Citáty na téma akt

„Láska je akt víry, a kdo je slabý ve víře, je slabý také v lásce.“

„Láska jako pouhý akt, nic předtím ani potom, to se mi zdá jako vrchol nudy. Láska zbavená slov, sladkých doznání, oklik, nadějí a zklamání nemá v mých očích nejmenší cenu.“

„Někteří západoevropští historikové říkali, že je nutné poskytnout lidem ve východní Evropě čas, že postrádají vědomí dějinné dynamiky, protože čtyřicet let komunismu vytvořilo bezdějinnou díru. Lidé z východních zemí to ale vnímali jinak, a měli pocit, že by mohli lidem v západní Evropě poskytnout mnohé zajímavé zkušenosti, a cítili se opuštění a odstrkovaní. A psychoanalytikové říkali, že přerušované dějiny jsou jako přerušovaná soulož a vyvrcholení že není přirozeným důsledkem spontánního aktu, ale způsobem, jak se zbavit frustrace.“

„Odpouštění je volní akt. Je to volba, kterou provádí vůle. Buďto se rozhodneme, že odpustíme, nebo zvolíme opak. Musíme si však pamatovat, že odpouštět i přijímat odpuštění vyžaduje stejnou dynamiku. Jestli-že doufáme, že nám bude odpuštěno za to, co zlého jsme spáchali, pak jsme nuceni sami učinit totéž. Nedokážeme-li druhým odpouštět, pak nemůžeme očekávat, že oni odpustí nám.“

„Občanské sdružení je nejdobrovolnějším aktem na světě, neboť každý člověk se rodí svoboden a je svým vlastním pánem, a proto si ho nikdo pod jakoukoliv záminkou nemůže podřídit bez jeho souhlasu.“

„To je pozoruhodné: ocenění in memoriam tedy není udělováno na základě zásluh zesnulé osobnosti, ale na základě ochoty pozůstalých účastnit se předávacího aktu.“

„Nechat věci jít je někdy aktem mnohem větší síly, než bránit se nebo vydržet.“

„Dříve jsem usilovala, domnívala jsem se, že musím něco dělat, něco získat, něčeho dosáhnout. Avšak samotný akt snažení se o něco, vychází ze strachu - bojíme se, že nebudeme mít to, co opravdu chceme. Udržuje nás to uvězněné v dualitě, protože se soustřeďujeme na onu neodmyslitelnou oddělenost mezi lovcem a jeho kořistí. Teď už se nehoním za ničím, jen dovoluji.
Když například cítím obrovskou touhu, aby se můj život ubíral určitým směrem, vím, že kdybych se o to usilovně snažila, budu jen bojovat s vesmírnou energií. Čím více energie musím vložit do toho, abych něco získala, tím je mi jasnější, že dělám něco špatně.
Dovolení, na druhou stranu, nevyžaduje vůbec žádnou snahu.
Je to spíš něco jako uvolnění, protože to znamená uvědomit si, že tvoří-li všechno jednotu, pak to, co toužím získat, již mé je.
Proces dovolení probíhá tak, že napřed důvěřuji a potom jsem opravdu tím, čím jsem. Pak přitáhnu jen to, co je opravdu moje, a přitáhnu to takovou rychlostí, jaká je mi příjemná. Můžu se soustředit na své starosti, nebo na to, co mi zdánlivě chybí, ale pak se můj život nebude ubírat směrem k tomu, co bych chtěla zažít. Zůstane, jaký je teď, protože věnuji pozornost strachu a svému trápení a pocitu nenaplněnosti, místo abych rozšířila své vědomí a vpustila do svého života nové zážitky. Mohu tedy nechat své představy materializovat pomaleji nebo rychleji, podle toho, jak rychle se dokážu oprostit od svých strachů a úzkostí a uvolnit se. Čím více jsem připoutaná k určitému způsobu uvažování a k určitým výsledkům, tím více se bojím nových dobrodružství; a tím pomalejší bude vývoj, protože nejsem procesu vývoje otevřená.
Neumožňuji vesmírné energii, aby mnou volně proudila. Nechci tím říct, že sedím doma a zvažuji každou možnost a každé rozhodnutí. Dělám jen to, že vědomě žiju každý okamžik
v tomto prostoru, který je dán vnitřně, nikoli zevně.
Venku není o co usilovat a co přitahovat. A protože vesmír je v nitru, pak vše, co zažiju sama v sobě, ovlivní i Celek.
Vzhledem k tomu, že celá tapiserie všech dob již byla utkána, pak vše, co chci, aby se v mém životě stalo, již existuje v nekonečné, nefyzické rovině. Mým jediným úkolem je rozvinout své pozemské já natolik, abych dosáhla i do této sféry. Jestliže tedy po něčem toužím, nemám jít a získat to, ale měla bych rozšířit své vědomí a umožnit vesmírné energii, aby mi to vnesla do mé zdejší skutečnosti.
Snaha získat to, po čem toužím, jen posiluje oddělenost, zatímco dovolení znamená uvědomit si, že vzhledem k tomu, že tvoříme všichni jednotu, tak to, po čem toužím, již mé je.“

„Normálně bývá sebevražda chápána jako akt zoufalství, Palachův čin jsem ale považoval za akt sebeobětování, byl to mimořádný čin s mimořádnou výzvou“

„Je víc, daleko víc v lásce než jen pohlavní akt, ale když ten je špatný, všechno je špatné a milenci nejsou milenci.“

„Láska je akt, nemající významu, protože je možné opakovat jej nesčetněkrát.“

„Člověk musí mít budoucnost v mysli a minulost v aktech.“

„Jedení, milování, zpívání a trávení jsou čtyři akty komické opery známé jako život.“

„Sebeemancipace pracujících musí být aktem těchto pracujících samotných.“

„Každé dítě je zázrak. Být rodičem může být způsobem, jak se nejtěsněji přiblížit Bohu – stvořením života aktem lásky.“

„Odmítnutí migrantů, kteří utíkají před násilím a hladem, je aktem války.“

„Marketing je akt sdílení vaší vášně. Nic víc a nic míň.“

„Milostný akt je duševní hra, v níž tělo hraje nikoliv bezvýznamnou roli.“

„Pokud člověk nechápe pár jednoduchých pravidel, nemůže se podílet na tajemném aktu žití a nemá naději dosáhnout uspokojení.“

„Matematika: lov nekonečna v aktu.“

„Jmenování současného ředitele BIS Jiřího Langa generálem, je naprostou degradací generálské hodnosti. Jiří Lang má značný podíl viny na tom, že jsem byl z BIS propuštěn, následně zatčen a uvězněn. Jiří Lang je mimo jiné také odpovědný za to, že nebyly na Přerovsku objasněny bombové útoky a to včetně teroristického útoku na kancelář Konfederace politických vězňů. Prezident Václav Klaus, který Jiřího Langa povýšil do generálské hodnosti tímto svým aktem prokázal, že zřejmě není o osobě Jiřího Langa dostatečně informován a nebo jedná se zlým úmyslem a informován je velice dobře. Jmenování Jiřího Langa do generálské hodnosti by jistě bylo spíše komickou záležitostí, pokud by se ale nejednalo o ředitele BIS a civilní rozvědky. Výslech Jiřího Langa jako svědka obžaloby u Okr. soudu v Přerově názorně ukázal, že tento člověk by v žádném případě neměl být na čelném místě BIS a civilní rozvědky. Když se např. Zdeňka Mašínová - dcera legendárního hrdiny, generála Josefa Mašína z medií dozvěděla, že Jiří Lang je stále ještě ředitelem BIS a dokonce že je prezidentem Václavem Klausem povýšen do generálské hodnosti, jen stěží uvěřila, že něco takového je možné. Ona totiž Jiřího Langa jako moje důvěrnice u neveřejného Okr. soudu v Přerově viděla a slyšela vypovídat a bylo by dobré, aby její názor na Jiřího Langa byl veřejně prezentován. Povýšení Jiřího Langa do generálské hodnosti není jenom plivnutí do tváře účastníkům protikomunistického odboje, ale i políčkem všem poctivým občanům.“

„Cítím potřebu soustředit se spíše na vojenské cíle, jako jsou sklady paliva a komunikace bezprostředně v sousedství bitevní zóny, než na bezvýznamné akty teroru a zlovolného ničení, jakkoliv působivé.“

„Pro mě je Monroeová jen jednou z mnoha jiných. A co se týče otázky, jestli je symbolickým aktem malovat Monroeovou takovými zářivými barvami, mohu k tomu pouze říct: Šlo mi o krásu a ona krásná je; a je-li něco krásné, pak jsou to hezké barvy. To je všechno. Tak, nebo nějak tak se věci mají.“

„Nejvyšší akt svobodné volby, svobodného výrazu preference, v níž je Bůh tvorem milován nade vše, v níž tvor miluje Boha víc než sám sebe, je možný pouze ve stavu bytostí na cestě, v němž je přirozená ambivalence každého svobodného tvora respektována do té míry, že tvor může buď přilnout, nebo odmítnout přilnutí k transcendentnímu Zdroji svého bytí a učinit na něm závislý svůj mravní život. Tento čin volby je pro Boha velmi cenný a nemůže být vnucen… Bůh ho očekává od svého tvora, přišel jako žebrák, aby ho o něj prosil.“

„… Ale kdo od sebe dokáže oddělit zamilovanost a představu zamilovanosti? Dokonce i skutečná zamilovanost je aktem představivosti… Rok vdovou“

„Dávat je nejvyšší výraz moci. Samým aktem dávání prožívám svou sílu, své bohatství, svou moc.“

„Existuje mnoho forem spirituality. Jednou z nich je spiritualita transcendence - tázání se po vznešených vizích, univerzálních morálních principech a osvobození od mnoha omezení lidského života. Ovšem i strom, zvíře, potok nebo lesní hájek, to vše může být v ohnisku náboženské pozornosti. Spiritualita místa může být vyznačena zdí, kresbou na zemi nebo hromadou kamenů. Když na starých bojištích umísťujeme historické památníky nebo pamětní desky na domech, kde se narodily naši předkové či přespal George Washington, konáme ryzí spirituální akt. Uctíváme zvláštního ducha, který je spojen s tímto místem.“

„Glorifikace vlastního národa je aktem pohrdání jinými.“

„Pohlavní akt je jen zřídkakdy dokonalou radostí. Je spíš jen dosažením svého.“

„Pohlavní akt je příprava na tvorbu nesmrtelnosti rodu.“

„Moje diplomová práce měla na tu dobu revoluční charakter. Modeloval jsem ženský akt v životní velikosti. Modelku Janu. Portrét jejího těla. Pro ilustraci, téma diplomové práce mého spolužáka F. B. bylo: Dvě usměvavé jezeďačky nesou konev mléka. Téma rozvedené v dobovém optimismu a žádaném tzv. realismu.“

„Umlčení metafyzické výpovědi je sebedestruktivním aktem vědecké inteligence, pokusem vykořenit nevědomý zdroj své vlastní plodnosti.“

„Vždycky jsem chtěla udělat film, který by si z Akt X dělal srandu… o tom jsme mluvili velmi dlouho. Možná že po třech filmech bychom se mohli dostat k parodii.“

„Osady jsou prostě akt krádeže, iniciovaný a podporovaný státem Izrael.“

„Kdo si myslí, že celoživotní psaní divadelních her a hraní divadla je snad nějakým aktem radosti, ten o umění vůbec nic neví. Umění, především divadelní umění, je řemeslo, které si člověk musí neustále znovu a znovu vydobývat a na kterém znovu a znovu ztroskotává a zoufá si.“

„Láska by měla být v podstatě aktem vůle, rozhodnutí oddat celý svůj život životu jiného člověka.“

„Obraz boha, který vzniká ze spontánního tvůrčího aktu, je živou postavou, bytostí, která existuje ve svém vlastním právu, a proto autonomně stojí proti svému údajnému stvořiteli. Na důkaz této skutečnosti budiž uvedeno, že vztah mezi stvořitelem a stvořeným je dialektický a že člověk, jak zkušenost ukazuje, bývá nezřídka tím osloveným. Právem či neprávem z toho naivní rozum usuzuje na to, že vzniklý útvar existuje o sobě a pro sebe, a má sklon se domnívat, že jej nevytvořil sám, ale že se v něm tento útvar zobrazil - kteroužto možnost nemůže žádná kritika popřít, poněvadž vznik a vývoj tohoto útvaru (postavy) je finálně orientovaný přirozený proces, v němž příčina anticipuje cíl. Protože jde o přirozený jev, zůstává nerozhodnuto, zda je obraz boha vytvářen, nebo zda se tvoří sám. Naivní duch nemůže jinak, než vzít v úvahu jeho samostatnost a prakticky rozvinout jeho dialektickou vztaženost. To se projevuje v tom, že ve všech obtížných nebo nebezpečných situacích se tato účastná přítomnost vzývá za účelem, aby se obtížila nesnesitelně se jevícími těžkostmi a očekávala se od ní pomoc. V psychologické oblasti to znamená, že komplexy, které zatěžují duši, jsou vědomě "přeneseny" na obraz boha, což představuje pozoruhodným způsobem přímý opak aktu potlačení. Při potlačení, respektive vytěsnění jsou komplexy přenechávány nevědomé instanci tím, že člověk preferuje to, aby je zapomněl. U náboženského cvičení má však právě velký dosah to, že si zůstáváme svých potíží, tj. "hříchů" vědomi. Výborným prostředkem k tomu je vzájemné vyznávání hříchů (Jakub 5, 16), které člověku účinně brání, aby se stal nevědomým. Tato opatření směřují k udržení konfliktů ve vědomí, což je také conditio sine qua non psychoterapeutického postupu. Tak jako lékařské ošetření zapojuje osobu lékaře, tak křesťanské cvičení zapojuje Spasitele; neboť, jak se praví, "V něm jsme vykoupeni jeho obětí a naše hříchy jsou nám odpuštěny". On je ten, jenž nás zbavil naší viny a zpětně nás z ní vykoupil; Bůh, jenž stojí nad hříchem, "On hřichu neučinil a v jeho ústech nebyla nalezena lest"; "On, na svém těle vzal naše hříchy' na kříž…" "… tak i Kristus byl jen jednou obětován, aby na sebe vzal hříchy mnohých…" Tento Bůh je charakterizován jako sám bez viny a jako ten, jenž se sám obětuje. Vědomá projekce, ke které směřuje křesťanská výchova, tím přináší dvojnásobné psychické dobrodiní. Za prvé si člověk udržuje vědomí existence konfliktu dvou protikladných tendencí a zabraňuje tím tomu, aby se potlačením, respektive vytěsněním a zapomněním stalo ze známého utrpení neznámé, a tím o to mučivější; a za druhé si člověk ulehčuje břímě tím, že je odevzdává Bohu, který zná všechna řešení. Božská postava je však nejprve psychickým obrazem, komplexem představ archetypické povahy, jež je vírou kladen jako identický s metafyzickým ens. Věda nemá žádnou kompetenci toto kladení posuzovat. Musí se naopak pokoušet provést své vysvětlení bez tohoto hypostazování. Může proto jen konstatovat, že na místo nějakého objektivního člověka nastupuje nějaká zdánlivě subjektivní postava, tj. komplex představ. Tento komplex má, jak ukazuje zkušenost, určitou funkční autonomii a projevuje se jako psychická existence. S ní má co do činění v první řadě psychologická zkušenost, a až potud může být tento zážitek také předmětem vědy. Ta může zjistit jen existenci psychických faktorů, a pokud nepřesahujeme přes tuto mez nějakou vírou, jsme ve všech takzvaných metafyzických otázkách konfrontováni výlučně s psychickými existencemi. Tyto jsou, jak právě odpovídá jejich psychické povaze, nejtěsněji spojeny s individuální osobností, a proto vystaveny všem možným variacím v protikladu k postulátu víry, jejíž stejnotvárnost a stálost je zaručena tradičně a institucionálně.“

„Dogma není svévolným výmyslem ani jedinečným zázrakem, jak bývá líčeno za zřejmým účelem jeho vyzvednutí z přírodních souvislostí. Ústřední křesťanské představy tkví svými kořeny v oné gnostické filosofii, která se podle psychologických zákonů musela vyvinout právě v době, kdy se klasická náboženství stávala obsolentními. Gnóze se zakládá na vnímání symbolů nevědomého procesu individuace, který nastupuje vždy, jakmile se nejvyšší kolektivní představy ovládající lidský život začnou rozpadat. V takové době se nutně objevuje celá řada jedinců, kteří jsou vyšší měrou uchváceni numinózními archetypy, jež se tlačí na povrch, aby vytvořili novou dominantu. Uchvácení se projevuje takřka bez výjimky ve skutečnosti, že lidé jimi zasažení se s jejich obsahy identifikují. Roli, která jim byla vnucena, nechápou jako působení nových obsahů, které je třeba ještě rozpoznat, ale svým životem je vzorově znázorní a stávají se tak proroky a reformátory. Pokud archetypický obsah křesťanského dramatu byl s to uspokojivě vyjádřit zneklidněné a dotírající nevědomí mnoha lidí, povýšila ho "shoda všech" (consensus omnium) na všeobecně závaznou pravdu, ovšem nikoli nějakým úsudkovým aktem, ale daleko účinnější iracionálnější uchváceností.“

„Odpustit hřích, nebo projevit hříšníkům milost, je akt o kterém Bůh vyjadřuje, že je mu nakloněnější, nebo v něm má větší zalíbení, než v záhubě hříšníků.“

„Občané Izraele: kolem 14.00 dnes armády Egypta a Sýrie zahájily ofenzívu proti Izraeli (…) Izraelské obranné síly bojují a zatlačují tento útok. Nepřítel utrpěl vážné ztráty (…) Věřili, že překvapí občany Izraele v Den smíření, kdy se mnozí budou modlit v synagogách (…) ale my překvapeni nebyli (…) Naše vojska zaujala postavení potřebná, aby mohla čelit nebezpečí. Nemáme pochyb o našem vítězství, ale pokládáme opětné zahájení egyptsko-syrské agrese za akt rovnající se šílenství.“

„Podle Wundta je téměř psychologickým požadavkem, že každý akt myšlení musí být reprezentován v našem vědomí ve formě určité jednotlivé představy. naše záznamy však ukazují, že tento teorém je naprosto chybný. Existují myšlenky bez sebemenší stopy představivosti.“

„Rozdíl mezi pojmem vítěz a spoluvítěz je jako mezi aktem a pietním aktem.“

„Jednoznačně odsuzuji útok USA, Británie a Francie v Sýrii. Vojenské ataky nikdy nepřispěly k řešení, naopak přiostřují napětí, a právě tento útok může mít katastrofický dopad. Je to neodůvodnitelný, agresivní akt a ti představitelé, kteří o tomto vojenském útoku rozhodli, by měli stanout před Mezinárodním trestním tribunálem.“

„Kosyginská reforma je nekomplexní, vyloženě špatná a byla předem odsouzena k nezdaru nikoli proto, že byla špatná. Dotýkala se totiž zájmů velmi mnohých, především Brežněva, a tak byla velice vynalézavě, kompetentně, smyčkami a ustanoveními, akty a pakty s platností zákonů potlačena, zrušena, zardoušena, protože celému aparátu a především Brežněvovi byla trnem v oku. Bál se, že provede-li Kosygin reformu, mohl by se stát jeho oponentem, mohl by mu zabránit, aby se stal imperátorem.“

„Akt zrození bych nepřál zažít ani svému nepříteli.“

„Akty jsou můj koníček, krásných žen není nikdy dost, žena díky tomu získá sebevědomí.“

„Láska je akt víry, a kdo je slabý ve víře, je slabý také v lásce.“

„Láska by měla být v podstatě aktem vůle, rozhodnutí oddat celý svůj život životu jiného člověka.“

„Starat se o sebe není požitkářství, je to pud sebezáchovy, a ten je aktem politické války.“

„Jestli mi stojí penis když fotím akty? A myslíš že gynekologovi tvojí starý stojí, když jde na vyšetření?“

„Pokud něčemu věříte, je vám automaticky znemožněno věřit v opak, což znamená, že aktem této víry ztrácíte určitou část své lidské svobody.“

„Pokud se v liturgii tleská lidským úspěchům, je to vždy jasné znamení, že podstata liturgie se zcela ztratila a nahradil ji druh náboženské zábavy. Taková přitažlivost netrvá dlouho; na trhu volnočasových aktivit, kde různé formy religiozity stále více fungují jako jakýsi stimulant, je konkurence nepřekonatelná. Sám jsem zažil situaci, kdy akt pokání vystřídalo taneční vystoupení, které bylo samozřejmě odměněno potleskem; je možné jít ještě dále od toho, co je skutečné pokání?“

„Meditace je aktem nesouzení sebe sama – když přestanete soudit sami sebe, dosáhnete vnitřního klidu.“

„Fenomenologický svět není explicitním vyjádřením již existujícího bytí, ale položením bytí. Filosofie není reflexí již existující pravdy, ale stejně jako umění aktem uvádění pravdy do bytí.“

„Sochařina se nerodí v rychlosti, ale má své vlastní tempo. Je to akt mnoha okamžiků.“

„Když necítíte v aktu člověka, je to trapas.“

„Když necítíte v aktu člověka, je to trapas.“

„Muži, kteří tvořili historii marných zápasů o nastolení komunismu a bratrství, se proslavili obrovskou oddaností ideálu, odosobněnou obětavostí a láskou k chudým a utlačovaným. Byli mezi nimi mučedníci inkvizice, Savanarola a Müntzer, Babeuf a Buonarotti, první dělničtí vůdci, Weiling a Cabet, bojovníci Komuny atp. Mnozí z těchto mužů položili své životy v přesvědčení, že jejich oběť klesne cestu ke krásné komunistické budoucnosti lidstva. ...První opatření ruské revoluce fakticky naplnily lidové představy o rovnosti, protože dokonale rozlomily tradiční vlastnické vztahy a nastolily zvláštní druh svobody bez majetkového cenzu. … Revoluční rovnost je v podstatě aktem historické spravedlnosti a vyplývá z dynamiky revoluce, z jejích živelných sil.“

„Je upřímnější a historicky přesnější říci, že povstání 7. října byl akt ozbrojeného odporu. Nebyl to teroristický útok. Nebyl to antisemitský útok. Byl to útok proti Izraelcům.“

„Největší ironie, teprve když se zcela podíváš do té prázdnoty, konfrontuješ naprostou lhostejnost reality, získáš sílu tvořit význam úmyslně, strategicky a nemilosrdně. V tom aktu čisté tvorbě z čistého ničeho se stáváš božským.“