Citáty o květinách

„Spatřit svět v zrnku písku a nebe v divoké květině. Zachytit nekonečno v dlani a věčnost v jedné hodině.“

„Květiny a knihy jsou pro mnoho lidí právě tak nezbytné jako denní chléb.“

„Utrhl jsem květinu a zvadla mi. Chytil jsem motýla a umřel mi v dlaních. Pochopil jsem, že krásných věcí se lze dotýkat jen srdcem.“

„Láska umírá na nedostatek péče stejně jako květina, strom nebo keř.“

„Zaléváš-li květiny, zalévej kořeny. Poučuješ-li člověka, mluv k jeho srdci.“

„Miluješ-li květinu, která vyrostla na nějaké hvězdě, rád se v noci díváš na nebe. Všechny hvězdy rozkvétají květinami…“

„Utrhl jsem květinu, zvadla mi. Chytil jsem motýla, zemřel. Až pak jsem pochopil, že krásy je třeba dotýkat se srdcem.“

„Vše v přírodě - každá květina, každý strom a každé zvíře nás může mnohému naučit.“

„Podle vzhledu můžete posuzovat květinu nebo motýla, nikoli však lidskou bytost.“

„Květiny nesmíte nikdy poslouchat. Musíme se na ně dívat a vdechovat jejich vůni. Moje květina naplňovala vůní celou planetu, ale nedovedl jsem se z toho těšit.“

„Květina je klíčem k srdci ženy: otevře ho snadněji než klíč houslový.“

„Být dítětem, to znamená.. Celý svět v zrnku písku zřít a nebe v polní květině, nekonečno do dlaně uchopit, věčnost žít v pouhé hodině.“

„Když má někdo rád květinu, jedinou svého druhu na milionech a milionech hvězd, stačí mu ke štěstí, když se na ty hvězdy dívá. A řekne si: Tam někde, je má květina… Ale když sežere beránek květinu, bude to, jako by najednou všechny hvězdy pohasly! A to není důležité?“

„Co kdybyste usnuli
A co kdyby
Se vám ve spánku
Něco zdálo
A co kdybyste
Snili o nebi
A tam utrhli zvláštní a krásnou květinu
A co kdybyste
Až se probudíte
Drželi tu květinu v ruce
Ach, co pak?“

„Když ležíš v posteli a jsi nemocný, svět funguje dál svým vlastním tempem. Neptá se tě, zda může nebo zda s tím ty souhlasíš. Když se vrátíš z dovolené nebo ze zahraničního pobytu domů, život se zde nezastavil, vše pokračuje přirozeně dál, ani tě nepotřeboval k tomu, aby fungoval. Vše se děje automaticky, jakoby to řídila neviditelná síla podle jakéhosi záměru. Když jdeš spát, lidé na jiných místech planety se baví, pracují nebo odpočívají, nepotřebují k tomu tvé požehnání. Stromy rostou, květiny kvetou, příroda prochází jednotlivými ročními obdobími. Pokud bys usnul na několik dní, nic by se v tomto přirozeném procesu nezměnilo. Vše se děje bez tebe, a s tebou si to hraje tak, jak je napsáno ve vesmírném scénáři. Až zase jednou budeš chtít ovládat ze své přední pozice – ze své role okolnosti a podmínky kolem sebe, vzpomeň si, že tvé snažení Vesmír bere v potaz stejně tak, jako by se nechumelilo. Chumelit se totiž bude, až se rozhodne Vesmír – Vědomí - kosmický architekt.“

„Byl bych rád, aby všichni, co mne znali, mohli o mně - až tu nebudu - říci, že jsem nikdy neopomenul vytrhnout bodlák a zasadit květinu všude tam, kde jsem myslel, že vykvete.“

„A je to příroda, která mne vždy povznáší. Jsem šťastná, když slyším, jak trylkují ptáci. Mám raději květiny než brilianty.“

„Nikdo nechce uvěřit v něžnost hadů. Nikoho nevzruší bezbarvá krev květin.“

„Vdaná žena se pozná podle toho, že si kupuje květiny sama.“

„Až umřem, staneme se květinami. Ve dne budem lidem pro radost a v noci budem sami.“

„Láska je odpověď a to ty jistě víš
Láska je květina, nech jí růst“

„Kdo by nebyl šťastný se svobodou, knihami, květinami a měsícem?“

„Líbí se mi, když v prasklině v betonu roste květina nebo malý chomáč trávy. Je to tak zasraně hrdinské.“

„Navzdory kráse a akčnosti těch sebědomých, jsem byl ale vždy na straně těch, kterým to v životě moc nesluší, na straně nepraktických introvertů, na straně chlapců, kterým moc nešel život a ve škole byli z tohoto předmětu na propadnutí. Vždycky jsem spíš fandil dívkám, které se obvykle moc neuměly obléknout a byly si toho trapně vědomy. Byl jsem spíš na straně bojácných typů, kterým se nikdy nedařily vztahy a těžko se seznamovaly.

Mám rád především ty, co neumějí život. Žehnám všem nesebevědomým, co mají plno dobré vůle a lásky, kterou touží dát, co jsou citliví a se kterými se život zpravidla nemazlí. Žehnám úzkostným typům, kteří se nejsou s to prosadit, ne proto, že by byli zbabělí, ale zkrátka jen proto, že pro některé jemnější květiny je džungle příliš nemilosrdná. Mám moc rád nehezká děvčata a introvertní chlapce, protože v nich vidím diamanty nerozkvetlých květů.“

„Radost květin za oknem… Není to jenom radost z té krásy a něžnosti, ale taky radost z úspěchu při pěstování.“

„Slavný ruský biolog Pavlov už dávno zjistil pokusy na psech, že spokojenost a pocit bezpečí jsou ještě lepší kuchař, než hlad. Jinými slovy: jest vědecky dokázáno, že příjemné okolí, světlo, pohled na květiny, útulnost a čistota pomáhají jedlíkovi vylučovat větší množství žaludečních šťáv. Tím se zlepší trávení, čili lépe využije suroviny, ať už ta surovina je buřt nebo Gigot d’agneau en croute avec gratin Dauphinois à la Créme.“

„Jsi jako květina, která usychá starší a starší.“

„Láska je krásná květina, ale člověk musí mít odvahu utrhnout ji na kraji propasti.“

„Květiny se netrhají. Květiny se obdivují.“

„Lidé obdivují pohlavní orgány květin a své schovávají.“

„Někde v nás vždy zůstane malá radost - jsou květiny, které rostou i v zimě.“

„Člověk a květina? Potřeba něhy a lítostivý pocit pomíjivosti krásy.“

„Čistou radost hledej u stromů a květin, u ptáků v ovzduší a u ryb ve vodě.“

„Když barvy a vůně se slily v tvar, vznikla z toho květina.“

„Všichni ustavičně ztrácíme něco důležitého… Důležité šance a možnosti, city, které se nedají ničím nahradit. To už je jeden ze smyslů lidské existence. Ale někde ve svých hlavách, aspoň já myslím, že v hlavách, máme každý takový malý pokojík, kam ukládáme vzpomínky na všecky ty ztracené věci. Takovou nějakou místnost s regály, jako máme tady v knihovně. A v jednom kuse vyplňujeme katalogizační lístky, abychom se ve své vlastní mysli ještě vůbec vyznali. Musíme v té místnosti zametat, větrat, vyměňovat květinám vodu. Jinými slovy: žiješ pak na věky ve své osobní knihovně.“

„Motýli nejsou hmyz. Jsou to samohybné květiny.“

„Květinou lásky je růže. Za tři dny květ opadá a vám zůstane vevzhledný stonek plný trnů.“

„Květiny se kývaly, vlnily, chvěly a natahovaly se ke světlu. jiné, ještě ve stínu, se třasly touhou dostat se na světlo… Jsme slunečnice zapomenuté ve tme. I nstiktivně se otáčíme za nejnepatrnějším světýlkem, protože hladovíme po světle, totiž po lidském teple.“

„Maluji květiny, takže nezemřou.“

„Kdybych měla květinu za každou vzpomínku na tebe, mohla bych se procházet po své zahradě navždy.“

„Krása je květina - moudrost kámen.“

„Oh! Miloval jsem ji… Byla srovnatelná s nejkrásnějšími květinami. Byla jedinečná.“

„Laskavý pohled přehlíží rozbitá okna, protože za nimi vidí květiny.“

„Vše, co v životě skutečně potřebujeme, lze koupit za nepatrný peníz, jen zbytečnosti jsou drahé. Vše, co je skutečně krásné, se vůbec neprodává. Můžeme se volně dívat na východ i západ slunce, na oblaka plovoucí po obloze, na lesy a pole, na nádherné moře, aniž platíme jediný haléř. Ptáci nám zpívají zadarmo, zadarmo si trháme u cesty květiny. Do hvězdami osvětlené síně Noci neplatíme vstupné.“

„Nejcennějším darem, který můžeme nabídnout komukoli, je naše pozornost. Když pozorností zahrneme ty, které milujeme, rozkvetou jako květiny.“

„Balet je ženská záležitost; žena je jako krásná zahrada plná květin a muž je jako zahradník.“

„Láska není byznys, takže není třeba mít obavy ze ztráty nebo zisku. Lásku je třeba dávat a užívat si se stejnou samozřejmostí, s jakou květiny rozdávají svou vůni.“

„Nejvděčnější reakci vyvolávají jarní květiny jako poslové ročního období, na které každý netrpělivě čeká jako na lásku.“

„Nesmíte být… příliš přesní či vědečtí, jde-li o ptáky a stromy a květiny…“

„Není naším úkolem vyšetřovat, co je náboženství a jak v člověku vzniká; stačí nám, víme-li, že je a dodává člověku, jako neviditelná vůně květině, jeho vlastné hodnoty: odstraň vůni, a květina bude tvé oko těšit, ale nebude se ti již zdát tak něžnou; odejmi člověku cit náboženský a učiníš z něho bytost, již budeš moci ctít a snad se jí i obdivovat, ale z celého srdce s ní už nebudeš moci být spojen.“

„Motýl nežárlí na květinu, že se s ní před ním mazlil jiný, stejně jako květina nevyčítá motýlovi, že zamilovaně poletoval kolem jiných.“

„Člověk, který se chystá někomu ublížit, mluvívá o něm dvojím způsobem: buď ho pomlouvá, aby si dodal odvahy, nebo ho zahrnuje květinami, aby ho odškodnil, a možná je to taky poslední pokus, aby se na chvilku ještě na své cestě zastavil.“

„Váza: křišťálové popraviště květin.“

„Ženu ani květinou neudeř!“

„NEBE TI MOČÍ NA VLASY / pojď ke mně, bydlím blízko / vždyť celá mokrá jsi / a zas se blýsklo / pojď, než oba na kost zmoknem… / nemám mnoho místa v bytě / vyřeším to ale hbitě / vyhážeme všechno oknem / vše, co bude překážet / i květiny s vázou… / vyhážeme všechno ven / všechno půjde do hoven / všechno, včetně nás dvou“

„Je naší povinností podílet se na udržení života. Úcta ke všemu živému je již vyjádřena v základním přikázání termínem "Nezabiješ!". Toto přikázání však bereme na lehkou váhu - bezmyšlenkovitě trháme květiny, šlapeme na hmyz, zabíjíme vše živé a nebereme na vědomí jejich utrpení, ale slouží nám jako prostředky ke splnění našich triviálních pozemských cílů.“

„Podívejte se na strom nebo na květinu. Tiše ji vnímejte. Jak je tichá, jak hluboce je zakořeněná v Bytí. Dovolte přírodě, aby vás učila tichu.“

„Květinou řekneš vše a zlatem to upřesníš.“

„Květiny jsou posvátné: mívají nejčastěji tvar slunce, hvězdy, kalicha nebo zvonku - pokud zrovna nemají tvar pantoflíčku, bačkorky, pastuší tobolky, ostrušky, lvího zubu, kosí brady, čapího nůstku, husího jazýčku nebo lopatičky.“

„Zapomenut, začal jsem o sobě pochybovat jako neutržená květina o své kráse.“

„Přirozená touha přežít dala květinám vůni a ženám krásu.“

„Peschko, chci opustit Vídeň velmi brzy. Jak je tu hnusně! Každý mi tu závidí a všichni jsou úskoční. Dřívější kolegové na mě pohlíží nanávistnýma očima. Ve Vídni jsou stíny. Město je černé. Chci být sám. Chci odjet na Šumavu. Květen, červen, červenec, srpen, září, říjen. Musím vidět nové věci a prozkoumat je. Chci ochutnat tmavou vodu a vidět praskající stromy a větry.
Chci udiveně zírat na rozpadající se zahradní ploty. Chci to všechno poznat, slyšet mladé březové porosty a chvějící se listy, vidět světlo a slunce, radovat se z vlhkých zeleno-modrých údolí zvečera, uvědomit si třpytící se zlaté rybky, vidět bílé mraky kupící se na obloze, chci mluvit ke květinám, k travám. Chci se dívat na růžové lidi, staré úctihodné kostely, vědět, co říkají malé dómy, běhat bez zastavení po oblých travnatých kopcích a polích, širými planinami, chci políbit zemi a čichat hebké teplé květiny v mechu a pak vytvořím věci tak krásné, pole barev…“

„Bez lásky žena zahyne. Jako když květina nedostává vodu. Nejprve svěsí hlavu, pak usychá. Květina toho proti svému smutnému osudu moc dělat nemůže. Žena ano.“

„Na pasece zavoní večerní vůně, motýli uprchnou a něžný svit obestře listí a květiny. Pak zmizí i červánky nad horami, příroda utichne a nastane noc, která dýchne svěží chlad na trávu a uzavře koruny květů. Nastane bílá a tichá červencová noc, noc snů a lásky, noc průzračná jako studánka ve skalách.“

„Závidím ptákům vysoké letní nebe, květinám vůni a stromům, že pevně drží se země.“

„Psát pro kritiky se nevyplatí, stejně jako dávat přivonět ke květinám někomu, kdo má rýmu.“

„Květinami povíte ženě mnoho, norkovým kožichem všechno.“

„Někdo maluje květiny a ženy, aby si mohl opatřit co nejvíc jídla. A někdo maluje jídlo, aby mohl ženě koupit květiny.“

„Nikdo nemůže vinit květinu za nízké IQ, pokud zvadla před tím, než měla šanci kvést, je-li od počátku umístěna ve stínu, a byla zbavena slunečního záření.“

„Mám ráda květiny, vždycky si vzpomenu na hřbitov.“

„Hledal jsi květinu, / a nalezl plod. / Hledal jsi pramen, / a nalezl moře. / Hledal jsi ženu / a nalezl duši - / jsi zklamán.“

„Já miluji květinu, protože uvadne, zvíře, že zahyne, a člověka, že zemře a nebude; poněvadž cítí, že zhyne navždy; já miluji, ba co více než miluji, já se kořím Bohu, protože není!“

„Člověk má být zdvořilý, květina má vonět.“

„Číst hudbu, to je jako naslouchat květinám. Vůbec nechápu ten pojem.“

„Žena je jako květina, potřebuje péči a lásku jestli to nemá tak zemře.“

„Když hodnotím umění, vezmu svůj obraz a postavím ho vedle zpředmětněného Boha, jako je strom nebo květina. Tluče-li se, není to umění.“

„Moje moc je absurdní: můžu zničit Vesmír, ale nedokážu stvořit hmyz ani květinu.“

„Vy, kteří milujete květiny, jste jistě lidé bezelstného srdce. Vy, kteří máte v srdci temný kout, zabývejte se rostlinami, abyste byli dobří.“

„Buď jako květina, která dává svoji vůni i té ruce, která ji zničila.“

„Nejprve musíme květinu zasadit, a až potom ji zalévat. (Nejprve se musíte zhulit, a až potom chlastat.)“

„Mladá nevěsta je jako utržený květ; zatímco provinilá žena je jako květina, kterou někdo pošlapal.“

„Vše, co může být řečeno o přátelství, se mu podobá asi jako botanika květinám.“

„Pojedu tedy na Tahiti a zemřu tam. Moje umění, které milujete, je jenom semeno a doufám, že je na Tahiti v primitivní, divoké půdě vypěstuji. Slávu ať mají jiní, já potřebuji klid. Francouzský Gauguin je mrtev, už o něm neuslyšíte. V Evropě mě bezpochyby čeká se svým hadím ocasem smrt, ale na Tahiti ji vidím jako kořeny, z kterých opět vykvetou všechny květiny.“

„Mé umění je nezaplatitelné, svůj pocit bych nedal za nic na světě. Ať si ostatní lidé uběhají nohy za penězi, slávou a poctami, já s nimi nejdu, raději si lehnu na trávu pod kvetoucími květinami, nechám se laskat větrem, budu poslouchat lidskou vřavu a snít o modrém z nebe.“

„Statisíce Norů prožívají svůj smutek s květinami v rukou a slibují v tuto chvíli jeden druhému: Budeme držet pohromadě, o svůj zármutek se rozdělíme. Na nenávist a agónii odpovíme nadějí.
po masakru v Norsku“

„Všechno je krásné. Je třeba mluvit o praseti stejně jako o květině.“

„Jsou lidé, kteří ti hodí na hlavu vázu květin z pátého patra a pak řeknou: Tady ti daruji růže.“

„Jistá Američanka totiž vědecky vyzkoumala, že nejšťastněji se člověk cítí, je-li obklopen květinami, a že díky blízkosti květin dokonce zatouží i po intenzivnějším kontaktu s rodinou. Z čehož zákonitě plyne, že největší štěstí každý z nás pocítí na vlastním pohřbu.“

„Zdraví těla i duše jsou jako květina, když o ni nepečuješ, usychá.“

„Člověk je jako květina. Jednou uvadne.“

„Květina je na pár dní ale zážitky jsou věčné.“

„Velké množství městských jedlíků masa, jež známe (přinejmenším v Evropě), zvířata v nitru miluje. I kdyby měli hlad, byli by těmi posledními, kdo by při pohledu na ovci, krávu nebo tele pasoucí se na louce pocítil vražedný sklon, jenž by se za stejných okolností zmocnil hladového tygra. Naopak jsou schopni dojít až k dobytčeti, aby je pohladili po hlavě, nebo natrhat trávu či květiny a nabídnout mu je – čistě pro potěšení z toho, že se krmí z jejich rukou. Rádi sledují, jak zvíře s vlající oháňkou skotačí po sluncem zalitých polích, nebo se zálibně dívají, jak klidně a pohodlně postávajíc přežvykuje ve stínu stromu. Kdyby náhle přišel nějaký člověk a začal by dobytče týrat, tito lidé by jistě přispěchali na jeho obranu, a to nejspíš rázně. Přesto přijdou domů a snědí plátek skopového, hovězího nebo telecího, aniž by pocítili sebenepatrnější záchvěv viny.“

„Nikdo nevidí květinu - opravdu - je tak malá, že to vyžaduje čas - my čas nemáme - a vidět vyžaduje čas, stejně jako mít přítele vyžaduje čas.“

„Kytice, v níž by se květiny objímaly z vlastní iniciativy.“

„S pohledem upřeným ke hvězdě ideálů nevidíme, že dupeme po trávě a po květinách.“

„Agonie květin ve váze naplňuje náš pokoj vůněmi.“

„Já si myslím, že většina z nás má jasno. Teď se do těch zajetých partají dostala Strana zelených, kde nesmírně charismatický mladý pán vypráví o tom, jak zvelebí tuto zem. Já myslím, že on má k těm zelenejm asi takovej vztah jako já k těm svým kytkám, já jsem dosud zahubila všechny, který jsem měla… Ale ne tím, že bych se o ně nestarala… já prostě se vo ně starám asi blbě. Ale pravda je, že mám jedinou květinu, která dnes pude do popelnice. Nicméně já nemám ráda, když někdo utvoří nějakou novou stranu, kde byla prostě díra, tam to ještě nebylo. Znám Stranu zelených, kam se uchýlili všichni revolucionáři němečtí z roku šedesát osm, který mlátili policajty flaškama po hlavě. Mimochodem i bývalý ministr zahraničí byl dokonce vyfocen v té době a prošlo to tiskem a… jako kdyby se nestalo. A najednou je Strana zelených. A jim je ta příroda, nechci říct všem, ale jim je ta příroda zrovna tak ukradená jako nějakému vorvaňovi. Jemu je to jedno, když má svůj prostor, tak se tam cítí dobře. Strana zelených to je taková, smím-li použít v tuhle ranní hodinu, impotentní partaj. Oni mají taková hesla, která jsou samozřejmě všeobjímající, každý má rád stromečky, každý má rád přírodu, ale na tom nelze stavět politickou kariéru.“

„Pak přišla ona, Ona, že mi pomůže.
Prý už se na mně dívat nemůže.
Žít jen z vody jako květina.
Že mě ze mně zbude jen pětina.“

„Včely mají vůni, víte. A pokud ne, měly by, protože jejich nohy jsou zaprášené kořením z milionu květin.“