Citáty na téma člověk

strana 19

„Dříve jsem se ptal: Jak mohu vyléčit či změnit tohoto člověka? Dnes bych tuto otázku položil jinak: Jak mohu vytvořit vztah, který tento člověk může využít pro svůj osobní růst?“

„Žít se musí. Jakmile člověk začne myslet, přestává žít.“

„Člověk na tom není ani hůř, ani líp než vlak, který vjíždí do nádraží, protože ani vlak, ani člověk se nemůže rozhodnout, na jakou kolej zrovna pojede. To řídí někdo jiný.“

„Člověk vyroste ve chvíli, kdy se ohlédne do minulosti a uvidí věci, které si nepřeje vidět.“

„Člověk by měl zpravidla dbát veřejného mínění jen tolik, kolik musí, aby neumřel hladem a nedostal se do vězení, ale vše, co sahá dále, je dobrovolné podřizování zbytečnému tyranství…“

„Když chce být člověk vtipný, stane se, že si někdy trochu zalže.“

„Když člověk něco dělá až moc dobře a nedá si pozor, začne se producírovat. A pak už to nedělá tak dobře.“

„Bůh je mlčení vesmíru a člověk výkřik, který tomu mlčení dává smysl.“

„Na jedné straně má člověk s mnohými druhy zvířat společné to, že bojuje s příslušníky vlastního druhu. Na druhé straně je však mezi tisíci druhy, které spolu vzájemně bojují, jediný, u něhož mají tyto boje ničivý charakter. Jedině u člověka nalézáme masové vrahy, člověk je jediná bytost, která není přizpůsobená své vlastní společnosti.“

„Věřím, že i průměrný člověk, pokud cokoliv dělá s láskou a čistými úmysly (autor knihy, prodejce, řemeslník), může být úspěšný a dosáhne všeho.“

„Člověk, který potřebuje velkolepý náhrobek, aby zůstal v paměti svého národa, zanechá po sobě jen neklamné svědectví, že byl jeho život zcela zbytečný.“

„Lidstvo bere samo sebe příliš vážně. To je základní hřích světa. Kdyby se byl jeskynní člověk uměl smát, byla by se historie vyvíjela docela jinak.“

„Nebyl-li tento muž statečný a nebázlivý mučedník a vyznavač Kristův, jistě bude nesnadné, aby jediný člověk došel spasení. --Martin Luther“

„Pravda je, že člověk je jen zvíře. Chytré zvíře, ale jen zvíře.“

„Člověk vidí to, čemu věří.“

„Třebaže je člověk největším predátorem, jakého kdy svět poznal a také největším šiřitelem epidemií v přírodě, odsuzuje všechny ostatní predátory…“

„Nikdo nedosáhne spásy sám. Člověk si zaslouží být spasen jedině skrze spásu všech. Zvíře má také svá práva před Bohem. Zvíře, temná záhada, obrovský svět snů a němé bolesti. I beze slov vyjadřují však tuto bolest znamení až příliš zjevná. Proti barbarství člověka, který znevažuje, pokořuje a týrá svého nižšího bratra, protestuje celá příroda.“

„Nevzhlížejme k lidem, kteří mají moc aby věci změnili, protože lidé u moci jsou velmi často nejvyprázdněnějšími lidmi na světě. Kvůli nám věci nezmění. Musíme najít světlo v sobě, ve svých společenstvích, ve svém Poznání a vlastní tvořivosti. Nemůžeme čekat až lidé u moci něco kvůli nám zlepší, protože to nikdy neudělají, pokud je k tomu nedonutíme. Tvrdí nám, že lidská přirozenost je soutěživá, agresivní a sobecká. Je to přesně naopak. Lidskou přirozeností je ve skutečnosti spolupráce a štědrost. Člověk je ve skutečnosti společenský tvor. Pokud najdeme své vlastní světlo, svoji přirozenost, budeme k sobě laskavější a budeme laskavější i k přírodě.“

„Člověk je tak jako tak vždycky trošku vinen.“

„Je krásnou odměnou tohoto života, že žádný člověk se nemůže upřímně snažit pomoci druhému, aniž by pomohl sobě.“

„Já tomu říkám jednoduše – role, hodná jména Člověk. A stát se tím, kým máš být. Když budeš usínat, abys byl klidný, že je tvoje svědomí čisté. Když budeš umírat, aby ses nemusel stydět za své myšlenky a činy. A když pak předstoupíš před Boha, jak říkají křesťané, před Boží Soud, abys měl co říct. Aby miska vah s dobrými skutky byla plná a ta se špatnými skutky prázdná. To je to, co znamená být Člověkem. A to nejen navenek, ale také, a to je nejdůležitější, uvnitř tebe. Udělej si pořádek ve své hlavě. Přestaň snít o špatných, hloupých a prázdných věcech. Mysli víc na Boha, mysli na duši. Pokud máš volný čas – využij ho k užitku duše, modli se, medituj, zabývej se duchovními záležitostmi. Protože život je příliš krátký. A je nám dán pro to, abychom dokázali Bohu, že jsme hodni jména Člověk…“

„Velmi pochybná je především představa, že se dítě rodí jako člověk. Dokonce sama zoologie označuje člověka jako Homo sapiens; narozené dítě však má daleko k tomu, aby bylo „sapiens“, tj. moudré, rozumné, vědoucí. Člověk se vyznačuje schopností mluvit; dítě se rodí jako nemluvně. Člověk na rozdíl ode všech ostatních živočichů umí vyrábět; dítě se tomu musí velmi dlouho učit. Dítě se proto jako člověk nerodí, nýbrž člověkem se teprve postupně stává. Z toho ovšem nevyplývá, že bychom čerstvě narozené dítě nebo lidské embryo nemuseli považovat za člověka; změněný přístup k těmto otázkám nás totiž dovede k závěru, že člověk není to, co „jest“, nýbrž především to, co „bude“, čím se stane. Respekt k druhému člověku je převážně respektem k jeho budoucnosti.“

„Někdy mě jímá zoufalství a vztek z toho, že se člověk v dnešním Německu už nemůže jasně vyjádřit a nazvat věci pravým jménem. Tohle znám jenom z totalitních států.“

„Člověk by měl chodit na hory jen se sobě rovnými.“

„Nikdy si nejsme jisti, že se nějaká nová idea nezmocní buď nás samých, anebo našeho souseda. Víme právě tak z nové historie jako ze staré, že takové ideje bývají často tak zvláštní, ba tak podivné, že nad tím zůstává rozum stát. Fascinace, která je téměř vždy s takovou ideou spojena, vytváří fanatickou posedlost, která způsobuje, že všichni disidenti, to jest lidé, kteří smýšlejí jinak – zcela lhostejné, jak dobrý úmysl mají nebo jak jsou rozumní – jsou upalováni zaživa, stínáni nebo masově sprovozeni ze světa modernějším kulometem. Nemůžeme se ani utěšovat myšlenkou, že něco takového patří dávné minulosti. Bohužel se zdá, že k přítomnosti nejen náleží, ale že je lze v obzvláštní míře očekávat ještě od budoucnosti. “Homo homini lupus” (Člověk člověku vlkem) – to je smutný, ale věčně platný výrok. Člověk má opravdu dostatečný důvod pro to, aby se bál neosobních sil, které sídlí v nevědomí. Tkvíme v blažené nevědomosti o těchto silách, protože se nikdy nebo alespoň skoro nikdy neprojevují v našem osobním jednání a za obvyklých okolností. Když se však na druhé straně lidé shluknou a vytvoří dav, uvolní se dynamismy kolektivního člověka – bestií nebo démonů, kteří v každém jednotlivci dřímají, dokud se nestane součástí masy. Člověk uprostřed masy klesá nevědomě na nižší mravní i intelektuální úroveň; na úroveň, která je stále pod prahem nevědomí připravena prorazit, jakmile je podpořena a vylákána vytvořením masy.“

„Mám pocit," pravil jsem, "týkající se podélných čar života. Ve vztahu k nim musí být člověk přímý, protože jinak je jeho existence jen pouhá šaškárna, ukrývání tragédie. Musel jsem asi mít jakýsi pocit o těchto podélných čarách už v době, kdy jsem byl malý kluk, a v důsledku toho jsem chtěl vybudovat si život právě na nich. A tak jsem paličatě říkal, ne' všem přemlouvačům, jen proto, že mi ty čáry tvrdošíjně vězely v paměti, i když nikdy ne moc jasně. A poslední dobou tyhle vzrušující čáry už zase pociťuju. Když utuchne úsilí, jsou tu, jako dar. Tadyhle jsem předtím ležel na gauči a ony mě najednou proťaly, chvějivě a přímo. Pravda, láska, mír, štědrost, užitečnost, harmonie! A veškerý hluk a drhnutí, pokroucenost, žvanění, rozptýlení, námaha, nadbytečnost, to vše zmizelo jako cosi neskutečného.“

„Naším neštěstím je, že věříme, že máme právo na život. Ale nemáme je. Když tohle člověk pochopí, opravdu pochopí, pak mnoho hořkého medu rázem zesládne.“

„Do rukou každého jedince je vložena úžasná moc činit dobro či zlo - tím, jak trvale, beze slov, neúmyslně a bez zjevných projevů neustále vyzařuje, jakým (člověk) skutečně je.“

„Život je těžký, člověk potřebuje hroší kůži - a tu nemá“

„Člověk je nejdříve zocelen utrpením, aby dokázal unést štěstí - tak jako se hlína vypaluje v ohni, aby dokázala udržet vodu.“

„Dokud má člověk
touhu a vůli se ptát
může růst a zrát“

„Vždycky jsem měl dojem, že člověk musí být důležitý, aby měl nepřátele.“

„Zákon/zákon rovná se Bůh/bůh. Kterého Boha/boha následujeme, poznáme podle toho, který Zákon/zákon používáme k tomu, abychom byli vyživováni a ochraňováni. Bůh svůj Zákon vytváří sám a jen On může vyžadovat jeho dodržování. Protože Bůh je ve všem a ve všech, jeho zákon prosazuje sám sebe. Jestliže žijeme Jeho Zákon, žijeme řádný život. Naproti tomu zákony vytvořené lidmi musí být lidem vnucovány; k tomu, aby fungovaly, je třeba používat uměle vytvářené síly. To vyžaduje deduktivní přístup. Úkolem organizovaného náboženství a vzdělání je zajišťovat akceptování těchto lidmi vytvořených zákonů. Představa závazků a povinností, viny, nejistoty, hanby a strachu se stává nástrojem přesvědčujícím k dodržování těchto zákonů. Korunuje je závislost, která způsobuje, že člověk tupě poslouchá „zákon“, aniž by se nad ním zamyslel. Dnes vládne bůh závislostí - prostřednictvím peněz, drog, „léků“, „sociálních jistot“, nekvalitní, podřadné stravy apod. Zákony tohoto boha jsou zprvu prosazovány policií a armádou, ale později, až se poslušnost vůči těmto „zákonům“ vtiskne lidem do mozku, už se nikdo nebude obtěžovat zkoumáním rozdílu mezi Bohem a bohem.“

„Jediný člověk, kterým jste určen se stát, je člověk, kterým se rozhodnete být.“

„Samo přijetí nepostačuje; nestačí rozdat obložené housky, pokud zároveň s nimi neposkytnu možnost naučit se, jak stát na vlastních nohou. Dobročinnost, charita, která ponechá potřebného člověka v jeho původním stavu, je nedostatečná. Skutečné milosrdenství, které nám Bůh ukazuje a jemuž nás učí, požaduje spravedlnost. Žádá, aby se chudý člověk vydal takovou cestou, která by ho vyvedla z jeho stavu.“

„Mnozí z vás jsou muslimové či příslušníci jiných náboženství, pocházíte z různých zemí a z různých situací. Nesmíme mít strach z odlišnosti. Bratrství nám odhaluje, že tyto rozdíly jsou bohatstvím a darem pro všechny! Považujme se za bratry! Řím by mělo být město, kde se do tváře vrátí úsměv a kde člověk opět nalezne svou lidskou důstojnost. Mnozí lidé, kteří mají ve svém povolení k pobytu napsáno „mezinárodní ochrana“, jsou však častokrát zde i na jiných místech nuceni žít v obtížných a nedůstojných situacích, bez možnosti zahájit důstojný život a snít o nové budoucnosti!“

„Přátelství se sebou samým je velmi důležité, protože bez něj se člověk nemůže začít přátelit s nikým jiným na světě.“

„Pokud člověk miluje, nemusí mít ideologii lásky.“

„Právě tak jako moudrý člověk se sám za moudrého nepovažuje, ani blbec neví o tom, že je blbec. Zatímco však moudrý z toho vyvodí hypotézu, blbec si vezme další koláček. Z hlediska filosofického jsou sice štastni oba, ale obávám se, že lépe je na tom ten blbec.“

„Ryba hledá kde je hloubš, člověk kde je líp.“

„Kde to člověk nejmíň čeká, vyskočí z příkopu zajíc.“

„Když se člověk dlouho nemyje, velice to škodí mýdlu.“

„Dobrý člověk potřebnější než kamenný most.“

„Člověk, který je pánem sama sebe, nebude mít jiné pány.“

„Člověk má být zdvořilý, květina má vonět.“

„Chudý člověk, hotová opice.“

„Starý člověk chutná po mladém.“

„Každý jsme do pasu člověk, od pasu skot.“

„Člověk umírá ve chvíli, kdy se na něj zapomene.“

„To jen člověk spojil déšť se smutkem.“

„Člověk, je jedinec nejevící známky života a vlastního myšlení. Je to původně pojem označující hromadné živé a mrtvé svoucí.“

„Racionální a kritické zkoumání, skutečností světa. Není vždy skutečnost. Proto jej člověk začal nazývat filozofie“

„Nejchytřejší člověk na světě je člověk, který neví nic“

„Kdyby každý člověk věděl předem jak dopadne jeho rozhodnutí, nikdy by nebyl zklamaný, že se zachoval špatně, ale ani šťastný že se rozhodl správně.“

„Člověk když opravdu hluboce miluje, žárlí na všechno.“

„Pro mne skauting znamenal celoživotní orientaci na hodnoty, které do nás škola ani rodina nedostala. Byli jsme součástí přirozeného klukovského živlu postaveném na tom, že kluci se spolu kamarádí a navzájem se vychovávají. My jsme se do té doby s klukama jenom bili. S příchodem skautingu to najednou dostalo silně dobrodružný ráz a jiný řád. Nikoliv metodou příkazů ale… – bylo to, jako když dýcháte vzduch. My jsme skautskou výchovu ani metodiku nevnímali, prostě to bylo to nejpřirozenější, co jsme tehdy mohli dělat. Věrnost hodnotám, jako je například přátelství nebo vztah k přírodě, to je něco, čeho se držím. Být věrný skautskému slibu, věrný tomu, co jsme si tehdy řekli… to je filosofie, bez které se člověk v dnešním světě neobejde, která ho drží pohromadě.“

„Žijeme v době, která je nesmírně rychlá. Mluvíme o době instantní, kde všechno musí být velmi rychle uděláno, rychle prožito, rychle zhodnoceno a odžito. Všechno musí být užitečné. A to je past, ve které se současný člověk nalézá, aniž o tom většinou ví.“

„Láska začíná tím, že se člověk cítí osamocený, a končí tím, že člověk touží být osamoceným.“

„Po nějaké době člověk objeví, že ve světových dějinách se neděje nic skutečně ‚‘‘nového‘.‘“

„Nenalezne-li člověk něco, pro co by byl schopen zemřít, není schopen života.“

„Štědrý člověk bude jen vzkvétat, kdo jiné svlažuje, sám bude zavlažen.“

„Vztahy jsou od toho, aby měl člověk koho obviňovat ze svých problémů.“

„Věří také, že musíme respektovat přání jednotlivce, který se rozhodl přestat brát potravu a usadil se venku, aby ukončil svou pozemskou existenci. Nevěří, že smrt způsobená nemocí nebo úrazem je přirozená. Konec konců není přece možné zabít něco, co je věčné, a člověk nemůže zabít, co sám nestvořil. Tento názor souvisí s jejich vírou ve svobodnou vůli. Duše se svobodně rozhodne přijít. Proč by tedy mělo být spravedlivé zakázat jí odejít? Nejde o osobní rozhodnutí provedené v naší zjevné skutečnosti, ale o věčné rozhodnutí provedené vševědoucí součástí naší bytosti na rovině věčnosti.
Věří, že nejpřirozenější způsob, jak odejít z lidské zkušenosti, je uplatnit svobodnou vůli a právo na volbu. Když jeden z nich dosáhne věku 120 nebo 130 let a začne ho vzrušovat myšlenka na návrat do věčnosti, otáže se Božské Jednoty, zda je to v zájmu Nejvyššího Dobra a uspořádá slavnost na počest svého života.
Národ Opravdových Lidí po staletí pronáší k novorozencům jednu a tutéž větu a každý z nich tedy po narození slyší stejná první slova: „Milujeme tě a budeme ti na tvé cestě nápomocni.“ Při poslední oslavě obejmou jeden po druhém odcházejícího a opakují tutéž větu. Při příchodu na tento svět slyší totéž, jako když ho opouští! Pak se odcházející posadí do písku a doslova vypne své tělo. Zemře během dvou minut. Nikdo ho neoplakává a nikdo netruchlí.“

„Za své slzy se nemusíš stydět, protože slzy svědčí o tom, že člověk v sobě skrývá největší odvahu - odvahu trpět.“

„Člověk tráví život uvažováním o minulosti, stěžováním si na přítomnost, strachováním se z budoucnosti.“

„Do historie se může zapsat každý. Jen velký člověk ji může psát.“

„Neúspěšný je člověk, který chyboval, ale není schopen tuto zkušenost zúročit.“

„Jakkoliv je lidstvo velikou hádankou, zřejmě tu má nějaký úkol. Skoro se zdá, že by to mohl být úkol velký a důležitý. Snad bude i dobrý! Kdyby byl člověk jenom hříčkou a omylem, Svět by dávno takový omyl napravil, protože tak to má ve zvyku. Na svět ale dohlíží síla, která je především laskavá, a proto je to dobré místo k žití.“

„Nemám rád ploty, ale vykání je půvabný plůtek z kvítí. Tykání je netýkavé. Každý vám pak leze na váš trávník. Člověk má mít kousek trávníčku se dvěma nebo třemi chudobkami.“

„A kdoví, třebas všichni uznají, že podle týchž zákonů, které způsobují, že hrdý a silný člověk je nicotný a slabý v neštěstí, ale slabý vzrůstá jako obr utrpením, že podle týchž zákonů člověk, který často pláče upřímnými, hlubokými slzami, směje se nejvíc ze všech na celém světě.“

„Člověk se nemůže ubránit pocitu, že lidé běžně používají falešná měřítka - že hledají moc, úspěch a bohatství pro sebe a obdivují je u druhých a že podceňují to, co má v životě skutečnou hodnotu.“

„Strom se pozná podle ovoce, člověk podle skutků. Dobrý skutek se nikdy neztratí; kdo seje zdvořilost, sklízí přátelství, a kdo sází laskavost, sklízí lásku.“

„Ono je to ve své podstatě opravdu strašně jednoduché, život je jedna velká iluze nebo hra, chcete-li.
Co je identita každého člověka, to co opět vymyslel, jenom člověk.
Ve skutečnosti nic takového neexistuje.
Proto se zkuste dívat na svět a svůj život s lehkostí, berte jej, jako svojí hru, kde jste a můžete být čímkoli. Vlastně jste hlavní postavou a můžete mít cokoli si, jen budete přát.“

„No tohle má být láska? Co je to za svět kde každý jen podvádí a klame? co to ma být se ptám? už neexistuje láska a věrnost slova…? mužská čest a laskavost …? laskavost byla ona žena. která vzala mi ho. A utvrdila ze nejsem ta práva a on můj.. kdyby byla pravda a byl můj není tady druhá kterou by ohnul.

Člověk podvede a nedodrží své slovo. druhé šance už nejsou.. měl si jednu proč by měla být druhá?…. odpustíš a chyba je jen tvá …. nechceš odejít a nechceš zůstat…, tak proč sedíš a přemýšlíš co dělat? …když cesta je jasný směr …kam mas jít a ty ze sebe jen hloupou děláš?.. a víš ze láska je jen hřích!!


Zpomeň si ze tam kde si byla.. už nějaký byli.. a ty si myslíš ze výjimečnost si ty …? ach ty choude.. všichni si říkají… a tobě pohledy nedochází.. proč už nezarveš oči a nejdes dal? …srdce me bolí je to velký žal …mam věřit či nevěřit.. dovolí ti jen co bude chtít …. lidská maska je jak hřích ze málo kdo vy kolik ještě bude stran. než v knize zjistíš kdo je vrah.


Neobhajuj si to a dojdi za nim udělej krok a bude lip …není to skok ale vímena stran …nemusis být smutná o nic neprichazis …to on ztratil mnoho.. ten kdo postrádá nejsi ty..

-S. ukymejv“

„Člověk mizí jako stín.“

„Člověk by měl mít manželku, zejména, je-li ženatý.“

„Člověk se musí učit, jak být šťastný, ale taktéž se musí učit, jak umírat.“

„Dej, ó Bože, abych žila jako počestný člověk - a někdy také jako počestná žena.“

„Člověk nabývá vědomí své vlastní jsoucnosti tím, že uznává jsoucnost mimo sebe za sobě rovnou, za zákonitou.“

„Člověk třeba není tak špatný, jak ho dělají. Když hledá slávu a úspěch, není to snad jen proto, aby ovládal, aby měl vrch, ale proto, že potřebuje lásku.“

„Málo znamená člověk, který je lenivý.“

„Člověk má lidi soudit, ne podle jejich názoru, ale podle toho, co z nich názory udělaly.“

„Šťastný chce být každý člověk. I ten, který se nakonec oběsí…“

„Člověk není nikdy hloupý, když podlehne lásce. Hloupé, neodpustitelné je bránit se jí.“

„Hrdinství bude, dokud bude práce; a práce, dokud člověk bude žít!“

„Dobrý vypravěč je člověk, který má dobrou paměť a doufá že ti druzí ji nemají.“

„Člověk dovede i ve stáří milovat, není však schopen zahořet láskou.“

„Člověk může věřit vlastním silám, jen pokud si nic nepředstírá.“

„Kolik člověk zná, tolik zmůže.“

„Člověk není od přirozenosti dobrý, ani špatný, je schopen velkých činů, ohromného sebeobětování, i překvapivé podlosti.“

„Aby se člověk zalíbil ženě buď velmi krásné, nebo velmi ošklivé, musí chválit její inteligenci, aby se zalíbil ostatním, musí vychvalovat jejich krásu.“

„Člověk se spokojí a utěší mnoha přáteli, nenašel-li toho jediného.“

„Cíl musí člověk znát dřív než dráhu.“

„Všechno chce k svému, jak člověk, tak to nerozumné zvíře, i to kvítí. Nemá-li, co by rádo, umře, uvadne.“

„Známý: člověk, kterého známe dost dlouho, abychom si od něho vypůjčili, ale ne dost dobře, abychom mu sami půjčili.“

„Lidé seskupení do davu jsou totiž ještě většími pokrytci, než když jsou z nějakých osobních důvodů nuceni hrát komedii. Proto stráví člověk valnou část svého života tím, že pleje, co si nechal v mládí ve vlastním srdci vybujet. Této operaci se říká nabývat zkušenosti.“

„Osamocen nedojde člověk nikdy k cíli.“

„Člověk ponižuje sebe sama na úroveň zvířete, miluje-li jen sebe.“

„Člověk je vládcem a pánem přírody.“