitek také předmětem vědy. Ta může zjistit jen existenci psychických faktorů, a pokud nepřesahujeme přes tuto mez nějakou vírou, jsme ve všech takzvaných metafyzických otázkách konfrontováni výlučně s psychickými existencemi. Tyto jsou, jak právě odpovídá jejich psychické povaze, nejtěsněji spojeny s individuální osobností, a proto vystaveny všem možným variacím v protikladu k postulátu víry, jejíž stejnotvárnost a stálost je zaručena tradičně a institucionálně.“

„Než si totiž pořídíte děti, život občas dokonce odpovídá vašim představám a záměrům. Pořád můžete mít iluzi, že ho máte pod kontrolou - a to je pocit, který skutečné rodiče už dávno opustil.“

„Snící se rozhodl žít nejen jako netělesná myšlenková bytost, nýbrž přijmout a prožít i tělo a svět instinktů, skutečnost problému života i lásky.“

„Náboženské symboly jsou fenomény života, prostě skutečnostmi, nikoli názory. Když církev po takovou a takovou dobu lpí na tom, že Slunce obíhá kolem Země, ale v 19. století toto hledisko opouští, pak se může v tomto ohledu odvolat na psychologickou pravdu, že pro miliony lidí vskutku Slunce obíhalo kolem Země a teprve v 19. století dosáhlo větší množství lidí takové jistoty intelektuální funkce, že mohli uznat důkazy o planetární povaze Země. Bohužel neexistuje žádná pravda bez lidí, kteří ji chápou.“

„Dogma není svévolným výmyslem ani jedinečným zázrakem, jak bývá líčeno za zřejmým účelem jeho vyzvednutí z přírodních souvislostí. Ústřední křesťanské představy tkví svými kořeny v oné gnostické filosofii, která se podle psychologických zákonů musela vyvinout právě v době, kdy se klasická náboženství stávala obsolentními. Gnóze se zakládá na vnímání symbolů nevědomého procesu individuace, který nastupuje vždy, jakmile se nejvyšší kolektivní představy ovládající lidský život začnou rozpadat. V takové době se nutně objevuje celá řada jedinců, kteří jsou vyšší měrou uchváceni numinózními archetypy, jež se tlačí na povrch, aby vytvořili novou dominantu. Uchvácení se projevuje takřka bez výjimky ve skutečnosti, že lidé jimi zasažení se s jejich obsahy identifikují. Roli, která jim byla vnucena, nechápou jako působení nových obsahů, které je třeba ještě rozpoznat, ale svým životem je vzorově znázorní a stávají se tak proroky a reformátory. Pokud archetypický obsah křesťanského dramatu byl s to uspokojivě vyjádřit zneklidněné a dotírající nevědomí mnoha lidí, povýšila ho "shoda všech" (consensus omnium) na všeobecně závaznou pravdu, ovšem nikoli nějakým úsudkovým aktem, ale daleko účinnější iracionálnější uchváceností.“

„Člověk – navzdory své umělecké domýšlivosti, důmyslnosti a mnoha svým dovednostem – dluží za svou existenci šest palců silné svrchní vrstvě půdy a skutečnosti, že prší.“

„Jedna z nejděsivějších věcí na skutečným inťoušovi pro většinu lidí není to, že se neumí chovat – protože to zažili všichni – ale spíš že se kvůli tomu vůbec necítí hloupě.“

„Co se od našich vzorů můžeme naučit, je především ta skutečnost, že duše skrývá obsahy nebo je vystavena vlivům, jejichž asimilace se pojí s největšími nebezpečími. Když tedy staří alchymisté své tajemství připisovali hmotě a Faust ani Zarathuštra nás nikterak nepovzbuzují k tomu, abychom je k sobě přičlenili, nezbývá asi nic jiného, než ten arogantní nárok vědomí, aby bylo samo duší, odmítnout a přiznat duši skutečnost, již našimi současnými rozumovými prostředky nejsme schopni pochopit. Nepovažuji za tmáře toho, kdo přizná svou nevědomost, nýbrž toho, jehož vědomí není ještě ani tak vyvinuto, že o své nevědomosti nic neví. Jsem toho názoru, že alchymistické očekávání, že z hmoty lze zhotovit filosofické zlato nebo všelék nebo zázračný Kámen, je sice na jedné straně iluzí (jejíž příčinou je projekce), ale na straně druhé odpovídá psychickým skutečnostem, jimž v psychologii nevědomí připadá velký význam. Alchymista totiž, jak dokazují texty a jejich symbolika, projikoval proces individuace do chemických procesů proměny.“

„Dalo by se tedy stejně dobře říci, že by se člověk měl cvičit v umění mluvit sám k sobě z afektu a v jeho rámci, jako by to byl sám afekt, který hovoří bez ohledu na naši rozumnou kritiku. Dokud afekt hovoří, je třeba kritiku zadržet. Jestliže však svůj případ prezentoval, musí být stejně tak svědomitě kritizován, jako by naším protějškem byl skutečný, nám blízký člověk. A tím by to nemělo končit; výroky a námitky by se měly střídat tak dlouho, dokud se nedojde k uspokojivému závěru. Jeli výsledek uspokojivý či nikoli, o tom rozhoduje jen subjektivní pocit. Nemá přirozeně smysl si něco namlouvat. Trapná upřímnost vůči sobě a žádné ukvapené předjímání toho, co by druhá strana snad mohla říci, jsou nezbytné podmínky této techniky, jak vychovávat animu.“

„Tento střed jsem označil jako bytostné Já. Intelektuálně není bytostné Já nic než psychologický pojem, konstrukce, která má vyjádřit nám nepoznatelné jsoucno, jež jako takové nemůžeme pochopit, protože přesahuje možnosti našeho chápání, jak to vyplývá z jeho definice. Stejně tak dobře by mohlo být označeno „Bůh v nás“. Zdá se, že začátky celého našeho duševního života vyvěrají nerozuzlitelně z tohoto bodu, a zdá se, že k němu směřují všechny nejvyšší a poslední cíle. Tento paradox je nevyhnutelný jako vždy, když se snažíme označit něco, co leží mimo schopnost našeho rozumu. Doufám, že pozornému čtenáři bylo dostatečně objasněno, že toto bytostné Já má společného s já právě tolik jako Slunce se Zemí. Obojí se nedá zaměnit. Stejně tak málo tu jde o zbožšťování člověka anebo o snižování Boha. Co leží mimo náš lidský rozum, je pro něj i tak nedosažitelné. Když tedy použijeme pojem Bůh, tak tím prostě formulujeme jen určitou psychologickou skutečnost, totiž nezávislost a převahu jistých psychických obsahů, skutečnost, která se projevuje v jejich schopnosti mařit vůli, posednout vědomí a ovlivňovat nálady a jednání. Zajisté je možno pohoršit se nad tím, že by nevysvětlitelná nálada, nervózní rozrušení, nebo dokonce neovladatelná neřest byly do jisté míry manifestací Boha. Byla by však právě pro náboženskou zkušenost nenahraditelná ztráta, kdyby se takové, snad i zlé věci měly uměle oddělovat od řady autonomních psychických obsahů.“

„Lidský intelekt, tak, jak si jej my představujeme, není nikterak onen, který nám líčil Platón v alegorii o jeskyni. Není právě tak jeho úlohou, aby pozoroval jak míjejí prázdné stíny, jako aby zřel, ohlížeje se za sebe, hvězdu zrak oslňující. Má dělati něco jiného. Zapřaženi jako voli oráčovi do těžké práce, cítíme hru svých svalů a kloubů, tíhu pluhu a odpor půdy: jednati a věděti o sobě, že jednáme, vstupovati ve styk se skutečností a dokonce ji žíti, avšak jen v mezích jejího významu pro dílo, které se dokonává, a pro brázdu, která se táhne, takový jest úkol lidského intelektu. A přece koupeme se v blahodárném fluidu, z něhož čerpáme samu sílu k práci a životu. Z tohoto oceánu života, do něhož jsme ponořeni, vdechujeme ustavičně něco a cítíme, že naše bytost, nebo alespoň intelekt, který ji vede, vytvořil se tu jakýmsi místním ztužením. Filosofie může být jen úsilím, jak znovu rozplynouti se v celku. A intelekt, resorbuje-li se ve svém principu, prožije zas naruby svou vlastní genesi. Avšak takový podnik nebude již moci dovršiti se na ráz; bude nutně hromadný a postupný. Bude záležeti na výměně dojmů, které opravujíce se vzájemně a též na sebe se kladouce, posléze rozšíří v nás lidství a dosáhnou toho, že půjde nad sebe samo.“

„Gentlemanův oděv není žádný převlek. Oblečení, které nosí, obléká proto, že se v něm cítí dobře, a nikoliv aby na někoho udělal dojem. Skutečný gentleman se podřídí pouze daným okolnostem.“

„Tři síly ztvárnily krajinu mého života. První dvě rozdrtily polovinu světa. Ta třetí byla docela nepatrná a dokonce neviditelná: bylo to male tiché ptáče, které se uhnízdilo v mém hrudním koši kousek nad pátým žebrem. Čas od času, obyčejně v těch nejneočekávanějších chvílích se ptáče probudilo, zvedlo hlavu a zatřepotalo křídly jako u vytržení. A tehdy jsem I já zdvihla hlavu, protože na ten prchavý okamžik mne pokaždé pronikla naprostá jistota, že láska a naděje zmohou nekonečně víc než nenávist a zloba a že někde ve světě, snad hned za hranicí mého obzoru, existuje skutečný život, nezničitelný, vždycky vítězný.

Ta první síla byl Adolf Hitler. Ta druhá Josef Vissarionovič Stalin. Jejich působením se z mého života stal mikrokosmos, v němž se obrazil a zhustil sled událostí, který po sedmadvacet let tvořil dějiny mé rodné země. Třetí síla, to tiché ptáče, mě udržela na živu. Snad proto, abych jednou vypověděla, co tenkrát bylo.“

„Neskutečných 99,9999999999999 procent atomu tvoří prázdný prostor. Kdyby bylo možné vymáčknout všechen tento prázdný prostor ze všech atomů všech lidí na světě, celé lidstvo by se vešlo do objemu jediné kostky cukru.“

„Existují domácí bohové a naše každodenní práce je způsobem, jak projevit uznání těmto domácím duchům, kteří jsou pro udržení našeho života tak důležití. Rýžák je pak posvátným předmětem, a když tento nástroj užíváme s péčí, děláme něco pro duši. V tomto smyslu je čištění koupelny určitým druhem terapie, protože existuje vzájemnost mezi skutečnou místností a jistou komnatou v srdci. Koupelna, která se objevuje v našich snech, je zároveň pokojem našeho domu i poetickým objektem, který popisuje prostor v duši.“

„Není nad božský klid podložený skutečností, že… v bance máme slušné konto.“

„Většina lídrů, s nimiž jsem hovořil, mi řekla, že z neúspěchu se poučili víc než z úspěchů. Jsou to lidé, kteří se umějí učit ze svých chyb, dokáží z lidí dostat maximum a pomáhají jim překonat složité situace. Schopnost projevit lidskost a charakter – zejména v krizových situacích, kdy se věci dostávají až na bod mrazu, je mimořádně účinný nástroj lídra. Není nic lepšího než jednat zodpovědně, respektovat morální závazky a dozvědět se tak o sobě, jací skutečně jsme. Nic lepšího opravdu není. (kniha Staří psi a nové triky, str. 48)“

„A proto skutečně veliký intelekt, uznávaný obecným míněním lidstva, jako byl intelekt Aristotelův nebo sv. Tomáše Akvinského nebo Newtona nebo Goetha (…), dokáže souhrnně nazřít věci staré i nové, minulé i současné, vzdálené i blízké a má vhled i do všech jejich vzájemných vlivů; bez toho neexistuje žádný celek a žádný střed.“

„… vyrostli jsme v kultuře, kde se automaticky nesouhlasí, v kultuře, která nám vštěpovala do hlavy automatická klišé. Nesouhlasíme naprosto bezmyšlenkovitě a vlastně to ani neodráží, co si skutečně myslíme, co cítíme, nejsme vůbec autentičtí. Odsuzovat sám sebe za tyto názory ale také k ničemu nevede.“

„Rodiče jsou stále častěji nahrazováni televizí, matkou krávou a otcem vládou. (Je jen jediný skutečný Otec (Nebe) a jediná Matka (Země), ale náhradní otec (vláda) chce vlastnit Matku i její děti, a tahle „konfiskace“ nepřestala od dob neblaze proslulé inkvizice.) Tihle tři pak spolu tvoří nový model „rodiny“ a dítě se, podobně jako kráva nebo vepř, stává pro stát jen určitým druhem zboží a je podobně nedůležité. „Ochrana“ dětí má asi takovou hodnotu jako péče o zvířata, prováděná jen za účelem udržet v chodu ekonomický systém založený na vykořisťování. Pokud to tak není, proč se tedy každodenně ničí tuny potravin, aby se udržely ceny, když přitom každý den nejméně milión dětí umírá hlady?“

„„Řím“ představuje sílu „podmíněnosti“. Je-li tato síla v akci, pak i svoboda může být podmíněná. Proto se tato síla snaží Zákon, na kterém je založen Vesmírný řád, zatlačit až za sekundární zákony, s jejichž pomocí lze „nový světový řád“ upevňovat pod pohrůžkou trestu nebo díky strachu. Takhle to může fungovat jedině při umělém vnucování zákonů zvenčí, takže pro systém je zásadně důležité externalizovat a oslabit vnitřní kontrolu. Právě o tom byla inkvizice. Ukazovala, co se může stát každému, kdo se postaví na odpor vnuceným sekundárním zákonům, které se používají jako zbraně a které nakonec učiní zbraně zákonem. Všechny války začínají povýšením sekundárních zákonů na primární konstantu. Míru lze dosáhnout jedině postavením Jediného zákona Stvořitele na první místo mezi zákony. Vládnoucí systém funguje nejlépe pod hrozbou konfliktů. Nyní musíme svět zbavit podmíněnosti Zevnitř, tím že romA změníme na Amor! Poznámka: Nevykládejte si to chybně. Ne všichni „Římané“ byli z Říma. Vojáci římské armády byli vesměs námezdní žoldnéři (najatí zabijáci). Ve válkách UN, NATO, US, sloužících k vnucování politicky motivovaných zákonů, bojují většinou placení žoldáci. „Řím“ neznamená „Vatikán“. Je to SYSTÉM. Ani členové „ochranky“ ve Vatikánu nejsou skuteční Římané. Jsou to najatí Švýcaři.“

„Neblaze proslulá inkvizice položila základ k rozpadu rodiny. Žena byla hlavním cílem útoků, protože právě ona byla řídícím prvkem každého společenství. To ona měla kontrolu nad kvalitou krve, díky níž můžeme fungovat, cítit, prožívat emoce, myslet, rozlišovat/hodnotit, rozhodovat se, určovat, s čím se budeme ztotožňovat, a tvořit. Krev můžeme mít pod kontrolou pomocí stravy, kterou konzumujeme. Kuchyň tedy bývala také laboratoří, nemocnicí, školou, kostelem a centrem vlády. Tato základní nezávislost a svrchovanost se drasticky změnila, když byly alchymistky velmi krutým způsobem prohlášeny za „čarodějnice“. Dnes kuchyň existuje externě, mimo domov, ve formě: monopolizovaných „výzkumných středisek“, používaných k zjišťování, jak by se stávajících problémů mohlo co nejlépe využít; nemocnic, kde se s nemocnými může experimentovat (dnešní medicína doposud nedokázala skutečně vyléčit jedinou nemoc, ani „obyčejnou rýmu“); veřejného školství, kde je dítě nuceno učit se, jak se stát penězi ovládanou pracovní silou; kostelů, v jejichž pojetí lze jméno JEDINÉHO používat jako „hromadnou vstupenku do Ráje“; peněžního systému založeného na falešných penězích; vlád řídících vykořisťovatelský systém na základě komerce a v krajních případech válkami. To všechno se dá změnit Návratem Alchymistky, ženy, která znovu získá svou Vnitřní sílu. Je to právě ona, kdo má vrozenou schopnost mít pod kontrolou Krev prostřednictvím potravy.“

„Při rychlosti, jakou se technologie díky svým elektronickým vymoženostem zmocňuje lidí, je už lidstvo dost daleko na cestě k tomu, stát se totálně ovládaným druhem. Demonstruje to i skutečnost, že stále více utrácíme za „léky“. „Program lékařské péče“ je typickým příkladem, jak dnešní systém učí „prvotnímu hříchu“, díky němuž je nemoc nevyhnutelná a nevyléčitelná. Proto se člověk učí, jak s ní „žít“. Fakt, že většina lidí umírá nepřirozeným způsobem (na infarkt, rakovinu, sebevraždou apod.), je dostatečným důkazem, že teorie ničení sebe samých funguje. Zvrátit tento sebevražedný model může jedině každý jednotlivec sám. Musí se rozhodnout, zda bude pokračovat v následování umělého řádu nebo se opět spojí s Řádem Stvoření.“

„Bylo dokázáno, že subatomární částice dokážou OKAMŽITĚ komunikovat na jakoukoli vzdálenost, kilometru nebo miliónu kilometrů. Tato okamžitá komunikace rovněž překračuje čas. Minulost a budoucnost je stále teď, protože vnitřní a vnější jsou Tady. Skutečnost je Teď a Tady! Takže dokud si jedinec („nedělitelní dva“) pamatuje, že VŠE JE JEDNÍM, nemůže ho nikdo zvenčí ovládat. Je tedy třeba, aby se falešná doktrína postarala o to, že dojde k oslabení Buněčné Paměti, což se prvořadě daří především naprogramovanou potravou. Člověk tak snadno podléhá externí kontrole, využívající technologii, s jejíž pomocí může do vnitřních funkcí mozku proniknout paměť primitivního původu (a tedy s velmi nízkými frekvencemi). Vnější kontrola má šanci jedině, když chybí ta vnitřní. Proto systematické oslabování složité buňky Lidské paměti vede k její snadné mutaci v jednoduchou.“

„Pokud opravdu chcete, aby posoudit charaktermuž, nedívejte se na jeho velké činy. Dokonce blázen může jednou za život, aby se stal hrdinou. Všimněte si, jak osoba vykonává Nejčastějším případem je a dá vám informaci, pokud jde o skutečné povaze ní. Výjimečné případy pozvednutí a nejnižším člověka do jisté vznešenosti, ale pouze jedna osoba je opravdu skvělé, jehož charakter je velký a neměnná ve všech okolnostech života.“

„Vědět, jak se chcete skutečně cítit, je nejmocnější forma jasnosti, jakou můžete mít. Tvořit tyto pocity je jedna z nejsilnějšíh kreativních věcí, které můžete udělat se svým životem.“

„Naprosto komická a pikantní je však skutečnost, že i odpůrci Miloše Zemana jsou tak blbí, že se nedokážou shodnout na jednotném protikandidátu.“

„Vaculík: Ano, já s vámi souhlasím, protože socialismus nebo komunismus vznikl z určitých příčin. Nyní sice padl, avšak ty příčiny zůstaly. Když jsem přinucen se nad tím zamýšlet, zdá se mi, že tenkrát by se mnohem lépe zhodnotilo poučení z obého. Vždyť socialismus skutečně původně vznikl z nějakého lidského přesvědčení, které mělo starší kořeny, a určitě sem nepřišlo jen s Rudou armádou. Myslím, že se mohl vyvinout systém, který by obsahoval ono poučení z nedostatků jak kapitalismu, tak socialismu. A pokud se nevyvine dnes, jsme tak jako tak ztraceni.“

„Věřím, že začátek nemá konec. Protože začátek něčeho je proces. A ve skutečnosti neexistuje. Každý nový začátek je jen odkloněním na cestě.“

„Pokud svět skutečně takto vypadá, už nebudu malovat!“

„To, že jsme zcela zkažení, je pravda, které se nikdo skutečně nenaučil jen tak, že mu to někdo řekl.“

„Víte, když jste svědky takové lidskoprávní katastrofy jako v případě Fa-lun-kung, je to děsivé. Mně to změnilo život – to prozření, že tohle nejsou nějaké výmysly nebo poplašné zprávy, ale že se to skutečně děje, že to je pravda. A sledovat to teď podruhé… Selhali jsme.“

„U nás to skutečně vypadá jako v Bangladéši nebo v Bagdádu.“

„Drama pochází z řeckého slova s významem „dělání, čin“. Proto se ujalo ve světě divadla. V emočním životě označuje drama stav, situaci nebo sled událostí, jež zahrnují silný konflikt. Když si to spojíme, pak dramatická osobnost je někdo, kdo jedná jakoby ve stavu silného konfliktu. Takový člověk je všeobecně vnímán jako někdo, kdo vystupuje afektovaně a přehrává nebo jedná, aby k sobě přilákal pozornost, podobně jako herec na scéně. Všichni takové lidi známe, jsou to ti, kteří reagují, jako by nějaká záležitost byla mnohem horší, než si vy myslíte, že skutečně je. Proto má slovo „drama“ trochu pejorativní podtext. Říkáme: „Mám už dost jeho věčných dramat“ nebo „Dělá ze všeho drama“. Já se s tímto pojetím vůbec neztotožňuji a ráda bych zde prohlásila jasně a stručně: pokud jde o lidské citové prožívání, nic takového jako drama neexistuje. Pokud si uděláte soud, že někdo vytváří dramata nebo je dramatický, pak umenšujete jeho pocity a vnukáte mu, že by se měl za ně stydět. Mohu vás ujistit, že ve skutečnosti jsou jeho emoce velmi reálné. Pravda je taková, že nikdo své emoce nepřehrává. Lidé reagují přesně ve shodě s realitou, kterou vnímají jen oni sami.“

„Odsuzuji skutečnost, že žádná evropská instituce není vedena ženou.“

„Ve skutečnosti jsme stále děti. Chceme najít kamaráda pro naše myšlenky a pocity.“

„Lidé umírají, ale skutečná láska je navždy.“

„Může fyzik vizualizovat elektron? Elektron je materiálně nepochopitelný a přesto je díky svým účinkům tak dokonale známý, že jej používáme k osvětlování našich měst, k vedení našich leteckých linek přes noční oblohu a k měření nejpřesnějších měření. Jaký podivný důvod vede k tomu, že někteří fyzici přijímají nepředstavitelné elektrony jako skutečné a zároveň odmítají přijmout realitu designéra na základě toho, že ho nemohou pochopit?“

„Všichni skuteční hrdinové jsou esenciální muži,
A všichni muži možní hrdinové.“

„Ale pokud jsme uvnitř skutečně šťastní, věk s sebou přináší zralost, hloubku a sílu, která jen zvětšuje naši záři.“

„Je to legrační, jak se barvy skutečného světa zdají být opravdu skutečné, když je sledujete na obrazovce.“

„Do svého byznysu musíte vložit byť i minimální vlastní investici. To je nejvíc, co můžeš dát, i když prodáš auto nebo si půjčíš. Pak o ten byznys skutečně stojíš.“

„Nekřič, dokuď se netopíš, protože až se budeš skutečně topit, nemusí tě nikdo přijít zachránit.“

„Každý systém, který se snaží, prostřednictvím mimořádných pobídek, přitáhnout ke konkrétnímu druhu průmyslu větší podíl na kapitálu společnosti, než by tomu bylo přirozeně; nebo, za mimořádných omezení, donutit od určitého druhu průmyslu část kapitálu, která by jinak byla v něm použita; je ve skutečnosti podvratný velkému účelu, který znamená propagovat.“

„Celý pohyb lidstva, všechno dobré i zlé, pokrok i úpadek, není řízen plánem a inteligencí. Ty jsou jen vnějším lesklým obalem. Ve skutečnosti svět obládá obsah toho balíku. A tím jsou pouze a výlučně emoce a pudy.“

„Takovýto okamžik stojí za to všechno. Dnes jsem potkal skutečné britské hrdiny.“

„Je povzbuzující vidět skutečně někoho, kdo stojí za britskou demokracií. […] Podporujeme Borise, teď hlavně pryč z EU.
'
— O premiérovi a brexitu, na Telegramu (9. září 2019)“

„Ultimátní pravda v tomto vesmíru je pravda jednoty. Proto každá existující bytost je ve skutečnosti rozšířením toho, co mnozí nazývají "Bůh". Jsme od toho neoddělitelní. A jako takoví, mít dobré vztahy s lidmi je stejné jako mít dobrý vztah s Bohem.“

„V informačním věku se rozsah pozornosti exponenciálně snížil. Lidé chtějí, aby se neuvěřitelně složitá praxe a povaha uvědomění komprimovala do dvouminutového zvukového úseku. Toto není možné. Není to skutečné učení a není to skutečná osobní transformace. Je to momentální drogový hit zábavy a inspirace.“

„Pro pochopení toho, co je ve skutečnosti ruský národ, je zapotřebí vědět, že tento národ je ochotný učinit vše – nikoli pro národ samotný, ale pro myšlenku svého národa.“

„Nikdy předtím jsem se nesetkala s lidmi, jako byli tito Palestinci, ani jsem neslyšela příběhy, jaké o Jišuvu vyprávěli. Bylo to poprvé, kdy jsem se dozvěděla, jak hrozně trpí brutalitou tureckého režimu, který již normální život v zemi prakticky zastavil. Měli horečné obavy o osud Židů v Palestině a přesvědčovali nás, že účinný židovský nárok na izraelskou zemi po válce bude možno vznést jenom tehdy, bude-li náš národ hrát významnou a viditelnou vojenskou úlohu, jakožto Židé, ve válce. Skutečně hovořili o Židovské legii s takovým zaujetím, že jsem se okamžitě pokusila do ní přihlásit jako dobrovolnice − a byla jsem zdrcena, když jsem zjistila, že děvčata přijímána nebudou.“

„Každá skupina, která skutečně drží pohromadě, je nutně podezřelá.“

„[…] snažím se pochopit skutečnost, že vláda mojí vlastní země považuje za veřejný zájem, abych byl po téměř 5 měsíců během uplynulého roku zavřený na samotce.“

„Jsme proti extremismu a odsuzujeme všechny násilné činy, ale zároveň musíte dát lidem v naší komunitě, kteří jsou znepokojeni hrozbou islámu, což je skutečná hrozba, musíte jim dát příležitost k tomu, aby jejich hlas byl slyšet. Sdílím stejný názor na to, že islám je hrozbou, ale zcela odsuzujeme jakékoli násilné činy proti nevinným lidem. To, co se tam stalo (v Norsku), je strašné; a do konce dnů si to budeme připomínat jako nechutný, pomatený útok.“

„Nekřič, dokuď se netopíš, protože až se budeš skutečně topit, nikdo tě nemusí příjít zachránit.“

„To, co skutečně cítíš, slovy vyjádřit nelze.“

„Čas je prostor mezi iluzí a skutečností.“

„Nenech nikoho, aby ti zakazoval snít, když právě jsi jsou to, co by měla být skutečnost.“

„Těšme se na každou minutu, strávenou s lidmi, který máme skutečně rádi, protože nikdy nevíme jestli je vidíme naposled.“

„Než jsem potkala tebe byl čas minulý, přítomný a budoucí to jediné co jsem měla. Najednou se ručičky času zastavily když se naše cesty střetly a já pochopila,že minuty, hodiny, dny, roky jsou jen prázdný pojem a skutečná je jen a jen věčnost. Tak jako je vesmír nekonečný tak člověk sám bloudí a hledá to co zaplní prázdnotu jeho duše. Já už vím co si ta moje žádá a nyní jen bloudí temnotou a čeká na světlo aby mohla na nejbližší krizovatce blíž k tobě..“

„Během svého života máme možnost volby. Buď nevystoupíme ze svého stínu a budeme jenom snít. Nebo vystoupíme ze svého stínu a budeme bojovat každou sekundu svého života, tak aby se náš sen stal skutečností.“

„Mojí první povinností je udělat šťastným sám sebe. Jsem-li šťasten, učiním šťastnými i ostatní, neboť skutečně šťastným mohu být pouze tehdy, pokud i ostatní budou šťastní.“

„Názory a fakta vypadají stejně. Jen ten kdo pozná rozdíl zažije to kouzlo, které činí z plánu mapu a z vize skutečný cíl.“

„lhát sám sobě je někdy lepší než si přiznat pravdu… a to je, že jste skutečně a úplně v prdeli….“

„Často jsem byl nazýván realistickým zpěvákem. No, proč ne, protože to bylo období, kdy texty skutečně dávaly smysl.“

„Vždycky, když vydáme desku, obviní nás někdo, že se prodáváme. Jsou lidi, co ve skutečnosti moc nechtějí, aby se kapela, kterou mají rádi, příliš proslavila. Když jste z New Yorku, lidé mají představu, že byste měli zůstat bohémští nebo co.“

„Psychotronika Posuzovaná práce nepodává objektivní důkaz existence popisovaných jevů, což ale nelze považovat za nedostatek, protože to může souviset se skutečností, že popisované jevy neexistují.“

„Žurnalistika nás učí, abychom nebyli nudní. Vážné věci můžeme skutečně sdělit živým a zajímavým způsobem.“

„Užitek z četby Bible odpovídá tedy tomu, co uvědomělý čtenář sám ze sebe odhaluje, a odpovídá nebezpečím, která na sebe bere, když se v konfrontaci se slovy, s nimiž se setkává, vystavuje zraněním. Tato skutečně prostá zásada platí samozřejmě nejen pro četbu Bible, avšak při ní se potvrzuje rozhodně zřetelněji než v jiných případech.“

„K tomu, abyste hráli rock and roll, nepotřebujete mít inteligenci mozkového chirurga. Ve skutečnosti bývá pravidlem opak.“

„Rock and roll trochu připomíná Las Vegas: chlápci navlečení do šatů sestry předstírají revoltu a vztek, ale ve skutečnosti na nic vztek nemají.“

„Já jsem chodila do světlušek těsně po válce, mezi roky 1945 a 1948, když jsem byla ve druhé až čtvrté třídě. Dalo mi to hodně, protože jsem měla úžasné vedoucí.
Oddíl Sluníček jsem zakládala v polovině sedmdesátých let. Byla jsem přesvědčená, že děti potřebují dostat skutečné hodnoty, které jim nedá ani škola, ani jiskry či pionýr, kde se dovídaly, že vedoucí úlohu hraje KSČ, že mají být věrní straně a podobné pseudohodnoty.
Oddíl dá člověku především přátele na celý život. Naučí ho přátelství, důvěře, spolupráci s druhými a pomůže mu objevit, v čem je dobrý.“

„Nám nezbývá nic jiného než věřit tomu, že skutečně tito lidé ty informace mají, a na základě těch informací že tam ten zásah oprávněný byl.
(Černochové souhlasný povzdech nad koordinovaným raketovým útokem ozbrojených sil USA, Velké Británie a Francie proti Sýrii uskutečněný v noci z pátku 13. na sobotu 14. dubna 2018)“

„Když chcete vydělávat peníze, a zvlášť, když to chcete dělat způsobem, který skutečně pomáhá lidem, musíte si osvojit dvě věci: prodej a marketing.“

„Můžete-li nabídnout něco, čemu skutečně věříte a co dělá svět lepším místem, a aktivně se neučíte, jak to do světa dostat, pak vlastně okrádáte lidi, kteří vás nejvíc potřebují.“

„Nejlepší je poskytnout lidem to, co skutečně chtějí, a toho docílíme pochopením velmi jednoduché skutečnosti – jací jsme my sami.“

„Skutečně nezávislé Řecko je absurdita. Řecko může být buď ruské nebo anglické a jelikož nesmí být ruské, musí být anglické.“

„Jenom rutina je hrozná. Skutečný hudebník může zahrát všechno, od Bacha po Schönberga - a může to zahrát dobře, ale vztah může mít jen k něčemu. To právě hledám.“

„Trilaterální komise je ve skutečnosti skupina zainteresovaných občanů, kteří mají zájem na vypěstování širšího porozumění a spolupráce mezinárodních spojenců.“

„Skuteční vládcové ve Washingtonu jsou neviditelní a vykonávají moc v zákulisí.“

„Dokumentarista musí mít právo (nebo spíše povinnost) vlastního vidění skutečnosti a jejího zobrazení tak, jak podle jeho soudu vypadá.“

„Všichni jste určitě slyšeli mnoho výkřiků o zásahu vlády do podnikání a o plíživém socialismu. Chtěl bych připomenout pánům, kteří tyto stížnosti podávají, že většina z nich by neměla žádné podniky, do kterých by mohla vláda nebo někdo jiný zasahovat, pokud by události pokračovaly, jak se vyvíjely před 4. březnem 1933 – a takřka jistě bychom měli socialismus v této zemi, skutečný socialismus.“

„Všechny ty, kteří moji hudbu skutečně milují, prosím, aby upustili od její teoretické analýzy.“

„Technologie už není o hardwaru a softwaru. Ve skutečnosti jde o to využít mimořádné množství dat ke zlepšení světa.“

„Když si vytváříme pro sebe důvody, abychom se stali tímto člověkem raději než tím druhým, tak se bezvýhradně stáváme těmi lidmi, kterými skutečně jsme.“

„Nikdy nemůžete dát příliš, pokud skutečně dáváte s úmyslem dávat, ne dostat něco na oplátku.“

„Nechcete vypadat jako vaši hrdinové. Ve skutečnosti chcete vidět jako oni.“

„Aha! není nic jako zůstat doma pro skutečné pohodlí.“